Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Vypravěč - 11. července 2016 15:18
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Papá Stínochodče, vítejte nové strasti

Nicky

Neprohraješ. Neumřeš. Ne, dnes. Ne skrz to, co jsi. Co vlastně teď jsi? Konečně ses stala tím, za co tě mnozí považovali. Démon. Monstrum.
Na zemi leží cosi, co bývalo střelcem v kaluži krve, jež se pomalu promíchává s tou tvou. Pozůstatek toho, že jsi před chvíli měla nahnáno a ležela si na chladné zemi, popadala dech a čekala na konec. Sama. Bez Luce, který by tě dostal z jejich spárů. Jenže už nejsi člověk. Jsi něco víc.


"Ne!" Vykřikne překvapený stín. Jež již pro tebe nepředstavuje, žádného nepřítele, který by se ti vyvornal. Je otázkou zdali se někdo takový najde. Přeci jen si zodpovědná za Luciferovu smrt. Za smrt samotné Božské pětice, téměř úplného vyhlazení lidstva. Ač pouze v této realitě. Jako kdyby tě to varovalo. Varovalo, co může způsobit pouhá touha ukojit potřeby - hlad a touhu být silnější. Aby ti nikdo už nemohl nikdy ublížit.
Zaútočíš. Stín je bez šance. Neřešíš v této chvíli, co je důvodem. S bolestným křikem thrajícím uši se vypaří a křik pomalu utíchá, mění se na vánek pohrávající se s vlasy. Téměř nepostřehnutelnou chvíli zůstáváš sama.
Onen hlad neutichl, avšak se ještě rozrostl. Jako kdyby si snědla předkrm a toužila po hlavním chodu. Bylo to spalující, nutící najít další kořist, ač bude jakkákoliv.
Stačilo jen pomyslet na kořist a nemusela si jí ani hledat. Zjevila se před tebou z čista jasna v podobě Juno a Kaina. Jako kdyby učinila smrt Stína, jejich návrat z temnot. Hlad se ti podaří ovládnout. Nezabiješ přeci vlastní.
Ti dva nechápavě několikrát zamrkají. Rozhození a překvapení tím, co se jim před chvíli stalo.
Na druhou stranu to může být i past, ozve se tvá ostražitost. Už si měla co dočinění s iluzí a klamem, aby tě dostali.
Část tebe, nacházející se v hrudi, bušící snad o závod, však ví, kdo vlastně jsou.
Co pro tebe oba jsou. Oba. Přesně. Nejen Kain, ale i Juno.
Krev není voda. V její krvi koluje podobně jako v Kainovi, tvá a Lucova. Stejně jako jejich pach, je vzdáleně podobný tomu tvému. To všechno ti umožnili tvé nově nabité schopnosti.
Říkal, že budete mít děti.

Zelenovláska na tebe hledí, oči rozšířené strachem, avšak na tebe míří kuší a je na ní vidět, že v případě nutnosti je schopná po tobě vystřelit. I když by to bylo zbytečné, je to z čistého instinktu přežití. Sama to tak míváš. Navíc ještě k tomu ví kdo jsi. Co jsi způsobila. Což je zřejmě důvod, proč má obavy. Ovšem krom aury strachu, cítíš i něco jiného, co se nedá pořádně slovy poznat a ještě to více podporuje onu domněnku, že s ní máš víc společného, než sis sama doposud myslela.
Za to v očích chlapce můžeš zaznamenat obdiv. Zkoumavě si prohlíží tvá křídla. Dle úsměvu hrajícím na tváři se mu tvá podoba vlastně líbí. Tak takto s oblibou si hleděla na pekelného prince, když ti odhalil svou pravou podobu. Když nebezpečí je tak krásné.
"Kdo jsi?" Zeptá se tě. Dívka s sebou cukne, jako kdyby se někdo dotkl bolavého místa. Sklopí hlavu a je na ní patrné, že s obtížemi odolává nutkání mu odpověděť na otázku. A tak odkrýt i skutečnost toho, kdo je.
Rozhodne se však mlčet. Není vhodná chvíle a nakonec je na tobě, aby ses rozhodla, zda mu to řekneš sama či nikoliv.
"Nemáme čas." Dodá po chvíli zelenovláska a rozhlédne se kolem. Zdá se, že jí podobně jako tobě nedělá problém vidět ve tmě. Za to chlapec se spoléhá na světlo, jež vyluzuje z baterky.

