Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 06. listopadu 2016 14:46
ikonka305885004063.jpg
Pokec nad luxusním žvancem
Lucifer

Jeho vysvětlení mě velmi překvapí. Čekala jsem, že se pokusí jít na nějakou sebevražednou akci, že udělá něco nerozvážného, ale on chce změnit svůj životní styl tak, aby poznal, jak žije ta jeho milá? Upřímně mi to sebere dech. Na tváři se mi rozlije milý úsměv a v tuhle chvíli vážně ani nanometr mého těla a duše nemyslí na to, koho představuje, kým by měl být, ale kým skutečně je.

"To je jedna z těch nejromantičtějších věcí, co jsem kdy slyšela," řeknu tiše a upřímně. Nemůžu si pomoc, ale v tuto chvíli mi je velmi sympatický. Ne, že by se mi moje vaječníky splašily a chtěli mermomocí vyzkoušet dalšího (a k tomu padlého) anděla, ale vyjadřuje se a chová se jako někdo, s kým jsem si jistá, že bych se mohla přátelit. To proto jsem měla na tváři tak upřímný úsměv.

Ale pak se změní téma a s tím i výraz mé tváře. Zamyslím se a povzdechnu si. A pak dlouze pokrčím rameny.

"Upřímně řečeno, plán moc nemám. Do té doby, než jsem s vámi promluvila, tak jsem byla přesvědčována, že do Edenu se bez klíče nedá dostat. Ale šílený nápad mám. Chci si zkusit promluvit vyloženě s králem Edenu," řeknu a cítím se trochu hloupě, že nic lepšího v rukávu nemám. Morganu se mi s sebou brát nechce, protože vím, jak je vyčerpaná. Stejně tak Bastet. A Zach, inu ten teď taky potřebuje čas pro sebe. A jiné spojence už bohužel nemám, kteří by měli triky v rukávech.

"Vím, není to moc solidní plán, věřte mi, vím to moc dobře, ale upřímně řečeno mi je velmi jasné, že jsme trochu jiné váhové kategorie s králem. Pokoušet se ho naštvat, inu to mohu i při zbrklém útěku pryč," pousměji se.

Nechci mu vysvětlovat, že prostě a jednoduše doufám, že svou dceru - ergo mě - nebude chtít zabít. Ne úplně. A ne po té době. Třeba se už vyvztekal a dá se mu domluvit. Ano, ano, má víra je obyčejně silná, ale v těchto úvahách cítím mírné stahování žaludku.

"Zkoušela jsem o Edenu načíst něco víc, ale bohužel mé zdroje jsou v tomto ohledu limitované. Ale nějaký směr mi ty poznatky přece jen daly. A podle mých zkušeností stejně plán A nikdy nevyjde, a tak se něco musí vymyslet na místě. Ale kdybyste měl po kapsách nějaké silné zaklínadlo, co ruší kletby a kouzla, nebo třeba něco, co člověku nakloní štěstí, tak bych to uvítala. Ale i tak jste toho už pro mě udělal dost. Nikdy vám to nebudu moct splatit," pousměji se ještě, aby to nevypadalo, že jsem nevděčná křesťanka.
 
Iracebeth *Beth* - 06. listopadu 2016 09:33
beth29929.jpg
Sakra, Fish!
~Ray + Fish~

Vše bylo dokonalé a vzrušující, než řekla ta slova. Něco bylo opravdu špatně, když zastavila mou ruku a sama se ode mě odtrhla. Zprvu jsem její chování nechápala. Postavila jsem se taky a snažila se z jejího obličeje vyčíst něco víc. Takhle se nikdy netvářila. Byla to vina? Proč?
"Musíme?" podivila jsem se a dosti nedůvěřivě jsem si ji prohlížela. A pak to řekla. Tělem mi projelo něco, co jsem už dlouho necítila. Nenávist tak čistá a přímá, že jsem měla problém se vůbec držet na nohou. Poslouchala jsem ji dál a pomalu mi to docházelo. Zradila mě. Ona, kterou jsem svým způsobem vždycky milovala, mě zradila. Předhodila mě lvům, jako by se nikdy nic, co se mezi námi odehrálo, nestalo.

Sama nevím, zda jsem to byla já, Irace nebo obě dvě zároveň. Ani nevím, jak jsem se ocitla těsně v její blízkosti, drtíc ji krk stiskem dlouhých pazourů. Moje slova mi zněla z dálky. Zněl zvláštně. Dvojitě.
"Jak jsi mohla?" moje ústa se otevírala, aniž bych to sama chtěla. Na ramenou se mi vypalovaly symboly a oči jsem měla čistě bílé. Úplně bez zornic. "Nebýt mě, mohla sis nechat zdát o místě jako je tohle! Vytáhla jsem tě ze zapomenutých končin Pekla a takhle se mi odvděčíš?" Fish musela dobře vědět, že se právě potýkala s mou čistě démonickou stránkou. Musela vědět, že je zle.

