Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Vypravěč - 19. března 2016 08:44
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Poušť - raději pomlčme
Nicky

K tomu, že tam očekáváš nějaké ale, nic neřekne. Avšak v jeho pohledu by se dalo vyčíst něco v tom stylu - Samozřejmě, že tam je ale. Nicméně to ale, tě nemusí zajímat. Dostaneš se tam kam potřebuješ a to je to jediné.
Někoho jiného by pravděpodobně uzíral, že by se s pláčem rozeběhl vstříc těm zombíkům a vůbec by mu nevadilo, kdyby se přidal do jejich týmu pojídačů mozků. S tebou to však nehnulo.
"Dostala ses k jediné zbrani, která je schopná ho zabít. Vypátralas ji u Benyho a když ti ji nechtěl dát dobrovolně, tak sis ji vzala sama. Moc toho po něm nezůstalo." Bylo jasné, že tou zbraní myslel Na´at. Zbraň, která se sama tvarovala a jediná zbraň, která dokázala Luce vyděsit. Stačilo si vzpomenout na ten sen, co se ti zdál. Potom na to, jak Lucifer přišel o ruku a kdo ví o co víc by přišel, kdybys ho nezachránila. Zbraň, kterou si ten blbec uchoval z pouhého sentimentu. A teď je někde v pohybu a je otázkou kdo jí tak nějak má.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 18. března 2016 21:51
nickystela268084851.jpg
Poušť - chudák čarodějka

Zastavím se ve vzdálenosti, která se ani trochu nedá označit za bezpečnou, ale rozhodně je to příjemný rozestup pro osobní prostor. Byly časy, kdy jsem si Řezníka pustila i blíž k tělu a nechala ho na sebe sahat. Tento kontat byl však způsobený různými chvaty a technikami pro boj.
Možná je to poblázněnými hormony, rozhodně to hodlám svádět na ně ať to vyvolává cokoli, ale ... byl pro mě lepším otcem, stejně jako Jack, než by kdy byl ten pravý.
Choval ke mě někdy nějaké takové city?
Na jednu stranu, kdyby ne, tak už jsem rosekaná na kousky, jenže jsou tajemství, která mi milý John nikdy neřekne a tohle nebude jedno z nich.
Dva blízcí cizinci uprostřed Pouště.

I já jsem o poznání uvolnější, ale pořád ostražitá. Sevřu skloněnou pušku jen v jedné ruce a automaticky volnou sjedu k místu, kde bych měla kapsu s cigaretami.
"Do kozlí obory za pekelnou bránou..."
Syknu vztekle a velmi rychle. Čekám jestli ke svému příslibu neřekne ještě něco dalšího, ale už víc nedodal.
"Jeden by čekal nějaké 'ale'...?"
Nadhodím, když prsty opět obtáčím kolem pušky, abych je někde měla.
"Děkuji za radu. Sice si o to občas koleduje, ale... nechci ho zabít."
Zkusím to vysvětlit, ale pak se zamračím. Co já to tu vlastně rozebírám?
"A vůbec. Vždyť je nesmrtelný, tak jak jsem ho asi mohla zabít?"
Samozřejmě, napadá mě Na'at, ale chci slyšet jeho verzi, pokud bych to v téhle realitě náhodou provedla něčím jiným, bude dobré o tom vědět.

 
Vypravěč - 18. března 2016 21:32
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Poušť - ó ano, potěš čarodějko koště
Nicky

Nehne ani brvou. Jen si tě přimhouřenýma očima prohlíží. Je však jasné, že v případě nutnosti, je schopen sekáček použít až kurevsky rychle.
"Já vím, že ji mám." Ušklíbne se a maličko se uvolní, ne však moc. Připravenosti nikdy není dost.
"Pokusím se ti pomoct, dostat se zpátky..." Přislíbí a nevypadá, že by měl v úmyslu ti něco víc k tomu říct. Zřejmě by to obsahovalo moc slov a on už teď tak nějak stejně řekl dost na jeho vkus.
"Nezabíjej Lucifera." Řekne to způsobem, jako kdyby to bylo lehké jako facka. A stejně jak k tomu předchozímu neřekne nic víc. Jako kdyby tím snad naznačoval sama sis to navařila, tak to teď i sama sněz. Možná je na tebe naštvaný, protože si měla tu odvahu a vyhrožovala si mu cedníkem.
 