Hlad znovu udeří Nevzdal ten boj. Čekal na vhodnou chvíli. Ta teď nastala. Uzemnil tě. Zasadil přesný úder. Paralizuje. Ovládne tak tvé tělo. Všechny myšlenky někam odplinou a stanou se nedůležitými. Jejich místo obsadí primitivní věc, touha ukojit své potřeby. A tou je onen hlad utišit.
Kousat! Rvát! Drásat! Teď hned! Nehledě na to, komu by to mohlo ublížit. Cítiš jejich vůni a lze předpokládat, že budou chutnat velmi opojně, podobně jako voní. Musíš odolat. Nezapomínej, kdo jsou... Jídlo.
Sama sobě se stáváš největším nepřítelem.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 11. července 2016 09:33
nickystela268084851.jpg
Neutichající hlad v alter budoucnosti...

Neprohraju.
To jediné slovo mě drží během celé proměny. Výstřely šly mimo mé vědomí a mohly zasáhnout, ale už to bylo jedno. Moje regenerace se jeví plně funkční a o to víc jsem nebezpečná. Že bych přešvihla své limity? Nemyslím si. Cítím se znovuzrozená a osvěžená. Vstanu a usměji se na marné cvaknutí zbraně. Ten úsměv je plný ostrých zubů.
Nemá šanci, jsem u něj, ruka vjede do hrudníku, jako kdyby šlo jen o želatinu a druhá jej obejme kolem pasu.
Neomylně najde nůž. Každý v takovémhle světe by u sebe měl mít zbraň na blízko i na dálku. Pravačku vytrhnu s jeho srdcem a protočím se kolem něj, abych tělo přidržela kolem ramen ve stoje. Ze země se mi ho už sbírat nechce.
Zaujatě pohlédnu na srdce v ruce, které s sebou jěště několikrát zaškube, než mu dojde, že jeho činnost běží na prázdno. S chutí olíznu krev z orgánu. Je to silnější než já.
Nahmatený nůž už mám v ruce a pak už neváhám ani vteřinu. Pouštím srdce a podříznu s nožem vlastního vlastního majitele.
Zobrazit SPOILER

Další řez pak jedu rovně dolů od krku až po díru v hrudník a následně i zbraň zařinčí o zem. Chytnu novou řeznou ránu oběma rukama a drápy zajedu co nejhloubš. Pak je pro mě už ta nejjednodušíá věc na světě, prostě a jednoduše, roztrhnout od sebe obě strany rány.

Trhat! Kousat! Drásat! Malé kousíčky tkáně, svalů, masa... rozsét to všude kolem. Má mysl je obestřená rudým oparem. Dlouhé rudé vlasy mě polechtají po tváři a cítím, jak některé pramínky k ní krev přilepila. Zakousnu se do jeho krku, přijde mi to jako dobrý nápad.
Od mého procesu rozkládání střelce na puzzle mě vyruší hlas. Ustanu ve svém jednání, střelce odstrčím na zem a udělám pár kroků k hlasu. Nemá žádný konkrétní zdroj, otáčím se kolem sebe a hledám, kde se co objeví.
"Chrggrr!"
To už není krev bublající v plíci, ale v hrdle. Přikrčím se, jako zvíře, které číhá na kořist a chce po ní skočit. Otázky, ty vtíravé otázky, prokousávají se do těla spolehlivěji, než zuby nebo drápy. Zahryznou se a nepustí.
Co pro tebe znamenají?
Kšá!
Po čem toužíš?
Další kořist, nic víc. Sebral mi je a já ho za to zabiju, jak jednoduché.
"Chrrrcípni!"
Zachrčím mu do tváře plné bolesti a oženu se po něm i drápy. Nedokáže mě zranit, jak to vypadá a to mi jen nahrává na smeč.
"Ty chrrrcípneš."
Konstatuji s vítězným úšklebkem a jdu proti němu.Nepřemýšlím nad možnostmi, prostě mám hlad a chci ho zabít. Neuvědomuji si, že to, že získávám výhodu je vlivem amuletu od Luce. Prostě jednám. Jak roztrhat stín? Inu... Rozhodně kreativně. Taková jsem já.
"Já sssi je najdu."
Odpovím klidně na jeho zbabělý argument a pak mě už nezajáímá nic jiného, než zničení jeho existence.
 