PŘESTAŇ!
Kdesi hluboko uvnitř mé mysli zakřičel hlas. Byl plný bolesti a obav. Povolila jsem stisk a ustoupila jsem, zanechávajíc Fish na krku nehezké otisky. Dlouhé drápy mi začaly mizet, tak i symboly.
"Varovala jsi nás," už řeknu svým normálním hlasem. "A to už něco znamená," přešla jsem k Rayovi a začala mu uvolňovat pouta. "Co po nás chce? S Luciferem jsem dávno skončila. Našel si nějakou běhnu a mě odkopl," v mém hlase šla slyšet bolest a nenávist. Nesnášela jsem ji každičkou buňkou ve svém těle. Vybral si člověka místo mě. ČLOVĚKA!
A takhle mu to oplácím? Že si člověka najdu taky? pomyslím si trpce. Jo, člověka, který si umí zapálit cigaretu bez zapalovače.

"Vypadni odsud, Fish. Pokud zjistí, že jsi nám o něm řekla, budeš litovat, že nemůžeš zemřít jako pouhý smrtelník. Běž. My to už nějak zvládnem," ze zásuvek jsem vytáhla oblečení a začala si jej na sebe dávat. Doufala jsem, že je Ray při smyslech a obléká se taky. I tak jsem nechápala, proč Fish projevuju stále nějakou vstřícnost. Že by ve mně nakonec převládala ta lidská polovina? Zatracený Šedivák.

Co si oblékla
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 02. listopadu 2016 19:56
nickystela268084851.jpg
Poušť - alternativní realita

Zmrazím ji pohledem a dám dost jasně najevo, aby si své cukání nechala od cesty. Ono nutkání si naštěstí odpustí, zjevně umravněna faktem, že tu nejsme samy a tedy se můžeme obě věnovat tomu, abychom se odsud všichni dostali. Ostatně, povraždit se můžeme kdykoli a kdekoli jinde.
Část dívčiny váhy spočině na mě a i tak mám pocit, že neváží nic a mohla bych ji s klidem nést sama. Vzhledem k její postavě ani nějak valně nepřikládám tento pocit svému ne-lidství... Tahala jsem se i s Lucem v bezvědomí a skákala jsem s nim z okna, kruci. Nemusím být démon, abych zvládala věci, které jsem zvládala už před pekelným povýšením.
Na druhou stranu, stejně bych holku sama netáhla, protože jak už jsem řekla, potřebuji jednu ruku volnou na střílení, pro případ nutnosti.

Ačkoli naslouchám a mířím kam mi oko padne, nikde se nikdo neobjeví.
Smutné...
Nakonec nacházíme i Kaina s Juno, což s sebou nese očekáváné pohledy a projevy. Kain běží pro svou milou, až se mi chce zvracet jak v něm vidím jeho otce. To vědomí je horší, než by jeden řekl... A Juno? Zabila by mě na místě, kdyby jen mohla. Problém je, že kdyby se o to pokusila, zabiju ji já a možná to je mé dítě z budoucí reality, ale já nebudu ta, kdo umře na sentimentalitu.
Pohled jí tedy s čistým svědomím a starou zarputilostí oplácím.

Její otázku komentuji jen pozvedlým obočím a krátkým zamyšleným pohledem. Hodlala jsem nějak pěkně odseknout, že ona je tu taky a mluvit umí, když v tom jsou mé myšlenky vyslyšeny a čarodějka se ujímá slova.
Podivných oslovení už jsem pár slyšela, ale že by někdo ze jména "Kovářka" zíral jako tele na nový vrata, to se mi ještě nestalo. Juno spadla z xichtu veškerá vážnost a čučí... no, přesně jako to tele.

"Ehm ehm..."
Upoutám na sebe pozornost. Bylo by fajn, se hnout z místa a navíc většina dívčiny muší váhy je na mě, protože milostpaní čarodějka si musí potřásávat ručičkou, kterou má držet raněnou. Ne že by mi hrozilo strhnutí zad, ale co? Ať se s ní tahá někdo jinej, ne? Já jsem tu od střílení a odklízení těl dělám jen za speciální příplatky.

