Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Vypravěč - 19. července 2021 16:24
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Procházka domem
Zuli

Místo, kde Damien odpočíval se nacházelo v prvním patře. Krom pokoje ve kterém momentálně byl, se tu nacházeli další dva. Vzhledem k tomu, že vypadaly zabydlené, patřili zřejmě vaši momentálním “zachráncům”. Postele byly ustlané. Krom oblečení jsi tu nenašla nic zvláštního. Takže jsi se vydala dolů.
Všechny věci, jste měli v obýváků do kterého se dalo dostat po schodech dolů a následně v přízemí zabočit doprava. Jenže tě na schodech něco zastavilo. Rozhovor, který se dole v kuchyni odehrává.

”Myslíme si, že to je on. Popisu odpovídá.” Pronese ten, který tak naléhal na to, aby vás jste tu zůstali.
”Jste si opravdu jistí?” Hlas ti je povědomí. Nejsi však schopná ho nikam zařadit. Muselo to být hodně dávno, co ses s majitelem toho hlasu setkala. Nebo tu je ještě další možnost, že jsi totálně paranoidní.
”Ano, jsme. Věříme, že je to váš syn. Má oči po matce.” Dál už neposloucháš, protože tě ta slova naprosto odrovnala a ještě ke všemu se stalo to, že jsi blbě šlápla a schod zavrzal. Jejich rozhovor utichl a pokud nebudeš rychlá, tak tě tady najdou.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 19. července 2021 09:18
nickystela268084851.jpg
Cesta kamsi
- Gabriel, John -

“To zní fakt honosácky…“
Už jen z těch jmen je mi na nic. Nějaký vysoce postavený von něco. Ani by mě nepřekvapilo, kdybych ji letmo znala z otcových kruhů, ale pátrat po tom ve své hlavě odmítám.
Víc mě zaujmou, nebo spíš šokují, slova Johna.
“Respektuješ? Ty? Někoho…“
Zastavím se na místě a mračím se na vyhlášeného Řezníka. Svého času respektoval Šilhavýho Jacka, jinak by nebyl dobrovolně pod ním, nebo tam odkud jsem přišla, taky dělal pro bráchu, ale … Buď jsem v další jiný realitě, nebo se tady změnilo fakt hodně věcí. Pro vrchnost by John nedělal, ani je nerespektoval.
Nemohou být silnější, než samotný Řezník John, čili si jeho přízeň museli získat nějak jinak.
Ale jak?

“Jasně Gaby… Počkáme u kusu žvance, než si vrchnost na nás pleby milostivě udělá čas…
Odpovím andělce tak kysele jak to jen jde. Jestli si myslí, že není dobrá nápad mě brát s sebou, tak tohle je naprosto jasná odpověď – Ne.
 
Azula *Zuli* - 18. července 2021 08:46
zuli(1)9756.jpg
Na obhlídce
Damien

Naléhavost jeho žádosti o to, abych byla opatrná, mě překvapí. Opravdu se o mně bojí. Vlastně mě to trochu potěší. Vím tak, že mu na mě záleží. Cením si toho víc než těch slov, co mým směrem řekl včera. Ta slova bývají prázdná a lživá. To, když vás někdo varuje před nebezpečím, když se o vás bojí a neustále vám pomáhá, to jsou mnohem cennější chvilky.

"Kdo komu propašovával věci v cirkuse a nikdy nebyl přistižen?" mrknu na něj rozverně.

"Jasně, něco donesu. Uvidím, co seženu," ujistím ho ještě od dveří. Zastavím se na okamžik s rukou na klice. Pousměji se Damienovým směrem.

"Jo já vím. Tak jsem se už narodila. Třeba se to taky jednou naučíš. První krok je, že se pořádně vyležíš a odpočineš si," řeknu k němu. Snažím se ho trochu uklidnit, aby neměl tolik obavy a hlavně, aby skutečně ležel. Bez svého parťáka to v tomhle světě daleko nedotáhnu. A s tím zmizím za dveřmi, abych udělala, jak jsem řekla. Trochu to tady ještě projít, sehnat nějakou vodu a jídlo a odnést věci nahoru do pokoje k Damienovi.
 
