Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 04. února 2016 08:50
ikonka305885004063.jpg
Na obědě - konečně odpovědi na dlouholeté otázky

Celkem se podivím nad výběrem restaurace. Ale na druhou stranu už vím, proč jsme se třeba ani náhodou nepotkaly. Do takových podniků nechodím moc často. Vlastně jsem v něčem podobném byla asi tak... dvakrát. A jednou z toho kvůli případu. Nicméně Morgana se tady pohybuje jako kdyby to tu znala velmi dobře.

"Já si dám minerálku, perlivou. A k jídlu to stejné. Děkuji,"
objednám si rychle, abych nemusela pročítat celé menu. Věnuji číšníkovi úsměv a pak už se celá má pozornost obrací k Morganě. Povzdychnu si. Tohle byla odpověď, co chtěl každý sirotek slyšet.

"Co vlastně jsme...? Proč byl i v mém ... minulém životě, nebo co to je i Zachary? Proč si na nic z toho nepamatuju? Jak je to vlastně dlouho?"
vyklopím na ni několik otázek na ráz a zjišťuji, že ji trochu zkoumám stejně jako každého svého klienta.
 
Vypravěč - 03. února 2016 16:55
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Na obědě s mamkou
Sierra

"Dobře. Počkám." Nepatrně se pousměje. Spokojená s tím, že si nakonec svolila.
Avšak nespokojený se zdál být Zachary, který by zřejmě protestoval, kdyby se na něj ošklivě nepodívala Bastet a Zach nakonec mlčky přikývl.
"Užij si to. Neboj... dohlédnu na něj." S tímto se s tebou Bastet rozloučí a ty se tak můžeš vrátit za mamkou, která už je připravená k odchodu a dokonce už vytvořila portál k možnému přesunu. Natáhne k tobě ruku.
"Pořádně poobědvat, pochopitelně." S tím se obě dvě přesunete přímo před vchod restaurace, která však vypadá jako jedna z těch pro vyšší třídu a kde voda stojí neskutečné peníze. Morgana vstoupí dovnitř odhodlaně, jako první s výrazem jako kdyby jí to tady patřilo. Nikdo na ulici nebyl, takže si toho záhadného vašeho objevení nikdo nevšiml.

Není tu zrovna moc lidí. Na druhou stranu ani málo. Spíše tak akorát.
Morgana zvolí stůl pro dvě osoby, přeci jen jste také dvě.
Číšník vám hned dá nápojové lístky a zeptá se na něco k pití.
"Poprosím víno, nechám se překvapit vašim výběrem. A k jídlu steak s hranolkama." Lehce se pousměje, když vrátí nápojový lístek číšníkovi, ten si ještě vyčká na tvou objednávku a následně vás dvě nechá opět samotné.

"Jistě musíš mít hodně otázek. Ale pochop nejdřív, že jsem to musela udělat. Chtěla jsem, abys byla v pořádku, v bezpečí a to bys se mnou nebyla. Obzvláště ne teď, když se Radní zbláznili." Začne své Morgana, než stačíš snad cokoliv říct a nechá tě následně, aby si k tomu snad něco řekla nebo tak. Jistě máš toho tolik na srdci... a také zdá se, že noční můra ve které si žila, není zas tak špatná.

 
David *Lucí* Rubin - 03. února 2016 09:45
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
V hotelu

Měl jsem v úmyslu se napít, ale skleničku jsem zastavil na půl cesty k ústům a to z jednoho jediného důvodu. Vykašlat na to celkově? Nechápavě se na ní podívám. Mlčím a nechávám ji v klidu, aby mi to vysvětlila. Protože nevím jak vy, ale já už se v tom našem rozhovoru naprosto ztratil.
"Nemyslíš, že by nám to klapalo." Zopakuji, akorát jsem oproti ní překvapený a naprosto zmatený. Ale tak zatraceně... Zhluboka vydechnu a nesouhlasně kývám hlavou.
"Jenže jsme to ani pořádně nezkusili." Mám v úmyslu se za to vážně prát zuby nehty. Nechtěl jsem tímto rozhovorem to naprosto zničit. Já chtěl... nevím přesně co. Dostala se mi pod kůži a to už se žádné jiné ženě tak skvěle nepodaří. Nicky je prostě první svého druhu.

