Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 02. ledna 2016 08:13
ikonka305885004063.jpg
Nový úhel pohledu

Křečovitě sevřu hůl, když prožiji tu vzpomínku. Překvapeně zamrkám a zdráhavě se po ní znovu podívám. Ten milý stařec, co byl v mé vzpomínce, byl nakonec takto krutý otec a král? A Morgana byla na naší straně? Srdce se mi mimo jiné svírá i tím, že Zach asi opravdu byl má láska v jiných životech. Drtí mě to nejen kvůli tomu, že teď leží o několik metrů dál, ale že opravdu asi jednou - nejspíš i v tomhle životě pokud budeme dál žít - budeme spolu. Neříkám, že za to nejsem ráda. Cítím k němu stále to divné něco, ale zároveň mi přijde, že mu nedávám na výběr... A teď asi zase nikomu pro změnu nedávám smysl, že?

A pak začala mluvit.

Hrdlo se mi svírá čím dál tím víc a já si nemohu pomoci, ale věřím každému jejímu slovu. To jak to říká, to, co říká. To všechno je přesně to, co jsem kdy chtěla slyšet. Musela se ode mne držet dál, nechtěla je zabít, ale byla k tomu donucena. A přitom měla jen tak dobré úmysly. Zachránit mne, Zacha a sebe. Soucítím s ní. Chápu ji. A nejraději bych jí šla obejmout. Zaklapnu zapalovač a schovám jej do kapsy. Pomalu zavrtím hlavou.

"Nedokážu si představit, jak hrozné to pro tebe musí být, když mě vidíš umírat..."
začnu tichým hlasem. "Ale nechala si zabít dobré lidi. Mé přátele. Morgan nenahlásil mou dohodu s hrabětem, kterou jsem udělala jen a jen kvůli tobě. Morgan se mi rozhodl pomoct. Přivedl mi přítele na pomoc, který mu dlužil. A tys ho nechala rozpárat Noční můrou? Eliot, který jen měl schovat klíč taky už není. Byl to dobrý člověk. Víc než to, skvělý člověk, který pomáhal těm, co to potřebovali. Člověk, který si nikdy neodpustil vlastní chyby. A co Chris? Mučilas ho. Protože pro mě nebyl dost dobrý? Vážně? Ty, která ses kdysi postavila na mou stranu, abych mohla být s kým chci, jsi ho skoro zabila? Vyhrožovalas mi, že ho já jednou zabiju sama... "

Hlas mi skáče a po tvářích stečou první slzy. Jindy bych to svedla na hormony, ale nechtěla jsem jí tuhle maličkost prozradit, tak jsem se přesvědčovala v duchu tím, že je jen těch smrtí mých přátel moc.

"Nejsem bez viny, to já je poslala nevědomky na smrt, když jsem je žádala o pomoc. Netušila jsem, že jsi až tak chladná k životům ostatních. Ale za každého z nich bych klidně vyměnila svůj život. Klidně bych zůstala v kobce, co mi určil král Edenu, kdybych jim měla vrátit život,"
šeptám a volnou rukou si setřu slzy.

"Můj život není o nic důležitější, než jejich, Morgano. A stejně to platí i pro ty, které ještě na své cestě potkáš. Přišla jsem se za ně pomstít a zachránit svět před zrůdami z Edenu. Ale myslím... vím, že jsi potrestaná už dost. Já tě jen prosím... prosím, protože nic jiného, ani nemá cenu zkoušet... Prosím. Ať už máš s ním a Edenem jakékoliv plány. Nenech při té cestě tam umírat další nevinné."

Přiznávám, tohle není vůbec heroické chování, Ale odpusťte mi, je toho na mne prostě moc. A vím moc dobře, že jakýkoliv útok na ni by byl bezvýsledný. Slova moci... Ochraňuj... No ano, to by možná pomohlo, ale jsem si jistá, že by jeje nějak prolomila. A upřímně? Soucítila jsem s ní. Chápala jsem ji. Neměla jsem ani v nejmenším plánu ji zabít, nebo jí ublížit. Vlastně... ona sama nezabila nikoho z nich. Nebo aspoň o tom nevím... Za ty smrti mohla osobně Noční můra.
 
