Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 29. prosince 2016 06:44
nickystela268084851.jpg
Poušť

Ať se u chtěl bratr tvářit jakkoli drsně, pořád v něm byl ten ustrašený klučík, kterého jsem znala. Na druhou stranu, v duchu jsem ocenila, že odbočil k seznámení mě s kolektivem a přijmul změnu mého oslovení.

Na Kazatele kouknu poměrně nevěřícně, protože opravdu bych takové indiviuum nečekala. Vlastně, vzhledem ke světu, bych viděla, že budou všichni ve stylu druhého zmíněného - Rocketa.
Nad nabízenou pazourou chvíli váhám, než si nakonec opravdu potřeseme pevnuým stiskem.
Vypadá na dobrýho cvoka. S tím si budu rozumět.
Zhodnotím jeho vizáž. Rocket je však zaúkolován a tak případný rozhovor, kde bych si svou myšlenku prvního dojmu ověřila, padne na později.

"Jo."
Houknu směrem ke Kazateli, a nechám se nasměrovat do koupelny. Voda teče teplá, což je skutečná tečka za luxusem. Když si vezmu jaký já měla život... Tak jsem za něj ve výsledku ráda. Tohle je na mé poměry až příliš luxusní.
Během sprchy zjistím další věc.
Neměla jsem náhodou své dny?
Zdá se, že to, že moje tělo přešlo do alter-budoucnosti, zapříčínilo i změnu měsíčního cyklu, nebo netuším jak to je možné.
Když to funguje, nehrab se v tom.
Osobně jsem ráda, že to nemusím řešit zrovna tady, takže se spokojeně vracím do kuchyně k nachystanému jídlu. Oblečení mi snad bylo zapůjčeno před sprchou, takže tu ani už nikoho nepohoršuju a mohu se v klidu pustit do jídla. Sama nikoho zatím neoslovuji, spíš pozoruji jak se chovají ostatní.
 
Vypravěč - 28. prosince 2016 23:19
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Chvíle klidu
Sierra

Obě dvě ti pozorně naslouchají a nějak se k tomu nevyjadřuji, neboť se je z jejich pohledů patrné, že každá vzpomíná na své osobité setkání s Luciferem, princem pekelným. Když by ses na to zeptala, jistě by se s ním svěřili, neboť každá se s Luciferem setkala za jiných okolností. Tehdy neznal ženu jménem Nicky Bullet a byl takový elegantní gentleman. Muž, který mohl mít každou ženu a taky že každou ženu měl. Měla si štěstí nebo smůlu, že byl tolik zamilovaný do té prazvláštní ženy, díky které se rozhodl vzdát všeho a zkusit si jaké to je žít bez luxusu.
Bastet se podívá s jasnou otázkou v očích na Morganu. Neboť Bastet se s něčím takovým, jako bohyně nikdy nesetkala. Nemoci se jí vyhýbaly obloukem.
"Není to ani jedno." Kýve nesouhlasně hlavou Morgana. "Spíše je to daň za dítě s podsvěťanem…“ Vypadá to, že mluví z vlastní zkušenosti. Přeci jenom tvůj otec je také podsvěťan a ke všemu král Edenu.
"Budeš muset odpočívat. Žádná námaha a stres." Dodá Bastet, aniž by znala význam těch slov.
"Jak řekl Lucifer, výlet do Edenu bude muset počkat. Teď je důležitější tvé zdraví a zdraví dítěte." Pronese s veškerou vážností v hlase Morgana, která tě pohladí.
"A proto dojdu pro Zacha. Měl by tu být a starat se o svou ženu... Pche... Já mu ukážu peklo." I na Bastet je vidět, že svá slova myslí smrtelně vážně a jde se převléct. Jít v teplácích po venku, ji přijde po úroveň a to i přestože v nich vypadá skutečně skvěle.
Ještě než zmizí, rozloučí se s Morganou, kterou lehce ze zadu obejme a políbí do vlasů.
"Ještě si promluvíme." Šeptne k ní Morgana a vypadá to, že to nebude zrovna příjemná konverzace. Bastet pouze přikývne a zmizí, nechávajíc vás tak o samotě.

