Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 10. února 2016 10:29
nickystela268084851.jpg
Alternativní reality jsou děsný svinstvo...

Sama sebe si v několika vteřinách představím s několika různými scénářema, kdy krev z jeho prstů okusím a v jiných nezůstanu jen u toho. Ovládnu se, ani do něj nezaryju drápy.
Drápy?
Co zapříčinilo, že mám tendence se měnit? Nebezpečí? Cítím ho... Jako kdyby bylo v každé molekule vzduchu, ale nikde se nic neblíží. Těkám očima ze strany na stranu, jako by se měl někdo vedle mě zhmotnit a zasadit mi smrtící ránu. Pocit sledovaného zvířete v kleci na chvíli odstrčím do pozadí, když Luc prolomí ticho.
Jaká jiná možnost... čeho?
Tiše zavrčím. Nelíbí se mi to. Cítím jeho tep po svými prsty ale ruku už nesleduji. Mé oči se přesunou k jeho tváři, která stále nehybně zírá do prázdna. Po chvíli promluví znovu a já pochopím, že k němu někdo hovoří v jeho mysli.

Nenávistně zasyčím nad nabídkou, kterou dostal a nevědomky mi ji přetlumočil. V tu chvíli už přesně vím, co vyplňuje vzduch nebezpečím a otočím hlavu ke stropu, následně střelím očima k oknu na nebe.
"Jessstli mě chceš odprrravit, přřřijď si prrro mě sssám, krrreténe..."
Sdělím Bohu nelidsky a mám velkou chuť roztáhnout křídla a vyletět si to s ním pěkně vyříkat. Jenže Luc řekne něco, co mě doslova a do písmene přepne. Vlastně mi to dá takovou psychickou facku, že je pryč to zvíře, které se pokoušelo prodrat ven a roztrhat na co přijde.
"Děti...?"
Zopakuji nevěřícným šeptem a podívám se na pekelného prince. Ten sdělil svou odpověď a vyzval ho stejně jako já, aby přišel na pokec osobně. A poslal ho do háje v mém stylu.
Tak se mi líbíš... zlato...
Asi ho kazím. Vlastně... to jde? Nemá být on ten nejzkaženější ze všech? Nom, jestli není, tak ho z něj prostě udělám.

Tím, že poslal mluvčího ke všem čertům se probírá z osobního tranzu. Možná to byla jeho síla, nebo síla toho, komu se odpoveď dvakrát nelíbila, ale přes ruku, kterou stále svírám se mnou proženě něco, co by se hravě dalo přirovnat k ráně elektrickým proudem. Takový kopanec mě donutí ruku pustit a zavrávoám několik kroků stranou, kde se opřu o zeď a sklouznu po ní na zem.
Zatřepu hlavou, ve snaze se z toho co nejdřív vzpamatovat, ale není to tak snadné. Až, když prostorem znovu zavoní čerstvá krev, uvědomím si, jak nepříjemné ty zdokonalené smysly umí být.
Soustřeď se.... soustřeď se...
Bojuji se svou krvelačností, zatímco Luc po mě pátrá pohledem a pak se sveze ze židle. Spousta krve.
Soustřeď se...
Krev. Boj. Masakr. Šílenství... Trhat, kousat, drásat...
Soustřeď se...
Trhat, kousat, drásat.
Nádech, výdech.
Krev. Příliš mnoho krve.
Nedýchat.
Přiměju se dát si rukáv před nos.
Nejsem žádná podělaná upírka, která bude mít z trochy krve zatmění před očima!
Zavrčím si pro sebe a přelezu k němu. Rány z boje, které už by měl mít vyléčené, se znovu otevřely.
"Svině svinutá! Jen počkej... jestli se ho zbavíš, tak počítej s tím, že ti rozpoutám peklo nejen na zemi, ale oškubu ti poskoky jako slepice a tebe umučim tisícem řezů. Srát na to, jestli seš nesmrtelnej, dědku plesnivej..."
Kleju na adresu toho nahoře zatímco ze sebe stáhnu košili a použiji ji na zastavení krvácení. Jako již několikrát odhalím své zjizvené bledé tělo jen v černé podprsence. Staré šrámy, které se nikdy nezhojí, jizvy hluboké i mělké, krátké a dlouhé, několik spálenin a tetování na rameni.

