Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Vypravěč - 10. května 2016 09:44
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Poušť -> Ghosttown -> alternativní realita
Nicky

Mlčí. Sám neví, co bys tak mohla říct. I když se zdá, že tu je něco, co ti tak nějak ještě neřekl. Po pravdě těch věcí je fůra. Zázrak, že s tebou dále debatuje a hodlá v tom zřejmě dále pokračovat, když pro změnu ty, další výřečný tvor, pokračuješ ve svém.
"Neví nic o tom, co jsi tady způsobila." Nemusel ti to říkat.
"Necháváme ho v tom, že za to může nějaká neznámá katastrofa. Papaláši to potřebovali něčím zamaskovat, něčím čemu byli sami schopni více věřit. Bylo na ně moc silné kafe, že to všechno způsobila jedna osoba." Kdo by tomu taky uvěřil? Snadněji se věří jaderným výbuchům, které už nějakou dobu hrozili, než tomu, že hráblo mocné bytosti, jako jsi ty.
"Stejně jako neví nic o tom, kdo jsou jeho rodiče. Necháváme ho v nevědomosti." Svou obvyklou rychlostí, ze které zase vidíš jenom šmouhu, vytáhne z kapsy pomačkanou krabičku cigaret a jednu si vloží do úst, připálí ji už hořící sirkou.
"Je to tak lepší." Jako kdyby on mohl soudit o tom, co je pro někoho druhého lepší.
Opět na tebe pohlédne s naprosto jasnou otázkou, na kterou si sice odpověděla, ale předtím si neměla tyto následné informace a vyčkává vychutnávajíc si cigaretu. Neobtěžoval se nabízením a kdybys jej požádala, jednu by ti daroval.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 09. května 2016 17:21
nickystela268084851.jpg
Poušť -> Ghosttown -> alternativní realita

V duchu se nad odpovědí ušklíbnu. Vsadim cokoli, že ať by Luc začal rodinu s jakoukoli ženskou, tak by kluka ocenil. Ale se mnou nic víc ona informace neudělala. Asi to nebylo tak důležité jak jsem čekala, nebo doufala.
John a jeho nesrozumitelné nadávky jsou na denním pořádku, takže mě nijak tím nijak nevytrhne. Víc mě zajímá to, co mu už rozumět je.
Proč to dělám? Co to dělám?
Napadne mě krátce, když potvrdí, že tu možnost vidět mého pravděpodobného budoucího syna je. V zápětí, ale přijde očekávatelná podmínka, která je pro splnění mého přání stěžejní.
"A co bych mu asi tak řekla?"
Rozhodím rukama a probodávám ho pohledem plným vzdoru.
"Čau, jsem tvoje máma, která tady z toho světa udělala žumpu ve který žiješ... tak co jak se ti daří?"
Sakrasmus a ironie z mých slov jen teče.
"To by jistě uvítal. Seznámení za všechny prachy..."
Zabručím nakonec, ale je mi jasné, že John bude chtít jasnou odpověď a ne jen kupu urážlivých řečí k jeho adrese.
"Jo, pro pekelné kruhy, dokážu."
Dodám tedy nakonec skoro jako povzdech.
 
Vypravěč - 09. května 2016 12:43
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Alternativní realita - Poušť

"Kluk." Hlesne po chvíli krátkou odpověď.
Ohledně tvé dlouhé otázky se dlouze zamyslí. Jeden by předpokládal, že se přitom žádné odpovědi nedočká.
Něco nesrozumitelného zamumlá až před vilou, s určitou pravděpodobností se jedná o nějakou nadávku. A co se týče vily, ta je ještě v mnohem horším stavu než jste jí předtím s Luciferem opouštěli. Krásně tak poukazuje na to, že tu byl nějaký časový posun.
"Samozřejmě, že tu nějaká možnost je ho vidět." Vždycky je nějaká možnost. Připustí ovšem velmi neochotně. Sám se sebou musel svádět strašný boj, ale nostalgie okamžiku zdá se opět zvítězila.
"Vidět ho můžeš, avšak na chvíli a nesmíš ho konfrontovat. Budeš jen pozorovatel." Upřesní a upře na tebe svůj zrak.
"Dokážeš to?" Jako kdyby ona otázka měla být snad rozhodující.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 09. května 2016 10:48
nickystela268084851.jpg
Alternativní realita - Poušť