Vypravěč - 11. července 2016 01:14
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
V pravé podobě
Nicky

Nepřítel na chvíli znejistí, popojde pár kroků, jako kdyby si nebyl jistý, jak se vlastně správně chodí. Míří na tebe zbraní a mezitím, co se probírá tvá démonická stránka k životu, která ještě netouží umřít a nerada prohrává. Ozvou se dva výstřely a následné cvaknutí na prázdno.
Nemá šanci. To je jasné už v první chvíli.
Trhat! Kousat! Drásat!

"Zajímavé." Ozve se tajemný hlas, který snad pochází ze všech stran.
"Co pro tebe znamenají?" Otáže se vzápětí a tak nějak je jasné o kom může být řeč. Dotyčný, který s tebou hovoří dělá chybu. Když hovoří, neútočí. Jen najít zdroj a zlikvidovat ho. Střelec byl jen zákusek, teď to chce hlavní chod.
"Nicky Střelo." Zná tě. A kdo ne. Kdo ví kolik lidí a nelidí muselo utvořit prozatimní mír, spojilo své síly, aby se zbavilo nebezpečí, které si pro ně představovala.
Touha po moci to způsobila. Neutíchající hlad. Trhat! Kousat! Drásat! Jen to uskutečnit. Naplnit to k čemu si byla stvořena.
Stovřila si poušť. Všechno si zničila. Zabila si Luce.
"Po čem toužíš?" Ozve ze tvé blízkosti. Stín se u tebe vyloupne s úmyslem tě stáhnout do tmy, jako zelenovlásku a Kaina. Útok z jeho strany se nekoná, jeho tváří projde bolestný škleb a je nucen od tebe podstoupit pár kroků. Pohled má upřený na krk, kde se ti houpe jako vzpomínka na Luce, přívěšek, jež ti daroval nejenom z romantického gesta, ale hlavně jako ochranný amulet. Stejně jako fungoval na Mordecaie, funguje nyní i na toho proradného stína, kvůli kterému si přišla o svého syna.
Stín však nemizí, vypadá to, že to není to, co zamýšlel. Couvá před tebou. Nemizí. Zůstává. Neschovává jej temnota. Vzdala se jej. Selhal.
Trhat! "Nejsou mrtví!" Vykřikne. Rvát! "POuze já vím, kde jsou." Drásat!
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 11. července 2016 00:40
nickystela268084851.jpg
Smrt nebo sláva a nic víc?

Podivení Kaina nechávám za sebou a vyrážím sestřelit toho, kdo kluka zranil. Sice mu to kdovíjak neublíží, ale stejně neodolám tomu, jít někoho zabít a tohle může být dobrá záminka. Ne, že bych to musela před někým obhajovat, že? Nejsem vůbec agresivní osoba, ale přiznávám, že ráda lidi zabíjím. Nevynechám jedinou příležitost!

Tma jak v prdeli, ale díky svému nelidství dokáži vidět kam jdu a kam mířím. Za jedním z aut přede mnou se na nohy vyhoupne temná silueta, od které vyjdou dva záblesky ke směru, kde jsme ještě před pár okamžiky s Kainem stáli.
Okamžitě zmáčku spoušť a též pošlu dvě rány. Střelec se zkácí k zemi a ozve se zadunění při dopadu těla.
Tak to by bylo.
Otáčím se směrem k místu, kde je Kain a hodlám se k němu vrátit, když tu ucítím tu bytost znovu a o dost intenzivněji. To Něco se vyloupne přímo u Kaina a následně i s ním mizí. Vyběhla jsem tam, ale zastavila jsem se u auta, za kterým už nikdo nebyl. Jen pach Kainovi krve ve vzduchu a pozůstaky energie po příznakovém únosci.
"Zmrde zasranej, jen po-..."
Nedořeknu. Výstřel za mými zády mi sebere všechna slova a ostrá bolest v hrudi napoví, že jsem udělala chybu.

Stejně jako když mi náboj prolétával oblastí střev, velmi podobně cítím, jak se kulka zavrtala do mých zad, provlékla se mezi žebry, prokousala si cestu levou plící a zůstala tam někde.
Do očí mi vyhrknou slzy bolesti a kolena zradí celé tělo. Plíce se začne plnit krví a já chrčivě zalapu po dechu. Cítím krev v ústech a slabost. Studená země mi dá velmi rychle facku přes tvář. Dusím se. Krev v jícnu mě nutí kašlat a v leže se začínám dávit. Pistole pouštím a pokouším se opřít o ruce, abych se dokázala lépe nadechnout. Nejde to.

