Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 24. února 2016 18:31
nickystela268084851.jpg
Musíš si příště dávat pozor na to oč se dělíš...

Nad tím jeho úsměvem mě napadá jediná škodolibá věc. Jak přimět Lucifera, že se mnou opravdu žít nechce? Donutit ho žít jako já. Ha! Nevydržel by ani týden, kdyby se mnou měl žít na ulici stylem z ruky do pusy a jez rychle, krysy a soudruzi v ulici mohou být rychlejší než světlo.

Vysvětlení jména "Gabe" jsem očekávala. Levá ruka Boží, fajn, tohel bude psina.
"To je ten vypelichanej holub, co si řekl, že bejt ženská zní jako skvělá sranda?"
Ujasním si informace, které jsou mi známé a chvíli přemýšlím, jestli jsem ho/ji někde neviděla. Při svých slovech se i ušklíbnu a odložím Mazlíka na stůl, zatímco si potěžkávám meč. Volnou ruku včas zadržím, aby nesklouzla k břichu. Ne, na tom bejt ženská není kurva vůbec nic srandovního... Ale je otázka, jestli tohle ten frajer vůbec muší řešit, když vychází z chlapa. Asi ne.
Klikař podělanej, už teď ho nemám ráda ...

Lucova reakce k meči je zcela nic neříkající. Vlastně říká jediné - je to zajímavé. Hádám, že žádat po něm něco víc je naprosto zbytečné. Nevím jestli mu víc přijde zajímavé to, že jsem meč dokázala přivolat, aniž bych se nějak extra snažila a nebo to, že vlastně držím jeho meč. Vím, že má mít dva a to, že přivolal jen jeden vypovídá své.
Můj meč, jako kdyby rád viděl svého sourozence, zaplane o něco silnější září, ale stejně...
"Vypadá jinak..."
Konstatuji když porovnávám svůj s tím jeho.
Bez příčky to bude pěkně na hovno obrana...
Sice jsem si meč nikdy nepořídila a hodlám tvrdit, že s tím neumím mávat, ale vím dost o nožích a dýkách. No a není tohle jen větší nůž?

Po zatleskání zmizí nábytek a jsem vyzvána k tanci.
"Prosím."
Lehce přikývnu, mírně houpnu koleny v náznaku úklony a v tu ránu bych si dala facku.
Jak je to dlouhou...? Já si to ještě pamatuju?!
Vztekle zatnu čelist. Tu trapně nacvičenou odpověď z tanečních mám ještě pořád zažitou a to bych přísahala, že jsem vše zapoměla... Rozhodně jsem zapomenout chtěla.

Zatřepu hlavou a přehodím meč do pravé ruky. Cítím jako bych ten meč nedržela poprvé ačkoli držím. Vnímám ho jako svou součást, jako něco, co se mnou bylo odjakživa a naprosto přesně vím, co mám dělat. osobně si myslím že to spíš tuším, ale ten neodbytný pocit vědění sálající z meče je... zvláštní.
"Ale vůbec s tím neumím a jestli se vzájemně zabijem, tak za mnou nechoď brečet."
Prohlásím když udělám pár kroků proti němu, rozkročím se do střehu a pozvednu meč jak by asi teoreticky měl být. Zkušenosti s nožem jsou v tomhle neocenitelné. A jelikož jsem ušla světa kraj a jen tak něčeho se neleknu, tak rovnou zaútočím (63%).
Meč jako by sám vedl mou ruku, opíše elegantní oblouk kolem mé hlavy a zamíří na místo mezi Lucovým levým ramenem a krkem. Pokud to vyjde, bude to zásah na klíční kost.

 
David *Lucí* Rubin - 24. února 2016 13:42
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
Zdá se, že jsem se nepodělil jen o svoji nesmrtelnost.

