Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Joleene "Jo" - 17. ledna 2017 21:10
joleene6101.jpg
Aqua regia
Mal, Carlos

Cítím jakési zadostiučinění už jen z toho, že jsem ho svou reakcí překvapila. Možná jsem se o sobě zmýlila a jsem občas malicherná, nebo to ještě pořád můžu napsat na štít dětinskosti? Hm. Z myšlenek nad sebou samou mě vytrhne samotné pití a jeho pachuť. Postavím rychle skleničku na stůl a hřbetem uvolněné ruky si zakryji ústa.

"To je ale hnus," ohodnotím s úšklebkem někoho, kdo se zakousne do šťavnatě kyselého citrónu. A proto udělám něco, co by někoho ze společnosti snobských popíječů těchto hnusů nejspíše pohoršilo, hned se to jmu zapít pivem. Musím se hodně ovládat aby mi stačily dva loky toho chladivého a hořce chutnajícího pohlazení.

"O Luciferovi a té jeho křepelce," odpovím Carlosovi na jeho otázku a dívám se, jak nám nalévá další skleničku. Tohle bude ještě velmi náročné získávání informací. Proč tihle chlápci nemohou takhle pít třeba Cosmopolitan, nebo já nevím... šampaňské? "Potřebuju je... potřebujeme je najít. A upozornit je na jisté problémy se světem. V přátelském rozhovoru, samozřejmě," doplním ještě.

Carlos mě může znát natolik dobře, aby věděl, že skutečně jsem ten typ, co nejdřív mluví a pak až sáhne k násilí, není-li jiného řešení. No dobře, pro jisté typy dělám výjimku sem a tam, ale obecně vzato jsem jeden z těch chápavějších andělů. Skleničku si vezmu až když si jí vezme do ruky i jeden z těch dvou. Netuším sice, co v tom je, ale chutná to odporně a já tuším, že to nebude nic obyčejného a krušná rána nepřipravujícího. Jsem ale rozhodnutá vytrvat do bezpečně se blížící hranice má tolerance, abych přece jen neztratila pověst někoho, kdo kazí zábavu hned na začátku.
 
Malcolm *Mal* - 16. ledna 2017 21:39
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Aqua regia
Jo

Překvapeně zamrkám, když vezme rázně skleničku do ruky a přemýšlím, zdali vlastně ví, co ten nápoj je a že to není žádná šťávička.

Moc dobře si pamatuji na ten moment, když jsem se toho poprvé napil.
Byl to můj první zápas v aréně, zápasil jsem s něčím, co se podobalo velmi vzdáleně býkovi, tedy za předpokladu, že jste zavřeli oči a zapojili představivost. Nicméně vyhrál jsem i za cenu toho, že jsem si rukama přidržoval vnitřnosti, aby zůstali tam, kde mají a nevypadli mi z rozpáraného břicha, bestie ležela mrtvá vedle mně.
Vzhledem k tomu, že se konal hned další zápas, byl jsem odklizen ze scény, přesněji odnesen na nosítkách do své krásné cely a do ruky mi vrazili právě láhev Aqua regii. Tomu se totiž v pekle říká, lékařská péče. Nemocnice v lahvi.
Abych vám vysvětlil, co je to vlastně aqua regia. Jedná se o pekelnickou kvasku, vysokooktanové červené víno mixnutné troškou pekelného ovoce a bylinkami, proti kterým je kokain moučkový cukr. Chutná to, jako cayennský pepř a benzín, ale bylo to k mání a na takové věci si prostě zvyknete, když vám nic jiného nezbývá. Absint se oproti tomu může jít zahrabat. Vážně mne překvapuje, že se něco takového najde i tady. Ale tak co... nestěžuji si.

