Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Vypravěč - 26. prosince 2016 13:55
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Poušť - velice zajímavé setkání
Nicky

"Nicky!" Procedí John skrze zaťaté zuby. Zní to jako varovné vrčení pitbula, který vám dává poslední šanci si rozmyslet, zdali skutečně chcete okrást tento barák.
Sběratel, tedy Patrick, z tebe nespouští pohled. Drží si na tváři poker face, který by se někdy měl naučit Lucifer. Nedává tak na sobě znát, že by jej tvá slova mohla nějak dotknout. Ovšem pokud se pořádně zahledíš do jeho očí, tak tě nenávistně propalují, ke střílení se však nemá. I přesto na tebe míří, připraven kdykoliv vystřelit. Opatrnosti není nikdy dost a je potřeba být vždy připraven. Tímto heslem se jistě musí držet a to obzvláště tady.

"Všichni zde chceme to stejné, aby ses dostala zpátky, odkud si přišla." Promluví hrubým hlasem a přejde tak rovnou k jádru pudla bez dalších průtahů.
Tvá přítomnost mu nedělá sebemenší potěšení a není jediný. Pohled na tebe se rovná pohledu na tu, která způsobila veškeré jejich trápení a stvořila tento svět, kde je každý den, dnem boje přežití.
"Mám ve své sbírce něco, co by ti umožnilo návrat, aniž by se musel Řezník dávat potom do pucu." Skvělé, aspoň nějaká pozitivní zpráva. Jde to možná až moc hladce.
K ničemu dalšímu se nemá. Vyčkává na tvou reakci. Stejně tak i John, který v této chvíli připomíná sochu boha pomsty.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 26. prosince 2016 13:23
nickystela268084851.jpg
Alternativní realita - Poušť

Očekávala jsem, že Řezník John bude stát včelevítacího výboru a nebude se tvářit ani trochu přívětivě (ne že by to někdy dělal). Uznávám, že si na mě vezme posilu, mě skutečně překvapilo.
Ještě než jsem vystoupila, vzala jsem do ruky jednu z pistolí, i když jsem věděla, že proti Johnovi mi bude na nic, ten, kdo stál vedle něj by pod její ránou mohl lehnout. Možná.

Moje oči jsou přišpendlené jen na něm, po celou dobu, kdy všichni vystupují. Nohy dopadnou na písečnou zem, zabouchnu dvře u auta a ruku se zbraní nechávám spuštěnou dole. Sice na mě je mířeno, což není příjemné, ale Řezník je připraven vyběhnout jakmile dostane jednou záminku.

"Patricku..."
Oslovím bratra chladně. Kdyby mě i přes všudypřítimný prach nepraštil do nosu jeho pach, tak by měla prolém ho poznat - vyrostl a dospěl. Přežil zdejší mnou vytvořenou Apokalypsu a to je co říct. Klobouk dolů.
Možná je z něj také něco víc.
Napadne mě další důvod proč nezvedat ruku se zbraní. Rozhodně ne hned. Kdyby jemu cukl prst na spoušti, věřím, že bych byla rychlejší a nezasáhla by mě plná salva brokovnice. s Řezníkm by o bylo horší.

Ostatní se uklízí ze scény ve které by se houstnoucí atmosféra dala krájet. Nebráním jim, ta holka potřebuje ošetřit a nechci, aby se mi tu kdokoli motal pod nohama.
Mírně natočím hlavu k Johnovi a povytáhnu obočí s úšklebkem sobě vlastním. To vše doplněno o levačku danou v bok s teatrálním mávnutím v zápěstí.
"Takže šukáš s mým bráchou, nebo co má tohle bejt?"
Obrázek
Zajímalo by mě, jestli si je vůbec vědom našeho příbuzenského vztahu, protože já o své minulosti nikdy nemluvila. Patrick si tu ale rozhodně mohl pustit hubu na špacír, obzvlášť už při střetu s mým zdejším alter-já.

Pokud se i oni jeví dojmem spíše svolným k mluvení než střílení, přenesu váhu z nohy na nohu a vyčkávám odpověď či nějaké vysvětlení. Ale neustále si dávám pozor, kdyby se cokoli změnilo a místo přestřelky slovní šlo o opravdovou.
 
