Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 28. prosince 2016 13:05
ikonka305885004063.jpg
Do Ďáblova doupětěe - na návštěvě

Dělá mi potíže soustředit se jen a jen na jídlo a přemoct touhu na další otázky, či rychlý přesun do knihovny, o které se teď Lucifer zmínil. Nicméně se jako svědomitá nastávající matka a hodná čarodějka, co má před sebou nelehký úkol, najím a dokonce neprotestuji nad další poloporcí, co mi přisunul můj dnešní společník.

Nicméně bych lhala, kdybych nepřiznala, že jsem si připadala jako dítě o Vánocích. Čekat až se všechno dojí, aby se mohlo jít dívat pod stromeček a zjistit, co Ježíšek přinesl. Snad i mě čeká nějaká odměna v podobě informací, co by mě dovedly dál či rovnou nakonec tohoto případu. Vůbec by mi to nevadilo.

Trochu oslnil? Spíš zkuste říct ohromil. Jsem obyčejná čarodějka samouk, takže o takových věcech jsem buď jen slyšela, nebo ani to ne. Musím se ale pochválit, že mi pusa neklesla až na zem a omezila jsem se na špitnuté: "Páni." A i to jsem si dovolila jen výjimečně, protože jsem zatím necítila potřebu se tvářit všeznale přes Luciferem a -možná mě to bude stát hodně ale - docela jsem mu důvěřovala, že mě nemá nutkání vodit za nos, nebo cokoliv zkoušet.

Tedy, to poslední škrtněte. Tím jsem si nebyla tak jistá, sotva vstoupíme do jeho bytu a on se zeptá, co si dám. Okamžitě zatoužím po tom či jiném alkoholickém nápoji. Je to další těžký vnitřní souboj, jenž mou psychiku a odhodlanost velmi oslabuje.

"Máte víno?" řeknu opatrně, sama se sebou nesouhlasejíc, protože to není to co chci, ačkoliv je to to nejsilnější, co si mohu bez špatného svědomí dovolit. Rozhodně ale dneska už nebudu nejveselejší čarodějka v okolí. Raději si začnu prohlížet pokoj a hledám stopy po knihách, abych se hned drze vrhla na čtení jejich hřbetů.
 
Vypravěč - 28. prosince 2016 12:53
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Poušť
Nicky

"Ne, nebylo. Vzala jsem to od sebe." Přizná se. "Navíc to stejné jsem ti chtěla nabídnout. U mně v pokoji si můžeš dát sprchu a něco tam na tebe najdu." Dodá ještě s maličkou nejistotou v hlase, která záhy zmizí.
"Jasně." Zazubí se na tebe a následuje tě dovnitř.

Vejdete hned do výtahu, který místo, aby stoupal tak klesá dolů. Celá jejich skrýš se nachází v podzemí.
"Strýc,…“ Lehce s sebou cukne, neboť jí dojde, jak oslovila šéfíka. Ušklíbne se. Takže je jí znám příbuzenský stav. “… tedy Sběratel tohle místo našel ještě před tím, než se stala Poušť, jako kdyby tušil, že k něčemu takovému dojde. Přetvořil to místo a udělal z toho domov." Ta poslední slova řekne velmi tiše, jako kdyby se bála sama sobě přiznat, že toto místo na ní působí, tak jak to řekla. Na malou chvíli vypadá strašně zranitelně. Zatoulané štěně, které našlo domov.
"Je tu dokonce bazén, posilovna." Výraz její tváře se opět vrátí do normálu. Blikne vaše patro a dveře výtahu se vám otevřou a tobě se tak vyskytne pohled na něco, co spíše připomíná luxusní obývací pokoj nežli něco jiného.
Na jedné pohovce můžeš zahlédnout, jak sedí bělovlasá dívčina s šíleným účesem podobným tomu, co má Juno. Voní zvláštně, špetka hnilobného a mrtvolného pachu s příměsí něčeho, co se nedá pořádně definovat, ale účel to zřejmě splnilo, neboť tě to tak nepraštilo po čumáku, jak by pořádně mělo.
Když si všimne Juno, prudce se postaví a vydá se vám v ústrety, vrhne se na Juno a vtiskne jí dlouhý polibek. Tebe přitom po celou tu dobu ignoruje.
Z další místnosti, která bude asi kuchyně, neb se odtamtud line vůně jídla, zaslechneš mužské hlasy, poznáváš pouze Patrickův hlas. Ten se taky po chvíli vynoří z kuchyně.
“Ah Veronico… doufám, že máš hlad.“ Nebylo zas tak neobvyklé vidět Patricka v zástěře. Na malou chvíli si v něm viděla záblesk toho chlapce, kterým býval. Byla to však nepatrná chvíle, než tam zase stal muž, kterého stvořila Poušť.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 28. prosince 2016 11:26
nickystela268084851.jpg
Poušť

Dlouze potáhnu a stejně tak pomalu vydechuji oblak kouře. Mlčení se dlouho nekoná, Juno naruší ticho pouštní krajiny svžmi slovy o knihách a obalech.
"Nejsem zrovna knižní typ."
Konstatuji s pokrčením ramen. Těžko soudit, co si ti dva řekli, ale moc nad tím nepřemýšlím. I kdybych se zeptala, pochybuji že mi to řekne.

