Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 09. března 2016 10:54
ikonka305885004063.jpg
Osudový polibek
Zach

Víte vy co?

Já mu to věřím. Neumřeme. Přežijeme. A zasloužíme si šťastný konec. Koblížek, Zach a já. V tuto chvíli, při tomto polibku, vše bylo možné a vykoupení bylo na dosah. Stačilo prostě a jenom to neodmítat. A já tu naději přijímala s otevřenýma rukama. Bylo to přesně to, co bylo potřeba na to, aby slzy zmizely.

Je nesmírně těžké se poodtáhnout, ale já přesně to udělám. I jeho náruč je více než dostačující na to, abych se stále cítila dobře. Hlavu si položím na jeho rameno. Hladím ho rukama po zádech, mám zavřené oči. Prostě relaxuji.

"Jsem ráda, že jsi dost šílený na to, abys se mnou chtěl mít cokoliv společného,"
řeknu s úsměvem. "Ale přeci jen už jsi jednou členem klubu sebevrahů, tak to možná bereš jako výzvu."

Poodtáhnu se tak, abych mu viděla do tváře. Mám chuť být veselá, možná trochu pubertálně nadšená a střelená. Kdo by byl řekl, že k tomu mi stačí jen polibek od toho pravého?

"Mám na tebe ale velkou prosbu,"
začnu a pohladím ho po hrudi. A pane jo! to je teda hruď! "Jelikož jak jsi asi poznal z mého úžasného dechu... oběd se ve mě moc neudržel. A ty vypadáš jako že už neumíráš... Hm, přinesl bys mi ty koblížky?" zazubím se na něj.

Maminka vždy říkala, že když přijde hlad, tak to je dobré znamení. Znamená to, že člověk je zdraví a v pořádku.
 
Zachary Cooper - 09. března 2016 09:31
danielditomasso077256.jpg
Prošel jsem světa kraj a jen tak něčeho se nezaleknu
Má krásná těhotná čarodějka

Možná se chovám jako puberťák, ale hodlám tvrdit, že jsem u toho velmi roztomilý puberťák. Zatím mne neodmítla, takže to zřejmě taky tak bere.
Abych pravdu přiznal, co se týče žen... byla to právě žena, která mi nabídla, že spolu budeme chodit. Raději přestanu vzpomínat nebo se s takovou přidám k Si a budu taky brečet. Vy byste si o mně mysleli, že jsem slaboch a to vážně nechci. Vzhledem k tomu, že tu mám těhotnou plačící ženu, kterou musím za každých okolností zachránit. To co se stalo nevrátím, byla to minulost a já jí hodlám neopakovat.

O to víc mne to její oznámení překvapí. O čem to vlastně mluví? Nechápavě pozvednu obočí, abych se od ní maličko mohlo odtáhnout. Ne však úplně, jen abych si mohl prohlédnout tvář, jestli to myslí vážně a není to žádný nepovedený žert. Protože zdá se, že bych nebyl první, komu by mělo být zakázáno vyprávět anekdoty.
"Máš divný smysl pro humor." Podotknu s povzdechem.
Chvíli mi trvá, než mi dojde, že to myslí opravdu vážně.
"Nehodlám ti jen tak umřít. Obzvláště ne, když čekáš toho prcka." Ruka mi sjede na její bříško, které pohladím. Hledím na svou ruku na něm a je to zvláštní pocit, který mění mou tvář a já se usmívám.
"A ty taky neumřeš. Jasný?" Pohlédnu upřeně na svou uplakanou čarodějku.
"Pokud to je kletba... tak každá kletba se dá porazit. A já jí hodlám porazit..." Myslím to sakra vážně. Proto na stvrzení a případné možné protestování, či cokoliv jiného, se k čarodějce nakloním tak, abych jí mohl vzápětí políbit a tímto polibkem stvrdit, že to myslím vážně. Nebylo to právě polibek, který zničil kletbu Sněhurky, stejně jako spící kletbu u Růženky. Polibek je sakra mocný. A ano, pokud to neukončila, tak jí líbám i přes slanost jejich slz, která tak nějak zabraňuje, abych si to pořádně vychutnal... Ale já to zvládnu.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 08. března 2016 23:56
ikonka305885004063.jpg
A jednoho dne exploduji v mixu krve, výměšků a něčeho nově zrozeného...
Zachary

