Něco z toho určitě...

"Jo, to on tak občas dělá..."
Přikývnu s nic neříkajícím výrazem ve tváři, zatímco třídím karetní balíček na dvě hromádky, jéden s červeným rubem a druhý s modrým. Je skvělé, že jsou dva, díky tomu se může hrát nejen poker s polovičním balíčkem ale i žolíky nebo kanasta.
Během míchání červeného balíčku si vybavím počet dávek a u toho začnu počítat na kolik hodin to může vydržet s tím, že dávka normálně vydrží čtyři hodiny a čas se s každou dávkou snižuje.
"Kolik je hodin?"
Optám se.
"A ne, nikam nepůjdeš... pokud tu bude někdo čmuchat ve snaze najít Lucovo tělo, tak tě seberou ani nebudeš vědět jak."
A to myslím naprosto vážně. Říkejte mi stará paranoio, ale nemyslím si, že je rozumné vylézat.

"Jednou mi někdo řekl, že vzájemná nedůvěra spojuje."
Přesněji ten někdo, byl Ray a ještě přesněji neřekl "spojuje" ale "sbližuje".
Prohnilej parchant.
Nad tou myšlenkou tichounce uchechtnu, jako soukromému vtipu.
"Však to je v největším pořádku. Přesně tak se máš cejtit a ten strach máš právem. Ne nadarmo mi říkej Neřízená Střela."
Ušklíbnu se a troufám si říct, že celkem hrdě.
"Ale jinak Nicky."
Brouknu s tím, že pohodím hlavou k jeho osobě, jestli se milostivě dozvím jeho jméno.

"Ten nápad nezní špatně. V tomhle směru si snad i troufnu ti věřit."
Přišoupnu pizzu k sobě a chvíli ji nechám ležet zatímco se ruce dál věnují kartám a rozdávání.
"Ne, Prší."
Odpovím na jeho otázku k pokeru s ironickým úšklebkem. Jakmile je rozdáno, zkouknu své karty, podivně se na ně zašklebím stylem, který se nedá nijak určit a tak kdo ví zda mám v ruce dobré či špatné karty a následně si bez fouknutí kousnu do pizzy. A s nějakým děkováním se faktže neobtěžuji.
"Předpokládám, že švorc jsme oba, takže ... cigarety? Sirky?"
Podám nárvhy o co hrát.

Poker, žolík či kanasta?
Nicky

"Však hej. Nezkazí se to. Není to jako polívka. Akorát to budu muset dát k chladu a je štěstí, že tu je ta minilednička s mrazákem. Myslel na všechno." S tím ještě vytáhne z alchymistické tašky onen lektvar v ampulce a schová jí do dveří ledničky. Lednička je tak nějak prázdná, ale v mrazáku se najde třeba takové tři krabice s pizzou.
Jednu vytáhne, aby jí mohl dát do mikrovlnky, která tady mimochodem taky je.
"Něco vymyslím... nebo pro něho někoho pošlu či sám zajdu." Navrhne a nechá na tvém zvážení. Je jasné, kdo je tady šéf. Ten s velkou bouchačkou.
Co se týče kolik je morfia... ještě tak sedm dávek zbývá a pak začne ten průser.

Usměje se, když začneš míchat karty.
"Spát jen tak nepůjdu. Ty mi nevěříš... a já tobě upřímně taky ne. Což je pochopitelné, neznáme se. A i kdyby jsme se znali, jde z tebe strach." Přizná se. A opět vstane, aby vytáhl hotovou pizzu, kterou rozdělí na dvě půlky a hodí každou půlku na talíř. Jeden si vezme a druhý dá tobě. Co se týče pizzy, je obyčejná šunková.
"Možná bych nám mohl namíchat něco co nás udrží vzhůru. Míchával jsem to pro studentíky, kteří se potřebovali učit na zkouškové a přitom potřebovali fungovat i s nedostatkem spánku. Chutná to kupodivu dobře a taky voní." Navrhne, ještě než si začne pizzu foukat, protože je horká.
"Věci na to mám." Dodá a kdo ví jestli s chutí nebo z hladu se pustí do jídla.

"Poker?" Přejde ke kartám a vyčkává na tvou odpověď. Pokud poker o co budete hrát? O peníze nebo o krabičky cigaret?

Co s načatým večerem... dnem... kdovíčím...

