Andor.cz - Dračí doupě online

Prší prší jen se cáká

"V tom případě jsi cvok a jestli si pak na mě cokoli zkusíš, ustřelím ti hlavu a možná i něco dalšího."
Napravím naprosto klidně jako kdybych jen sdělovala, že venku se zatahuje a asi bude pršet.
"Měnit asi budem potřebovat..."
Opravím ho decentně, vezmu si hrnek s lektvarem, zafoukám do něj a upiju. Jo, nechutná vůbec zle, vlastně... po čertech dobře. To jednomu hned spraví náladu i žaludek.
"Něco na srdčíku?"
Pozvednu obočí, když se zarazí nad vyhozením pikové osmy. Hned na to ji překryji srdcovou osmou. Težko tedy říci zda je to narážka na jeho zaražení nebo na mou kartu. Možná se zeptat? Nebo raději ne?
"Upřímně taky doufám, že nebudem nikoho potřebovat. Zvládnem si poradit sami."
Utrousím k jeho slovům.
"A jestli po tobě někdo půjde skrz to, že jsi nuám pomáhal, není to moje starost a je to tvůj boj."
Varování? Těžko říct, jak to myslím, neb má tvář je čitelná asi stejně jako u hry pokeru.

Vzhůru na rodinný pokec

Nemohu si nevšimnout, že je Si nějak zamlklá. Musí to být těžké jet za svou matkou a tak nějak jí zabránit v tom, aby zničila místo kde doteď žije. Nedokážu si to představit.
A tak, když stojíme na červené, se na ní podívám a položím jí ruku na rameno. Což byla asi pěkná blbost.



Ozve se zatroubení, někoho za mnou. Naskočila totiž zelená a kdo ví jak dlouho jsme byli mimo. Šlápnu raději na plyn. Vím, co jsem viděl. I když... Co to sakra bylo?
Nedá mi to. Nemůžeme teď jít jen tak do boje, potom co jsme viděli snad část historie, která se stala? I přestože mám své jisté pochybnosti, ve skrytu duše vím, že to co jsem viděl byla pravda. Měli jsme společný život? Asi.
Zastavím na nejbližším parkovišti.
"Opravdu jsi si jistá, že je tvá matka nepřítel? Jako skutečný nepřítel?" Zeptám se jí nejdříve na téma kolem její matky. Na nás bude snad čas později.
Vysvětlovalo by to ono jiskření, pomatené bušení srdce a pocit, že to je tak správně.

Výlet za mamčou

Jsem trochu nervózní, samozřejmě, ale jak koukám na Zacharyho, jak bezchybně provádí vyhledávací kouzlo a jak je připraven na vše, cítím se jistěji a jsem opět ráda, že je se mnou. Nejsem v tom až tak úplně sama. Mlčím, abych ho nerušila a snažím se cokoliv si zapamatovat. Sice nebudu schopná to kouzlo vykonat sama (neznám ani recept!), ale pár kroků si snad zapamatuji.

Zastavím se před dveřmi, protože v nich stojí Zachary a Bastet mu něco dává. Dárek. Cítím se nevhodně, jako kdybych narušovala jejich soukromí, jako kdybych tam vůbec neměla být. A zároveň se cítím, jako kdyby mi vesmír vyráchával obličej v tom, že na mě doma nikdo čekat nebude, ani jen přítel, ani pošta, ani ... nic... až na ty kočky. Možná. Ty už třeba též odešly.

"Vše co mám, nosím si s sebou."

Vzpomenu si na jeden citát, co jednou říkal kněz, se kterým jsem si občas povídala. Nejzajímavější člověk široko daleko. Bohužel, teď byl víc než daleko. Spolu s tím citátem se totiž dívám na své břicho, což ostatním může připadat, že se dívám na špičky bot. COž byl vlastně prvoplán, který se změnil .

Naštěstí objímání končí, já se krátce rozloučím a dojdu k autu, do kterého si hned sednu.

