Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Vypravěč - 28. listopadu 2021 22:19
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
S Johnem
Zuli

Při tvých slovech se zastaví a pozorně poslouchá.
Poté co domluvíš, tak se na jeho tváři objeví spokojený úsměv.
”Jsi opravdu rozumná. Nic jiného bych od tebe ani nečekal.” Kývne hlavou.
”Dobře. Dávám ti tedy své slovo.” Zopakuje po tobě, co sis přála jako podmínku. Cítíš ve vzduchu magii, jak se formuje. Nakonec k tobě natáhne ruku ke konečnému stvrzení.
”Nemám ti vůbec za zlé, že mi nevěříš. Potom všem, co jste si museli vytrpět, je to opravdu na místě. A já jsem se nevyjádřil jasně.” Poslední slova pronese trošku rozpačitě.
”Byl jsem dlouho sám a zapomněl jsem, jak se komunikuje s ostatními.” Začne zase pokračovat v práci.
”Dělání lektvaru mi zabere asi osm hodin. Myslím, že jsi mému synovi slíbila vodu. A ani jeden nechceme, aby vstával předčasně z postele.”
 
Azula *Zuli* - 28. listopadu 2021 21:52
zuli(1)9756.jpg
Další podezřelá práce
John

Moje paranoia se hlasitě rozezpívá, jak John mě varuje, že bude potřebovat mojí pomoc. Netuším, čím to bylo, ale něco v tom, co řekl a jak to řekl mě varovalo, že nechci vědět detaily, protože jsou příliš děsivé. Což znamenalo, že se řítím do průšvihu a že to bude zase nebezpečné. Mlčky ho sleduji a zatímco mlčí a vypadá zoufale, snažím se odhadnout na kolik mu vlastně můžu věřit. Ještě než znovu promluví dojde mi, že zatím nemám vůbec žádný důvod mu věřit.

"To zní dost vágně," pronesu do ticha a sleduji jeho pobíhání po kuchyni. "Něco takového, co se říká božím bojovníkům, aby pak zjistili, že ta situace pokrývá i sebeobětování a nebo hůř, čekání na signál od Boha."

Ne, nejsem nadšená z jeho plánu, už jen proto, že to zní tak, že se o něj ani nehodlá pořádně podělit. A já bych mu měla jen tak věřit, vypít jeho lektvar, o němž nic nevím, a pak se postavit něčemu, co bude mít asi co dočinění s Temnotou a zastavit to ani nevím čím. Prostě v tom vidím spousty problémů na každém kroku. Přimhouřím oči a stáhnu rty do úzké linky. Nelíbí se mi, jak tu otázku na mě otočil, cítím z toho manipulaci, ale možná je to prostě tím, že vím, že moje odpověď bude eventuálně ano. Udělám to pro něj.

"Udělám, ale pod jednou podmínkou. Chci přísahu od tebe. Skutečnou magickou přísahu. Že tohle je na ochranu Damiena, že skutečně jde jen o to mu pomoci a že ho tímhle toho zbavím. A že nás budeš chránit, než ho vyléčím a vrátím se, a ujistím tě, že se tak stalo," řeknu pevným hlasem a jemu musí být jasné, že nehodlám ze svého požadavku ustoupit. "Jestli nám tuhle magickou přísahu dáš, tak pak ano, řekni mi, co mám dělat a mám vědět."

Úmyslně jsem formulovala tu přísahu tak, aby v ní nemohl příliš kličkovat a dala důraz na to, že přísaha není jen vázaná na mě, ale i na Damiena. To, kdybych se z toho nevrátila.
 
Ethan James O`Connor - 27. listopadu 2021 16:42
ec433b5dba5d5450898d9e2ea6ed4467gingerbeardmichaelfassbender4129.jpg
Ráno dalšího dne
Cat

Vzbudil jsem první s pachutí zvláštního snu. Nebyl jsem schopen určit, zda to byla vzpomínka nebo jen hra mé mysli. Když jsem se snažil rozpomenout se o čem sen byl, tak se rozplynul. Zůstala jen zvláštní pachuť.
Rozhodl jsem nad tím raději nepřemýšlet. Někdy je to tak lepší. Svou pozornost jsem proto obrátil na spící Cat.
Byla nádherná. Cítil jsem z ní sílu, ale zároveň působila tak neskutečně zranitelně. Byla dokonalá a nejúžasnější na tom bylo, že byla má. Stejně tak jak já jsem byl její. Nic na světě to už nezmění. Tak to mezi kožoměnci chodí.
Sledoval jsem se zaujetím její spící obličej a docela jsem litoval, že nejsem schopen její krásu zaznamenat na papír. Neumím totiž malovat.