Soustředím se na svou zlost k Němu, pach krve filtruju jak nejlíp to jde, ale vidina, jak ponořím ruku do těla nějakou z otevřených ran mi naskakuje před očima častěji, než bych chtěla.
Ne... Ne... Ne...
Drží mě zpět jakési vědomí, že on prostě musí žít a já nebudu ta, co ho zabije. Prostě ne.
"Hej, Luci..."
Promluvím k němu a plesknu ho přes tvář. Chci ho udržet při vědomí. Přesněji mu odmítám dovolit bezvědomí.
"Zlato... Co... Cos to mlel za hovadiny? Já nemůžu mít děti."
Uznávám. Tohle je informace těžká jako tunovej šutr a možná není moudré ji tu jen tak na něj hodit ve chvíli, kdy ho možná ta vidina šťastné rodinky drží nad vodou, ale nejsem ta, co by někoho udržovala v iluzích. Fakt by mě zajímalo, co se mu ten debil snažil nakecat.
 
David *Lucí* Rubin - 10. února 2016 09:37
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
Jeho jiná alternace to zvládla levou zadní...
... když jsme u toho pokec s Otcem, mezitím co Nicky bude řádit


Zřejmě tlačím na pilu, protože furt nic ohledně oné vzpomínky. Vlastně to ani tak úplně není nic, ale něco, o co jsem nežádal. Něco, co je snad normálního pro Metatrona a ne mně.
Nikdy se mnou nemělo v úmyslu mluvit všech pět částí mého Otce najednou, jako v této chvíli. Nejdřív to byl šum písmenek a každé mělo jinou barvu. Žlutá, modrá, zelená, červená a černá, nezvladatelně poletovala, až z toho jednoho rozbolela hlava. A pak to začalo.
"Pokud mohu mluvit za všechny, nesouhlasíme s tebou, Lucifere. S tím, co jsi provedl. Viděli jsme všechny možné verze toho všeho a nelíbí se nám."
"Stvořil jsi Ohavnost, něco silného a něco, co v mnoha případech způsobí konec."
"A bude to i tvůj konec."
"Ale je tu řešení... jediné řešení toho všeho... Její likvidace."
Skvělé, takže o tomto mají v úmyslu si všichni povídat. Čekal jsem i vyjádření od Černého, ale ten jaksi mlčel.
"Musí být jiná možnost." Naléhal jsem na svého stvořitele, který kdyby chtěl mne mohl vymazat z povrchu zemského, ač jsem byl součástí rovnováhy, která by tímto incidentem mohla být narušena. Vlastně tak nějak jsem na to spoléhal, že nic takového se konat právě kvůli tomu faktu nebude.
Nemám přitom ani nejmenší tušení, že má slova, která k nim pronáším nejsou pouze myšlenky, ale také řečená nahlas. Stejně jako nemám nejmenší tušení, co Nicky dělá... a co by mohla udělat. Mám dost práce si udržet příčetnost těmi pěti ve své hlavě.
"Jiná možnost?"
"Budeš otcem. Dvě děti budeš mít s ní. Nevlastní dítě se však bude cítit nemilované a odstrčené. Rozpoutá válku a tím naruší rovnováhu."
"Co chceš výměnou za ní? Křídla? Přístup zpátky? Umožníme ti to."
"Nezahrnuje to však jí. Ohavnost se nemůže dostat přes nebeské brány."
Zdálo se, že to co říkají myslí vážně.
"Darujete mi křídla, která jste mi vyrvaly. Nabízíte mi přístup zpátky, když jste to byly právě vy, kdo mne vyhodil... A to vše jenom kvůli tomu, když zničím něco na čem mi opravdu záleží?" Zopakuji lehce nevěřícně. Cítím se dotčeně. Samozřejmě, že mne všechny ty možnosti lákají. O tom žádná. Souhlasil bych, ale v případě, kdyby bylo výměnou za to něco jiného.
Sborově se v mé hlavě objevila odpověď na mou otázku, která byla spíše řečnická a to snad duhové Ano.
"Budeme mít spolu děti." Zopakoval jsem. Ta představa hned dodávala více odvahy. A taky jsem měl jasno než kdykoliv dřív.
"Má odpověď je v tom případě jasná." Dlouhou chvíli se odmlčím. Mám rád dramatičnost a to jim dlužím za to, že mi v té nejméně vhodné chvíle lezli do hlavy. Nejsem žádný Metatron, aby si něco takového mohli na mně zkoušet. Věděl jsem, že napjatě čekají na odpověď.
"Až Peklo zamrzne a Ježíš se vrátí na zem, aby tady v Chicagu si otevřel sexshop. Ty jeden mizernej kontroverzní starče. Taky by ses někdy mohl normálně stavit ukázat a nedělat u toho drahoty." Tak zní má odpověď. Možná maličko ve vzoru Nicky, ale už s ní trávím nějaký ten čas a toto prostě byly skvělé hlody.
Vím moc dobře, že se to žádné z části mého Otce nelíbí a dává to barvitě najevo. Mým tělem projede několik vln bolesti, oči příšerně pálí z toho příšerného světla a mám takový pocit, že nějakou dobu nebudu snad ani pořádně vidět. A pak se všechno vrátí do normálních kolejí... teda... můj pohled sklouzne, jako první na místo odkud vychází ta největší bolest a potom na to druhé. Nejčerstvější rány, které jsem utržil v boji se projeví.
"Sakra..." Unikne mi ze rtů. Vlastně čekal jsem naprosto všechno, ale něco takového ne.
Rány nekompromisně krvácejí a zdá se, že nemají v úmyslu jen tak přestat a zmizet. Nevypadalo to vůbec dobře.
Pohledem jsem vyhledal Nicky, teda pokusil se o to. Ač byla kdekoliv, už mne za ruku nedržela. Návštěva Otce musela udělat i nějaký efekt v jejím případě.
Nicméně bylo mi tak šíleně špatně, že jsem se svezl ze židle na zem a tam měl v úmyslu počkat na onen konec. Či něco takového.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 10. února 2016 08:10
nickystela268084851.jpg
To by si zkusil...