"Nechceš jít raději do postele a na chvíli zavřít oči? Spánek léčí." Tón Morganina hlasu se změní, opět je v něm znatelná starostlivost a obavy, které jsou připisující matkám. Jednou to s koblížkem také zažiješ.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 28. prosince 2016 22:47
ikonka305885004063.jpg
Osobní peklo si dává přestávku
doma s mamkou a egyptskou bohyní


Morganina odpověď mě vůbec neuklidní. Nepochopila ani na co se ptám a ani její odpověď nebyla dostatečně specifická, abych si vnutila představu, že si jsou jisté, že to bude fungovat. Praštím slabě rukou do gauče, než vůbec se objeví Bastet na obzoru se záchranou. Překvapivě už jen ta vůně i trošinku uleví. Což mi naprosto stačí, abych byla ochotná to do sebe vylít i za cenu spáleného krku, či nechutné konzistence. Srkám tudíž o trochu rychleji, než by se líbilo mému jazyku, ale nemohu si pomoc. Poslušně srkám čaj brčkem a cítím, jak se mi uvolňuje tělo z té křeče, kterou podstupovalo, když se snažilo nějak přežít.

Hned jak mi žaludek nepřikazuje pálit jednu salvu za druhou, tak se snažím aspoň trochu posadit na gauči, i když každičká moje část protestuje. Cítím se, jako kdybych si odpírala spánek snad 100 let, nebo jako kdybych uběhla maraton. Unaveně zakloním hlavu na opěradle a polknu. Zavřu unaveně oči. Soustředím se na to, abych prostě jen byla a neumírala. Což je docela těžká práce, aspoň v mém stavu.

Netrvá to dlouho a objeví se můj dnešní zachránce. Vlastně mu dlužím už dvakrát, abych byla upřímná. Což je o dvě více, než jsem ráda.

"Děkuji," odpovím mu po dalším polknutí a podívám se jeho směrem. Vážně jsem mu vděčná a tak mu věnuji nejupřímnější úsměv, co dokážu. "A hodně štěstí," dodám ještě tiše k němu. Štěstí potřebují všichni, i ti, co začínají běh na dlouhou trasu jako právě tady Luc.

Vydechnu úlevou, když dostanu obklad na hlavu. Tělo se zase o něco uvolní a já mám pocit, že jsem nikdy nebyla šťastnější, že mám horečku a cítím se tak vyšťavená. Chvilku mi trvá, než jsem schopná odpovědět na otázku. Bitvu jsem sice vyhrála, ale následky jsou tu pořád.

"Potkala jsem ho v baru. Naučil se mě první slova moci. A teď jsme ho potkali u Můráka. Zach... Zach se teď vyrovnává s tím, co viděl v jeho očích," odpovídám pomalu a věty odděluji polknutím a několika nádechy. "Lucifer... on mi ukázal svou knihovnu, abychom tam našli něco o Edenu a tom všem, když... najednou..." zavrtím hlavou a potlačím další slzy, jen co si na to všechno vzpomenu. Netuším kolik hodin to bylo, ale klidně bych se vsadila, že to trvalo týdny. S námahou otevřu oči a podívám se po Morganě a Bastet.

"Co to se mnou je? Je to ta kletba? Nebo uřknutí?"
zeptám se slabým hlasem a se skelným pohledem a je jasné, že tohle je jedna z odpovědí, která stojí mezi mnou a vůbec pokusem si odpočinout.
 
David *Lucí* Rubin - 28. prosince 2016 21:52
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
Sierra v osobním pekle - Aka PJ

"Je to lektvar. Směska zklidňujících bylinek." Vysvětlí ti. Takže to bude něco, co pomůže, akorát to bude nechutně chutnat. Jak to tak bývá u lektvarů.
Dveře od kuchyně se otevřou a nejdříve tě do nosu udeří bylinková vůně, které místo toho, aby se ti opět navalilo, způsobí spíše to, že se ti lehce uleví.
Bastet, která drží lektvar v hrníčku, si k tobě přisedne na zem, s pomocí Morgany se tak můžeš napít. Bastet byla natolik úžasná, že ti našla i brčko.
"Je to teplé, pij pomalu." Varuje tě ještě bohyně.
A skutečně, po několika doušcích se ti už tolik nenavaluje. Ten čaj chutná zvláštně, ale není to nic příšerného.
Cítíš se však vyčerpaně a horečka se tě stále drží.
"Udělám obklad." Hlesne Bastet, která předá hrnek a žezlo Morganě, jež ti pomáhá s pitím toho zázračného lektvaru a zmizí do koupelny.