Vypravěč - 24. prosince 2016 23:46
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Poušť

U Řezníka Johna si nikdo není ničím jistý. Ve tvém případě je to stejné. Mohl by o tom Luc vyprávět.
Fakt, že jen co zaparkujete, tak tam na tebe bude John už čekat, si zřejmě předpokládala. Ovšem osudovým překvapením byla přítomnost toho, kdo tam čekal ozbrojený upravenou brokovnicí s ním. Je to dlouho, několik let, kdy jsi toho parchanta ušetřila. Tvá sentimentalita a jakýsi pocit souznění jej zachránila. A osud a jeho zkurvený smysl pro humor, ti ho opět vehnal do cesty.
Byl to ten stejný parchant, voněl stejně, ale i přesto prošel nějakou změnou. Přežil poušť. Místo, které si stvořila.
Kain za pomocí Juno se postarali o zraněnou a vzali s sebou čarodějku. Nebylo to podstatné vnímat. Podstatnější byl Patrick, který stál po boku Johna, kterému se v ruce z ničeho nic objevili jeho břitvy a celou tu dobu si tě zkoumavě prohlížel, čekajíc na tvou reakci a bylo na něm vidět, že je schopen a ještě hůř, ochoten Patricka bránit za každou cenu.
Musí to být zlý sen. To všechno, co se ti děje. Jako kdyby to byl trest za to, že jsi opustila Luce.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 11. prosince 2016 11:13
ikonka305885004063.jpg
Rozmluva nad hostinou

"Já vím, máte samozřejmě pravdu," souhlasím s mírně omluvným tónem. Nerada zvyšuji hlas a podobně. "Neberu to na lehkou váhu, jen je teď v sázce hodně a já nemám ve zvyku nečinně přihlížet, ať se situaci vyvíjí jakkoliv."

Vezmu si příbor, ale plně se do jídla ještě nepustím. Je toho tolik, co se mi honí hlavou a těžko se mi to všechno zpracovává.

"Věřte mi, beru to jako dar. Nečekaný, neobvyklý a rozhodně neskutečně velký dar. Jen se mi začal komplikovat život a do tento případ obřích rozměrů. To je na jednoho celkem dost, aby se s tím nějak vyrovnal..."
vysvětlím a krátce se pousměji.

Zmínka o posilách mě ovšem opět uvrhne do pochmurné nálady s takovou kadencí, až se mi málem objeví v očích slzy. Zatracené hormony! Odložím telefon a napiji se pití, abych zamaskovala to, že se mi tak hloupě a najednou udělal knedlík v krku.

"Obávám se, že se list mých spojenců neobvykle zkrátil. Někteří se pro své bezpečí ukryli do azylu, kam to jsem se pro jejich bezpečí neptala. Zbytek je buď mrtvý, nebo na střídačce díky tulpě a noční můře, se kterou jste nám pomohl... A poslední z listu se toulá někde městem a snaží se vyrovnat s peklem," řeknu to pokud možno co nejvěcněji a soustředím se na to, aby se mi hlas netřásl, snad proto mluvím tak pomalu. Ale nevyčítám ani náhodou Lucovi to, že se Zach tak najednou ztratil. To vůbec.

Jistě, mám částečně o Zacha strach, ale na druhou stranu vím, že je snad dále od tohoto všeho a tedy dál od toho, aby zemřel a narodil se zase, kde ho budu muset já nějak potkat. Mohu prostě doufat, že je v pořádku a pořádně myslet na případ a na to, jak se dostat ke králi a jak ho donutit zrušit kletbu.

Vím, že jsem z výčtu vynechala jednoho známého, který mi pomohl vytvořit lektvar a byl posledním darem od Morgana (obrazně řečeno). S ním se mám v plánu však brzy opět spojit. A do boje ho brát nehodlám. Jednak nevím, jak by se zachoval a jednak jej nehodlám zbytečně vystavovat nebezpečí.

