Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
David *Lucí* Rubin - 03. prosince 2015 08:49
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
Nevím... možná by se měl podívat na svůj účet

Vážně jsem si myslel, že tu část se střílením jsme si tak nějak vyjasnili. A ono ne.
Do háje. Zavrčím. Fajn, takže si říkala Mary. Kulhala a znala se s Rayem. Přeberu si to.
Naštěstí či naneštěstí? Ani já sám nevím. Mne netrefila. Ta košile je moje oblíbená. Stejně mimochodem jako ty pantofle s pandou, o kterých jsem vám po celou tu dobu zapomněl říct. Je v nich příjemné teplo a jsou prostě super.
"Moje řeč." Řeknu spíše sám pro sebe k tomu morfiu. Dívám se Nicky do očí a říkám si, že v jedné věci měl Michael pravdu.
Bojím se toho, že to už není moje Nicky. Bojím se toho, že ta je dávno ztracená ve světě mrtvých. Skousnu si ret. Nechám Nicky Střelu a její terče být. Stejně s ní teď není řeč a místo toho se přesunu o patro víš. Přesněji do tělocvičny s boxovacím pytlem.
Nasadím si boxovací rukavice a mlátím do pytle, který rázem vypadá jako Michael.
Ty jeden parchante. Že to Otec všechno věděl... a tohle byl jeho plán už od samotného začátku. Zničit to, na čem mi záleží nejvíce.
Michael se vzápětí promění na no hádejte na koho... na mně. Lucifer v celé své kráse stojí přede mnou. Ten můj pobavený úsměv z dřívějších dob, kdy jsem si to všechno vychutnával. Hlavně to kdo jsem a jaký ze mne šel strach.
"Parchante! Tys jí zabil!" Vrhnu se na boxovací pytel a snažím se přemoct nepřítele. Pozdě mi dojde, že jsem zhmotnil meče.
Možná až ve chvíli, co jsem zničil boxovací pytel a po místnosti se roznesl smrad... a zdá se, že jsem si v afektu popálil ruku.
"Sakra! Sakra!" Nezbývá mi nic jiného než uhasit místo nehody a budu muset zřejmě Nicky obstarat nový boxovací pytel.
Nemůžu za to. On si začal.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 03. prosince 2015 08:12
nickystela268084851.jpg
Ten zrovna...

Není to se mnou procházka růžovým sadem. A to jsme teprve na možném začátku.
Nebo spíš brzkém konci?
Zbrně tu beru jako samozřejmost, kdyby nebyly tam, kde je čekám, bylo by něco sakra špatně a to by se mi nelíbilo. Už teď mám s celým tímhle obydlím jeden velký problém.
Moc čisto.
A myslím, že jestli tu zůstanu a Luc mi sem bude posílat nějaké uklízečky, tak doufám, že si to rozmyslí po první mrtvole.

Když na mě volá své otázky, už spěchám ze schodů dolů tak rychle jak jen to jde a neriskuju, že hodím tlamu.
Krucinál!
Zavrčím si pro sebe ze slosti, že jsem si musela vzpomenout zrovna na tohle. Vlastně jsem na to myslela už u toho jídla... ten další kousek mě, co zemřel s prvním smrtelným výstřelem. Ne. Umřelo to ještě před zmáčknutím spouště. Kdokoli jiný by to neudělal, jak ten týpek řekl, ale já nejsem kdokoli... a výzvy o tom, že něco neudělám protože na to nemám úplně nejvíc nenávidím. Vlastně je to celkem pěkná vzpomínka, když se to tak vezme a ušklíbnu se uvědomněním.
"Tak takhle to funguje..."
Zamumlám pro sebe.