"Pardon." Dám ruce nahoru v náznaku toho, že se vzdávám a nejsem ozbrojený. Nemyslel jsem to nějak špatně.
"Vejdi a neuškoď." Pronese svůj přípitek na oplátku Carlos a dám mu za pravdu. Když bych to vzal kol a kolem, já už byl mrtvý a na toto pitíčko jsem si prostě navykl. Nic jiného mi taky nezbývalo. U Carlose si nejsem jistý, ale nepodceňoval bych ho a co se týče této dámy. Vzhledem kt tomu, jaká tam je přísada… No uvidíme, uvidíme.
"Na Andělku." S tím jsem si připil já a obrátil jsem obsah skleničky do sebe. Zase jako kdybych se octl zpátky ve svém kutlochu a dával se dohromady ze zápasu, abych byl připravený na ten další.
Vůně a chuť domova. Napadne mne. Vzhledem k tomu, že jsem tam jedenáct let žil a smiřoval se s tím, že to místo je mým domovem. A teď... no teď jsem zpátky.
"O čem chceš, abych ti vyprávěl?" Prohlásí Carlos, který se z toho oklepal, jako čokl, co před chvíli vylezl z vany. Rozlil nám všem do druhé nohy, aby se nám pak lépe šlo.
Něco mi říká, že to bude ještě zajímavé.
 
Vypravěč - 16. ledna 2017 21:35
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Poušť
Nicky

Nikdo tě už v kuchyni nevyrušoval. A po dlouhé době sis mohla užít poklidný bezesný spánek.
Ráno tě probrali zvuky, které poukazovali na to, že je někdo v obývacím pokoji a v kuchyni. Když si otevřela dveře a vyšla z pokoje Johna, spatřila si v obýváku Juno s Leo. Seděly na pohovce, popíjely kafe a něco si šeptaly, následně se tomu začaly smát. Ovšem když tě spatřily tak toho nechaly. Juno ti kývla hlavou na pozdrav.
Na zemi kousek od gauče se válel Rocket se sluchátky v uších, kde mu vyřvával Linkin Park, byl do něčeho velmi zabraný. Pokud se podíváš pozorně spatříš na zemi jeho rozložené hračky, ono to ani nejde nepřehlednout a to obzvláště, když tě do nosu udeří vůně oleje. Včera si ho zřejmě inspirovala.
Z kuchyně se linula vůně jídla a kávy. Tam zřejmě najdeš svého bratříčka a s velkou pravděpodobností i Kazatele.
Vzhledem k tomu, že nikde nevidíš Kaina je velmi pravděpodobné, že je stále u své dívky a společnost mu tam dělá Čarodějka.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 16. ledna 2017 09:21
nickystela268084851.jpg
Poušť

"To posoudím sama."
Odseknu. Inu, nikdy mi valně nešlo mluvení s nábožensky založenými osobami. Hergot, ještě aby mi to šlo, když snad každý kněz, kterého jsem potkala, ve mě viděl výtvor ďábla a jak jsem díky Lucovi nedavno zjistila, tak to není jen metafora.

Sama sobě nelhat... Jasněěěě...
Protáhnu myšlenku a mám chuť mu vzít tu jeho knížečku a přetáhnout ho s ní po hlavě.
Začínám být čím dál tím víc podrážděnější a je jedině dobře, že se zvedl k odchodu.
"Ty mě taky."
Houknu s bručivým podtónem a zamračím se. Aneb jak někoho slušně poslat do míst, kam ani slunce nezasvítí.

Když jsem konečně sama, přestanu se tolik mračit a v klidu si dopiji kafe. Nechutná to špatně, ale brandy je brandy, nemůžu si pomoct.
Pokud nikdo další nepřijde čmuchat, tak po dopití hrnek vrazím do dřezu a nechám ho tam na pospas osudu, abych se v následující chvíli vrátila zpět do Johnova brdlohu.
Kde se flákáš ty parchante plesnivej?
Jeden by řekl, že když umí procházež časem, prostorem a kdo víc o ještě, tak bude zpátky hned. No kdo ví, třeba si Patrick pořídil na hlídání svých pokladů Kerbera a John ho nejdřív musí uspat, aby mohl projít. Nad tou představou se vesele zašklebím.
Jestli mě někdo u kafe ještě vyruší, možná to schytá rovnou tím hrnkem, každopádně se věnuji myšlenkám na Řezníka Johna ještě tam.
 
Joleene "Jo" - 15. ledna 2017 21:05
joleene6101.jpg
Jídlo se nahrazuje pitím
Mal, Carlos

Nejsem z cukru. A kdo tvrdí opak, tak mě evidentně nezná ani trochu. Když jsem přijala toto místo na Zemi tak jsem věděla, že někteří povýšení ignoranti v nebi se na mě budou dívat s pocitem, že jsou o tolik lepší než já a že jsem neměla na nic víc než na tuhle práci. Pravda je taková, že já jsem byla přesvědčená - a stále jsem - že tato práce na Zemi je mnohem důležitější a pracnější, než jen svrchované koukání z výšin a lamentování nad bezbožností celého světa. Takže když na mě štěknul ten bývalý voják, tak jsem jen pokrčila rameny a nijak si to nebrala osobně. Když už nic, tak na sebe prozradil své citlivé místo. A na to, že jsem anděl, klidně budu někdy i potvora, když se mi to bude hodit.

