Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Vypravěč - 02. ledna 2017 18:17
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Poušť
Nicky

"Díky... to víš léta praxe a odříkání." Pokrčí rameny a přihne si.
"Nikdo mně neučil. Jednoho rána jsem se probral a najednou se ze mně stal znalec přes zbraně. Předtím jsem o nich věděl kulový." Schopnost, která se do tohoto místa hodí. A i přesto to vypadá, že s ní Rocket není zrovna dvakrát spokojený.
"Není to nic moc. Kazatel má mnohem lepší schopnost. Nebo mladej Kain." Vytáhne z pouzdra zajištěnou pistoli a jak si viděla, že jí rychle poskládal, tak jí zase rozebere.
"Tohle..." Ukáže na rozebranou zbraň. ... to je nic moc... ale lepší než drátem do oka. Vo tom žádná." S tím ji složí zpátky.
"Slyšel jsem, že tvá dvojnice... já, co bylo tady... tak mohlo za toto celé." Snaží se naznačit rukou a nemyslí tím jenom kuchyni, ale tak celkové okolí skládající se z pouště.
"Slušná práce." Snad jeden z mála, kterému to je jak se zdá jedno.
"Hulíš?" Pronese a lehce se k tobě nakloní, neboť to šeptá, aby jej někdo náhodou neslyšel.
 
Joleene "Jo" - 02. ledna 2017 17:57
joleene6101.jpg
Z Doupěte hříchů do Díry

Necítím se ani trochu sklesle nebo provinile, když Mordecai změní tón hlasu i svou náladu. Koneckonců jsem mu neudělala nic hrozného a jeho ego tím stejně moc dlouho trpět nebude. Jsem si jistá, že ještě dneska najde dostatek holek a kluků na to, aby mu jej spravili.

Jeho další poznámku přejdu bez komentáře. Je to zvláštní, ale nemyslím si, že by se pod tím skrývalo cokoliv hlubšího. Možná jen další jeho způsob koketování, co já vím.

"Dobře, díky za tip a... colu, ale běda ti, jak bude vyprávět o vašich skopičinách," neodpustím si ještě a mávnu na něj, než se otočím na podpatku a zmizím z toho baru, abych pokračovala do jiného. Přeci jen se musím hned seznámit s novým barmanem, když ten poslední - a jeden z mých oblíbených - je pryč. Navíc je celkem možné, že tak trochu hledám způsob, jak si s Luciferem promluvit. Toho jen tak za vlasy dotáhnout do pekla nemůžu.

Poslední zbytky vlivu Mordecaie jsem ze sebe setřásla sotva jsem si sedla do svého zlatíčka. Není hezčí přivítání než nová skladba v přehrávači, sotva se otočí klíčkem v zapalování. Nejsem ten typ, co překračuje povolené rychlosti - aspoň tedy ne většinou - ale jízdu si zásadně užívám za všech okolností. A tak si do hudby poťukávám na volantu, zatímco svého černého oře směruji směrem Díra.

Tentokrát nemám tolik štěstí, aby mi skladba skončila přesně, co jsem dojela, nicméně i tak se poměrně s dobrou náladou vydám do baru se sebejistým krokem někoho, kdo v tomto baru byl už mnohokrát. Sotva tam vstoupím, opět se rozhlédnu a pak hned zamířím k baru, abych se seznámila s barmanem. Ostatně, kde jinde by se barman hledal?
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 02. ledna 2017 13:18
nickystela268084851.jpg
Poušť

Zvednu láhev a podívám se na hladinu.
"Sama mám málo."
Odpovím, na což se má společnost obslouží sama a sedne na židli u mých nohou.
"Tady se všechno "tak nějak semlelo", co?"
Ušklíbnu se s ironickou poznámkou. Nedalo mi to.
Na jeho popis ráje jen něco nesrozumitelného zamručím a napiju se. Jak zmíní Řezníka Johna, je mi jasné, odkud vítr fouká.
"Jasně. John."
Ušklíbnu se nad vzpomínkou, že každé Jackovo rozhodnutí vlastně bylo velmi nenápadně potvrzováno či zamítáno Johnem. Stačilo mi si zpětně vybavit některé pohledy, které si vyměnili a najednou jim rozumím.

