Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Pravda s ručením omezeným
Družina
| |||
 | Tacos pro všechny! Déjte si tacos! Vidocq za chvíli zmizí, aby kdo ví co dělal v kuchyni. Možná poklidil bordel či něco takového. Co se stalo? Sakra, dobrá otázka. "Zdá se, že je stále vyhlášená lovecká sezóna. Útočník byl asi milovník jedů. Nenašel jsem ho." Vysvětlím jí a doufám, že to pochopí. "No... a tady Vidocq... Jsme u něho doma. Je to vážně skvělý alchymista. Namíchal protijed." To bylo asi všechno. "Nepřeháněl bych." Prohlásí Vidocq, který vejde dovnitř a v ruce drží další sklenku. Ta kupodivu nesmrdí, jako ta předchozí a když mi jí opatrně podává. Tak mám takový pocit, že to voní jako jahodový sirup. Dokonce to tak i chutná. Domácí jahodový sirup bez zbytečných chemikálií. "Velká většina lektvarů chutná nechutně." Prohlásí, když se usadí na křeslo. Podám sklenici se sirupem Beth. "Co to bude stát?" Zeptám se Vidocqa. Všechno má svou cenu. A kdyby to bylo zadarmo, tak by to bylo hodně divné. Vidocq se chvíli tváří, že dlouze přemýšlí. Nelíbí se mi to. Jenže to se k nám přiřítí Kasabian na tom svém, jak jsem to říkal... číčovozíku. "Tacos! Hodně tacos! Hodně tacos pro všechny!" A je tak nějak rozhodnuto. Už jste někdy viděli hlavu jak spořádá asi dvě tacos? Je to zvláštní podívaná. Pokud moc nechcete uklízet, tak dejte pod tu hlavu kbelík. Pohlédnu na Vidocqa a je tak nějak jasné, že je rozhodnuto. Tacos. Sice jsem jedl, ale tacos z Bambusového domečku pro panenky neodolám. Je to něco úžasného. A Carlos majitel to ví. Moc dobře to ví. Musím uznat, že jsem sem tam měl podezření na to, že do toho sype nějaké drogy, aby potom každý tak toužil. Hlavně Kasabian, který div neskákal dva metry, což na jednu stranu působilo komicky a na tu druhou děsivě. Už ten fakt, když jste hleděli na mluvící hlavu bez těla položenou na mahagonové desce poháněnou magií, která ovládala spoustu malých nožiček. "Zklidni se, hernajz, chlape. Máme tu návštěvu!" Okřikl ho Vidocq. Tak nějak mi došlo, že třeba Beth na to nemusí být zvyklá. Já jsem si zvykl. Nic jiného mně totiž nezbývalo. "To je Kasabian. Dříve známí pod jménem Alfred Garcia. Zkráceně naštval nějakého démona a ten mu usekl hlavu od těla speciální zbraní, že tady Kasabian tak nějak funguje." Hodně jsem to zkrátil, až se Kasabian zamračil a měl jsem takový pocit, že by k tomu ještě něco dodal. Ale mlčel a hladově na mně hleděl. Rezignoval jsem. Obvolám Carlose s objednávkou a potom počkáme až někdo od něho dojede. "A kdyžtak vezmi i to jeho speciální pivo." Přidal k objednávce Vidocq. Povzdechl jsem si. Rukou hrábl do kapsy, kde by měl být mobil a při vší smůle jsem ho vytáhl s rozbitým displejem. Kaput. Nicméně musím vám říct, že dotykové telefony nic nevydrží. "Dios mío... já to zařídím." Zavrčel nedočkavý Kasabian, který se vrhl k pevné lince. Naťukal číslo nožičkama, že bylo obdivuhodné to pozorovat a nadiktoval objednávku. Objednávka, která byla zhruba o osmi porcích tacos a tří litrech piva. Super, tak to bychom měli. Vzhledem k tomu, že u sebe nemám ani halíř, se opět budu muset domluvit s poslíčkem, ať mi to napíše na sekeru. Bezva... jednou mu to splatím. Až peklo zamrzne a Ježíš si otevře v Chicagu sexshop. Kecám. Vážně doufám, že mu to někdy zaplatím. "Doufám, že máš taky hlad." Promluvím k Beth. Vykouzlím