Netrvalo to dlouho, když se pomalu začala probouzet. Poznal jsem to podle toho, jak se její dech změnil. Víčka se následně zachvěla a ona otevřela své přenádherné oči.
”Dobré ráno.” Zašeptal jsem tiše a ukradl jsem si na chvíli její rty.
”Jak ses vyspala?” Pronesl jsem následně, co jsem se od ní trochu odtáhl, abych si ji mohl pozorně prohlédnout. V mé tváři byla vidět starostlivost. Trápilo mě, že jí nejsem schopen nějak víc pomoct. Rozčilovala mě bezmoc, kterou jsem trpěl. Byl jsem zranitelný. Neměl jsem jí jak chránit. Byl jsem tolik lidský. Najednou jsem je začal víc respektovat.
Pokud se zvládnout oni bránit. Tak já také. Holt je na čase, abych se začal spoléhat na zbraně víc než na cokoliv jiného.
”Budu si muset obstarat zbraně. Končím s tím být nepoužitelný.”
 
Malcolm *Mal* - 27. listopadu 2021 16:25
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Když to bude jako dřív...
Joleene

”Dát si nějaký pořádný žvanec u Carlose a zapít to jeho pivem, zní opravdu skvěle.” Pronesu s pousmáním.
”Nicméně, ač to asi bude znít divně. Ale záleží mi na tom, co mi řekne jedna osoba. Protože když jsem se s ní opět setkal, tak si uvědomuji, že je důležitou součástí mého života.” S tím pohladím Joleene lehce po tváři, naznačujíc jí tak to, že je ona tou osobou.
”Řekl bych, že mi budeš všude dobře, hlavně když budu s tebou.” Nad mými slovy se Ezechiel v myšlenkách uchechtne. ”A co když s tebou nebude chtít být?” Neodpustí si rýpnout. Ignoruji ho.
”Vzhledem k tomu, že tak nějak je moje schránka zničená a pochybuji, že bych byl stále tolerován jako otravný spolubydlící v tomto těle. Tak pravděpodobně zmizím.” Pronese, jako kdyby se o nic nejednalo a pokrčí rameny. ”Co už se dá dělat, že?”
Vím, že nad tím často přemýšlel a byl s tímto osudem smířený. Když to však řekl nahlas, bylo mi ho docela líto. Zní to fakt strašně.
 
Vypravěč - 27. listopadu 2021 16:13
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
S Johnem
Zuli

”Ah, to dává smysl. V tom případě budu potřebovat i v této chvíli tvou pomoc.” Nevypadá, že by měl v úmyslu ti vysvětlovat v čem mu to dává smysl. Sama tušíš, že vlastně o vysvětlení nestojíš. Jako kdyby to mělo prozradit něco, co bude lepší, když zůstane utajeno.
”Mám takové nepříjemné tušení, že mu zanechala šrám. Který nebyl vyléčen a rozšířil něco jako infekci, která ho napadá ve chvíli, kdy je nejvíce zranitelný a to když spí.” Dlouze si povzdechl. Rukou si promnul obličej a notnou chvíli mlčky přemýšlel.
”Udělám jeden lektvar. Bude potřeba, abyste ho vypili oba. Uspí vás. Budeš jeho ochránce a blbě řečeno lék. Najdeš zraněné místo a vyléčíš ho.” S tím se postaví na nohy a začne pobíhat po kuchyni. Hledat potřebné ingredience.
”Chápu, že to nejspíš nedává smysl. Nejsem schopen to vysvětlit lépe. Pochopíš až budeš v jeho hlavě.” Zarazí se a se zaujetím v očích si tě prohlédne.
”Ovšem… jsi ochotna to pro něj udělat?”
 
Azula *Zuli* - 17. listopadu 2021 21:02
zuli(1)9756.jpg
S Johnem o Damienovi
John

Jeho spokojenost s mou maličkostí pro mě znamená pramálo. Od člověka, kterého odsuzujete strašně dlouho, se žádné uznání nevyžaduje. Navíc, v posledních pár týdnech jsem se odprostila od zbytku takových potřeb jako být oblíbená, nebo řešit, co si o mně ostatní myslí. Jeho mlčení si můj podezřívavý mozek přeloží, jako jeho příležitost pro to vybrat nejvěrohodnější lež. Přimhouřím oči, ale ani neceknu, když odpovídá.

*Pokud to hraje, hraje to fakt dobře,* proletí mi hlavou, když se na něj dívám, zatímco tlumí hlas při slově Temnota.

"Ano. Temnota. Když jsme utíkali z výcvikového střediska. Ovládla mu mysl a já ji musela vyhnat. Neptej se jak, netuším, ale stalo se,"
odpovím tak upřímně, ale zároveň neurčitě, jak jen můžu. "Z toho co vím, tak ta mrcha fakt blbě snáší fakt, že už v něm nemůže sídlit a chce ho zpátky pro sebe."