Damien - 16. července 2021 20:51
fffffff1207.jpg
V bezpečí?
Zuli

Nevěří jim. Po tom všem, co se nám přihodilo se ani trochu nedivím. Nepochybuji o jejich instinktech. Nesnáším se jí to nějak vyvracet.

Když mi strčí nůž pod polštář při tom, kdy mně políbí. Musím přiznat, že naprosto dokonalá. Jen kdybych v této chvíli byl více pohyblivej. Ta zatracená merzost mně včera solidně převálcovala. Musím udělat do příště všechno pro to, aby se to už nikdy neopakovalo.
Na její slova kývnu. Stejně jako ona věří mně, já bezmezně věřím jí. Jsme dva proti celému světu.

”Buď prosím opatrná.” Držím ji ještě u sebe. V očích mám obavy. Vím, že je silná a nenápadnost jí opravdu jde. Jenže poslední dobou jsme měli poměrně smůlu.
”Možná trochu vody a něco k jídlu.” Odpovím jí na její otázku a trošku se přitom stydím. Nesnáším tyto stavy, kdy se cítím jako kdyby mně někdo převálcoval a všechno to je na Zuli. Muž by měl ochraňovat svou ženu. Jenže vypadá to, že my jsme prostě neobvyklý pár. Střídáme se v tom.
”Jsi úžasná.”
 
Joleene "Jo" - 16. července 2021 19:46
joleene6101.jpg
Budeme se tvářit, že jsi neřekl jméno jiné ženské...
Mal

Potěší mě víc než jsem čekala, když svolí, že si se mnou lehne. Usměji se na něj a sleduji ho, jak doluje deku z pod hromady věcí. Apokalypsa, neapokalypsa, chlapi se evidentně nikdy nezmění a vždy budou mít kopičku prádla na židli, co v případě potřeby přesunou jinam. S povděkem přijmu deku a když si lehne a nabídne mi svou ruku jako polštář, neváhám ani zlomek vteřiny a lehnu si k němu. Není to jedna z těch příliš pohodlných poloh, hlavně kvůli tomu, jak jsem domlácená, ale stejně jsem za tuhle možnost takto ležet ráda. Přitisknu se k němu, abych cítila, že vedle někoho skutečně ležím. Raději se nebudu pokoušet pátrat v paměti, jak je to dlouho, co jsem si vedle někoho ustávala.

"Dobrou noc, Malcolme,"
zašeptám v odpověď se zavřenýma očima.

Ukolébavku v podobě jsem nečekala. Úsměv mi na chvilku zkroutil koutky úst nahoru. A já s pocitem bezpečí a vědomí, že nejsem na to všechno sama, rychle odplula do říše spánku. Tělo už opravdu mlelo z posledního, a já konečně po tolika dnech povolila veškeré napětí, co ovládalo moje tělo.
 
Azula *Zuli* - 16. července 2021 19:30
zuli(1)9756.jpg
V prozatimním bezpečí
Damien

"To ráda slyším, že se cítíš mnohem lépe," pousměji se na něj. A co víc, skutečně vypadá lépe než před tím, co jsem ho sem dotáhla. Najednou jsem ráda, že jsme se nerozhodli cestou víckrát zastavit, nebo nepočkat, dokud se nezlepší, když jsme byli v tom nákupním centru.

"Budu," ujistím ho. "Donesu sem naše věci a ještě to tady obhlédnu a pak přijdu."

Pak pokračuje v přednášce na téma, že bych na sebe měla dávat pozor. Pousměji se, nakloním hlavu mírně ke straně a počkám až dořekne to, co má na srdci. Chápu jeho obavy i nelibost z toho, že neodpočívám. Ale já na to nemám moc pomyšlení. Jistě, celé tělo mě bolí a vím, že jakmile si sednu, tak okamžitě usnu a budu spát jako zabitá, ale taky nezapomínám na to, jak se nám vymstilo kdykoliv jsme někomu věřili. Stisknu mu ruku a skloním se k němu, abych ho políbila. Někdo by řekl, že jsem jen rozněžnělá, ale pravda je, že jsem se snažila jednat nenápadně. Damien docela určitě cítil ruku, kterou jsem mu dala při tom líbání pod polštář. Nechala jsem mu pod polštářem jeho vojenský nůž. Poodtáhnu se jen tak, abych mohla mluvit, takže mu vidím do tváře velmi zblízka.