Na jeho pohled se ušklíbnu s jasným opovržením. Už nejsem malá holka, která se na jeho bubácký pohled přikrčí a utíká se schovat. Už ne.
Přikývnu. Pomalu a s pohledem před sebe.I kdyby byla jiná možnost, neobtěžoval by se s jejím hledáním. Já bych to také neudělala a sáhla po nejjednodušším řešení i kdybych musela popravit někoho ... Vlastně přesně proto nemám nikoho o kom bych řekla, že mi je blízký. Nebo spíš... neměla jsem a chci se toho stále držet.

Mlčky postupujem městem, než se zeptám na dítě, o které mou budoucí verzi připravili a které tu logicky muselo zůstat.
Dlouho mlčí, i proto zjistím, že mezi ruinama poznávám známé končiny a něco ve mě vyvolává pocit důvěrné známosti. Pohled na to, co zbylo z rozhlehlého domu mi stačí jen velmi krátký a vidím, co to dříve bylo za budovu.
Tak tady jsem žila... v místě svého zrození.
Dává to smysl.

Otočím hlavu k Řezníkovi, jakmile z něj vypadnou ta jediná dvě slova. Čekám jestli ještě ještě něco nedodá, ale zdá se, že nemá v úmyslu něco dalšího k tomu říct.
Má smůlu, když už jsme se dala na křížovou výpravu za odpověďmi, které podvědomě nechci slyšet, tak je chi slyšet sakra všechny.
"A holka nebo kluk?"
Zvědavost zabila kočku... tak ať, koček je stejně hodně. A to je přesně důvod, proč v mojí čtvrti žádné toulavé kočky nejsou. Znuděná holka se musí nějak zabavit.
"Jak moc nereálná je možnost, abych to mohla vidět? Když už tu jsem?"
Využít jedinečné příležitosti a vidět dítě, které bude pravděpodobně dospělé a já možná nebudu mít možnost se s ním shledat. Realit je mnoho, ale vsadím se, že tohle je jeden z těch pravděpodobnějších konců.
 
Zachary Cooper - 01. května 2016 22:28
danielditomasso077256.jpg
Každý máme něco
Sierra

Vypadá to, že budu dohlížet na to, aby odpočívala. Zatím se k tomu víc nevyjádřím. Raději mlčím. Možná to tak bude v této chvíli nejlepší. Je to divné. Ten pocit, když jsem s ní. Jako kdybych jí znal celičký život, nejlépe ze všech lidí a přitom mám pocit, že o ní naprosto nic nevím. Stejně tak nevím, jak to vlastně mezi námi v této chvíli je.
Vždyť jsem jí požádal o ruku. Jde z toho hlava kolem. Setkání s ní mi změnilo můj život. Úplně ho převrátilo. Jedna má část je za to naprosto vděčná, i přestože se my dva známe z několika předchozích životů a cítí se opět naplněná, nikoliv prázdná. Druhá část se děsí toho všeho, stejně jako toho, co by mohlo přijít.
Krucinál... je těhotná. Dokážu to vůbec? Opět se tento vyděšený hlásek dere na povrch. Nevím na to odpovědět a mám pocit, že na to neexistuje žádná odpověď. Prostě a jednoduše to zkusím. Budu se snažit, abych byl co nejlepší otec a milující muž... I když je to všechno kolem strašně divné.