Pohlédnu krátce k láhvi, ale pak dalšího panáka v duchu zamítnu. Už jsem jich měla až dost. A na jednání s Johnem nechci být příliš opilá. Stále mu to tak úplně nevěřím, ačkoliv mi zatím nezavdal důvod, proč bych mu neměla věřit.

"Takže. Co s tím můžu udělat? Nebo spíš ty? Nějaký talisman? Lektvar? Síla pozitivního myšlení?" pozvednu obočí, narovnám se a pustím se opět baru.
 
Vypravěč - 17. listopadu 2021 14:20
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
S Johnem
Zuli

”Ano.” Pronesl a v jeho tváři se zračil spokojený výraz. Velice ho potěšilo, že jsi na to byla schopná přijít sama, aniž by ti to musel říkat.
”Slibuji...” Dlouze se nad tím slovem zamyslel. Jako kdyby přemýšlel nad jeho významem. Notnou chvíli mlčel.
”Budeš se divit, ale opravdu jsem jej chtěl jenom vidět. Vidět, co z něho vyrostlo. Žádné skákání kolem krku jsem ani nečekal. Jak říkáš, opustil jsem ho. Nechal jsem ho napospas osudu... napospas Temnotě.” Poslední slova řekne tiše s odporem. Odporem vůči sobě a samotné entitě.
”Zvládl však všechno, co se mu přihodilo.” V jeho hlase byla znatelná hrdost.
”Samozřejmě, že se mu pokusím pomoct. Jen mi zodpověz jednu otázku. Napadlo ho někdy něco ve spánku?”
 
Azula *Zuli* - 11. listopadu 2021 21:15
zuli(1)9756.jpg
S tchánem...?
John

Podmračeným výrazem si jej mračím. Nemám ráda lidi, se co tváří, že jsou naprosto nad věcí. Má štěstí, že nejsem zdaleka tak vznětlivá jak jiní lidé, co s námi cvičili na centrále, a že chci slyšet ten příběh do konce. Tedy, myslela jsem si to, dokud neprohlásil to o mojí mámě. Chtě nechtě se v mojí tváři zobrazí zděšení a zblednu.

"Panebože," vydechnu a zvednu se na nohy. Představa té příšerné věci, co mě málem připravila o život, že je v těle mé matky... že možná byla u toho, když mě táta s mámou zplodili.... Udělám několik koleček po místnosti, ale toho pocitu zhnusení a špíny na sobě se prostě nezbavím. "To je nechutný," vydechnu, dojdi si pro sklenici s whisky a opět ji vypiji do dna. Pak si promnu obličej a zavrtím hlavou. Ty představy mi stahují žaludek a motají hlavu. Chci zvracet, chci být pryč, chci o tom nevědět. Ale je pozdě, vím, co vím a musím se s tím hold naučit žít. Zhluboka se nadechnu a podívám se znovu na Johna, částečně se opírajíc o stůl.

"Fajn, takže můj život dostal dost nechutných rozměrů," ušklíbnu se trochu hořce, ale i přes to mentální svědění, se pokusím soustředit.

"A ty jsi teď Damiena vyhledal, protože od Smithové víš, že už v sobě nemá Temnotu," odtuším, proč ho konečně mohl oslovit. "Přes dvacet let byl bez vás. Nemůžeš čekat, že se ti vrátí do náručí. Takže co si od toho všeho slibuješ? Jestli chceš jenom ukázat, že máš o něj zájem a že mu chceš pomoct, navrhuji abys mi poradil, co mám dělat s těma jeho nočníma můrama. Některé noci skoro vůbec nespí." Dávám Johnovi šanci zlepšit si svou situaci s Damienem, ale hlavě hodlám využít jakékoliv znalosti může tenhle čaroděj nebo jen iluzionista mít...
 
Vypravěč - 10. listopadu 2021 20:51
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
S Johnem
Zuli

”Omlouvám se. Občas se to stává. Velice oceňuji, že jste nevytasila.” Pronese, jako kdyby se nechumelilo. Jako kdyby jej neděsilo, že bys mu mohla nějak ublížit.

”Ano, bohužel. V té době se jmenovala jinak.”
Chvíli si tě se zájmem prohlíží. Jako kdyby zkoumal tvoje rysy. Nejspíš ví, že jsi dcerou svého otce.