"To zní rozumně."
Přikývnu na výčet faktů a soudu, že jsme si kvit.
Přesně proto pracuju sólo - neriskuji tak, že budu zabíjet ve vlastních řadách. Na to byl Luc vždycky dobrý parťák do nepohody, i když se mi zatoulala nějaká kulka jeho směrem, nijak to nevadilo.

Trhnu sebou. To oslovení bylo to nejděsivější, co jsem za svůj pobyt tady slyšela.
Brrr...
"Tomu říkám plán."
Přikývnu.
"Ale nejdřív zmerčím něčí šatník. Myslíš, že to, co jsem dostala poprvý, bylo fakt od Johna?"
Pohledem sjedu potrhané oblečení na sobě a naposledy potáhnu. Nechce se mi věřit, že by Johnův šatník obsahoval něco tak čistého a nepáchnoucího, jako jsem dostala, ale může překvapit.

Odrazím se od auta a obejdu Juno směrem ke dveřím.
"A už mi tak neříkej. Jsem prostě jen Nicky."
Dodám pro ujasnění. Sice jsem chytla ten škleb a tón, se kterým to řekla, ale velmi bych ocenila, kdyby si to odpustila.
Jenže... pokud je po mě...
Uááááá! Děsivá myšlenka.
Snad ji nezastřelím.
 
Vypravěč - 28. prosince 2016 10:24
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Poušť, pokec
Nicky

Zelenovláska chvíli mlčí a vychutnává si cigaretu, stejně tak i pohled na okolí. Avšak něco ti říká, že to u toho mlčení neskončí. Nepřišla za tebou, aby mlčela. Obzvláště, když s naprostou jistou ví, kdo jsi. Možná jsi jako ta žena, která je za to všechno zodpovědná, ale také žena, která je zodpovědná za ní, protože jenom díky tobě tu teď stojí. Toto setkání, které by nemělo být možné a reálné. Ovšem ta slova nefungují se jménem Nicky Neřízená Střela. Pro tu nic není nemožné. To by mohl potvrdit Luc.
"Kain mi říkal, abych nesoudila knihu podle obalu." Vypadáš sice jako ta, která může za to všechno. Ale je to jenom podoba. Jsi jiná. Může se z tebe stát ta, která stvořila poušť, ale také nemusí. Takže si Kain promluvil s Juno, aniž by věděl, že jsi také jeho matka. Nebo to právě věděl. Kdo ví, co se odehrává v Kainově šílené hlavince? Něco takového si jistě říkal Luc, když šlo o tebe.
"Navíc žije a ty jsi zachránila jeho ženu." O dokouřenou cigaretu si zapálí další.
"A střelila jsem tě…“ Z jejího hlasu je patrné, že je stále překvapená z toho, že tu před ní stojíš. A to i přesto, jaké zvěsti se tu šířili.
"Takže je to fifty fifty." Zhodnotí. Po celou tu dobu, co s tebou mluví, se ani jednou na tebe nepodívá.

Opět zdlouhavá chvíle ticha. Moment vychutnávání si cigarety, kdy slova nejsou zapotřebí, neboť stačí vědomí přítomnosti dané osoby.
"Mami,…" Osloví tě a křivě se u toho usměje. Pohlédne přitom na tebe.
"… chtělo by to panáka, co myslíš?" Konec sentimentu, toho bylo až až.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 28. prosince 2016 01:43
nickystela268084851.jpg
Alternativní realita - Poušť

"Tak tak."
Přitakám, i když jsme jeho poznámku možná slyšet neměla.
"Navážet se mi do vzrůstu? Vážně?"
Pronesu skoro až nevěřícným tónem, ale s poumáním na rtech. Tou dobou totiž už John mizí ve své trhlině prostoru a odchází ze scény.
Těžce vydechnu. Moc dobře vím, že jestli se něco posere, tak mě tenhle všivák rozseká na puzzle rovnající se strouhance, ze které rohlík jen těžko půjde složit.

