Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Pravda s ručením omezeným
Ukončená jeskyně!
Družina
družina zatím neexistuje
| |||
 | Rady a službičky Luc Vlastně mě ani nepřekvapí, že jsem první, komu se svěřil. Spíš se divím, že se vůbec svěřil. Nepochybuji o tom, že ve svém postavení musí být velmi opatrný v tom, komu co řekne, a k tomu musí přemýšlet, zda to nebude moct být použito proti němu. Tedy, jestli takový je. Možná je tak daleko za hranicemi sil všech ostatních, že to ani hlídat nemusí. To ale není podstatné. Jen se mírně pousměji a přikývnu. "Děkuji za důvěru," odpovím pokorně. Je mi moc sympatické, jak mlčí a neskáče mi do řeči, to je vždycky velké plus. Navíc se tváří, že bere má slova vážně. A to je taky milé. Celkově prostě je to velmi vzdělaný a vychovaný muž, který je zdrcen ztrátou milované. Nejraději bych jej objala a nebo mu jen stiskla pevně ruku a řekla, že to bude v pořádku, ale nic z toho si nedovolím. Vždyť si ani netykáme. Dám si pramen černých vlasů za ucho a pousměji se. Jsem trochu unavená. Chtělo by to kafe. A něco k jídlu. Ale tohle si rozhodně nebudu plácat na přání. "Inu, jsem v takové menší prekérní situaci. Potřebovala bych informace. Tedy, pokud neumíte zrušit kletbu seslanou vládcem Edenu, pak bych si jako předraženou cenu vybrala tohle," řeknu pomalu a podívám se na něj. "Pracuji na případě, kde byl od strážkyně klíče ukraden klíč od Edenu. Ten byl po té zničen kvůli tomu, aby mohla být zničena i Tulpa vydávající se za Morganu la Fey. Snažím se přijít na to, jak se jinak dostat do Edenu, abych mohla tu kletbu zrušit. Nebo jak tu kletbu zrušit odsud, pokud by to bylo možné. Bohužel mé zdroje jsou velmi limitované. Každou pomoc v tomto ohledu uvítám. Omlouvám se, že vás hned takhle zneužívám, ale jak asi tušíte, je to velmi naléhavý a velmi obtížný případ. A čím dřív bude za mnou, tím to bude lepší. Už i kvůli událostem posledních dní..." dodám a dotknu se břicha, neboť ranní nevolnost se opět hlásí do služby. Ale zatím ne v takové síle, aby mě to donutilo udělat něco víc, než dlouze vydechnout. | ||
| |||
 | Rady od Čarodějky odkaz Jsem rád, že čarodějka mé dlouhé vyprávění zvládla a neutekla. Navíc se netváří vůbec pohoršeně. Dostává za to ode mne bod k dobru. "Jste první osoba, které jsem se svěřil." Prohlásil jsem to naprosto vážně, protože tomu tak je. Na ní je, jestli si toho bude vážit či děsit. Nicky se mně bojí? Nechápavě se na ní podívám. Nechce se mi věřit, že by se mně má pekelná valkýra bála. To na ní nesedí. Nebo je právě toto kámen úrazu. Spíš mi začíná docházet, že toho prostě bylo na Nicky moc rychlé. Vyjádření mé náklonosti. Vzájemné ohrožení života. A vůbec se toho moc stalo. Neskáču Sieře do řeči. Pozorně jí poslouchám, sem tam kývnu hlavou, na důkaz toho, že vnímám. Vryju si do hlavy nějaké poznámky. Nehledat jí. Zní jako první. Půjde to těžce, ale vyhovím jejím potřebám. Zahltit se prací. U tohoto bodu se zarazím. Chtělo by to něco jiného než modeling a focení. Nicky je pryč. Začne mi pomalu docházet jistá věc. Nikdo ji v jejím volně nenahradil. Nemohu dopustit, aby se její práce ujala nějaká nula. Napadne mně a hned mám něco, čím bych se mohl pořádně