Andor.cz - Dračí doupě online

Když se sere, tak se sere pořádně
Nicky

Někdy je třeba si rozmyslet přání a tužby, občas se může stát, že se přání splní. Bylo to tak ve tvém případě, osud tomu chtěl, aby ses přestala nudit a nebo se jen nudil Charles, který nějakým nepochopitelným způsobem posedl Lucovo tělo, když byl v říši snů a dával se tak nějak dohromady.
"Neklej, sestřičko. Nikdy jsem to na tobě neměl rád." Prohlásil ještě ležící Lucifer, a pak to na malou chvíli vypadalo, že děsivé představení skončilo.
Dokonce Vidocq se nadechoval k tomu, že by ti sdělil něco, co měl na srdíčku. Nicméně někde při mrknutí oka a tak celkově během chvíle, se Lucifer ovládaný tvým bratrem - asi to zní jako paradox, ale bohužel tomu tak je - zvedl a s pár kroky oddělil vzdálenost mezi vámi dvěma. Ignorujíc tak případné zranění způsobeny výstřely s úmyslem se dostat k tobě. A jako první věc ve tvé blízkosti tě zbavit zbraně a následně jednou - vlastně jedinou rukou - tě začít škrtit.
"Paradox, že... zabije tě on. Neboj se, vidí to všechno... ale je tak slabý." Zní pobaveně hlas tvého bratra.
A co se týče Vidocqa a případné pomoci. Nehnutě stojí a celé to pozoruje, zbabělec bez špetky odvahy. Takže pokud se ti teď ještě nechce umírat, budeš s tím něco muset dělat a to rychle. Nevypadá to, že by Lucifer v brzké době nad tělem získal nějakou kontrolu a pustil tě. Kyslík za to uniká opravdu rychle.

Luc promluvil, ne všakjak by se čekalo...

Protočím oči a odfrknu si. Jestli si myslím, že to jsou výmluvy? Sakra že jo... On není bojovník, jako já, tedy očekávám, že má našprtáno a dokázal zjistit spoustu věcí o čemkoli. Nebo jsem divná já, když v každým kdo neumí střílet vidím možného informátora a chci aby byl víc než dobrý?
Dokouřím cigaretu a položím karty na stůl po jeho vzoru. Zároveň i dopiji lektvar. Luc sebou konečně přestal mlet a tak zpozorním, jestli se náhodou neprobudil.

Na zaslechnutí svého jména se otočím a to tak, že hodně prudce a s pistolí v ruce, protože už jen tón jakým jsem oslovena mi řekne to zásadní - není to Luc. Což v zápětí potvrdí druhé slovo.
Charles...
Už dlouho mi srdce nevynechalo pár úderů a závan minulosti mě polije horkem. Mířím pistolí na Luce a vidím jak se mi chvějí mířidla.
"Do prdele práce..."
Syknu tiše a ještě stále očekávám, jestli krom hlasu nepřijde skrze Luce nějaké další nepříjemné překvapení. Při tom zpěvním ruku odholáním a nenechám jí možnost pro třes.

Ohlédnu se po Vidocqovi s pistolí nehybně stejným směrem. Nakvašeně vydechnu a odolám nutkání říct "Já to říkala." Něco takového jsem to předvídala pouze v myšlenkách, tedy nahlas řečené by to nemělo takovou váhu.
Chvíli ještě mlčky očekávám jestli se s Lucem něco nestane, sesednu ze židle, ale nejdu k němu. Jednoduše si držím odstup, kdyby cokoli.
Pokud se nic neděje, kývnu na alchymistu aby případně řekl, co má na srdci.

Co se děje sakra s Lucem?
Nicky

"Víc nevím, jsem jen člověk, i když žiju delší dobu než je zdrávo. Toto jsou věci mezi nebem a tím dole... vlastně hlavně tím dole. Sice jsem přečetl spoustu knih, ale občas se stává, že teorie je někdy jiná než praxe." Vezme si cigaretu, odloží karty na stůl. Zhluboka se nadechne a poté vydechne.
"Fajn. Zkusím zavolat svému kolegovi, který má možnost nahlížet tam kam ostatní ne a třeba mi k tomu něco řekne." Povzdechne si a s tím se zvedne, aby mohl přejít k pevné lince a tam naťukat číslo přesněji k němu domů, kde se nachází taková šikovná hlavička. Ta stejná hlavička, díky které byl přenos živě z pekla.
Mezitím ležící přestal se sebou házet, což nabádalo otázku zda-li je v pořádku a nebo se jeho stav zkomplikoval.
"Nicky, sestřičko... vím, že mně slyšíš. Dívala ses, jak jsme mu to natřeli? Přijdu si pro tebe. Dlouho takto schovaná nebudeš a budeme si zase spolu hrát, tak jako kdysi. Nemohl mně zastavit, ač chtěl. Už se na tebe těším." Někdo promlouval skrz Lucifera v bezvědomí, hlas byl velmi povědomý, ač byl maličko zkreslený. Nebylo pochyb komu ten hlas patřil. Nějak posedl Lucifera během jeho bezvědomí nebo kdo ví přesně co se stalo. A taky jak věděl o tom, že jste se dívali na to, co se s Luciferem stalo.
Vidocq u telefonu se taky netvářil o moc líp a rty naznačoval něco o tom, že dostali Kasabiana.
Když se daří, tak se daří pořádně. No ne?