Juno se tedy chopí dívky a bere ji k autu, Kovářka spěšně následuje a Kain vypadá, že sebou šlehne po dvou krocích. Protáhnu si zída a zívnu.
Kurva dlouhej den...
Aby toho nebylo málo, Kain promluví.
"A přes hubu nechceš?"
Odvětím podrážděně.
"Jasně, že jsem tě nechtěla úplně zabít... Mělo to být jen tak napůl, ale Juno nechápe žádnou srandu..."
Jeden by se mohl ptát, zda svá slova teď myslím vážně, nebo se celou situaci snažím zlehčit... Inu... Tón, který jako by mezi řádky říkal "Seš totální idiot!" mluví za vše.

Těžce vydechnu a automaticky sáhnu ke kapse, kde normálně nosím cigára.
"Do hajzlu..."
Procedím skrz zuby. Cizí kalhoty a navíc jsem sem vpadla stejně bez cigaret.
Vědět, že se přenesu takhle blbě, tak se na to buď vyseru, nebo si vezmu s sebou větší výbavu.
Mohu jen doufat, že můj pobyt nebude dlouhý, protože bych si nerada procházela dalším absťákem takhle krátce po sobě.
Nebo mi to to démonství vyřeší? Ne, nechci to zkoušet...
Krátká úvaha uhašená tím, že odsud hodlám rychle zmizet a k tomu se potřebuju dostat k Johnovi...
Kurva...
Uvědomím si, že mě asi za můj útěk nečeká zrovna vřelé přivítání z jeho strany. Měla jsem počkat tam než se vrátí z rande u Sběratele... Hups, no. Se stane.

"Tak pojď, ty osle, a nechci slyšet žádný odmlouvání, nebo ti jednu vrazim. Klidně tě odnesu na zádech v bezvědomí, mě je to fuk."
Oznámím mu s čímž ho podepřu abych zrychlila jeho chůzi a dohnali jsme ženskou trojici z našeho aktuálního oddílu. Jestli si bude chtít hrát na hrdinu s tím, že podpěru nepotřebuje, varován byl a jsem připravená mu s klidem tu ránu dát.
 
David *Lucí* Rubin - 21. října 2016 20:58
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
Pokec u jídla
Sierra

"Ne, neplánuji ani jedno z toho." Zřejmě to vyznělo jinak, než jsem zamýšlel. Možná by nebylo na škodu jí vysvětlit, co jsem se rozhodl se sebou udělat. Aby si případně nedělala starosti.
"Rozhodl jsem se, že si vyzkouším, jak Nicky žije. Vzdám se všeho luxusu, kterým jsem byl obklopen. Abych poznal, jaké to je žít jinak." Musím uznat, že to zní velmi šíleně. Sám nemám nejmenší tušení, jak to vlastně budu zvládat. Ale chci to tak udělat.
"Asi to zní šíleně, ale budu jí tak blíž." Nevím, co bych k tomu více řekl. Mám zatím strohý plán. Nějak zařídit ten byt, který sousedí s jejím a to tak, aby se v něm dalo fungovat. Potom si udělat jméno a nezkazit však Nicky reputaci. Jinými slovy nedělat tu práci líp než ona. I když to snad ani nejde.
"Takže proto poslední luxusní jídlo, protože potom se budu stravovat v pochybných fast foodech u kterých doufáte, že to maso nedělá haf." Po chvíli se zarazím, že pravděpodobně se takto čarodějka stravuje. Tedy pokud si sama nevaří.
No co jsem princ pekelný, nečekejte něco víc.

"Co budete dělat, až se dostanete do Edenu? Máte nějaký plán?" Záměrně přejdu k jinému tématu. Stále je to citlivé a to je Nicky pryč teprve pár hodin. Bude to trvat, než si na to zvyknu… Co si nalhávám, nikdy si na to nezvyknu, že je pryč.
Teď se však mám jak zabavit a to tady čarodějčiným problémkem. Jsem jedno ucho. Zajímalo by mne, jestli nad tím dále více přemýšlela nebo to řeší podobně jako má drahá pekelná valkýra, prostřílet se k vytouženému cíly a potom řešit následky.
"Povězte mi to… třeba vám s tím taky dokážu pomoct." Vyzvu jí.
Copak asi teď dělá Nicky?
Obrázek
 
Vypravěč - 21. října 2016 19:28
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Poušť
Nicky Střela

Přestala se s tebou dohadovat a místo toho tě poslechla na slovo. Zřejmě si měla pádnější argumenty než ona.
Celou dobu mlčí, ale je na ní vidět, že jí to stojí dost úsilí, aby zase nezkusila své štěstí. Třeba by jí tentokrát přálo… A třeba taky ne. Což je možná ten důvod. Navíc tu nebyla sama a dívčina skutečně potřebovala ošetřit.
S provizorním ošetřením, které bude ještě potřeba doladit v ošetřovně na základně Písečných červů, bylo schopné s dívkou v bezvědomí hýbat. Připadalo ti, že nevážila téměř nic. I když vzhledem k tomu, co jsi, se to dalo brát, jako další plusové zjištění.