***

Z kuchyně se po chvíli vynořím, neboť mně přestává bavit tam nečinně sedět.
"Momentálně na cestu do Edenu zapomeňte. Není vám dobře. Nechci vás mít na svědomí." Zarazím se. Notnou chvíli uvažuji nad tím, že už nebudu raději riskovat přesun přes peklo a půjdu po svých. Nebo si zavolám taxíka. S tou myšlenkou se vydám ke dveřím. Pokynu ještě Morganě na rozloučenou.
"Nicméně, až budete plná sil, zavolejte. Přidal jsem vám na sebe kontakt. Když jsem si půjčil váš mobil." Dodám. Dal jsem jí slib a hodlám ho také splnit. Lehce se pokloním čarodějce, která už nevypadá, že tu co chvíli vypustí život.
Těsně u dveří se ještě srazím s Bastet. Chvíli na sebe hledíme neschopni slova, než ke mně přistoupí a políbí mne. Chutná pořád stejně smyslně. Ovšem nesmím zapomínat… Nicky. S tím se od Bastet odtrhnu a vydám se vstříc ulicím Chicaga, kde si zavolám taxík a začnu řešit svůj nový život.
Chtělo by to nějakou pořádnou přezdívku.

***

"Ty znáš Lucifera?" Zeptá se překvapeně s neskrývaným uznáním v hlase Bastet, která ti podává obklad na čelo. Takže co teď? Třeba začít odpočívat?
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 28. prosince 2016 20:53
ikonka305885004063.jpg
Moje osobní peklo a obecné peklo

Jen okrajem svého vědomí zaznamenám, že se mě kdosi další dotkl, ale v tuto chvíli mě to opravdu, ale opravdu nezajímá, pokud to není někdo, kdo mne dokáže okamžitě zbavit té bolesti. S myšlenkami daleko postrádající tuto komplexitu, zaměřující se pouze na to, co všechno mě bolí a kolik toho ještě snesu, mám přeplněnou hlavu tak, že vůbec nevnímám rozhovor mezi pekelníkem a egyptskou bohyní. Své okolí vezmu na vědomí až ve chvíli, kdy se opět ocitnu v tom tak překvapivě laskavém náručí padlého anděla. Dokonce dokáži vnímat i jeho slova, i když silně pochybuji, že něco bude nepříjemnější než ta muka, která prožívám teď. Stočím se ještě víc a nechám se nést bez protestů.

Avšak sotva vkročí do pekla, plně pochopím, že nikdy nic nemám brát jako absolutní dno, vždy to může být horší. K té mojí fyzické bolesti, jež daleko přesahovala moji obvyklou toleranci se teď přidal nechutný smrad síry, krve a prosycené něčím, co mohu popsat snad jen jako utrpení. Do toho všeho mi do uší začnou bušit ty výkřiky bolesti a nekonečného mučení a trýznění. Rychle si schovám uši pod svoje ruce a hlavu zabořím do Lucova ramena, cokoliv hlavně abych se nemusela kolem sebe rozhlížet, jsem si jistá, že to by mě zabilo v tomto stavu již s naprostou jistotou. Při tom sebou jednou či dvakrát škubnu, jak se to všechno snažím dostat ze své hlavy. Jakoukoliv důstojnost, co jsem si uchovala nepoblitím pána pekel a jeho majetku, teď ztrácím, protože se mi tváře smáčí ve směsce slzy bolesti druhých i mých a studeného potu, který mi připomíná, že nejsem v pořádku. Jako snad v odpověď pro hlasy ztracených duší se připojí na chvíli i můj.