Rocket po mě také střelí otázku, ovšem trochu jiné ráže.
"Kdysi jsem jí byla."
Připustím nakonec. Sic jsme sourozenci, dvojčata přesněji, ale já se od jména Crown odstřihla svým útěkem z domu. Mohla jsem Patricka najít a zabít stejně jako Fredericka. Charles mi to zjednodušil tím, že zůstal ve vile s rodiči, ale neudělala jsem to. Možná se mnou hnula nadějna myšlenka, že on jediný má šanci ještě své hříchy nějak vyvážit a neskončí po smrti na stejném místě jako celá naše rodina. Možná v tom byla spousta dalších-jiných věcí... Těžko říct, takhle zpětně, ale nimrat se v tom nehodlám. Kdo ví proč, volnou rukou jen tak přejedu po krku a prsty naleznou řetízek s přívěskem od Luce.

Pořádně se napiju. Obsah láhve ve mě mizí a konečně mi zase číná být jakž takž příjemně.
Nikdy bych neměla zůstávat střízlivá moc dlouho.
V pravdě, spíš bych neměla být zcela střízlivá nikdy. Je to nejlepší pro všechny zúčastněné.
"Hmm..."
Zabručím na Rocketovu poslední poznámku. Jasně, jeho to vzalo... Ne. Jen ho dohnala jeho minulost, na kterou se snažil, stejně jako já, zapomenout.

"Líbila se mi rychlost se kterou si složil zbraň."
Odbočím od dosavadního tématu.
"Učil tě někdo známý?"
Zajímám se. Jasně, je spousta střelců, kteří byli a jsou, nebo v mé realitě teprve budou, takže šance na vyřknutí pro mě známého jména je velmi malá. Kol a kolem, nezáleží tolik na tom, co odpoví, jako spíš, že bude řeč i o něčem jiném.

Vzhledem k tomu, co mi Juno půjčila za tričko, si Rocket mohl všimnout nemalého množství jizev, i mého tetování na pravé paži. Pokud někdy vidět Johnovo zápěstí, bude mu jasná i další blízká známost mé osoby s vedením této podivné skupiny.
 
Vypravěč - 02. ledna 2017 11:59
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Poušť
Nicky

Rocket schová nůž a svalí se na židli, kde před chvíli seděl Patrick a pozoruje tvou láhev.
"Podělíš se taky nebo soukromničíš?" Otáže se, a pokud se s ním podělíš, tak si přihne rovnou z lahve. Přece by nezašpinil skleničku. Pokud ne, tak si dojde do mini baru pro další lahev a tak či tak si přihne z lahve.
"Co já vím? Prostě se to tak nějak semlelo." Pokrčí rameny a po tváři se mu mihne škleb.
"Navíc podívej se kolem… je to malý kousek ráje v tomto bohem mrtvém pekle. Nevím, jak se k tomu dostal Sběratel… ale prostě je to tu. Útočiště." Patrickovi se musí jedno nechat, pěkně to tu zabydlel.
"Krom toho jeho pravou rukou John, kdo jsem, abych zpochybňoval. Někdo by řekl, že on je tady šéfem. Ale on o to nestojí a tak šéfuje Sběratel." A kdo se rozhodne zpochybňovat Patrickovo místo, s ním si promluví John a ten má vždycky pádné argumenty.
"Pokud dobře chápu, tak ty jsi jeho sestra?" Zeptá se. Patrick o tobě zřejmě moc nemluvil. Kdo by se chlubil dávnou zvrácenou minulostí. Že?
"To rodinné setkání ho hodně vzalo…“ Konstatuje, jen zavrtí hlavou a přihne si s láhve, ač sdílené nebo své vlastní.
 