Zřejmě se o plakátu nic nedozvím, tak to prostě nechám být, jako vždy. Přehnaný zájem taky nepřidává na pověsti a on mi to řekne, až bude chtít. Nebo taky ne... Třeba to zjistím sama nějakým dalším veselým způsobem.
Není důvod si s tím nějak zatěžovat hlavu, prostě to tak je. S některýma věcma prostě nic neuděláte, i kdybyste se rozpětili. No ne?

"Vím, že se něco takovýho říká, ale já na placení obvykle kašlu..."
Pokrčím rameny.
"A ty kdyby ses kolikrát neoháněl nějakýma pravidlama, tak jsme už dávno někde jinde."
Mám ten nepěkný dojem, že jestli se někdy vyplní Lucovo zbožné přání a budeme tvořit pár, tak ta zlejší a pekelná budu víc já, než on. Paradox všech paradoxů.
To by chlapi v hospodě čuměli, kdyby viděli, že jsem vážně pekelnice na nejvyšší úrovni.
Jenže tu si všímám, že mě Luc vlastně vůbec nevnímá.
"Hej!"
Okřiknu ho a zle se mračím.

Jeho pohled mým směrem je zastřený. Uvězněn vlastními myšlenkami a je mi jasné, že se nedívá na mě. Kdyžbych mu zamávala, určitě by neuhnul očima stranou.
"Jestli něco neřekneš, tak do tebe střelím."
Pronesu varovně. Jeho ruka ve vlasech vypadá, jako by si je měl každou chvíli vyrvat.
Co zase kurva je?
A pak mě do nosu uhodí slabý závan krve. Polknu. Cítím jak se mi zrychlil tep. Ne o moc, není toho tolik a oči okamžitě zaostří na zdroj vůně. Pach bezvědomého alchymisty už zvládám odfiltrovat, ale teď stejně naplňuje prostor Luc.

