Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Zachary Cooper - 29. března 2016 20:28
danielditomasso077256.jpg
Romantická večeře... jedna sklenička vína!

odkaz

Červené... Lehce se pousměji. Musím se přiznat, doufal jsem, že takové zvolí. Mám na něj strašnou chuť. Ještě nikdy jsem neřešil, jaké víno se k jakému jídlu hodí. Vždycky jsem si vybíral podle toho, co si mé chuťové buňky žádaly.
Samozřejmě, že jsem počítal s tím, že bude protestovat. Ale měl jsem pádné argumenty. Teda aspoň jsem doufal.
"Chápu." Připustil jsem s povzdechem s láhvi v ruce. "Na druhou stranu, jít na ní v tuto dobu je velmi nebezpečné. Přeci jen se jedná o noční můru." Použiji informace, který jsem si načetl a taky z vlastní zkušenosti. Byl to právě večer, když zabil Nancy.
"Tím, že po něm půjdeme ráno, budeme ve výhodě." Krom faktu, že se vyspíme. Dnešní den byl skutečně náročný.
"Ráno moudřejší večera?" Nadhodím jedno moudro a doufám, že se bude počítat taky jako nějaký argument.
Raději se přesunu nahoru. Bavit se taky můžeme u jídla. Nerad bych, kdyby vystydlo. Studené to není ono a když to ohřejete, nestojí to taky za to.
Jako první přejdu k muzice, vzhledem k tomu, že tomu vládne ve velkém případě Bastet, tak prostě pustím to poslední co poslouchala. Lindsey Stirling a jejich mix skladeb. Víc to neřeším a raději otevřu víno. Rozleji do obou skleniček a potom naberu na talíře jídlo.
Posadím se potom ke stolu, popřeji dobrou chuť a pustím se do jídla za doprovodu Transcendence v orchestrální verzi. Doufám přitom, že jí moje jídlo bude chutnat. Fakt jsem se snažil. Nepovažuji se sice za kuchaře, ale spíše za někoho kdo tak trošku fušuje a rád si hraji na alchymistu s chutí.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 29. března 2016 18:37
ikonka305885004063.jpg
Romantická večeře a ještě k tomu sklenička vína!

Zkontroluji po sobě dvakrát všechny ingredience, co jsem přidala, celý postup a nakonec si spokojeně utřu ruce do kalhot. Ano, mám tenhle hloupý zvyk si takto otírat ruce. Asi jsem se to naučila od mámy. Tím myslím Grimmelshausenové. Ta to také vždy dělala, když pekla, nebo vařila. Vzpomínám, jak jsme se občas jako děti smály tomu, že měla obtiskne ruce od mouky na svých kalhotách. Usměji se.

*Měla bych se za nimi stavit co nejdřív...*


Otočím se směrem ke schodům, když uslyším kroky. Úsměv na mé tváři přetrvává. To snad znamená, že už bude večeře. A sice jsem předtím proti ní chtěla protestovat, ale myslím, že podle prázdnoty v břiše, už jsem připravená zdlábnout menší hostinu.

"Červené,"
odpovím mu bez dlouhého zaváhání. O tom, že to bude jen jedna, raději mlčím. Přece jen znám své zvyky.

"Abys věděl, tak proti tomu odkládání protestuji. Může provést kdoví co, zatímco se tady okolo toulá... Převzít si obličej kohokoliv... A tak. Neříkám, že bychom měli být zbrklí, ale ... chápeš?"
doufám, že mě chápe, protože se lépe vyjádřit nedokáži. Nejsem si ale jistá, jak moc pevně proti tomu odložení na zítra jsem. Přece jen to i tak byl celkem dlouhý den, který mi připomínal horskou dráhu.
 
