Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Pravda s ručením omezeným
Ukončená jeskyně!
Družina
družina zatím neexistuje
| |||
 | Pocity z dob minulých Náhled do duše: Zobrazit SPOILER  To co jsem viděla, jsem musela nejdřív nějak zpracovat. Muselo to pro něj být bolestné. Vlastně vím celkem určitě, že to ještě JE bolestné. Ta věc toho vysvětlila tolik. A mám takový pocit, že se mi podíval do těch očí úmyslně, aby to nemusel říkat, když se věci řeknou, je to hned reálnější a bolestivější. Nechám ho, ať mě drží za ruku a schová se u mne. Druhou ruku mu položím na záda a jemně jej začnu hladit. Chvilku mlčím, ale pak to ticho prolomím šepotem. "Je to už minulost. Hrozná, nespravedlivá minulost, ale už je ta věc pryč. Vím, že to zní příšerně, ale je to tak. Musíš jít dál. Odpustit si, neznám sice Nancy osobně, ale jsem si jistá, že by to chtěla. Určitě tě milovala jako ty ji. A věřím, že kdybys zemřel ty, určitě bys pro ní chtěl to nejlepší, i bez tebe. Jsi dobrý člověk, Zachary, máš velké, ale raněné srdce. Což přede mnou nezamaskuješ ani tím tvým postojem a hrubostí. A být dobrým člověkem není slabost, jasné? Slabost je zanevřít na dobro, protože se ti událo zlo. Nesmíš se nechat zlomit, Bastet tě potřebuje a jsi má poslední naděje, pamatuješ?" Mluvím tiše a pomalu a doufám, že mne nechá domluvit. Přitom jej hladím po zádech. "Příšerné věci se často dějí těm nejlepším lidem. Ale někdy... někdy stačí dobrý skutek a odvaha, abys někomu pomohl a zabráníš zlým věcem, nebo vrátíš spravedlnost zpět do světa. Takhle beru život já. Dělat co nejvíce dobrých skutků, pomáhat lidem a nenechat zlo vyhrát, ať hraje jakkoliv nečistě." | ||
| |||
 | Mezitím co Nicky spí Nicky a její sen Fajn. Už vím, co jí golem. Dokonce jsem ho i sehnal, je to na cestě. Opravář dveří přišel o trošku dřív, tak jsem začal pobíhat kolem něho, aby si náhodou nespletl dveře a nešel se seznámit s golemem. Už dost stačí, že zná mně a díky mně dělá právě tak skvělé dveře. Vidocq mi psal, že už je na cestě. Všechno tak nějak vychází... říkám si, že se brzy něco stane. Vždycky je to podezřelé, když vám věci jdou snadno. | ||
| |||
 | Budeme se u toho hezky střídat "Není to sen. Není." Oponuji jí rozechvělým hlasem. Kéž by byl. Kéž by se nic z toho nestalo. Opatrně na ní pohlédnu. Vyděšeně a zároveň zmučeně. "Není. Je to jen připomínka toho, co jsem udělal." Dodám stále rozechvěle. Sice mne částečně uklidňuje její přítomnost. Ale ne, prostě to nejde. Můj pohled se střetne s jejím. Nechtěl jsem, ale už se stalo. Měl jsem možnost nahlédnout do její duše, stejně tak jak ona do mé. Co vidí v mých očích "Kéž by to byl sen..." S tím jsem od ní odtrhl svůj pohled. Nikomu jsem to neřekl. Stáhl jsem se do sebe a vytvořil si své ochranné vrstvy. Vím, že Bastet o tom ví. Je těžké něco ukrýt před bohyní. Snaží se mi pomoct. Jenže já pomoc odmítám. Co se týče vztahů? Těm se vyhýbám. Stejně jako lásce... tedy až do této doby. Nevím přesně popsat, co cítím k Si, ale je to hluboké. Možná hlubší než to, co jsem cítil k Nancy. Jenže nemůžu Si ohrozit svou přítomností. A vůbec netuším, jestli jí před Morganou ochráním. Má víra v sebe samu, je nic. V autě jsem to dobře hrál. Vlastně, abych pravdu přiznal... k oné noční můře... Myslel jsem. Vlastně doufal v to, že mne připraví o život. Tak takový prosím, jsem drsňák. Dotkl jsem se její ruky, jako kdyby měla být záchranné lano a snažil se svou hlavu schovat k ní. Schovat se v její přítomnosti před vším zlým. Aspoň pro tuto chvíli. | ||