"Jo, to asi bude Morgana." Zpátky k práci a k něčemu jednoduššímu. Nás dva můžeme vyřešit poté, co vyřešíme tento aktuální problém.
Společně se Sierrou si prohlížím tu knížku, které krkolomně rozumím. Nicméně věřím, že čím více se na ten jazyk budu soustředit a budu ho zkoumat, možná se to vrátí. Je to přeci jako jízda na kole nebo ne?
V knize jsme našli nezajímavé popisy měst nacházející se v Edenu, stejně tak jako krásně namalované obrázky. Připomíná mi to spíše nějakou pohádku, než že by něco tak pěkného mělo být skutečné.
A pak narazíme na ten rodokmen, kde je vyobrazena rodina Sierry (ta skutečná) a dokonce jsem, ač je to k nevíře, vyobrazený i já samotný, jako její manžel. A Morgien vypadá skutečně jako Morgana. Nevím proč, ale čím víc vidím před sebou tyto důkazy, tím hůř se mi tomu věří.
"Byli jsme manželé?" Kdo by tomu věřil, že když už jsme jednou byli manželé, tak teď to všechno bude tak složité.
Promnu si obličej, rozepnu pár knoflíčků u košile v oblasti krku a vyhrnu si rukávy.
Myslel jsem, že to nechám na vhodnější chvíli. Kdy však bude vhodná chvíle, vzhledem k tomu všemu, co máme na bedrech?
"Jak to teď vlastně máme?" Zeptám se jí a v mých očích se zračí naléhavost. Protože by to chtělo možná vyřešit, než se do toho všeho zamotáme i s prckem.
"Měli jsme první rande... a já tě předtím požádal o ruku. A teď budu spát na gauči, protože nevím, jestli si mohu dovolit něco víc. A to nemluvím o tom, že jsme se líbali... a budeme spolu vychovávat dítě." Vyhrknu to všechno na ní a možná bych pokračoval, jenže jsem se potřeboval nadechnout.
"Tedy pokud mi to dovolíš?"
Postavím se na nohy. Nemůžu to řešit v sedě, i když by to možná bylo lepší, protože tím jak chodím sem a tam po pokoji, nemusí být zrovna příjemné.
Že to přeháním? Zkuste si něco takového zažít na vlastní kůži. Uvidíme, co mi k tomu řeknete pak.
 
Vypravěč - 30. dubna 2016 11:48
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Poušť -> Ghosttown -> alternativní realita
Nicky

Ošklivě se na tebe podívá. Jeho výraz naprosto jasně říká, že kdyby si ho nepřerušovala, už by si to věděla. I když by na to měl být tak nějak zvyklý. Hlavně ve tvém případě.
Něco nesrozumitelně zavrčí, jako varovný signál. Bylas i předtím varována a měla si na výběr, tak si nemáš stěžovat za to, co se dozvíš. Reklamace se nepřijímají.
"Jinak to nešlo." Řekl k tomu své bez viditelných známek výčitek svědomí. Pokud kdy nějaké měl, pravděpodobně je zabil jako první.
Nechal tě, aby ses uklidnila. Mlčky pokračoval v cestě.
Pokud si nebyla úplně zabrána do svých myšlenek. Mohlo by ti tak nějak dojít, že kam pomalu směřujete, bude s určitou pravděpodobností Lucova vila.
Všude kolem je stálé nepříjemné ticho a klid před bouři.
Ticho je tebou prolomeno, když se zeptáš na dítě. Řezník však delší dobu mlčí, jako kdyby zvažoval odpověď a fakt jestli ti něco říct, nebo si to raději nechat pro sebe.
"Stále žije." Než ze sebe nakonec vysouká tato slova. Nezdá se, že by měl k tomu v úmyslu něco dodat. Dle něj by ti to mělo bohatě stačit to, co ti řekl. Když to vezmeme kolem a kolem, tak toho řekl víc než dost.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 27. dubna 2016 07:39
nickystela268084851.jpg
Alternativní realita - Poušť

Nestává se, že by Řezník John někdy uznal chybu, nebo pravdu někoho jiného a pokud to kdy udělal, rozhodně po tom nezanechal jediného svědka. V tom jediném okamžiku, kdy postřehnu Johnovy pohyby, vyvolané mou reakcí na jeho náhlé zastavení, si uvědomím, že nikdy dřív, bych z něj neviděla ani tu šmouhu, jako teď. Další věcí je, že žiju a nemám sekáček na krku, ani nic jiného, což je pozitivní, ale ne-řezníkovské.
Začínáš být vskutku až nechutně sentimentální, brachu.
Ušklíbnu se nad svou myšlenkou.