Ray "Zatracený" Simons - 29. března 2016 18:12
ray9187.jpg
V Pekelném Luxu

Bylo neobvyklé, že jsem něco cítil? Zřejmě ano. Stejně jako fakt, že jsem si zapálil cigaretu pomocí svých prstů a ne zapalovače. Kdyby na mně nepromluvila Beth, asi bych to dál neřešil a automaticky bych to zhasl či tak něco. Takto jsem několikrát zamrkal a překvapeně hleděl na oheň šlehající z ruky.
"Já ehm..." Na sucho jsem polkl a několikrát rukou zatřepal, abych to uhasil. Což bohužel nefungovalo. Pomohla mi Fish, která nechala na pokoji uklízení lahví a šoupla mi chladící nádobu, kam se obvykle dává šampaňské, s ledem, do které jsem položil ruku až to zasyčelo a vznášela se pára.
"Co to sakra?" Ruku jsem stále měl v oné nádobě, z čistého strachu, že by to třeba mohlo bolet. Vždyť to byl oheň do pekelný díry. Učili mně, že oheň pálí. Na druhou stranu to bylo skutečně příjemné teplo, takové když sedíte u ohniště a natáhnete před sebe ruce, abyste se ohřáli.

Rád bych jí k tomu něco řekl, ale sám jsem neměl tušení, co se to sakra se mnou děje. A do toho se vložil náramek na mé ruce, na který jsem tak nějak zapomněl.
"Co by? Není to jasssné, jako facka? Démonovatí." Prohlásil vesele náramek, jako kdyby se snad bavil o tom, že po celý týden nezaprší.
"Mhhh?" Zamručela Fish, prohlížející náramek, než se jí na tváři vykouzlil úsměv a veškeré strasti byly ty tam.
"Hade... zase si provokoval někoho, koho si neměl?" Zašvitořila a začala se smát. Had něco zasyčel a já na všechny vejral stále s rukou v míse. Jedna má část začala litovat ten můj šílený nápad, že jsem sem vůbec lezl, ta však byla pomalu a jistě potlačována a do popředí se probíjela ta natěšená z toho celkového výletu, zvědavá z toho, co se bude všechno ještě dít.
"Jinak zlato, pochybuji, že Andras něco takového vykuchtil, to byl nebyl jeho styl... určitě v tom má prsty býval majitel tohoto podniku." Ozvala se Fish konečně k tomu předchozímu, než se poté rozhodla všechny vyhodit z lokálu.
 
Iracebeth *Beth* - 28. března 2016 13:27
beth29929.jpg
Ray se nějak rozjíždí a podivný pocit
Ray

Pobaveně jsem sledovala Raye, jak se s každým douškem víc a víc odvazoval. Být normálním člověkem, začne mě to děsit, ale takhle ne. Užívala jsem si to spolu s ním. V posteli je skvělý a pod jeho rukama i jazykem je slast být. Rozbili jsme postel a vyzkoušeli snad všechno, co nás v danou chvíli napadlo. Lovec má výdrž a podařilo se mu mě ulovit. Sakra. Nikomu jsem nenabídla, že jej zavedu do Pekla a svým způsobem mu s tím i pomůžu. Před Fish to nehodlám zmiňovat. Mám tu nějakou pověst a nerada bych o ni přišla, i kdybych ji řekla, aby držela jazyk za zuby, udělala by to, pokud bych ji moc nenasrala.

"To víš," ušklíbnu se, "pekelné pití dělá divy," ale i tak jsem byla zvědavá, co to do Raye vjelo. Líbilo se mi to. Ale najednou byl jak vyměněný. Tiše nad ním slintala Iracebeth a nemohla se dočkat, až Fish zavře krám. Wrau.

Všechno se zdá být fajn a potom se stane něco divného, co i vás donutí se nad tím pozastavit a zamyslet se, co to kurva bylo. A to normálně sprostá nejsem. Zamračila jsem se a cítila, jak se ve mně Irace škube a vrčí. Klouby na prstech mi pod napětím zbělaly a jen díky tomu, že jsem se dokázala víceméně uhlídat, jsem skleničku neroztříštila. Tenhle pocit se mi nelíbil.
Co jsi zas provedl, ty prasáku, zavrčela jsem v duchu na Luciferovu adresu. Kdo jiný by v tom měl pracky. Možná Andras, ale... ne, páchlo to po našem padlém andělovi. Pohlédla jsem na Fish, zda měla na to stejný názor, i když nyní se spíš věnovala rozbitým láhvím. Taková škoda. Aroma alkoholu mě lehce štípalo v nosu.