V první chvíli chci namítnout, že Grimmelshauseni jsou skvělí lidé a ještě lepší rodiče, ale pak mi dojde koho myslí. Tu osobu, o které jsem si přes dvacet let myslela, že je mrtvá, abych následně zjistila, že je supersilná čarodějka, co chce vypustit příšery do Edenu a nakonec aby mi bylo i toto poznání strženo s tím, že to je jen tulpa. A najednou se mi chce brečet ještě o něco víc.

Odtáhne ode mne moje vlastní ruce, aby odhalil mou příšerně nyní zohavenou tvář. Nemohu tomu uvěřit, že ani po tomhle výjevu nemění své úmysly a ještě k tomu všemu mě žádá o to, abych byla jeho dívkou. Dělá se to ještě vůbec, nebo to je věc dětí na střední? Já bych to nevěděla, mé vztahy nikdy nevydržely příliš dlouho. Tisknu se k němu v tom náručí a cítím se naprosto bezpečně. Jako někde, kde nikdo a nic nemůže přijít a ublížit mě nebo koblížkovi. Vím, že to zní divně, ale v tu chvíli a v jeho náručí jsem byla doma, přesně tam, kde mám být.

Čerpám z něj energii. Ještě všem oznámením není konec. Pláč se zastaví a trhavé dýchání se též uklidňuje.

"Vždycky umřeme. Do třiceti. Jeden z nás umře a ten druhý truchlí a pak taky skoná,"
oznámím tiše. Mlčím. Držím se jej. Hlavu položenou na jeho hrudi. Mezi námi je ta jasná nevyslovená otázka. Vážně tu bolest chceme riskovat. Má vůbec cenu něco začínat, když víme, že to tak definitivně a brzy skončí?
 
David *Lucí* Rubin - 08. března 2016 23:02
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
Mám takový pocit, že se mi odpovědi líbit nebudou

odkaz

"Ano, jsem." Vůbec to nepopírám. Má pravdu, jsem kretén, který si až v této chvíli uvědomuje zásadní věci, které si neuvědomil předtím.
Zatraceně.
Začínal jsem z toho všeho mít divný pocit. Myslel jsem si, že se nikdy nebudu bát. Dokonce se nebojím toho, že by se Nicky podařilo mne sejmout jednou pro vždy. Jenže teď začínám pociťovat nepříjemný strach, který se mne zmocňuje svíravým pocitem. Jako kdybyste najednou nemohli dýchat, lapáte zbytečně po dechu. Otřásá to se mnou a já se chvíli musím o něco opřít, jinak bych se snad ani na nohou neudržel.

Na sucho polknu. Držím na uzdě nutkání se s ní o to přít. Říct jí, že je to naprosto blbost. Prosit snad i na kolenou, aby nikam nešla. Neudělám to však. Dal jsem jí své slovo a já sakra něco takového plním.
Poslouchám, co mi odpovídá... rozumím jí, ale jde to tak nějak mimo mně.
"Nicky..." Odtrhnu se od zdi, o kterou jsem se podpíral a i přestože mé nohy protestují, je donutím poslouchat.
"Je to jen dovolená... že?" Zeptám se jí nervózně.
"Není to jako dovolená... závorka pochop to, jako konec." Upřesním a v mém hlase je patrný strach.
"Protože... to by bylo poprvé, co bych dostal takto rychle kopačky." Pokusím se zažertovat, ale nějak mi to nejde. Jsem z toho celého nesvůj. To je sakra poprvé, co po mně někdo něco takového chce. To je sakra poprvé, co mně něco tak neskutečně v oblasti hrudi bolí. Ani rozchod s Asmoday tolik nebolel.