Jen kývnu na jeho poznámku po ukončení telefonátu s nemalou dávkou nadávek. Žádná z nich mě nijak nepohorší, slyšela jsem jich mraky a další mrak ne-li tři používám.
Na další slova se jen ušklíbnu a bez hlesu ho pozoruji. Druhého panáka hned tak neplánuji, chvíli počkám co se mnou vymyslí ten první, ale cigaretu si vychutnám. Sice to nejsou moje Luckyny, ovšem co nadělám? Mě je vlastně vcelku jedno co kouřím, tu značku jsem si beztak oblíbila kvůli názvu.
Informaci o Lucově několikadenním bezvědomí vezmu v potaz a sháňku po televizi neřeším a nechám ho být. Ve chvíli, kdy Vidocq zmizí z dohledu nebo alespoň mám jistotu, že se nedívá, zkusím znovu tu věc s rukou. Tentokrát jsem ale vyklepanější a doktnu se jeho hřbetu jen konečky a velmi jemně ho pohladím, než ruku zase rychle stáhnu.
Blbnu... na starý šílený kolena blbnu...
Usoudím a je velká otázká jestli to není strachem. Jenže strachem z čeho? Že to nepřežijem? Že se vyplní mé sny a objeví se moji kostlivci ze skříní? Nebo naopak z neprobádaných vod mé duše a možnosti, že to možná přežijem a budu se jimi muset brodit?
Kurvadrát...
Zakleji abych utnula otázky vršící se mi v hlavě a prozhléndu se po něčem jako popelník. To mě přiměje opět vstát ve chvíli, kdy se alchymista vrátí s kartama, což je tak jediné, co upoutá mou pozornost. Karty... Ty jsme s partou hráli dost často a všichni jsme podváděli až hanba...

Ani nevím, proč to dělám, ale nakonec si přisednu k nové bdělé společnosti.
"Si kurva piš, že to pít nebudu!"
Odvětím rázně a zamračím se na něj.
"Chci mít jistotu, že..."
Mě někdo ochrání? Ale fuj, tohle čekáte že řeknu? Naivisti.
"... je v cajku."
Jak jednoduché, že?
"Jen nám nastane zasraně velkej průser až dojde morfium."
Dodám s neveselým vydechem kouře. Snažím se vybavit si kolik nachystaných dávek tam ještě je. V sobě mám tři.

Nápad na střídání stráží by nebyl špatný, ale má to jeden zásadní háček. Zas tak moc mu nevěřím a navíc je tu málo zbraní. Tyhle dvě věci mě jaksi přesvědčují o tom, že už jen ze své vlastní paranoie neusnu i kdybych měla být vzhůru celý týden.
"Jestli chceš spát, běž. Já spát nebudu."
Prohlásím suveréně. Jestli bych potřebovala spát? Sakra jo, ale srát na to.
"A jestli ne..."
Pohodím hlavou ke kartám, típnu cigáro a jestli to odkývne tak se dám do míchání.

Konec pořadu Živě z pekla
Nicky

Od Kasabiana zaslechneš spoustu nadávek po tvé odpovědi. Ani tak neřeší, že si mu odpověděla ty a ne Vidocq, nýbrž se zabývá zněním. Vidocq ještě něco prohlásí cizí řečí a s tím se s ním rozloučí. Zavěsí.

"Chápu. I zdi mají uši." Prohlásí Vidocq po chvilce mlčení. Sám si nalije další sklenku a přitom kvůli tobě otevře novou láhev, pokud si mu tu jeho sebrala, tak si vezme čistou sklenku ze skříně, z flašky pít v úmyslu nemá.
"Nikdy bych nepokládal onu otázku... existují totiž věci, které nechceme znát a občas to přivolá právě ty horší věci." Na chvíli se zarazí, než nad tím nakonec mávne rukou.
"Ale to je jedno. Je to tvůj boj." S tím do sebe kopne panáka a opět doplní obsah skleničky.
"Takže tady pacient to přehnal a trpí vyčerpaností, která může trvat den či třeba dokonce dva." Shrne to. Nevěřícně zakroutí hlavou.
"Super... takže tu všichni budeme do doby než se z toho dostane. Doufám, že tu je televize." S tím se vydá opět prohledat místo, jestli tu něco najde.
A přeci jen, i když se mu nepoštěstilo s najitím televize, našel rádio, karetní balíček a karton cigaret, ze kterého sis už vzala svoji krabičku.
Okamžitě si vybalil jednu krabičku a z ní vytáhl jednu cigaretu, přiložil si jí k ústům a zapálil zapalovačem.
"Něco mi říká, že potřebuješ být funkční, takže ten lektvar si asi dáš potom, co on se z toho dostane. Vzhledem k rizikům..." Vdechne do sebe bordel z cigaret, který je na nich nejlepší. Ohledně značky jsou to červený Davidoffky.
"Možná bychom se měli střídat v hlídání nebo já nevím..." Promne si obličej.
Když se sere, tak se sere.

