Andor.cz - Dračí doupě online

Nicky a její několikáté probuzení v cele

Utře si plivanec do kapesníku, který vytáhne z kapsy. Probodne tě pohledem.
"Vypadáš, jako kdybys to měla mít za chvíli spočítané. Musel jsem se ujistit, že ještě dýcháš..." Povzdechne si. Schová kapesník do kapsy.
"... a bohužel tomu tak stále."
Věnuje ti kritický pohled. Pokud vypadáš tak strašně, jak se cítíš... není se čemu divit.

"Vlastně tak nějak už nic. Potřeboval jsem se ujistit, že jsi v pořádku. Přeci jen tě mám na svědomí... a možná se omluvit za předešlé nesrovnalosti." Vypadá, že tu svou omluvu myslí vážně. Bylo mu snad vynadáno? Práskl ho snad nový domácí mazlíček Lucifera? Kdo ví.
"A ještě něco... nakonec ti Lucifer sehnal právníka, kterého dokonce Bílá rada akceptovala. Což je pochopitelné, když se jedná o Archanděla Michaela. Zajímalo by mne, co mu Lucifer slíbil..." Postaví se na nohy. Opráší si kolena od prachu a špíny, která je tady.
"... nicméně za chvíli tě odsud pustí. Jistě se musíš těšit na chvíli, kdy budeš na svobodě. Růženko. Přeji příjemné sny." S těmito slovy otevře celu, následně jí zavře a zmizí.

Tvůj stav se ani trochu nelepší. Nemělo by to být vzhledem k tomu, co s tebou Lucifer udělal, jiné. Neměla bys být jako rybička... a ne mít ten ošklivý pocit, že ses oné smrti tak nějak nevyhnula. A opět si pro tebe přichází?
Kdo ví jak dlouho jsi vlastně vydržela být vzhůru... třást se zimou s třeštící hlavou a natolik slabým tělem, že ti nedovolilo vstát z té chladné zemi. Naprosto rezignovalo... Nicméně opět si usnula.
A celý obraz se opět změnil.
Tentokrát začátek snu nebyl v lese, jak tomu bylo minule. Byl někde naprosto jinde. V hale onoho sídla, ze kterého ti Kloboučník ukazoval výhled, těsně předtím než tě zradil.
Když je řeč o něm... k čemuž se dostavíme za chvíli. Na té celé scéně bylo něco děsivého, mrazivého. Například to, že jsi stála v kaluži krve.
Viděla si mrtvá těla poskládaná na jedné hromadě. Kloboučníka, Bilého králíka, Srdcového kluka, stejně jako bílé královny a rudé. Těla všech tvých známých. Někdo tu udělal doslova jatka.
A ten někdo tu stále byl... dle oné melodie, kterou si broukal. Tak známé melodie. Od kapely Lordi - Devil is a loser. Ten hlas byl povědomý a bylo tak nějak jasné, či si to mohla tušit... kdo to všechno provedl a kdo čeká zrovna na tebe. Tam někde ve vrchních patrech.

Probuzení... kolikáté už?

Chystám se Rayovi říct něco o tom, že s takovou se zabijí navzájem. Nechápu ani jednoho a necítím potřebu se nad tím nějak víc rozčilovat, ale nakonec neřeknu nic - náhle mě bodne do srdce ledová jehlice. Když se mnou prolije ten chlad, mám chvíli pocit, že zaznělé výstřely přišly ode mě. Pravda i omyl zároveň. Mé démonické já, řekla bych, se objevilo a zanechalo za sebou mrtvoly. Opět.
Sen? Do hajzlu, co?

A v tu chvíli vše zmizí. Nějaké pomalé probouzení? Ne. Pocit, že mi hlavou projel nůž byl dokonalým nastartováním všeho najednou.
Těžce a trhaně vydechnu, cítím jak se klepu a z nepohodlné polohy na zemi u zdi mě záda bolí ještě víc. Pomíjím třeštící hlavu a pálí mě oči, že je sakra těžké je vůbec otevřít.
K tomu abych věděla kdo promluvil oči naštěstí nepotřebuji, ale stejně mě trochu překvapí, že ho nakonec přes rozslzený zrak vidím v cele u mě. Vzhledem k mému stavu a náladě se s nějakým podivováním nad tím vůbec neobtěžuji. Místo toho seberu to málo slon v puse a plivnu mu do tváře.
"Naser si s Růženkou, chcípáku. Zkus růže fetovat... po chvíli je to otrava."
Zachraptím a rozkašlu se. Kolena přitáhnu blíž k sobě a hlavu o ně opřu, jakmile kašel dohraje své sólo.
"Co tu zas chceš?"
Zavrčeím, odhodlaníá s veškerou svou slabostí bojovat a nepoddat se tomu.

Dokonalá chvilka?

odkaz

Je tady teď. Je tady teď se mnou. Cítím její blízkost. Je to něco neskutečného. Nikdy jsem na nic takového nevěřil, ale v této chvíli... nevím. Je to tak skutečné. Skutečnější než já a ona. Skutečnější než my dva.