Už nemůžu dál. Být jejím stínem. Stínem někoho, kdo tě opustí, až jí přestaneš bavit. Stála jsem po tvém boku za každé situace. Chránila jsem v případě nebezpečí. A ty ses ke mně otočil zády kvůli lidské dívce, která nemá žádnou úroveň a ke všemu je to lovkyně lidí. Nikdy s ní nebudeš šťastný, sám si řekl, že na sebe nenechá sáhnout a ač si myslíš opak, nikdy se jí nedostaneš pod kůži, tak jako ona tobě. Někdy se stává to, že ve vztahu dvou, je vždycky ten kdo miluje víc a ten kdo miluje míň. Vzpomenu si okamžitě na její dopis a snažím se ho vyhnat z hlavy.
"Víš, že tě miluji? A právě proto se snažím pochopit a akceptovat tvé rozhodnutí."
Část mně křičí, abych jí to zakázal a řekl jí ať nikam neodchází. Ale ta je násilím potlačena. Cítím se unavenější, než kdykoliv dřív. Nemám nejmenší tušení, co budu bez Nicky dělat. Ale jistě to budou naprosto hlouposti, protože nic jiného neumím.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 08. března 2016 21:20
nickystela268084851.jpg
Ptej se, pak mi dej vědět, co ti řekl...
- Lucifer -

Možná jsem debatu přes dveře měla udržet, ale opravdu jsem měla obavu, že se nějaké jeho zranění posralo víc, než jsem odhadla. Teď, když to vidím, tak se konejším tím, že jsem to nemohla vědět jistě.
Nejsem zvyklá tak moc mluvit, ale prostě se stalo a já ze sebe vysypala aspoň část toho, co se mi honilo hlavou.
"Ty co? ..."
Neodpustím si odseknutí v příležitosti zasadit ránu.
"... Seš kretén? Jo seš."
Typické vystupování mé osoby, nebo obrana prosti vlastnímu otevření se? Toť otázka. Jednu jinou věc vím však jistě - tu "dovolenou" jsem si měla vzít už dřív. Neměla jsem zůstat v Chicagu, dělat, že nic a pak si to dál namlouvat.

Kdybych odjela nic z toho by se nestalo.
Jenže kdo jsem? Nicky Střela. A Nicky Střela neutíká...
No rozhodně ne před "problémy", které se dají zastřelit.
Možná to bude vypadat jako útěk, ale srát na to. Jediné, co mi vadí je, že moje pověst se drží jen v rámci tohohle města, možná trochu i v okolí, ale mimo kontinent nedosáhne ani v nejmenším.
Začít znova...
Na jednu stranu lákavé, na stranu druhou se mi to ani trochu nelíbí... Jen cítím, že potřebuju změnu. Lovit lidi a v mezičase topit játra, dupad na plíce a vyplavovat oči dlouho do rána u televize nebo zlostí třískat do a s kytarou... (No nečumte tak blbě. Umím hodně věcí než jen zabíjet, ale nijak se tím nechlubím. Není důvod). Nikdy dřív mi ta zdánlivá monotónost nevadila, ale teď mi ji narušil Luc a já, která si vždy uměla se vším poradit se najednou cítím bezradně. Není divu, že před tím chci pláchnout, do háje, ne?!