zabavit. Samozřejmě, že ono kouzlo znám. Nepoužil jsem jí ho. Myslím, že by to mohla považovat za porušení slibu, který jsem jí dal. "Jste génius." Prohlásím se po chvíli mlčení. Pokec s ní mi opravdu neskutečně pomohl. Za prvé jsem se jí svěřil se svým trápením a za druhé mi ještě skvěle poradila. "Potřebujete něco? Jak bych se vám mohl odvděčit?" Napadne mi. Potlačuji přitom nutkání vytáhnout z kapsy kalhot peněženku a dát jí nějaké peníze. Bylo by to neomalené a třeba se najde něco, co jí přijde vhod více než finance. Odolám ještě k tomu všemu chuť jí pořádně obejmout. Lucifer free hug - kdo by nechtěl... vlastně vím o jedné osobě - a to o Nicky. | ||
| |||
 | Sex v Pekle ~Ray + Fish~ Pocit, kdy je všechno hozeno za hlavu a jediné, co si přejete, je z někoho vy*ukat duši. Zlá, zlá Irace! Taková slova nepoužívám. Mám nějakou úroveň přeci. Nejsem jen ledajaká démonka, která musí běhat, jak někdo píská. Pročísla jsem si vlasy a sledovala Fish, jak dává za vyučenou Rayovi. Ušklíbla jsem se. Co budeme provádět? hlavou se mi honilo mnoho různých představ. Od poklidného románku, který je místy až příliš nudný až po Fifty Shades of Grey. Když ke mně došla Fish se svou připomínkou, přejela jsem si jazykem přes horní ret. Nestihla jsem ani nic říct, ale kdyby ano, řekla bych: To bychom měly napravit. Ah, jak dlouho jsem neokusila její sladké a plné rty. Ona vždycky věděla jak na to. Kam se na to hrabou mužský. Ona je bohyně sexu. Vždycky dokázala ze mě vydolovat i nejzakrytější touhy a že těch bylo. Po polibku, který trval smyslně dlouho, jsem své rty přemístila k jejímu uchu, tiše šeptla a očkem mrkla na Raye. Pomalu jsem odstoupila a z šuplíku, který byl určen pro naši zábavu, jsem vytáhla dvoje kožená pouta. Jedny jsem hodila Fish a se skousnutým spodním rtem jsem se pomalu přemisťovala k Rayově pravé ruce. Nejdřív jsem si sedla na kraj postele, přejela pouty po jeho hrudi nahoru až k jeho bradě a věnovala mu dlouhý chtivý polibek. Jako bych jej chtěla do sebe pozřít. Mezitím se Fish postarala o jeho levou ruku a já během polibků obemkla Rayovo zápěstí, a když jsem se odlepila od jeho rtů, druhý konec jsem připevnila k čelu postele. V připoutaném stavu jsem se přes Raye natáhla k Fish a přitáhla si ji k sobě, chytíc ji za temeno hlavy. Znovu jsem se ponořila do jejich polibků a volnou rukou stáhla jedno z jejích ramínek. Upsí. | ||
| |||
| No a teď babo raď! Luc „To vám mohu slíbit s naprostou jistotou,“ řeknu sebejistě a jen se mírně pousměji, abych mu dodala odvahu mluvit. Je vážně těžké v něm vidět to zlo, když tady přede mnou je v takovémto rozpoložení. Ale já bych se nesmála nikomu, kdo by se mi hodlal svěřit s čímkoliv. A tak poslouchám to jeho dlouhé vyprávění. Nepřerušuji jej, i když bych pár otázek měla. Na Morgana, na ty dva vrahy… Některé věci do sebe začínají nebezpečně zapadat, některé vytvářejí další prázdná místa, o kterých se neví nic. „Nejsem si jistá, zda jsem ten nejfundovanější člověk, na to, aby Vám radila,“ řeknu chvilku po té, co formuluje poslední větu. „Ale myslím, že se teď asi hodně bojí. Ať už je jakkoliv statečná a silná – a o těchto vlastnostech u ní nepochybuji – viděla, jak ji zranil někdo, komu asi svým způsobem věřila. Nemyslím si, že by pomohlo, kdybyste se jí vydal hledat.