na své tváři jeden z úsměvů. Tentokrát to byl ten upřímný. Jsem rád, že jsme to zvládli a ona je v relativním pořádku. "Hrdličky. Ustelu vám v pokoji pro hosty. Dneska už nikam nepůjdete. A s tebou, Rayi, si budu potřebovat promluvit, až budeš mít čas. Nespěchá to, ale je to tak nějak důležité." Je mi jasné, že to důležité je. Možná mi chce říct něco k tomu jedu. Nebo ví o nějaké další prácičce, za kterou bych třeba mohl konečně dostat pořádně zaplaceno. Spát u Vidocqa? Proč ne. Občas si říkám, že tu jsem víc jako u sebe doma a pokoj pro hosty je vlastně můj pokoj. Jen nevím jak tady lady. | ||
| |||
 | Můžu si na tu odpornou chuť nepamatovat? ~Ray~
Nevnímala jsem nic, co Ray říkal. Upínala jsem myšlenku jen na svou už tak křehkou bránu, přes kterou se prodírala zlá démonka. Zatínala jsem zuby, až hrozilo jejich prasknutí. Tohle bylo pravé peklo. Ne to pohodlné a místy přetopené u nás dole. Tam bylo krásně a pokud jste byli démonem na vysokém místě, žili jste si jako v ráji. Ráj je pro každého jiným pojetím. Někdo jej má jako vyblitě zelnou zahradou se stromem uprostřed, někdo svůj ráj vidí na bojišti mezi tisíci nepřátel, jak je sám morduje. Peklo a nebe. Jaký je mezitím rozdíl? K nám jdou ti, co chtějí o něco zajímavější posmrtný život. Tak třeba pravé utrpení je pomalu nekonečná fronta na banány. Inspirace od dobrých známých komoušů.
Lépe vyp… pro všechny chlupatý zadnice, co je to za HUMUS! Já chci zpátky do Pekla! Tam takové srágory nepijeme. Snažím se odtánout, v tom mi brání Ray. Sviňák. A doktor to do mě stále leje. Irace se směje jako blázen a… ona se stahuje! Ta mizerná potvora! Místo toho, aby mi pomohla překonat pachuť rozlévající se mi tělem, tak prostě zmizí? S takovou tě NIKDY nepustím ven. Vrčím už i ve vlastní hlavě.
Ležím už o něco klidněji a nějak se stalo, že objímám Rayovi ruce a tisknu je k sobě. Teda alespoň jednu, protože tou druhou mě začne laskat po vlasech. Nedělával to i Šedivák, když mě viděl v podobném stavu? Prevít. Nebudu doma sám. Kašlu na tebe. Jsem nemocná a je tu Ray, co se o mě postará. Neřeším, že démoni být nemocní být nemůžou. „Asi jo,“ vydechnu a nechci cítit, jak mi táhne z pusy. Nedokážu se té chuti zbavit. „Co to bylo? Co se vlastně… hm, stalo?“ zeptám se, protože vzpomínky jsou mlhavé až skoro pryč. „Kde to jsme?“ rozhlédnu se a když zakloním hlavu dozadu, uvidím Raye. | ||
| |||
 | Budu předčítat pohádku "Třeba." Potvrdím její domněnku. Vlastně, abych pravdu přiznal, nemám ani nejmenší tušení jak to bude mít. Ten její smích je nakažlivý, vykouzlí mi to úsměv na tváři. Je zvláštní se dívat na smějící se Nicky. Chápu, že v tomto případě za to nemůže představa mně jako Santa Clause, ale ona droga v těle. K čertu. Na jednu stranu je to fajn. Na tu druhou. Nesmí na tom být zase závislá. Zavrčím. Dál to neřeším. Teď je ta věc potřebná. Bude se to řešit ve chvíli, kdy to potřebné nebude. "No... mohla bys..." Spolknu přitom něco ve stylu, udělalo by mi to radost, když jsem se s tím už sakra nějakou tu dobu namakal. Zarazím se nad tím, když mi navrhne knížku, kterou mám rozečtenou. "Fajn, hned si pro ní skočím." Vzhledem k tomu, že knihovna je v mém pokoji a toto je pokoj Nicky. Spolknu myšlenku, že bych se tam přenesl a jen přidám do kroku. Vyhrabu knížku z nočního stolku, kde tam je položená a vrátím se zpátky. S knížkou. Posadím se na křeslo vedle postele. "Nesměj se. Ale mám jí rád. Je pěkně šílená. Jmenuje se Alenka v Říši Divů, asi určitě jí znáš. Od Lewise Carrola." Tak nějak vyčkávám jestli bude souhlasit. Není to Nikdykde, takže by souhlasit vážně mohla. Navíc Alenka je fajn knížka. Taková v rámci mezích šílená pohádka. Občas mi Střela onu Alenku připomíná. A někdy si připadám jako Kloboučník. I když svým způsobem mám schopnosti jako Šklíba. | ||