Vypravěč - 02. ledna 2017 11:36
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
V Doupěti hříchů
Jo

Jen se na tebe ošklivě podívá. Spolkne přitom něco o tom, že by sis měla zajít k ušnímu a propláchnout si uši, aby si lépe slyšela. Nehodlá to opakovat.
"Hm, jo." Jeho nálada se z ničeho nic změnila. Ono uvědomění si, že ho někdo dostal, mu maličko srazilo ego. Má silnou konkurenci. Ne že by byl jediný upír, ale patřil k těm silnějším a respektovaným.
"Buď opatrná." V jeho hlase zazní neskrývaná starost. Novinka u něj. Že by mu na tobě skutečně záleželo? Přeci jen se znáte už nějaký ten pátek a vzájemně se respektujete. Za seznámení s ní vděčíš Chrisovi. Kde jen jemu je konec?

"Když tak nad tím přemýšlím… zkus se poptat v Díře nového barmana, jestli něco nezaslechl či neviděl." Navrhne ti. Díra slouží jako neutrální místo pro tyto zvláštní bytosti a povětšinou tam chodí větší škála zákazníků než sem. Nějakou dobu v Díře pracoval Šedivák, jak se zdá, tak ho zastoupil někdo další.
"Je to kocour. Párkrát jsem si s ním vyšel. Možná by něco mohl vědět." Mrkne na tebe. Raději nezjišťovat, co spolu ti dva dělali. I když je to tak nějak naprosto jasné.

"Kdybys potřebovala pomoct, tak stačí zavolat." Nic víc se nekoná. Nechá tě v klidu odejít.
Kam tedy půjdeš? Zvolíš jako první Díru nebo omrkneš Luciferovu vilu?
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 02. ledna 2017 11:17
nickystela268084851.jpg
Poušť

Pokrčím rameny. Stejně u sebe nemám jedinou cigaretu se kterou bych mohla ono nepsané pravidlo porušit, takže není potřeba cokoli říkat. Kdyžtak pak odtáhnu Juno, nebo dám řeč s Kainem, či vyloupím Johnův brdloh.

Na otázku Lucifera jen kývnu, na což se on zamračí, ale víc neřekne. Čekala bych k tomu nějakou další podotázku, ale on do sebe raději obrátí obsah sklenky.
V době, o které mohu říci, že jsme se znali, jsme se ani jeden alkoholu nedotkli. Připadá mi to neskutečně dávno, takže tedy fakt, že stíhá moje tempo pití mě až tolik nerozhodí. Já začala chlastat na ulici a kdo ví, co si zž on, že se to naučil.
Popis jeho party, jak si kryjí záda a spoléhají jeden na druhého mi až nepříjemně sedí ke Krvavé kartě. Měla jsem štěstí, když jsem se s partou střetla a vzali mě mezi sebe. Nemuseli.
Naliju do sebe další sklenku a křivě se usměji na poznámku ke Kazateli. Zvláštní to týpek, že svou vírou neztratil i když se posralo co mohlo.
"Nevím kolik ti toho Řezník řekl, ale ... v každé partě se najde kretén, co udělá chybu a odsere to skupina. Když jsi sám, máš jistotu, že nestřílíš do vlastních."
Shrnu svůj úhel pohledu. Pracuju raději sama, nebo s těmi, které mohu postrádat, či jsou nezabitelní jako Luc.
Teď bych snad i radši byla u něj, než být terčem takových výslechů.
Postesknu si v duchu a nechám si znovu nalít. Fakt, že já byla ten článek v řetězci, který to posral, nezmiňuji. Buď to John řekl, při nějaké příležitosti, nebo to zůstane nezodpovězené s prostorem pro přemýšlení o kom jsem to mluvila.

Náhle si všimnu, že má bratříček už solidně napito a to jsme teprve začali. Zjevně se pít nenaučil nikdy a navíc ho chytla melancholie, kvůli které si začne vylívat srdíčko.
Protočím oči, chytnu láhev dřív, než by ji stačil shodit a pořádně si přihnu rovnou s ní.
Nemám šajn, co bych jak měla říct. Nehodlám omlouvat jeho činy, vím, že byl taky oběť, ale on by do prdele mohl vědět, že jsem ho nechala říct, proto, že to vím a není tedy potřeba to vyslovovat.
Jakmile znovu zazní mé občanské jméno, pevně zatnu čelist a probodnu ho pohledem.
"Přestaň mi tak říkat, nebo se postarám o to, že mi neřekneš už nijak!"
Zavrčím dost jasnou výhružku o definitivním vyvraždění vlastní rodiny. V ten moment se k nám přižene dvojka Kazatelská Raketa, aby začli jednat bez dlouhého zdržování. Kazatel bere svého šéfa na rande se sprchou a Rocket zůstává hlídkovat u mě.