"Fajn... víš co. Necháme to být. Oba dva jsme měli naprosto nechutně těžký den a bude lepší, když se půjdeme najíst a ty se půjdeš prospat... Na mně čeká ten chlápek s..." Pohled mi padne na místo, kde normálně byla ruka a myslím, že si domyslí i podle toho telefonátu, co ten chlápek bude asi dělat.
"Ono to všechno pak bude vypadat líp. A víc promyslíme ten plán ohledně dobití našeho království..." Asi prostě a jednoduše jsme na vztah levý, ale to neznamená, že bychom to sakra měli vzdát. Kdyby to udělal každý, tak tady není půlka populace.
Navíc... vím co jsem slyšel, když jsem byl mimo a dám ruku do ohně, že to nebyly halucinace. Stejně jako vím, co pro mne znamená.
To, že nechci svatbu... tu lidskou záležitost... hned neznamená, že nechci vztah...
... Krucinál Otče, čaruj!


"Objednám něco k jídlu? Co by to mělo být?" Teoreticky bych mohl taky něco uvařit, ale abych se přiznal nevím co a vlastně se mi ani vůbec nechce. A přeci jen jsme v hotelu, je třeba toho využít.
"Ve skříních by se možná našli tepláky a nějaká košile... mezitím, co budu volat... by ses třeba chtěla převléct." Nadhodím, a pokud vyslovila své přání ohledně jídla, začnu to zařizovat.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 03. února 2016 07:59
nickystela268084851.jpg
No tak neee, ale pořád v hotelu

Že by se mě kněží stranili proto, že Bůh má na hovno humor? Vážně?
Nevím proč to nahlas neřeknu, ale rozhodně nesouhlasně zavrtím hlavou.
Všímám si jeho nervozity, když si prohrábne vlasy a potlačovaného vzteku. Vidím toho teď mnohem víc... Nebo spíš cítím.
Ale tohle kurva cítit nepotřebuju!
Zatnu čelist a hned zase povolím.

Povytáhnu obočí, když přizná, že to celé nemyslel vážně. Dobře, tak ne všechno. Vysvětluje vlastně to, že jen to posvěcení vztahu by odvolal, ale u vyslovení svých citů zůstal.
Zlej sen tohle...
Nechám ho ať si u baru poradí, předpokládám, že by mou nabídku o pomoc odmítl a navíc má svou hrdost, kterou mu nehodlám schazovat víc, než je nutné.
"Jo, to jsem řekla."
Při záblesku vzpomínky na onu agónii mi přeběhne mráz po zádech a jako by se mi křídla pod kůží zavlnila.
"Ale fajn. Mlel si úspěšně, fakt bych ti to věřila..."
Zašklebím se, jako na povedený vtip. S oním křivým úsměvem i pozoruji jak se Luc polil a slízává kapičky whiskey z ruky.
"A co kdybychom se vykašlali na to, dělat si s tím starosti tak nějak celkově?"
Navrhnu ještě, než téma vztahů uzavřem.
"Zůstat u parťáctví a neřešit to. Nech si svý holky, já mám taky koníčky."
Pokrčím rameny a rozhodím rukama.
"Nemyslím si, že by nám to klapalo."
Tím můj návrh na uzavření tématu končí a já se z rozvaleného sedu přesunu do podobné pozice, jako byl předtím Luc a opřu se loktama o kolena. Pohled upínám k němu.

"Nejdřív bych sundala ty dole. Ať ti dobijeme zpět základu a když bude potřeba, mohli bychom mít k dispozici armádu démonů, pokud se proti nám neotočí naprosto všichni. Z hlediska logicky, většina z nich bude chtít být na vítězné straně, takže když sundáme vůdce a hlavní esa, máme ty přelétavý svině zpátky. "
Nabídnu možnost dalšího plánu.
"Ale s dovolením bych se na tohle prvně najedla a vyspala."
Dodám se zašklebením. No co, několik posledních hodin bylo sakra náročných a teď si něco jako spánek dovolím, když tu je zpátky Luc ve vší své parádě.
 