"To rozhodně nečekám." Prohlásím rozhodně a na mé tváři se objeví široký úsměv. Zatraceně mne to potěšilo. Mám v úmyslu si zvyknout na onu vůni. Co bych pro svou jedinou udělal? Pochopitelně spoustu věcí, už jsem se s ní podělil o nesmrtelnost, podělím se i o svůj domov.

"Gabe, taky známá jako levá ruka Boží." Vysvětlím jí, ale něco mi říká, že tak nějak ví koho přesně myslím.
"Neřekl jsem nic takového. Ty jsi známá tím, že se nevzdáváš. Tvrdohlavý mezek." Vyzdvihuji samozřejmě věci, které mne na ní okouzlili. Rozpačitě se na ní podívám, toto je právě jeden z těch pohledů, u kterých nemáte ani tušení, co se jí tak žene v hlavě.
"Souhlasím."
Chystám se, ještě si nalít sklenku na zahnání žízně, ač žádnou nemám. Ale tak nějak na to zapomenu ve chvíli, co Nicky v ruce drží skutečný meč. Překvapeně se na ní podívám, vlastně podobným způsobem jako ona na mně.
Přivolal jsem oba své pekelné meče, protože ten, co ho přivolala Nicky se podobal jednomu z nich a následně jsem místo dvou, držel v ruce pouze jeden.
"Zajímavé." Zhodnotil jsem jedním slovem, to co se stalo. V hlase bylo znatelné uznání a překvapení zároveň.
"Vskutku zajímavé."
Zatřepal jsem hlavou. Odložil sklenku a místo toho několikrát máchl do vzduchu, než jsem si stoupl do základního postoje.
"Mohu požádat o tanec?" Pozvednu tázavě obočí a vyčkávám, jak se rozhodne ona. Než jakkoliv učiní, zatleskám a díky tomu gestu zmizí veškerý nábytek, nerad bych byl, kdyby došel k úhoně.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 23. února 2016 22:05
nickystela268084851.jpg
Kdyby chyby...

Je mi fuk jak blbě na mě musí koukat, když se vítám se svým miláčkem. Je to můj oblíbenec a měla jsem obavu, že už ho neuvidím. Chyběl by mi a ne zrovna málo.
Mezitím se Luc chystal kdo-ví-kam, asi do sprchy, když jsem ho zarazila svým prohlášením a on jak naschvál nechal svůj cíl cesty být a s veselou otázkou šel rozlévat něco k pití.

"No... Nečekej, že ti z toho padnu k nohám."
Zašklebím se a svůj pohled i pozornost věnuji Mazlíkovi, když kontroluji zda ho složil správně a je vše v pořádku. Je pravda, že tohle je podle mě daleko přitažlivější vůně, než cokoli z těch chemických sraček, ale nemohu dopustit, abych se začala chovat jinak. Někdo musí dbát o svou reputaci.

Jakmile se pohybuje od baru ke mě, zbystřím a sleduji ho. Přinese láhev, nalévá a u toho mluví.
"Gabe?"
Jasný otazník s tím, že nevím o kom mele, i když jisté podezření mám. Dvojitý agent je docela nápověda v souvislosti s "Mikkym", který ze mě není dvakrát odvařený a podle všeho pomohl Lucovi vyštípat mě z lochu.
Chytnu Mazlíka do jedné ruky, hlaveň skloněná k zemi, a do levačky vezmu sklenku, kterou do sebe po chvilce přemýšlení obrátím.
Ta chvilka se věnovala možným variantám toho "co teď a co potom".
Sama sebe přistihnu, že ač jsme ještě před pár hodinami mluvila o "našem pekle", tak teď je mi to tak nějak trochu proti srsti. Nebo ani tak ne tak nepříjemné, jako spíš že si tím prostě a jen nejsem jistá.