Vypravěč - 01. ledna 2016 22:29
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
A jak to vlastně bylo...?
Sierra

"Neboj se. Stále žije." Na malou chvíli pohlédne směrem, kde by se mělo nacházet bezvládné tělo stále živého Zacharyho nacházejícího v bezvědomí... ale stále živého. Což je důležitý fakt, který se nesmí opomenout.

Na tváři se jí objeví pobavený úsměv, ve stejné chvíli kdy nevydržíš pohled z očí do očí. A i přesto v těch jejích očích krom její moci, zlých skutků a kdo ví čeho ještě, spatříš něco jiného.
Vzpomínku.

To co však udělal ses nedozvěděla, vzpomínka skončila s naprostým neznámým a budeš se na to asi muset zeptat Morgany.
"Chceš říct, že jsem se pohádala s tvým otcem, maličká. Ano, mocný král Edenu byl tvůj otec. Má životní láska, která se změnila v chybu, protože se dostal k neomezené moci a touha po moci mu stoupla do hlavy. Už nerozlišoval, co je špatné a co je správné." Zatřepala hlavou s úmyslem se zbavit oné vzpomínky, jež se prodrala na povrch.

"Co to má znamenat? Má to znamenat to, že nás jako trest proklel a dostal sem do této doby. Každý byl proklet svým způsobem." Povzdechla si. Pevně semkla rty. Zkřížila ruce na prsou. Na malou chvíli nevypadala tak děsivě, jako kdyby ona iluze pominula či se právě objevila.
"Mým trestem bylo, abych se dívala na to jak umíráš a potom tě zase čekala. Nekonečný koloběh. Nikdy ses nedožila takového věku, jako nyní... a to jen díky tomu, že jsem tě nechala před dveřmi toho kostela." Hlas jí na malou chvíli zradil. Nemilosrdná zrůda, nebyla možná tak úplně bez citu, jak se možná na první pohled zdálo.
"A ty si pro změnu byla prokletá se svou láskou." Pohodila hlavou směrem, kde by měl být Zach. "Tragická láska. Když zemřel jeden, chvíli na to zemřel i ten druhý... Myslela jsem si... Doufala jsem, že se v tomto životě vy dva nepotkáte." Skousla si nervózně ret.
"Nechápeš to? Nechci se mu pomstít. Chci zrušit kletbu. Nechci to už dále takto prožívat. Přeji si, aby ten svůj život konečně dožila celý a byla třeba i babičkou." Přiznala se a myslela to vážně. Něco v tobě tak nějak tušilo, že mluví pravdu a že to všechno je skutečnost.
"Já... nechtěla, aby to zašlo takto..." Prohlásila a hlas jí selhal úplně. Po tvářích se jí začali kutálet slzy.
"Já... už prostě nemůžu dál." Někdo by možná čekal, že se po chvíli onen pláč přemění na výsměch, že ten někdo tomu uvěřil a možná na malou chvíli jí i litoval, nicméně nic takového se nekonalo. A před čarodějkou stála žena zničená prokletím. Nebo to byla jen dokonalá iluze? Přece dělala ty zvěrstva tvým přátelům a to, co jí udělal tvůj otec nebyla výmluva. Nebo ano?
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 01. ledna 2016 16:23
ikonka305885004063.jpg
V kostele s mamčou

Kdybych řekla, že jsem byla překvapená Morgany hlasem, tak bych lhala. V hloubi duše jsem stejně tušila, že se nám nepovede je zastavit nepřipravené. Zkoušela jsem se rozhlížet o dost méně vehementně než Zach. Bylo mi jasné, že Morgana se ukáže, až se ukázat bude chtít. A netuším sice jak je na to tom s dramatičností nástupu, ale to se ukázalo vzápětí. Má ráda rychlé nástupy. Hezké.

Neuplyne ani vteřina od té krátké myšlenky a pak se Zachary prolétne přes celý kostel.

*Zachary!*

Připadám si naprosto nemožně. Nestihla jsem naprosto nic udělat, než ho sama Morgana zastavila svým hlasem. Jako jo, chtěla jsem hned použít oheň ale nestihla jsem udělat ani čtvrtinu pohybu k tomu, abych to mohla vůbec zkusit. Byl tak rychlý. A ona mu rozkazovala. Dopadla na mě tato informace. Jako kdyby na mne někdo postavil celý barák a já se musela snažit nesvěsit ramena. Cítím se skoro až ochromena tím pocitem malosti.