| |||
| Trénink na noční buzení dítětem? Jako už tolikrát v jeho přítomnosti, raději mlčím a neptám se víc. Mám takové tušení, že Zachary je jeden z těch lidí, co nemá potřebu sdělovat detaily svého života, nebo myšlenkových pochodů. A tak už raději nekomentuji ani knihu, ani pyžamo a nechám ho se zavrtat do deky. "Jo, dobrou," zamumlám a tak trochu kopíruji jeho postup. Deku až k bradě, zády k němu a co nejvíc na kraj. Mám lehce pokrčené nohy a ruce složené pod hlavou. Připravená spát. Nebo to jsem si aspoň myslela, dokud jsem v téhle pohodlné poloze na spaní nestrávila už nějaký čas. Slyšela jsem různé zvuky z okolí domu, myšlenky mi stále vířily v hlavě a já neměla pořád ten pocit polospánku, kdy se vše pomalu halí do mlhy. Ale když někdy uprostřed noci - ne vůbec netuším, jestli jsem spala ani kolik bylo hodin - uslyším ten vyděšený a zmučený hlas za mnou, trhnu sebou úlekem a posadím se rychleji, než by bylo moudré. Rychle se rozhlížím, co se děje, můj pohled padne na Zacharyho zkrouceného na posteli. Helena, jedna z mých mladších sester, také mívala noční děsy a tak jsem zareagovala automaticky. Rozsvítila světlo u jeho postele, rukou jej pevně chytla za rameno, druhou pohladila po tváři a promluvila. "Zachary? Zachu, uklidni se, slyšíš mě? Je to jen sen, jen sen, nic víc. Ošklivý sen, nic víc," používám hlas, který považuji za konejšivý a jistý. Čekám až se pořádně probudí a rozkouká, zatím jsem pořád blízko u něj - ani si sama neuvědomuji jak moc - a hladím jej pokrčenými klouby prstů po tvář a držím jeho rameno. "Už je to dobré?" zeptám se tiše a lehce se na něj pousměji. Tázavě si ho měřím pohledem. | ||
| |||
| Nemělo by to být: Vyčůrat, pomodlit a spát? Asi jsem se hodně začetl, protože tak nějak nepostřehnu, jak vchází dovnitř. Když promluví cuknu s sebou. Vložím do knížky záložku, abych věděl kde pokračovat a knížku zaklapnu. Odložím jí na stůl a spolu s ní i brýle na čtení. Odkašlu si s jistými rozpaky. "Bylo jediné čisté, jak si jsem zapomněl vyprat." Přiznám se a poté můj pohled padne na knížku. "A ta knížka, řekl jsem si... že je nejvhodnější chvíle, abych jí dočetl." Víc k tomu nemám v úmyslu říct. Možná by to nebylo od věci. Svěřit se někomu s tím, co vás trápí a co vám trhá srdce. Vždyť jsem jí vlastně zradil, už když jsem Sierru políbil. Mé srdce jí také zrazuje, když splašeně tluče v její přítomnosti. Víte, že mé chování na začátku byla jakási ochranná vrstva, přes kterou se jí podařilo dostat a zřejmě aniž by to sama chtěla. Nevím co mám dělat. Cítím se tak nechutně nahý. Duševně nahý. "Dobrou noc... a pěkné sny." Pronesu po chvíli. Zalezu pořádně do postele pod peřinu a zhasnu stolní lampičku u sebe na nočním stolku. Otočím se k ní zády. Je to tak nejlepší... spát... a tak překonat blízkost s ní. Chlácholím sebe. Nemáte ani nejmenší tušení, jak krásně by se mi usínalo, kdybych jí držel v pouhém