Luc nevěří svým uším a já si říkám, že to musí z mých úst znít jako skutečně něco naprosto neuvěřitelného. Vždyť neustále tvrdím, jak mě volno ubíjí a nikdy jsem nic jako dovolenou nepotřebovala, jenže... Já jsem já a má představa o dovolené je naprosto dokonale mě vlastní.
Budu se muset ozvat Johnovi... nebo jeho jméno vytáhnout při rozhovoru s určitými existencemi.
Jenže jak Řezníka znám, jakmile druhou možnost udělám bez jeho vědomí, tak si najde on mě. Zaslechla jsem o týpkovi, co se vytahoval jak se s ním zná a že s ním dělal... snažil se vyhandlovat vstup do nějakýho lepšího klubíku s tím, že vyhrožoval Řezníkovým jménem v roli "svýho kámoše, co vás tu zmasakruje, jestli mě tam nepustíte". No Masakr to prej byl, ale trošku jinej, než si chápek představoval. Říká se, že ho prej uklízeči z toho chodníku dostávali ještě po čtvrnácti dnech.
Jeden by tak zvážil, zda vsázet na poněkud dlouhodobější a důvěrnější známost, nebo ho jít najít a pokecat osobně s tím, že by mi zajistil jisté věci ohledně mého ubytování a nějaké té rekreace. Má spoustu kontaktů, i když Bob jich měl víc, na druhou stranu, ač si v drsné pověsti mohou žhavě konkurovat, Bob hodně ztrácí tím, že zmizel a nevím o tom, co s ním je, stejně jako o Jackovi. Možná jsou mrtví, možná jsou slušní občané... kdo ví, ale Řezník John si svou pověst stále řádně udržuje a šíří ji i dál po světě. Malé děti se dívají jestli nemají pod postelí strašidlo, dospěláci se raději ujišťují, že tam nečíhá Řezník John.

A proč s tak velkým esem nejsem v kontaktu? Když jsme se viděli naposled tak vypadal jako pekelně nasranej cedník. Nesmrtelnost má své výhody, ale když máte v sobě několik gramů olova a cítíte každou cestičku, kterou si ve vás kulky udělaly bez možnosti se z toho vymanit věčným spánkem, tak vám to na náladě dvakrát nepřidá. Zvlášť když můžete říct "Já to říkal". John tehdá vypadal, že ví, že ten kšeft poseru, ale pak nad svým nesouhlasme pokrčil rameny a šel do toho.
Jednoduše řečeno, dostat se kam budu potřebovat není jednoduché, ale já a jednoduché věci nejdou dohromady.

Zamrkám. Luc skutečně drží slovo a nijak mi nebrání.
On mě opravdu nechá jen tak jít? Žádné přemlouvání, prosba o lepší promyšlení... Nic?
Lehce zavrtím hlavou a zamračím se.
Ne. On by se k něčemu takovému nesnížil a ví, že bych ho poslala do háje...
Některé věci, je lepší neřešit, takže se rozhodnu pro tuto možnost. Vždy jsem to tak dělala a nemíním s tím přestat.
"Ještě přesně nevím... Egypt, Turecko, Írán, Irák..."
Pokrčím rameny a rozhodím rukama, jakmile vyjmenuji část zemí, kde se to střílí jak na běžícím páse. Aneb tohle je moje představa o dovolené a je naprosto jasné (zvlášť po posledních dvou jmenovaných), že se u moře válet nebudu.
 
Ray "Zatracený" Simons - 08. března 2016 19:45
ray9187.jpg
V Pekelném Luxu
S Beth

Duší? Povytáhl jsem obočí a chvíli si prohlížel Beth, jestli to myslí vážně nebo si ze mně dělá srandu. "Na mou duši bych nevsázel. Není zas tak exkluzivní." Zazubil jsem se na ní a nechal se k ní přitáhnout. Mezitím, co ona mne držela za límeček, já jí rukou sjel na pozadí a pevně jej sevřel. Ten její zadek je vážně famózní.
"Dobrá... v tom případě ti to budu splácet v naturáliích." Je snad na výsost jasné, co myslím. No samozřejmě, že jí to splatím počtem jejich orgasmů.
Lehce si olíznu ret, který mi skousla. Pohledem sejdu barmanku.