Takové to tedy je? Kde je kurva to světlo na konci tunelu, nebo zatracená propast do pekel? Kde je ta černá osoba s kosou, abych jí mohla polechtat na kostech a nakopat do pánevní oblasti?
Nikde nic. Jen neutichající bolest z přesného zásahu a má neschopnost se o sebe v takové chvíli pořádně postarat. Nikdo mě nezachrání, musím si pomoci sama jako vždycky.
Zradí i ruce a já políbím kamennou zem. Slyším kroky.
Nemrtvej zmrd!
Proletí mi hlavou.
A já pitomá udělám takovou základní chybu!
K nepříteli se otáčej zády jen, pokud je skutečně mrtvý. Musíš si být jistá, že je po něm, jinak ti vrazí nůž do zad, nebo tě sestřelí... Takhle to nějak říkal Jack, ne?

Kroky se u mě zastaví. Dál lapu po dechu a odmítám se nechat odpravit jako vzteklý čokl. Ne! Já ještě budu žít. Musím!
Louže krve podemnou se zvětšuje s každým mým vykašláním rudé tekutiny, ale i přes to se mi povedlo chytit do ruky jednu z pistolí a zvednout ji k dalšímu výstřelu na nepřítele u mě. Jeho úmysly jsou mi úplně u prdele, mým úmyslem je zabíjet.
Spalující hlad a touha zabíjet se prodírají na povrch obdobně jako startující regenerace.
Když nejde zastřelit, tak ho prostě rozsápu!
S tím dávám volné pole působnosti svému pravému já. Je to silnější - žít a přežít. Přesně na tom funguje to, co skrývám pod povrchem. Zabij nebo budeš zabit.

Mezi rty mi unikne zavrčení. Chrčivý zvuk není ani trochu lidský a jestli do mě vpluly další střely už nevnímám. Mým tělem totiž projede vlna úplně jiné bolesti, která se s výstřely nedá srovnávat.
Slzící oči s pálením změní barvu, vlasy naberou na záři a kosti několikrát lupnou a křupnou. Nebojuji s tím, nebráním se... Všechnu tu bolest vítám s otevřenou náručí a pomalu se i přestávám dusit. Moje pekelná podstata vyplouvá na povrch a samovolně si opravuje veškerá poškození do alespoň nějak fungujícího stavu. Rány se zatahují a přestávají krvácet, naproti tomu, kůže na zádech se protrhne a krev se na pár okamžiků vylije z nových ran, než se zase samy zacelí. Kůže ztrácí barvu a na rukách vyraší drápy z tvrdnoucích nehtů.
Křídla se neohrabaně rozplácnou po zemi, než se přiměji s nimi mávnout. Bublání v plíci ustalo a já vstávám ze země. V potrhaném oblečení vstávám a ve své pekelné kráse stanu před střelcem. Neváhám ani vteřinu a vrhnu se na něj. Trhat, kousat, drásat! Trhat, kousat drásat! Oranžové oči září do kraje a energie kolem mě vibruje. Řekla bych že i pekelně žhne.
Jako několik týdnů vyhladovělé zvíře srazím střelce k zemi a dlouhé tvrdé nehty zabožím do jeho těla, abych mu mohla vyházet vnitřnosti do tmy.
Jeho vinou jsem ztratila oba členy této naší skromné záchranné výpravy a hodlám si tu krvavou pomstu, ta jatka, náležitě užít.
 
Vypravěč - 10. července 2016 21:32
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Souboj
Nicky

Kain tě poslechne a zhasne baterku. Stejně tak ho ani nemusíš strkat a sám se schová za auto.
Střelec je stejně schovaný jako vy. Zatím se k ničemu nemá.
"Odzmizelo?" Zeptá se nechápavě v jeho hlase je patrná bolest, opírá se o auto a ruku má položenou na zranění. Vzhledem k tomu, že podědil po vás schopnost regenerace, nemusíš si dělat starost s ošetřováním.