"Hele... z boje nikdy nevycouvám."
Nadhodím a vzhlédnu k němu. Náš výškový rozdíl mi nikdy nebyl na obtíž a neměla jsem důvod ho řešit. Už jsem zabila i týpky, který měli totéž co Luc na výšku také totéž na šířku.
"Ale na druhou stranu, meči nedojdou náboje."
Čím je tak nějak jasno, jaká možnost se mi zamlouvá víc. Odložím prázdnou sklenku a jen tak pro srandu si představím, že bych v ruce svírala meč. Nemám žádnou konkrétní vizi, prostě si jen představím ten pocit, zatímco se snažím vymyslet, jak by mohla "Láska" ve skutečnosti vypadat.

Nadechnu se k tomu, že mu řeknu své požadavky na zbraň a něco se mi mihne v okraji zorného pole. Jaké překvapení, když zjistím, že ten pocit váhy v ruce nebyl jen pocit a je tam skutečně meč. Ani nestihnu maskovat vlastní překvapení. Jako kdyby čepel olizovali plamínky, ale jen nízké, drobné... tlumené.
"...?"
Chtěla jsem se zeptat na nějaké vysvětlení, ale doslova a do písmene jsem oněmněla vlastními schopnostmi. Tohle totiž vypadá velmi podobně, jako Lucovi plamenné meče. Pekelné meče.

Meč

Někdo si hodil :D
 
Vypravěč - 21. února 2016 23:32
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Na obědě s Morganou
Si

Ono oslovení mami, Morganu velmi překvapilo. Párkrát zamrká a možná to je právě důvod toho, že její pláč ustane a opět se nahodí ona maska profesionála, kterým ona je.
"Nic mu neřeknu. Neboj se." Vykouzlí na své tváří nepatrný úsměv, i když to jde těžce a dlouze si povzdechne.

"Dalo by se říct, že už tak nějak vím, kde bych jí měla hledat. Jednou pro vždy to s ní skoncuji. Napáchala už dost škod." Částečně tě seznámí se svým plánem, ale je naprosto zřejmé, že si toho hodně nechává pro sebe.
"Nic s čím by sis měla dělat starosti. Slibuji ti, že všechno bude v pořádku." Dopije sklenku vína. Zamává na číšníka s jasným úmyslem zaplatit onen účet.
"Musíme se stavit do jednoho z mých úkrytů, pro knihu ve které jsou potřebné věci. Je na čase, aby si ode mně taky něco pořádného dostala." Mrkne na tebe. Vzhledem k tomu, že číšník se objevil s naprostou rychlostí, zaplatí za onen oběd a nechám poměrně luxusní dýško, které by snad každý záviděl.
"Pojď se mnou, prosím, na toaletu. Ať tu nejsme moc na očích, když se budeme přesouvat." Přehodí si kabelku přes rameno a vydá se k dámským záchodkům.
Její elegantní chůze připomíná tak trošku tanec a moc hezky se na to kouká. To ti může potvrdit nespočet mužů, co svůj pohled stočilo na Morganino pohupující pozadí.
Zdá se, že jídlo ti zrovna dvakrát nesedlo nebo to je prostě a jednoduše způsobeno nevolností z těhotenství, že na onu toaletu potřebuješ i z jiného důvodu, než se nenápadně přesunout někam jinam.
Jsou jisté věci, které v těhotenství nejsou zrovna dvakrát příjemné.
 
David *Lucí* Rubin - 21. února 2016 23:17
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
WD40, kdybych to jen věděl dřív