David *Lucí* Rubin - 02. února 2016 22:09
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
Vážný rozhovor? Ale ták... Stále v hotelu

odkaz

Staré časy tady s miss Neřízená Střela, byly vážně kouzelné, stejně jako bývají každé začátky. U nás se to následně jako bonus zvýšilo o parťáctví a jsem teď do ní paf. Pěkně shrnuto pár let, kdy jsme si lezli krkem a zároveň svým způsobem nedokázali bez sebe být... ani jeden z nás to nepřizná, ale prostě to tak je. Co by dělala bez svého živého štítu, do kterého by si jednou za čas mohla tak cvičně vystřelit? Našla by si jinej... ale neblázněte. Neexistuje další Lucifer, vlastnící Peklo. Přiznávám se, že se objevil menší zvrat a mé sesazení, ale to nic nemění na to, že se tam vrátím a nakopu jí prdel.
Je to lepší než tady ty sračky, které s Nicky řešíme a ani sám nevím proč... Možná kvůli tomu, co se stalo a kolikrát jsme se málem viděli se stvořitelem. I když já už je viděl. Parchanti jedni.

Takže na oplátku, co ona mi neskákala do řeči, tak neskáču ani já jí. Pozorně jí poslouchám a v hlavě si dělám poznámky. Pochopitelně drobné.
"O cokoliv, že v tom má prsty Otec. Vždycky měl hloupý smysl pro humor." Řeknu spíše sám pro sebe. Nemyslím to vůbec špatně. Vlastně ani nevím jak to myslím. Právě jsem někomu řekl, že je pro mně důležitou součástí mého strašně dlouhého života a vzdal jsem se té nejúžasnější věci na něm a to sexu. Takže se mně prosím raději na nic neptejte.
Prohrábnu si rukou vlasy. Teď bych nejraději otevřel pekelné brány a našel tu prašivou kryso, nakopal jí do míst kam slunce nesvítí... místo sezení tady. Vždyť jsem kvůli tomu ze začátku byl na terapií. Neříkejte mi, že budu muset jít teď znova.

"Hej... zlato... tys mi říkala, abych mlel sračky. Tak jsem je říkal. Neumím zrovna vyprávět pohádky a tak... to je fuk. Nemyslel jsem to vážně s tou žádostí o ruku. Nejsem zrovna zastáncem této tradice." Pokusím se vysvětlit. Zdá se, že toto je ten kámen momentálního úrazu.
"A pak si řekla, že mám přijít s nějakýma důvodama... proč se mnou zůstat. Já myslel, že chceš odejít. Tak jsem je řekl, jak nejlépe umím." S tím jsem se postavil a přešel k minibaru, abych si do prázdné skleničky nalil opět tu zlatavou tekutinu. Povím vám, že s jednou rukou to jde vážně těžce.
"Věř mi nebo ne... i pro mne je to sakra těžký... tady toto kolem." Rozhodím rukou se skleničkou, což zapřičiní, že se lehce poliji. Sklenku položím na stůl a olíznu si kapky alkoholu ulpělé na ruce. Ani kapka na zmar.
"Nikdy mi nešli vztahy. Byl jsem přelétavý a teď... sakra..." Zatřepu hlavou. Nelíbí se mi kam by mohla tato debata schylovat.
"Víš co... soustřeďme se prozatím na onen problém s těma Shůry a Zdola. Koho si prvního podáme?" Myslím si, že toto je mnohem zajímavější téma a taky něco, co nám společně jde a baví nás to. Navíc se chci pomstít za to, co mi udělali s rukou.
A tak se napiji z číše... nejsem romantik. Toto prostě muselo stačit. Dost s těma sladkýma věcma, bolí mně tak akorát zuby. Nevím co mne to předtím popadlo. Nějaké melancholická nálada mne přetáhla pánví po hlavě a kroužila mi nad hlavou srdíčka.
Teď je to už naštěstí pryč a zase jsem to já.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 02. února 2016 21:07
nickystela268084851.jpg
Vážný rozhovor v hotelu

"Ach ty malověrný..."
Ušklíbnu se a upiji ze sklenky. Na to, co následuje nevím co říct, takže jen poslouchám a pozoruji ho koutkem oka, aniž bych pohled spustila z obsahu sklenky.
Sama ze pohroužím do vlastních myšlenek o onom záležení na někom, ale na povrch nedávám nic znát.
Nikdy mi na nezáleželo na nikom, pořádně ani na mě samotné a teď se to má změnit? Nejsem si jistá, jestli chci.