Zachary Cooper - 18. března 2016 20:58
danielditomasso077256.jpg
Pan Štěstěna se stavil na chvíli k nám
Nevím jestli být vděčný nebo mít obavy?

Zdá se, že tu někdo je skvělý hledač pokladů. To je skvělé, že aspoň jeden z nás dvou narazil na zlatou žílu. Lehce se pousměji, než se zaposlouchám do jejich slov, což způsobí, že můj úsměv je rázem pryč.
"Cože jsi...?" Zeptám se lehce nevěřícně. Spíše, abych se ujistil, že jsem to správně slyšel. Jsem první a poslední osoba, abych někoho soudil. Jen mne to překvapuje. Opravdu maličko. A sám nevím jestli to je v dobrém či špatném. Nějak se však víc k tomu nevyjadřuji. Jak jsem sám řekl, kdybych měl někoho soudit, musel bych zamést před vlastním prahem. Sám mám na svědomí spoustu věcí, kterými se nerad chlubím a je mi jasné, že jednou se čarodějce k nim budu muset přiznat. Možná by to chtělo, abych jí to řekl co nejdříve. Než jí to třeba řekne někdo další.
Jenže teď jsme tu měli o něco aktuálnější problém v podobě Noční můry. Pokud mi dovolila, tak jsem si od ní půjčil knihu, abych prolistoval vyhledávací kouzlo. Měli jsme štěstí, měl jsem tu naprosto všechno potřebné. Dole ve svém kouzelnickém brlohu.
Na toho motýla jsem se dlouze mračil a dal bych ruku do ohně, že jsem ho někde viděl.
"Můžu se jí zeptat, ale myslím, že se exotickým broukům vyhýbá už hlavně kvůli skarabeovi." Doteď jsem pořádně nepřišel proč tomu tak bylo. Nejspíše to byla část za kterou se poměrně dost styděla.
"Ale nicméně... než začneme dělat ono vyhledávací kouzlo, tak bych byl rád, kdybys mi pověděla, co by sis dala dobrého na večeři." Odložím obě knížky na stůl, tak aby jsme věděli, kde jsme skončili a upřeně se na ní zadívám. Je jasné, že nemám v úmyslu toho jen tak nechat. Potřebujeme pauzu. Možná víc potřebuji pauzu já než ona, ale nerad bych to přiznal. Začíná mne maličko pobolívat hlava a uvažuji nad tím, jestli to nechat být nebo si dát další aspirin. No a samozřejmě k tomu mám hlad. A víme co se říká o hladových mužských.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 17. března 2016 21:39
ikonka305885004063.jpg
A že by trocha štěstí..?

Velmi mě těší, že se Zacahry takto vzpamatoval. Jedna z úžasných a naprosto nepochopitelných věcí, co jsem za ta léta pozorovala u několika mužů, je to, že když se uvnitř nich to cosi zažehne, dokáží se vzchopit, být oporou a válečníkem z dob již dávno zaniklých. Dokázali mnohem více, když měli pocit, že v ně ostatní věří. Vezmu proto do ruky knihu a začtu se do ní, aniž bych se snažila vymámit z něj další slova.

A tak uběhla nějaká doba. Docela jsem se do toho začetla. Většina věcí byla pro mě naprosto nová. Prsty si zakládám stránky, které mi přijdou zajímavé. Někdo by věřil ohýbání rohů, ale to já nemám ráda. Knihy se nemají takto ničit. Zvednu hlavu k Zachovi, když promluví.

"No, něco mám," odpovím a jednou rukou si promnu krk, než přelistuji na danou stránku. "Je tu vyhledávací kouzlo. A taky vyvolávací... Myslím... myslím, že jsem ho i použila. I když teda jsem fakt netušila, že to je Noční můra," odpovím a dlouze vydechnu. Kolik jsem toho asi napáchala svou nevědomostí?