Překvapeně na ní pohlédnu, když se vrhne na svou zbraň, jako kdyby se jednalo o nějakého domácího mazlíčka či něco takového.
Nad její otázkou jenom souhlasně přikývnu a část mne v té chvíli očekává ránu, či další postřelení. Je to Neřízená Střela a dělá čest svému jménu.
Ehm... vážně jí voní něco takového?
Zarazím se v půli cesty k nejbližší sprše, abych to ze sebe smyl, když mi sdělí, jak to s těmi vůněmi vlastně má.
Tak já po celou dobu na sebe šplíchám něco velmi kvalitního, co skvěle voní. Jiné ženy z té samotné vůně rozkoší omdlívají, či se vrhají k nohám. A jí voní něco takového? Proč mne to vlastně překvapuje?
S úsměvem na rtech a nevěřícím kýváním hlavy se otočím a vrátím se zpátky.
"Ehmmm... takže toto má být můj nový parfém?"
Přejdu k baru, abych z něho vytáhl láhev něčeho, přičemž pohledem zabloudím na páchnoucí svázaný pytel sraček, jak ho nazvala Střela, říkám si jediné - Měl bych s ním něco konečně udělat. - Přestává se mi totiž líbit, jak tu kření, i když je mimo. Jenže Lenora je pěkná mrška a bude chvíli trvat, než sám sebe přesvědčím, abych se k něčemu takovému dokopal.
Utřu si aspoň zaprasené ruce do županu, stále ležícím na křesle a rozleju nám do dvou skleniček.
"Mluvil jsem s Gabe, která je náš dvojitý agent. Odteď budeme vědět o tom, kde se co šustne."
Nemám v úmyslu jí za žádný případ sdělovat, co se přesně odehrávalo, protože se vlastně kolem a kolem nic neodehrálo.
Udržel jsem svoje choutky, i když bylo skutečně příjemné se zas po dlouhé době někoho dotýkat a neschytat za to ránu.
Já vím... já vím... mám co jsem chtěl. Abych pravdu přiznal, jsem za to rád. Jen to prostě bude nějakou chvíli trvat. Zvyknout si. Odolat.
"Hmm... takže teď nakráčíme rovnou domů a sebereme si zpátky naše království?" Otáži se po chvíli.
Rád bych měl nějaký plán, než naprosté nic. A pokud se chceme nepozorovaně dostat domů, budeme muset navštívit Mustang Sally, se kterou se tam dá nepozorovaně dostat.
"Nebo mi řekneš, jak má vypadat ta tvoje Láska a já tě naučím, jak se efektivně prochází žaludkem?"
Mít onu chvíli klidu je skutečně omamné a také zasloužené. Proto představa toho, že by to mělo být jinak, se mi zdá v této chvíli děsivá. Peklo dneska nikam neuteče. Nebo snad ano?
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 21. února 2016 19:29
nickystela268084851.jpg
Nová vůně pro muže - WD 40

Vidocq jak se zdá má nasráno nejen v kalhotech, ale i v hlavě. Rána nebyla tak silná, aby ho uzemnila a on stejně vyjekl děsem a odpadl. V tentýž moment se však otevřou dveře a to už pistoli opět držím připravenou střílet a mířím na Luce v nich.
"Jo."
Houknu jako odpověď a skloním zbraň, při čemž ještě jednou zkontroluji, že alchymista skutečně omdlel a nehraje to na mě, aby využil situace ve svůj prospěch.
"Podělanej pytel sraček..."
Zkonstatuji na jeho adresu, potáhnu z cigarety a zvednu se, abych šla k Lucovi a věcem, které přinesl.

V očích mi zatancují jiskřičky radosti, když poznávám své zbraně.
"Mazlíku!"
Zbraň mu div nevyrvu i s rukama a políbím ji na dřevěný bok hlavně. Během toho mě praští do nosu vůně technického oleje, kterou si při onom polibku uvědomuji ještě hlubším dojmem, než během mé chůze blíž.
Z hluboka se nadechnu, objímajíc pušku, u toho shodím ostatní zbraně na stůl a po chvílce kouknu na Luce.
"Tys ho čistil."
Ne, nebyla to otázka. Je to naprosto zřejmé, nejen tím, že Mazlík voní sám o sobě, ale také je WD 40 cítit i z Luce.

Položím Mazlíka na stůl a pohladím ho po dřevě konečky prstů s pohledem na oblíbenou zbraň.
"Neměl bys to dělat."
Pronesu s úšklebkem a vzhlédnu.
"Příšerně mi voníš."
Tím se do šklebu vloudí náznak veselosti, ale držím si určitý odstup. Není to tak, že bych se po něm měla teď plazit jako břečtaň, ale... díky tomu se pro mě stává přitažlivějším, než když na sebe nelije nějakou luxusní voňavku.
 