Nechám ho mluvit. Nepřerušuji ho a sleduji ho pouze okrajem pohledu. Nad zmínkou o "sexy pekelné prdeli" se uchechtnu, ale víc se k tomu nevyjádřím. Pobavení mizí stejně náhle jako přišlo. Na další slova protočím oči, protože tohle je ten typ rozhovoru, přesněji jeho monologu, který jsem opravdu slyšet nepotřebovala a mám obavu, že to sklouzne přesně do toho stylu, kterým tak nějak začal.
Krátké vytrhnutí z toho, kam to sklouzává nastane při vzpomínce na naše první setkání. Nad tím se znovu vesele zašklebím s okrajem sklenky položeným na rtu.
Tehdy jsem ho střelila se slovy, že je mi je mi ukradený jak se jmenuje a jestli vládne kupce hnoje nebo samotnýmu peklu. Kdo hádá, že jsem ho následně střelila, hádá správně.
Vskutku příjemná vzpomínka, řekla bych. Sice mě neuvěřitelně vytáčelo, že ho není možné sejmout, ale zjistila jsem, že kdyby se mi to povedlo, tak by mě to asi i mrzelo. Byla to skvělá zábava a z osobního vytočení jsem přešla do vytáčení jeho.
Jo... Mělo to něco do sebe...
Jenže se to celé zlomilo vyhlášením míru a počátkem parťáctví. Sem tam jsem do něj ještě střelila, ale žádné granáty nebo brokovnice. Prostě takové ty "pohodové" ranky pro výchovu.

Blaaah... on stále mele?
Při onom zavzpomínání nad whiskey jsem část jeho monologu vypustila naprosto s klidem jedním uchem dovnitř a druhým ven.
Vnímat ho nějak pořádně začnu až v okamžiku, kdy se mi ze zorného pole začne vytrácet svým odchodem ke křeslu. To se pak natočím směrem k němu, abych na něj dívala přímo a dokonce ho i vnímám. Jelikož se celou dobu tvářím pořád stejně nezaujatě, tak nemůže tušit, že jsem neposlouchala ty sladkobolný kydy.
Opírám se loktem o stůl se sklenkou v ruce a druhou mám v bok, očekávajíc, co z něj nakonec vypadne. Doufala jsem v něco... Já nevím. Víc diskutabilnějšího? Tohle pomalu připomíná manželský slib v našem originálním pojetí.
Ale no do děr mezi prsty v andělský noze...

Několik dlouhých vteřin ticha, těžkých jako tuna olova. Podívám se stranou, jen po očku zkontroluji alchymistu, ale opěrný bod opět najdu ve sklence, kterou si rovnou doliji.
"Vždycky jsem věděla, že patřím do pekla..."
Začnu při onom dolévání z trochu jiného soudku, než tu vyléval Luc.
"... nevím jak, ale už od mala jsem to prostě cítila. Mohli jsme chodit do kostela klidně několikrát denně a hrát si na vzorné křesťany, ale stejně..."
Lehce zakroutím hlavou a podívám se na tekutinu s odlesky od zdějšího světla.
"Nikdy jsem se tam necítila dobře. Kněží mě sice nazývali "andělskou tvářičkou", ale s jasným odporem, jako bych měla na čele vyražené všechny své budoucí hříchy."
Ušklíbnu se. Někdo by řekl, že to vzpomínání by mi mělo být nepříjemné, čekal by nějakou plačtivou emoci nebo aspoň tón. Žel, já to pronáším podobně, jako když mluvíte o tom, že k večeři jste měli zbytky od oběda.
Krátce na Luce pohlédnu a nepatrně mi zacuká levý koutek.
"Možná o mě nevíš úplně všechno, jak jsem si vždycky myslela a možná jo ... je mi to fuk. To přesvědčení, že jejich pohledy a tón hlasu, měly pravdu, jsem upevnila a smířila se s tím. Nebyl den, kdy bych se bála toho, že zemřu a půjdu do tvý říše trpět. Po celou dobu jen odmítám dát svou kůži lacino."
Napiju se a znovu se zahledím na svou alkoholickou společnost.
"Chci říct... Ani v hodně blbým snu by mě nenapadlo, že se mi vyzná lásku prvotní padlý anděl..."
Záchvěv emocí prozradí lehké stisknutí rtu a silnější sevření sklenky. Dobře, že je bytelná... nebo se tak alespoň tváří.
"... a já nemám nejmenší tušení, co s tim."
Tohle přiznání pro mě není ani trochu lehké. Nevím, co bych měla cítit. Všechno jsem v sobě potlačila na úkor jiných věcí... Můj život provázela hlavně lhostejnost ke všemu a všem. Pohánělo mě šílenství a částečně i vztek, ale pro takové ty "milé emoce" nikdy nebyl prostor a všechno jsem schodila pod nadřazené slovo - slabost.
Udělala jsem si nemalé množství nepřátel na to, abych si něco takového mohla dovolit. Možná i proto jsem udělala tu pitomost, která zapříčinila rozpad fungujícího gangu. Posrala jsem kšeft a vím to. Až zpětně si uvědomuji, že jsem to možná posrala schválně... sjela jsem se, když jsem si začala uvědomovat, že je beru jako novou rodinu. Přátelé... Nechtěla jsem nic takového a málem kvůli tomu všichni zařvali. Naštěstí vím, že ne, i když o nikom kromě Raye už pár let nic nevím.