Ray... on něco cítil?... přivřela jsem oči a hleděla na lovce s jistou odměřenou zvědavostí. "To tedy ne." Bylo na něm něco jiného. Záblesk v očích, klid, který zachovával a hlavně si všiml něčeho, čeho by si všimnout neměl. Musel mi lhát o tom, kým doopravdy je a nebo si to jen namlouvám. Peklo dokáže změnit lidskou duši k nepoznání. Nepodíval se náhodou za sebe?

Tak jo. S tím ohněm to přehnal. "Drahoušku," zacukruji, "nechtěl bys mi něco říct?"
 
Zachary Cooper - 25. března 2016 22:56
danielditomasso077256.jpg
Jak se vaří večeře?

Lehce se pousměji jejímu slibu. Nevím ani proč mne skutečnost toho, že bude v mém království dole rozhodila. Vždyť je to čarodějka stejně jako já. Navíc jí krom mne v krvi koluje mocná krev známé Morgany Le Fey. Měl bych se vlastně cítit poctěn.
Sakra, chlape... blbneš. Okřiknu se v duchu a snažím se raději dávat pozor při krájení cibule. Je to uklidňující. Vaření mne, abych pravdu přiznal vlastně baví. Je to na stejném principu, jako vaření lektvaru... možná méně nebezpečné.
Vařit mne naučil Vidocq, který mi byl víc otcem, než můj pravý otec. Vždycky mne to uvědomění si zabolí. Myslíte, že jste unikly minulosti a ona vás vždycky dostihne, srazí vás přesně mířeným úderem na solar. Je marné si říkat, že je to minulost, která se prostě stala a už se to nedá vrátit zpátky.
Na sucho jsem polkl, protože jsem si teď tak nějak uvědomil, že jsem sice vzal naprosto skvěle fakt, že je Sierra těhotná, ale jaksi jsem se přitom zjištění opomněl zeptat na to, kdo je otec toho dítěte. Pokud si dobře pamatuji, tak mi to sama ani neřekla.
Utřu si slzy způsobené z cibule, která je už nakrájená na malé kostičky a hodím ji na pánev. Cibuli dozlatova osmahnout. Lehce se pousměji. Jsem vlastně strašně šťastný člověk. Tam dole mám osudovou ženu čekající dítě, které vychovám jako své. Mám vlastní dům, auto, úžasnou spolubydlící. Neměl bych si vlastně na nic stěžovat a čeká mně vlastně zatraceně skvělá budoucnost, až překonáme všemožné strasti... a že je sakra překonáme.
Díky tomuto uvědomění jsem vypnul veškeré myšlenky, které se týkaly něčeho jiného než samotné tvorby jídla a pokoušel se o to, aby tato večeře byla naprosto geniální.

Což doufám, že se mi podařilo. Prostřel jsem ještě stůl. Nezapomněl na svíčky, na sklenky na víno. Je mi jasné, že by neměla podle správnosti pít, ale jedna sklenka vína by jí nemusela uškodit.
Vydal jsem se pro Si, která vypadala, že má lektvar už hotový.
"Abych pravdu přiznal, tak by toho můráka měl nejraději teď z krku. Ale věř mi, že bud lepší po něm jít hezky z rána." Prohlásil jsem naprosto rozhodně a chvíli si jí prohlížel.
"Večeře je už hotová a povoluje se ti jedna sklenička vína." Oznámil se jí. Jednu ruku jsem přitom měl za zády a druhou ruku volně podél těla, lehce jsem pokynul hlavou, jako nějaký číšník luxusní restaurace. Jednu dobu jsem se takto pokoušel vydělávat, ale nebylo to nic moc. Ona restaurace měla pochybnou pověst a o kvalitních pokrmech se dalo pochybovat, spíše se tam snažili oškubat zákazníky, jak nejlépe to šlo. Skončil jsem, když jsem to prokoukl.
"Máš raději červené nebo bílé?" To je asi nejdůležitější otázka. Přešel jsem přitom k skříni s knihami, kde vedle ní byl menší regál na víno a chvíli si jej prohlížel, vyčkávajíc na to až si vybere příslušný druh a já se potom postaral o výběr správné lahve.
Pak jsem se vydal zpátky nahoru do kuchyně a doufal, že mi bude Sierra v patách a večeře při svíčkách, dobrého vína a pochopitelně jídla, mohla začít.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 25. března 2016 22:24
ikonka305885004063.jpg
Jak se vaří lektvar

Musím se usmívat, když slyším jeho omluvy typu, že tam nemá uklizeno a tak podobně. Je to svobodný chlápek, kterému ještě není ani třicet, jasně že nebude mít všude uklizeno. A soudě podle toho, že celý byt jinak vypadá uklizeně a příjemně, tak hádám, že tím svou energii naprosto vyčerpal.