Vymydleně to jen nevypadalo, bylo tu čisto a tak jste se bez potíží dostali zpátky tam, kde si nechala zelenovlásku s klukem, který už vypadal mnohem lépe, než že by měl natáhnout bačkorama. Když spatřil dívku, kterou nesete, jako kdyby na své zranění naprosto dočista zapomněl a existovala pouze ona, po několika marných pokusech, kdy mu musela zelenovláska pomoct se postavil na nohy a dopotácel se k vám… přesněji k dívce.
"Lilith." Prohlásil starostlivě a ten pohled, kterým se díval na svou milovanou. Kolikrát se podobným způsobem na tebe díval Luc.
Kain vytáhl nůž, který měl schovaný v botě a řízl se do dlaně, krev nechal skapat na zranění své dívky a před očima si tak mohla vidět, jak se rána pomalu zatahovala.
Zelenovláska tě propalovala pohledem. Takže kdyby pohled měl tu moc zabíjet, byla bys už několikrát po smrti.
"Kdo je ta žena?" Zeptala se tě a bylo na ní vidět, že jí to stojí mnoho sil a přemáhání.
“Říkají mi Kovářka.“ Odpověděla jí za tebe žena a natáhla k ní ruku na potřesení. Juno na ní zírala neschopná slova. Vypadala, jako kdyby před sebou měla svého hrdinu, o kterém si myslela, že není ani trochu skutečný a teď tu byl z masa a kostí. Trvalo jí to pět vteřin, než zatřepala hlavou a oplatila podání ruky s představením svého jména.
Zranění dívky bylo ošetřené, avšak stále byla v bezvědomí. Kain jí chtěl nést v náručí, ale sám vypadal na to, že by to také potřeboval.
Juno se toho hrdě ujala a vydala se směrem, kde jste zanechali vůz. Co nejdál odsud.
Za ní kráčela čarodějka.
"Já vím, že si mně nechtěla úplně zabít." Pronese Kain a popojde pár nejistých kroků.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 20. října 2016 13:36
ikonka305885004063.jpg
Na (snad ne posledním) obědě

Pomalu přikývnu. Prostě to bude další sympatický tvor, asi jako ten okřídlený pablb, co na mě použil kouzlo svých očí. Ano, už dávno jsem opustila víru v to, že všichni andělé jsou dobří a ďábel je špatný. Vlastně se zdá, že je jeden z mála tvorů, co klidně pomůže někomu v bryndě. Na to bych se našeho kněze taky mohla zeptat. Mírně nahnu hlavu ke straně, když se zamyslím nad tím, jestli z toho celého nemůže mít prospěch nějak i Lucifer, když nabízí svou platbu. Ale tu myšlenku hned zaženu, protože přijde číšník a já mám už pořádný hlad. Zřejmě ale ne tak velký jako Lucifer. Ten si prostě nemohl vybrat.

"Poslední luxusní jídlo? Plánujete se nechat zavřít, nebo snad umřít?
" zeptám se, když odejde číšník. Jeho komentář byl prostě zvláštní.

 
David *Lucí* Rubin - 16. října 2016 10:53
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
Oběd s čarodějkou

"Ratatouille. Nuže proč ne. Dělají zde ten nejlepší." Sám jsem se postaral, aby se tu vařilo to nejlepší. Často jsem se tady stravoval a mám rád, když si dopřávám to nejlepší. Tedy oprava, měl jsem rád. Teď to bude všechno jinak.
Co jsme ochotni udělat pro lásku? Nevím, kde jsem to zaslechl. Vysmíval jsem se hlupákům, kteří byli schopní se kvůli lásce změnit. A teď jsem se sám jedním stal.
Podívej se, co za hlouposti provádíš, Lucifere. Měnit se. Ty, který jsi naprosto dokonalý takový, jaký jsi. Jako kdybych slyšel Asmoday. Nikdy po mně nežádala žádnou změnu. Stála mi po boku za každé situace a to, i přestože se jí ani v nejmenším nelíbil můj odchod z pekelných končin. Nevážil jsem si toho a potom poznal Nicky. Nicméně když se to vezme kolem a kolem, tak ani ta po mně nic takového nevyžaduje. Rozhodl jsem se sám.
Zatřepal jsem hlavou. Už začínám blbnout a to je teprve začátek.
"Dveřník…“ Chvíli se zamyslím, co bych tak čarodějce o tom lumpovi postrádajícím eleganci a vkus řekl.