Já bych kouřila, až bcyh brečela...
Konstatuji v duchu a opřu se zadkem o zaparkované auto. Nehledím do písku déle než pár vteřin a slyším blížící se kroky. Hlas mě proto nepřiměje k trhnutí, ani nijak nepřekvapí... Možná jen to, co dotyčná řekla a fakt, že se chová klidněji, než bych čekala.
"Mě povídej..."
Odpovím a přijmu nabízenou cigaretu, která přišla jako na zavolanou.
"Dík."
Hlesnu nepříliš zřetelně.
Máme vůbec spolu o čem mluvit?
Napadne mě, ale vzhledem k faktu, že po mě nestřílí ani municí ani slovem, usoudím, že tedy skutečně přišla za nějakém účelem.
 
Vypravěč - 27. prosince 2016 23:48
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Poušť, stále v ní
Nicky

"Co jsem si navařil, to abych si sežral." Zamručí si pro sebe. Nicméně díky tvým novým schopnostem se to doneslo ke tvým uším. Už to vypadá, že vyrazí, než se ještě zastaví, aby ti sdělil co má na srdci.
"Ale varuji tě, maličká, jestli jim zlomíš byť jen vlásek, nepřej si mně." Pronese naprosto s vážnou tváří. O Řezníku Johnovi je známé, že nedává plané výhružky. A i přestože pro něj něco z čisté nostalgie znamenáš, tak v tomto případě na to nebude brát ohledy.
Více už se nezdržuje. Zaznamenáš šmouhu z toho, jak vytasil sekáček a máchnul s ním a po Johnovi se slehnou stopy. Na chvíli ses tak ocitla sama.

Tedy do doby než se k tobě připojí Zelenovláska. Jeden by čekal, že hned bude střílet, aby pomstila svého bratra, tedy aspoň to tak vypadalo, že by to ještě v autě udělala. Místo toho vytáhne z kapsy krabičku cigaret, jednu si přiloží k ústům a zapálí benzíňákem, než ti pak nabídne.
„Nikdy bych nevěřila, že dojde k tomuto setkání.“ Hlesne, následně mlčky kouří cigaretu a sleduje přitom poušť.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 27. prosince 2016 21:28
nickystela268084851.jpg
Alternativní realita - Poušť

Pokrčím rameny.
"Tak to abys vyrazil."
Houknu na Johna takovým tónem říkajícím Slyšel jsi pejsku? Páníček něco řekl...
Legenda všech realit se musí hodně ovládat, aby mi nenafackoval. Nebo si z mých poznámek nic nedělá, stejně jako já z jeho varovných pohledů.

Zdá se, že pánové hodlají jednat v míru a tak k tomu přistoupím stejně. Kývnu na vzdalujícího se bratra, schovám pistoli na její místo a sleduji Řezníka mířícího ke mě.
"Nejsem cvičenej čokl, kterej by sednul a čekal podle povelu. Už sis mohl zvyknout."
Odvětím neutrálním tónem.
"Reklamace na mé vychování a způsoby pošli Šilhavýmu Jackovi nebo sám sobě...."
Doplním lhostejně.

"Neměj péči. Nezabiju nikoho, kdo si o to neřekne."
Ušklíbnu se. I kdyby měl starost o mě, tak dávám dost jasně najevo, že ji mít rozhodně nemusí. Zocelil mě spolu s ostatními dostatečně, abych byla schopná přežít kdekoli i třeba s minimem vybavení.
"Možná bys měl vyrazit, abys mě odsud mohl, co nejdřív, vykopat."
Pobídnu ho k odjezdu, pokud mi tedy nestihne ještě jednu vrazit, za drzost, kterou mu vmetám do neustále zarostlé tváře.
 
Vypravěč - 26. prosince 2016 22:54
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Rodinné setkání
Nicky

"Bohužel tak snadné to není. Nemám to tady, ale na bezpečném místě." Vysvětlí Patrick. Kdyby to bylo snadné, něco by bylo špatně.
"John pro to pojede, mezitím, co ty zůstaneš tady." Zasvětí tě s plánem. Neřekne ti důvod toho, proč tě chce mít na očích. Avšak je jasné, že nechce, abys zjistila, kde se to bezpečné místo nachází. Na jednu stranu je to pochopitelné.
John schová své břitvy, stejně jak je rychle vytasil a přistoupí k tobě.
Patrick na tebe přestane mířit a otočí se s úmyslem se vydat dovnitř. Vypadá to, že momentálně panuje mezi vámi třemi mír.

