Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 04. října 2016 14:20
nickystela268084851.jpg
Poušť
- alternativní realita -

Pozoruji změnu v jejím výrazu a nedá mi to, abych se neušklíbla a bezhlasně zahýbu rty ve slovech "hodná holka". Musím si trochu rýpnout, abych si zvedla náladu. Na její analytický pohled protočím oči, zvlášť když se v zápětí tak blbě ptá.

"Jo, jediný. Jo, jsem to já, ale vlastně nejsem. Můžeme to přestat řešit? Mám i jiný věci na práci, tak zvedej zadek a hejbni kostrou, nebo tě klidně rozsápu, jestli o to tak moc stojíš."
Je celkem únavné neustále opakovat "Já nejsem ta kdo si myslíš." a co víc, dokáže to pěkně lézt na nervy.
Nehodlám se ohlížet na minulost, kterou tu mám, nedělám to ani ve svém životě. Nesmím. Snadno se tak zapomíná na přítomnost a v té nesmím polevit v ostražitosti.

"Bingo! Neříkají ti blesku?" neodpustím si sarkasmus. Už při výzvě o zvednutí zadku jsem jí uhnula z cesty, takže nechápu, v čem má problém.
"Potlesk, magičko, kdyby si tu na mě nezkoušela věci na který stejně nemáš, tak už jsme mohly být někde jinde."
Odseknu ale nepřestávám na ní mířit. Jistota je kulomet, ten sice nemám, ale pistole je také docela pádný argument. Nechám ji ať se o dívku postará a hlídám dveře, jestli někdo náhodou nejde.

Jakmile se o dívku řádně postará, jsem ochotná urychlit průběh našeho návratu do něčeho jako bezpečí a pomohu čarodějce s podpěrou dívky na druhé straně. Ve volné ruce svírám nabitou pistoli a mířím s ní různě do prostoru. Sice to tu vypadalo vymydleně, ale jeden nikdy neví.
Podle ostatních smyslů jako je sluch a čich pak zjišťuji kde se nachází Kain s Juno, abychom je cestou také nabrali a mohli společně vypadnout. Možná riskuji, že mě Juno zkusí zastřelit, ale hodně sázím na to, že mám případný štít, který skutečně trefit nechce.
Jenže jestli je střelec po mě, tak mám kurva problém...

 
Vypravěč - 01. října 2016 21:02
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Stále v Poušti
Kdo jiný než Nicky Střela

Otře si rozbitý ret. Chvíli to vypadá, že by snad měla v úmyslu si něco zkusit. Jenže hledět do hlavně pistole a stát na té špatné straně jednomu hned změní názor.
Nicméně to nezabrání v tom, aby si tě nadále prohlížela, jako kdyby si snad byla nějaký obyvatel planety Omikron Persei 8. Když jí ukážeš své tetování, netváří se, že by byla spokojená s tím, co vidí. Samozřejmě, že to mohlo být lépe provedené, ale co už se dá dělat. Jenže tato čáryfučka nevypadá, že by mohla být ke všemu nějaký tatér a hodnotila tak tetování své konkurence.
"Jediný?" Zopakuje.
"Zvláštní. Vypadáš jako ona, ale nejsi ona." Jednomu to snad už může připomínat Alenku v Říši divů. Kdy všichni tvrdili, že Alenka není ta jejich Alenka.
"...protože kdybys jí byla, tak bys mne už dávno rozsápala na malé kousky." Samozřejmě, že je řeč o Nicky Střele v této alternativě. Ta, která zabila Lucifera. Vyvraždila Bohy a stvořila Poušť. Musí to být únavné, když se o ní stále mluví a jeden musí vysvětlovat, že s ní máš společnou pouze tvář. Nebo vlastně možná i víc. Stačí se ohlédnout o pár minut zpátky, kdy si málem zabila svého syna, nebýt dcery, která k tomu taky měla co říct, neměla si moc daleko k tomu monstru.
Čarodějka svou pozornost přesunula na zraněnou dívku.
"Mělo by se jí provizorně nějak ošetřit zranění, aby tolik nekrvácelo." Nadhodí. Možná bys to i udělala, kdyby se nepokusila o kdo ví co přesně to bylo.
“Měli bychom jí odsud, co nejrychleji dostat.“ Chtělo by to potlesk. O co ses tu celou dobu snažila. A ještě odsud dostat Juno a zraněného Kaina. Zdrhat můžeš třeba, až budou všichni v pořádku.
Zatím to vypadá, že všichni nepřátelé jsou poraženi. Ani ses přitom moc nezapotila. To je taky možná tím, že Nicky z této reality udělala všechno pro to, aby vymítila veškerou svou konkurenci a proto na tebe zbyli takové třasořitky.
 