Prší, prší jen se leje
Nicky

"A co když tě nechci opít, ale sebe, nějakým zajímavým způsobem?" Pozvedne tázavě obočí a chvíli na tebe zkoumavě hledí, než toho nechá a začne si raději všímat lektvar.
"Fajn. Sedm karet. Na srdcovou sedmu serem. Budeme pít místo lízání karet, stání a měnění dámou. To zní dobře." Shrne si to. Možná se moc mluví teď ze začátku, ale je to kvůli tomu, aby se tak nějak ujasnilo co a jak. Pak to bude jiné.
"Budem dávat méně." Přikývne. Prohlédne si pořádně karty. Potom se podívá na to, co je v odhazovacím balíčku. Něco zamručí, než tam přihodí pikovou osmičku. U čehož se zarazí, protože si zřejmě vzpomněl na tvoje tetování a raději nad tím mávne v myšlenkách ruku. Usrkne trochu lektvaru. A řada je na tobě.
"Doufám, že až se z toho dostane, tak už mne nebudete potřebovat. Stále mám nějakou práci a jsem potřebný. Navíc Kasabian by mohl postrašit zákazníky a to zrovna nechci." Otázkou je, jestli to říká, aby řeč nestála a nebo to myslí sakra vážně.
I když až bude Lucifer schopný boje a vůbec čehokoliv, už Vidocqa potřebovat nebudeš. No ne?

Návrat k Vidocqovi

"Kdyby ne, poslala bych ho tam."
Odvětím nekompromisně a Vidocq může jen hádat, jestli bych toho byla skutečně schopná nebo to myslím jen tak. Problémem je, že já většinu věcí v tomto duchu nemyslím jen tak.
Lektvar tentokráte opravdu voní, což je fajn a upřímně se divím, že mi z toho, jak se opět pokouším zasebevraždit, není zle. Inu... Až to přijde, tak to přijde, nemá smysl se toho bát. Já se stejně jen tak něčeho neleknu.
"Mě se ti nepodaří opít, ale klidně. Takže panáka za sedmičku plus líznutí dvou karet nebo panák místo lízání? Totéž stání pro eso a při měnění dámou je asi samozřejmé oboje."
Pozvednu obočí v otázce, aby mezi námi bylo předem jasno a nevznikaly zmatky během hry.

Před mícháním a rozdáním jsem samozřejmě vyhodila z balíčku vše nižší jak sedm, abychom hráli jak se má. Rozdala jsem jak mě napadlo a teď sklízím údiv.
"Sedm by mohlo být zajímavé, ne?"
Nadhodím.
"Ale klidně uberem, stačí říct."
Nebráním se jakékoli hře. Nápoj převezmu a nechám ho stát vedle sebe aby postupně chladnul na nějakou pitelnou teplotu.
"Moc se ptáš... Ten poker se mi líbil podstatně víc."
Zabručím s nepříliš vlídným šklebem.
"Pro mě za mě se na srdcovou sedmu můžem vykašlat."
Pokrčím rameny, neb to je mi vážně jedno.
"A pokud vím, dává se vítezi méně. Nebo se hraje na stejný počet celou dobu..."
Nadhodím, každopádně pokud máme vyřešeno, na stole je otočen pikový král a krasojízda může začít od Alchymisty, neb já rozdávala.

Moc nevhodných slov
Nicky

"To je dobře. Předpokládám, že zase zdrhl do říše snů." Pronesl a stojí přitom hrnce ve kterém se cosi, co probere snad i mrtvého vaří. Voní to pěkně. Nějaká směsice bylinek a něčeho dalšího, ne jako to předchozí, po čem se hned zvedal žaludek. Toto spíše pohladí víc jak Chanel pět.
Dlouho se ti neudělala úplně špatně. Jeden by to bral jako dobré znamení.
"Za chvíli to bude hotové." Podotkne ještě u plotny.
"Dostaneš sedmičku, bereš karty a zároveň do sebe kopeš panáky... stejně jako když ti tam někdo hodí eso či dámu... může bejt? " Zeptá se ještě od hrnce, než vypne sporák. Vytáhne ze skříně hrnky a nalije do obou voňavý obsah, jeden hrnek položí směrem k tobě a druhý chvíli objímá rukama.