| |||
| Být stále Beth, to bych si přál já. "To je Kasabian." Nemám ani nejmenší tušení, na co se Beth ptá a tak myslím, že by jí mohla zajímat ona podivná hlava na čemsi se spoustou malých nožiček. Abych se neopakoval budeme tomu říkat po vzoru právě Kasabiana - číčovozík. Strčím cigaretu do Kasabianových úst a zapálím jí. "Mohl bys nás tu teď nechat." Poprosím ho. Teda ne tak, aby mohl mou prosbu odmítnout a stále tu být. Podívám se na něj svým zlým pohledem, který jsem si léta trénoval u zrcadla a Kasabian zmizí. Kleknu si ke gauči k Beth, které položím ruku na rameno. V takovém konejšivém gestu jí po rameni hladím. "Vidocq, to bude mít za chvíli hotové. Jeho lektvary sice dobře nechutnají, ale jsou zaručeně účinné." Chlácholím jí či chlácholím sebe? Toť otázka. Kolik vlastně uběhlo od chvíle, co jsem tu balil cigaretu Kasabianovi a zapaloval jí? Zamračím se. Nemám ani nejmenší tušení. "Ustup." Asi minutu potom se přiřítil Vidocq s hrnkem, ze kterého se kouřilo a smrad z něho byl cítit po celé místnosti. Vlastně to vůbec nezávidím Beth, že něco tak páchnoucího bude pít. Nechci vědět, jak to asi chutná, když to tak strašně páchne. Nejsem však z cukru či něco podobného, takže si nezacpu nos. Spíš se snažím nedýchat. "Tak a toto až do dna, slečinko." Prohlásí Vidocq, když mne poprosí o jakousi asistenci, abych tak nějak mu pomohl s tím, aby to Beth vypila. "Podepřu tě, abys to mohla líp vypít. Pomůže ti to." Zašeptám, když si sednu na volnou část gauče. Nechám Vidocqa ať jí pomůže s vypitím lektvaru. Doufám přitom, že se nebude bránit či hůř měnit. Jestli se mi jí v onom případě podaří držet? Řekněme, že uvidíme. Ale ne, opravdu to teď nechci vidět. Jsem silný a poměrně rychlí. Víc než ostatní. Nikdy jsem to však nerozpitvával. Bral jsem to spíše jako úplatek za to, že můj život nebyl zrovna peříčko a já se jako dítě octl na ulici. Regeneraci jsem měl sakra rychlou. Teda i přestože mi na těle po nějakých zraněních zůstávali jizvy, například ta na tváři od Nicky nebo další. "Je to odporné, ale pomůže to." Snažil se přemluvit Vidocq Beth, když do ní stále lil onen lektvar. A já podpíral přitom Beth. Ten lektvar jí pomůže. Musí. Když je odporně páchnoucí lektvar vypitý. Opatrně pustím Beth. Nevstanu však z gauče, na který jsem si během procesu sedl, nýbrž Beth umožním, aby se o mně jakkoliv opřela. "Už je to v pohodě." Prohlásím po chvíli, když jí nevím ani proč, začnu hladit po vlasech. Dala nám sakra zabrat. Vlastně jen mně. Ale teď by nemělo dlouho trvat a onen jed by měl být zneutralizován. Huh... ženská... nahnala si mi strach. | ||
| |||