"Čirou náhodou není Bastet milovník exotických brouků? Nebo někdo tvůj známý?"
nadhodím a přelistuji na stránku s daným ovládacím předmětem. Ukážu mu odkaz na to. Popřípadě obrázek. "Tímhle se dá ovládat. Možná něco podobného má i tulpa..."
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 17. března 2016 19:02
nickystela268084851.jpg
Poušť - potěš koště...

Stále nehybně stojím za svým, i když vidím tu jiskru v očích a pokračuje mrazivým hlasem. Kdokoli normální by zdrhnul už ve chvíli, kdy by Řezníka Johna viděl, jak si to šine jeho směrem. Každý nenormální šílenec, by zdrhnul v momentě oslovení. A kdyby to byl náhodou až takový magor, aby téhle osobnosti předhodil výhružku, tak by se radši rovnou zastřelil sám. Já jsem osoba, která je naprosto mimo tabulky, jelikož stojím jako socha, dál na něj v poklidu mířím a poslouchám, co mi říká.

Řezník John je všímavý, stručný a věcný jako vždy. A bohužel pro mě, má naprostou pravdu. Jeho úšklebek mi připomene staré časy, kdy mě jako mladou žábu učil, co a jak s nožem nebo kontaktní boj. Neměla jsem to ráda, ale učila jsem se a díky němu umím spoustu věcí. Když mě John neučil boj z blízka, učila jsem se s Hluchým Bobem střílet, což mě bavilo daleko víc.
Pokud jsem někdy měla přátele, mohla bych s odstupem času říct, že to byl ten moment, kdy jsem tak někoho mohla nazvat... Dokud jsem si neuvědomila, že jsou mou slabinou a nenabrala pocit, že se té slabiny potřebuji zbavit.
Možná kvůli vzpomínce na naše lepší chvíle ze mě ještě není živoucí sekaná plněná ementálem s dírami po olovu z mých vlastních zbraní. Řezník se mu neříká jen tak, že to zní dobře... Kde započne své dílo, končí to masakrem a že je to psychopatický šílenec snad netřeba zmiňovat. Dokázal by mě tu rozcupovat na hadry, kdyby chtěl, ale on z nějakého důvodu nechce... Zatím.
Snad je ve sdílné a dobré náladě...
Když pro nic jiného, tak pro to, že jsem nidky nezažila, že by byl sentimentální. Na druhou stranu, to že jsem to nezažila, neznamená, že to v něm není. On se o svá tajemství příliš nedělil a o tom, že pracuje s alternativními realitami jsem se dozvěděla omylem.
Jednou ho Šilhavej Jack nějakým způsobem naštval, nevím přesně čím, ale John mu vmetl do tváře slova: "Víš, že v jedné alternativní realitě je z tebe moc pěkný transtvestita?" Jack málem vyletěl z kůže, ale neřekl na to ani půl slova a šel explodovat někam jinam.
Pousmání nad vzpomínkou si však odpustím.

Připomínka k mému oblečení a výbavě silně zabolí, neb tohle mi muselo příšerným způsobem sejmout reputaci o pár příček dolů. Ono v půjčených teplákách a bílé košili, bez zbraní navíc ani ničeho dalšího, nevypadá někdo jako já zrovna dvakrát vážně.
Au...
Opravdu to bolelo. Chvíli předstírám, že nad jeho slovy uvažuji, ale mám jasno už od chvíle, kdy je řekl.
Jsem v loji.
"Zajímalo by mě, jestli by mě to zabilo..."
To bych nebyla já, abych neměla nějakou posnámku s křivým šklebem, který měl být pravděpodobně úsměv.

Nakonec mlasknu a přikývnu, při čemž skloním pušku k zemi.
"Máš pravdu, Johne. Moje aktuální výbava stojí za hovno."
Potvrdím stroze a jen v duchu zaúpím, že jsem si před tím nevzala zbytek svých věcí. Jenže je fakt, že jsem netušila, že mě vzpomínka na můj kutloch přemístí pryč.
Aspoň, že pistoli a Mazlíka s mobilem mám...
I když pořád je to výbava na hovno, rozhodně je lepší než drátem do oka. Pomalým krokem se rozhodnu zkrátit vzdálenost mezi námi, čímž si snižuji možný počet zásahů, pokud se něco posere a dojde na střelbu.
"Můžeš mi teda zkusit říct, jak se dostanu zpátky do svý reality, ideálně k tvému Já a dodat co bych měla kurvadrát udělat, aby se tohle nestalo i tam, odkud jsem?"
Řeknu a i přes sprostá slova je můj hlas klidný, věcný a ledový, stejně jako jeho jen bez zbytečného vrčení.
 