"Víte, ale asi máte pravdu v tom, že bych se do toho neměla vrhat tak neuváženě. Vím, že jste určitě maximálně vytížený člověk a máte na práci důležitější věci, ale přesto bych po vás něco potřebovala. Zmiňoval jste svojí knihovnu. Nemohl byste mi pár knih půjčit, nebo mi k ní dopřát přístup? Informovanost o Edenu mi vážně chybí, až na pár základních znalostí o tom nevím zhola nic. A druhá věc, kterou bych od vás žádala je čas... Hádám, že k dveřníkovi není cesta typu dvakrát doleva a pak na světelné doprava. A že sedí pouze za dveřmi 245 na třetí poschodí od devíti do pěti..." pokusím se pousmát a dívám se na svého společníka, po kterém toho žádám tolik a přitom sama jsem mu nic nenabídla ani jsem se o jeho pomoc nezasloužila, nebo tak to aspoň vidím.

Avšak jsem trochu v duchu nadšená, že mám konečně trochu plán, navíc nový nápad, co by se dalo zkusit. A tím je objevování svých minulých životů. Možná, kdybych si já vzpomněla, tak bych zjistila další užitečné věci. A kde takové věci hledat když ne ve sbírce samotného Lucifera? Ano, možná Morgana by o tom také něco věděla, ale ta teď odpočívá.
 
David *Lucí* Rubin - 08. prosince 2016 13:54
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
Rozmlouvání nad hostinou
Sierra

Vychutnával jsem si první sousto, když se zřejmě má slova dotkla čarodějky, aniž bych to zamýšlel. Dožvýkal jsem, nechal jí domluvit a poté na chvíli odložil příbor.
"Netvrdím opak. Stejně jako těhotenství nepřipisuji k chorobomyslnosti či vás nepovažuji za kripla. To bych si nedovolil." Pronesu zcela vážně. Avšak je na mně vidět, že k tomu mám v úmyslu sdělit ještě něco dalšího, co mám na srdci.
"Těhotenství je dar. Je to váš odkaz. Odkaz z lásky, která trvá či už je minulostí,…“ Na chvíli se zarazím.
"Pochopitelně pokud bylo stvořené dítě nenásilnou cestou." Zatřepu hlavou, neboť se mi vybaví jedna ze vzpomínek Nicky. Je to minulost se kterou už nic nezmůžu… a o to víc mne ničí, že ten parchant je na svobodě.
Ne na dlouho. Dostanu ho.

"Jenže od této doby, už nikdy nebudete sama." Smutně se usměji, neboť mi v hlavě zazní slova Nicky - "Zlato... Co… Cos to mlel za hovadiny? Já nemůžu mít děti." Tvář se na chvíli zkřiví bolestí. Jistě mám spoustu jiných dětí, které byly stvořené dalo by se říci nedopatřením či celkovou potřebou mít nějaký odkaz… nicméně s Nicky to je jiné. Rád bych měl děti stvořené z naší prazvláštní lásky.
Otec však říkal, že spolu budeme mít děti. Mýlil se?
Stejně je otázkou, jestli se vrátí či tam kdo ví kde se teď nachází nezůstane.
Hlavou se mi opět žene milion myšlenek týkající se Nicky Střely a to i přestože v této chvíli řeším čarodějku... Zatraceně!

"Dobrou chuť." Popřeji také a opět se pustím do jídla.
Co se týče smsky, tak jsi tam žádnou neměla.

"Nicméně měla byste si zavolat posily. Někdy není od věci přijmout pomocnou ruku a podělit se o své břemeno s někým dalším." Prohlásím potom, co si všimnu toho, jak píše někomu smsku. Ne nemám v úmyslu se nechat odbýt. A to obzvláště poté, co mi pomohla a požádala o pomoc.
Doufám, že si čarodějka dá domluvit. Docela jsem si jí oblíbil.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 04. prosince 2016 18:21
nickystela268084851.jpg
Poušť - alternativní realita

Ušklíbnu se na Kaina zpět, když mi po mém neúspěšném automatickém reflexu nabídne cigaretu mé oblíbené značky.
"Dík."
Hlesnu a natáhnu se k připálení. Jenže ouha, zapalovač vypověděl službu.
"Hmm..."
Zamyslím se krátce. Luc uměl takový pěkný trik, takže z hlediska logiky bych ho měla umět taky. A mám pocit, že něco podobného jsem tvořila i ve svém podivném snění.

Dlouho nad tím nepřemýšlím a prostě to zkusím, lusknu palce o prostředník a ukazovák, soustředíc se u toho na oheň. Zadařilo se a tak mám o další drobnost usnadněný život.
Jelikož uznám, že tu už příliš nebezpečí nebude hrozit, schovám pistoli, podepřu Kaina jednou rukou a v druhé mám cigaretu.
Hned je mi líp.