"Můžeme věřit jen sobě, dej na sebe pozor, než zase přijdu," zašeptám mu místo milostných slov. I když kdyby se snažil, tak by z těch slov pochopil, že já jemu věřím. A že on je asi tak jediný člověk na světě, který tohle může říct. Pak se narovnám a pustím jeho ruku.

"Chceš něco donést? Mám ti něco sehnat?" zeptám se už zase konverzačním tónem.
 
Malcolm *Mal* - 16. července 2021 15:28
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Dobrou noc, Andělko
Joleene

”Jistěže si s tebou lehnu.” Nebudu lhát, jsem docela unavený. Mám v sobě sice démona, ale jsem furt člověk. K životu potřebuje takové banality jako je spánek, jídlo a snad někdy i sex. Nelíbí se mi představa, že by se to mohlo za dva dny změnit. Zrovna jsem ji našel. Nechci ji znovu ztratit. Tohle bych už asi nezvládl.
Na hlas však nic neřeknu. Je důležité, aby si odpočinula a tato chvíle je navíc magická. Znovu jsme se našli. Netřeba si dělat starosti.
”Jo, deka. Dobrý nápad.” S tím se natáhnu po židli na které je hromada věcí. Vytáhnu z té hromady deku a opatrně do ní Joleene zabalím. Potom si za ni vlezu, lehnu si tak, aby si mohla lehnout na mou ruku a aby se cítila chráněná.
I když já budu spát, tak to neznamená, že bude spát Ezechiel. Jenže nemůžu mu sundat pásku přes oko, protože to by mohlo Zuli vyděsit. Takže hlídání bude muset zvládnout takhle.

Možná to bude znít divně a šíleně. Jenže mohu říct, že se cítím opravdu šťastný. Tahle chvíle, kdy ji cítím ve své blízkosti. Mohu se jí dotýkat. Je to prostě naprosto dokonalé. A ač je všechno totálně v prdeli, tak bych nevyměnil.
”Dobrou noc, má krásná andělko.” Zašeptám a začnu broukat ukolébavku, na kterou jsem si z ničeho nic vzpomněl. Přijde mi to docela příhodné.
 
Damien - 16. července 2021 09:15
fffffff1207.jpg
V bezpečí?
Zuli

Byl jsem trochu zklamaný, že si za mnou nevlezla do postele a nezačala také odpočívat. Vždyť musela být unavená. V noci nespala, protože držela hlídku a pak jí muselo vyčerpat to, že se vláčela se mnou.
”Ehm… já vlastně nevím. Omdlel jsem, když mi dávali pryč tu folli. Cítím se, ale mnohem lépe.” Stejně zkoumavě jako ona, ji sleduji. Možná jsem pod prášky, ale vím co tomu, než jsem se dostal sem předcházelo. Nevracím se k tomu. Vím jak špatně na to reaguje. Pokud pro změnu vytáhne to, co se o mně dozvěděla, tak ani já nebudu reagovat nejlépe. Vidím jí na očích, že těm kteří nás tu nechali, nevěří. Takže je důležitý být připravený na zradu, která může i nemusí přijít.
”A budeš taky odpočívat?” Nemohu si pomoct. Vážím si toho, co dělá. Nechci však, aby trpěla, když nemusí.
”Nevěříš jim. Já ti rozumím.” Pronesu tiše, kdyby nás náhodou někdo odposlouchával.
”Jenže mám o tebe strach. Záleží mi na tobě stejně jako tobě na mně. Prosím, buď na sebe opatrná.” V mém hlase je náznak menšího zoufalství. Začíná mně přestávat bavit, že když je jeden v pořádku tak druhý není. Už by to mělo přestat a pokud s tím mohu něco udělat, tak udělám.
 
Azula *Zuli* - 15. července 2021 22:33
zuli(1)9756.jpg
Zase sama s hlasy
Damien

Přikývnu na odsouhlasenou dohodu. Nezbývá jen doufat, že si budou cenit toho, že se snažíme s nimi obchodovat a nechat jim část jejich zásob. Netrpělivě čekám na zmiňovanou léčitelku. Založím si ruce na hrudi, když konečně přijde a začne Damiena pozorovat. Musím si zatnout prsty do paží, abych sebou necukla, když vidím, jak Damiena táhnou pryč z místnosti. Stroze s nečitelným výrazem ve tváři přikývnu na její pokyn. Vím, že bych tam nic platná nebyla a Damien teď hlavně potřebuje někoho, kdo ho dá do kupy.