Dožene mě až když už jsme až dole. Není to sem málo schodů a já po celou dobu brala schody po dvou, ale neutíkala jsem po nich.
V té chvíli, kdy si prohlížím prostory pod domem se, ve chvíli kdy Luc dojde, i usměji, ale jen krátce. Přesněji do té chvíle, než se na příchozího dívám zpoza mušky pistole.
"Jo. Jo a... jo."
Odpovím než bmi cukne prst na spoušti a střelnicí se rozlehne výstřel ze kterého zaléhají uši. Aneb střílení bez ochran uší v uzavřeném prostoru.
Obvykle je naprostá samozřejmost, že na takovouhle vzdálenost vám sestřelím mouchu na rameni... někdy i s tím ramenem, záleží na munici. Jenže teď není obvykle a já minu. Po dlouhé době a tak trapně jak to jen jde.
"S tim morfiem hezky rychle končím."
Utrousím a těžko říct, co se mi zrovna odrází ve tváři. Jeden by řekl, že prázdnota. Já bych to řekla, protože to tak cítím. Vážně se mi tohle už dlouho nestalo.
Zklamání? Bolest? Radost, že jsem ho vlastně netrefila? Chtěla jsem ho trefit?
"Do hajzlu s tím."
Zavrtím hlavou a otočím hlavu k terčům. Pouze hlavu, protože periferně se snažím vnímat Luce, kdyby se o cokoli pokusil, abych stihla - nebo se snažila stihnout - reagovat. Mám nepříjemné tušení, že moje zblblé reflexy by mi to neumožnili ať bych chtěla sebevíc. O důvod s tím skončit s tou sračkou.
Vezmu si špunty do uší, přes které slyším a zároveň tlumí výstřely. Natáhnu ruku s pistolí, zamířím na terč s padesáti metry a zkusmo vystřelím na něj, když mi to se zasáhnutím živého terče nějak neklaplo. Nechám si v pistoli jeden náboj a výsledek jinak vystříleného zásobníku si jistě dovedete představit. Jen jedna rána, která by byla smrtelná, ale rozhodně by to vykrvácení jakou chvíli trvalo.
Jestli chce Luc řešit to co viděl v mých očích, bude se na to muset zkusit zeptat znovu a položit otázky lépe. Jen kdo ví, zda se nepokusím znovu ho střelit. V mé choré a léčivy ještě víc zpitomělé mysli je toho až příliš. Málokdy se dám předvídat... Alespoň si na tom zakládám.

 
David *Lucí* Rubin - 02. prosince 2015 22:54
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
To by mne taky zajímalo? Určitě Ray!

Možná by bylo nejlepší jí nějakým způsobem uzemnit a dostat do postele. Místo toho jí podporuji v jejich nápadech a šinu si to s ní na střelnici.

Samozřejmě, že při sáhnutí do náhodného šuplíku zbraň najde. Říkám si, že je tady víc zbraní než nějakého oblečení. Asi tu je něco špatně. Neměl bych jí kupovat nespočet párů bot? Místo toho má nespočet munice a střelných zbraní.
Možná by se hodilo nějaké slovo díků.
Zarazím se při tom pohledu. Tom pohledu s velkým P. Občas se mi daří, že vidím věci z minulosti ostatních. Výborná schopnost k tomu zatykači.

"Mary? Tys kulhala?" Zeptám se překvapeně, ve snaze jí dohnat. To mne sakra zajímá. Důvod toho proč kulhala a jaktože záhadně přestala. A proč sakra Mary?
Zamračím se, ve snaze si upřesnit kolik jí tak mohlo být. Osmnáct? Asi. Už tehdá byla expert přes zbraně.
Mračení zmizí a na tváři se objeví místo toho úsměv.
"A už tehdy jsi znala Raye?" Nevím ani proč se ptám. Asi to je způsobené tím, co jsem viděl. Krom toho ti dva se znají už dlouhou dobu.
Nikdy jsem se však o něj pořádně nezajímal. Ve snaze ho ochránit před Asmoday. Jednou za čas jsem viděl. A teď se najednou ptám své přítelkyně, na to jak se má můj syn. No proč ne? Jsou i divnější věci, i když mně teď žádné nenapadají.
Zajímalo by mne taky jestli se jí ta střelnice líbí. Vlastně celkový prostor, který jsem stvořil přímo pro ní. Bude přemýšlet o tom, že by tu zůstala? Možná až moc doufám.
A je vhodné, aby střílela zdrogovaná? Pozdě.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 02. prosince 2015 22:31
nickystela268084851.jpg
Ehm... Kdo je tady milionář?