"Ty lichotnice, jedna." Pousmála se Fish a mávla rukou. Všiml jsem si jejich dlouhých nehtů a na sucho jsem polkl. Vůbec se mi nelíbila představa, jak mi jimi sahá po krku.
"Ale zlato, že to zrovna říkáš ty mně. Chtěla jsem se zeptat na to stejné." Hrábla pro dvě sklenky, nechal jsem se Beth dotáhnout k baru a pokusil se vytěsnit všechny možné scénáře, které se mi ani trošku nezamlouvali.
"To celé místo voní, jako ty. Myslíš, že bych si ho nechala vzít. Chybělas mi." Než stačí Beth říct o panák, tak nám sama majitelka za sebe nalije a položí dvě sklenky s červenou na bar.
"Jak myslíš, že to tu vypadalo jinak? Bylo to tu narvané zákazníky a o práci nebylo nouze?" Pozvedne tázavě obočí a nechá tě, abys jí odpověděla.
"Ten zatracený zmrd, Andras... díky němu sem nevleze ani noha. S tou mrchou, Asmoday, to tu brzo všechno zruinují. Stále nemohu pochopit, že nás v tom Lucifer nechal a vzal si dovolenou." Nevěřícně kroutí hlavou, mezitím co si i ona položila sklenku na stůl a nalila do ní to stejné, co máme my.
Já jsem si nervózně k tomu pití přičichl, jako kdybych očekával, že do toho nalila nějaký jed a chtěla se mně zbavit. A vlastně nejenom mně. Počkal jsem na tu chvíli, co jsme si všichni přiťukli a ona do sebe jako první obrátila panáka.
"Ale no tak... krasavče. Nepatřím k ženám, co někoho tráví. Jsou mnohem jiné způsoby... viď Iracebeth?" Mrkla na Beth a já si najednou byl vědom, jaké způsoby měla na mysli a tak jsem do sebe toho panáka raději obrátil a poručil si o další.
 
Zachary Cooper - 08. března 2016 19:27
danielditomasso077256.jpg
Ale kuš... takto nemluv
Si

"Asi jsem se naprosto zbláznil. Nicméně mám pocit, jako kdybych tě znal celou věčnost. Takže..." Vykouzlím na své tváři o něco širší úsměv, ale ne takový, aby se mně hned zalekla. To bych opravdu nechtěl.
"Jen si budu muset načíst hodně knížek... protože toho opravdu o těhotenství, rodičovství a tak nějak o všem moc nevím. Už jsem ti řekl o tom, že moji rodiče by nebyli skvělým vzorem." Zatřepu hlavou a plácnu se do čela.
"A... zdá se, že stejně tak tvoji. To nějak zvládneme. Určitě." Pohladím jí po ruce. Jsem z toho nervózní, ale nemám v úmyslu odejít z boje. To nedělám. A to, že je těhotná s někým jiným, nemění nic na tom, že mám v plánu s ní strávit zbytek svého života, pokud mi to dovolí. Zdá se, že kdyby otec dítěte o to dítě měl zájem, tak by tu s ní byl a Sierra by jistě nebyla na mém gauči, nedržela by mne za ruku.
Nepatrně se pousměji. Než se můj úsměv zarazí, když se rozpláče.
Ze začátku opravdu netuším, co mám dělat a tak se opatrně dotknu její tváře, teda nejdřív jí dám pryč ty dlaně, které zakrývají její překrásnou tvář. Je krásná, i když brečí. Vše kvůli tomu, abych jí sestřel slzy a pokud se tomu nějak nebrání, tak jí obejmu s úmyslem jí ochránit před celičkým světem. Nic lepšího mne prostě nenapadne. Neumím utěšovat.
"Je mi jedno, jestli jsi nebo nejsi přecitlivělý brečící blázen... pokud budeš můj blázen." Myslím to vážně a to je možná na tom to celé šílené. Jiní na mém místě by pravděpodobně vzali nohy na ramena. Jenže kdybych to udělal, považoval bych to za největší z hloupostí, které bych udělal. Nemám tu potřebu. Mám v úmyslu být po jejím boku, ať je to sebevíc šílenější a překonat všechny nástrahy.
"Teda... nemyslím, že bych tě snad chtěl vlastnit... To bych si nedovolil. Já... ehmm... ani jsme neabsolvovali tu večeři a přijde mi hloupé tě žádat o to, jestli bys se mnou nechtěla chodit... ale můžu?" Znejistím a nervózně si prohrábnu rukou vlasy, zadrhnu se o to bolavé místo a maličko zaúpím bolestí.
"Chtěla bys?"
Kdyby mně měl někdo známkovat, tak bych za to dostal s určitou pravděpodobností nedostatečnou. Byl by to zřejmě první předmět, ze kterého bych propadal. Doufám, že jsem neřekl nic špatného. Za to, že se rozplakala, zřejmě mohu já... nebo já nevím.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 08. března 2016 18:36
ikonka305885004063.jpg
Ano, brzy budu tlustá jako pátrací balon