Vypravěč - 16. března 2016 20:39
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Poušť - jak by řekl Kain... Hupsík
Nicky

"Ty mi vyhrožuješ?" V jeho očích se zlověstně zajiskřilo. Notnou chvíli tě probodával pohledem. Stále však stál na místě a nehnul se.
"Nemám rád, když mi někdo vyhrožuje." Podotkl mrazivě. Jiný by na tvém místě vzal nohy na ramena a riskoval to raději se zombíky než s ním. A s kýmkoliv jiným by se nemazlil a už by s ním dělal věci, o kterých raději ani nepřemýšlet.
"Kolikrát si myslíš, že mě zasáhneš než ti proseknu lebku?" Zavrčí.
"A navíc holka, nemáš automat, abys mohla mluvit o cedníku..." Ušklíbne se tím svým stylem, který si u něj moc dobře znávala.
"Krom toho, mohl bych tě tu nechat. Nemáš dost munice ani vybavení na to abys přežila víc než pár hodin... " Konstatuje suše.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 15. března 2016 22:17
nickystela268084851.jpg
Poušť - myslím, že jsme kapánek šílení...

Pozoruji Johna přes mířidla a poslouchám, co říká. Zatím to vypadá, že má hovornou, což nemusí být nutně vždy dobrá možnost, ale v tuhle chvíli to asi bude menší zlo. Nehnu ani brvou, pokud se nepohne ani on, jinak jej následuje můj i Mazlíkův pohled. V této lovecké strnulosti poslouchám zvuky okolí a dávám si dobrý pozor, jestli na mě nečíhá někde nějaký zombík ze zálohy, aby mi vpadl do zad.

Zamračím se. Oslovil mě jako všichni, což dává smysl, vzhledem k mé pověsti, ale jak bych mohla vědět něco o vzniku tohohle? To už trochu smysl postrádá.
Z jeho dalších slov mi je ale čím dál tím víc zle a začínám si uvědomovat, co se asi stalo. Špatně vysvětluj některé věci, ale mě to dává smysl, vzhledem k prožitým posledním chvílím s Lucem.
Ne že mě omrzel... ale ... já se neovládla.
Tiše polknu, v krku cítím nepěkné sucho, ale ruce se ani nehnou a ve tváři nedám nic znát.

Ušklíbnu se a odfrknu si.
"Super, takže jelikož seš tu ty a tohle není to, co znám, tak jsem sklouzla do alternativní reality. Nemám nejmenší ponětí, co moje Já v této realitě zamýšlelo, když tvořilo poušť... třeba na to opalování dostalo chuť, já nemám šajn... ale řeknu ti jedno, Johne. Co se mnou? Kurva rychle vymysli způsob jak mě dostat do reality odkud pocházím, jinak z tebe udělám cedník a víme jak moc to nemáš rád."
Spustím salvu slov, která rozhodně nebyla moudrá. Vzhledem k tomu, jak se mu v ruce objevil sekáček už během jeho řeči, by už spousta lidí v ten okamžik stáhla ocas mezi nohy a zacouvala a já místo toho startuju k výhružkám. Jo, já kurva vim, že jsem magor. Nemusíte mi to připomínat.
 
