Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 19. prosince 2015 16:00
ikonka305885004063.jpg
Jejda

Zastavujeme. Rozhlédnu se kolem. Pohled mi padne na kostel. Zamrkám a nechápavě se podívám na Zacharyho. Mám povytažené obočí a čekám s jasnou otázkou ve tváři. Prosím, řekni mi, že to není pravda.

Jenže, ona to pravda je. Bohužel. Morgana se schovává v kostele u Islingtona. U toho příšerného anděla, co se mi hrabal v hlavě a poslal nás na tu šílenou akci do hnízda upírů.

"No do háje," zakleji tiše a opřu se zprudka do sedačky.

Nedá se nevšimnout si reakce Zacharyho, zřejmě s ním též nemá dobré zkušenosti.

"Ach, hádám, že tenhle anděl nemá moc přátel, co?"
zeptám se a vlastně ani nečekám na odpověď. "Dostal se mi do hlavy, nevím jestli mi v tomhle ohledu pomohou slova moci... Víš, jak tomu předejít?" zeptám se a ani se nesnažím tvářit, že mám nějaký skvělý plán, jak se vyhnout Islingtonově schopnostem.
 
Zachary Cooper - 18. prosince 2015 15:41
danielditomasso077256.jpg
Zpět na cestě

Nebudu jí vyvracet skutečnost oné Noční můry s obličejem někoho, koho zřejmě moc dobře znala a něco pro ní znamenal.

Jdeme do neznáma. Má pravdu. Vždyť ani jeden z nás dvou nemá ani nejmenší tušení, co tam nalezne. Možné odpovědi na otázky nebo pravdu, která vás dostane a nic nebude jako dřív. Počítám s tím, že tam pravděpodobně bude i ona Noční můra, kterou jsem tak dlouho hledal s úmyslem jí zničit. Třeba se mi to teď podaří, jako bonus.
Mlčím. Poslouchám jí. A když domluví, věnují jí pohled a lehce pokynu hlavou v souhlas.
Kdybych ti nevěřil, tak bych teď neřídil... nemyslíš si? Neřeknu to však nahlas. Stejně jak neřeknu, že to stejné platí i pro ní... aby mi věřila.
Něco zamručím. Vážně se mi nechce mluvit. Řekl jsem k tomu své a stojím si zatím. Teď se prostě musím připravit na boj se zlem.
Jestli má pravdu? Možná ano a možná ne. Já jsem se už rozhodl.
Víc dupnu na plyn. Čím dřív tím líp. Stále sleduji magickou GPSku. Stejně jako cestu.
Z onoho ticha ve voze by se dalo krájet, kdyby nebyla puštěná relaxační muzika.

GPSka začne zářit zeleně a zavede nás vtipně ke kostelu. Ne však jen tak obyčejného. Kostel sv. Františka. Je mi naprosto jasné, kdo tam sídlí. Zvolila si zajímavé místo.
Zaparkuji vůz před kostelem. Hlasitě si odfrknu.
"Super... to jsem si mohl myslet." Pronesu spíše pro sebe a pak mi dojde, proč se vlastně ptala na to jak donutit anděla mluvit. S tímto jsem tak nějak nepočítal a budu doufat, že v tomto mi postačí můj skepticismus a přívěšek od Nancy. Na sucho polknu hořkou pachuť, která se najednou drala na povrch.
"Islington..."
Zkontroluji zbraň nabitou speciálním střelivem, aby byla připravená k možnému použití. Nadechnu se a vydechnu. Toto opakuji několikrát za sebou. Potřebuji se uklidnit.
Víte co jsem říkal o té horké hlavě.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 18. prosince 2015 14:25
ikonka305885004063.jpg
Konec tlachání a zpět na cestě

Zarazím se. Zabít ji? Nevím, jak hrozná by ta situace musela být, abych se k tomu snížila, a další věc, copak jsem natolik schopná, abych ji mohla zabít? O obou důvodech pochybuji a to velmi silně. Proto se na něj podmračeně a nechápavě dívám, když to vysloví.

"Skutečná je noční můra s obličejem Eliota,"
řeknu tiše a pevně sevřu rty. Odvrátím pohled k okýnku. Nemám k tomu, co víc říct.

Mlčím dokonce, i když řekne, že tu bude pro mne ať se rozhodnu jakkoliv. A jen doufám, že to není jeho osudové rozhodnutí. Pár lidem se to tak už stalo, vzpomenu si na Morganův přísný , trochu zdráhavý výraz. Ale některým ne - Šedivák bude zpět u rodiny. Naději prostě ještě pořád měl. A já prostě musela vědět pravdu, a potřebovala jsem se ujistit, že už nebude ubližovat lidem, kolem mne. Zavřít ji někam, když to bude třeba... cokoliv.

Promnu si kořen nosu.