David *Lucí* Rubin - 01. října 2016 19:08
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
Zadarmo ani kuře nehrabe, natož, aby hrabal princ pekelný.
Sierra

Co já vím o těhotenství? Ani jednou jsem u toho nebyl. Neměl jsem tu potřebu. Nikdo to po mně nechtěl, takže jsem si hleděl své práce.
Dobrá… bylo to snad jednou, kdy jsem toužil zůstat v její přítomnosti a čekat, až se nám narodí zdravý klouček. Nicméně mi to nebylo dovoleno. Nechtěla o mně slyšet, když se dozvěděla, co jsem zač.
A to nemluvím o Nicky. Pozvdechnu si. Otec tvrdil něco o tom, že budeme mít spolu dítě. Jenže ty mi zase říkáš opak, že děti mít nemůžeš. Zakroutím hlavou. Jenže otec se v něčem málokdy plete. Ne! Teď není vhodná doba na nostalgii. Slíbil jsem něco čarodějce a to taky dodržím.
"Takže jídlo." Ne ani trochu jsem jí nečetl myšlenky. Nic takového bych si nedovolil. Mám jen hlad. Shoda okolností, že ve stejné chvíli dostane hlad Pekelník a Čarodějka. Občas se to stává a není v tom ani špetka magie.

Ani ve snu by mne nenapadlo, že by měla chudák Čarodějka morální dilema s tím, že půjde s Ďáblem na oběd. Kecám. Pro někoho to musí být hodně těžké. Jenže podívejte se na mně. Jsem neškodný. Neublížil bych těhuli. Ani ve snu by mne to nenapadlo. To jsou pouze ty vaše předsudky.
"Chápu." Jak jen popsat toho, za kým to vlastně jdeme?
"Nevím, jestli jste někdy slyšela o Dveřníkovi." Chvíli vyčkám. Jsou tací, které už o něm něco zaslechli, tak bych rád věděl, jestli Čarodějka patří mezi ně. Nicméně pokud by o něm něco věděla, tak by jistě byla už na cestě k němu.
"Je to obchodník se dveřmi. Avšak ne tak ledajakými dveřmi. Ty dveře jsou magické a právě díky nim se můžete dostat do Edenu." Povětšinou se jedná o jednosměrnou cestu. O tom zatím raději pomlčím. Třeba se mi podaří zařídit i tu zpáteční.

Venku po jejím společníkovi nebylo ani vidu ani slechu. Zřejmě nasedl do svého vozu a odjel, na dlouhou projížďku.
"Nebojte se, vrátí se. S lidmi to tak občas dělá moje přítomnost. S některými dušemi zamává, že peklo je skutečné." Povzdechnu si. "Nevím, proč to tak je." Pokrčím rameny.
Přejdu k motorce a na chvíli se zarazím. Je vůbec jízda na motorce bezpečná pro těhotnou čarodějku? Hodlám jet pomalu, o tom žádná. Nicméně je to bezpečnější než se teleportnout přes peklo. Obzvláště po té minulé zkušenosti. Nechci zbytečně pokoušet své štěstí. Jistě… ještě můžeme jít pěšky, ale to by bylo až moc zdlouhavé a na to nemám trpělivost. Vezmu proto helmu, kterou jsem zatím ani jednou nepoužil a podám jí čarodějce. Bezpečnost především.
"Budu opatrný." Přislíbím a nasednu na svého věrného oře. Vyčkal jsem přitom, než se pohodlně usadí čarodějka a vydal se na poslední kvalitní jídlo a to zpátky do hotelu.