"Nic se nestalo,"
odmávnu to zamumláním.

Nicméně se nehodlám už nadále angažovat v tom, že mu pomohu najít bydlení, nebo mu propůjčit můj byt. A mě to tak vlastně vyhovuje. Můj kutloch je jen a jen můj a vždy to tak bylo a nejspíš bude do doby, než můj nesmrtelný sexy zadek pošle do jiné dimenze, nebo Očistce, či někam dál. Avšak to celé jen podtrhuje moje rozhodnutí se nedělit o příliš tajné informace ohledně svých nálad a pocitů a cítím se díky tomu dobře, jako kdybych předpovídala nějakou past a byla na ní náležitě připravená.

Nasadím velmi energický úsměv, když se k nám Carlos posadí a postaví láhev na stůl. Moc dobře vím, co v té flašce je a že by bylo nejmoudřejší řešení, kdyby se to vůbec nepilo. Ale ne vždy dělám moudrá rozhodnutí. A navíc, v moment, kdy vojáček prohlásil, že to není pití pro mě, jsem už stoprocentně rozhodnutá se do toho pití pustit. Proto vezmu rázně skleničku do svých rukou. A zvedám ji k těm jejich.

"A to je jedna hrubá chyba, Malcolme,"
řeknu a dívám se mu do očí. Naschvál nepoužiji tu zkratku jeho jména, co preferuje. "Předpokládáš o osobě, kterou neznáš, že je naprosto stejná jako všichni ostatní jejího druhu. Jenže předsudky pomáhají jen kousek cesty, pak ti spíš kladou klacky pod nohy," prohlásím s daleko vřelejším tónem, než mám v úmyslu a na tváři mi hraje úsměv. Avšak očima ho vyzývám, aby ukázal, co v něm je. Přece jen, nemohla bych se přátelit s Chrisem a dalšími, kdybych neuměla obrátit skleničku dnem vzhůru. A jsem moc dlouho na Zemi, na to, aby mě lidi nestačili zkazit.

"Tak na našeho hostitele, co nám bude povídat!"
prohlásím ještě vesele ke Carlosovi. A pak pánům názorně ukáži, jak se takové pití pije.
 
Vypravěč - 15. ledna 2017 20:02
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Poušť
Nicky

"Toho jsem si vědom, že zde už není pomoci. Ale třeba tam ano." Nedá se jen tak odbýt. Je tvrdohlavý mezek nebo mu pořád ještě spousta věcí nedochází. Jednoho z toho je určitě. A to co, je momentálně nepodstatné.
"Když myslíte…“ Pokrčí rameny a vypadá to, že k tomu nic dalšího neřekne. Jenže něco ti říká, že to neskončí pouze u toho. Za starých časů byl schopen kecat o nesmyslech hodiny a hodiny, byl zvyklý, že jej poslouchaly zfanatizovaný dav, který mu žral každé slovo, které vyšlo z úst a které jistě bylo pravdivé. Jenže ty časy jsou už pryč a vděčí za to osobě, která sedí před ním. Jednoznačně to u toho neskončí.
"Nicméně nejdůležitější je, abyste sama sobě nelhala." Rada za všechny prachy. S tím dopije své kafe, odloží prázdný špinavý hrníček do dřezu a vezme knihu knih.
"Doufám, že naleznete to, co hledáte." Dodá ještě a lehce pokloní, odkráčí do svého pokoje, ještě ti přes rameno popřeje dobrou noc, než tě nechá samotnou.
 