"Budu opatrná. A slibuju, že se pokusím dávat věci i přesně tak, kam patří,"
usměji se na něj.

Nemám zdání, zda to nebere jako nějaké invadování jeho prostoru, nebo tak něco, ale už souhlasil, takže si to odpírat nebudu. No, nebylo to tak hrozné, jak to dramaticky prezentoval. Mělo to pro mě své kouzlo a já nehodlala o neorganizovanosti nic říkat. Systémy jsou občas přeceňované. Počkám až zmizí zase nahoře, částečně kvůli tomu, jestli si to ještě nerozmyslí a nevyhostí mě nahoru. Ale, jak se zdá, prošla jsem zkouškou, kdo sem může. A tak si s dobrou náladou a pobrukováním pustím do hledání přísad na lektvar. Opět díky tomu nacházím ten uklidňující pocit, jaký mám vždy, když peču, vařím nebo prostě jsem na zahrádce. Dá se nemyslet na všechny ty věci, co jednoho trápí.


 
Vypravěč - 24. března 2016 19:02
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Poušť - alternativní budoucnost

"Pravděpodobně ano." Dlouho chvíli poté mlčí. Až by jeden začal přemýšlet jestli k tomu řekne něco víc nebo to mělo být tak nějak všechno a na způsob jak tomu předejít, by sis měla přijít tak nějak sama.
"Najít a zničit na'at." Ten způsob jakým to podal, jasně říkal jediné, že to je snad naprosto jasné. Když nebude zbraň, která je schopná jako jediná Lucifera zabít, tak se ona možnost bude minimalizovat.
"Jo a ještě něco..." Přešlápne. Rozhlédne se kolem sebe, jako kdyby snad něco slyšel. Bylo zřejmé, že je to už z čistého zlozvyku. Zombíci si od vás obou udržovali ctihodnou vzdálenost, někde schovaní a doufající, že si najdou jinou snadnou oběť. Kdo ví, jestli za to mohla přítomnost tvá či Johnova či celkově vaše.
"Měla si na sobě takové zvláštní klikyháky, takové divné žhnoucí tetování." Nezdálo se, že by něco k tomu víc bližšího věděl. Na to budeš muset hledat informace někde jinde. Mohlo by to být kouzlo nebo ti prostě hráblo a chtěla si nějaké stylové tetování. Jsi přece Neřízená Střela.
Na druhou stranu to bylo lepší než nic. Taky mohl mlčet jako hrob, což by u něj bylo obvyklejší než právě toto. A jak už sám řekl, tak by tě tu mohl nechat se v tom plácat. Kdyby byl na tvém místě někdo jiný, určitě by mu to udělal a možná by na něho z dobré vůle poslal zombíky. Jenže tys byla vyjímka, z jistého závanu nostalgie a faktu, že k tobě choval nějaké city a takto ti to dokazoval.

"Stejně jako všechny pravděpodobné budoucnosti." Mlhavá odpověď k nezaplacení. Zdá se, že ti k tomu nemá v úmyslu nic dalšího říct.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 24. března 2016 08:05
nickystela268084851.jpg
Poušť - alternativní budoucnost

Jak jsem již řekla, jsou tajemství, která mi John nikdy neřekne a stejně jako nevyřčená otázka kolem vztahu mezi námi, zůstane bez odpovědi i má poznámka týkající se jistěho "ale". Někdy mě vážně sere jak mě lidi dokážou ze svých plánů vynechávat. Obvykle do doby, než si uvědomím, že dělám totéž.
Zvyk dělá hodně, možná proto se mnou jeho pohled ani nehne. Vždyť se mě takhle pokoušel uzírat každou možnou chvíli těch pár let, co jsme spolu existovali v Krvavé kartě. Díky němu se řídím jasným pravidlem - Ptej se jen na věci, na které chceš znát odpověď. Obvykle totiž podobný pohled házel vždy, když chtěl říct právě tohle. Teď je ten pohled jiný v tom, že i kdybych trvala na tom, že tu odpověď stejně chci, tak mě jasně varuje předem, že mi ji neřekne.