S vyděšeně třepotajícím srdcem a příšerným pocitem v žaludku přestanu sledovat, bezvládné tělo na druhém konci kostela a otočím se zpět k Morganě. Celé moje tělo chce běžet za ním a ujistit se, že je v pořádku. Přesto si to nedovolím. Pomalu se nadechnu a dívám se na ni. Věřím tomu, že žije, že by jinak Ise nezastavila. A taky to znamená, že nás nechce mrtvé. Chvíli se jí dívám do očí, ačkoliv vím, jak mnoho jí to může prozradit. Na druhou stranu, umí číst myšlenky. Co víc se může o mně dozvědět?

"Viděli jsme se Zacharym, jak jsme někde seděli v bílých róbách a ty ses pohádala s vládcem Edenu. Skutečně se to stalo?"
zeptám se a nutím se při mluvení k tomu, abych nemluvila rychle a afektovaně.

Vynechám otázku o pravdomluvnosti, k čemu by mi to bylo? Budu hold věřit svému instinktu.

"A co to má znamenat? Co to má co dělat s tímhle? Chceš se mu pomstít? Zničit, co je jeho za to, že tě uvrhl do vězení?"


Upřímně se ptám. Nezní to jako obvinění, ale zase moc empatie v tom také není, spíše se jí ptá jako člověka, od kterého chci vědět něco k případu. Moje celé tělo je ale ve stálé, ale mírné křeči, je to všechno tak absurdní a nemožné, že svaly mi to hlásí svým způsobem. A já netuším, co je vhodné řešení.
 
Vypravěč - 28. prosince 2015 21:04
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Bla... Žvásty... kecy... žvásty... - nevím co do nadpisů psát
Nicky

Vidocq si prohlíží karty, jako kdyby na malou chvíli přemýšlel, jestli je vhodné tam něco hodit a nebo si zase líznout.
"Je možné, že to budou sny... na druhou stranu se nevylučuje, že by v tom mohlo být něco víc." Nakonec zvolí možnost vytáhnout kartu v podobě srdcové královny, kterou kdo ví kdy získal a zvolí si opět právě Srdce, které budou muset nahradit momentální Kříže.
"Nezbývá nám nic jiného než tomu dát čas." Odkašle si, jako kdyby mu právě vyschlo v krku a napije se z hrnku s lektvarem, aby jej svlažil.
Lucifer sice s sebou háže, ale momentálně to fakt vypadá na špatné sny.
Třeba se mu zdá o tom, že stále bojuje s těmi ničemy, jako kdybys ho vůbec nezachránila. Nebo něco na ten způsob.
"Teda chci říct, že zatím s sebou háže... problém nastane ve chvíli, kdy se například začne dusit nebo něco takového..." Začal být nervózní.
"Víte... není to člověk a navíc pán pekel... chci říct, ještě nikdy jsme se nesetkal s tímto problémem." Na sucho polkne, srdce určitě někde v krku a obdaří tě vyděšeným pohledem, jako kdybys byla nějaký magor co má v úmyslu odpálit sám sebe, zároveň s touto místností.
Špatná pověst občas dokáže divy divoucí.
 
Zachary Cooper - 28. prosince 2015 20:49
danielditomasso077256.jpg
Není na to ještě moc brzo?

Dobrá otázka. Vlastě by tu něco takového mohlo být. Nechce se mi věřit, že by ono kouzlo selhalo a ona tu skutečně nebyla. Krom toho stejně tu někde musel být ten andělskej parchant, který by se odsud neměl dostat.
Pokud už Morgana nevymyslela jak ho z toho dostat. Přestává se mi to líbit čím dál tím víc a není to jenom tím kostelem. Nemám kostely rád. Nemám rád církev. Věřím, že existuje vícero bohů než jeden jediný a toto celé mi přijde jako nechutná fraška. Krom toho jsme ve svobodné zemi a máme přece tu skvělou demokracií a tak vůbec.
Nelíbí se vám můj názor... v klidu... já vám ho necpu.
"Možná ten sklep by nebyl od věci... a taky tu bude jistě zvonice... či něco takového." Nadhodím. Nevím proč, ale vzpomněl jsem si na Zvoníka u Matky Boží.