Hotel vypadal stále stejně, jako když jsem ho zhruba před hodinou a něco opouštěl. Některé věci zůstávají stejné.
Obrázek
Zaparkoval jsem motorku v podzemním parkovišti na obvyklém místě, pomohl čarodějce z ní sesednout a vydal se s ní do jedné z nejlepších hotelových restaurací v Chicagu. Potrpím si na luxusu. Teda měl bych se opravit. Potrpěl jsem si na luxusu. Tohle bude poslední kvalitní a chutné jídlo, které si dopřeji, než začnu zcela jiný život. Život, díky kterému snad budu blíž k pochopení Nicky Střely.
Svezli jsme se výtahem do gastronomického ráje. Nejenom, že zde pocítíte pravou lásku, která pochází žaludkem, a teď nemluvím o meči. Můžete se však pokochat luxusem, kterým jste obklopeni. A tohle hodlám kvůli jedné Neřízené Střele vzdát. Asi jsem se dočista pomátl...
Pokud se Čarodějka rozhlédne, najde zde pár známých tváří. Věřím, že pokud viděla film Pretty Woman, tak by se snad mohla podobně cítit jako Robertsová. Ta tu nicméně taky je. Nemluvně o dalších. Ty však v této chvíli nejsou důležití a proto je nebudu zmiňovat. S některými mám uzavřenou smlouvu a za slávu vděčí pouze mně. Okázale je ignoruji, hloupé patolízaly a usadím se raději s Čarodějkou ke svému stolu.
“Neostýchejte se. Dejte si cokoliv, na co máte chuť.“ Prohlásím se svým obvyklým úsměvem na rtech a začtu se do jídelního lístku.
Co bych si tak dal? Co bych si měl dát jako své poslední jídlo?
"Nebojte se. Je to jenom jídlo. K ničemu se mi neupíšete." Mrknu na ní a dál se snažím hledat pro sebe to vhodné jídlo.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 21. srpna 2016 21:57
ikonka305885004063.jpg
Službičku za službičku
Lucifer

Musím uznat, že se ze mě skutečně stává pesimista. Přistihla jsem se, jak očekávám Luciferovo zaváhání, nebo slova s významem nulových nadějí. A to navzdory tomu, co všechno jsem o něm slyšela a co se o něm traduje. No, možná jsem ho maličko podcenila. Což jsem vlastně strašně ráda! Nicméně neraduji se předčasně. Je tu cesta, ale cíl ještě není náš.

"Jsem těhotná, takže hádám, že být hladová je součást popisu této práce,"
pousměji se krátce. Nijak mě to nezaráží, že přišel s jídlem jen chvilku po tom, co si sama svůj hlad uvědomím. Netuším, jestli je to shoda náhod, nebo mi čte myšlenky, ale tuto nabídku bych nerada odmítla. Už jenom kvůli Koblížkovi. Určitě jsem někdy slyšela něco v tom smyslu, že těhotné ženy o sebe musí pečovat, aby se děti správně vyvíjely. Takže tohle morální dilema jsem si vyřešila vcelku rychle. Půjdu s ďáblem na jídlo, kvůli dobru dítěte! Ach, ach, snad svůj kompas mám na tyto věci stále správně nařízený a není ovlivněn únavou, hladem a šílenství z věcí, co se dějí.

"Takže jsem pro jídlo, ale ráda bych věděla proč a koho budeme jídlem uplácet. Nerada se ... seznamuji s novými lidmi aniž bych o nich něco věděla. Víte, nic ve zlém, ale tyto drobnosti pak pomáhají prodloužit mou životnost," osvětlím svůj požadavek.

Takže jdu s ním ven, pokud bude ve svém konání pokračovat a venku budu hledat Zacha, protože to je další bod, který mě nutí oddalovat lahodné jídlo. Nevím, co viděl a mám o něj trochu strach. A nechci, aby udělal cokoliv, co by ... jeho životnost mohlo ohrozit.