 | Tramtadadá * Lucifer * V cajku budu, až skončí ta slavná proměna... a třeba budu pak i větší borka, jak jsou v různých hrách ty drobný warriorky, co švihnou mečem a vlna švihu sejme tucet vysvalenejch týpků..." Nadhodím myšlenku nad kterou se i upřímně až celkem rozverně zasměji. Toto gesto pro mě je naprosto atypické a čím víc takových věcí dělám, tím větší pravděpodobnost je, že v tom není nic o citu k Lucovi a snaze mu ukázat i jinou stránku své osobnosti, nýbrž jest viníkem mé dobré nálady morfium. Pravdou je, že se mi myšlenka na nějakou super sílu fakt líbí a nejspíš budu šeredně zklamaná pokud se se mnou nestane nic jiného, než že budu bledší než normálně, super rychle mi narostou vlasy, které nebude potřeba barvit a budu mít pár epicky vypadajících křídel s rohama, ale nic víc... Pff. By byl pěkně blbej kšeft. "Chmmm..." Našpulím rty v přemýšlení a několikrát u toho zamrkám. Jo, jsem asi vážně poněkud mimo a na pozadí myšlenek počítám, kolik času uplynulo od první dávky. Nedívala jsem se na hodiny a teď mi ten pohled mnoho neříká, ale odhad? Mohou mě čekat tak dvě hodiny klidného spánku, pokud usnu rychle. "Bych mohla viď?" Odpovím otázkou. Sice bych se asi nromálně cítila nervózně, ale nedala bych to znát, naopak teď nad tím pokrčím rameny s výrazem, že je vlastně naprosto jedno do jaké postele sebou plácnu, ale jiskra zvědavosti tam i probleskla. Na to se vydám směrem do druhé části domu, která má být moje a pokud to Luc neudělal, cestou zabavím černou krabičku s mými malými kamarády pro tento dočasný stav věcí. Do-čas-ný! Zdůrazním si v duchu, ale stejně mi jako trn hlavou projede zaváhání. Skutečně jsi tak naivní, aby sis myslela, že s tím budeš moct skončit jen tak,a ž to nebudeš potřebovat? Tohel vypadá na dýl než na dvě tři injekce a kolik myslíš, že jich zvládneš, než přestaneš vnímat potřebu dát další místo nutnosti? Zatřepu hlavou abych to zahnala a raději se soustředím na otázku, která od Luce padla. "Co takhle to, co máš teď rozečtené, nebo si četl naposled..." Pak se zarazím a rozhodnu se poupravit své vyjádření. "... před tím, než jsem tě přizvala ke spolupráci." Ono totiž naposledy vím moc dobře že četl ono slavné Nikdykd a toho mám teď už plné zuby poté, co jsme si tou knihou nebo světem z knihy prošli. | ||
| |||
| Být zlý nebo víc zlý démon? ~Ray a … podivná společnost, kterou vidím jaksi rozmazaně~
Ať si mě ten z*píp*syn nepřeje! Začnu v duchu nadávat a nebýt démon, tak jej posílám do horoucích pekel. A tak trochu ze mne mluvila Irace. Ach, možná trochu víc. Normálně jsem roztomilá, usměvavá, laškující, milující a takový andílek s hořícím kroužkem nad hlavou. Povětšinou se přiťouchle směju a jen málo věcí mě dokáže opravdu naštvat. Tak třeba sms na tuto kupku nepatřila. A ani jed, který byl z nevím čeho a uvažovala jsem, jestli v samotném pekle neexistuje něco, co by dokázalo položit i Lůcu. Jo, možná tak nějaká vnadná samička.
Přes nevolnosti nevnímám, že mne Ray bere do náruče. Kdyby ano, tak by se bránila zuby nehty a chtěla bych zpátky na zem. Do ohně přikládala ještě Irace, která viděla šanci si trochu zařádit, roztrhat několik krčků, pomstít se za bolavou nožku a po jedu by nebylo památky. Pak by určitě zaznělo její vítězné: Tadaa!! Olizujíc si své krví ušpiněné nehtíky.
„Držím,“ zabručím a oči mám k sobě pevně stisknuté. Jo. Tohle bude jízda. Juu, a rovnou audinou. Krásné autíčko. Škoda jen, že si jej nemám jak prohlédnout, protože se obávám, že kdyby odlepila víčka, nemusela bych se dívat očima já, ale ta potvora uvnitř. Za tuhle Beth poděkujte Šedivákovi, kterému bych teď nejraději utrhla hlavu.