Whů?


Jedna z nejpodivnějších reakcí, to se mu musí nechat. Já bych se hádala, zda je k čemu gratulovat, ale raději mlčím. Jen a jen kvůli tomu, abych vůbec zachytila jeho reakci a věděla, jak moc ho to vyděsilo. Teda zdá se mi, že ho to vůbec neděsí, jen ho to překvapilo. Podívám se na naše spojené ruce a pak jemu do tváře.

"Páni, to jsi asi jediný chlap na světě, koho by po dnu známosti tohle nevyděsilo a nechtěl by utéct,"
pronesu s úsměvem, po chvilce ticha. V hrudi cítím něco, co se rozpíná mým tělem. Něco, co mě nutí těšit se z jeho přítomnosti. Dohání mě k té šílené touze skončit u něj v náručí, ačkoliv o něm nevím nic než jméno, jeho noční můru a to, že v nějaké budoucnosti jsme se měli mít spolu skvěle.

"Až na to Whů, jsi zareagoval skvěle, Bastet si tě skvěle vychovala,"
řeknu ve snaze, abych situaci odlehčila, ale moc mi to nejde. Vidění se mi rozmazává, neboť se mi oči plní slzami.

"A sakra, ne, já nechci brečet, já nejsem smutná, nechci brečet,"
přemlouvám se nahlas, ale je to naprosto bez jakéhokoliv účinku. Slzy se koulejí po mé tváři.

"Já nejsem přecitlivělý jen tak brečící blázen, fakt ne," promluvím mezi vzlyky. Rychle schovám tvář za dlaně, když už vím, že je zbytečné se snažit udržet slzy vevnitř.

Vím, že jsem iracionální a že to musí vyděsit jakéhokoliv chlapa, ale já stejně doufala, že se toho nezalekne. A vezme mne do náručí. Ach jak moc jsem v to objetí doufala a přála si jej!
 
Iracebeth *Beth* - 08. března 2016 18:12
beth29929.jpg

Luxusní Lux s luxusní barmankou

~Ray~

 

Pokud jste v Pekle chtěli vypustit páru, byl Lux to pravé místo. Jediní, kdo vám rozbije držku, je zdejší ochranka, popřípadě rozkošná barmanka stojící přímo za pultem. Číst v ní bylo, jako by někdo před vás položil knihu v červeném obalu. Dozvěděli jste se o ni všechno a přitom nic. Proč si zrovna vybrala zůstat tady, jsem nechápala, ale ani jsem se po tom nepídila. Kdysi jsem pro ni měla jistou nabídku, ale nakonec z toho sešlo. Důvod? Odešla jsem z Pekla a ona si vedla i přesto velmi dobře. Jestli jsme sokyně? Kdo tu není, ale sakra, ráda ji zase vidím. Kdybych chtěla mít ségru, byla by to právě ona. Irace by se mnou souhlasila. Nejednou jsme lumpařily a byly jsme si prostě souzeny.