Vypravěč - 15. března 2016 13:06
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Poušť - ostatní jeskyně jsou pouze alternativní světy této jeskyně
Nicky Bullet

"Nicky Bullet." Pronese po tvém vzoru a prohlédne si tě od hlavy až k patě, jako kdyby jeho oči měli nějaký zabudovaný detektor čehosi.
"Ty to fakt nevíš?" Zhodnotí spíše sám pro sebe. Chvíli jen tak mlčky stojí a vypadá to, že přemýšlí nad tím, jestli ti to říct nebo tě nechat v sladkém nevědomí.
"Tohle všechno je tvoje práce." Nevypadá, že by to myslel jako nějaký vtip, spíše naopak.
"Nevím sice jak to přesně bylo. Ale potom, co tě Lucifer zachránil a podělil se o svou nesmrtelnost, stejně jako o své schopnosti, jste společně šli dobýt nebeské končiny. Pochopitelně jste vyhráli, to tě však omrzelo a ty jsi nakonec zabila samotného Pána Pekel a stvořila toto." Rukou ti ukáže po okolí. Rukou ve které se nacházel jeho pověstný sekáček a bylo na výsost jasné, že ho předtím neměl.
"Toto je přesně město Ghosttown, kterému se všichni normální obloukem vyhýbají. Myslím, že moc dobře víš proč. Jsou i další města... a taky jedna velká poušť. Furt nechápu proč poušť, tys nikdy nebyla ten typ, co se rád opaluje." Ušklíbl se tím svým obvyklým šklebem.
"Tak co s tebou?" Zřejmě řečnická otázka, kterou spíše pokládal sám sobě než tobě.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 14. března 2016 21:49
nickystela268084851.jpg
Poušť -Co-jsem-to-zase-vymyslela- Ghosttown, alternativní realita

V jednom nádechu cítím hotelové apartmá, v dalším už se mi do plic dostává prach a pachy, které s tím, kde jsem do teď byla, nemají pranic společného. Otvírám oči a rozhlížím se kolem.
Nikdo mě dvakrát nemusí pobízet, abych si zašoupla pistoli za kalhoty a chytila pušku, připravena střílet. Až takto připravená, se rozhlédnu kolem o něco pečlivěji, než v prvním okamžiku.
Co se tu u Luciferových koulí posralo, je naprsoto dokonale trefná otázka. Jen si tak docela nejsem jistá, že chci slyšet odpověď.

Šelest a zvuky okolí nejsou ani trochu příjemné a těkám z jedné strany na druhou, mířím hned sem a hned tam, očekávajíc něco, po čem bych mohla vystřelit.
Ulice jen vzdáleně připomíná místo, kam jsem ve své představě měla namířeno.
Tu se vynoří pár oživlých mrtvol a ze vzdálenosti, kteoru považují za bezpečnou, mě pozorují.
"Svině slizký."
Zavrčím a namáčknu k výstřelu, když tu mě v zorném poli upoutá jiný pohyb. Zombíci zdvořile uhýbají někomu jinému a jak se tam dívám přes mířidla pušky, rozeznávám známou tvář.
"Ale no to mě poser..."
Vydechnu tak, že to zní, jako bych si myslela že to už horší být nemůže. Po pravdě vím, že to zatraceně může být ještě horší a jak vidno, John má mrtvoly pod palcem, takže velmi rychle všechny vyklidí působiště anechávají nás o samotě. Nebo se to tak rozhodně snaží tvářit.
"Řezník John."
Syknu. Je to pár let, co jsme se neviděli, nebo abych byla přesná, já jeho, on mě možná někde vidět mohl. U něj jeden nidky neví. Co tak pozoruji vůbec se nezměnil, kdežto já dospěla.

"Mým uměním? Cha... fakt hnusnej paradox, že jsem zamýšlela zastavit se doma a vyhledat tě, ale moje nové schopnosti si to přebraly po svém. Asi to nebude taková brnkačka jak to u Luce vypadalo..."
Samozřejmě, vím, že Řezník John je nesmrtelný a zkusit ho zastřelit bude neúspěšné, ale stejně na něj dál mířím. V tomto směru jsem se nezměnila.
Co se tu posralo a kde sakra jsem?
Jsou dvě možnosti toho, co se může stát. Buď mi John neřekne vůbec nic a počká až se začnu ptát, nebo mi poví historku o tom, co tohle má znamenat a bude to pro něj něco jako velmi dobrý vtip na mou adresu. Má zvrácený smysl pro humor, pokud jde o jeho vědomosti z alternativních realit, času a prostoru. Další možností je, že se mě pokusí zabít, ale když to neudělal za dobu, co se známe, tak to myslím nehrozí ani teď.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.2780749797821 sekund

na začátek stránky