Zabručím něco ve smyslu aby si trhnul hnátou, ale pití už nechám být. Sama jsem před tím řekla, co jsem řekla... Ale asi mi fakt není dobře, když se ohlížím po něčem jako je rozum.
"Nech si ty xichty."
Zavrčím na jeho protočení očí a následuji ho. Snažíms e přijít na jiné myšlenky, zapomenout, hodit to za hlavu, ale čím dál tím víc se mi všechno, co jsem byla schopná neřešit, vrací. Co je toho příčinou? Luc. On a jeho vyznání... Na jednu stranu lákavá jest vláda nad peklem, ale všehcno ostatní co sebou tento post přináší, rozrývá staré, zacelené a dávno zapomenuté jizvy. No dobře, zapomenuté ne, ale nemyslela jsem na ně.
Jsme kdo jsem, kurva smiřte se s tím. Máte mě rádi? Budu se snažit vás přesvědčit o opaku a ne, nedám vám pokoj. Luc si svou touhou po mě kope hrob.

Golema ve svém otupělém stavu opět zcela vyignoruji a dá se s úspěchem předpokládat, že až trochu začnu vnímat, tak se ho šeredně leknu a pravděpodobně zazní pár výstřelů. Momentálně se o nic z toho ale nezajímám a jdu zase do svého křídla našeho paláce.
Ještě než sejdem po schodech dolů, sáhnu do náhodného šuplíku, skříně či čehokoli co zde je a mohlo by to obsahovat nějakou zbraň. Pokud najdu, zkušeně pistoli zkontroluji pojistku, zda je nabito a teprve potom jsem schopná jít s čímž zvednu pohled k němu. V ten moment je Lucova otázka naprosto zbytečná a jako balíčkový bonus se naše oči střetnou v něčem, co je hlubší, než bych chtěla.

Co to vidí oči tvé

Jen zamrkám, zamračím se, protáhnu se kolem Luce a mizím po schodech dolů ke střelnici, abych si ji mohla prohlédnout.
 
David *Lucí* Rubin - 01. prosince 2015 21:50
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
Ehm... kdo to bude zase kupovat?

Něco nesouhlasně zamručím. Jsem proti tomu, aby se ještě dorazila chlastem. Postavím se na nohy, abych mohl uhasit o popelník nedopalek a založím obě ruce na hrudi. Nelíbí se mi to a jsem zásadně proti tomu, aby se dotkla jakéhokoliv alkoholu. Ne. Prostě ne.
"Ne. Nicky. Nezní to jako dobrý nápad. Nebudeš pít." Ať se jí to líbí nebo ne. Myslím to sakra vážně.
Vidocq má jediné štěstí, že se do toho neangažuje, protože pokud by to udělal, schytal by to nejvíc.
Zasraná injekce na uklidnění.
Tvrdohlavej mezek má zase to svoje - Ne. Do pokoje nepůjde a místo toho by se ráda podívala na střelnici.
Povzdechnu si. Rád bych protočil oči v sloup, ale vzhledem k tomu, že tak nějak její duše patří ke mně a tak.
Co sis nadrobil... to máš... jasně... chápu.
"Fajn. Pojď teda se mnou. Ukážu ti střelnici." V hlase je znatelná rezignace. Neříká se, že moudřejší ustoupí. Měl bych být vlastně rád za to, že se mohu považovat za toho rozumného. Vždyť ona by byla snad schopná se prát se mnou, protože já zřejmě nemám ani nejmenší tušení, co je pro ní teď to nejlepší.
Ty jeden, magore. Spolknu to. Raději to neřeknu nahlas a jdu zpátky k jejímu pokoji, přes sledujícího golema, který na chvíli vypadá, že spí.
Stále přitom hrají pohádky. Chudák Silvestr to zase schytal od Tweeteho.

Jsou tu tři dveře. Jedny vedou k záchodu, další ke koupelně a další, které vedou ke schodům dolů do suterénu, kde jsem nechal zhotovit střelnici. Doufám, že se jí bude líbit.
"Budeš si chtít zastřílet?" Zeptám se ještě u první schodu než se půjde dolů. Aby nikdo následně nemusel jít nahoru a zase dolů. I když... mně by to zas tak nevadilo. Jen bych nerad nechával Nicky samotnou.
O Vidocqa se stará golem. Máme mezi s sebou takovou tichou domluvu.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 01. prosince 2015 21:04
nickystela268084851.jpg
Co zastřelíme dál?