Těžce se nadechnu a ušklíbnu se.
"Můj novej stav ze mě dělá princeznu, z jaký by tvůrci od Disney zvraceli a páchali sebevraždy."
S tím do sebe obrátím zbytek skleničky. Chvilku se na ní tak dívám, než ji nechám být a odejdu si sednout do křesla proti Lucovi.
"Neřeknu ti, že pro tebe udělám cokoli, protože pravděpodobně něudělám. Nedokážu tvoje slova opětovat. Navíc ... moje hlava... všechno je teď napraný novejma věcma. Možná tě nepošlu do prdele, ale ani ti s nadšeným "ano" neskočim kolem krku. Hele, možná se jedno či druhý stane, ale nevím kdy, ani co z toho... Teď si potřebuju zvyknout na to, co se mnou je."
Pokrčím rameny. Nevím, co víc k tomu říct. Vím, že jsem se rozmluvila a vlastně asi neřekla nic podstatného... Ale ať si kurva trhne vlastní hnátou.
Co ode mě chceš slyšet, do hajzlu?!
Lehce se zamračím, ale stejně se nedívám přímo na něj. Spíš k němu pohledem sklouznu, ale nikdy na něm můj pohled nespočine na příliš dlouho.



 
Ray "Zatracený" Simons - 02. února 2016 19:37
ray9187.jpg
V ďábelsky sexy společnosti
Kdo jiný než Beth?

odkaz

"Nejhodnější." Skvělé, že to říkám a to se s ní znám sotva pár hodin. No co. Co taky jiného ode mně čekat, že? O zábavu mám postaráno a že ta zábava je sakra žhavý kus. Jeden by se o ní popálil. Jenže já nejsem dobrák a svině se prostě nedá.
Vykouzlí mi to úsměv na tváři, když se posadí na můj klín. Lehce se zavrtím, abych se pohodlněji usadil a neměla tak jen ona pohodlí, ale i já.
A pak si k ní jako zvíře přičichnu. Vůně, kterou si chci zapamatovat.
"Co bych ti měl povědět?" Zhluboka se nadechnu. S tím uchem to je nehorázná provokace. Skousnu si ret. Jestli mně to vzrušilo... sakra vždyť to se nedá jinak. Sedí mi na klíně sexy kost... To prostě nejde.
Z rádia, které tu už nějakou dobu vyhrává hudba a já si jí do této chvíle nevšiml, momentálně tu lokál rozeznívá The Dead Weather a jejich písničku Hang You From The Heavens.

"Už se to nese." Jako kdyby věděl Carlos dřív než si slečna objedná, co si objedná. Nebo to je jenom kvůli tomu, že má prostě čuch a poznal, že není tak obyčejná a bude chtít něco spešl. Kdo ví? Ač tak či tak stáli před námi dva panáky s červenou. Carlos se dlouho nezdržoval a byl zase na odchodu, dělat svou práci.
"Dík..." Zahuhlal jsem, když jsem pozvedl sklenku a natočil se tak, abych si s kráskou na svém klíně mohl připít.
"Na co to bude?" Myslím si, že toto první pití si zaslouží nějakou pořádný přípitek. Třeba něco ve stylu na Peklo nebo na Pekelnej sex ve VIP místečku.
Nemůžu za to, že jsem sexem tak posedlej... moje matka byla, a tuším stále je profesionální žena, co vám vykouzlí i v tom nejvíce odpudivém místě ráj na zemi. Samozřejmě, že jsem se s ní setkal. O otci se zmínila jen v tom, že je to velké kápo a nic víc. Ale já stejně nikdy nebyl moc rodinný typ.
Dost o minulosti. Mnohem lepší a zajímavější je přítomnost s démonské krásky, která mne okouzlila, i když to není zas tak těžké.
 