Kasabian na telefonu... zajímalo by mě jak ta hlava drží telefon... Vlastně počkat... ne nechci to vědět...

Jen přikývnu a nechám ho telefonovat. Jejich rozhovor pečlivě vnímám a trochu vesele se ušklíbnu při Vidocqově změně tónu při uvítacích slovech.
Všechno se posralo, alchymisto... sere se to ve velkým a na všech frontách, řekla bych.
Na cizojazyčné nadávky jen pozvednu obočí a po chvíli ticha se ozve další nevěřícné zvolání. To už se zamračím, naštěstí hlas v telefonu začne mluvit.
Kurvadooslířitě...
Vylítne mi v hlavě tak rychle, že by se telepatovi obránil žaludek - duševně!

Během toho, co hlava mluví tak nějak naznám, že potřebuju cigáro a tak zbraně zastrčím za pevnou gumu tepláků a dojdu si najít nějakou krabičku. Zároveň mlsně kouknu na brandy, kterou se nalil alchymista.
Docela živě si umím představit jak se Luc bije jako lev a mlátí všechny nepřátele hlava nehlava. Musím se nad tím i poumát, ale ten náznak úsměvu zmizí ve chvíli, kdy očima zabloudím k výsledku toho boje.
Kdyby mě nenapadlo...
Volnou rukou se lehce dotknu náboje na krku.
... tak by tě dostali.
Promluvím k němu v duchu. Jestli ta divná trpká věc, kterou cítím, je láska, tak je to teda pěknej hnus, velebnosti.

Sentimentální idiote...
Odfrknu si zhnuseně, když je řečeno, že si ten pitomec nechal jedinou zbraň, která ho může zabít. Zatnu zuby a spolknu pár nadávek. Místo toho raději dlouze potáhnu a pak s výdechem suveréně zabavím brandy, kterou si naleji. Pak na mě padnou jeho oči přesně po zaznění rozpačité otázky. Nemusím být mistr jazyků abych pochopila na co se ptá a bez nějakých valným emocí pohlédnu na bezvědomého Luce. S odpovědí si dávám načas.
Sice seš paranoidní, ale já víc.
Usoudím nakonec. Možná že Luc tohle místo zabezpečil jak nejdokonaleji mohl, ale mohou tu být nějaké drobnosti se kterými nepočítal a díky kterým by to mohlo bouchnout. Navíc jsem nedůvěřivá jak vůči naší návštěvě, tak vůči hlasu z telefonu.
A co víc... někdo z nepřátel může stejně dobře stát nad telefonujícím jako tu teď jsme my. Ten druhý do teĎ neví o mě, takže my nemusíme vědět, pokud tam někoho má... Když si případní nepřátelé budou myslet, že je Luc po smrti, tak po jeho těle nebudou pátrat tak horlivě a budeme mít moment překvapení až se probere a bude plný sil...
Při svých úvahách si uvědomím, že bych možná měla odpovědět, takže do sebe kopnu panáka, pokud mi nebyl zabaven a těžce vydechnu.
"Už to tak bude..."
Potvrdím Luciferovu smrt a s tím se opět přemístím k němu, nově i s cigaretama a chlastem, který si hodlám urvat i kdybych měla alchymistu zmlátit.
"Maximálně mě to vybleje... co horšího se mi může stát?"
Zabrblám na rádoby obhajobu se kterou se však ani neobtěžuji otočit k tomu, komu by měla být adresována, takže mi ten v telefonu jen těžko mohl rozumět. Znovu se usadím do tureckého sedu na druhou půlku postele vedle Luce, pistole položím na kolena jako předtím, mezi prsty svírám cigaretu, krabičku se zapalovačem mám před sebou a láhev na stolku vedle postele.
Připravená přežít apokalypsu.