David *Lucí* Rubin - 21. února 2016 16:10
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
v hotelu, kde jinde že?

Tak to vypadá, že mám nového spojence. Mikky se posere až zjistí, že Gabe je se námi a proti němu. Teda pokud se dozví. Pochybuji o tom, že se levá ruka jen tak dá na něčem takovém nachytat a vyplatí se mít dvojitého agenta.

Ještě chvíli jsem s Gabe jen tak klábosil a přitom, abych se zabavil čistil zbraně Nicky.
Nemám totiž ani nejmenší tušení, jak se komu podařilo je totálně zapráskat a teď vážně nestojím o to, aby tam Střela nakráčela v plné polní a vyvraždila celý krám. To můžeme udělat kdykoliv jindy.
Po dlouhé době hledání v onom baru jsem nakonec našel onu zázračnou věc na čištění v podobě WD 40. Rozebírat zbraně a správně je zase dát do původního stavu pro mne nebyl nikdy problém. Vím o nich docela dost, ale nikdy jsem je neměl tak rád, abych do nějaké pořádné pro svou osobní potřebu, investoval. Nemůžu si prostě pomoct, jsem spíše na ty chladné zbraně.
Co se týče samotného baru? Byl tak nějak zavřený, cedule na dveřích hlásila něco o nemoci. Hosté mají holt smůlu, v Chicagu je spoustu jiných barů. Kdyby se případně našel někdo, kdo by to tak nějak ignoroval a dostal se nějakým způsobem přes zamčené dveře, už by s určitou pravděpodobností nepřešel před hlídajícího golema.
"Ne, že by to s tebou nebylo fajn... ale už musím. Mám povinnosti."
Jen jsem na Gabe kývnul a dál čistil miláčky Nicky. Levá ruka se na mne ještě chvíli dívala s úsměvem na rtech, než s pufnutím zmizela. Oba jsme si užívali v teatrálnosti. A proč taky ne.

Ještě dlouho chvíli jsem se zabýval čištěním zbraní a všemu co k tomu patřilo, než jsem si všiml času na hodinkách.
Čtvrt na dvanáct? Pozvednu oboči, notnou chvíli uvažuji nad tím, jestli bych se měl vrátit či jí nechat ještě spát. Než se nakonec rozhodnu s pracně vyčištěnými zbraněmi, celý páchnoucí od technického oleje, vrátit zpátky.
A to zrovna ve chvíli, kdy Nicky, až intimně seznamuje s pažbou pistole tvář alchymistu. Ten však na ono seznámení nestačí nic pořádně říct a jen bolestivě vyjekne, než omdlí. Použil jsem pochopitelně dveře přes ony hodiny a odpustil si pokračovat v oné teatrálnosti s možným pufnutím. To by s určitou pravděpodobností Nicky dvakrát neocenila.
"Vyspala ses?" Zeptám se mezitím, co jí podávám všechny její věci a mám tak nějak v úmyslu se jít opět umýt, protože toto mi zrovna dvakrát nevoní.

 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 21. února 2016 14:48
nickystela268084851.jpg
Vyspinkaná Střelička...

Zvuky mě vytrhnou z polospánku, ve kterém jsem se nacházela a okamžitě mám odjištěnou pistoli v ruce připravená zmáčknout spoušť jakmile najdu cíl. Stojím na nohou a mířím na dveře, než mi postupně dochází, že ty zvuky jsou pouhé volání o pomoc od svázaného alchymisty.
Ohlédnu se po hodinách a s překvapením zjistím, že jsem spala déle, než jsem očekávala. Pokývu hlavou, uznávám, že jsem to potřebovala a je mi o něco lépe. Bolesti v podbřišku si téměř nevšímám, jelikož mám ještě v živé paměti tu nejhorší, jakou jsem kdy zažila.