Kousnu se do rtu, jako loutka pudů bez vlastního vědomí se zvednu, hypnotizujíc míso, kde mu po prstech stekl tenký rudý pramínek. Dojdu k jeho pravačce bez jediného slova ji pevně uchopím za zápěstí a vytáhnu ji z vlasů. Hledím na krev za jeho nehty a ten pohled je... hladový. Kdyby se Luc probral a viděl ho, zahlédl by krátkou změnu v očích do oranžova a jeho ruku stále držím. Pevně, neúprosně, drtivě. Můj výraz nenapovídá že by se mi v hlavě odehrával nějaký vnitřní boj, ale kdyby tam nebyl, tak bych ho přece pustila, ne?
Pokud by si chtěl ruku vymanit, ten stisk, ještě zpevní.
 
David *Lucí* Rubin - 09. února 2016 23:39
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
Aby nás z tama nevyštípal Ray

Nejsem úplně padlý na hlavu, abych jí oznámil, že jsem ještě jako bonus natočil animovaný seriál. Všechno pěkně popořadě. Nejdřív jeden kostlivec a potom další.
Jak by to bylo v Addamsové rodině - "Zimní oblečení strýčka Nicknacka... Letní oblečení strýčka Nicknacka... Strýček Nicknack."
Zrovna v této chvíli jsem vytáhl Zimní oblečení a chvíle se hodlám jím prohrabovat, nebudu se hned hrabat v Letním, když to Zimní není ani podrobně prohrabané. Rozumíte my?
Povzdechnu si. Vlastně, už jsem tak nějak očekával zbraň v její ruce a výstřel. Nic takového se však nedělo... což bylo poněkud překvapivé. Děsivě překvapivé. Nikdy jsem netušil, že toto slovní spojení ještě někdy použiji.

Možná to mělo něco do sebe... jenže nikdy jsem ty terapie pořádně nechápal a povětšinou si to převzal po svém. Pekelný pán není neomylný stejně jako Bůh, kterému z těch jeho chyb natolik hráblo, že se rozhodl kvůli tomu rozpětit a ty části se prostě rozešli každý pěkně svou cestou. Nekecám... čistý Luciferovský.

"Já vím, že ne. Tohle je změna, kterou absolvuji od chvíle, co jsem se ti rozhodl pomoct... a zasáhl tak do chodu. Taková jistá cena za to... víš jak se říká, že magie má svou cenu." Pokusím se to upřesnit, protože to vyznělo tak jak to vyznělo. Samozřejmě, že jí z toho neobviňuji, ale je zřejmé, že tuto část jsme si nikdy pořádně nevyjasnili. Projevil jsem nad ní soucit a celkově jakýsi cit. A jak řekla sama, nemám být člověk. Pravděpodobně to zahrnuje něco takového, že bych neměl cítit něco takového. Vlastně ani já nevím... sakra.
Chvíli zamrkám, jako kdyby se část mne pokoušela na něco vzpomenout, na něco co je sakra důležité a Nicky to těmi slovy spustila tu malou vzpomínku na to něco.
Netvor... Nicky... Jako kdybych to měl na jazyku a to něco bylo naprosto jasné, ale i přesto mi to nedávalo smysl.
Nereagoval jsem na to co říkala a ani na to plácnutí do stolu. Snažil jsem se přijít na to, co to něco bylo. Zamračeně hledím někam za Nicky, i když jí to může připadat, že tak hledím na ní.
Přece bych něco tak důležitého nezapomněl...? A jak vím, že to bylo důležité a týkalo se to Nicky? Nevím to vysvětlit jak, ale prostě to vím.
No tak Lucifere... vzpomeň si. Snažím se sám sebe v duchu podpořit. Lapen tak ještě notnou chvíli ve svých myšlenkách a vzpomínkách, hledajíc právě tu vzpomínku, která si nepřeje být objevena.
Něco z toho jsem zahlédl v době, kdy jsme byly v knize. To, jak se na mně Nicky usmála.

Držel jsem se za hlavu a jednomu by to mohlo připadat, jako kdyby si přitom rval vlasy. Vlastně by nebyl tak daleko od pravdy, po čele mi stékal pramínek krve z míst, kde jsem nehty silněji zatlačil. Stále nepřítomně jsem přitom hleděl někam za Nicky.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 09. února 2016 22:44
nickystela268084851.jpg
Tak to abychom začli štípat...