*A pokud mu ublíží, tak jim velmi názorně ukážu, jak vypadají jejich vnitřnosti na jejich rukou,* rozhodnu v duchu a samotnou mě razance a význam té myšlenky zarazil...

Čekání je dlouhé, ale zvládnu se zabavit tím, že si k jednomu z křesel složím všechny naše věci, sednu si do křesla a začnu něco jako meditaci. Podobné věci jsem dělala před vystoupením, kdy bylo třeba uvolnit mysl a připravit se na budoucí výkon. A také jsem tyto techniky používala k tomu, abych přečkala to příšerně dlouhé čekání do noční směny, když jsem byla nacpaná v malých prostorech. Jako třeba, když jsem kradla tu poslední sošku pro démona... Bože, to už je ale doba...

Díky meditaci a času, co jsem měla, se mi podařilo působit trochu čerstvěji než předtím, když jsem se vydala k Damienovi na pokoj. To, že je prý naživu a ošetřen, mě potěšilo, nicméně jsem byla stále opatrná. Nebyla jsem si jistá, jestli těm lidem můžeme věřit nebo ne. A kvůli svým zkušenostem jsem se přikláněla spíše k možnosti, že bude lepší jim nevěřit. Bundu si nechám u věcí ale zbraně se ani na chvíli nevzdám. Jen ať vidí, že jsem ozbrojená a pro ně nebezpečná.

"Ahoj," opětuji mu pozdrav a dovolím si se na něj usmát, když vidím, že nejen že vypadá lépe, ale je dokonce při smyslech. Dojdu k posteli, ale jeho výzvu nepřijdu a místo toho si stoupnu kousek od něj na straně postele, kde ležel on.

"To jsem ráda, zaplatila jsem jim celkem dost za to, aby tě dali do kupy. Doufám, že vidíš teď jednorožce a draky, vzhledem k tomu, kolik prý prášků do tebe narvaly," pousměji se mírně na něj a zkoumavě se na něj dívám. Když ke mně natáhne ruku, vezmu ho za ni a stisknu ji.

"Vypadáš už lépe, ale měl bys ještě odpočívat. Jsem si jistá, že když si s nimi promluvím, nechají nás tu pár dní pobýt s nimi. V nejhorším jim nabídnu pomoct s hlídkami nebo tak něco," navrhnu to, co je asi očividné. Damien teď není ve formě k tomu, aby se potuloval městem nebo divočinou.
 
Damien - 14. července 2021 22:36
fffffff1207.jpg
Léčení
Zuli

”No, máme tu léčitelku, která je velmi dobrá.” S tím se obrátí na svého kolegu, kterému naznačí, aby pro ni šel. Já se mezitím snažím soustředit na dýchání. Nemluvě o tom, že i udržet se při vědomí je docela dřina.
”To zní jako férová nabídka.”
Netrvá dlouho a objeví se jeho kolega s postarší ženou, která se na mně kriticky podívá.
”Odneste ho nahoru. Potřebuji, aby si ležel.” Oba dva mi pomohou vstát a podpírají mně. Všem je jasné, že se stěží držím na nohou.
”Vy tu počkáte. Až budu hotová, tak pro vás nechám poslat.” Pronese ještě stařena k Zuli.
Necháváme tak Zuli samotnou. A já doufám, že si to co se stalo nebude vyčítat.

Všechno to najednou vnímám úplně zamlženě. Cítím jenom bolest. Když mně posadí na postel a rozvazují mi hrudník, ztratím vědomí.
Naberu vědomí až ve chvíli, kdy Zuli zrovna vchází do pokoje. Cítím se opravdu mnohem lépe.
”Ahoj.” Pronesu a na své tváři vykouzlím úsměv. Naštěstí ležím na velké manželské posteli, takže se nemusím nějak hýbat, abych jí uvolnil místo. Rukou jen naznačím, aby si za mnou lehla.
”Žiju. Jsem v pořádku.” Pokusím se o povzbudivý úsměv a natáhnu k ní ruku.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.25256991386414 sekund

na začátek stránky