Ráda bych řekla, že to bylo díky Bohu, nebo že to byla štěstěna, že to všechno skončilo, ale obávám se, že ani jeden z nich v tu chvíli nebyl ode mne dál. Nepomohlo to mému stavu moc, když jsme opustili peklo. Kdyby mi kdokoliv dal do ruky zbraň s kulkou, asi bych neváhala použít ji a vrátit se do pekla se zoufalou nadějí, že ta všechnozmítající bolest by se mohla byť o stupínek snížit. A to jsem v pekle před chvilkou zřejmě skutečně byla.

Rychle se skloním k vědru a štědře mu věnuji moje žaludeční šťávy a spoustu prapodivných skřeků k tomu pasujícím. Tuším vedle sebe Morganu. A zatímco stále ještě držím hlavu těsně nad kýblem, tak se pevně, zoufale a naprosto roztřeseně chytnu jejího předloktí, jako jediné věci, co mě drží ještě při smyslech, protože mi jich skutečně už moc nezbývalo.

Se vzlykáním a s doplněním dávivých zvuků ze sebe dostávám slova. "Co." Znovu se mi navalí. "To." A vážně doufám, že mi na to dokáže odpovědět, protože pak by byla naděje, že to zapudí. "Je?" špitnu už naprosto zoufale a další nával křečí mě donutí se zabořit hlavou do pohovky.
 
David *Lucí* Rubin - 28. prosince 2016 19:39
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
Co s čarodějkou?

Něco podobného jsem sice zažil s Nicky, ale šlo o něco jiného a také to vypadalo jinak. Pohladím čarodějku po zádech, abych jí tím naznačil, že není sama.
Luci, mysli. Napomenu se. Nedovolím, aby mi tu čarodějka umřela. Za mé přítomnosti nikdo umírat nebude.
"Držte se při vědomí. Nedám vás." Myslím to naprosto vážně. Už jednou jsem ukázal Smrtce, kde je její místo a zvládnu to i teď. Jsem přece princ pekelný.
Ticho protne zazvonění, které vychází odněkud z kabelky. Zaujme to mou pozornost. Třeba v těch jejich číslech najdu něco, co by nám mohlo pomoct. Normálně bych se obracel na Vidocqa, ale je to krysa a nebudu riskovat. Takže snad čarodějka o někom ví.

A hle, hned ten kdo volá.
"Ahoj, Bastet. Dlouho jsme se neslyšeli." Pronesu, vybavujíc si tvář půvabné ženy, se kterou jsem si zažil pár pěkných chvil. Teď však není čas na vzpomínky. Bohyně na drátě je zaskočená, avšak ne na dlouhou dobu. Hned se mně ptá, co jsem Sieře provedl, že zvedám její mobil.
Skvěle, velmi skvělé.
"Na to teď není čas, kde jsi? Čarodějce není dobře, zvracela. Potřebuje pomoct." Zeptám se jí, na debatování o tom, jak jsem příšerný a tak vůbec bude čas. Zakleje něco ve starém jazyce. Zaslechnu, jak někomu něco říká a potom slyším ještě další známý hlas. Adresa je mi nakonec sdělena, aniž by měla nějaké další průpovídky.

"Fajn. Teď si uděláme menší výlet. Nebude to zrovna příjemné, ale věřte mi. Budete v bezpečí." Zašeptám, když jí beru do náruče. Výlet to bude, teleport přes peklo, protože nic rychlejšího neexistuje. Věřím, že si bude Bastet vědět víc rady než já. Obzvláště, když tam s ní je velmi mocná čarodějka.
Uznávám, že jsem riskoval své štěstí, ale nic se nestalo. Stále jsem měl zvláštní pocit. Připadal jsem si jako vetřelec ve svém království.
Nevím, jak čarodějka vnímala peklo. Zřejmě asi jako většina lidí. Křik plný zoufalství a utrpení. Smrad síry… a kdo ví čeho ještě. Kdysi dávno toto místo pro mne představovalo domov.