"Sedm karet?" Zeptá se rozpačitě na počet karet, které se rozdávají. Povětšinou je to v rozmezích od čtyř až do šesti karet.
"Bude v našem případě červená sedma vracet do hry, nebo se na to vykašleme?" Pozvedne tázavě obočí. Vypadá to, že někomu jde více Prší než Poker.
A ač si všiml, že nejsi tak úplně v pohodě, tak se k tomu nevyjadřuje. Asi se někdo poučil.
Pokud ses lektvaru napila. Vážně chutnal dobře. Nezapomínej si ho však foukat, vařil se přeci jen. Studenti za to museli platit hodně mastně.
"Ten kdo vyhraje dostane v další hře méně či více?" Furt samé otázky? Sakra, že jo. Prší má hned několik variant a je dobré si je vyjasnit před hrou než během hry. No ne?

Tam klidně... Ať si Veru sežerou :D

Stojí to hodně přemáhání se držet. Upínám se na slova, snažím se nemyslet na ten dotek, ale když domluvím o to víc si to celé uvědomuji a dech se mi zrychluje jako kdybych běžela maraton.
Ráda bych věřila, že to zvládnu, ale čím víc se snažím, tím víc svírám jeho ruku, ajko v křeči, která ne a ne povolit.
Chci to vydržet, než ho vyčerpanost opět přemůže, chci mu předat část svých sil, aby byl brzy připravený krýt záda mě. Chci aby měl hnací motor pro to bojovat dál.
Vezme má slova kývnutím a poslušně zavře oči. Pokusím se trochu povolit stisk, aby ho případná bolest nerušila, i když v porovnání se zraněními ke kterým přišel v boji to asi bude nic výrazného.

A pak když se snažím svou ruku opatrně vymanit z jeho, zazní do ticha jeho šepot.
Ne!!!
Ruku stráhnu prudce a se zavrčením zaskřípu zubama.
"Nejsem... tvoje..."
Zašeptám vztekle a ... bolestně, zlomeně, zraněně.
"Idiote."
Shodím nohy z postele, čímž se k němu otočím zády a složím tvář do slaní, opírajíc se lokty o kolena.
Sestřičko moje, kdepak jsi? Pojď k nám děvenko...
Moje...
Moje...
Moje...
Bratrův hlas mi rezonuje v hlavě jako ozvěna. Zacpání uší nepomůže a vím to.
Nepatříš Peklu, ale Luciferovi... v tom je rozdíl...
Další slova nejstaršího bratra, tentokrát ze sna, který může a nemusí něco znamenat. Tak či tak, Luc zvolil špatná slova na rozloučenou před jeho dalším spánkem. Nejradši bych si rozmlátila hlavu o zeď, jen abych ho z ní dostala.
"Patřím Peklu. Ne tobě."
Odseknu nakonec zlomeným polohlasem směrem k Lucovi, když na něj znovu pohlédnu.
Pak můj pohled padne na brandy a znovu si naleji. Myslím, že i když mě to možná vyhodí z žaludku i to, co by tam už dávno být nemělo, tak to je rozhodně lepší, než poslouchat hlasovou ozvěnu mrtvého tyrana.

Jakmile do sebe otočím dalšího panáka, vezmu si jednu z pistolí a vrátím se k Vidocqovi.
"Žije."
Houknu asi nejpodstatnější informaci o stavu našeho pacienta a ujmu se míchání karet. V mezičase dojím i pizzu a pokud ještě dál míchá lektvar, počkám nad rozdanými kartami k onomu zmíněnému prší s jednou z vyhraných cigaret.