objetí. Nic víc. Nic míň. Nevím jak dlouho jsem spal, než se mi začal zdát ten hrůzostrašný sen. Nebyl to sen. I když bych si přál, aby to byla jen noční můra, která se mi zdála a skutečně se nestala. Jenže opak je pravdou. Její smrt se mi opět zobrazila před očima. Musel jsem se zřejmě hodně vrtět. Ze začátku šeptat jen její jméno: "Nancy. Nancy!" Než to přešlo do jasného křiku: "Nééé..." a potom následná slova sebeobviňování: "Byla to má chyba." Po tvářích se kutálely slzy. V krku mne škrábalo potom, jak jsem křičel. Zabil jsem jí, protože jsem nebyl dostatečně silný. A z toho důvodu to byla má chyba. Schoulený v klubíčku jsem se klepal. Snažil se uklidnit. Snažil se nashromáždit zpátky ty své vrstvy. Bezúspěšně. Cítil jsem se stejně slabý, jako tehdy. | ||
| |||
| Vykoupat, pomodlit a dobrou noc! Věnuji mu ještě rezervovaný krátký úsměv, když kolem něj procházím na tu jeho větu o studených nohách. Ne, děkuji pěkně. Vím, co posledně udělal dotek rukou. Přiznávám, že dotyk nohou není vůbec tak sexy při dotyku zad/břicha, ale mám podezření, že to tak úplně nesouvisí s tím, zda je ta daná část těla aspoň trochu přitažlivá. A jak jsem již avizovala, vezmu si půjčené věci, rychle najdu koupelnu a zapnu sprchu a krátce se umyji, aniž bych si namočila vlasy. Samozřejmě je příjemné, že teče teplá. Nicméně sprchu neprotahuji. Chci spát. Osuším se a obléknu do "pyžama". Zarazím se před zrcadlem. Podívám se na sebe. Rukou se opatrně dotknu břicha. Zavřu oči. Odříkám si v duchu modlitbu naučenou nazpaměť. A dodám: *Nenech ať se mu nebo jeho otci něco stane. Stejně jako ostatním dobrým lidem. * Složím své věci do komínku a vejdu s nimi do ložnice samozřejmě už oblečená do věcí z jejich domova. Říct, že mne nepřekvapí, jak tam najdu Zacharyho, tak bych lhala. Zacukají mi koutky. V první chvíli mě totiž napadne, že mě tímhle zjevem chce jen pobavit. "Dart Vader a Shakespeare?" zeptám se zatímco odkládám věci na židli nebo něco podobného a volného. "Takovou kombinaci jsem ještě neviděla." Sednu si na pro mě vytyčenou stranu. A přitáhnu si deku. | ||
| |||
 | Růžový se mění do ruda... Můj sen Můj úšklebek za tu pochvalu může s určitou dávkou představivosti značit úsměv. Odpověď se dala očekávat, přiznávám, ale lepší je mít jistotu a přehled v tom, co se od něj očekává. "Cajk." Jako kdyby pro mě vůbec nebyl žádný problém rvát vnitřnosti holýma rukama. Sice mi něco málo z historie a legend uvízlo v hlavě, ale nejspíš sjem to vyčerpala Prométheem. No fakt mě to napadnout mohlo a co...? Nenapadlo. Má bejt? Já jsem tady na zabíjení ne na přemýšlení. "Beru tě za slovo Sparty, opovaž se na mě vykašlat." Mrknu na něj s tím naším "přátelským šklebem", přes který si tak dobře rozumíme. Okovy z nás spadnou jako závaží a já mohu svobodně vstoupit do arény. Diváků si všimnu jen letmo, nijak jim nevěnuji pozornost. Tu mají mí protivníci, kteří jsou zmatení, nesmělí začít nebo já nevím co se jim honí hlavama. "Tak pojďte! Hodláte tu spát?!" Křiknu na ně, zachechtám se a vyběhnu proti nejbližšímu. Pěst tvrdě dopadne na nos a rozdrtí ho pod klouby. Dalšímu prokopnu koleno, jinému vykloubím ruku, někomu ji zpřelámu... Putuji od člověka k člověku, je mi jedno jestli útočí, brání se nebo nic nedělají. Nečínní, jsou nudně zlomeni, chabé obrany vyděšených ťintítek prolomím a z pokusů o útok přecházím do destruktivních protiakcí... Je tu někdo, kdo by se mi mohl rovnat? | ||