"Ano, drahá Sierro. Byly jsme kdysi normální rodina." Ozval se odnikud ženský docela příjemný hlas, hned bych si jí dokázal představit jak zpívá v nějakém muzikálu.
Svítil jsem baterkou všude kolem, zároveň mířil zbraň na případný útok nepřítele. Nikde však nic.
Jenže ouha. Kde se vzala tu se vzala v celé své kráse, budu hádat, Morgana Le Fay a stejně jako ona se odnikud a hlavně u mne, vynořil ten parchant andělskej a já se díky němu proletěl skoro přes celej kostel. Zastavil se někde u lavic a konečně jsem si mohl pořádně zdřímnout, ač bych nejraději bojoval po boku tady čarodějky nadále.

Co se týče vzezření Morgany, měla na sobě černé elegantní šaty, vlasy rozpuštěné podél těla, decentně namalované oči, stíny. Vlastně jí to neskutečně slušelo a velká většina žen v jejím věku by jí záviděla. I když kdyby se vás zeptala na svůj věk, měli byste problém uhádnout kolik by jí tak mohlo být. Koho by taky napadlo, že by to mohlo být něco přes tisíc let?
U sebe měla malou kabelku a mohlo se těžce hádat, co by tam tak mohla mít.
"To by stačilo, Islingtone. Nezabíjet. Jasné?" Zdůrazní Morgana, když má v úmyslu anděl dodělat, co započal na chudákovi v bezvědomí, který z té své pistolky nestihl ani vystřelit. A které se někde tady válí po zemi.
Andílek je nevrlý, ale zmizí, když ho odežene mávnutím ruky mocná čarodějka, jako kdyby se jednalo o obyčejný hmyz.
"Chceš odpovědi na své otázky? Klidně ti je dám. Ptej se, prosím... Zasloužíš si vědět pravdu." Neútočí, vypadá že tu skutečně je a čeká. Prohlíží si přitom své nehty, jako kdyby přemýšlela nad tím zda by si zajít na manikůru.
Krom toho kdo mluví, tak neničí svět... je to tak?

A co se týče Zacharyho, stále žil. Byl jen v bezvědomí a tak nějak mimo hru.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 27. prosince 2015 22:06
ikonka305885004063.jpg
V kostele.... bude svatba?

Převezmu si s nevyřčenými díky od Zacharyho zapalovač. O něco mi to usnadní práci a zrychlí reakce. Tedy, jestliže by má reakce měla být útočná. A já se při jednom z kroků přistihla, že se sama sebe ptám, jestli to tak má být. Jestli by nebylo lepší se nejdřív ptát a pak až no... být nepříjemný a šlehat plameny.

Zdá se, že tu nikdo není, ale to nutně neznamená, že tomu tak je, naopak. Jsem přesvědčená, že ono překvapení bude někde na nás čekat. A už o nás ví. Nebo bych to od tvorů těchto schopností přinejmenším očekávala.

"Jo... nemá ten kostel nějaké zadní místnosti, nebo sklepení?"
navrhnu nejpravděpodobnější místo, kde si myslím, že by se ti dva (nebo snad tři? ) měli nacházet.

Čekám na jeho reakci, než vyjdu dál, tentokrát se pokusím jít po jeho boku a ne jako zadní konvoj, který se může kochat akorát tak jeho pozadím, na které jsem já nekoukala, ale někdo by mohl!