Pušku si hodím na záda, jak jsem zvyklá. Váha té zbraně mi chyběla a je příjemné ji opět cítit.
Jendu pistoli šoupnu za okraj tepláků a jsem vděčná za pevnou gumu, druhou mám v ruce připravenou k použití. Otevřu dveře a jdu do místnosti, odkud se ozvývá volání muže, který se mě snažil zabít a je mi vydán na milost i nemilost.
"Dobré ráno... Růženko."
Zašklebím se a ve tváři mi přeběhne divoký úsměv, jakmile k němu dojdu a mířím na něj.
Oslovení, kterým mě označoval upír ve vězení Rady, pronesu s patřičnou nelibostí.

Vycítím, že Luc bude stále na baru a i kdyby tam nakrásno někoho klátil, nehodlám mu to jít pískat. Osobně mám novou zábavu přímo před sebou a to je pro mě daleko, daleko lepší.
"Smrdíš jak chcíplej čokl..."
Konstatuji s nakrčeným nosem. Zlepšené smysly nejsou ve spoustě ohledech tak skvělá výhoda, jak by si jeden myslel. Raději sáhnu po cigaretě a zapálím si, abych pachy okolí přetloukla něčím příjemnějším.
"Srabe posranej, co sis myslel, kreténe? Že zneužiješ toho, že Luc spolejhá na tvou loajálnost abys mě dostal?"
Položím pár otázek a nechávám na sobě znát, že mě tím skutečně namíchnul a mám chutě mu provádět spoustu zlých věcí. Při tom zkontroluji jak dobře drží jeho provizorní pouta a přidřepnu k němu.
"Tak tady mě máš, kryple... Přežila jsem to. Smůla viď?"
Na to se velmi zle ušklíbnu, přetočím si pistoli v pravačce jediným plynulým pohybem tak, že jí teď držím za hlaveň a pažbou ho praštím do tváře. Síla to sice je, ale maximálně na vyražení pár zubů, nikoli zabití, nebo přivození nového bezvědomí.
 
Vypravěč - 21. února 2016 14:20
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Spánek v hotelu u konce
Nicky

Notnou chvíli bylo ticho a klid, než si zaslechla jisté zvuky, přecházející do protáhlého zvolání "Pomooooc!".
Jak dlouho dobu jsi spala? To ses tak nějak mohla dozvědět při pohledu na hodinky na nočním stolku, které ukazovaly čtvrt na dvanáct večer.
Někdo se probudil a nebyla si to pouze ty.
Alchymista byl opět při smyslech a snažil se dostat ze svého vězení, což mu zrovna dvakrát nevycházelo.
Z úst mu vycházelo neustálé volání o pomoc, které už nebylo takové jako to prvotní.
Lucifer byl stále pryč. A krom Alchymisty se tu necházel nikdo další.
Hotel měl s určitou pravděpodobností více ochran než samotná vila. Nebo spíše než on, to mělo zrovna toto neexistující patro. Ač tak či tak, už jsi tak nějak vzhůru a naspala si toho více než si pravděpodbně mohla předpokládat.
 
David *Lucí* Rubin - 21. února 2016 13:30
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
V hotelovém baru