“ Mám tenhle zvyk vysvětlovat kroky a rekapitulace svým klientům, většinu uklidňuje, když mají aspoň tušení, co se bude dít a dělo. „Myslím, že tu jsou jen dvě možnosti, buď za ní poslat někoho, komu ona věří a je schopen ji najít, nebo musíte prostě jen plnit svůj slib a čekat, až se ona vrátí. A v takovém případě je asi nejlepší se zahltit třeba prací. Neříkám, že je to nejzdravější, ale mně to vždy pomohlo. Ideálně něčím velmi komplikovaným. Jako třeba jak se dostat do Edenu, když je klíč zničen. To by například i pomohlo mne,“ pousmála se krátce. To jsem spíš řekla jen jako takové vlastní povzdechnutí nad šílenými úkoly, které mne čekají. „Ráda bych Vám pomohla najít Střelu, ale k tomu byste mi musel o ní toho říct ještě trochu víc. Myslím, že znám i kouzlo, které by mělo aspoň říct, že je v pořádku, jestli to by Vás uklidnilo. Ale to… nejspíš znáte sám, že?“ | ||
| |||
| Zajímavé kolik se toho může změnit a stát za pár dní Sierra "Všemu dostupnými prostředky," zopakuji si v duchu její odpověď. Raději mlčím, neboť nevím, co bych jí k tomu řekl. Dostal Nicky, ostřílenou lovkyni a tu se mu podařilo zlomit. Před rokem by mne nenapadlo, že by se někomu něco takového podařilo udělat. Jenže ten most v Neverwhere, stejně jako můrák mne přesvědčil o opaku. Nechci ani pomyslet na to, co jí vlastně udělali. Nevěřím tedy, že by měla čarodějka a její kolega, proti můrákovi nějakou šanci. Je dobře, že jsem ho navštívil dřív než oni. "Nemusí být." Hlesnu tiše. Velká většina ve mně vidí bezcitné monstrum. Jenže opak je pravdou. Otec se o to velmi dobře postaral. Cítím. Cítím až moc. Nejsou to příjemné pocity, které jsem si užíval plnými doušky. Nyní je to bolest ze ztráty, jedna má část má totiž nepříjemné tušení, že odchod Nicky znamenal konec. Vztek na to, že s tím nemohu nic udělat. Smutek a další nepříjemnosti trápící mou duši. Ano, stále jí mám. Možná momentální rozpoložení je důvodem toho, že mám v plánu žádat čarodějku o pomoc. Pomoc, jak se s tímto rozpoložením vyrovnat. Začínám mít totiž pocit, že pokud s tím něco neudělám, tak mne to vnitřně rozleptá. "Slibte mi, že se nebudete smát." Ujistím se, než začnu. Tuhle celkovou situaci by kolemjdoucí a tím pádem nezaujatý považoval jistě za velmi úsměvnou. Skutečnost, že Lucifer něco žádá a není tomu naopak. Vyprávění událostí  "Vzhledem k tomu, že všechno byly události čtyř dnů. Nedivím se Nicky, že toho bylo moc a rozhodla se pro dovolenou. Potřebovala to rozdýchat." Nevím jestli se to snažím vysvětlit čarodějce nebo sám sobě. Neměl jsem v první řadě zájem se jí se vším svěřit, to nějak přišlo samo. Na druhou stranu by to vysvětlovalo, že i já jsem pocítil na vlastní kůži, kolik se toho může stát za tak krátkou dobu. Kdyby se čarodějka měla v úmyslu potom svěřit, neměl jsem s tím žádný problém. Jsem dobrý posluchač. "A teď k prosbě." Chvíli jsem uvažoval nad tím, jak to formulovat. "Nevím, co bez ní mám dělat. Moc dobře vím, že by byla hloupost jí hledat a nedat jí ten vytoužený klid." Povzdechnu si.  Se vším ostatním bych si věděl rady, ale v oblasti kolem Nicky jsem zmatený. Možná bych měl navštívit svou terapeutku. Třeba by něco věděla. Napadne mne. I přesto však stojím o radu od čarodějky. Víc hlav, víc ví. | ||