Ocitneme se zřejmě podle toho, jak to tu vypadá v obývacím pokoji, kde spatřím další známou tvář a má teorie se tedy potvrzuje.
"Morgano." Oslovím ženu, která se nám hned společně s Bastet vrhne na pomoc. Položíme Sieru na pohovku.
Všímám si, jak starostlivě k ní Morgana přisedá, hladíc ji po zádech, mezitím co v ruce drží vědro. Nikdo mi nemusí říkat k čemu ho má připravené. Naštěstí mne Bastet zavede do kuchyně, kde to voní bylinkami.
Skvěle načasované. Pronesu v duchu uznale.
Posadím se ke stolu a mlčky sleduju bohyni, která vypadá jako kdysi. Dolaďuje lektvar.

Jako PJ:

Lucifer tě opustil a ocitla ses se svou matkou, která drží v ruce kyblík, jako kdyby něco takového snad čekala. Žaludek se opět obrátil a tentokrát už nešlo jinak, než využít přítomnost vědra.
"Lektvar, který ti uleví, už se připravuje. Vydrž, prosím." Pronese Morgana s patrnou starostí v hlase. Ničí jí tě vidět v takovém stavu.
Možná tě tak úplně štěstí neopustilo.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 28. prosince 2016 18:12
ikonka305885004063.jpg
A vše je opět vzhůru nohama

"To jste nemusel," řeknu trochu omluvně, ale jen trochu, když od něj přijmu sklenici vody. Bez dalších komentářů k tomuto tématu, které ani jeden z nás nechce dále rozebírat, se vydám za hostitelem. Ani tady se nepřestávám divit, jak někteří tvorové dokáží být zásobeny informacemi, jenž by mi ulehčili práci v mnoha případech, ne-li skoro nezachránili život.

"Vlastně cokoliv na téma Eden, král Edenu a rušení kleteb, ne nutně ve stejném kontextu..."
řeknu s pohledem na jednu stěnu plnou knih. Odložím sklenici s vodou, stejně jako kabelu. A začnu hned očima přejíždět názvy knih a jména autorů, jestli mi něco netrkne. A pak následně občas vytahovat knihy a začít v nich listovat. Hudbu odsouhlasím. Sice se v takových věcech nevyžívám, ale když to nebude nějaký šílený rap, tak se budu schopná soustředit. Nechám výběr na pekelníkovi a listuji dál jednou asi velmi starou knihou.

A pak přišla ta hrozná nevolnost. Zamračím se a odložím knihu stranou. A už s pocitem, že možná bude pozdě, se ptám na toaletu. Štěstí mi dopřálo svůj poslední polibek v tom ohledu, že jsem neohodila nic v Lucově bytu. Cítila bych se ještě mizerněji, kdybych pak přišla k normálnímu myšlení. Začnu objímat mísu jako starého přítele, kterého jsem neviděla roky.

*Koblížku, tohle mi nedělej!* napomenu své nenarozené dítě, když jsem si jistá, že ve mně nezbylo nic z toho drahého a naprosto luxusního jídla. A pak se mě ptejte, proč si nepořizuji hezké věci.

Luc mě našel ve velmi nelichotivé pozici, kdy jsem seděla na zemi u mísy a částečně se jí držela jako člověk posledního stébla, zatímco moje hlava se opírala o stěnu vedle mísy. Ani to nepomáhalo k nalezení stabilního bodu, díky kterému by se svět přestal točit tou neskutečnou rychlostí, ze které se mi chtělo znovu vyzvracet vše, co už jsem vyzvracela.

Pevně zavřu oči, když mě Lucifer nesl ke své pohovce, a opřu se čelem o jeho rameno, jak se opět zkouším najít nějaký stabilní bod. A nebo aspoň přinejmenším neohodit pána pekel svými žaludečními šťávami. Další z věcí, o nichž jsem si nemyslela, že by mě kdy trápila.