Jízda a pak zase v náručí. Výhoda toho všeho je, že zjistíte, že vám tento chlap vlastně voní. Taková ta mužská vůně s nádechem jeho zvláštního tajemství, které bych nejraději vyšťourala ven a zjistila, co je Ray opravdu zač. A nebo ne. Je mi to jedno. Horší než já určitý být nemůže.
Nebít se o své vlastní já, podivila bych se nad zdejší sortou lidí. Tedy člověka a hlavy. S takovou jsem jen zatínala zuby a bránila proměně. Ano. Ve skutečné podobě jsem se mohla krásně rychle zregenerovat. I kdyby do mě napumpovali litr jedu, bylo by mi fajn. Jedinou nevýhodou byla moje neschopnost ovládat své činy. Ray mi pomohl. Dá se říct i zachránil život. Navíc to byl kus chlapa, který mne nenechal na holičkách a tak bych se mu odvděčila? „Co to je?!“ zaskučím mezi zuby a jsem na gauči schoulená v klubíčku. Ruce mám schované v klíně a cítím, jak se ostré drápy při každé proměně zasekávají do masa. Budu mít špinavé a roztrhané kalhoty!!!! | ||
| |||
 | Momentálně mám jen svíčky... to asi nestačí, že? "Zasloužit?" Pozvednu tázavě obočí. Nerozumím tomu, ale něco mi říká, že mi to Sierra ráda vysvětlí, což taky udělala. Aha. Bylo to něco jako vtip. Možná bych něco takového mohl taky zkusit. Střídat se na stráži lektvaru, není zas tak špatný nápad. Na druhou stranu. Znáte takové to mužské ego, které chlapa nutí si stále hrát na hrdinu? Něco takového mám taky. Jenže ten její tón hlasu a ten naprosto vážný pohled, mně donutí změnit priority a souhlasit s ní. Ano, miláčku. Máš pravdu, miláčku. Jistě, miláčku. Napadne mne. Nicméně je spekulativní zda by se toto dalo považovat za vtip, hlavně v této situaci. "Fajn. Budeme se střídat. Každé dvě hodiny." Povzdechnu si a rezignuji. Promnu si rukou krk. Vzhledem k tomu, že taky tak nějak poslední dobou spím na gauči, tak věci na spaní tam jsou, v zásuvném prostoru. "Dobře. Jen to párkrát zamíchej." Pronesu, když jí jdu do obývacího pokoje přichystat gauč a taky se přitom vloupu do šatníku Bastet, abych jí našel nějakou košili na spaní a případně tepláky. Dám jí i nějakou osušku. To jí hezky položím na gauč, na kterém už je velký polštář a malý polštáře, zároveň i teplá huňatá deka. "Váš gauč je připravený." Pronesu a div nezasalutuji. "Dal jsem ti tam něco na spaní, tepláky a kdyby sis chtěla dát sprchu, tak tam máš osušku. Teplá voda by měla ještě téct." Ano, by měla. Občas se stane, že jeden myslí, že tam ještě nějaká teplá voda je. Přesněji řečeno, že si může dopřát sprchu v teplé vodě a ejhle... nic z toho, protože Bastet si užívala teplou vodu a všechnu použila. Občas to s ní je složité. "Nějaké další přání?" Zeptám se jí a přitom si jí prohlížím s jakýmsi zájmem. Nemůžu se na ní vynadívat. Je vážně naprosto stejná jak z toho snu. I ona přitažlivost k ní je naprosto šílená. Srdce mi v její blízkosti bije jako splašené a i přesto se k ní chovám... až na pár vyjímek... s jakýmsi odstupem. Ze strachu. Ten byl vždycky mým největším nepřítelem. Strach, že o někoho přijdu. | ||
| |||