| |||
 | Připravte se na příjezd Té-před-kterou-raději-zdrhnete Můj rozum vzal za své už před nějakou dobou, takže se s ním ve spoustě ohledech nedá počítat. Koťátka by se v porovnání s hyenami netrefovala tak snadno, takže ve výsledku je to, co proti mě stojí, daleko lepší. Několik výstřelů zaduní garáží a psovité šelmy se se štěknutím zkácí k zemi. Situace nabrala na obrátkách, když se otevře temná zeď a v pruhu světla se objeví postava. Neváhám ani vteřinu a vystřelím, stejně tak on. Přeběhne mi mráz po zádech, jak mě náboj polechtá vedle hlavy, ale naštěstí nic víc se z jeho strany dít nestihne. Ještě že tak, protože jsem nestihla pořádně nabít a pistole cvakly naprázdno při pokusu dát mu ještě aspoň jednu ránu jistoty. Dobře mířená rána mezi oči je lepší než deset doktorů. Usoudím s křivým pousmáním. Seberu krabičku s náboji. Jednu pistoli zastrčím za kalhoty, neb pouzdra odpadly při proměně, z druhé vytáhnu zásobník, taktéž ji odklidím vedle její kámošky a za chůze ke dveřím se snažím ládovat zásobník. Jelikož nevím, kdo je ta druhá osoba, moc na nic nečekám, náboje vrazím do kapsy, zásobník do pistole a holt budu operovat jen s jednou. Cestou ještě zkontroluji, že je zrzek opravdu mrtvý, aby mi náhodou nechtěl vpadnout do zad a zběžně ho ohledám. Jestli u sebe má nůž, vrazím mu ho do krku, tak, aby i kdyby se chtěl zvednout, vykrvácel dřív, než takovýá pohyb stihne udělat. Dále už se nezdržuji a míříc pistolí na vše, co se pohne, vejdu do místnosti. "Brej podvečer." Houknu, když ohodnotím situaci. Sice netuším jaká je zrovna denní hodina, ale je mi to naprosto fuk. Tomu se říká přijít na čas... Napadne mě, když vidím tu holčinu v bezvědomí. Usoudím, že by to mohla být družka mého budoucího syna... možná... Nebo je to ta druhá a ze mě už je i babička? Představa je to děsivá, ale když se orientuji podle pachů v místnosti, tak to jasně poukazuje na příbuznost. Stejně jako Juno a Kain... Jen mě překvapuje, že jsem to z Juno necítila hned. Možná... Možná je to tím, že své nové smysly na plno nevyužívám a držím se zpátky. Pořád funguji víc jako člověk, a některé věci praští do nosu až po tom, co si uvědomím podstatu toho pachu. Mohu cítit nějaký pach, ale dokud mu nepřiřadím význam, tak je pro mě jen zvláštní... u tohohle už význam mám. Jo... to dává smysl... Asi. Místo dalšího přemýšlení sklopím zbraň a dojdu k maskované, která se mě lekla. "Dneska mám dobrou náladu a nezabíjím na potkání." Pokusím se o uklidňující slova a zastrčím i nabitou zbraň za kalhoty, poté, co jí zajistím. Nechci si ustřelit zadek přece... "Dobře... On byl výjimka... Ale myslím, že by ti to vadit nemělo." Poukáži na muže venku, kterýho jsem odstřelila s precizní přesností bez jediného slova. S tím prohlédnu její způsob připoutání a prohledám všechno okolo (i tělo venku) dost důkladně, abych našla klíče od řetězů, případně, pokud tam bude i něco na otevření té masky, tak i to. Mladá nikam neuteče a stejně ji budu muset hodit na rameno, abych ji odsud dopravila, proto je pro mě lepší nejprve osvobodit tu, která se pohybovat sama může. Jen teda aby nezačala zdrhat, to bych ji asi odstřelila na místě a nezájem. "Měla bys líp hlídat svý dítě... Nebo se aspoň nenechat taky zavřít." Utrousím zatímco ji odpoutávám. Pokud by se vzpírala, zas moc s tím otevíráním nebudu spěchat a nechám si pojistku, abych ji měla stále připoutanou a mohla jí nějak ručně domluvit, aby nedělala blbosti. | ||