 
David *Lucí* Rubin - 10. srpna 2016 16:46
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
Všechno má svou cenu
Sierra

Pozorně poslouchám, co si čarodějka zvolí jako druh placení.
Zrušení kletby. Cesta do Edenu. Zamyslím se. Možná máme štěstí, že znám někoho, kdo mi něco dluží. Ale něco takového jsem si šetřil na horší časy a toto za jedny takové považuji. Navíc nevím, jak bych to teď využil.
Zamračím se. Vidět toho bídného červa se mi tak strašně nechce, ale co bych neudělal pro krásnou čarodějku.
"Možná bych o něčem věděl." Prohlásím po chvíli mlčení, kdy jsem se pouze mračil.
"Ale nejdříve bych si skočil na nějaké jídlo, poměrně mi vyhládlo... nevím jak vám." Ne. Opravdu nečtu myšlenky. Jen prostě vytuším nejtanější přání a nikdy nepohrdnu dobrým jídlem.
Nicméně je to naposled, co budu jíst kvalitní jídlo. Pokud chci být Nicky, co nejblíž, tak se budu muset smířit s rychlím občerstvením a tak. Povzdechnu si. Jenže co bych pro Nicky neudělal.
Ještě by to chtělo zařídit, aby Peklo zamrzlo a Ježíš přišel do Chicaga. Této představě se zasměji. I když, abych pravdu přiznal, pohrávám se s myšlenkou zamrzlého Pekla.

"Navíc tam kam půjdeme budeme potřebovat jídlo, jako úplatek." Dodám ještě, kdyby se náhodou čarodějka nějakým způsobem měla v plánu vykroucet s dokonalého jídla s Pekelným princem.
Navíc věřím, že Dveřník nepohrdne luxusním jídlem a komunikace s ním bude tak mnohem únosnější. To však čarodějce neřeknu. Čím méně toho ví, tím lépe.
"Co na to říkáte?" Zeptám se. Vyčkávám přitom na její odpověď s rukou na klice.
Pochybuji přitom, že ten její čaroděj bude venku čekat.
Potřeboval se někde projet. Viděl jsem mu na očích to strašlivé uvědomění si, kam jeho duše zřejmě bude směřovat. Zabil. Zabil v sebeobraně, jinak by byl zabit. Možná bych si o tom s otcem mohl promluvit.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 08. srpna 2016 19:01
nickystela268084851.jpg
Známá neznámá

Je dobře, že jsem našla nůž, tomu náboje nedojdou, takže jakmile s ním dokončím práci v krku věznitele a následně obhlédnu situaci v místnosti, vrátím se a po nalezené klíčů si jej beru, otřu do kalhot a vrátím do pochvy, kterou si z pankáče samozřejmě sundám a uzmu pro sebe.
"Užij si jízdu, smrade..."
Popřeji mu s úšklebkem a jdu se věnovat maskované.

Huhlání si nevšímám a soustředím se na nalezení správného klíče. Vítezně se usměji, když jeden konečně zapadne jak má a ozve se série zvuků značící svobodu pro vězně. Jenže ona radostí zrovna nekypí, vzbuzuji v ní strach mísený s odporem a následně jsem svědkem několika máchanců rukama.
Nenechám ji, aby mi tu máchala před xichtem těma svýma pazourama, tak jí rovnou cáknu jednu pěstí, protože prostě můžu. Stojím dost blízko a rozhodně to mlůže být rána, co jí posadí na zadek.
Větřík mě ovanul a je mi jedno jestli důsledkem přerušení jejího čáryfukování a nebo protože na to prostě nemá sílu.

Než se stačí z rány oklepat už na ní mířím pistolí. Prostě reflex, nemůžu za to, ale zkusila mě napadnout a jestli znovu udělá nějaký rychlý gesto rukou, tak mačkám spoušť. Mé odhodlání ve výrazu by jí mělo napovědět, že není moudré cokoli podnikat dál.
"Hele, jestli tak moc toužíš, po spichu s těma Nahoře nebo Dole, tak pro tebe mám jednu expresní jednosměrnou jízdenku. Stačí to udělat znova."
Vyzvu ji nemilosrdně. Až poté se věnuji tomu, co vlastně řekla.
"Tady."
Poukážu kývnutím hlavy k natažené pravačce. Odhalené tetování krvavé karty je patrné, ale něco mi říká, že to není to o čem mluvila.
John taky mlel o tetování...
Připomene se mi.
"To je jediný tetování který mám."
Dodám na upřesnění.
"A nevejrej na mě tak tupě, čáryfučko."
Zavrčím nevrle. Na některý lidi prostě nemáte náladu ani po časovém skoku o pár let jinam.
Jop, kdyby teď zavolal Ray, tak asi vylítnu z kůže v neodbytným pocitu deja vu...
V duchu se ušklíbnu. Jen je tu ten smutný fakt, že jsem podle Řezníkových slov Zatranence zabila, když jsem mu brala Na'at... Ovšem, Řezník také může říkat, co chce a pravda se může schovávat za rohem další chodby, že ano?
To že jsem paranoidní neznamená, že po mě nejdou.
 