Jeho další slova jsou úderně trefná, ale jediný pohyb, který jeho bystré oko zaznamená je pevnější sevření pušky a zatnutí čelisti.
Beny... takže Ray skutečně má nebo bude mít Na'at. A já ho zabiju, abych následně zabila Luce...
Tohle se mi ani trochu nelíbí. Mám chuť septát i na ostatní staré známé, ale to by smrdělo sentimentem a kazilo by mi to pověst.
"Jak předejdu tomu, aby mě pohltilo to, co do mě Luc zasel? Jde tomu nějak zabránit?"
Ptám se dál, ale pak si uvědomím, že to nutně nemusí skončit takhle. Tohle je jen jedna z možných budoucností a nikde není psáno, že se skutečně stane... Stačí, když odjedu z Chicaga, jak jsem měla v plánu. Nebudu bojovat ani o peklo, ani o nebe, ani o Na'at...
"Jak pravděpodobná je tahle budoucnost, Johne?"
Položím jinou, vážnější otázku. Už mi sám vysvětloval, že reality jsou různé a budoucnost je proměnlivá. Může se stát a nemusí, stejně jako některé možnosti jsou pravděpodobnější než jiné. Na kolik je tahle budoucnost jistá, když jsem se do ní dostala?
A taky... co se tu se mnou stalo dál?
Otázka schovaná na za chvíli. Až se dozvím víc o světě tak mohu řešit sebe.
 
Zachary Cooper - 21. března 2016 22:19
danielditomasso077256.jpg
Yep... ten čas rychle utíká

Párkrát jsem zamrkal. Nemyslel jsem to zle. Nebo snad ano?
"Jsem první a poslední, kdo by tě měl soudit. Jen mne to zaskočilo." Přiznal jsem se. Musel jsem pak zarazit, říkala něco o dvou vrazích. Potom něco o Chrisovi. O tetě z ústavu. Povídačce o hraběti. Mám takový pocit, že jsem se v tom maličko nepatrně ztratil. I když o hraběti jsem slyšel své, abych pravdu přiznal.
"Dlužíš hraběti?" Ani trošku se mi to nelíbilo. Co jsem slyšel, tak ta cena někdy bývá velmi nepříjemná. Nutí správňáky, aby si špinili ruce. Nedovolím, aby něco takového chtěl i po Sieře. To to raději udělám za ní a nejlépe, tak aby o tom nevěděla. Až vyřešíme tento problémek s můrákem, budu si muset přivolat hraběte a promluvit mu do duše. Pochopitelně nějak rozumně a bez ráže.

Povídání o jídle mne vrátí zase do přítomnosti.
Takže nic mastného a těžkého. Což je tak nějak pochopitelné. I když budu muset pořádně načíst, co bych měl uvařit.
"Dobře. Podívám se, co mám a něco snad vykouzlím." Nebyl jsem tak nic nakupovat. Vím, že něco kupovala Bastet, ale ještě jsem to neprozkoumal. Určitě však vím, že tam jsou těstoviny. Takže to bude buďto domácí boloňská omáčka či carbonare.
"Dobře... jen jsem tam neuklidil... a je to tam díky tomu maličko nebezpečné..." Trošičku mne to znervóznilo. Je to moje království, kam se ani Bastet neodváží jít a vzhledem k tomu, ač si stále říkám, že tam jednou všechno dám do pořádku, jsem nic takového neudělal.
"Budeš opatrná?" Potřebuji se ujistit. Je naprosto jasné, že to bude asi první osoba, které dovolím nakouknout do tajných zákoutí.
Postavil jsem se na nohy, abych došel do svého pokoje, odsunul koberec a nadzvedl dveře do kouzelné místnosti. A když říkám kouzelné, tak myslím doslova.