| |||
| Informační sezení Luc Nenechám se ukolébat slovy uznání. Lektvar jsme našli v knihách, které ani nejsou naše. Navíc nemám pocit, že bych si jakoukoliv pochvalu zasloužila. Vždyť Můru zastavil někdo jiný. A my měli akorát tak plán, nenechat se zabít. Tolik k jeho druhé otázce. "Všemu dostupnými prostředky," odpovím a zavrtím se, jak s tím pořád lehce bojuji. Vím, neměla bych, ale ospravedlňování vražd mi pořád nejde. A jsem za to asi ráda. Pouze přikývnu na jeho další slova o tom, že si s ním promluvil. Trochu se mi uleví, když vím, že to nemusí padnout na Zacha, i když to nejspíš bylo to, co si myslel, že chce a potřebuje. Vždyť tak jsme si i poznali. Nicméně necítím žádnou zlost vůči Luciferovi. Naopak po jeho dalších slovech s ním upřímně soucítím. Chudák můj koblížek, snad ještě je vyvinutý pouze jako malé mnohobuněčné cosi, co nevnímá zármutek a stres matky. Kolikrát jsem už slyšela, že už i chování matky v těhotenství ovlivňuje osobnost dítěte a že vše vnímá. Ale doufám, že to je až v pozdější době. Až se tohle vyřeší. Nemohu si ale pomoct a znovu cítím popíchnutí lítosti nad tím, jak je hrozné ztratit někoho blízkého. "To je mi opravdu líto," řeknu a myslím to naprosto vážně. Proto se na něj i dokážu dívat, tak přímo, jak to jen u něj jde. Pozorně sleduji, jak se zvedá. Spíš se ujišťuji, že to zvládne bez toho, aniž by si více ublížil. Nad jeho otázkou se zamyslím. *Morgana i Bastet budou nejspíš odpočívat, Zach se asi jen tak nevrátí.* Stejný dodatek přidá i sám Lucifer. Má pravdu. A udělat si plus u někoho jeho moci asi není na škodu. A znáte mě, já jen tak někomu neumím říct ne, když požádají o pomoc. I když bych se rozhodně nezlobila, kdyby cesta úkolu vedla třeba do pekárny pro koblížky. "O co se jedná?" zeptám se a s tím mírně přikývnu. Přeci jen zase úplně hloupá nejsem, abych slibovala věci dopředu, co ani nevím co jsou. Tedy, párkrát jsem to udělala. A už jsem se poučila. | ||
| |||
 | Je čas udělat papá hyeny, vzhůru na tajemnou komnatu -> pak expres do Bradavic Nicky Koťátka? No, když jinak nedáš. Ale je naprosto jasné, že ač v očích Nicky to jsou koťátka, tak v očích někoho s troškou rozumu, to jsou hyeny. Poměrně nasrané a hladové hyeny. Vysvětlíš jim svým osobitým stylem, že nejsi k jídlu a zdá se, že k tomu nemají žádné vhodné protiargumenty a tak se pro někoho stávají naopak ony hlavním chodem. Kdo ví, co všechno číhá v temných koutech parkoviště. Pochopitelně si zaujala někoho za tajemnou zdí, která do temného zákoutí propustila trochu světla. Dotyčný však nebyl tak úplný hlupák a hned střílel. Pročíslo ti to, jak se říká, ofinu, ale netrefil se. Za to ty si na rozdíl od něj neměla tak strašný problém s mířením. Trefila ses. Nikdo další se z tajemné komnaty na tebe nehrnul, stejně jako onen týpek se zrzavou hřívou ala pankáč