Stalo se toho hodně? Samozřejmě, že ano. Bylo toho tolik a za tak rychlou dobu, jako kdyby měl nastat konec věta. A možná právě kvůli tomu si užívám klidné chvíle ve společnosti Gabe, která poslouchá každé slovo s naprostým zaujetím. Dal bych ruku do ohně, že něco takového vidím u ní opravdu poprvé. A je to velmi příjemné.
Láhev whisky je prázdná, u Gabe se tvoří velká sbírka prázdných skleniček s paraplíčkem. Tuším, že tam je něco kolem dvaceti a zdá se, že barmanovi dochází nádobí. Ovšem nezdá se, že by byl schopen si vzít nějaké z hromady, které by byl schopen následně umýt.
Levá ruka budí osobitý respekt, kdy člověk má problém s tím si snad i uprdnout bez daného svolení k tomu. Jenže já nejsem člověk a tak na mně ni takového nepůsobí, jak by snad mělo.
"Víš co... stejně si myslím, že jsi sakra hustej." Prohlásí s rukou položenou na mém rameni. Je to skutečně zvláštní pocit, když se mne někdo dotýká a hned mi nemá v úmyslu za to vrazit či to nedělá v případě nutnosti kvůli zranění.
Lehce jsem se na ní úsmál a dotkl se její ruky. Bylo to příjemné a užíval jsem si to. Chvíli jsem jí jen tak hladil krouživým pohybem palcem, než se to aniž bych tak nějak plánoval zvrtlo... a bylo nám tak nějak jedno, že se nacházíme v baru.
Otázkou bylo jestli za to mohl alkohol nebo prostě ona nostalgická chvíle, kdy jsme se k sobě přitiskli a dlouze se líbali.
Dotýkal jsem se jejího těla přes oblečení, užíval si onu přirozenou hladkost pokožky a skutečnosti, že něco takového mohu dělat. Než jsem jí rozepnul elegantní šaty a svlékl jí je, abych si mohl užívat jejich dokonale vytvarovaných předností nejprve doteky, následně polibky a vůbec toho všeho. Jako kdyby to bylo naposled, co něco takového dělám.
"Toužím tě udělat šťastným, princi pekelný." Zašeptala mi do ucha a udělala tu největší hloupost, kterou mohla udělat.
Už však jsem nelíbal pěknou blondýnu s dlouhýma nohama, ale Nicky. Teda vypadala jako Nicky co se týče tváře, nikoliv tělem zmapovaným jizvami vyprávějící svůj vlastní příběh a možná právě to mne donutilo v tom v rámci nejlepším přestat.
Ač nerad jsem se od ní odtrhl.

"Nemůžu." Prohlásil jsem rozhodně, když jsem si oblékal svlečenou košili a zase si navlékal kalhoty. Upřímně jsem čekal, že po mně vystartuje. Není nic horší než zhrzená žena a měla by na to plné právo. Co však udělala, bylo něco, co bych od ní v žádném případě nečekal. Oblékla si šaty a dlouze mne objala. Rukou mi přitom zajela do vlasů a konějšivě v nich vískala.
"To je v pořádku. V naprostém pořádku." šeptala mi do ucha a já aniž byh věděl proč, tak jsem se cítil opět jako malý chlapec, kterého Otec seřval na tři doby a Gabe byla ta starší sestřička, co mne vždycky byla schopná pořádně utěšit. Po tváři mi bezdůvodně začaly stékat slzy, potlačované těmi předchozími událostmi a vším možným. Na tom, co jsem nezáleželo. Stejně jako ani na tom, že mám svou pověst. Ta v této chvíli šla do háje.
A Gabe se také přidala. Potůček slaných slz jí klouzal po tváři. A ona dlouhou dobu šeptala tiché "Omlouvám se."
Moc dobře vím kvůli čemu se mi omlouvala.

Bylo jediné štěstí, že nás takto neviděl nikdo jiný krom barmana a s jistou pravděpodobností otce, pokud si tedy přepnul správný kanál. Šíleně to totiž kazilo reputaci Biblickým rozměrem.
"Víš, že ho budu muset zabít?"
Bylo mi jasné, koho měla na mysli. Jen jsem pokrčil rameny. Přeci jen je to velká holka a bylo by horší jí v něčem takovém bránit.
Levá ruka boží se zlověstně usmála, když proskakovala bar a probodla barmana skrz na skrz mečem, jež si v přivolala.
Šklebila se u toho a vypadala sakra zlověstně.
"Další láhev je na tebe." Houkl jsem a nechal se obsloužit.
To už se tu objevil s jasnou dávkou zemětřesení golem s věcmi pro Střelu.
Vážně dokonalá idylka.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.29026794433594 sekund

na začátek stránky