No tak fajn... budou v Očistci :D

Překvapeně zamrkám. Nečekal jsem, že mne chytne za ruku. Vlastně ani nevím, co přesně jsem čekal. Víc se nad tím nepozastavuji. Unavenost mi to nedovoluje.
Je to vlastně příjemné, držet jí za ruku. Vím moc dobře, že jí to stojí hodně sil.
Moje děvče. Koutky se pohnou a naznačí nepatrný úsměv.
Poslouchám jí. Jindy bych jí odporoval a snažil se tvářit jako hrdina. Ale teď... možná jsem naprostý hlupák, nicméně jí bezmezně věřím. Navíc věřím bezpečnostnímu systému v tomto úkrytu. Postaral jsem se o to, jak to nejlépe šlo. Ač technickými věcmi či magickými.
Jestli jsem čekal, že se něco semele. Řekněme, že ano. Štěstí přece přeje připraveným.
Jenom přikývnu. Vím, že jí toho budu muset spoustu říct, ale ano... má pravdu... potřebuji odpočívat a nabrat sil.
Zavřu tedy oči. Stále si užívám toho, že jí mohu držet za ruku. Sice můj dotek působí jako leklá ryba, ale tak nedivte se mi. Dát vám taky tak na frak, jistě byste byla na tom stejně ne-li hůř.
"Jsi moje děvče... proto tě miluji." Řekl jsem to neslyšně a neřešil jsem, že by to mohla slyšet... v koutku duše jsem chtěl, aby to slyšela? Nevím. Nechal jsem unášet nevědomím, které najednou bylo všudypřítomné.

Neopovažuj se tu nechat objevit tyhle dva zmetky...

Cítím se jak pod rentgenem nebo nějakým bláznivým detektorem čehosi. Útěk pro vodu je pro mě celkem vysvobozující, ale stejně mi to nedá abych nespěchala hned zpátky.
Když vidím jak se mu sklenice v ruce klepe, po onom panáku mu jí chytnu a přidržím, aby nabrala nějakou stabilitu a její obsah se dostal tam kam má a ne všude kolem. Sklenici pak vezmu a odložíman noční stolek.
"Jo."
Potvrdím jeho konstatování faktu, i když to nebylo třeba. Hned na to zbystří přítomnost někoho dalšího, to už jen kývnu. Vidím, že je unavený a drží se vzhůru jen stěží. Dříve tak silný bojovník, který vzdoroval mým pokusům o jeho zabití. Který se mi i vysmíval, když jsem byla vzteky bez sebe, že mi to nejde. Leží tu bezmocný a snaží se ve mě vskřísit to, co jsem se snažila dlouhá léta zabít.
Nedělej to...
Zaúpím v duchu a zatnu zuby. Vidím, že se ruka natahuje velmi pomalu mým směrem a jen těžce se mi daří zpomalit dech.

Polknu. Hluboce se nadechnu a pak to vypadá jako bych dech zadržela. V ten okamžik moje ruka vyjde vstříc proti té jeho a chytne ji. Pevně, možná až příliš křečovitě, ale chytne.
"Dej se do pořádku. Pak nakopeme prdele všem, kteří i jen vzdáleně přihlíželi tvému zmrzačení."
Prohlásím polohlasem behěm jediného silného výdechu - čili opravdu se můj dech v té chvíli odhodlání zastavil.
"Potřebuju toho od tebe hodně vědět, ale teď spi. Neper se s tím, naber síly, ať mi to můžeš všechno říct. Budu tu."
Odmítám pátrat po tom, kde se to ve mě vzalo, ale nějak mi přišlo vhodné říct něco v tomto duchu. Když se nad tím krátce zamyslím, možná bych něco takového vlastně chtěla slyšet sama - zajištění pomsty, vidina potřebnosti a práce po probuzení, vědomí toho, že mi někdo kryje záda, kdyby se cokoli během mého spánku posralo. Jo, asi tak nějak proto tohle beru jako uklidňující slova. Kdo s tím má problém zvedněte ruce, já vám ji s radostí přerazím.