 

„Platí se duší, čím jiným,“ zavtipkuju a poklepu mu na hrudník. „Tvá mi koupí nejlepší pití podniku,“ chytnu Raye za límec a přitáhnu jej k sobě, abych se mu na chvíli zakousla do rtu. Ah, jak já to zbožňuju. Být sama sebou. Víc, než tam nahoře. Možná ze mne více mluví Irace. „O peníze se nestarej,“ mrknu a nehodlám o tom diskutovat. Duše by byly skvělá měna, jen je s nimi jedna potíž. Do peněženky je nenarvete a chodit jako vodník se taky nevyplácí. Ani nečekejte žádné kůstky, nehty a tak. Je to hnusné! Ne, že bych si vytrhávání nehtů neužívala, ale svou peněženku chci mít čistou. Takže tu máme pekelnou měnu. Krásné zlaté mince. Odkud si myslíte, že se vzaly peníze? No, z Nebe určitě ne.

 

„Fish!“ pozvedla jsem koutek úst a mohly bychom si pohledem konkurovat. „Jak to jen děláš. Vypadat neustále takhle sexy,“ došla jsem rovnou k baru, táhnouce Raye za sebou. „Děláš mi to těžký,“ ušklíbla jsem se a v mé tváři šla vyčíst jakási dravost.

Pohlédla jsem na lovce a usmála se. „Jistě, pokud stále udržuješ to naše hnízdečko lásky,“ koketně jsem do Raye šťouchla. „Hm,“ rozhlédla jsem se kolem. „Posledně, co jsem tu byla, to tu vypadalo jinak. Tvá přítomnost tady je jen přítomnost, a abychom tu nebyli na suchu, dej nejlepší, co máš.“ Pokud to Raye nezabilo před tím, teď má aspoň nějaké šance.

 
Zachary Cooper - 08. března 2016 14:20
danielditomasso077256.jpg
Ou... těhotná?

"Mám o tebe starost, není v tom nic víc. Omlouvám se, že jsem to řekl a asi to špatně vyznělo. V mého hlavě to znělo jinak..." Měl jsem o ní strach. Sice jsme se poznali před nedávnem, ale mám pocit, že jí znám už z dřívějších dob. A to co se mnou dělá její přítomnost, je šílené.
"Ale pokud chceš zmrzlinu, či koblížky... tak obojí tu mám, stačí říct a skočím pro to." Dodám s nepatrným úsměvem.
Když zazní ona slova, který nikdy nepřináší nic dobrého. Musíme si promluvit, vždycky mi to zavánělo nějakým průšvihem a kdo ví přesně čím. Vám ne?
Na sucho polknu a nakonec se posadím. Čekám tak verdikt poroty.
To co se dozvím, je poněkud překvapující a zdá se, že nejsem jediný kdo má problém sdělovat jisté věci tomu druhému.
"Whůůů..." Zazní to samo od sebe, než bych sám vůbec plánoval a kdo ví co.
"... chci říct, gratuluji." Vysoukám ze sebe s jistými obtížemi. Zarazím se, neboť si vzpomenu na to, co se mi zdálo... teda nám zdálo.
Párkrát zamrkám než jí s jejím svolením chytnu za ruku a upřeně se na ní podívám.
"Jsem rád, že to vím. Nicméně nic to nezmění na tom, že bych s tebou chtěl jít na večeři a pokud ta večeře klapne... což opravdu doufám..." Na chvíli se odmlčím. Rád bych to řekl všechno smysluplně a nedomotal to, i když to tak nějak domotané už je.
"Ani trochu mi nevadí, že jsi těhotná. Stejně jako nemám žádný problém ti v případě nutnosti pomoct s čímkoliv budeš potřebovat. Záleží mi na tobě... teda teď na vás. Rád bych byl součástí tvého... vašeho života... teda ehmm... pokud mi to dovolíš." Opravdu teď doufám, že to vyznělo tak jak jsem to myslel a neřekl jsem zase něco špatně. Skutečně bych si přál být součástí jejich života. Nevím proč tomu tak je. Možná jsem úplně zešílel. A pokud ano... tak ať. Zároveň doufám, že ta dnešní večeře klapne.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.25309896469116 sekund

na začátek stránky