Stále nevzrušeně sedím s nohama přes roh stolu a znovu se napiju z láhve, byť ve sklence mám dolito. Láhev mám na teď a sklenku takzvaně na později.
"Vysvětli mi, jak se tenhle maňas stal vaším šéfem."
Vyzvu Rocketa. K odtaženému opilému jedinci se vyjádřím jedině, pokud na to padne řeč z jeho strany. Vsázím, ale asi spíš na to, že by se tu všichni měli znát dost, aby věděli, že evidentně jejich šéf je abstinentní povahy a zlil se bez mého valného přičinění sám.
Nebo mi hodlají klást za vinu i tohle?
Já nebyla ta, kdo mu dolíval, což však oni neví, pokud nemá někdo z nich rentgenové oči, nebo kamery v místnosti - což pro jistotu rovnou obhlédnu.
 
Joleene "Jo" - 02. ledna 2017 06:58
joleene6101.jpg
V Doupěti hříchů
Mordecai

Jako samostatná žena s vlastní vůlí se musím sama vzpamatovávat nad několika nepříjemnými skutečnostmi. Jako třeba to, že ten jeho hlas dokáže vážně dělat různé věci, rozhodně je umí se mnou a asi i celým lidským pokolením. A možná nejen tím. Druhá věc, co se mi nelíbí je myšlenka na to, kolik z těch Mordecaiových neúspěchů mě svést, bylo díky mojí vlastní vůli a kolik z toho dělá to, že mě prostě nechal. To je velmi nepříjemná myšlenka pro někoho, kterou raději zaženu, nebo bych si musela zadat minimálně zákaz přiblížení na 200 metrů.

"Auč, to bolelo," řeknu skoro ublíženým hlasem, abych se vytrhla z těch nepříjemných myšlenek. Zaženu i nutkání k tomu, abych nějak své rozhození prozradila jako například nervózní pití coly, raději se jí ani nedotknu. Naštěstí se věci komplikují, a tak se mohu soustředit na tohle.

"Přesvědčivý?"

Obočí mi vyletí nahoru a obdivně hvízdnu, neodpustím si následně ani pobavený úšklebek.

"Páni, tebe někdo ovládal? Tak tomu se jen těžko věří,
" poznamenám vcelku upřímně a už ne posměšně, i když by se mi chtělo. "No, to trošku mění přístup k setkání s nimi," řeknu si spíš pro sebe a to už se zvedám z barové židličky.

"Kdyby se k tobě doneslo něco nového o nich, nebo jejich místě pobytu či Luciferovi, tak bych to ráda slyšela. Možná bych si pak od tebe nechala i něco namíchat," pousměji se.

Copak já vím, co tady se mnou Mordecai hraje za hru? Jestli je skutečně má vůle tak mizivá v porovnání s jeho silou, tak mě může mít kdy chce. Ale on se rozhodl to tak neudělat, takže zatím zůstávám hrát tuto roli, ať už je to jakkoliv. Nicméně předpokládám, že bude mít Mordecai ještě nějaký komentář. Většinou vždycky má nějaký komentář, nebo glosu. Takže mu dám k ní příležitost, než se vydám na odchod.
 
Vypravěč - 01. ledna 2017 21:58
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
V Doupěti hříchů
Jo

"Sourozenci Crownovi." Zopakuje nahlas. Nevypadá to, že by mu to jméno něco říkalo. Otázkou je, jestli tomu skutečně tak je a není to jedna z jeho her.

