Andor.cz - Dračí doupě online

Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Je to horší než jsem si myslel. Rozhodnu se tedy pro způsob rychlého strhnutí náplasti a dám se do vyprávění.
Začnu od samotného začátku jádra problému. Od setkání ve studiu, kdy mi Nicky nabídla práci a já jsem neváhal ani vteřinu, protože jsem opět mohl spočinout po jejím boku.
Samotný případ byl o tom, že jsme měli zabavit jakési dva nájemné vrahy, postavy z knihy. Croupa a Vandermana.

"Náš plán zněl prostě, že pojedeme navštívit autora a pohovoříme si o jeho díle." Jenže To by Nicky nesměla být Nicky a já nesměl mít výbušnou povahu. Prudce jsem zabrzdil, v té šílené rychlosti a ona nebyla připoutána. Tudíž co nestalo. Podařilo se mi zabít jedinou osobu na které mi kdy záleželo.

"Nemohl jsem dopustit, aby umřela. Nemohl jsem jí ztratit. Musel jsem s tím něco udělat.“ Na sucho jsem polkl. Nepřestanu si to vyčítat. Nikdy nepřestanu. A tak jsem se podělil o svou nesmrtelnost a o své schopnosti, jak se ukázalo časem. Stvořil jsem tak první svého druhu.
Pak jsme jeli do prdelákova nazývající se Rockford, nechat opravit auto. Tam proběhlo naše první setkání s Céčkem a Véčkem a můj problém s regenerací. Kdyby nebylo Nicky, zřejmě by mne dostali zpátky do pekelných končin a Otec by byl tuze spokojený. Ukázalo se, že Morgan si nakonec najal na mou eliminaci ty dva.

"Uznávám, že to byl dobrý tah. Jak nás zabavit a dělat si dál své."
Podařilo se nám dostat z toho zapadákova, neboť mechanik byl asi natolik ohromen vzezřením Nicky, že se snažil to auto, co nejrychleji opravit. Aby ušetřila jeho život. Dostal pochopitelně zaplaceno nehoráznou sumu. Za ty prachy bych byl schopen si pořídit nové auto. A jeli jsme zpátky do mého sídla, kde bych si v klidu vylízal ze zranění a byl schopen druhého kola s Céčkem a Véčkem.

"Tam na nás čekalo další překvapení." V podobě čaroděje a portálu, co nás dostal do Neverwhere - ano, do knížky, ze které pocházeli ti dva.
Nejdříve jsme byli vězněni krysomluvčími. Zkráceně bezdomovci, kteří jsou schopni komunikovat s krysami. Zní to jako z pohádky? Nenechte se však mýlit, pohádka vypadá jinak. V pohádce by se neměli nacházet ti dva.
Plán byl jednoduchý, najít Lady Dvířku, která by byla schopná nás z tohoto šíleného místa dostat. Neboť její jméno napovídá o její schopnosti. Otevírat všechny dveře, všude možně.

"Jak to tak bývá s plány, nikdy nevycházejí podle našich představ." A tak se bylo nepochybné, že se něco fatálně posere. Nicméně ani ve snu by mne nenapadlo, jak se to posere.

"Museli jsme přejít most. Taky bych se divil, co může být těžké na tom projít obyčejný most. Jenže to obyčejný most nebyl." Dostal Nicky. Nemohl jsem dovolit, abych o ní zase přišel a tak jsem udělal vše potřebné, abych jí zachránil. I za cenu, kterou jsem za to zaplatil. Ztratil paměť. Neměl tušení o tom, kdo jsem, co je ona.
A Nicky si přesto s tím byla schopná nějakým způsobem poradit s pomocí markýze de Carabas, kterému tak dlužila službičku. Putovali jsme spolu, hledajíc Lady Dvířku a její pomoc. Měla se nacházet na pohyblivém trhu. Poměrně zajímavé místo.
Dvířce se podařilo nějakým způsobem mi vrátit vzpomínky, které v mé mysli byly zamčené. A tam jsme si svým způsobem vyjasnili, že si vzájemně nejsme lhostejní. Nicky na mně záleželo. Stejně tak i mně, ale znamenala pro mne víc, než pouhý parťák. Pět let jsem jí miloval, a proto jsem byl šťastný jako blecha, když mne zase požádala o pomoc.

"Vymyslel se rychlo plán, jak se zbavit Croupa a Vandermana jednou pro vždy." Využilo se tak místa, kde jsme se nacházeli. V domě Dvířky, kdy každá část domu představovala seskládané dveře. Když jste se potřebovali dostat do obýváku, museli jste přes dveře a navíc jste potřebovali schopnost, jakou má Dvířka.
A tak začal boj, ze kterého jsme vyšli jako vítězové. Dvířka nás dostala zpátky do našeho světa a přímo do sídla, těsně předtím než se čaroději podařilo otevřít portál. Nicky ho zabila a plnými doušky si to užívala. A já tak musel zavolat někomu, kdo uklidí tělo.

"Chvíli poté mi volala Beth, že potřebujete mou pomoc. Rozloučil jsem se s Nicky a vyrazil za vámi." Což nebyl zrovna nejlepší nápad, neboť se Nicky rozhodla, že půjde po Morganovi a tehdy jí dostala do svých spárů můra.

"To byl také důvod toho, že jsem se déle nezdržel." Nemusím opakovat, že pro mne Nicky prostě znamená všechno a jsem kvůli ní ochoten se všeho vzdát.
"Nevím, jak dlouho jí mučil, ale když se mi podařilo jí dostat z jeho spárů, nejdříve nechtěla věřit, že to jsem skutečně já." Věřila tomu, že bych jí byl schopen ublížit. Za to jsem jí sdělil, co jsem k ní po celou tu dobu cítil a taky, že bych se s ní rád podělil o vládu nad pekelným královstvím, aby byla jeho královnou.
"A příšery přece patří k sobě." To mi řekla a chvíli jsme se drželi za ruce. Což je skutečně zázrak sám o sobě, vzhledem k tomu, co si Nicky v minulosti vytrpěla a k jejímu problémku s příliš velkou blízkostí.