 | Výslechu bude za chvilku, jen co najdu lampičku Způsob, jakým se zmínil o tom, že to je možná jeho obrana, i to, že vůbec zmínil slovo obrana, mi postačili k tomu, abych měla velmi dobrý náhled na to, co se za tím skrývá. A nebyla jsem až tak hloupá, abych se šťourala v tak citlivých věcech. On se taky neptal s kým jsem nedávno spala, nebo na Chrise. A že mohl. "Hm, to si nejdřív musíš zasloužit," zažertuji, protože tuším, že další konverzace bude odlehčení trochu potřebovat. "Zahradu ukazuji jen těm, co mi pomohou zachránit svět. Víš jak, VIP." Pak nasednu na roli vzorné posluchačky a mlčím a kývám hlavou, že rozumím a poslouchám. Otázky si nechávám skoro vždy až nakonec, nechávám lidi se vypovídat, i když je vyslýchám. Ukáže to víc jejich osobnost, povahu. Podávám mu přísady tak, jak si je žádá. "Můžeme se střídat, jestli se to nenechává jen probublat. Protože jak jsi řekl, jestli potkáme Morganu, budeme potřebovat všechny naše síly," řeknu tak, aby mu bylo jasné, že i jeho schopnosti budou potřeba. A určitě jsem tam přidala trochu pasivní agresivity, která měla jasně dávat najevo, že se o tomhle nesmlouvá. *A fakt netuším, kde bereš tu víru v to, že já nějak Morganu přemůžu... Má několik století náskok... Plus žádná slabá místa, jak se tak zdá... * Dívám se na něj taky vážně. Taky se umím nesmát, koukej! "A stačí mi gauč, jen bych potřebovala nějakou deku. Jsem skladná a ještě donedávna jsem spala na gauči i doma. " | ||
| |||
| Ale no ták... seznámíš se s mluvící hlavou a Vidocqem Naštvaná démonka. Sakra. Jak jí to sekne. Napadne mne venku, ještě předtím než se jí pokusí někdo zabít. Marně se snažím najít toho ubožáka, ale pravděpodobně utekl. Mou pozornost zaujme klející Beth. Sakra. Sakra. Sakra. Tak toto jsem nepostřehl. Začnu si nadávat do něčeho, co by nebylo vhodné publikovat. Ale to, že je zraněná je má chyba. Jako bych nějaký začátečník. Skousnu si ret. Zahvízdám naposled, abych schoval šíp na své místo a kleknu si vedle Beth. Pomohu jí vstát. Přičemž jí podpírám, aby nesletěla na zem. Než se rozhodnu na to vykašlat a vezmu jí do náruče. Po pravdě mi už je tak nějak líp, že mně už nebolí celý člověk. Asi ten alkohol pomohl. Ale ještě předtím než jsem to udělal, vzal jsem onu šipku, zabalil to kusem látky a schoval to do kapsy. Protože tam kam půjdeme to bude potřeba. Aby mohl Vidocq vytvořit protijed. Trošku si potrhal košili, abych mohl obvázat zranění. Které nevypadalo zrovna dvakrát hezky. "Vydrž, kočko." Prohlásím k Beth, kterou nesu. Nejsem naprostý magor, abych jí celou cestu k Vidocqovi nesl. Spíš jí nesu k jednomu z opuštěných aut, abych si zahrál na zloděje. Vyberu si Audi A6. Krom toho, že je k nám nejblíž a krom toho, že svým způsobem mám rád audiny. Tak ten hlupák, její majitel, mi to vlastně usnadnil tím, že nechal klíčky v zapalování. Jen jsem otevřel už jakýmsi zvykem auto. Položím Beth na sedadlo vedle řidiče. Zapnu jí přitom pás a rychle nasednu na místo řidiče. Nastartuju a rozjedu se na plný plyn k Vidocqovi. Zhruba za sedm minut naprosto šílené jízdy jsme dojeli na místo určení. Přesněji k jeho obchodu v prvním patře zchátralého domu, u kterého byste pochybovali, že v něm někdo přebývá. Vidocq tu však skutečně bydlel a vyhovovalo mu to. Stejně tak i jeho kolegovi Kasabianovi, mluvící hlavě na magickém stolku se spoustou noh. Normálně bych mu jako úplatek donesl taco a basu piva, jenže teď to normálně není. Vylezu z auta, otevřu dveře u Beth a zase jí vezmu do náruče, abych jí donesl dovnitř do obchodu, který je naštěstí stále otevřený. "Zavíráme!" Houkl Vidocq, potom co zaslechl zvonění