"Vím, že jdeme do neznáma, a tak prostě musím být skeptická k tomu, co jsme viděli a co cítíme. Morgana si podobně už se mnou hrála, takže by to nebylo tak překvapující. Nevím, kdo z nich je špatný, obává se, že možná ani jeden. Ale nezjistíme to dřív, než tam budeme a možná ani pak ne. Já jen chci, aby nikdo jejich válkou nemusela trpět. Jsou to sice nejspíš moji rodiče, ale to neznamená, že se je nepokusím zastavit. Pokusím se udělat co nejlepší rozhodnutí, potřebuji ale abys mi věřil, ano? Stejně jako já věřím v tebe."


Promluvím na Zacharyho a dívám se na něj. Zdá se mi, že je z toho všeho mimo.

"A kdo jsme byli v minulých životech - jestli vůbec, neurčuje kým jsme teď a kým budeme. Svobodná vůle existuje. To vím jistě,"
pousměji se na něj, i když se mi smát vůbec nechce.

 
Zachary Cooper - 18. prosince 2015 10:14
danielditomasso077256.jpg
Vyjasnění si věcí

odkaz

Možná jsem měl přeci jen volit správné slova. Ale jsou nějaká. Samozřejmě, že se nesnažím zastávat její matky. Jen já nevím... Mám obavy, že by jí mohla zabít. Sierra a někoho zabít. Pff... naprostá blbost. Chlácholím se.
Vím jaké to je. Nechci, aby s tím stejným žila i ona.
"Když by nastala nevyhnutelná situace, zvládla bys jí připravit o život?" Jestli to myslím vážně? Myslím to zatraceně vážně.
"I kdyby se nakonec zjistilo, že představa krásné rodinky byla třeba skutečná?"
Máte pocit, že jsem vám neříkal plnou pravdu toho, jak to bylo s mými rodiči? Máte pravdu neříkal. Ještě předtím posláním do cirkusu se mně pokusili zabít. Můj otec. Sakra můj vlastní otec. A víte proč mně chtěl zabít? Protože to byl magor, který si myslel, že jsem antikrist. Proto v Něho nevěřím. Možná v jen osud, ale to se taky ukazuje jako nějaká naprostá blbost.
"Jsem tu... a budu tady pro tebe, ač se rozhodneš jak se rozhodneš." Neopustím jí. Nemůžu jí opustit. Něco hluboko uvnitř mi v tom brání. Jsem této čarodějce oddán tělem i duší. Pouze ona rozhodne, kdy o mne nebude stát.

"Bydlím s bohyní, která byla u všeho a má sedm životů. Není jen jeden Bůh, je jich vícero. A právě jdeme zachraňovat tento svět před možnými stvůrami z Edenu, což je jiný svět... Ale fajn, nevím nic. Končím s mluvením." S tím raději znova nastartuji auto a rozjedu se pomocí naší kouzelné vychytávky za možným cílem.
Nemám ani nejmenší tušení jestli jsem stoprocentně vybavený do boje. Ale jsem určitě schopen bojovat a udělat vše proto, aby z toho boje vyvázla Sierra bez úrazu. To co se stane se mnou je tak nějak už pase.
Ztratil jsem na čem mi kdy záleželo a to co mám se Sierrou, taky může být nějaká hloupá hříčka čehosi, aby nás to mátlo.
Nebudu už nadále poslouchat zblázněné srdce, které má v úmyslu se mnou nesouhlasit. Jistě za to může ta touha nebýt sám a ona to má asi taky. Potom všem, co si prošla, to je naprosto jasné.
Vzhledem k tomu, že tu nechci mít ticho, tak pustím potichu rádio, vlastně přesněji kazetu s uklidňující muzikou. Nebylo by vhodné jít do boje s horkou hlavou.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 17. prosince 2015 22:09
ikonka305885004063.jpg
Vidiny a první zastávka

Byla jsem tak zabraná do svých vlastních myšlenek, že se trochu leknu, když mi Zachary položí ruku na rameno. Vlastně jsem celkem zapomněla i na to, kde jsem, s kým tu jsem a kam mířím.

A pak se objevuji jinde. Zachary pořád po mém boku. A pak Morgana... a otec? Mlčím a nepletu se do jejich hádky, i když mám chuť jim říct, co si o nich obou myslím. Ale je tu naštěstí Zacahry a tak mlčím a silně mu tisknu ruku. Ještě že ho mám, nevím, co bych si bez něj počala. Je moje opora, partner, spřízněná duše, druhá polovička, přítel, osudová láska, učitel, vtipný a milá společník. V té jedné jediné osobě se zrcadlilo všechno dobré, co jsem kdy zažila, co jsem kdy cítila.