"Dojeli jsme pak do Díry, kde jsem vás naučil pár triků a Nicky se někam zdekovala."
Potom, jak čarodějka omdlela, jsem byl zatčen Bílou radou a postaven před soud. Stejně tak i Nicky. Týkalo se to vraždy čaroděje. Nicky byla uznána za vinnou a poslána do vězení, kde se čekalo na to, co s ní bude dál.
"Mezitím, co jsem hledal způsob, jak ji odsud dostat. Pocházela Nicky bolestivou přeměnou."
Abych jí z té šlamastyky dostal, byl jsem nucen požádat o pomoc svého bratra. Michaela. Parchanta, který mi pomohl z naprosto z jiných zájmů a to zabít Nicky ještě v začátcích proměny. Nedovolil jsem to a s ní utekl do svého sídla, které mělo představovat bezpečí, než se uskuteční celá proměna.
Bylo to strašné jí vidět trpět, jak psa. Svolil jsem tedy a sehnal jí něco na bolest. Injekční stříkačky s morfiem. Zavolal přitom jednomu známému alchymistovi, který se jmenuje Vidocq, aby mi s Nicky pomohl. V té chvíli jsem netušil, že i on bude usilovat o její život. Ale to předbíhám.
Než se Vidocq objevil, měl jsem s Nicky velmi zajímavou výměnu názorů. Kdy si uvědomila, jak vlastně funguje moje schopnosti s pohledem do duše a že o ní nevím všechno.
Sdělil jsem jí pravý důvod toho, proč jsem vlastně opustil pekelné končiny a otevřel si tu bar. Byl jsem zrazen někým, od koho jsem to nečekal. Sesadil mne a sám se jmenoval vůdcem. Vyhovovalo mi to svým způsobem. Už mne ta práce ničila, nudila. Bylo to stále stejné, neměnné.
Proměna probíhala dál, i přestože morfium fungovalo, tak jak má, Nicky potřebovala spánek. Mezitím, co si ho dopřávala, vyřizoval jsem potřebné věci a čekal na alchymistu.

"Myslel jsem, že jí pomůže. Netušil jsem, že stejně jako všichni, měl v úmyslu jí ublížit." Netušil jsem, že onen lektvar, který měl Nicky urychlit proměnu, byl stvořen za účelem, aby jí zabil.
Možná to Nicky tušila, když ho nechtěla vypít. Kdybych to jen tušil taky, tak se s ní pak nervu a nedonutím jí to udělat násilím za pomocí Vidocqa.
Ničilo mne, že jsem jí viděl takto. Hlavně ten holý fakt, že jsem to udělal já. Výčitky svědomí. Kdybych se nenaštval, nešlápl na brzdu, nic by se nestalo… kdybych dohlédl na to, aby byla připoutaná.
Nesnesl jsem tu vinu. Vztek na sebe samotného. Možná proto jsem se nějak nebránil, když jsem byl přivolán Andrasem a tam na mne čekalo několik jeho mužů, aby mne dostali. Málem se jim to podařilo, kdyby mne Nicky nezavolala.

"Nevím, co se dělo potom s Nicky a Vidocqem. Probral jsem se v našem úkrytu v podzemí, který byl stvořen, kdyby se něco tak fatálně posralo." Což se stalo, vzhledem k faktu, že jsem byl polomrtvý a bezruký.
Nicky přišla s vážně zajímavou myšlenkou, že se podělí o trochu energie.
"A tak se pět let čekání vyplatilo, protože jsme se poprvé políbili."
Přeměna se spustila ve velkém a to díky urychlovači, co byl stvořen se záměrem jí zabít. Možná by se to podařilo, kdyby Nicky nebyla tak šílená bojovnice. Mezitím, co jsem tomu celému procesu přihlížel neschopen s tím nic změnit, pouze se snažil slovy jí přivést na jiné myšlenky, nad námi se konal boj dobra a zla. Ničili můj dům a mně to v té chvíli bylo naprosto jedno.
Nevím, jak dlouho ten celý proces trval, ale připadl mi jako věčnost. Než se nakonec zdálo všechno u konce a Nicky odpadla do říše snů. Nechal jsem jí spát a čekal jsem. Nahoře se stále konala bitva v plném proudu.
Musel jsem poděkovat svému předchozímu já, které mělo tušení, že něco takového nastane a tak shromažďovalo zbraně. Abych se nějak zabavil, kontroloval jsem jejich funkčnost.

"Když se probrala, měl jsem chvíli pocit, že jsem jí ztratil úplně." Naštěstí tomu však nebylo. Byla to stále moje Střela. A společně jsme se vydali eliminovat zbylé nepřátele.
Čekal jsem pořádný souboj. Ovšem Otec se rozhodl být milostivý a odvolal další vojáky. Z domu však nic nezbylo a vzhledem k hluku, co ona vřava způsobila, jsme byli příjezdem policistů a hasičů, nuceni se zdekovat zase o dům dál. Do hotelu, který vlastním a mám tam svůj speciální pokoj.

"V hotelu jsme měli chvíli klidu. Mohli jsme si tak dopřát jídlo a Nicky si tak mohla odpočinout." Jenže klid netrval věčně, když přišel na návštěvu otec s veškerou svou parádou, ze které se mi otevřeli všechny utržené rány z předchozího souboje. Halekal něco o tom, co by mohla Nicky způsobit. A já ho poslal do háje.