zvonečků, něco hledal pod stolem stál na všech čtyřech a v puse měl skoro dokouřený kubánský doutník. "To mně nezajímá. Někdo jí otrávil a já potřebuji tvoji okamžitou pomoc. Dělej, Vidocqu!" Zavrčel jsem na něj. Asi se lekl mého tónu hlasu nebo já nevím co, protože toho nechal být a hned se nám začal věnovat. Zavedl nás k sobě nahoru, kde jsem Beth položil na gauč, který uklidil. Podal jsem mu mlčky šíp. A on se za to na oplátku vydal dělat protijed. Ještě předtím mi ukázal na ruce pět prstů. Znamenalo to asi, že to bude trvat ještě pět minut. Sakra... nevím jestli tolik času máme. Sice jsem zvědavý na to, jak vypadá Beth v pravé démonské podobě, ale riskovat to v této chvíli nehodlám. "Zatracený Simonsi, kde je moje tacos?" Ozve se Kasabian, kterého si všimnu po chvíli. Vlastně svým způsobem k nám dokluše na té spoustě malých nožek, které kmitají. Mračí se na mně a tak mu ubalím cigaretu, stejně jako sobě. Nic jiného než čekat nám stejně nezbývá. Je vidět, že s tím Beth stále bojuje. Je to drsňačka. Možná bych jí mohl pozvat potom ještě na nějakou skleničku. Jako omluvu, že jsem jako ochránce selhal. | ||
| |||
| Pfff, já se na to… ~Ray~
Ve skutečnosti jsem žádné ale pronést nechtěla, ale nechala jsem jej v tom. Bylo jasné, že se o sebe dokážu postarat a hádat se o tom se mnou by bylo jako hučet do zdi, aby laskavě uhnula z cesty. Věnovala jsem Rayovi úsměv, který mluvil za vše, což mi stačilo. Co už mě nepotěšilo, byl zvuk příchozí sms. Opomenu poznámku, že oním zvukem je slastný vzdech. Můj? Hm, nevzpomenu si.
Zprávu si přečtu rychle a málem rozdrtím mobil v ruce. To nemyslí vážně! Já se tu pro něj pomalu krájím, odmítnu Raye a on mi napíše, že nebudeme sami!? Tak to teda ne! Ano. Mé pocity ze mě vyzařují a švihají do tváře. Nejsem spokojená ani v nejmeněším a Ray tomu nasadil korunku. „Tos uhod,“ zabručím a nakvašeně strkám mobil zpátky do kapsy. „Idiot,“ špitnu si pro sebe. „To nebylo na tebe,“ dodám, pokud by to zaslechl, a kdyby se ptal proč, tak bych jen nad tím mávla rukou, pokrčila rameny, při nejhorším se zamračila. Teď bych si nejraději dala další flašku tvrdého a nechala alkohol, ať si se mnou provádí, co chce. Démon, nedémon.
Najednou se mi za Šedivákem nechce. Zvednu se ze židle, oblečení ještě stále trochu promoklé a beztak bude, pokud se počasí neuklidnilo. Druhá možnost je, že sebou prostě stáhnu Raye nebo místo k vlkounovi půjdu s lovcem. Argh, jsem démon, ne? Tak co takové pitomosti řeším! Jsem natolik zabraná do vnitřního boje, že si ani nevšimnu něčeho podivného doprovázeného štípnutím. Pak do mě Ray drcne a já přistanu na kolenou. JAKO VÁŽNĚ?! TOHLE JE DNESKA UŽ PODRUHÉ!!! Chvíli mi dochází, co že se to vlastně děje. Lovec bojuje s tím svým záhadným šípem. Wau! A já… mrknu dolů a najdu šipku zabodnutou ve stehně.
„Co to…“ najednou se mi udělá zle. „To si ze mě dělají srandu,“ vytrhnu šipku z nohy a odhodím ji. Víte, co je horší než raněný démon? Nasraný démon a po té sms má nálada klesla do bodu mrazu. Nyní se mě někdo pokouší otrávit? Čím? Sakra! Oni do toho snad vrazili svěcenou vodu nebo se začalo křtít jedem. Nemám daleko k tomu, aby Beth zmizela a na její místo nastoupila Irace. Ještě se pokusím nějak postavit a znovu nabýt smyslů. Není možné, aby mě trocha jedu úplně odrovnala. Že ne! | ||