Schodů dolů sice bylo sedm, ale byly takové pofidérní a vrzali.
Místnost byla velikostně jako obývací pokoj, ale vzhledem k tolika věcem, co se tam nacházeli se zdála menší. Na rohu se nacházela mohutná knihovna, ve kterém byly chaoticky naskládané knihy, aniž by to dávalo nějaký význam a mohlo se mezi nimi najít i normální spisovatelé, jako Oscar Wilde a jeho Obraz Doriana Graye nebo právě Sen noci svatojanské od Shakespeara. Nicméně tam byly i jiné knihy. Různé lexikony, zaříkávání pro začátečníky, stejně jako alchymie, nebo něco o runách a jejich významu. Kousek od knihovny se nacházel stůl, na němž bylo pár otevřených knih na sebe naskládaných, pár složených map a jedna rozložená - mapa Chicaga, na které jsem měl položenou křišťálovou kouli. Byli tu dokonce svíčky, které jsem koupil na onom výprodeji. U stolu se pochopitelně nacházela dřevěná židlička. Měl jsem tu čarodějnický kotlík na malých kamínkách ze staré doby, u kterého byla velká hromádka dřeva.
Došel jsem nejdříve k plynové lampičce, abych jí rozsvítil. Následně rozdělal oheň v kamnech, aby tu nebylo taková kosa.
Nešlo si potom nevšimnout toho ochranného čarodějného kruhu, který jsem tam nechal po mnoha zkušenostech, permanentně udělat.
Abych nezapomněl, kousek od kamínek se nacházel menší stoleček, nad kterým byla skříňka a v ní bylo království bylinek.
Zatím jsem tu neudělal vodovod, místo toho tu kazil veškerý dojem barel s vodou.
"Takže já tě tu nechám... ať připravíš lektvar a mezitím budu vařit." Seznámil jsem jí s našim plánem. Teda, abych byl přesnější, tak spíše sám sebe. Zhluboka jsem se nadechl a vydechl. Bylo to poněkud zvláštní tu mít někoho dalšího. Rozumějte, že to nebylo nic špatné, jenom nezvyk. Vydal jsem se tedy do dalšího svého království a pustil se do přípravy jídla.
Spaghetti alla Carbonara vyhrálo. Tuším, že jsem na to získal recept od nějakého Itala, když jsem mu pomohl s jeho milovanou. Přišel si pro lektvar lásky a já mu dal jenom pár dobrých rad. Druhý den za mnou šel s tím, že ho slečna také milovala a vlastně lektvar nebyl potřeba. Dal mi recept a všichni byli šťastní.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 20. března 2016 20:47
ikonka305885004063.jpg
To už je čas večeře?

"No, promiň, poslali na mě dva vrahy. A já sotva uměla otevřít portál na jiné místo. Tak jsme s Chrisem dostali nápad, že zkusíme hraběte. Znáš to? Taková povídačka, co mi jednou vyprávěla teta z ústavu. No... a tak jsem s ním uzavřela dohodu. Já budu mít přístup k větší magické síle a já... no mu budu muset něco dlužit..."
shrnu krátce epizodu mého života. A pokrčím rameny. Nač plakat nad rozlitým mlékem.

Podám mu knihu a nechám ho si prohlédnout stránky o Noční můře. Mezitím dopiji čaj, na který jsem tak trochu zapomněla. No co i studený není špatný. Jeho otázka odvede mou pozornost od zkoumání usazenin na dně hrnku. Zmateně se na něj podívám. Nějak mi nedošlo, že bych měla zase jíst. Mezi tím, že mi je špatně a nebo něco ujídám je těžké brát vážně pocity žaludku.

"Ehem... no, ani nevím, něco nemastného pokud možno. Jím skoro všechno. Jen cvrčky a podobnou havěť fakt ne..."
pousměji se.

"Můžu se podívám dolů a zkusit nalézt ty věci, než uděláš večeři?"
zeptám se a přihodím roztomilý úsměv. Ne, nechci jen tak sedět a nic nedělat. A nemyslím, že vůně z vaření mi udělají dobře...
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.24885201454163 sekund

na začátek stránky