Andor.cz - Dračí doupě online

Hm… už budeme sami?

~Ray~

Jíst tacos a nebýt od náplně celá zgýchaná chce hodně trpělivosti. V mém případě jsem se mohla soustředit leda na to, jak zhypnotizovat Raye, aby co nejrychleji dojedl. Začal si! Ano, on si začal, i když jsem v tom připomínala a poznámka, že líbá jako Lůca. To mu nebudu říkat. Ne, že by mne padlý archanděl na toto uhnal. No, možná trošičku ano. Co si dívka může víc přát než sexy chlapa s dokonalým umem líbat. Jak si vás k sobě přitáhne a hladově okusuje vaše rty. Vy jej na oplátku sem tam kousnete a cítíte, jak vám to oplácí prsty zarývajícími se do zad. Huh, ráj v Pekle. Moje postel.

Kasabian si naběhl na narážku, kterou si nakonec i sám zodpověděl. Sice to byla jenom hlava, ale byla roztomilá svým vlastním způsobem. Uculila jsem se na něj, když naštvaně pádil do svého malého kutlochu a o chvíli později se opět rozezněl nějaký hororový film. Být všechno jako v nich, mají se démoni jako v ráji na zemi. Na povrchu. V pekle máme vše, co si můžeme přát. Nepočítám ta zákoutí, která jsou opravdu pro ty hříšné duše, kam je cpou ti shora s myšlenkou: A teď se tu smažte, hříšníci.

„Hm?“ zvedla jsem hlavu, protože se do úst brala moje malinkatá maličkost. Tacos bylo skvělé a klidně bych snědla dalších deset a mohla si stále říkat, že mám hlad, ale pak bych vypadala jako nenažranec. Obžerství sice patřilo mezi sedm hříchů, ale nyní jsem raději dávala přednosti chtíči.

„Připadám si tu trochu jako jedna z hlavních atrakcí,“ vezmu sklenku s pivem a napiju se. A jeden má dokonce i lístek.

To bych nerada, miláčku :P

~Ray!~

Jeho zbloudilá ručka si našla cestičku k mému kopečku. Má reakce? Ještě víc jsem se na něj natiskla a užívala si, že i druhý polibek byl opětován a nebýt doktora, který nás vyrušil, bylo by otázkou, kdo by skončil nahoře. Spiklenecky jsem Raye kousla do rtu, než jsem se odtáhla a ušklíbla se.

„A našel?“ rýpnu si a hned na to zazvoní zvonek. Sleduji ho a s letmým pohledem na doktora, se zeptám: „To je pokaždé takto paranoidní?“ nemám s tím problém. Jen mě to zajímá. Sama jsem čekala za dveřmi i kapku toho nebezpečí, ale nikdy jsem se tím tolik nezaobírala, protože jsem buď byla dole v Pekle nebo na neutrální půdě. Kdyby si v baru někdo něco dovolil, Šedivák by vyletěl z kůže. Pardon, z kožešiny.

Klapot nožiček mě ujistí, že film se stal ničím, když je na cestě tacos. Uvažovala jsem, jaká pekelná zbraň jakého démona tohle dokáže. Náhodou je to super. Mít vlastní výstavku mluvících hlav. Zaujala jsem takovou pozici, abych se nemusela dívat, jak Kasabianovi sežvýkané tacos propadává do kbelíku. Žaludek mám na to dost silný, ale nemusím si kazit večer nechutnostmi, když mám v plánu nějaké provádět.

Vezmu si svou porci a taky se do jídla pustím. Zajímavé, jak jednomu vyhládne, když do vás pustí neznámý jed. Nezapomněla jsem na viníka. Jestli jej najdu, velmi ráda na něj vypustím Irace. Jed by se pak stal nejmenším problémem. Ne, neměla jsem ji ráda, o to hůř, že byla já. Netrpěla jsem dvojí osobností. Spíš odstranění jistých zábran, které v mém nitru vypěstoval Šedivák.

Prevít! Stále jsem na něj naštvaná.

Do nosu mě praštila známá vůně. Nekouřila jsem. Ne cigarety, aby vám bylo jasno. Podívala jsem se na Raye a v jeho ústech uviděla cigaretu, kterou vždycky měl Lucifer. Taky jsem sjela pohledem k obalu a bylo jasno.

„Jsi druhý, koho vidím tohle kouřit,“ naklonila jsem hlavu na stranu. Aby si nemyslel, že jej sekýruju, přidala jsem k tomu úsměv ve tvaru jednoho zvednutého koutku úst. „Tady nesehnatelné zboží a ne. Nechci,“ dořeknu, kdyby mi náhodou chtěl nabídnout. Sice chlapi s cigaretou v ústech vypadali sexy, ale nemusela jsem to. A musela to být konkrétně takhle cigareta, jejíž kouř připomínal ten z pekla. Dokonce se i tak podivně kroutil.