*Jsou to vize pravda? Ty sny? Byli jsme kdysi normální rodina? *


Jsem sirotek... tedy byla jsem až do chvíle před pár dny. A sirotci vždy touží po milující rodině a nějakém šíleném příběhu, který vysvětlí, proč nemohli být s těmi, kteří je stvořili. Chci znát odpovědi víc než kdokoliv jiný. Ale otázka je, jestli tím, že dám přednost otázkám neztratím jedinou možnost, jak pomstít ty, jenž byli tak náhle a nemilosrdně odvlečeni z tohoto světa. Sakra i ten Morgan si zasloužil žít!
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 25. prosince 2015 09:48
nickystela268084851.jpg
Ne. Komunisti. ..... Vlastně počkat, to bylo "Poroučíme větru, děšti.", což? ... Tak nic. :D

"Nejlíp se riskuje tomu, kdo nemá co ztratit."
Křivě se usměji. Můj případ po dlouhou dobu, i když se snažím myslet si, že tento stav trvá, část mě moc dobře ví, že už to neplatí.
Tato varovná žárovička zabliká v mé hlavě znovu, když zaslechnu Lucovo nepokojné vrtění v posteli.
Zatímco Vidocq zkoumá své karty, já si líznu jednu novou. Žel nemám co bych přihodila.
"Myslíš, že to budou jen sny, nebo něco víc, kvůli čemu bych si měla dělat starosti?"
Pozvednu obočí a netvářím se ani vzdáleně jako jako starostlivá přítělkyně. I srdce mi bije klidně a to je, přes ten zmatek, který se mi honí v palici, co říct.
Starosti...
To slovo mi tam zaduní asi nejčastěji. Dřív bylo mou jedinou starostí přežít. Starost o sebe samu... I členové naší party mi v porovnání s Lucem byli ukradení.
K čertu.
Nebo za to mohli drogy? Proto jsem k nim nic víc necítila v den, kdy jsem to celý posrala a všichni kvůli mě málem zařvali?
Pozdě bycha honit a kdo ví, kde jim je konec...
Jediný, co vím je, že ten den nikdo nezařval, i když to tak vypadalo. Ptala jsem se na to Raye, když jsme se po letech náhodou našli, ale víc jsem se o jejich osudy nezajímala a i kdyby mi o nich chtěl vyprávět, řekla jsem, že to vědět nechci. Možná v tom ty drogy nakonec nebyly, když jsem i v čistém stavu odmítla projevit nějaký větší zájem o jejich osoby. A to mi pár let byli daleko lepší rodinou, než jakou jsem kdy měla.

 
Zachary Cooper - 22. prosince 2015 22:03
danielditomasso077256.jpg
Vzhůru do pasti zachránit svět nebo sebe?

"Snad ano. Vzhledem k tomu, že nemám ani nejmenší tušení, kdo tam na nás čeká... tak nevím, jak jinak to naplánovat, než tam prostě nakráčet a doufat, že tam nebude celá delegace zlounů." Už jsem vám říkal, jak se mi to nelíbí? Protože se mi to opravdu nelíbí.
Stále nechápu, co dělá Morgana s andělem. Je to takové celé divné. Na druhou stranu od posledního setkání vypadal ten anděl, že má něco proti tomuto světu a rád by s tím něco udělal. Takže v tom bude asi zakotveno ono hlavní spojenectví. Morgana jako čarodějka by mu mohla i pomoci se z toho místa dostat, to hned zvedne motivaci.

"Miluji rodinné setkání." Řečeno s jasnou ironií v hlase. Vyměnil jsem si pohled s čarodějkou a vzal jsem za kliku.
Kostel byl ovšem zamčený, což není můj problém. Jsem čaroděj a mám i jisté triky, díky kterým jsem v cirkuse přežíval. Jako například odemykání zámků. Může se to brát jako památku nebo jen praktické cosi, že u sebe pořád nosím zlodějské náčiní. Viděl bych v tom obojí.
Ještě předtím než vejdeme dovnitř, tak přitisknu ucho na dveře, zdali náhodou neslyším hlasy.
"Je tam ticho." Zašeptám k Si a nevím proč, bral bych více hluk.
"Půjdu první." Nejsem jenom gentleman, ale taky tam přece hned nepošlu někoho, kdo je schopen zachránit svět i bez mé pomoci.
Věřím totiž v Si, jak jsem v nikoho nevěřil.