Na chvíli v bezpečí
Sierra

Zachary stále dýchá, což by se mohlo považovat za naprosté pozitivum. Bastet poplašeně chodí sem a tam, něco si říká sama pro sebe. Avšak o čem mluví, jí tak nějak nerozumíš, neb se jedná o nějaký starý zapomenutý jazyk.
Zdá se, že ten tvůj testík odvrátil možnost vnitřního krvácení.
Když jsi odpovídala bohyni, zastavila se na místě a pozorně tě poslouchala. Objímala si přitom ramena, jako kdyby jí byla zima a pohled měla upřený na Zacharyho.
"Do- dobrá. Ale víš... on nemá rád nemocnice, má z nich panickou hrůzu." Pronesla poté, co se přesunula k pevné lince, protože nic jiného tady zřejmě ani nefungovalo.

Co se týče zranění, bude to pravděpodobně na několik stehů, ale nemělo by to být nic smrtelného.
Když si jej pohladila, opatrně se pohnul, jako kdyby se pomalu probíral nebo se to aspoň zdálo. Stále však měl zavřené oči.
"Přijedou prý za chvíli. Do deseti minut tady budou." Došla za vámi a položila ti ruku na rameno. V chlácholivém gestu.
"Pojedeš s ním... budeš s ním, když se probere... a nevrhneš se do další ze svých sebevražedných akcí... že ne?" Kdo ví jestli to mělo znít jako prosba či jako rozkaz. Nicméně to myslela naprosto vážně. Tak vážně, že se člověk pod jejím pohledem cítil opravdu nesvůj.
V ten stejný moment se v rámci mezích probral Zach, který splašeně hledat tvou ruku, stejně jako včerejšího večera jí považoval za své útočiště.
"Jsi v pořádku..." Usmál se a opět se nechal unášet na vlně nevědomí, teď už s oním úsměvem na tváři a zároveň držení tvé ruky.

V bezpečí...

Okamžitě se ujistím o tom, že stále dýchá. Když Bastet se dotkne jeho hlavy a odtáhne pak krvavou ruku, tak se samozřejmě trochu vyděsím. Zmáčknu mu krátce nehet na ruce, abych viděla, jestli se mu vrátí rychle barva nebo ne - menší test na kontrolu, zda má nějaké vnitřní krvácení - a snažím se uklidnit Bastet.

"No, dlouhý příběh. Zkráceně. Morgana, která chce do Edenu je tupla, kterou si namysleli lidi z Rady. Pak je ještě pravá Morgana, která se jí v tom snaží zabránit. Tu jsme našli v kostele s Islingtonem. Chtěla z něj dostat, kde je ta tulpa. Islington ho hodil přes celý kostel... Ale bude v pořádku."

Nevím, jestli vůbec bylo možné to vyprávění odlehčit tou poslední větou, nebo se mi naopak podařilo Bastet jen vyděsit. Ale já stále viděla sklenici na půl plnou. I když mě i ta půlka děsila.

"Vyndej telefon a zavolej záchranku. Celkem určitě bude v pohodě, ale jen pro jistotu. Řekni adresu a že jde o poranění hlavy," přikážu bohyni, zatímco se vracím z kuchyně a skládám ručník pod Zacharyho hlavu. Přikleknu k němu a opatrně mu podložím to zranění, na které se v tu chvíli i trochu podívám.

*Bylo jasné, že jsme byli mimo naši ligu... Tohle není fér...* nadávám si v duchu.

Lituji toho, že ani když se mi zvedli mé síly, stejně jsem limitovaná a zdaleka ne tak schopná, jak bych chtěla. Pořád musím sledovat přátele a známé, jak je jím ubližováno.

"Ten lektvar necháme jen jako poslední možnost..." řeknu ještě k Bastet a dívám se přitom na Zacharyho, jak vypadá poklidně. Pohladím ho něžně po tváři a chce se mi brečet. Zase. Život je čím dál tím méně fér. On si nic z toho nezasloužil. Cítím se bezmocná. A to mě štve. A tak jen u něj zatím klečím, než přijede snad sanitka, nebo se neprobere.