Mou myšlenku však naruší Kain svou poznámkou, při které s sebou lehce škubnu. Až po vteřině mi dojde, že nemyslel vzhled, ale povahu.
"Ženská se o sebe musí umět postarat sama. V tomhle světě to platí obzvlášť. Z toho co jsem zatím viděla je má filozofie "Zabij nebo budeš zabit." běžnou praxí každého."
Konstatuji.
"Však jí tu nebudu konkurovat dlouho a je mi upřímně buřt co si o mě myslí."
Doplním lhostejným tónem.

Dojdeme k autu, pomalu dokuřujem a máme možnost shlédnout zasedací pořádek.
Hmm...
"Nasrat."
Zní má odpověď Kainovi. Já mám dát někomu šanci? Ona mě odsoudila první a já nemám nejmenší důvod se snažit. Na čele mám neonový nápis Ta-která-může-za-všechny-sračky-ve-kterých-zdější-žijí! a tuhle nálepku neodpářu i kdybych se rozkrájela. Což mimochodem dělat nehodlám, ani v nejmenším, takže si ji holt ponechám a uvidíme jak to dopadne.

Shlédnu Kaina přísným pohledem a mám v jednu chvíli chuť mu přibouchnout dveře s tím, že si prostě do zadu nesedne, ale nakonec to neudělám. Na jízdu v zadních sedadlech jsem si nikdy nezvykla, nejraději řídím, ale když už řídit nemohu, tak prostě jsem ve předu. Beze slova zahodím nedopalek a nastoupím s myšlenkami na to, jakým způsobem mě John bude chtít potrestat za to, že jsem ho neposlechla.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 23. listopadu 2016 18:07
ikonka305885004063.jpg
Pokec nad hostinou
Luc

Přikývnu a pokrčím rameny, abych vyjádřila, že to opravdu tak vypadá. Nehodlám toto téma více rozebírat, protože mám pocit, že tohle řešit ani jeden nechceme.

Informace o králi Edenu a ono svržení jakékoliv možnosti na to, že by to fungovalo - aspoň z pohledu Lucifera-, mě donutilo se přestat usmívat. Je třeba se tvářit vážně a řešit vážné věci.

"Jsem těhotná, a to ani ne dva dny, takže jsem si jistá, že jsem schopná všeho co doposud. Nejsem ani kripl, ani choromyslná," uvedu na pravou míru můj stav. Trochu mi to připomene Chrisův přehnaný strach, když jsme byli od sebe a on mě hlídal. Nejsem malé dítě, abych byla vedena za ručičku.

"Uh, omlouvám se, jen..." povzdychnu si. Vysvětlovat to asi vážně nemá cenu. Proto se krátce usměji. "Jen jsem zvyklá starat se sama o sebe,"dodám na vysvětlenou.

Nakonec opět přikývnu.

"Dobře, dobrou chuť," souhlasím nakonec, ale nejdřív zkontroluji svůj mobil, jestli mi nikdo nevolal nebo nepsal a pak napíšu sms Bastet, jak na tom jsou.
 
Ray "Zatracený" Simons - 14. listopadu 2016 23:43
ray9187.jpg
...!
Beth

"Kurva! Do řitě!" Zaklel jsem a zacloumal pouty. Takhle potupně umřít nechci. Zatraceně. Ještěže u toho není Nicky, měl bych to na talíři. Byla by to historka dne, kterou by se strašívali nováčci. Jedna z mnoha chyb, na které si musíte dávat pozor. Nezahrávejte si s pekelnými ženskými, pravidlo číslo jedna. Pravidlo číslo dva: Ani v nejmenší s nimi nechoďte do postele. Pravidlo číslo tři: Bacha to nejdůležitější. Nenechávejte se jimi svázat k posteli. Nejen, že je pravděpodobné, že z toho sexu nebudete mít nic, když budou spolu dvě velmi známé pekelnice, ale ani v nejmenším si nic pořádně neužijete.
Na sucho jsem polkl, když jsem spatřil, že se něco na Beth změnilo. Měl jsem z toho zvláštní pocit. Kdybych nebyl svázaný, tak bych vzal nohy na ramena a utekl, co nejdál od ní do bezpečí. Nicméně i přesto tu bylo něco, co mně vzrušovalo. Byla ještě víc sexy, než předtím. Netušil jsem, že něco takového je možné.
Cítil jsem z Fish strach. Bála se té, se kterou si málem užila ten nejlepší sex. Nedivil jsem se jí. Ono to ani nejde jinak, když jste právě tou danou osobou chyceni pod krkem.
Chtěl jsem něco říct, ale nějak jsem ze sebe nedokázal vyloudit nějaké slůvko. Ještě bych na sebe upoutal pozornost. Skutečnost, že jsem připoutaný k posteli a ještě k tomu nahý, mi nehrála do karet. A tak jsem si hrál na to, že jsem peřina.
Jsem peřina. Mně si nevšímej. Opakoval jsem si, jako nějaké zaklínadlo, jako kdyby mi to bylo k něčemu, kdyby si řekla Beth, že jí už nejsem k užitku.