Rychle dýchám. Hlavou prudce praštím do opěrky, zavřu oči a křečovitě se držím kolenou. Chce se mi zvracet, chce se mi brečet. Chce se mi tolik věcí, ale žádná z nich neobsahuje zastavené auto a mluvit o tom. Nechci mluvit, nevím totiž, co bych řekla. Jen s vypětím veškeré vůle pustím z drtivého sevření svá kolena. Místo toho jen sevřu ruce do pěstí. Polknu. Otevřu oči a pomalu se podívám na Zacharyho. Jsem asi pobledlá, protože cítím, jak se mi krev stahuje z hlavy a jak se cosi děje v okolí žaludku.

"Zabila mého dobrého přítele, hrozila mi, že zabije někoho, koho jsem milovala a ani jednou nehnula v mém životě prstem, aby mi pomohla, nebo mě zachránila. Nechala mne v domově dětí a nechala mne věřit, že jsem sirotek, co nemá nic a nikoho,"
řekla jsem pomalu a vyznělo to mnohem tišeji a nazlobeněji, než jsem čekala. "Takže i kdyby byla nepřítel jako nepřítel, což se fakt z jedné představy soudit nedá, já se jí musím postavit a zamezit ji, aby dál zabíjela lidi, co jí překáží. A tahle jedna představa krásné rodinky není celá pravda. A já ji potřebuji znát."

Zrak mi během mluvení klesne na ruce stočené v klíně, jak se mírně třesou.

*Hraje si s námi, posílá to na nás*
přesvědčuji se a jde to celkem snadno.

Na chvilku mlčím.

"Já věřím v Boha a jeden život na zemi a druhý v pekle či nebi. A jsem si jistá, že v posledních dnech jsem na sobě ten hábit neměla a že jsem tě neznala déle než jeden den. První lekce detektivního kurzu. Nic není nevyvratitelné, a proto nikdy nestav případ jen na jednom důkazu. Snadno se ukáže, že je padělek."


Hlas mi selhává, a tak si v průběhu mírně odkašlu.
 
Ray "Zatracený" Simons - 17. prosince 2015 15:55
ray9187.jpg
Noc patří nám
Beth

Zamručím cosi nesrozumitelně. Možná maličko žárlím. Carlos prostě všechno shrábne. Nejdříve si odšéfoval gang, i když to byl můj nápad a teď toto. Kdysi dávno jsem ho považoval za vzor, zeptejte se mně teď a budu vám tvrdit, že to tak sakra není. Pokud si nedáte říct... já vás varoval.
Mám takové období vzdoru. Víte?

"Ano, přesně to. Červená, co vypálí všechny chuťové buňky. Velká konkurentka lávy a tak." Jestli to piju? No sakra, že jo. Ač je to divné a ač to pije vážně málo lidí, tak já to mám vlastně rád. To jsem k tomu přišel jako slepý k houslím, stejně jako do Bambusového domečku pro panenky a zjistil, že majitelem je vlastně Šilhavej Jack. Nikdy jsem nepochopil, odkud vlastně získal tu přezdívku, když ani nešilhá.

Netrvá to dlouho a jsme u cíle. Jdu první jako gentleman, který bude za každou cenu ochraňovat svůj dámský doprovod. Naštěstí či naneštěstí je tu klid. Mám takový pocit, že když jsem tu byl před dvěma dny zpátky tak se Carlos s někým nepohodl a dopadlo to tak, že jsem odcházel za doprovodu letících stolů.
Nevím jak to udělala, ale teď to tu vypadá normálně. Aspoň tak se to tváří.
"Koho nám to čerti nesou... Zatracenče." Prohlásí Carlos utírající skleničky, v puse mu ční pravý kubánský doutník a na baru láhev s kubánským rumem a skoro vypitou sklenkou. Někdo si tady dává do nosu.
"Ahoj." Nějak to víc neřeším a vyberu nám nějaké příhodné místo.
"Co si dáš?" Zeptám se jí, aniž bych jí dal prostor si vybrat s menu, které jsem ukořistil na baru od Carlose. Nevím jak ona, ale já mám jasno. Stejně jak mám jasno, že se mnou Carlos bude chtít mluvit. Tvářil se tak. Ty jeho pohledy znám.
"Když budeme opravdu hodní, tak nám možná dá klíček od VIP místečka." Ano, VIP místečko, které udělal právě kvůli mne. Neb jsem povětšinou vodil dívky na toalety a tam rušil zbylé zákazníky. Carlose to přestalo bavit a tak mi upravil jeden z pokojů, které normálně pronajímal.
Když si vezmu kolem a kolem, tak mám hned několik míst kam se zdekovat, kdyby se něco semlelo. A to se vlastně vyplatí.
 