| |||
| Ukážu ti svoje pyžamo s Darth Vaderem Sierra "Nejen bohyně... já s ní ještě bydlím." Podotknu útrpně. Povzdechnu si. Možná to nebude zas tak špatné. Snad. Doufám. "Dobře. Platí." Rezignuji. Mám snad na výběr? Musím se vám však s něčím přiznat? Vlastně mně to na jednu stranu strašně těší. "A ty ledový ruce či nohy... nedělají mi zas takový problém." Nemám ani nejmenší tušení, proč jsem něco takového vypustil z úst a ještě ve chvíli, kdy jsem jí uvolňoval možnost projít. "Proč mi to děláš?" Zeptám se zoufale a hlavně tiše Bastet, když vejde v županu zpátky do kuchyně. Poplácá mne přátelsky po rameni. "Jednou mi poděkuješ." S tím položí jednu z mých knih, kterou si zřejmě vypůjčila v mém pokoji, na stůl a promíchá lektvar. Raději zmizím do svého pokoje a chvíli si prohlížím své pyžamo. Dostal jsem ho k Vánocům od ní, nemohl jsem ho vyhodit a taky je momentálně jediné čisté. Doufám, že nemá nic proti Star Warsu... Darth Vaderovi. Napadne mne, když se soukám do vršku. Darth na něm oznamuje Come to the dark side. Ustelu postele, než se na ni usadím s knížkou, kterou vezmu z nočního stolku a pořádně se do ní začtu. Jeden by nečekal, že budu číst Sen noci svatojánské od Williama Shakespeara... nebo ano? Milovala to. Četl jsem jí to vždy před spaním. Ale nikdy jsem to nedočetl. Teď najednou mám prostě tu potřebu to dočíst. Mimochodem... nosím brýle. A teplá voda ještě teče. | ||
| |||
 | Aby Kasabian nepřinesl kameru… i když bych se ráda podívala ~Ray~
„Nezakoupil sis náhodou permanentku?“ vypláznu rošťácký jazyk. Na takové blbnutí jsem nepotřebovala být opitá. Já taková byla. Byla jen jedna démonka, která mě v tomhle překonala. Chudák holka, protože byla zadaná. Já ne. Já teď byla volná. Šedívák zítra táno zmizí, nejspíš naštvaný na to, že jsem nedošla nebo mu docvakne, proč jsem nedošla a bude si to myslet stejně blbě.
Doktor oznámí úžasnou novinu. Náš pokoj je připravený. A je k dispozici i sprcha! No, dala bych si říct. Nebudu sprchu lámat přes koleno. Vždycky jsem čisťoučká, voňavoučká a tak všechno. A snad i suchá. Nebo ne. Když se dívám, že pohovka je pode mnou vlhká. Upsí. I vy na co to jenom myslíte.
Ještě abych se na schodech zabila. Naštěstí mi je Ray oporou a možná to bylo i schválně, aby mne chytil a já mohla zabořit hlavu do jeho hrudi. Na chvíli. Kurnik. Po tom cigáru voní jako… drž klapačku a jestli ještě jednou pomyslíš na Lůcu, tak si mě nepřej!
Do pokoje vrazíme jako tornádo s celým deštěm polibků. Jestli si někdo v době nevšiml, co právě provádíme, tak bych začala pochybovat o jejich zdravém… přístojném rozumu. Bouchnutí dveří mě evokuje šibalsky kousnout Raye do rtu. Shazuje ze mě oblečení jako uragán a teď mi můžete říkat hurikán Katrina. Sotva zakopnu o kraj postele, chytnu Rayovu košili a stáhnu jej sebou. Tušila jsem, že mě trochu připlácne, ale riziko pov… milování. | ||
260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 4140 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1