Na programu Živě z Pekla
Nicky

"Fajn... ale budu mluvit jen já, kvůli bezpečnosti. V případě, že by někdo odposlouchával. Znáte to... i zdi mají uši." Prohlásí, než si vytáhne z kapsy mobilní telefon v podobě staré Nokii, kterou nakonec vrátí zpátky do kapsy, aby se přesunul k pevné lince u vchodu. Číslo zřejmě zná nazpaměť, neb jej bez problémů vyťuká a poté to dá na hlasitý odposlech.
"U Alchymisty, dobrý den, co si přejete?" Prohlásí někdo na druhém konci se znatelným přízvukem. Španěl či Ital, to je tak nějak spekulativní.
"Kasabiane, mám pro tebe prácičku. Potřebuji, aby ses koukl na náš oblíbený program Živě z Pekla a řekl mi u všech čertů, co se tam sakra posralo."
Na to se na druhém konci ozve nespočet nadávek, než nakonec rezignuje a povzdechne si.
"Dios mío..." Dlouhá chvíle ticha, jak se snaží vstřebat, co právě viděl či jak to u něj jen funguje.
"Někdo se rozhodl zpacifikovat Lucifera, doslova ho sesadit a zřejmě i zabít. Nějakým kouzlem ho přivolali, stále ještě pořádně nechápu, jak to funguje. Ale fungovalo to..." Možná by se to pokoušel dál nějak vysvětlit, kdyby nezavrčel něco Vidocq a neřekl něco ve stylu - Ať sakra pokračuje.
"Na Lucifera bylo těch chlápků hodně, ale on je zvládl zpacifikovat. Udělal pár pěkných triků. Například vyvolal plamenné šavle. I když přitom utrpěl zranění, která však nebyla smrtná a s tím, co je by se během chvíle z toho dostal. Jenže se tam objevil Andras, kterej u sebe měl jedinou zbraň, co je schopná Luciferovi pořádně ublížit ne-li ho zabít. Na'at a potom co říkal Andras, tak právě ten, který si Lucifer schoval kvůli nostalgickým vzpomínkám či čemusi takovému. Protože právě jím přišel o křídla... a to jsem si myslel, že všechny byly zničeny." Vidocq zase něco zavrčel.
"Využil nepatrné chvíle Luciferovi nepozornosti, když bojoval s přerostlým králem škorpionů a usekl mu nožem ruku... pak program končí." Opět se odmlčel, asi z důvodů, že vám chtěl dát chvíli na vstřebání informací.
"Je Lucifer post mortem?" Zeptal se nakonec rozpačitě.
Vidocq mlčel a pohledem zabloudil k tobě, jako kdybys měla rozhodnout, jak bude znít odpověď. Zřejmě i zdi mají uši. Lucifer je sice naživu, ale pokud ten boj nebyl fér, tak jeho bezvědomí je pravděpodobně způsobené naprostou vyčerpaností. A také je otázkou času, kdy zase nabere sil k možnému boji s nepřáteli.
Nebylo by tedy od věci, aby si chvíli hrál na mrtvého brouka, než se dá dohromady a probere.

Úkryt

Cajk.
Jakmile naleznu zbraně jsem o něco klidnější. Okamžitě vyjmu zásobník, pozůstalý náboj zůstává v komoře a nabiji správným střelivem. Nevím jak moc Alchymista slyšel o mé maličkosti, ale pokud neslyšel, mohlo by ho překvapit s jakou rychlostí i přes zpomalenost morfiem je zbraň baitá a připravená znovu střílet.
Další zbraňě které naleznu zkontroluji případně též nabiji, pokud náhodou nejsou a zkontroluji pojistky. Pak mohu říci, že jsem opravdu o něco klidnější.
"Posluž si."
Mávnu k pevné lince a sama si jdu sednout na postel vedle Luce se zbraní v každé ruce. Usadím se do tureckého sedu, zády se opřu o zeď a každou pistoli mám na jednom koleni. Očima hlídám hlavně alchymistu a sem tam střelím pohledem po Lucovi, kdyby se náhodou chtěl probrat.
Možná bych mohla...
Něco mě napadne, ale nejsem si jistá, jestli ho chci zkoušet probouzet před tím, než se dozvím, co se mu stalo. I když on sám by to mohl říct také... jen ten proces vyrovnání se se ztrátou ruky mě ... děsí?
Krucinál fagot, už mě zase někdo dostává k tomu, abych začala mít strach?
Z té myšlenky je mi špatně a měním svůj strach na vztek, abych zůstala v relativním klidu. Zní to šíleně co? To si ještě užijete...

Úkryt
Nicky

Je otázkou, jestli počítal či nepočítal, ale zbraň si tam skutečně našla. Jeden šuplík přímo pro zbraně a munice, jako kdyby byla válka na spadnutí. Což není daleko od pravdy.
Lucifer byl stále v bezvědomí, takže tak nějak žádná změna.
Vidocq vytáhl láhev s pelyňkovou brandy, nalil si do sklenky a hned to do sebe kopl.
"Tak mne napadá, že bych mohl zavolat Kasabianovi. Možná by se mohl mrknout na další díl živě z pekla, na to co se stalo s Lucem." Nezní to možná vůbec špatně.
Aby ses dozvěděla konečně, co se stalo. On ti to sám teď nějak neprozradí.