O tom,ž e se mění není pochyb. Dřív by na mě necivěl jak píchlý kolo, ať by byl překvapený sebevíc. Nedovolil by si to v rámci zachování profesionality, jenže, ta se mezi námi už jaksi přetrhla v několika momentech a bude sakra těžký to vrátit zpátky.
Do pekelnýho septiku...
Jen se zamračím, když se hájí znovu tou terapií. Do háje mluvím čínsky? No ještě mi řekněte, že by čínsky neuměl, když to je jeden z jazyků, kterým obvykle posednutí ďáblem mluví. Myslela jsem k čemu to je do háje plakát, ale evidentně se to asi nemám chtít dozvědět.

Přikývnu. Jeho práce... Nedá mi to a znovu pohledem střelím po obrazech, které mám nejblíž.
Jo. Jasně.
"Takže mám střelit tebe? Super."
Zaxichtím se, jako by to už nebyla tak skvělá zábava jako dřív. No... vlastně už ani tak není. A v týhle situaci v jaký jsme si nedovolím plýtvat municí.
Víc mě ale zaujme ono vysvětlení terapie. Pomalu se přesune na své místo a pokračuje ve svým výlevu, který nepřerušuji, ale začnu si u něj bez zájmu čistit nehty.

"No docela by mě zajímalo, jestli ti to nějak pomohlo... Ono pokud máš pocit, že mě vidíš všude, tak namalovat si mě na každou zeď tě toho nezbaví. Ne že bych byla vyškolená terapeutka..."
Pravím lhostejně s pohledem přišpendleným k nehtům.
"Pokud sis nevšiml, já po tobě nikdy žádnou změnu nevyžadovala..."
Poukáži na jeho slova a krátce po něm blýsku pohledem, než složím ruce na stůl a narovnám se v zádech.
"... a ty mimochodem nemáš být člověk, Lucifere."
Málokdy mu řeknu celým jménem a ještě méně jeho pozemským. Od okamžiku, kdy jsme přestali být nepřátelé to pro mě byl prostě Luc a tečka.
"Se mnou si nelam hlavu. Konečně jsem tím netvorem, za kterého se považuji už dlouhou dobu. "
Pokrčím rameny. Vlastně do dnes nevím, proč jsem to neudělala dřív. Měla jsem je všechny vyzabíjet v okamžiku, kdy jsem dostala první zbraň a naučila se s ní zacházet. Čekala jsem dlouho... A při seznámení s pekelným pánem jsem měla využít možnosti a ujistit se, že se nikdy nedostanou z míst, kam jsem je poslala.
Vždycku budu já ta zrůda, ať udělám cokoli...
A kdo by si myslel, že to byla lítostivá myšlenka, je totálně vedle. Mě ten status zrůdy vyhovuje.

Jako bych chtěla odskočit od depresivní atmosféry, kteoru tu Luc trochu nastolil, plácnu dlaní do stolu.
"Ha! Vždycku jsme chlapům říkala, že Satanáše přivedu do blázince, nebo, že mě u sebe nechceš ve strachu, že ti peklo začnu řídit... a hle kde jsme ..."
Vesele se zašklebím.¨
 
Ray "Zatracený" Simons - 09. února 2016 22:29
ray9187.jpg
Huráááá na výlet

Odkašlu si. Čekal jsem, že jí budu ještě delší dobu přemlouvat. Umím skvěle přemlouvat a žádná tomu neodolá. Nicméně to vypadá, že nejsem jediný, koho zajímá můj původ skrytý pod rouškou tajemství. A tak se žádné přemlouvání nekoná.
Místo toho se jedna překrásná ženská přede mnou obléká a já na ní chvíli hledím, než se nakonec začnu také oblékat. Všechny její podmínky jsem jí odsouhlasil pokynutím hlavy.
Notnou chvíli uvažuji nad tím, jestli si vzít nějaké další zbraně. Momentálně mám u sebe jen magický šíp, který létá podle pískání. Nevím čím vším je otrávený a jakou magií je obehnaný. Něco mi říká, že prostě bude stačit. Cesta k sobě domů by nějakou dobu trvala a možná by tak mé šílené rozhodnutí, přestalo mít v úmyslu to všechno realizovat.
"Fajn... takže co všechno je potřeba udělat?" Zeptám se jí už kompletně oblečen, když si zastrkávám šíp na své právoplatné místo. Ani nevím z jakého důvodu poskakuji na místě a třepu hlavou. Taková malá rozcvička před kdo ví čím.
Hlavně se pořádně protáhni chlape... to je potřeba. Bylo mi naprosto jasné, že to myslí ironicky, ale já jsem si nemohl pomoct.
Vlastně stále nemohu uvěřit tomu, že tam skutečně jdu. Do pekelných plání a mám možnost konečně přijít na kloub tomu, kdo sakra vlastně jsem...
 