nevstával. Pokud si vešla dovnitř, tak si mohla sama uznat, že ses objevila na poslední chvíli. Kdyby si přišla později, z dívky by jistě bylo žrádlo pro psa nebo také i pro toho šíleného zrzka. Naštěstí jí nevytahoval vnitřnosti, ale snažil se jí odříznout ruku. Neúspěšně. Na rameni skvěla řezná rána, ale nic co by nebyla schopná vyléčit Kainova krev. Který sám v této chvíli potřeboval pomoct. Dívka byla v bezvědomí. Co se týče osoby, která ti byla nějakým způsobem povědomá, zdála se, že taktéž sloužila jako vězeň. Ruce měla svázané řetězy, stejně jako nohy a přes tvář měla železnou masku, jako z nějakého hloupého filmu. Když si všimla, kdo je její zachránce, couvala co nejdál od tebe. Zřejmě se už s tvým já setkala. Pach obou dvou žen mají velmi podobný. Jako kdyby byly nějakým způsobem příbuzné, podobně jako jsi cítila od Kaina a od Zelenovlásky, že to jsou tvé děti. Je možné, že i ty dvě mají něco společného. | ||
| |||
| Velice zajímavý pokec s čarodějkou Sierra, trucující Zach Z čarodějčina vyprávění se zdá, že si Noční Můra udělala dalšího kamaráda. Zajímavé. Vlastně dalo by se to čekat už z čistého principu, že půjdou po někom, kdo škodí nevinným civilistům. Což bylo šlechetné. Já na něj šel čistě kvůli tomu, abych se tomu parchantovi pomstil. Kdyby nebylo jeho, tak by se nic z toho nestalo. A pokud ano, tak ne tak strašně rychle. Na druhou stranu, nejhlavnějším kámen úrazu celého našeho výletu byl fakt, že jsem Nicky zabil a potom jí vzkřísil. Všechno se to pak řítilo neskutečnou rychlostí z kopce. "Měli jste lektvar, co jej zaměří. Pěkné…“ Pronesu uznale. Zaslouží si to. A koho by nepotěšilo, když někdo uzná něčí práci. Nicméně… "Jak jste jí chtěli zastavit?" Mám takový pocit, že nebyla žádná řeč o lektvaru, který by jí dokázal zpacifikovat. Nechci je však podceňovat. V čarodějce vidím velký potenciál a v tom druhém čaroději, už z čistého principu, že používá střelné zbraně a tak se nespoléhá pouze na své schopnosti, ale i na další možnosti. "Promluvil." Vykouzlím na své tváři úsměv. Je naprosto jasné, že to nebyla obyčejná slovní výměna názorů, ale že jsem ho poslal zpátky tam, kam patří. "Zajímavé kolik se toho může změnit a stát za pár dní, co?" Musím jí dát za pravdu. Změnilo se toho rapidně hodně. "Sám jsem měl možnost to pocítit na vlastní kůži." Povzdechnu si. Události posledních dnů způsobily zmizení Střely. Bylo to moc rychlé. Napadne mne po chvíli. Jenže - Mohu já za to? Ne. Neodpovídejte. Jak je vidno, tak pro nás oba nebyly ony události úsměvné. Pokud si dobře vzpomínám, tak tehdy nebyla se střílejícím čarodějem, ale s mým dítkem - padlým andílkem. Cesty osudu jsou nevyzpytatelné. A na ně jsem i já krátký. "Ublížil někomu, kdo je pro mne vším." Odpovím jí, v hlase doznívající vztek. Nemám, co skrývat. Mám takový pocit, že už všichni nějakým způsobem ví, o koho se jedná. Nicky Střela. Co asi tak dělá? Bodne mně u srdce myšlenka, že by mohla být v nebezpečí. Zaženu jí však do pozadí. Nesmím na ní myslet a nesmím se pokoušet jí vyhledat. Dal jsem jí své slovo. "Ah…“ Pohledem sjedu po místech zranění, na které je pouze památkou zničené oblečení. Schovám cigaretu zpátky do krabičky a tu do kapsy u