Zase zpátky v bezpečí
Sierra

Přenos fungoval. Začínala ses v tom zdokonalovat.
Zachary ležel na gauči a ty si zase vedle něho klečela. Jestli to Bastet překvapilo? Bývají bohyně překvapené? Odpověď v tomto případě byla jednoznačně ano. Bastet byla opět v kočičí podobě a než jste se zjevili, tak se líně povalovala na stole a čistila si svou hebkou srst. Když jste se zjevili tak div nevyskočila na strop.
Ve chvíli co se jí vrátil zpátky normální tep, okamžitě změnila svou podobu zpátky na lidskou a bez odmlouvání na sebe hodila župan. Následně přešla rychlím krokem k Zacharymu, který stále ležel nehnutě a stále byl tak nějak mimo.
"Co se mu stalo? Co se vůbec stalo?" Zeptala se a bylo jasné, že jí budeš muset odpovědět. Starostlivě pohladila Zacha po hlavě a na ruce jí ulpěla krev. Rána kvůli které je stále mimo? I když kdo ví co ještě za zranění utrpěl. Lidské tělo je tak moc zranitelné.
"Budeme volat doktora?" Podívala se na tebe, neměla nejmenší tušení co dělat, než se následně plácla do čela. Na tváři se jí na malou chvíli objevil úsměv, ale skutečně na malou chvíli.
"Má pro takovéto případy speciální lektvar, který okamžitě vyléčí všechny utržené zranění v boji, ale..." Zarazila se a přemýšlela chvíli nad tím, co jí to k tomu vlastně Zachary řekl.
"... tuším, že říkal něco o tom, že potom dotyčná osoba, která jej vypije bude den spát a ztratí měsíc svého života. Něco v tom smyslu." Přejede pohledem ležícího Zacharyho a následně se opět podívá na tebe, jako kdyby čekala na souhlas.
"Co budeme dělat?" Zaúpěla tiše a čekala. Rozhodnutí tady zřejmě připadá na někoho jiného než je ona, ač jej zná delší dobu v tomto životě, v těch ostatních vedeš spíše ty.

A zase pohyb nějakým směrem

Ne, vážně jsem nepotřebovala vědět, co dělala Morgana v tom baru. Je mi to naprosto jasné, jsem přeci také dospělá, ale rozhodně nechci znát detaily. I tak mám dostatečně živou představivost. Proto to přejdu jen mávnutím ruky, aby už o tom nemluvila.

Všimnu si, že se její postoj změnil a je naprosto identický tomu mému, otázka je jen ta, zda to udělala úmyslně, nebo mimoděk. Spojovalo by nás to zase o něco víc. A to mě, přirozeně, velmi potěšilo.

Trhnu sebou, když Islington - příšerné jméno jen co je pravda - se objeví u Zacharyho. Naštěstí má matka je pohotovější a zručnější v kouzlení než já, takže jej stačí zachránit. Touhle akcí si ten opeřenec též nezasloužil moji náklonnost.

"Dávej na sebe pozor," řeknu ještě k Morganě a rychle vezmu tělo Zacharyho a nakreslím kolem nás provizorní patvar, abych nás odsud přenesla zpět k němu domů. Ideálně na gauč. Bastet to asi překvapí.

Žbla bla bla bla - po tvém vzoru :D

Podívám se na změnu barvy a znovu na své karty.
"Tos to fakt zúžil."
Ucedím bez nějaké pořádné intonace a vezmu si cigaretu. S dlouhým výdechem oblaku kouře přikývnu. Dát tomu čas. Nemám čas. A jsem jako na trní, když jsem dlouho na jednom místě bez akce a možnosti něco zabít. Čím dál tím víc mě to zneklidňuje víc, než věci okolo té mé slavné proměny.
Zahodím srdcovou devítku a poslouchám, co dál říká, zatímco se napiji lektvaru a znovu potáhnu z cigarety. T akombinace je velmi zajímavá.
"Vidocqu..."
Oslovím ho a ten tón je věc, která se mu naprosto právem nelíbí. Značný náznak varování, že jeho nervozita a neurčité odpovědi se mi skutečně vůbec nelíbí. V duchu mě potěší, co s ním dělá strach z mé osoby.
Magor co je schopen odpálit všechny v místnosti jsem, ale rozhodně by to bylo aplikováno bez rozmáznutí mé osoby spolu s ostatními.
Někdy je lepší, neříkat nic a někdy stačí jedno slovo. Z toho oslovení je znát, že to jeho nevědění se mi ani za mák nezamlouvá a měl by s tím hodně rychle něco dělat, ať už telefonátem tomu kamarádovi nebo jakýmkoli jiným možným i klidně nemožným způsobem.