Probodnu ho pohledem, říkajícím "neprotahuj to, své jsem k tomu řekla" a hned poté se opět dáme do chůze. Bývalý parťák spustí, alespoň stručně, co se tu u všech ďasů vlastně stalo se mnou a jak. Začal slovy o slabině, kde ho následně přeruším svou poznámkou.
"Jakou asi? Každého na kom by mi možná mohlo záležet jsem podle tvých slov zabila..."
V ten moment, jako by snad ani neslyšel mé polohlasné brblání, dodá, co tou slabinou bylo.
Čekala... potomka...
Mimoděk na sucho polknu za zamračím se. Než stačím vznést další otázku (ano, nikdy jsem moc nedala na to výchovné pravidlo, že se ostatním neskáče do řeči), pokračuje ve svém vyprávění a tak ho nechám mluvit. Slova o dítěti mě však pálí v krku až spadnou až do žaludku, kde leží jako tunový kámen. S každým Johnovým slovem o tom, jak mě s partou magicky nadaných a nějakým způsobem výjimečnýc přeživších chytili a spláchli do pryč, přibývá váha toho šutru, až se bojím, že si protrhá cestu dalšími orgány.

Zatnu ruce v pěsti. Nenávidím naději, nenávidím předepsané osudy... Znovu se střetávám s prohlášením, že budu mít děti a s Luciferem. V hlavě mi to nedává smysl.
Doktoři přece říkali, že to podělali a už nikdy nebudu moct...
Sevře se mi hrdlo. Co když ve všech těch realitách to třeba nepodělali a nebo kecali a v téhle je to pravda? Co pak?
Nenávidím alternativní reality.
Usnesu se nakonec, jenže je tu jiný problém a to, že můj vztek mě nepřešel a odráží se mi v očích.
"Jasně. Chytli jste mě, poslali do jiné reality, kde jsou schopní mě udržet zavřenou a když ne, tak je to jejich problém a už ne váš. Chápu."
Slova po něm div s odporem neplivu.
"A ještě k tomu využijete dítě... Které pro mě mohlo být vším, na čem skutečně záleží..."
Vím, že kdyby to šlo, John by mé zdejší já zabil bez mrknutí oka, ale evidentně jsem byla tak silná a tak moc mi to přerostlo přes hlavu, že na mě nestačil.
Povzdechnu si. Cítím vztek sama na sebe, že jsem projevila city, sentiment a tak vůbec všechno, co se léta snažím držet hluboko pod povrchem.
Přesně proto mám tři dny v měsíci absolutní volno a neberu telefon ani žádnou zakázku.

Museli mít při pokusu se mě zbavit velké ztráty, ale bez nich by to nešlo a nezachránili by ten zbytek, co přežil mou apokalypsu. Nepřátelskýž postoj se trošku změní, ne moc, ale dost na to, aby si John všiml, jaký rozdíl nastal během pauzy, mezi mými slovy.
"Co ... co se stalo s tím malým? Nebo tou?"
Zvědavost zabila kočku, ale já to musím vědět. Žije tu ještě? Určitě ano, pekelné dítě by jen tak nezemřelo i v tak drsném světě, jak je tenhle.
Mohla bych využít své přítomnosti a vidět ho?
Další otázka, která svrbí na jazyku, ale hodlám ji vyslovit až po jeho odpovědi.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 26. dubna 2016 20:06
ikonka305885004063.jpg
Ano, ano, kazím romantické chvilky, moje specialita!
Zachary

"Dobře, dobře odpočívat, jasně,"
odsouhlasím tím způsobem, jak to dělají teenageři, kteří jsou do něčeho, co nechtějí. No jo, jsem workoholik každým coulem, co není alkoholik.