kalhot. Přikývnu. Opatrně se postavím na nohy. "Máte na spěch?" Otážu se. Z nějakého důvodu se mi najednou nechce být sám. Mám takový pocit, že by si čarodějka třeba chtěla víc pohovořit o událostech, co prožila. Byl bych dobrý posluchač. Navíc ten dotyčný trucující bude potřebovat zřejmě delší čas. Vzhledem k tomu, co jsem viděl v jeho očích. Udělal jsem si o něm jistý obrázek. "Potřeboval bych s něčím pomoci." Pokusím se dodat. Avšak mohl jsem ještě volit, že by mi to mohla tímto způsobem vynahradit, co provedl její přítel. "A dopřejete mu tak ještě nějaký čas navíc… věřte mi, že to bude k dobru." | ||
| |||
| Pokec s ďáblem Lucifer Nezlobím se na Lucifera, že se představil. Pravda je pravda, a já bych ji také řekla. Jen jsem chtěla počkat, až nebude přímo držet zbraň v ruce. A budu mít víc prostoru vyložit celou verzi, ne tuhle zkreslující okleštěnou verzi. Polopravdy bývají o tolik horší než lži. To už tak občas bývá. Ptáte se, co dělám? No v té chvíli mezi představením Lucifera, kterého stále podpírám, a tím, jak Zach vystřelil ven z místnosti, jsem prostě jen zmateně přemýšlela o těchto věcech. A mnoho dalších věcech. Jak to Zachovi vysvětlit, co vlastně říct. Co se vlastně děje... Ale na nic z toho nebyl čas. "Zachu!" pokusím se ho oslovit, než zmizí ve dveřích. I kdybych se snažila za ním vyběhnout, tak mě zastavil Lucifer. Podívám se po něm. Změřím ho pohledem, ale přikývnu. Má nejspíš pravdu. Některé věci si bude muset uspořádat sám v hlavě. A koneckonců je to má osudová láska, ta mě nemůže jen tak opustit ne? A Lucifer navíc vypadal, že by se mu pomoc nebo aspoň společnost hodila, než bude zase fit. Rozhodnut se tedy zůstat. Chci taky vědět, kde leží pravda o současné situaci. Strčím palec pod popruh své kabely jak to už obvykle dělávám, když musím někde stát a situace je přinejmenším zvláštní, nebo i nepříjemná. "Byli jsme tady kvůli jedné Noční můře," odpovím popravdě. Přenesu váhu více na pravou nohu a stále stojím poblíž, kdyby snad chtěl Lucifer spadnout. Nejsem si jistá, zda i tohle se bere jako křesťanské chování, vzhledem k tomu, o koho se jedná. Ale to už zase myšlenkami odbíhám pryč... "Měli jsme lektvar, co jej zaměří. Chtěli jsme ho zastavit než zabije další lidi..." dodám ještě, když zase trochu ukočíruji své myšlenky. "Lektvar ukazoval sem ještě než jsme otevřeli dveře. Takže pokud se prostě nevypařil tak to znamená, že jste si s ním promluvil?" zeptám se na jednu z celkem očividných věcí. Přeci jen jsem detektiv, ne? Ale nejsem jediná, kdo je velmi všímavý. Cukne mi koutek úst a potřesu hlavou, přitom mi unikne krátký povzdech. Ach, ty skoro božské bytosti, vážně musí pořád vše vědět? Přikývnu. No aspoň že z toho vypadá trochu zmatený. "Už to tak bude. Zajímavé kolik se toho může změnit a stát za pár dní, co?" řeknu s mírnou hořkostí v hlase. Opravdu se toho změnilo až moc. Polknu a podívám se krátce ke dveřím. Zatím zůstávají zavřené. Snad jen prozatím. Vrátím se zpět pohledem k Luciferovi. "Čím si vysloužil osobní schůzku s vámi, smím-li se zeptat?" pronesu pomalu a nemohu si pomoc, ale přidám další otázku. "Je to... je to už lepší?" | ||
260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 21