Na jeho díky jen nepatrně kývnu a nechám to být. Maličkost, která mě sice stála nemálo sil, ale to nikdo nemusí vědět.
Nejradši bych šla něco zastřelit, alespoň takovou mám momentálně náladu. Tse a že prý morfium náladu pozvedá... to určitě. A jestli si za to můžu sama? Samozřejmě. Každý si za všechno může sám. Když se dostaneme k nejhlubšímu jádru celého mého problému, tak si i za to můžu.
Poslední dobou nějak příliš vzpomínám. To není dobrý.
Zhnuseně si odfrknu a zabouchnu za vzpomínkami dveře z jejichž druhé strany je velká cedulet s nápisem "Nasrat!". Minulost ať si trhne nohama. Oběma naráz.

"Jídlo fakt ne, ale ten chlast vlastně zní jako dobrej nápad, když to vezmu kol a kolem. Chci tu sračku nečím spláchnout a voda se ňák neosvědčila."
Utrousím stále ze země.
"Ne."
Rázně odmítnu možnost pokoje a podél zdi se pozvolna sunu opět nahoru.
"Ukaž mi tu mojí střelnici..."
Seberu všechnu svou vůli abych tělo přiměla k tomu co chci. Momentálně chci stát bez opory a následně ve stejném duchu i jít za Lucem, pokud si nebude tvrdohlavě stát na tom, že půjdu spát.
 
Zachary Cooper - 01. prosince 2015 15:02
danielditomasso077256.jpg
Nový den a vzhůru do boje

"Jo, já vím. A taky jsem bohyně..." Zamyslí se. "To už jsem někde slyšela." Následně se upřímně rozesměje. Nejspíše nějaký její interní vtip, který ne všichni pochopí.
"Nemyslím. Vím. Už nějakou dobu ho znám. A proč myslíš, že jsem se vlastně ubytovala u něj?" Dobrá otázka, jako kdyby odpověď na tuto otázku měla vysvětlit všechno. Stejně jako odpověď na otázku života, vesmíru a vůbec, je 42. Pochopit to. Přece tolik věcí vysvětlí.
"Hmm... zajímavé." Nějak víc se k vyjadřování ohledně pojmenování tvého synka dobrotou nevyjadřuje. Koblížek na druhou stranu nezní tak špatně jako Mrkvový dort.
Se zamyšlením tě pozoruje. Jen tiše přikyvuje.
"Já v tom vidím něco jiného než vlezlost. Spíš se ti ukázal zranitelný a slabý... a to se mu nelíbilo." Pokrčí rameny a mávne nad tím rukou.
"Sice jsem tu už nějakou dobu, ale stále se v nich nevyznám a dokážou mne vždycky tolik překvapit." Opět se zasměje. Její smích se dá přirovnat k rolničkám. Vlastně příjemný zvuk.
"Možná oba moc přemýšlíte místo toho, abyste pořádně žili." Zřejmě to myslí k tomu snu. Víc se však nedozvíš, protože to už přicházím do kuchyně já.

Už oblečený, oholený a vypadající o něco víc jak člověk, než ráno.
Hodil jsem na sebe tmavé džíny, tričko s krátkými rukávy bez potisku. Odhalujíc tak tetování na obou předloktích, různé ochranné symboly a klikyháky.
"Ehmm... je ještě ta zázračná snídaně?" Zeptám se Bastet lehce nervózně. Nabere mi beze slov na talíř a nalije do hrnku kávu, připraví tak jak jí mám rád a zalije čaj zřejmě pro Sierru.
Nevím jestli to je víc hlad a nebo chuť, ale pustím se do snídaně, jako kdyby snad týden nejedl. Sem tam to zapíjím kávou.

"Dlužím ti omluvu... já... včera jsem se choval jako hňup." Bylo by fajn než půjdeme zachraňovat svět, abychom to mezi s sebou měli nějakým způsobem vyřešené. Nemám rád neuzavřené konce. A pokud je Morgana tak mocná, možná by to mohla použít proti nám.
"A taky ti chci poděkovat." Tak to by bylo, Zachu. S tím dopiju kafe. Přejdu k hrnci s lektvarem. Promnu si kořen nosu, když si ten lektvar prohlížím. Naštěstí tento lektvar se nepije.
Přelil jsem lektvar do lahvičky, kterou jsem řádně zazátkoval. Ještě budu potřebovat kyvadlo a v kruhu pronést kouzlo. Hurá potom sledovat kam nás to kyvadlo zavede.
"Máš všechno? Nepotřebuješ ještě něco?" Zeptám se Si a tím myslím pochopitelně čarodějné vybavení. Pokud řekne, že má. Přesunu se do svého pokoje a pak do místnosti pod pokojem, kde je vše potřebné. Jako takový kruh už vyrytý v zemi a kyvadlo. Možné potřebné věci, například ochranný náramek, který je schopen vytvořit štít odolný vůči střelám. Bylo tu spoustu věcí, mnoho knih a naprosto velká zásoba svíček.
 