Střelce najdeš téměř ihned. Kain na náznak toho, že rozumí jenom přikývne a soustředí se na léčení.
Dojít k tomu parchantovi ti netrvá dlouho, ten vstává z poza auta a je zaneprázdněn tím, že dvakrát vystřelí na místo, kde předpokládá, že se posledně svítilo. Vystřelíš po něm zdá se, že se jedná o prosté dalšího človíčka, vzhledem k tomu, že se skácí k zemi a vypadá mrtvě.
Ve té stejné chvíli se opět vyloupné to cosi a tentokrát o něco dělé a ty tak máš možnost zaznamenat jeho lokaci a to v místě, kde jsi zanechala Kaina, aby se zregeneroval. Těsně než zmizí a vezme s sebou i chlapce, který nestačí ani vykřiknout.
Zaznamenala si podobu toho něčeho.
Obrázek

Ticho prolomil výstřel. Nikoliv z tvé zbraně. Domněle mrtvý nepřítel vstal a zasáhl tě. Tentokrát to nebylo nic, nad čím by si jen tak mohla mávnout rukou a pokračovala dál. Trefa do hrudi, minouc však srdce.
Takhle vypadá tvůj konec? Zemřela si, jako jsi žila? A co ta zatracená regenerace? Přeci jen, už nejsi prostý člověk. Co si budeme nalhávat ti dva tě potřebují.
Nohy přestali poslouchat, nějak si však nezaznamenala kdy, nicméně ležíš na břiše na chladné zemi ve vlastní kaluži krve a vidíš něčí nohy, jak se k tobě někdo blíží. S určitou pravděpodobností střelec, jež má v úmyslu se ujistit, že už se nebudeš plést pod nohy.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 10. července 2016 20:16
nickystela268084851.jpg
Alternativní budoucnost, lov na příšery

"Co tu tyhle sráče učej? Jeden by řekl, že by měli mít aspoň nějaký výcvik pro přežití..."
Okomentuji náš průchod chodbou střelců, při kterém nikdo neschytal ani škrábanec. Ne že by mi to nějak vadilo, ale jednoho to skoro až uráží.
Při střelbě byla moc pěkná souhra, kterou jsme obdařili naše nepřátele a to bez jakékoli domluvy předem. Já jednu stranu, Kain druhou, Juno nás kryla, možná i tahle spolupráce byla důvodem pro fakt, že si vojáčci ani neškrtli.

Polorozbořené schodiště, přístupná jen cesta dolů a rovnou se po ní vydáváme. Není proč se zastavovat a nějak to řešit.
Objevujeme podzemní parkoviště. Kain svítí baterkou, jinak by neviděl a mě jeho tenký kužel světla stačí k pořádnému rozkoukání se v prostoru.
Chladná přítomnost něčeho, mi prosvištěla za zády a ihned jsem se otočila abych k oné bytosti zamířila. Nikde nic, do čeho by se dalo střelit a zelenovláska také pryč.
"K čertu!"
Unikne mi vztekle mezi rty šeptem. Hned se otáčím zpět, aby mě to něco nepřekvapilo zezadu a důkladně se rozhlížím. Kain si ničeho nevšiml a postupuje dál, což není dobré. Juno si poradí, vypadala schopně, teď je potřeba krýt záda Kainovi.

Spěšně se vydám dál po schodech dolů, ale hned třetí krok, braný přes dva schody, utichne v rozléhajícím se zvuku výstřelu.
Ten idiot stojí na místě a neřekne k tomu nic víc než pouhé Hups! Odstrčím ho stranou, protože je jasné, že střelec může vypálit znovu na totéž místo.
"Zhasni to!"
Štěknu šeptem a donutím ho, klidně i kdybych hot am měla dostrkat ramenem nebo pistolí, abychom zapadli do úkrytu za nejbližší auto. Vykouknu zpoza něj, mířím do éteru před sebou a očima hledám střelce. Světlo na nás bude upozorňovat, asi jako neonový nápis "Tady jsme", proto, kdyby na můj povel nezhasl, zhasnu mu ho sama.
Věřím, že o zranění se postará sám, takže není potřeba to řešit.
"Něco ji odzmizelo pryč a je to něco pořád tady. Cítím to."
Odpovídám tlumeným hlasem, když se znovu skloním za vůz.

Na krátkou chvíli zavřu oči a soustředím se na energii mezi auty. Vycítím kde se schovává střelec a také o něco málo silněji i tu existenci, která tu je s námi.
"Až budeš moct, kryj mě."
Sebevražedné akce máme asi opravdu v rodině. Aniž bych počkala na nějakou z námitek, přikrčená se proplížím kolem strany auta, která je blíž ke zdi a pomalu postupuji k místu, kde se schovává ten zmetek. Dávám si pozor abych zůstala krytá a nebo byla blízko čehokoli za co se ukrýt před střelbou. Cítím ho i po čuchu, ale tu druhou bytost ne.
Hezky popořadě. Nejdřív třen smrad, pak ta věc...
Utřídím si priority. Plán je jednoduchý - nejdřív střílet, pak se ptát.
 