Malcolm *Mal* - 15. ledna 2017 19:50
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Terapie? To je nějaké sprosté slovo?
Jo

"Já vím… sakra." Zavrčím, aniž bych si uvědomil, že za to jak to vlastně je, Jo nemůže. Nicméně to je práce idiota, který mně sejmul po příjezdu domů z fronty, když se mně snažil okrást.
"Promiň… já nechtěl." Povzdechnu si. Na chvíli nechám jídlo jídlem a promnu si obličej. Zaslouží si omluvu a nemám problém si přiznat chybu.
Nemějte mi za zlé mé chování, jsem zpátky teprve chvíli a je těžké si uvědomit, co je správné a co ne. Je těžké pochopit, že na vás je někdo milý a nemyslí to s vámi smrtelně zle. Nezmrzačí vás ve vaší cele, protože potřebuje zoufale, abyste souboj v aréně prohráli, jelikož si špatně vsadil.
"Jsi hodná, ale díky… nějak si poradím." Ne, nemůžu si pomoct a možnost její pomoci odmítnu. Toto je něco, co si musím vyřešit sám, bez něčí pomoci.
"Chm... když myslíš." Nechce se mnou o tom mluvit... fajn. Nebudu jí k tomu nutit. Jsem rád za ty dary, že mohu dojíst v klidu její jídlo.
K tomu dalšímu se raději nevyjadřuji a po jejím vzoru se napiju piva.

"Jo no... co už s tím naděláš." Pokrčím rameny, nevím, co bych jí na to řekl. Samozřejmě, že má pravdu a politikou to smrdí. Ono nedivte se, když do toho je zapletený Černý a Lucifer. Tato kombinace nikdy nekončí dobře.
Mám takový pocit, že jsem vyčerpal všechny informace, o které bych se podělil s andělkou, naštěstí jako na zavolanou k nám přisedne Carlos s lahví aqua reqii a třemi skleničkami, rozleje nápoj a před každého postaví jednu skleničku, tu svou pozvedne.
"Nemyslím, že by to pitíčko chutnalo tady andělce." Prohlásím ke Carlosovi, když si k němu přičichnu a vyčkávám, jestli si s námi přiťukne a napije se, či nikoliv. Nicméně pokud se napije, nezůstane to u jedné skleničky, s tímto nápojem to nejde. Právě proto je tu celá láhev a navíc pokud není zvyklá, bude to stát za to. Se zájmem v očích jí pozoruji. To se jen tak nevidí, když andělka pije pekelnické pití.
"Napij se prcku, na špatnou náladu to pomáhá a já ti přitom povím všechno, co potřebuješ slyšet." Prohlásil Carlos. Uznávám, že teď jsem ještě více zvědavý, jak to vlastně bude.

Když se ohlédnu v lokálu je pár zákazníků a nějaké děvče, které si vzal Carlos pod svá křídla, obsluhuje, takže si může dovolit posedět se svými známými. Krom k tomu všemu, je to ještě vlastník podniku.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 15. ledna 2017 17:32
nickystela268084851.jpg
Poušť - rozmluva s Kazatelem

Hledí do knížky, jako kdyby mu ulítly včely. Po tom letmém pohledu, který mu věnuj se krátce ušklíbnu do hrnku a upiji.
Podobnou písničku o víře v sebe sama jsem čekala, takže mě nijak nepřekvapí. Stejně se ale divím, že se obtěžuje číst t snůžu báchorek.
"Milej zlatej Kazatelskej..."
Spustím otráveným tónem.
"... mé zdejší Já ti tu jakékoli vyšší důvody sesmahlo prvotním ohněm. Jestli vám tady někde neběhá další Ježíš, tak jste pěkně v prdeli a i kdybych se ve své realitě nedopusila stejných chyb, tak tady se nic nezmění."
John sice nebyl kdovíjaký mluvka, ale tuhle informaci prý řekl. Já u toho nebyla, ale Ray, dříve Ben, se ho na něco takového ptal.

"Víš co...? Momentálně se všechno jeví tak, že abych předešla tomuhle všemu, nesmím si s Lucem začít. Fajn, stejně jsme nikdy ani nechtěla..."
Pokrčím rameny a zvednu hlavu. Jsem schválně zvědavá, co řekne na tohle.
Je mi jedno kterej barevnej v tom může mít prsty, zabiju vás všechny, jestli zjistím, že tohle je jen nějaká podělaná manipulace s mou hlavou!
Přísahám v duchu k bohu. Paranoia je silná čarodějka a já tak nemám ráda, když v té paranoie najdu pravdu.
 