"Dobře,"
souhlasím už méně otráveně s tím gaučem. Sice jsme včera vedle sebe spali, ale jak to dopadlo. A co všechno se mezitím změnilo. Nechtěla jsem ho k tomu nutit, ale když se nabídl sám, tak ho nechám. Chvilka o samotě mi prospěje. A já vážně netuším, co bych provedla, když by byl vedle mě. Asi bych se zase snažila překročit své pravomoce ... pravomoce čeho? Chodíme teď spolu? Randíme? Žijeme? Vychováváme dítě? Jen na tyhle otázky pomyslím, už se mi točí hlava. Můj život je strašný chaos.

Listuji pak sice knihou, ale vnímám ji spíš jen jako kulisu. Moje myšlenky běhají všude možně. Opět si vzpomínám na Eliota a jak jsem vnesla chaos do jeho života. Na jeho oblíbený rituál popíjení piva u fotbalu a při sledovačkách poslouchání rádia na téměř neslyšnou hlasitost.

"Hm?" zvednu hlavu od knihy a podívám se na to, co mi podává.

"Morgien zní jako Morgana, nemyslíš? Nebo jsme v dějinách jinde?"
nadhodím. "Hm, asi by stálo za to, si o nich vlastně něco počíst. Třeba zjistíme i něco na vládce Edenu, co by se dalo využít," chytnu se stébla s vervou a přitahuji se, co to dá. Začnu se věnovat knize.

 
Zachary Cooper - 21. dubna 2016 16:11
danielditomasso077256.jpg
Konec romantické večeře
Sierra

Během té doby, co se směje, na ní nechápavě hledím. Tak nějak mi nedochází, co je tady k smíchu. I když ta celá situace je natolik absurdní.
Vyčkávám proto mlčky, než se rozhodne podělit o to, co jí tak pobavilo. Sluší jí to, když se směje. Lehce se pousměji. Zadám si dlouhodobý plán, dělat všechno proto, aby se častěji takto usmívala. Hned z toho srdce pookřeje. Navíc smích prodlužuje život, což by se nám tak nějak hodilo, vzhledem k naší problematice se smrtí a s těmi mnoha životy, ze kterých si pomalu nepamatujeme nic.

"To zní rozumně." Připustím. Zapíšu si, jako další dlouhodobý plán. Něco takového jsem už tak nějak měl v úmyslu. Načíst si spoustu knih a tak. Být dobrým rodičem. Zatraceně... já budu otec. Ne, že by mi to nedošlo. Jenom se mi teď z toho najednou udělalo špatně, neb jsem si vzpomněl na své rodiče. Na to, co mi provedli a potom na to, jak se mne můj vlastní otec pokusil zabít. Než já v sebeobraně zabil jeho a pak jsem měl na krku dlouhou dobu Bílou radu. A mám takový pocit, že si na mně stále dávají pozor.
Ze vzpomínek a z toho všeho mne vytrhne Si, která zřejmě dojedla, ač její talíř není tak úplně prázdný. Nemám jí to vůbec za zlé.
Mlčky sklidím nádobí, tedy přesněji ho uložím do myčky, kterou naplním a následně pustím.
"Dobře... ale jen chvíli. Měli bychom si pak odpočinout." Navrhnu jí pro změnu já. Měli by jsem nabrat potřebné síly k následnému souboji s protivníkem.
"Ustelu si potom gauč." Nevím co přesně si mohu dovolit a toto mi přijde jako jediné rozumné. Na druhou stranu nebylo by vhodné jí nechat spát na gauči. Přeci jen je těhotná a vůbec je to žena. Mám svá pravidla a snažím se chovat jako jeden z posledních přeživších gentlemanů.