Vypravěč - 09. července 2016 13:03
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Rodinné sbližování
Nicky

Je na první pohled znatelné, že nynější nepřátelé jsou v mnohém horší než ti se kterými ses setkala na místě, kde drželi Kaina. Jako kdyby už nikdo pomalu neměl nejmenší tušení, jak se drží zbraň a nikdo nevěděl pořádně mířit. Pokud jsou ti, co tu hlídají na takové úrovní, je otázkou, co je potom onen velký boss.
Kain ti jde v patách. Zatím se ani jednomu nepodařilo vás střelit. Amatéři. I když vám párkát něco těsně kolem vás prosvištělo.
Zelenovláska byla poslední, hlídajíc vám záda.

Dorazíte ke schodišti, které je směrem nahoru zborcené. Kdyby se někdo chtěl dostat nahoru, musel by mít schopnost létání či vystřelování pavučin z rukou nebo prostě umět velmi dobře skákat. A tak se automaticky Kain bez váhání vydá po schodech dolů, kde by se pravděpodobně mělo nacházet podzemní parkoviště.
Na potvrzení tam skutečně je zaparkovaných pár vozů. Teoreticky ještě pojízdných vozů.
Byla tu poměrně tma. Ale to ti nedělalo žádný problém. Kain si naopak svítil baterkou, kterou držel v jedné ruce a v druhé měl zase připravenou pistoli.
Pod zelenovláskou, jako kdyby se propadla země. Zmizela bez postřehnutí. Cítila si přitom přítomnost něčeho, co se jak rychle objevilo, tak zase zmizelo.

Na řešení, co to bylo a co se stalo s Juno nebyl čas, vzhledem k tomu, že se ozval výstřel. Dotyčný se do této chvíle schovával u velkého černého vozu na pravé straně a vyčkával na vhodnou příležitost a vypadalo to, že ani jemu nevadí fakt, že tu je tma.
Kain místo bolestivého zaúpění prohlásil pouhé: "Hups." Vložil baterku na chvíli do úst a dotkl se zasaženého místa, přesněji pravé paže, v zraněné ruce pevně svíral pistoli.
Auto, za které jste se mohli schovat bylo pár kroků od vás.
"Kde je Juno?" Zeptá se, jako kdyby si až v této chvíli všiml její absence.
Onen střelec vyčkával schovávaje se za autem. A přitomnost toho něčeho si opět slabě cítila, jeho pulzující auru. Neútočilo to, jako kdyby si vás oklepávalo, stejně jako onen střelec.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 09. července 2016 11:43
nickystela268084851.jpg
Zachraňování potenciální snachy

Pobaveně se ušklíbnu na slova Juno v garáži. Zábava začíná. S nadšením skočím do auta a těším se na další brzský lov... a jako bonus naseru Řezníka svým útěkem. Neměla bych to dělat, ale stejně budu blbnout dokud mohu.
Fakž, že si Juno zalezla do zadu nechám být, aspoň se nehádáme, protože já vepředu jezdím radši ať je řidič kdokoli.
Cesta z podzemního krytu po poušti byla nudná, ale tichá a klidná, což mi nevadilo. Cestou jsem přemýšlal o tom, co do mě muselo vjet, že jsem takovouhle věc udělala. Muselo mi orpavdu hrábnout.

Mezi dunami písku se před námi najednou objevuje budova, která vypadá opuštěně, ale kdyby opuštěná orpavdu byla, tak bychom k ní nemířili.
Vyskáčeme z auta. Já mám svoje zbraně s sebou, ale stejně se jdu do kufru podívat,a bych věděla s jakým arzenálem po svém boku počítat.
Jaké překvapení, když mé oči padnou na brokovnici. Není jen hodně podobná, ale je to prostě ona! Moje Kráska. Než bych však stihla zareagovat, mizí mi z očí v rukou Kaina a jen to mou teorii potvrdí. Rodinné dědictví, které mi vyčaruje drobný úsměv na rtech. Pak radějhi hrábnu pro svazek dynamitu a zašoupnu ho do zadní kapsy kalhot.
"Nikdy nevíš, kdy se bude hodit."
Prohodím k zelenovlásce, pokud by se nad tím nějak pozastavovala. Do kapes u kolen schovám krabičky s náboji, kterými potřebuji krmit své miláčky a tím to nechám být.