"Řekl jsem ti, abys na mně počkala. Co to mělo sakra znamenat?" Zavrčel John, který si nemohl odpustit tě seřvat jako malého smrada za to, že jsi jej neposlechla. Jenže staré časy jsou už dávno pryč a ty už nejsi Pajdavá Mary, která potřebovala nějakým způsobem vychovat.
"Zvládneš to tu přečkat, než se vrátím?" Zní už o něco klidněji. Se znatelnou stopou obav. Avšak něco ti říká, že ty obavy nejsou o tvou bezpečnost, avšak se bojí o ty, co jsou uvnitř. Kdyby jen věděl, že jsi málem zabila Kaina, vlastního syna… možná by si dvakrát rozmysleli tě tu nechávat.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 26. prosince 2016 21:56
nickystela268084851.jpg
Rodinné setkání v alternativní realitě

Varovné zavrčení od Johna značí jediné - budu ještě chvíli provokovat a dá mi lekci. On mi ale jen těžko může vyčítat prožílou pusu, když byl jedním z těch, co mě vychovali. A on to moc dobře ví.
"No co? Znáš to s tím zlobením se pro pravdu?"
Neodpustím si pošťouchnutí s rozverným šklebem provokující puberťačky. Ten dojem však vyvolávám jen okamžik, protože za puberťačku se rozhodně nemohu vydávat ani v nejbujařejších představách kohokoli. Na druhou stranu, oba přítomní mě v tom věku viděli a zažili, nebylo o co stát a není co si představovat nepatřičnými způsoby.

Hrubost Patrickova hlasu mi zmazí veselost tváře a urve si veškerou mou pozornost. Pamatuji si, jak jemný hlásek měl. Nod obře, nebyl taková ta typická buznička, ale prostě do takovéhle dřevorubecké hrubosti to mělo na míle daleko. Zmužněl, nebo na to měla vliv poušť?
Těžko říct.
"Tak v tom případě, proč tu ještě šaškujem a nejsem už na cestě domů?"
Pohodím rameny poté, co odpovím otázkou. Ani z jednoho si nedělám těžkou hlavu a můj poker face je stejně dobrý jako Patrickův. John se oproti tomu ani trochu neovládá, což je zvláštní. To od něj jsem ten nic neříkající výraz odkoukala a jeho nikdy nevyřčeným heslem bylo - tvař se co nejvíc nasraně a všichni tě nechaj na pokoji, nebo se netvař vůbec nijak a každý se ti vyhne ještě spolehlivěji, protože neví, co uděláš.
 
David *Lucí* Rubin - 26. prosince 2016 14:41
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
Rozmluva nad hostinou

Trhnu s sebou, když mne nazve člověkem. Když jsem se tak naposledy nazval před Nicky, tak mi jasně řekla, že k němu má daleko. Jistěže měla pravdu. Jsem pekelník, Jeho syn. Lidé jsou sice také jeho výtvor, ale považoval bych to spíše jako něco, čím se potřeboval zabavit. Chlapec, který si hraje s obrovským mraveništěm. Na jednu stranu jsem otce chápal. Věčnost je nudná záležitost, a pokud se nějak nezabavíte, tak vám z toho může pěkně hrábnout… což se po posledním setkání zřejmě také stalo.

Chce přístup k mé knihovně. To je velmi rozumné. Nejdříve si načtu něco o problému a potom se s tím samotným problémem, utkám v tváři tvář.
Část mé knihovny lehla popelem, když to schytala moje vila. Nicméně i zde ve svém hotelovém pokoji mám svou osobní knihovnu. Třeba tam něco najde.
"Máte štěstí, že jsme právě zde. Mám zde svůj pokoj, kde by se něco mohlo najít. Jen co pojíme, tak se můžeme vydat." S těmito slovy se pustím do druhého jídla.
S čarodějkou se ještě podělím o porci, a když je jídlo dojedené, víno vypité, je čas vydat se na lov informací o Edenu.

Čarodějku mohl aspoň trošku oslnit vstup do mého pokoje, který je přes hezké a starožitné sloupkové hodiny. Otevřel jsem jenom dvířka kyvadla a přidržel je na jedné straně. Kdy jsem napočítal pak do tří a vstoupili jsme, ne však jak by jeden čekal, že do sloupkových hodin, ale skrze ně. Je to něco jako časová membrána, která se otevírá do pokoje.
Pokoj byl čistý a vyklizený. Žádné památky potom, co se zde před nějakou dobou odehrálo. Dokonce po Vidocqovi nebylo ani vidu ani slechu. Je dobré mít domácí uklízecí skřítky.
"Dáte si něco?" Zeptal jsem se a automaticky jsem přešel k baru, kde jsem do jedné skleničky nalil whisky a odolal nutkání nalít brandy do té druhé.
Nejdříve se mám v plánu občerstvit a poté se můžeme pustit do pátrání. To jsem se naučil od Nicky.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.3160388469696 sekund

na začátek stránky