Nemám Dveřníka zrovna dvakrát v lásce. Už jste našli někoho, kdo vás iritoval celou svou existencí, ale byl stále nějak prospěšný? To je prosím Dveřník v celé své kráse.
Což je důvod, že jsem si jeho službičku nevybral dřív. Vše, abych s ním nemusel přijít do styku. Postrádal eleganci, sám si přitom myslel opak. To co on považoval za jistý druh elegance, byl pro mne její výsměch. Avšak i přes to všechno, plnil svůj účel. Z toho důvodu jsem ho trpěl a nezatnul mu tipec.
"Jak jsem již říkal, jedná se o drobného obchodníka pocházejícího z jedné neznámé alternativní reality. Naštěstí neznámé… Ano, těch realit je víc. Stejně jako dimenzí… a bla bla. Zrovna to kam se chcete dostat, se považuje za dimenzi." Začnu s vysvětlováním. Po návštěvě Otce jsem se dozvěděl, že existuje i realita, kde mně Nicky zabila. Stejně tak existuje realita, kde jsme se nepoznali, protože neexistovala.
"Myslím, že si sama o něm uděláte obrázek. Nebojte se. O platbu se postarám já."
Vyrušil nás číšník, který se přišel zeptat na naše objednávky. Zřejmě jsem ho překvapil tou svou. Musel jsem mu připadat jako kolibřík na steroidech, neboť jsem si vzal hned několik hlavních jídel. Nemohl jsem si totiž vybrat, jaké bude mé poslední jídlo. Na zapití jsem zvolil to nejdražší šampaňské.
"Nebojte se. Podělím se." Mrknu na čarodějku. Lucifer není škrt.
"To víte, nemohl jsem se rozhodnout, co bude mé poslední luxusní jídlo." Pokusím se o vysvětlení, i když netuším, jestli to někdo pochopí. Protože s tím mám sám problém.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 11. října 2016 19:24
ikonka305885004063.jpg
Oběd s ďáblem

"Dveřníkovi? Bohužel,"
zavrtím hlavou. Naštěstí to hned rozvede. Aspoň, že to vysvětlování drží zkrátka. Někteří si to poučování vyloženě vychutnávají. Lehce se zamračím při slově obchodník. V poslední době nemám na obchody dobrý čuch a uzavírám určitě životu nezdravé dohody. Nerada bych ve své štafetě pokračovala.

"Myslíte ten fakt, že peklo je skutečné a že mi všichni budeme na základě svých zásluh potrestáni? No, náš kněz by o tom zvládl mluvit hned i několik kázání. A že on uměl řečnit dlouho..."
poznamenám, aby snad nevypadalo, že jsem strašná nemluvka. Je milé a překvapivé, že se mne snaží utěšit tím, že bude opatrný. O helmu se hádat nehodlám. Ráda si nechám svou hlavu v celku. Ráda si nechám svůj jepičí život.

"Díky."

Jízdu motorkou si nevychutnávám jako obvykle, i když Lucifer dodržel své slovo a jel opatrně. Asi to je tím, kdo řídí motorku. Ale ten někdo je teď daleko a v bezpečí. Ale jak už to tak bývá, tak finální destinace byla naprosto něco nového, neočekávaného a neznámého. Ano, sotva jsme vstoupili do místnosti a já se rozhlédla, bylo mi jasné, že i vzduch který tu dýchám je dražší, než můj roční příjem. Nicméně zachovám chladnou hlavu a neudělám žádnou fanynkovskou scénu. Následovala jsem největší celebritu podniku - soudě podle toho jak se na něj všichni koukali - a nechala se dovést ke stolu. Lístek vypadal naprosto luxusně. Vzhlédnu od něj jen krátce, abych ocenila jeho žert krátkým pousmáním. Nenechám se pobízet dvakrát. Koblížek chce jíst. A já taky.

"No, vždycky jsem chtěla zkusit ratatouille,"
řeku napůl k sobě a napůl ke své společnosti. Odložím jídelní lístek a podívám se na něj.

"Můžete mi o tom Dveřníkovi říct něco víc? Čím se platí, kdo to je...?"


Ne, když už zrazuji svou víru touto společností, nesmím zklamat workoholika schovaného ve mne.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.29707193374634 sekund

na začátek stránky