A tak jsem otevřel dveře do tichého svatostánku, kde byla tma jak ... vy víte kde ... škrtl jsem zapalovačem, jenž se schovával v kapse od kalhot. Jsem stále kuřák, přiznávám se. Jenže teď se nám hodí, což je super. Podal jsem jej čarodějce, neb se mi na klíčích houpala malá baterka s větším dosahem než má onen zapalovač. Odepnul jsem jí z klíčů a mohl jsem si hezky svítit na cestu.
Se stále připravenou pistolí, vystřelit na případného nepřítele, jsem se rozhlížel po kostele.
Ten ničemný okřídlenec tu někde bude a stejně tak i tady máti.
"Jsi v pohodě?" Zašeptal jsem, možná by bylo nejvhodnější mlčet, ale něco mi říkalo, že o nás tak nějak stejně ví. A za chvíli na nás vyskočí, jak tomu bývá obvyklostí když se pořádá narozeninová párty, ovšem v našem případě to bude jinak a nebude se u toho křičet překvapení... navíc nikdo tu narozeniny nemá. Nebo má?

První patro - vzduch čistý.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 20. prosince 2015 23:53
ikonka305885004063.jpg
Opětovné shledání s andělem

"Dám ti pak vědět, jak to šlo..."
zahučím a dívám se na to, jak kontroluje svou zbraň. Jsem ráda, že se nespoléhá jen na kouzla, ale používá i jiný druh obrany. Je to moudřejší. Je mnohem moudřejší než já. Ale stejně doufám, že tu zbraň nepoužije.

Přikývnu.

"Jo, to bude snad dostatečné řešení,"
usoudím. Vystoupím z auta s holí v ruce, kterou pevně svírám a svou kabelou přes rameno. Do kapsy jsem si dala svou křídu na rychlý útěk a další šikovné věci. Do druhé zapalovač a malý Ametrin, měl by dodávat energii, ale v této velikosti je to vážně na takové to dobytí baterek natolik, aby fungoval nouzový režim. Jiskra, co by měla možná i stačit na přesunutí vah od smrti, ale to by musel zřejmě být silný jedinec a někdo, kdo by té síle napomohl. A všechno k tomu kamínku je jen "snad " a "asi" občas jej nosím, ale to se smrtí se spíš jen domnívám, takže zase tak na něj nespoléhám.

Dojdu pomalým krokem ke dveřím chrámu. Podívám se na Zacharyho. Usměji se na něj, ačkoliv mám strach. nebo snad proto, že mám strach? Navzdory mým pocitům mé oči zrcadlí jistotu, že to zvládneme. Pomalu kývnu hlavou.

"Jdeme pozdravit mamku,
" pronesu tiše a už jen čekám, co je za dveřmi.
 
Zachary Cooper - 19. prosince 2015 19:52
danielditomasso077256.jpg
Kostel sv. Františka

Fakt, že se jí dostal do hlavy není nic pozitivního. Vlastně. Já se spoléhám na svou ochranu a taky na fakt, že se automaticky nikomu nedívám do očí. Snažím se. V případě Sierry to byla vyjímka.
Má ty nejkrásnější oči, jaké jsem kdy viděl. Zatřepu hlavou. To právě nejsou ty myšlenky, které potřebuji.
"Možná by mohla fungovat. Já je ještě plně nepoužil... abych pravdu přiznal." Potěžkal jsem si zbraň. Revolver Colt King Cobra 357 Magnum. Upřímně doufám, že nebudu muset z něj střílet. Mám ho v úmyslu použít v případě nejvyšší nouze.
Mrkl jsem se ještě jestli mám v případě použití další náboje. Pozdě. Nicméně lepší než se nepodívat vůbec. Štěstí mi přálo a měl jsem.
"Nedívej se mu prostě do očí." Nakonec jsem vyhrkl radu. Následně se nalepil na zeď, přičemž jsem pomalu postupoval ke dveřím a stále prováděl dýchací uklidňující cvičení.

Jestli jsem nervózní? Jsem zatraceně nechutně nervózní. Nemám totiž ani nejmenší tušení, co nás tam čeká. Co všechno přišlo na pomoc Morganě, mezitím co my dva máme v úmyslu zachránit celý svět, který si to mimochodem možná ani nezaslouží.

"Jsi připravená?" Stojím těsně u dveří a čekám, až čarodějka dá souhlas ke kdo ví čemu. Útoku?
Šílenost... co když je to past? Křičí hlas uvnitř mé hlavy, ten normální a stále tak nějak milující svůj prapodivný život.
Není však už pozdě vzít zpátečku?
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.23219323158264 sekund

na začátek stránky