Iracebeth *Beth* - 02. února 2016 10:27
beth29929.jpg

Pití ze samotného pekla

~Ray~

 

Proč zrovna Bambusový domeček pro panenky, mě nechávalo chladnou, protože za svůj dlouhý život jsem narazila už na tolik podivných názvů a názvosloví, že nemělo smysl řešit tohle. Navíc majitel tohoto podniku dělal výtečné tacos, takže jsem se rozhodla se nešťourat do jeho pohnutek minulých. Těšila mě přítomnost někoho jako je Ray. Drsňák s duší gentlemana. To se nevidí každý den. Už málokdo ví, jak se správně vchází do dveří, kdy je dámě podržet a kdy to vzít útokem. Všimla jsem si snad nějakého zklamání v Rayových očích? Bývá tu více živo?

 

Carlos nás nebo spíše Raye osloví způsobem, který se mi nelíbí. Kol a kolem tám čertíkem jsem já, i když vypadám jako roztomilý andílek a to jen málo andělů se může pyšnit bílými vlasy jako já. Navenek jsem roztomilá a cudná, uvnitř krvežíznivá ďáblice, kterou spoutal jeden vlkodlak, a pohádka o hodné panince mohla pokračovat dál. Někdy mívám zvláštní pocit, že Šedivák použil více než jen svůj šarm. Jestli tomu tak je, být jím, tak se hodně rychle klidím z cesty.

 

Následuji Raye a pozvednu obočí v náznaku, že mám vybráno už dávno. „Trocha pekelného pití by mi bodla,“ usměju se a usadím svůj kulaťoučký zadeček na nabízenou židli. Možná se dokážu po tomhle řádně opít. Je to přece Aqua regia. Možná mě to taky zabije a už se mnou nic nebude. Proč to nezkusit.

„A dokážu být hodná?“ ušklíbnu se podle a vystrčím tak své růžky. Asi by to vypadalo blbě, kdybych si stáhla Raye k sobě na klín, a tak jsem počkala, až se usadila a udělala nálet na ten jeho. „Co mi k tomu povíš?“ pootevřu ústa a rty se otřu jeho ucho.

 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 01. února 2016 21:24
ikonka305885004063.jpg
S mamkou na obědě

Vzdychnu si. Vím, že má pravdu. A tak všechno, ale jít někam mezi lidi? Ugh!

"Dobře, můžeme. Jen to řeknu Bastet," vydechnu se souhlasem a pousměji se.

Jen vykouknu směrem do obýváku a věnuji těm dvěma široký úsměv.

"Nechci rušit, jen dávám vědět, že se na chvilku vypaříme. Vrátím se co nejdřív. A ty," ukážu na Zacharyho, "pamatuj na svůj slib, jasný?"

Nehodlám jim dát moc místa k protestu, protože rychle se zase vrátím do kuchyně. Popadnu kabelku a kývnu na Morganu.

"Takže? Kam vyrážíme?" zeptám se zvesela jako kdyby nešlo o nic víc než jen výlet s kamarádkou. Která je náhodou tisícileté stvoření. A taky moje matka. Ano, paradox za paradoxem. Ale to je zřejmě můj život. Náš život. A pak už jen následuji Morganu kamkoliv nás přenese.
 