Vypravěč - 06. srpna 2016 12:56
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Ta-před-kterou-raději-zdrhnete -> Nice
Nicky
odkaz

O tom žádná, protože koťátka by použila jeden ze svých ošklivých a mega podlých triků, které používal Kocour v botách a byla by strašně roztomilá na to, aby byla odstřelena. Nicméně to by jim tak nějak bylo prd platné, protože tu někdo šišle na zbraně a ne na živé bytosti. Potvrzeno Luciferem, tak to zřejmě musí být pravda.

Rudovlasý pankáč nestihl ani zapřemýšlet nad tím, jestli vypnul doma sporák, když padl k zemi mrtev.
Přemýšlet prostě bolí.
Nůž si u něj opravdu našla a naprosto mu v tom krku sluší. Bohužel ti onu skutečnost nepotvrdí ani nevyvrátí, vzhledem k tomu, že už je dávno po smrti. Veze se přímou cestou do pekelných končin, kde si ho podá kdo-ví-sakra-kdo. Andras? Možná. Lucifer je po smrti. Díky tvé maličkosti.

Osoba s maskou ti na popřání dne, pouze něco nesrozumitelně zahuhlá. Ono mluvit s něčím takovým srozumitelně je velmi obtížné.
A synovu budoucí družku omlouvá fakt, že je mimo.

Není se čemu divit, když máš fungl nové schopnosti a možnosti, které pomalu objevuješ. Přeci jen ses znovuzrodila před nedávnem, což tě omlouvá.
Kdo ví, co všechno ještě dokážeš? Jaké jsou tvoje limity? Jak to máš s regenerací? Jednou funguje a podruhé stávkuje. A potom je tu ten neskutečný a neutichající hlad, který je zatím někde hluboko pohřben a čeká na vhodnou příležitost.
Žena s maskou opět něco zahuhlala.
Při důkladném prohledání těla se ti podaří v zadní kapse u kalhot najít svazek klíčů. Jeden z těch klíčů by měl pasovat k zámku od řetězu a samotné masky.
Po notné chvíli zkoušení klíčů, se konečně povedlo najít ten správný. Bingo.
Pouta zařinčela na zemi. Maska dopadala následně a tys tak měla možnost si prohlédnout ušmudlanou tvář, na které ti byly povědomé oči, kterými tě propalovala místo nějakého poděkování.
Tak hloupá, aby utíkala, nebyla. Ale hloupá přeci jen byla. Pohybem rukou udělala pár šílených gest, vyřkla přitom něco v cizím jazyce a vzápětí tě pouze ovanul lehký větříček. Čarodějka, které zřejmě došla šťáva.
Mohlo ti už pomalu docházet, s kým máš tu čest.

"Kde máš tetování?" Vysoukala ze sebe po chvíli, začínajíc si uvědomovat jisté rozdíly tvého alternativního já, s tebou celkově.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 04. srpna 2016 18:57
ikonka305885004063.jpg
Rady a službičky
Luc


Vlastně mě ani nepřekvapí, že jsem první, komu se svěřil. Spíš se divím, že se vůbec svěřil. Nepochybuji o tom, že ve svém postavení musí být velmi opatrný v tom, komu co řekne, a k tomu musí přemýšlet, zda to nebude moct být použito proti němu. Tedy, jestli takový je. Možná je tak daleko za hranicemi sil všech ostatních, že to ani hlídat nemusí. To ale není podstatné. Jen se mírně pousměji a přikývnu.

"Děkuji za důvěru,"
odpovím pokorně.