Úkryt

"Fajn Alchymisto..."
Že by z něj vypadlo třeba jméno, to ne, hlavně, že vím jak se jmenuje a jmenoval jeho spolubydlící.
"... musí mít úžasnej život."
Nadhodím s pousmáním ačkoli z toho ironie odkapává jako voda z okapu.

Bez komplikací jdeme dolů, ještě zkontroluji dveře za námi, než sejdeme úplně dolů do úkrytu. Když vidím tu vybavenost i co se jídla týče, zamračím se v zamyšlení.
Očekávals, že se něco brzy semele a schováš se tu?
Zeptám se ho v duchu. Společnýámi silami ho uložíme a já si tu mohu všechno lépe prohlédnout.
Samozřejmě lezu do všech skříní a šuplíků - hledám zbraň. Jediné co, tak mám u sebe stále jen pisoli s jedním nábojem a jestli má alchymista tušáka, že po nás někdo pude, sotva mi dovolí jít pro náboje přes půl vily, navíc Luce odmítám nechat samotného. Kdyby se nebalil tak na rychlo, aspoň bych s sebou sbalila náboje.
Svůj mobil nemám, pokud ho u sebe nemá Luc a ani jsme ho zatím neměla důvod hledat, navíc předpokládám, že tu stejně není signál, to by tu jinak nestrašila ta pevná linka.

"Nevim, co vidíš pozoruhodnýho..."
Utrousím při svém hledání nějaké zbraně a cestou nacházím spousty věcí. Kdyby si mě Vidocq více prohlížel, krom tetování na rameni mám na odhalených rukou spousty jizev - hlubší, mělčí, výrazné, méně viditelné. Jakmile však najdu košili, všechnu tuto podívanou schovám pod ní. Ne, že bych se za to styděla, to ani v nejmenším, ale jsme přeci jen pod zemí a tudíž tu bude chladno na pobíhání v tílku.

Schovka před Lucího nepřáteli
Nicky

"Alchymista, kterému je přes 150 let. Můj spolubydlící se teď jmenuje Kasabian, nevím kdo mu tu šílenou přezdívku dal, ale za svého života se jmenoval Alfred Garcia. No přišel o tělo díky nějakému démonovi pomocí právě na'atu. A tady pacient,..." Poukáže na chlapáka v bezvědomí.
"... si asi říkal, že by nebylo od věci, abych taky měl nějakého otravného spolubydlícího. A tak mám někoho, kdo sem tam může sledovat Živě z pekla. Nic víc. Nic míň." Zkráceně se alchymista popíše.
Ohledně schodů. Bez problémů se tam vlezete všichni tři, takže nemusí být žádné hokusy pokusy s přemísťováním Luce.
Celou tu dobu, co jdeš můžeš pocítit po těle jakési mravenčení. Není to nic nepříjemného, vlastně pokud jde o to, je to víc než příjemné. Jako kdybys vypila spoustu kávy či něco takového. Dokonce i Luc se pohne a něco zamručí, ale zatím nic víc.
Vidocq se jen divně tváří a hledí před sebe.
Než dojdete k bezpečnostním dveřím, které se otevírají pomocí otisků prstů. Ještěže Lucifera máte s sebou. Vlastně bohatě postačí i tvoje. I na to myslel.
Dveře se otevřou a naštěstí tam nejsou další schody, nebo výtah do ještě hlubšího podzemí. Jeden by to možná čekal. Místo toho ten úkryt vypadá jako obyčejná garsonka. Všechno je v něm. Menší kuchyňský kout, postel do které se dostanete po schůdkách nahoru - docela prostorná, dveře která jsou na toaletu s koupelnou v jednom. A spousta skříní, které na první pohled mohou vypadat jako na okrasu, ale po pokud je prozkoumáš jsou tam užitečné věci. Oblečení, peřiny a ručníky v případě těch nahoře. U kuchyně zase potraviny.
Luc to vlastně promyslel.
"Vskutku, pozoruhodné." Prohlásí Vidocq, když zřejmě uložíte Lucifera do postele a začne se prohrabovat skříni, kde je jídlo. Dokonce tu jsou i lahve s alkoholem.
Lucifer, i když vypadá o něco lépe, je ale stále mimo hru. Otázkou je jak dlouho to bude trvat? Stejně tak co to způsobilo.
Co se týče mobilních telefonů, není tu signál. Ale za to tu je pevná linka.