Přesunu se tedy zpátky k oné hromadě knih ke gauči a vytáhnu z ní tu, kterou jsem ještě nečetl. Psanou v jakémsi starém jazyce, který je mi tak nějak povědomí. Porozumět mu jde těžce. Mám takový pocit, že více méně se jedná o spis, kde se popisují dějiny Edenu. Jsou tam i zajímavé obrázky. Například obrázek města.
"Myslím, že jsem něco zajímavého našel." Prohlásím a předám jí deník, otevřený na jedné stránce. To jen z čisté zajímavosti, jestli je schopná to přečíst jako já. Něco mi říká, že se jedná o jazyk, kterým jsme byly kdysi dávno schopni hovořit, ale tím, že se nepoužíval mu rozumíme, jako kdybyste k překladu využili google translate.

Výňatek z deníku, který lze přečíst takto + jeden z obrázků
 
Vypravěč - 21. dubna 2016 10:54
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Poušť - Ghosttown - alternativní realita
Nicky

Zamračí se na tvou zbraň, která na něj míří. I přestože se to mohlo na první pohled zdát, že nehnul ani brvou, nebylo tomu tak. Ve stejné vteřině, co jsi se po něm otáčela se zbraní i s namířenou pistolí i on něco udělal. Přesněji si zaznamenala rozmazanou šmouhu, která se následně usídlila na stejné místo jako před tím. Být na tvém místě někdo jiný, nic takového není schopen zaznamenat a zdárně umírá. Nikdo jiný tu však není a ty už dávno nejsi normální.
Vzhledem k tomu, že si neučinila útok, i on svůj nedotáhl do svého konec. Nic k tomu však neřekl. Už částečně z toho důvodu, že si za tuto reakci mohl on sám. Tím, že mlčel tento fakt připustil.

"Jak myslíš. Bylas varována." Jinými slovy: Dal jsem ti na výběr. Nenadávej mi za to, co se dozvíš.
Znovu se rozejde směrem k polorozpadlým budovám.
"Každý má nějakou slabost. I tys měla. Rozhodli jsme se jí využít ve svůj prospěch." Začne, jeho hlas je zastřený, jako kdyby se snad vrátil v čase a opět se to všechno odehrávalo.
"Čekala si potomka." Upřesní ti tvou slabost, než abys ho vyrušovala otázkou, co to vlastně za slabost je. Neřekl ti k tomu však nic víc a bylo na něm vidět, že má v úmyslu dál pokračovat v tom, co se dělo.
"Sehnal jsem všechny možné schopné lidi, abychom se ti postavili. Pod mým velením a ochranou spousty amuletů..." Něco na hlase ti napovídalo skutečnost, že i přesto všechno se jednalo o velké ztráty.
"Všechno se to odehrávalo v ruinách, které představovaly Luciferovu vilu. Tam si také jistou dobu žila." Proč by ne. Sklep pod vilou, ze kterého Lucifer udělal poměrně dobře chráněný bunkr, až na to posednutí tvým bratrem, byl skvělé místo sloužící k úkrytu.
"Vylákali jsme tě z úkrytu, přesněji do magického kruhu, který jsme předtím stvořili. Stejně jako bariéru, jež jsme zavřeli, aby ses z ní nemohla dostat." Mágové. Pravděpodobně ti stejní, kterým si zachránila prdel, když Lucifer smýšlel o tom, že by se jich zbavil. Jaká to ironie.
"Někdo odříkával kouzlo na přesun a já vybíral cíl, kam bych tě poslal. Přesněji se jednalo o realitu, kde tě byli schopni zavřít. Následně se domluvil na celém průběhu toho všeho. Než jsme tě úspěšně poslali. Podařilo se nám tak největší hrozbu přesunout a zavřít." Nezabili tě ani nemohli. Nebylo to z čisté nostalgie. John by v této hrozbě neváhal. Místo toho ti připravili osud horší než smrt. Uvěznili tě. Jako nějakého zlobivého domácího mazlíčka.
Odmlčel se. Nechal tě to rozdýchat a dal ti případnou možnost to vstřebat, stvořit nějaké další otázky. Mezitím, co jste dál kráčeli.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.24675917625427 sekund

na začátek stránky