Je mi moc sympatické, jak mlčí a neskáče mi do řeči, to je vždycky velké plus. Navíc se tváří, že bere má slova vážně. A to je taky milé. Celkově prostě je to velmi vzdělaný a vychovaný muž, který je zdrcen ztrátou milované. Nejraději bych jej objala a nebo mu jen stiskla pevně ruku a řekla, že to bude v pořádku, ale nic z toho si nedovolím. Vždyť si ani netykáme.

Dám si pramen černých vlasů za ucho a pousměji se. Jsem trochu unavená. Chtělo by to kafe. A něco k jídlu. Ale tohle si rozhodně nebudu plácat na přání.

"Inu, jsem v takové menší prekérní situaci. Potřebovala bych informace. Tedy, pokud neumíte zrušit kletbu seslanou vládcem Edenu, pak bych si jako předraženou cenu vybrala tohle," řeknu pomalu a podívám se na něj. "Pracuji na případě, kde byl od strážkyně klíče ukraden klíč od Edenu. Ten byl po té zničen kvůli tomu, aby mohla být zničena i Tulpa vydávající se za Morganu la Fey. Snažím se přijít na to, jak se jinak dostat do Edenu, abych mohla tu kletbu zrušit. Nebo jak tu kletbu zrušit odsud, pokud by to bylo možné. Bohužel mé zdroje jsou velmi limitované. Každou pomoc v tomto ohledu uvítám. Omlouvám se, že vás hned takhle zneužívám, ale jak asi tušíte, je to velmi naléhavý a velmi obtížný případ. A čím dřív bude za mnou, tím to bude lepší. Už i kvůli událostem posledních dní..." dodám a dotknu se břicha, neboť ranní nevolnost se opět hlásí do služby. Ale zatím ne v takové síle, aby mě to donutilo udělat něco víc, než dlouze vydechnout.

 
David *Lucí* Rubin - 03. srpna 2016 17:20
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
Rady od Čarodějky

odkaz

Jsem rád, že čarodějka mé dlouhé vyprávění zvládla a neutekla. Navíc se netváří vůbec pohoršeně. Dostává za to ode mne bod k dobru.
"Jste první osoba, které jsem se svěřil." Prohlásil jsem to naprosto vážně, protože tomu tak je. Na ní je, jestli si toho bude vážit či děsit.
Nicky se mně bojí? Nechápavě se na ní podívám. Nechce se mi věřit, že by se mně má pekelná valkýra bála. To na ní nesedí. Nebo je právě toto kámen úrazu.
Spíš mi začíná docházet, že toho prostě bylo na Nicky moc rychlé. Vyjádření mé náklonosti. Vzájemné ohrožení života. A vůbec se toho moc stalo.
Neskáču Sieře do řeči. Pozorně jí poslouchám, sem tam kývnu hlavou, na důkaz toho, že vnímám. Vryju si do hlavy nějaké poznámky.
Nehledat jí. Zní jako první. Půjde to těžce, ale vyhovím jejím potřebám.
Zahltit se prací. U tohoto bodu se zarazím. Chtělo by to něco jiného než modeling a focení.
Nicky je pryč. Začne mi pomalu docházet jistá věc. Nikdo ji v jejím volně nenahradil. Nemohu dopustit, aby se její práce ujala nějaká nula. Napadne mně a hned mám něco, čím bych se mohl pořádně zabavit.
Samozřejmě, že ono kouzlo znám. Nepoužil jsem jí ho. Myslím, že by to mohla považovat za porušení slibu, který jsem jí dal.

"Jste génius." Prohlásím se po chvíli mlčení. Pokec s ní mi opravdu neskutečně pomohl. Za prvé jsem se jí svěřil se svým trápením a za druhé mi ještě skvěle poradila.
"Potřebujete něco? Jak bych se vám mohl odvděčit?" Napadne mi. Potlačuji přitom nutkání vytáhnout z kapsy kalhot peněženku a dát jí nějaké peníze. Bylo by to neomalené a třeba se najde něco, co jí přijde vhod více než finance. Odolám ještě k tomu všemu chuť jí pořádně obejmout.
Lucifer free hug - kdo by nechtěl... vlastně vím o jedné osobě - a to o Nicky.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.27420616149902 sekund

na začátek stránky