Stále v kostele
Sierra

"No možná byla, ale jen na drink a ehmm..." Znejistí hledá vhodná slova, kvůli čemu tam tak asi byla.
"Kvůli tomu čím je to místo proslulé. Občas si potřebuji povyrazit a..." Odpoví ti, ale detaily raději vynechá. Sice si už dospělá, ale jsou opravdu jisté informace, které nepotřebuješ vědět. Například sexuální život tvé matky. Přesně tam směřovala její řeč.
"Proč bych na někoho bezdůvodně posílala Noční můru? Navíc s nimi není žádná sranda. Jdou totiž těžko odvolat a občas se může stát, že něco takového se postaví svému pánovi." Vysvětlí, jako kdyby ti to mělo být naprosto jasné.

"Ach jistě. To vysvětluje, proč to našlo mne a ne tulpu." Popojde zase pár kroků. Když na ní pohlédneš zaujme stejný postoj, jako ty. I když nebylo by spíše vhodné říci, že to zaujímáš ty jako ona.
"Bohužel, nemám tušení co hodlá dělat. A to, že má klíč jsem se dozvěděla také před chvíli od Islingtona, který si myslel, že jsem ona." Přizná se a pak se zarazí, neb jí dojde, že by opeřenec mohl třeba celou dobu poslouchat jejich rozhovor. Což nebylo daleko od pravdy.
"Sakra." Uvědomí si pozdě pravidlo, že i zdi mají uši.

To už se však Islington objevil na scéně, přesněji u jediného který se měl problém bránit, neboť byl stále v nevědomí o světě a o tom, že je snad v nebezpečí. Zvedl jeho tělo, jako kdyby nevážilo naprosto nic a s ním vzlétl nahoru, jak mu dovolovala strop. Avšak na pád dolů to bylo celkem slušná výška.
"Já si říkal, že na tobě je něco divného. Stále jsem přemýšlel co a teď to mám. Ty nejsi ona. Ta co my slíbila, že mne odsud dostane." Zavrčel a div, že přitom pohybu, který učinil, nepustil bezvládné tělo.
"Nech ho být!" Z hlasu Morgany šel strach, zněl v rámci mezích jako z telefonu, ale něco v něm bylo jiné.
"Fajn." Pustil Zacharyho, jehož tělo bohužel podléhalo zákonům gravitace a tak spadlo dolů. Vlastně někdo by i očekával ránu a tak, nicméně to se nekonalo. Nějaká síla totiž tělo těsně nad zemí zastavila a opatrně ho položila na zem. Byla to Morgana.
"Vezmi ho a odnes ho do bezpečí. Já si s ním poradím. Už se ti jednou podařilo mne vypátrat, tak to zkus znova. Nebudu daleko. Ale teď běž. Nezvládnu ho porazit, když by mohly být v ohrožení vaše životy." S tímto se na tebe upřeně podívala. A tomu pohledu nešlo tak nějak odmlouvat.

Plost twist, bitches!

Tulpa.

*Takže je tu druhá Morgana, ale ta fakt zlá. Dobrá zpráva, že je tu i jedna hodná... snad.*

Dlouze vydechnu. Všechno se tu mění mrknutím oka. Dobré je špatné, špatné je dobré. Ale tulpa zní jako pohádkové vysvětlení, které ráda přijmu jako pravdivé. A to bych se ani nemusela dívat do jejích očí. Což jsem i tak udělala. Věřila jsem, protože jsem chtěla vidět v ní to dobré.

"Takže ty jsi nebyla ani v upířím doupěti ani jsi neposlala Noční můru na Morgana či Eliota?" zeptám se nevěřícně, ale na mé tváři se objevuje úsměv. Tak moc tomu chci věřit. Tomu, že moje máma je dobrá duše, která na svědomí ta zvěrstva. Srdce se mi odlehčilo. A napětí z mých ramen se trochu uvolnilo, ale ne úplně. Bylo třeba jednat. Podívala jsem se k Zacharymu.

"Šli jsme sem se Zacharym, protože udělal vyhledávající kouzlo. Použil mou krev, aby tě vystopoval. Ale netuším, jak bychom mohli najít tu tulpu, protože má ten klíč. Jak ti už asi došlo. Máš tušení, co hodlá dělat s Edenem, nebo jak se tam hodlá dostat?"podívám se na ni. "Pomůžeme ti se té tulpy zbavit... Početní převaha se vždycky cení... A z nějakého důvodu mě nezabila, když mohla. Třeba je to něco, co jí zůstalo od tebe, krom schopností..."