"Měla by ses uvolnit… bavit." Víc se k tobě natiskne, aby ti do ucha mohl pošeptat ona slůvka. Cítíš jeho dech na své kůži a jeho zvláštní vůně tě udeří do nosu, jako kdyby tě pohladila po tváři a vábila tě do jeho pokoje. Nakonec splní tvé přání a přejde zpátky na své místo za bar. Z nějakého zvláštního důvodu si tě váží. Je na něm však vidět, že musel chvíli svádět boj sám se sebou, přesněji s tou částí dravce, která by tak ohleduplná nebyla. A tvé ne, by brzy přiměla na slůvko ano. Barva jeho očí na chvíli ztmavne, než se jeho odstín vrátí zpátky k normálu.
"Ne, nezařídíš." Ví moc dobře, že v tomto blafuješ. Nalije si panáka a kopne ho do sebe.

"Ptali se mně, kde by tak mohli najít Nicky Bullet." Sdělil jméno Luciferova objektu zájmu. Nicky Bullet, nájemná vražedkyně, jejiž špatná pověst jí předchází. Nikdo pořádně nepochopil, co Luce popadlo, že pro ni měl tak neskutečnou slabost.
"Zvláštní. Obyčejně takové vyzvědače posílám do háje s tím, že nejsem detektiv nebo že nefunguji jako zlaté stránky." Zamračí se. "V jejich případě jsem to neřekl. Místo toho jsem sdělil, že by se měla nacházet po boku Lucifera a dal jim jeho adresu." Několikrát zamrká a tentokrát se napije z lahve.
"Ten jeden byl až příliš přesvědčivý. Nedalo se jinak." Zřejmě někdo dostal Mordecaie. Svým způsobem tak ochutnal vlastní medicínu. Ovšem pokud někdo něco takového dokázal, tak máš před sebou poměrně silného nepřítele. Nebo ho Mordecai pouze podcenil?
 
Joleene "Jo" - 01. ledna 2017 20:10
joleene6101.jpg
V Doupěti hříchů
Mordecai

Neprotestuji proti otevřené cole. Když chce být dobrým hostitelem a přitom ctí má rozhodnutí, tak ať. Přitom poslouchám jeho posouzení současné přítelkyně Lucifera. Teda soudím tak z těch řečí, co se ke mně donesly. Pousměji se nad jeho soudem. Je mi naprosto jasné, že trochu v tom názoru bude hrát i roli to, že ho odmítla. A proto jsem se nikdy nikoho neptala, co o mně Mordecai říká, i když upřímně je mi to vcelku jedno. Naštěstí nemám sebevědomí náctileté slečinky, jejíž den či snad život závisí na názorech druhých. Jediné proč by mě to zajímalo by bylo jen to, že Mordecai patří k mám známým. Mezi ty nelidi, kteří mě nikdy nepodrazili a jednají se mnou na rovinu. A to vždy u mně vyvolá jisté sympatie a oplácím alespoň stejnou mincí.

Skoro bych už poděkovala, když mi podává ten papírek, jenže z nějakého důvodu, který absolutně nechápu s ním začne cukat. Dvakrát se jej snažím chytnout, než jen pozvednu jedno obočí ve vcelku jasném gestu a pak si prostě počkám, až mi jej podá. Navzdory téhle chvilce se mnou ale jinak je sranda, vážně!

"Díky," odtuším potom a nechám ho prohlížet si ty fotky.

Mezitím si položím ruce na bar a čekám na jeho reakce. Nijak nedám najevo spěch, nebo nervozitu, ani jednu z těch emocí totiž právě teď neprožívám.

"Ano a dál?" zeptám se a zakroužím prstem, když se zdá, že už dál nebude pokračovat, sotva jen zmínil, že se mohli po Luciho holce ptát. "Podle mých informací by to měli být sourozenci Frederic a Charles Crown," odpovím na jeho otázku, aniž bych dále rozváděla to, odkud to informaci mám. O svých talentech se nešířím. A kdo říká, že Mordecai má patent na tajemství a to s tím být sexy?

Jakkoliv zmiňuji Mordecaie jako známého, tak nikdy bych si jej nedovolila označit jako někoho, kdo není nebezpečný. Naopak. Je a velmi. I když třeba jen z té méně vražené stránky. Prostě jsem se před ním měla mít na pozoru. Stačí jedna chvilka jako teď, když vzpomínám na fotky z místa činu a on najednou stojí za mnou a začne mi mnout záda!