Vypravěč - 15. ledna 2017 09:57
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Poušť
Nicky

"To je dobrá otázka." Přizná se a pohledem sjede na knihu, která je položená na stole, jako kdyby v ní hledal odpověď na tvou otázku. Nic tam však nenajde. Je tam spoustu slov a oba moc dobře víte, že velká část, která je tam psaná, je lež. Je to prostě jen krásný příběh. Mnoho věcí, co je tam, se vlastně odehrálo jinak. Samozřejmé, pravda by se nikomu nelíbila.
"Věřím v nás." Pronese po chvíli. "Zemřel Bůh, ale to neznamená, že není v co věřit. Je to na každém z nás. Navíc nevím, co bych jiného dělal." Pokrčí rameny. Nevypadá, že by ti měl v úmyslu k tomu něco dalšího vysvětlovat.
"Co když skutečnost, že jste tady, má vlastně pomoct s tím, abyste našla to, co hledáte?" Začne mlet něco úplně jiného.
"Věřím, že jisté věci se dějí, z nějakého vyššího důvodu." Dodá a napije se z kávy. Objevila ses tady, aby si viděla, jak v budoucnu všechno posereš, protože to ti tak nějak jde samo od sebe. Nebo, aby si viděla umírat muže, před kterým si vlastně utekla, jelikož si zjistila, že ti není tak lhostejný a zároveň ses dozvěděla, že vlastně můžeš mít děti a s ním máš rovnou dvě, z čehož jedno ví, jak to všechno bylo. Nezavání to celé masochismem.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 15. ledna 2017 09:30
nickystela268084851.jpg
Poušť - noční pokec s Kazatelem

Zabalená ve špinavém kabátu se pomalým krokem dostanu do kuchyně. Kafe vskutku musí být luxus, stejně tak jako tabák, když to vezmu kol a kolem.
Zničit svět a nemít cigára... to je hotové peklo.
Napadne mě, protože tohle tu mé já rozhodně dobře nevymyslelo, pokud se nezbavilo závislosti na nikotinu. Naštěstí si lidi i tak poradili, ale pochybuji, že to mé zdejší já nějak ocenilo či mělo možnost využívat.

Ten, koho tam najdu je Kazatel. Když ho zmerčím, mám chuť se hned otočit na patě a jít zpátky odkud jsem přišla.
Koho jsem tu vlastně čekala?
Zpětně mi dochází že Rocket bude po našem dobrodružství s Yodou jistě dávno spát, čarodějku bych poslala do prdele a ta pravděpodobně bude spát u dcery, Juno a Leo nejspíš budou mít jiné věci na práci pokud jsou vzhůru, o Patrickovi ani nemluvím, a jestli je vzhůru Kain, tak bdí u té svojí.
Měla jsem si to spočítat dřív.
Pozdě na cokoli. Jak na mě promluvil rovnou začal lít kafe, což je fajn. Na tu otázku o spaní jen něco nesrozumitelného zabručím a svalim se do židle a po krátkém rozmýšlení si do kafe nasypu dvě lžičky cukru s trochou mléka a hodím odhalené, zjizvené (a co si budeme nalhávat i chlupaté) nohy přes roh stolu.

Kdyby nezačal mluvit, možná by to celé bylo fajn klidné posezení nad vtipnou knížkou. Jenže on mluvit začal.
Bezva.
Protočím oči a nechám ho se vykecat, sledujíc jak se hladina v hrnku po zamíchání točí. Normálně, když už náhodou piju kafe, tak černý a bez mlíka. Naučila jsem se to v době kdy byl vůbec luxus, že bylo k dispozici ono kafe, natožpak ještě cukr nebo mlíko, ale zrovna teď mi připadá obohacení nápoje jako dobrý nápad.

Z toho co se, civíc do hrnku, dozvídám, jsem možná měla krásný úmysl, ale podělala jsem to na plný čáře ještě víc, než to bylo.
Chodící patent na průsery...
Měla bych si to nechat vytetovat na čelo.
"Hmm..."
Je veškerá má reakce k získaným informacím. Působím jako by mě to vůbec nezajímalo, ale ve skutečnosti až nepěkně podezřele navázal na to, co se mi zdálo.
"Tvůj Bůh je mrtvý... V co teda vlastně věříš?"
Změním téma. Pokud bude chtít ve své řeči pokračovat, nezabráním mu, ale kdo ví proč, zrovna k němu necítím valné sympatie, čili ani nemám potřebu jevit nějaký zájem o jakékoli téma, které by on sám nadhodil ať by šlo o počasí a nebo o zbraně.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.52161288261414 sekund

na začátek stránky