K tvému slovnímu výbuchu se nějak nevyjadřuje. Místo toho se napije ze skleničky.
”Vrátíme se tedy do minulosti starou něco kolem třiceti let. Neboj se. Dostanu se tam.” Dojde mu, že to není úplně to. Co bys chtěla.
Začne zase vypravovat. Tentokrát si odpustí to, aby tě někam přenášel. Stále sedíte u stolu ve stejné době.
Celé to jeho vyprávění je o tom, jak poznal Damienovu matku. Jak se do ní zamiloval, aniž by chtěl a měli spolu Damiena. Pokračuje to však velkým zjištěním, kdy si ukáže, že Damienova matka byla posednutá Temnotou a Damiena jako malého opouští. Aby se po pár letech zase setkali a nakonec spolu zůstali.
”Myslím, že v té stejné době se tvůj otec zamiloval do tvé matky. Která byla stejně posednutá Temnotou. Oba nás tak vyvedla v omyl. Jsme schopni se zamilovat a ještě ke všemu zvráceným způsobem do ní.” Povzdechne si.
Za to, že se po čase setkají může právě Smithová. Která ho vypátrá i se synem.
”Smithová je sestra Damienovi matky.” Moc dobře si uvědomuje, jak je to náročné na pochopení, tak ti dá čas na vstřebání.
 
Azula *Zuli* - 09. listopadu 2021 15:54
zuli(1)9756.jpg
Začátek příběhu
Damienův otec

*John, jak fádní jméno. Beztak není pravé,* pomyslím si s úšklebkem v duchu a upiji ze sklenice. Jestli existuje nějaký Bůh, tak mu musí být jasné, že to teď potřebuji. Nesnáším rodinná dramata a jedno takové teď tady rozpitvávám. Dávám Johnovi prostor, aby začal se svým vyprávěním. Netušila jsem kdy a jak se to stalo ale najednou vidím vše, co se tenkrát odehrálo jako kdybych tam seděla osobně. Ale tehdy jsem nemohla být ještě ani na světě.

Prsty se mi pevněji sevřou kolem skleničky s whisky. Přivřu oči a sklopím zrak k desce stolu. Mám pocit jako kdyby mi tělo najednou vibrovalo, zatímco mi mozek poskytoval spousty obrázků toho, jak bych ho mohla teď povalit na zem a vyrazit mu pár zubů. Syknu přes zatnuté zuby, než se na něj znovu podívám. V očích mám hněv.

"Tohle už nikdy nedělej, Johne," procedím mezi zuby a volná ruka se zatíná do pěsti. "Nestojím a kouzelnické triky a iluze. Jestli mi chceš něco říct, tak to řekni. Nemám moc pochopení pro lidi, co lezou jiným lidem do hlavy." Moje upřímné varování podkresloval hněv v mém hlase, díky kterému jsem se cítila, že bych mohla na místě vybuchnout. Kopla jsem do sebe zbytek whisky a nalila si bez zeptání další. Nedokázala jsem si ji už ani vychutnat. Už jsem se znovu nenapila. Pustila jsem sklenici a rukama zatnutýma v pěst jsem si přejela po stehnech. Přehrávala jsem si ten obraz znovu.

"Ty jsi uzavřel dohodu s Temnotou?" zeptám se pak a žaludek se mi stahuje chladem strachu. Temnota byla tak blízko tomu mě zabít. A vím, že jakmile bude mít šanci, dokončí to, ale nejdřív mi dá pěkně vyžrat, že jsem jí sebrala její oblíbenou hračku. *Trofej, výhru... Cenu za vítězství...*

Znovu jsem se na toho muže podívala a měřila si ho ledově vzteklým pohledem. Vážně, ani jsem nevěřila, že umím být tak rozčilená. Ale přesto jsem tu byla a zvažovala, jestli mu jednu natáhnout, nebo ho rovnou bodnout nožem.

"Fajn, takže to celé bylo jen o to, kdo domočí dál. Skvělý. Úžasný. Otcové roku, fakt. Gratuluju. Snad v pekle dostanete pěknou medaili," promluvím s despektem. Vzpomínky na mého otce najednou byly zkalené do ruda. Mohla jsem to být já! Jen aby vyhrál nějakou hloupou soutěž!

"Pokračujem. Položila jsem ti další otázky," vyzvu ho, aby pokračoval. I když se chci znovu napít, neudělám to. Potřebuju znát celý příběh a obávám se, že jestli budu pít dál, tak se neudržím a po Johnovi skočím a vymlátím z něj duši. Tedy, za předpokladu, že vůbec nějakou má. "Proč jsi ho našel až teď? Co máš společného se Smithovou z výcvikového střediska? Co se stalo s jeho matkou? A v neposlední řadě, proč jsi říkal, že vám zbývá málo času?" zopakuji, aby se náhodou nemohl vymlouvat, že si to nepamatuje.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.25120401382446 sekund

na začátek stránky