Fish se rozkašlala. Oči jí zalily slzy. Musela mít voděodolnou řasenku a tak vůbec, protože to bylo neporušené. Klekla si na kolena a něco nesrozumitelně šeptala. Byl to jazyk, z kterého snaha mu porozumět mně stále neskonalé úsilí. Z celé situace, která se udála, jsem však odhadoval, že se jednalo o omluvy pravděpodobně v pekelném jazyce.
Když ke mně došla Beth, aby mi uvolnila pouta, cukl jsem sebou. Netušil jsem, co chce udělat a prostě jsem počítal s tím nejhorším.
Promnul jsem si ruce a vydal se k hromádce oblečení, postupně se oblékal. Na rozdíl od těch dvou zatím neznám žádný trik, jak být během lusknutí prstů oblečený.
"Chce tě vlastnit. Chce všechno, co patřilo Luciferovi. Tak dostal mně. Jsem jeho majetek." Kdyby mi někdo řekl, že budu vidět Fish jako zlomenou a zničenou, klečící na zemi nahou, nikdy bych mu nevěřil a vysmál se mu do tváře. Ani trochu se teď nepodobala té ženě, ze které čišel respekt a strach. Až mi jí bylo líto.

"Nemůžu. Nechci. Už dávno jsem mrtvá. Nevidíš to. Takže pokud mám zemřít, tak se ctí. Vem toho svého slaďouše a vypadni. Nech mně zemřít se ctí." Prohlásila naprosto vážně a vypadalo to, že jí to jen tak někdo nevymluví. Kdyby tu byla Nicky, tak by na to měla jiný názor. Uvedla by tvrdohlavce do bezvědomí a odtáhla by jí do bezpečí. Jenže na druhou stranu já zastávám přísloví: Kdo chce kam, pomozme mu tam.
"Za jak dlouho zhruba tu budou?" Zeptal jsem se právě ve chvíli, co jsem si nazouval boty.
"Nevím. Běžte, sakra. Vypadněte!" Snažila se nás popohnat Fish.
 
David *Lucí* Rubin - 14. listopadu 2016 23:09
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
Pokec nad mým posledním luxusním jídlem
Sierra

"Romantické?" Zarazím se. Nepomyslel jsem, že by to tak mohlo působit. Chtěl jsem tímto způsobem pouze nějakým způsobem zabít čas do doby, než se Nicky vrátí.
Jestli se vůbec vrátí. Na sucho polknu. Ta myšlenka se stala mým novým strašákem pod postelí. Představa, že by se Nicky už nikdy nevrátila. Nesmím na ní myslet. Nesmím dělat unáhlené závěry. Nedopadne to dobře.
"Vážně to tak působí?" Zeptám se jí znatelně zaskočený. Nicky by to nikdy neocenila. Možná by po mně varovně vystřelila, oznamujíc mi tak, že o něco takového v žádném případě nestojí. Jenže já nemohl jinak.