Vypravěč - 17. prosince 2015 15:24
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Áááá... Zaslaná pošta
Nicky

"Risk je zisk... i když ne vždy vyjde." Pronese nonšalantně a otevře láhev, nalije nejprve jednoho panáka a následně toho druhého, než to zapije pořádným lokem lektvaru.
Vyčkává než hodíš další kartu a vzhledem k tomu, že nemá ani onu barvičku a ani tak číslo, tak si vezme kartu. Vyčkává než tam hodíš další.
Zdá se, že ho pro tentokrát štěstěna opět opustila, neb si bere další kartu.
Počet karet je v této chvíli - ty máš v ruce dvě a on nyní zpátky sedm. Nicméně, i když se to nezdá, tak obtížná bývá právě hra s nízkým počtem karet.
Alchymista se mračí na své karty a přemýšlí nad možnou taktikou, neb ta kterou se po celou dobu dával byla zdá se ne zrovna úspěšná. Pozdě bycha honit.

Mezitím, co vy dva spolu hrajete, někdo na posteli se sebou začne házet. Nejspíš způsobené špatným snem nebo možná i něčím jiným.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 14. prosince 2015 20:51
nickystela268084851.jpg
Ani déšť, ani vítr, nezastaví... co vlastně?

Jen se ušklíbnu. Velice nevypočítatelně, zákeřně a vlastně i docela zle. Není divu, že se to následně snaží pln rozpaků zamluvit. Vyděsit umím, jen co je pravda.
"Cajk."
Houknu a znovu se napiji.
"Já jen aby ses pak nedivil, kdybych náhodou vlivem alkoholu začla být "tvůj typ"."
Dodám se šklíbavým pousmáním, jako bych se na ten moment vysloveně těšila.

Hledím na červenou sedmu hlásící na normální hry, že bych měla brát dvě karty, nyní však to co mám brát je panák. Smutné, že na karty mám větší štěstí, alespoň pro zatím.
"Myslím, že ne."
Opravím ho a hodím na jeho sedmu svou, akorát křížovou. Žádný úsměv značící triumf se však neobjeví, rozhodně ne, dokud neodehraje on, protože moc dobře vím, že jsou někde v balíku nebo na rukou ještě další dvě neodhalené sedmičky, které by proti mě mohly vyrukovat.
Jeho přijetí mé informace jen odkývnu, netřeba to víc řešit, své jsem již řekla a opakovat to nehodlám. Odejde-li, válčí sám za sebe, dokud je s námi, ať mu nevěřím sebevíc, budu ho chránit současně s tím, co si budu hlídat jestli mi nevráží kudlu do zad.
 
Vypravěč - 14. prosince 2015 20:39
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Aby nezačalo sněžit s takovou
Nicky

"Nezkusil bych... nic proti, ale nejsi můj typ." Jsi k němu upřímná, tak proč on by nebyl taky. I když v tomto případě se zarazí, pohledem zabloudí k zbrani.
"Nemyslel jsem to, jako urážku... už sám nevím, jak jsem to myslel." Prohlásí rozpačitě a začne si povolovat límec, jako kdyby se ho snažil pomyslně uškrtit.
"Dobrá... měnit budeme." Přejde rozumně raději ke kartám, neb nemá cenu se v tom zbytečně patlat. Ještě by si uhnal střelu někam... třeba do míst kam slunce nesvítí.

"Ne, ba naopak... myslím, že tu někdo bude pít." Vykouzlí malinký úsměv na tváři, než srdcovou osmu, překryje sedmičkou. Mohl si to nechat na později. Jeho boj.
Další slova jenom odkýval. Co k tomu více říct.
"Rozumím." Už nějakou dobu spolupracuje s Luciferem, možná je tak nějak vyškolený nebo něco takového.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 14. prosince 2015 19:43
nickystela268084851.jpg
Prší prší jen se cáká

"V tom případě jsi cvok a jestli si pak na mě cokoli zkusíš, ustřelím ti hlavu a možná i něco dalšího."
Napravím naprosto klidně jako kdybych jen sdělovala, že venku se zatahuje a asi bude pršet.
"Měnit asi budem potřebovat..."
Opravím ho decentně, vezmu si hrnek s lektvarem, zafoukám do něj a upiju. Jo, nechutná vůbec zle, vlastně... po čertech dobře. To jednomu hned spraví náladu i žaludek.
"Něco na srdčíku?"
Pozvednu obočí, když se zarazí nad vyhozením pikové osmy. Hned na to ji překryji srdcovou osmou. Težko tedy říci zda je to narážka na jeho zaražení nebo na mou kartu. Možná se zeptat? Nebo raději ne?
"Upřímně taky doufám, že nebudem nikoho potřebovat. Zvládnem si poradit sami."
Utrousím k jeho slovům.
"A jestli po tobě někdo půjde skrz to, že jsi nuám pomáhal, není to moje starost a je to tvůj boj."
Varování? Těžko říct, jak to myslím, neb má tvář je čitelná asi stejně jako u hry pokeru.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.26788306236267 sekund

na začátek stránky