Na Kainova slova kývnu. Netřeba víc slov, plán je jasný a předpokládám, že zmíněného poznám. Už podle jména usuzuji, že to nebude žádný řadový vojáček a daleko radši bude někde stranou od boje všemu velet.
Je jako my.
Napadne mě směrem ke klukovi. Nejen ta podoba, ale chování plné nerozvážnosti a spontánosti naprosto jasně odpovídá.
Jak vyrazíme do budovy, už mi hlavou neprolétají žádné myšlenky, ale kolem hlavy toho prolétává vskutku dost. Opětuji palbu z obou pistolí a stáhnu se hned, jak je stažen Kain.
"Chudáčci... jsou znevýhodnění."
U svých slov nakrmím pistole, vrátím je do pouzder a stáhnu pušku. Náboje také doplním a ať oni jdou či nikoli, znovu odvážně vejdu do válečné vřavy na přímo. Očekávám, že pár ran schytám, ale vem to čert, teď nás netrefili a museli na náš čekat, takže míří úplně na hovno.
"Nažerte se svině!"
Zařvu a posílám jim jeden pozdrav za druhým. Nestojím na místě, postupuji k nim, pak do strany, hned zase na druhou, a abych nebyla předvídatelná tak i couvám a prostě střílím, dokud nedojdou náboje. To se pak schovám za nejbližší zeď a podle času a situace buď dobiju, nebo pušku odhodím a vytáhnu pistole pro pokračování.
Jakmile je cesta pročištěná, pro pušku se vrátím.
 
Vypravěč - 08. července 2016 22:59
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Vzhůru na záchranou misi
Nicky

Naštěstí stihnete v garáži Kaina, který se snaží nastartovat auto, jež zdá se, že jej nemá v úmyslu poslouchat.
Juno zaklepe na okénko auta a chlapec jej s jasným zaúpěním a následným praštěním do volantu, okénko stáhne.
"Přece si nemyslíš, že se budeš jediný bavit." Prohlásí rozhodně zelenovláska, která dá ruce v bok. Kain na ní chvíli hledím, takovým tím rádoby uličnickým pohledem než nakonec protočí oči v sloup a otevře vám dveře.
"Nevím. Jestli se rozjede." Podotkne jen tak mimochodem.
"Sedím vzadu." S tím nasedne do auta. Nechá tě být vepředu, jako kdyby snad tušila, co vlastně pro Kaina znamenáš, i když je přeci jen toto jiná alternativní realita. A jako kdyby samotné autíčko chtělo mit vás dvě na palubě se rozjede požadovaným směrem. Zelenovláska se zazubí.
Nejdříve vjedete do výtáhu, který začne stoupat vzhůru. Skrýš se tedy nacházela v podzemí.

Celou cestu jedete mlčky. Ani jeden nepromluvil, dokonce se i nepustilo rádio. Kain pozoroval cestu, vzhledem k tomu, že to byl řidič a Zelenovláska se zauejtím pozorovala výhled z okna, jako kdyby bylo se na co dívat. Co se týče samotné krajiny, kterou míjíte? Není tam nic k vidění. Všude kolem je jenom poušť. Jeden by se divil, jak se v tom vlastně někdo může orientovat. Možná mají GPS? Či se jedná o léta praxe a odříkání.

Míříte si to přímo k opuštěné budově, polorozpadlé budově, která pravděpodobně dříve sloužila jako nějaké nákupní centrum a nyní se tu tyčí jako pěst na oko.
Na první pohled se nezdá, že by v tí někdo byl. Nicméně ne všechno vypadá tak, jak se na první pohled zdá a o tom ses mohla už několikrát přesvědčit.
Kain zaparkuje vůz před budovou. Otevře kufr ke kterému přejde zelenovláska a co tam nevidíš. Docela slušný arzenál. Skládající se ze dvou samopalů, složené sniperky, bazuky, sady vrhacích nožů, dynamitů a obyčejných dvou policejních pistolí. Dokonce tu je i skládací kuše. Jediné, co tě může na onom arzenálu překvapit, je něco, co moc dobře znáš. A to naprosto stejná Kráska se vším všudy podobná té tvé. Kain se po ní automaticky a majetnicky natáhne. Zelenovláska na rozdíl od něho zvolí vrhací nože a kuši.