Iracebeth *Beth* - 09. února 2016 21:28
beth29929.jpg

Pohled vs. pohled

~Ray~

 

„Ano. Myslím to vážně.“

Moje mind control protentokrát vynechalo službu. Může to být tím, že Ray není zcela normální. Jen totální ignorant by si toho nevšiml. A to jeho tajemství mě tolik vzrušovalo, a ač jsem si to nechtěla přiznat, chtěla jsem se po střípku jeho minulosti pídit taky. Ještě jsem nějakou dobu zkoušela hrát na uraženou paničku, ale moc dlouho to nevydrželo. Dalo se to lehce poznat. Jen na vteřinu jsem svěsila ramena a hned na to se mi v očích objevila jiskra. Jen škoda těch buřtů. Dostala jsem na ně chuť i s tou zčernalou kůrčičkou.

 

„Pod jednou podmínkou,“ nebudu přece dělat službičku zadarmo, že? „Nic mi nebudeš tajit. Nic z toho, co se tam dole dozvíš,“ změřila jsem si jej od hlavy k patě a mírně zvedla bradu. Nemohla bych pak klidně spát a zvědavá démonka je velmi nebezpečná démonka. „První pravidlo. Nedívej se zpět. Jen málo lidí dokázalo pak najít sami sebe,“ postavila jsem se a hledala své oblečení. „Druhé, nevšímej si toho, co se děje kolem. Je to Peklo,“ ušklíbla jsem se a natahovala si kalhoty.

 

Změkla jsem? Zvědavost by se měla počítat mezi hříchy. Je krutá, zrádná a miluje, když se kvůli ní dostanete do potíží. Zvědavost mě přivedla za Šedivákem a podívejte, co se ze mě stalo. Démonka na vodítku. Aspoň, že byl jen pomyslný. Vlk byl pryč a já měla lovce. Ještě si na sebe narazím červemou hoodku a rovnou můžu vyprávět příběh o Červené Karkulce.

 
Ray "Zatracený" Simons - 09. února 2016 17:02
ray9187.jpg
Touha zjistit svůj pravý původ

A proč mne něco tak šíleného napadlo? Myslíte si, že je to jen z rozmaru mé mysli? Nikoliv. Může za to moje matka. Viděl jsem jí jednou, zachránil jsem jí život a málem se s ní vyspal. V průběhu toho všeho mi sdělila, že můj otec je velmi mocný a pochází z temných končin. Dlouho jsem přemýšlel, co by mohly znamenat ty temné končiny než mne napadlo samotné Peklo.
A přeci jen je démonka, která by mne tam mohla dostat, když samotný pekelný pán mne odmítl.
Nemám si problém s ní vyměňovat ony pohledy, i přesto co v jejich očích mám možnost spatřit. Mám už celkem cvik, když jsem se takto díval do očí Řezníku Johnovi. Uznávám, že v samotných začátcích jsem vždycky ucukl, jako první. Jenže po jisté době, jsem to zvládal lépe a lépe.