David *Lucí* Rubin - 31. ledna 2016 22:38
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
Hotel

"Nepochyboval... já měl o tebe strach..." Zarazím se. Sám jsem totiž překvapen těmi slovy, protože je myslím vážně a ona je vnímá.
Nikdy jsem pořádně nepochopil, co je to vlastně strach, až do této doby. Nikdy jsem pořádně nepochopil lásku a vysmíval jsem se těm ubožákům, co z ní byli hotoví a teď patřím mezi ně. A to díky jediné ženě, která byla první svého druhu už od chvíli, co jsme se my dva poznali. Stačilo jen pohlédnout na ostatní ženy a padly mi k nohám. Doslova toužily, abych se jich dotýkal a dělal s nimi jisté věci, na které je i kámasútra krátká. Dokázal jsem v nich odhalit jejich skryté touhy. Nicméně u Nicky ne. Proto byla první svého druhu a tím mne okouzlila.
"... záleží mi na tobě. Víc než mi kdy na někom záleželo." Sám jsem překvapený svými slovy, protože jsou sakra myšleny upřímně. Ty důvody jsem jen tak práskl.
Bohyně nestačí, že jsem vládce pekla a princ... Moje jméno je Lucifer? Ještě chce nějaké důvody.

Odložím sklenku a chvíli si jí prohlížím. Sakra... vždyť jí to sluší i v těch teplácích a roztrhané košili, či co to kdysi dávno bylo.
"Upřímně... přísahám, že už se nebudu vysmívat těm, co propadli té ošklivé lásce." Promnu si obličej s dlouhým povzdechem.
Netušil jsem, jak bude pro mne těžké ze sebe vytáhnout ona slova. Je to něco jiného, jako to z někoho dostat... jako kdybych ochutnal vlastní medicínu.
"Pravdou je, že mne můžeš nakopat do mé sexy pekelné prdele. Nemůžu ti v tom bránit. Stejně jako přemlouvat a říkat důvody... je tu jeden důvod, který jsem ti řekl ve chvíli, co jsme se poprvé viděli a ty si na mně vystřelila..." Jo to byly časy... lehce se uchechtnu té vzpomínce.
"Jsem totiž Lucifer, princ pekelný a bla bla bla." Rozhodím rukama. Vážně se už nemůžu dočkat, až dostanu tu funkční náhradu, protože se na to nedá dívat a cítím se tak neschopně... i přestože jsem našel způsob, jak nabít pušku s pomocí ocasu.
"Víš já se o to neprosil. Skutečně. Bavilo mně se vysmívat těm nešťastníkům. Házet jim klacky pod nohy a sledovat, jak se s tím perou... Sakra, že jo. A pak poznám tebe a ty mi ukážeš, jako jediná, že i něco takového se může stát i mně. Být tím nešťastníkem, komu se hází klacky pod nohy." Dlouze vydechnu. Je na mně vidět, že toto nebyl konec a vlastně teprve začátek. Chtěla ty důvody... no ne?
"Jenže ty nepotřebuješ... zatracený důvody Nicky... jsou to slova, která by dostala na kolena skoro každou ženu a řekla by mi hned ano, jen by stačilo... abych se na ní usmál. Což tak nějak funguje naprosto na každou..." Zarazím se. Delší chvíli hledím do země, než pohlédnu na Střelenou Střelu, která mne teda dostala do situace.
"... krom sakra tebe. Celý roky jsem strávil v přemýšlení, jak na tebe... a abych pravdu přiznal. Každá chvíle s tebou pro mne byl jeden malinký zázrak a věř mi, že zázraky znám až moc dobře." Stání mne nějak přestalo bavit a tak se usadím do křesla, jako nějaká rozteklá čokoláda. Než si loktem opřeným o koleno podepřu bradu.
"Takže důvod... důvod..." Pronesu zamyšleně. Vlastně nevím o žádném důvodu, který by Nicky nesmetla ze stolu, když normálně smetla ze stolu, že jsem sakra to co jsem... a to už je co říct.
"Nevím o ničem, co by nebylo až příliš romantické na nás dva... půlka pekelného království?... " Nadhodím... tak se to přeci říká v pohádkách.
"...či fakt, že mám v úmyslu se kvůli tobě vzdát jakýkoliv jiných žen, což jsem ještě nikdy kvůli nikomu neudělal. Nebo to, že budu ochotně čekat až nastane ta chvíle, pokud nastane. Budu ti stát po boku, ač budeme společně dobývat zpátky naše Peklo nebo klepat na andělskou bránu. Budu tě respektovat, snášet tvoje manýry a milovat... jak nejlépe dokáže jeden pekelník." Jestli toto nejsou důvody, tak už jsem fakt ztracený.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.27963995933533 sekund

na začátek stránky