David *Lucí* Rubin - 01. prosince 2015 13:45
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
Toustovač udělal papa

Nelíbí se mi to, co řekla. Ale má pravdu. Je z ní vlastně pokusný králík nebo laboratorní krysa a já jen mohu doufat, že to neudělá nic špatného. Blbá perspektiva.

Vezmu si zapalovač, který mi poslala po zemi, ač už jej nepotřebuji a strčím si ho do kapsy. Děkovně houknu. Nevíte kdy se vám takový zapalovač bude hodit.

"Achm..." Co na to říct? Chápu, že je naštvaná. I já jsem naštvaný. Všichni jsme sakra naštvaní. Ale způsobila si to sama.
Fajn. Vidocq se mně mohl zeptat. Možná to šlo vymyslet i jinak než násilím. Sečteno a podtrženo, je to chyba nás všech.
Další povzdech. Tou otázkou jsem nemyslel alkohol. I kdyby ho chtěla, tak bych jí ho nedal.
"Myslel jsem třeba něco jiného než alkohol. Něco k jídlu? Tacos?" Vysvětlím hezky, jak jsem to myslel. Potáhnu si z cigarety. Byla by škoda jí nechat dohořet v popelníku.
"Půjdeme do tvého pokoje?" Zeptal jsem se jí a pohlédl na Vidocqa, který mlčel a dělal že něco dělá. Raději. Zmetek.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 01. prosince 2015 09:28
ikonka305885004063.jpg
Nový den, nové chutě...

"Ty jsi naprosto úžasná!"
pochválím ji nadšeně. Hned se do jednoho zakousnu a vychutnávám si jeho sladkou chuť. Je to neuvěřitelně úžasné, jak mi to chutnalo. Snad to bylo tím, že to bylo přesně to, co jsem chtěla. Ale chutnalo to ještě lépe, než jsem si pamatovala.

Otřu si z koutků úst cukr. Přikývnu.

"Dobře, když si myslíš, že to zvládne..."


Nehodlám se hádat o tom, že ho potřebuji. Vím moc dobře, že každá ruka se cení v mém případě zlatem.

"Netuším, ale pro mě to bude koblížek," usměji se na ni mírným úsměvem. Pořád se mi to jméno zdá správné. Dostatečně roztomilé, pro mého chlapečka. Z nějakého důvodu si jsem jistá, že to bude chlapec. Nebo si to jen namlouvám, že to bude chlapec?

Znovu si kousnu. Svěsím mírně ramena.

"Měl noční můru o Nancy. Viděla jsem mu v očích, co se tehdy stalo... Chtěla jsem ho nějak utěšit, ale no, asi jsem byla víc vlezlá, než bych tomu pomohla,"
odpovím po pravdě a opřu se zády o linku. Další kousek zmizí ve mně. "No, asi to nebylo tak nečekané, známe se jen od včera a to, co se stalo v kuchyni asi taky moc nepomohlo k tomu, aby se necítil ještě hůř kvůli Nancy," dodám a pokrčím rameny.

Dojím koblížek a olíznu si prsty.

"Asi bych ti měla říct i o tom snu, co jsme měli..."
neochotně přiznám. "Oba dva jsme se naučili nějaká slova moci ve stejnou dobu. A pak jsme měli stejný sen. Něco, co vypadalo jako vize. Byli jsme spolu a bylo to... fakt jak splněný sen. A no... v té vizi jsem byla i těhotná. A čekala jsem koblížka. Proto mu to nechci říct. Protože si nejsem jistá, zda to není jen nějaká lest od Morgany, či nějakého jejího poskoka, nebo jen nějaká fata morgana. Znám ho teprve pár hodin, ale myslím, že kdyby tohle věděl, měl by pocit, že to bude muset udělat. A to se mi nezdá fér..."
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.25941205024719 sekund

na začátek stránky