Sakra, kruciš a doprkna!


"Což o to, o masáž bych stála," přiznám naprosto popravdě polohlasně a aspoň na malinký okamžik ho v tom nechám pokračovat. "Ale já si s tebou přišla povídat. A to se mi nejlépe dělá, když jsi na druhé straně baru," dodám už normálním a natáhnu se pro svůj telefon na baru. Svoje hračky mám ráda a navíc je to pohyb z jeho sevření. Tedy pokud nehodlal být trochu hrubý.

"Ale neboj, zařídím si, aby se mi masáže dostalo," pousměji se a tvářím se, že vím o někom, komu bych o masáž řekla, aniž bych ho nemusela zaplatit. No co, ani na lhaní nemá nikdo monopol.

"Ale ty tak hezky vyprávíš... Myslím, že jsi mi zrovna chtěl o těch dvou něco říct. Třeba na co přesně se ptali a tak," pronesu ještě sladce.
 
Vypravěč - 01. ledna 2017 18:57
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
V Doupěti hříchů
Jo

Ohledně drinku se s tebou nehádá a místo toho vytáhne z ledničky coca colu ve skle, kterou otevře a nalije ti do skleničky, kterou položí před tebe.
"Na suchu nebudeš." Tváří se přitom neodbytně. Je pro něho důležité být dobrým hostitelem.

Ušklíbne se, když se zmíníš o tom, že bys ráda viděla Lucifera.
"Byl tu před nedávnem. Bílá rada tu měla soud s jeho křepelkou." Začne a hrábne do kapsy od kalhot, ze které vytáhne červený Malbora a jednu ruličku štěstí si přiloží k ústům, následně je zapálí benzinovým zapalovačem, který se celou tu povaloval na baru. Vyfoukne obláček kouře.
"Řeknu ti, že to je šílená ženská. Chvilku jsem s ní byl." Jistě na ní zkoušel ty své triky a neuspěl. Mordecai nerad prohrává.
"Možná bude v té své vile." Napadne ho. Chvíli se začne přehrabovat věcmi za barem, než najde čistý papír a propisku, na papír ti krasopisně napíše adresu a podá ti jej. Tedy chvíli si s tebou pohrává s tím, že mává s tím papír a ty se jej snažíš chytit, než ti ho nakonec podá.
"Krom toho, je mi jedno o jakou návštěvu se jedná." Zní lhostejně. Zřejmě se mezi ním a Luciferem něco stalo.

Chvíli hledí na fotky, které ti poslal Uriel, na Jeho rozkaz. Přeci jen je Uriel policista a k místu činu má nejblíže.
"Hmmm... mám takový pocit, že jsem je už viděl." Zamračí se upír, stále pozorujíc fotku na mobilu. "Určitě tu byli." Nakrčí čelo, jak se snaží vzpomenout. Ovšem ani to mu nebere na kráse.
"Ah jistě." Vypadá, že si na něco vzpomněl. "Zajímali se o tu Luciferovu křepelku." Vypadá to, že je to všechno, co ti má v úmyslu sdělit. Jestli něco skrývá? Samozřejmě, že ano. To by nebyl Mordecai, kdyby něco neskrýval. Muž zahalený pod rouškou tajemství. Jak on povětšinou tvrdí, ženám se to líbí.
"Znáš vůbec jejich jména?" Dodá s lehkým úšklebkem. Kdyby znal jména, mohl by se po nich někde poptat. Podle toho co sis o nich našla díky svému talentu, tak se jedná o sourozence Crownovi, Frederica a Charlese. Jež byli velmi zavražděni, stejně tak jako jejich rodiče. Vypadalo to na akt osobní msty. Na fotky z místa činu nebyl zrovna pěkný pohled.

"Nechtěla bys masáž?" Vytrhne tě z přemýšlení upír, který už nestojí před tebou, ale máš ho zády a cítíš jeho prsty na ztuhlých ramenech. Je to neskutečně příjemné.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.22613286972046 sekund

na začátek stránky