"Cílem je najít Lilith a dostat odsud. Zkontroluje si své zbraně Kain a vypadá, že se vydá vstříc nebezpečí, když se u vchodu zarazí.
"Hyena je můj." V jeho očích se zlověstně zaleskne. Ten pohled si mohla spatřit v Lucových očích, když se jednalo o tebe. Bylo jasné, že bude potřebovat vaši pomoc, protože stejně jako Lucifer bude jednat velmi lehkovážně a mohl by přitom být zraněn. Což se také ukázalo, když vtrhl dovnitř a nepřátelé vás zjevně čekali, neboť po vás několikrát vystřelili na místo pozdravů. Kdyby Juno nestáhla Kaina do bezpečí, jistě by to schytal.
Nepřátelé se nacházejí v dlouhé uličce, za to vy se schováváte za zdí před vchodem.
 
Zachary Cooper - 04. července 2016 17:53
danielditomasso077256.jpg
Pravá láska přemůže všechno
Sierra

Bastet s Morganou kávu neodmítnou. Bastet nemusí ani říkat, jak si onu kávu přeje - černou se spoustu cukru, stejně jak je její duše černá a naprosto sladká - či něco v tom smyslu, už si pořádně nepamatuji, jak to říkala. Morgana zas naopak žádala o mléko bez cukru. S poděkováním obě přijaly hrnky s kávou. A co se týče mně - mám rád černé kafe bez cukru. Objal jsem tedy hrnek té životodárné tekutiny, jako kdyby to byla věc, která mne může spasit. No svým způsobem ano.

Bastet na tebe vzhlédne, stejně jako Morgana. Na malou chvíli se na její tváři objeví úsměv, který záhy promění unavenost a strhanost.
"Nikdy to nevzdáváš." Šeptne tiše a usrkne trochu kávy.
"Jenže já už to zažila tolikrát. Pokaždé jsem tě ztratila. Pokaždé mi tě někdo vzal." Prohlásí zlomeným hlasem a upře na tebe uslzené oči.
"Nemůžu o tebe přijít znovu. Každá tvá smrt mně zabíjí. I přes skutečnost, že se zrovna narodíš, vyrosteš a najdeš svůj osud." Na chvíli se odmlčí a po dlouhé době pohlédne i na mně. Jako kdyby tím osudem myslela mně a naše setkání.
"Tak se opět něco stane a já tě zase ztratím." Na sucho polkla. Snažila se přemoct pláč. Bojovala s ním.
"Ten klíč byla jediná možnost, jak tomu zabránit. Jak toho docílit. Není nic jiného. Nic se nedá udělat. Zkoušela jsem všechno. Opravdu." Pláč jí však přemohl. Položila hrnek a schovala ruku do dlaní. Bastet si stoupla, přesla k ní a objala jí. Hladila jí po zádech a v jejím výraze bylo něco zvláštního, to jak se snažila utišit Morganu, to jak na ní hleděla. Měla o ní starost, to je svým způsobem pochopitelné, ale já mám pocit, že v tom bylo něco víc. Nicméně nechci dělat unáhlené závěry.

"Půjdeme si odpočinout. Dohlédnu na to, aby se Morgana prospala." Pronese k Sieře, to jakým tónem řekla jméno Morgany, zřejmě zaráží pouze mně. Mlčky jsem dopíjel své kafe. Neměl jsem k tomu co říct. Všechno bylo řečené, teď je třeba připravit se na souboj s Můrou. Skončit to jednou pro vždy.
"Poté ti to povyprávím." Příslíbí Bastet. Už to vypadá, že se vydá pomoct Morganě se dostat do pokoje pro hosty, než Sierru ještě obejme s popřáním hodně štěstí a to stejné učiní i u mně.
"Buďte opatrní. Dávejte na sebe pozor. To je rozkaz." Lehce se usměje a poté pomůže Morganě vstát, společně se vydají do pokoje a nechají nás tak o samotě.
"Takže vzhůru na lov Můráka." Prohlásím. Odložím prázdnou skleničku a pohlédnu na čarodějku. O tomu, jak se Bastet na Morganu dívala raději mlčím. Třeba jsem si to jen vsugeroval. Krom toho, co je mně vlastně do toho.
"Jsi v pořádku?" V mém hlase je znatelná starost. Naliji si ještě trochu kávy a potom bude ten nejlepší čas vyrazit.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.22097516059875 sekund

na začátek stránky