"Ano. Myslím to vážně." Mám takový dojem, že očekávala jinou odpověď. Ovšem má smůlu. Rozhodl jsem se, že pro jednou zjistím, kdo sakra jsem... ať to stojí, co to stojí.
Třeba mou vlastní duši. Trpce jsem se usmál.
"Chci zjistit, kdo jsem... a tam se to dozvím. Jistý věrohodný zdroj mi řekl, abych tam pátral." Pokusím se jí vysvětlit své důvody onoho naprostého šílenství. Nečekám od ní víc než pomoc se tam dostat. Nemusí tam potom se mnou zůstávat, může odejít.
"Nehodlám si tam opékat buřty." Dodám pro upřesnění.
To myslela jako metaforu, ty idiote. Tak ten mi tady ještě chyběl. Vlastně taky bych rád věděl, proč mám ve své hlavě druhý hlas s vlastní osobností.
Plný odhodlaní jsem na ní dál hleděl a měl v úmyslu být skutečně tvrdohlavý.
 
Iracebeth *Beth* - 09. února 2016 15:00
beth29929.jpg

Ale to bych přišla o zvířátko

~Ray~

 

Proč jsem vlastně odešla z Pekla? Chvíli mě nechte přemýšlet. Jo, hlavním důvodem byla nuda. Aspoň většina pekelníků byla až absurdně monotónní. Každý den dělající jenom svou práci, která nikdy nekončí. Ale účetnictví je v pekle na vysoké úrovní. Vážně! Takové to praní peněz se v nebi moc neprovozuje.

Byla bych ráda, kdybychom v našich hrátkách pokračovali, ale z Rayova tónu jsem vycítila, že nyní směřuje tím směrem, který se mi vůbec nelíbil. To vůbec neposlouchal, co jsem říkala? Ne, že by mi na něm strašně záleželo, ale uměl mi udělat ku*evsky dobře a já se nechtěla jenom tak vzdát svého mazlíčka. Ráda jsem mu dělala roztomilou bílou kočičku… sakra, idiot.

 

Sesednu z něj a hledím na něj s tvrdou paličatostí. Asi bych ani nemusela nic říkat, aby pochopil, co se mu chystám říct. Možná bych se vymluvila na to, že tam zrovna prší láva a já si zapomněla deštník tak, jako minule. Hmpf.

„Myslíš to vážně?“

Řekni, že to byl jen blbý vtip a neser mě!

„Na opékání buřtů je ještě příliš brzo,“ možná bych dokázala natočit téma jiným směrem. Mě samotné se do Pekla moc nechce, ale otázkou zůstává, zda je stejně tvrdohlavý jako já.

 

Najde si někoho jiného, pomyslím si trpce. Takhle bych mohla na něj aspoň dát pozor. Moment, neřekla jsem, že mi na něm nezáleží? Tse.

 
Ray "Zatracený" Simons - 09. února 2016 10:26
ray9187.jpg
Podle podlí
Beth

Cigaretu típnu do popelníku, který je na pofidérním nočním stolku a nadzvednu se v loktech i s váhou démonky, kterou mám na rameni.
"To zní jako výzva." Narážím na tu část ohledně nezapomenutelné jízdy pekelnou krajinou. Vždycky jsem něco takového chtěl podniknout, ale nikdy se nenašel ten, kdo by mi jí umožnil. Dokonce jsem kvůli tomu šel za Luciferem, ale ten o tom nechtěl ani slyšet a místo toho mne podplatil kartonem pekelných cigaret s lahví červené. Vlastně díky němu jsem se s tím alkoholem seznámil.
"Co tak si udělat malý výlet do říše pekelné?" Myslím to vážně. Naprosto vážně, jak to jen jde. Jestli jsem šílenec? Já nikdy netvrdil opak. Jsem... a co má být?
Část mne však ví, že právě tam se dozvím pravdu o svém původu. Pokud má pravdu a nemám v sobě démonskou krev, tak se z těch končin nevrátím celý. Část mne vždycky věděla, že mi v žilách koluje něco víc než si dokážu sám představit. Něco mezi nebem a zemí.
"Dobře... beru na vědomí." Lehce se pousměji, když jí hledím do očí. Jenže na postelové hrátky nemám ani pomyšlení. Už tak mám pocit, že budu chodit jako naprcaný kačer.
"Ale teď vážně... co ten výlet k tobě domů?" Vykouzlím úsměv a jsem stoprocentně rozhodnutý, že něco tak šíleného mám v úmyslu zkusit.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.22764301300049 sekund

na začátek stránky