Jsem rád, že jsme přešli na jiné téma. Že mohu myslet na něco jiného než na Nicky.
Její plán zní opravdu šíleně. Zatraceně… Ne. Nejde to na Nicky nemyslet. Svým způsobem to, co dělá Čarodějka je sebevražedná mise na podobné a zároveň naprosto rozdílné úrovni, jako ty, kterými kráčela Nicky. Nikdy se moc nerozmýšlela nad tím, jakou to má dohru. Nikdy nic neplánovala, pouze střílela.
Zatřepu hlavou a promnu si rukou obličej. Soustřeď se na momentální problém. Není nic jiného než tento problém. Opakoval jsem si jako mantru. Čarodějka potřebuje pomoct. Dlužím jí to. Splácím svůj dluh.
"Slyšel jsem, že král Edenu je velmi paranoidní a nikomu nevěří. Povětšinou žije obklopen svou stráží a ani té úplně nevěří. Což je na jednu stranu strašný paradox." Nejsem zrovna fanda toho senilního starce. Nicméně nesral se do mně, tak jsem se do něho nesral pro změnu já.
"Je to senilní stařec. Nemyslím si, že váš plán je zrovna ten nejlepší. Obzvláště ve vašem stavu." Ano poukazuji na to, že je těhotná. Je to zbrklé a hloupé. Ohrožuje tím nenarozené dítě.
"Silné zaklínadlo." Zamyslím se. Je možné, že bych něco mohl mít. Mám toho spoustu věcí. Nevyrovnám se sice svému známému Sběrateli, ale také rád sbírám věci, které by se mi třeba v nějaké budoucnosti mohli hodit.
"Naklonit štěstí... hmmm..." Promnu si bradu. Vím, že něco takového mám. Nicméně jen si vzpomenout, kam jsem to dal.
Tok myšlenek však přeruší číšník, který dorazí s objednaným jídlem. Chvíli to vypadá, že se to všechno jídlo nevleze na stůl. Číšník byl však zřejmě zdatný hráč tetrisu, neboť to nakonec poskládá. Voní a vypadá to naprosto dokonale.
A tohoto se vzdávám. Povzdechnu si a pustím se do prvního jídla v podobě hovězího burgeru s hranolkama. S plným žaludkem se budu přemýšlet lépe.
"Řešení se odkládá, až dojíme." Prohlásím rozhodně.
 
Vypravěč - 14. listopadu 2016 21:05
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Poušť - alternativní realita
*Nicky*

"Máš pravdu. Nechápe. Je tolik vážná." Přitaká a ušklíbne se tobě podobným způsobem. Rodiče v sobě nezapřou.
Jako kdyby mu nějakým způsobem došlo, co hledáš po kapsách, hrábne do té své a narozdíl od tebe vytáhne pomačkanou krabičku červených Lucky Strike. Chlapec má zřejmě vkus, když kouří to stejné, co ty. Nabídne ti a sám si jednu ruličku štěstí přiloží k rtům, hrábne do kapsy kalhot ještě pro otlučený benzínový zapalovač, který si pamatoval lepší časy a škrtne s ním. Nic se však nestane.
"Do prdele, krám. Nemám nic čím bych to zapálil." A nevypadá to, že by se tu někde potuloval další kuřák, který by u sebe náhodou něco takového měl a s radostí vám zapálil. Teď by se hodil Lucího trik s hořícími prsty. Počkat... neumíš to náhodou taky? Problém je rázem vyřešen.
Žádné odmlouvání z jeho strany neuslyšíš. Nechá si od tebe pomoct a nehraje si přitom na hrdinu. V jeho tváři je patrný zamyšlený výraz.
"Víš, že jsi si hodně podobná s Juno?" Prohlásí zamyšleně a vyfoukne kouř. Zřejmě s ním podobným způsobem jednala a proto se chová jako milius neviňátko, nepokouší přitom své štěstí.
"Možná proto s tebou má takový problém. Vidí v tobě sebe." Pokračuje dál v přemýšlení. Kdyby jen věděl, jak je to doopravdy a co vlastně jsi pro něj. Co jsi vlastně způsobila. Juno to ví a její chování se svým způsobem dalo čekat. Kdyby to také věděl, choval by se možná stejně. Nebo právě naopak.

Když dojdete k autu, holky už v něm sedí. Juno jako řidič. Čarodějka pečuje o zraněnou. Můžeš si sednout k řidičce nebo dozadu k čaryfučce.
"Dej jí šanci. Někdy o mně má až přiliš velkou starost." Prohlásí Kain s úmyslem si sednout dozadu ke své milé. Zasedací pořádek vyřešen.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.25811195373535 sekund

na začátek stránky