Na sucho polknu a ucítím tu nechutnou pachuť v ústech. Jen zázrakem to ve mě opětovně nevyvolá další zvracení. Nemám sice zdání, co chci odpovědět Luciferovi, ale žádná slova ze mě nevyjdou. Místo toho se zkroutím a odvrátím, abych dodržela předchozí sérii úspěchů v nepozvracení pána Pekel a jeho majetku. Zaujmu skoro stejnou pozici, jakou by jednou za pár měsíců mohl zaujmout můj Kolbížek, ačkoliv doufám, že u něj to nebude tak křečovité. Kolena si přitisknu k sobě, jednou rukou si objímám břicho, druhou se držím za čelo. Snažím se bojovat na více frontách, což se následně projevilo i tím, že zasténám bolestí. Na nic jiného podobného jazyku lidí se opravdu nezmůžu. A v tu chvíli jsem přesvědčená, že to je součást kletby, že můj čas vypršel.

*Já umřu!* projede mou vyděšenou a mučení myslí se sebejistotou, která akorát tak drásá, než že by uklidňovala.
 
Vypravěč - 28. prosince 2016 14:16
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg

Poušť
Nicky

Nikdo si toho nevšiml. Juno měla dost s práce s přivítaním své drahé, než aby tě vnímala. Pokud to postřehl někdo z kuchyně, tak to nějak neřešil.

Co už řešili bylo to, jak si vtrhla jako velká voda do kuchyně. Maličko s sebou cukly. Patrick se ti šeptem omluvil. Vypadal na malou chvíli zranitelně.
Co se týče ostatních, tak tam s Patrickem byl ještě chlápek ve vojenském po zuby ozbrojený, jako kdyby každou chvíli měl vypuknout boj a kněz… skutečný nefalšovaný kněz.
"Nicky…“ Je na něm vidět, že je pro něj nezvyklé tě takto oslovovat. Ale zvykne si. Časem.
"Dovol mi, abych vás představil." Všichni už tak nějak ví, s kým mají tu čest. S ženou, která za to celé může. Nicméně to spíše myslel tak, aby si ty věděla a neoslovovala je svým způsobem.
"Tohle je Kazatel." Ukáže přitom na kněze. Kdo by něco takového čekal? Ten jen pokyne hlavou na srozuměnou. Patrick se už nadechuje, že představí toho druhého, ten se však rozhodne jednat sám za sebe.
"Čus, su Rocket." S tím ti podá ruku s úmyslem si potřást.

"Jídlo je hotové. Rockete, skočíš pro Kaina." Obrátí Patrick svou pozornost od tebe.
Stejně tě čeká sprcha, ke které tě navede kněz, podávající ti přitom čistý ručník.
"Řeknu Juno, ať vám něco najde." Sprcha čeká. Kdo ví, jestli bude téct teplá? A kurva... fakt, že jo. Patrick se hodně snažil. Připomíná to skutečně domov. Maličký ráj v tom neskutečném pekle.
 
David *Lucí* Rubin - 28. prosince 2016 13:49
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
V mém soukromém pokoji s čarodějkou

"Víno." Zopakuji objednávku a začnu se prohrabovat barem, hledajíc požadovaný mok, než mi dojde, že by nebylo vhodné, aby čarodějka ve svém stavu pila. Zatraceně, Luci.
"Jsem to, ale blb." Pronesu a promnu si tvář. Nechám svou skleničku na pokoji a místo toho nám oběma naliji vodu.
"Omlouvám se." Myslím to upřímně. Bylo to ode mne hloupé a vůbec hrubé jí takto pokoušet.

Už se tím nedorozuměním více nezabývám a namířím si to do svého pokoje, kde se nachází má skromná sbírka knih. Chápejte dobře, stejně jako ve vile, to vypadá spíše jako knihovna s postelí a stolem, než jako pokoj. Mám to tu přehledně seřazené a naleznete zde i kousky ze zakázaného oddělení v knihovně, tedy těch je většina. Knížky jsou psané v originálním jazyce, kterému nemám problém rozumnět. Horší to bude v případě čarodějky, ale věřím, že když si nebude vědět rady, tak se mně zeptá na překlad.
"Co přesně hledáme?" Otážu se, abych věděl, na co se mám soustředit.
"Nevadila by vám hudba?" To ticho tady je najednou velmi nepříjemné. Ještě se Sierry zeptá, co by si představila za hudbu, než něco pustím v obýváku a následně svou pozornost přesunu opět na knihy.

Jako PJ:

Chvíli se přehrabuješ v knihách v přítomnosti pekelného prince a za poslechu vybrané hudby. Vypadá to, že ti štěstí aspoň v něčem přeje. Nicméně se nesmí zapomínat na to, že štěstí je neposedná mrcha, která ráda lidi opouští.
Je možné, že za to mohlo jídlo, které ti nesedlo, protože si nebyla na něco takového zvyklá nebo to je úděl těhotných žen, ale udělalo se ti příšerně nevolno. Stihla si však sdělit otázku ohledně toho, kde se nachází toaleta, dojít si na ní a vykonat potřebu. Avšak toto známé bylo vystřídané něčím jiným. Závratí. Svět jako kdyby se začal podivně houpat. Otrava jídlem? Jedna z možností.
Lucifer, aniž bys to postřehla, byl u tebe a odnesl tě na koženou pohovku.
“Sierro, co se děje?“ Zeptal se s patrnou starostí v hlase. Nestačilo si mu však cokoliv říct, neb se ti opět udělalo nevolno. Hučelo ti v uších, na tváři se ti perlil pot, nemluvně o bolesti břicha, která tě zasáhla jako vlna tsunami a možná poprvé v životě sis mohla připadat na umření.
Co se to s tebou děje? Velmi dobrá otázka.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 28. prosince 2016 13:09
nickystela268084851.jpg
Poušť

Ušklíbnu se. Čekala jsem takovou odpověď a její vstřícnost vítám.
"Jo, dík."
Utrousím, aby se neřeklo a vlezeme do výtahu. Slůvko "strýc" vyšponuje mé obočí vzhůru, na což se Juno opraví a pokračuje ve výkladu.
"Zajímavý."
Zhodnotím celý její sáhodlouhý popis stručně. Na víc stejně nemáme čas, protože výtah ohlásí cíl naší cesty. Postřehnu ten zvláštní výraz v její tváři a cuknu pohledem pryč. Až příliš to připomíná můj spokojený život, který jsem našla v sídle Krvavé karty. I to byl pro mě domov. Jenže ten jsem si sama zničila nerozvážným jednáním.

Když se dveře otevřou, úplně mě to vytrhne z chmurných myšlenek na minulost.
Oukej.... tohle jsme my neměli...
Uznale zírám na luxusně vybavenou místnost, která jako by z Lucova stylu vypadla. Pach přítomné dívky mě ale zaujme víc.
Mrtvola.
Nakrčím nos. Nesmrdí sice tak jak by asi měla, ale stejně... Že se z mé dcery stane lesba, bych asi vzala líp, než, že její drahou polovičkou bude zombie.

Nekomentuji jim to. Je to jejich věc, ale možná se na to později zeptám. Možná.
Teď na sebe strhne veškerou mou pozornost bratr, oslovujíc mě z kuchyně. Ruka mi cukne ke zbrani a přistihnu se při tom, že najednou držím její pažbu a prst mířil ke spoušti ještě předtím, než jsem pistoli vůbec vytáhla.
Zatnu čelist a nechám zbraň kde je. Jen krátce se rozhlénu jestli si někdo všiml, ale i kdyby, neudělala jsem nic, čím bych si vysloužila kulku do hlavy. No dobře... Udělala, ale ne v tuhle chvíli.

Opustím dívčí hrdličky a rázně si to namířím do kuchyně. Nevím sice kdo všechno tam s Patrickem je, ale teď jsou mi ukradení.
"Tamta osoba už neexistuje. Jestli mluvíš na mě, jsem Nicky."
Zasyčím polohlasně. Pro lidi v místnosti je to slyšitelný šepot, také dost důrazný, takže jméno, jímž mě bratr oslovil, je pro všechny tabu.
Pak se náhle zamračená tvář o něco rozjasní a už kldiným a pohodovým hlasem pokračuji.
"A samozřejmě, že mám hlad... Příšernej. Ale nejdřív mi Juno slíbila sprchu, takže..."
Větu nedokončím, je jasné, že můj první směr bude tam a pak se vrátím. Za těch pár minut hlady neumřu a oni také ne, kdyby to náhodou už bylo hotové a chtěli na mě čekat.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.23279500007629 sekund

na začátek stránky