A pak promluví. Nechce se mi mluvit. Má žádost byla vyslyšena. Neměl jsem však v úmyslu pokračovat v dalších slovech.
Ne... proč mluvit? Proč kazit chvíli mluvením.
"Pověz mi... co z toho vyplývá?" Otáži se a tázavě se na ní dívám. Proč nemůžeme mlčet? Proč je potřeba, tolik věcí udělat? Proč se musí zachraňovat svět? Mohl by se aspoň jednou zachránit sám.
Co se to se mnou děje? Co se to s námi děje?
Když zemřela Sandra, myslel jsem si, že už nebudu schopen k někomu něco cítit... že to umřelo s ní a jak se zdá... to něco čekalo právě na ní. A já se teď děsím toho, že bych o ní mohl přijít. Vzhledem k tomu proti čemu bojujeme. Nedovolím to. Tentokrát nebudu nečině přihlížet. Jsem silnější. Mnohem silnější. Ochráním to, co je mi nejcennější.
A teď jsem si jistější než kdy předtím, že to nejcennější a to na čem pouze záleží... je ona. Má krásná čarodějka.

Poprvé na místě, kde patřím

Tohle nebyla láska na první pohled, tohle se zdálo jako něco mnohem většího až nepřesáhnutelného. Bylo to něco z jiných rozměrů a jiných časů. Nešlo o těla, ani chtíč, šlo o duše. Nikdy jsem nečekala, že budu k někomu něco takového cítit, když se jej jen dotknu. Myslela jsem, že ten nejhlubší cit bylo to, když jsem byla s Chrisem. Ale v porovnáním s tímhle se to zdálo skoro jako pouhopouhý přátelský vztah kolegů, kteří mají stejné zájmy.

Líbilo se mi u něj. Položím si hlavu na jeho hruď a slyším jeho srdce. Je zmatené a splašené jako to moje. Ani jedno z našich srdcí nechápe, co se to vlastně děje, ale ví, že je to správné. Že by to mohlo trvat na věky. Pevněji jej sevřu, když uslyším ta jeho šeptaná slova. Nechci jej opouštět, proč bych to dělala?

"Jsem tady," zašeptám v odpověď. Nejde mi tolik přemýšlet.

Bylo to požehnání. Jeho náruč mě natolik uklidnila, že jsem si na tu dobu nepřipadala rozbitá. Všechno se dalo zvládnout a vize se stane skutečností. Jednou. Pro mě. Pro nás. Mlčím a užívám si to. Pak jemně poodtáhnu hlavu, abych se na něj mohla podívat.

"Víš co z tohohle vyplývá?"

Příjemné objímání

Chvíli tam stojím a čekám. Nejsem přitom schopen se pohnout. Nejraději bych si sedl zpátky na své místo a dělal, že jsem nic takového neměl v úmyslu udělat... že to byl jen hloupý žert.
Nicméně to už vstane a opatrně se ke mně přivine.
Po celém těle se rozlije opět ono jakési mravenčení a jiskření. Podivné, ale vcelku příjemné. Srdce z ničeho nic začne divoce bušit, dech je taky jiný.
A ten pocit... Ten pocit, že jste konečně našli něco, co jste hledali. Něco ztraceného. Dílek puzzle díky, kterému jste konečně měli celý obraz. Jakoby jin našel konečně svůj jang. I když to bylo jenom pouhé objetí, měl jsem pocit, že v tom bylo víc.

Hladil jsem jí po zádech. Vzhledem ke své výšce, jsem se svou bradou opatrně opřel o její hlavu a lehce jí políbil do vlasů.
Mohla slyšet bušení mého srdce, stejně jak jsem slyšel to její. Jako kdyby se snažili o nějakou souhru.
Bylo mi tak dobře. Veškeré útrapy, které mně užírali, zmizeli. Bylo tu jen teď a tato chvíle.
"Zůstaň prosím." Zašeptal jsem tiše, že jsem stěží slyšel svůj hlas. Dlouho jsem se necítil tak zranitelně, jako v této chvíli. A tak strašně doufal v to, že zůstane. Protože pokud odejde, odejde s ní i ten pocit jakéhosi naplnění.
I když si tomu snažím bránit, tak je to silnější než já. Mnohem silnější. Nejsem schopen to popsat slovy... možná jen, jako kdyby se naše dvě duše hledali a konečně se našli?
Taky vám to zní tak divně, jako mně?

Nicky a její sen

Na'at byl puštěn na zem. Oba dva od sebe odtrhnutí. Ray se tváří dotčeně a nezraněnou ruku si tiskne na tu zdravou. Na jeho tváři je bolestný škleb.
"Nicky... proč?" Zašeptá otázku a zdá se, že tvé rozhodnutí bere, jako jakousi zradu či něco takového. Pochopitelně jsou horší věci než to, že se dozvíte, že váš otec je Lucifer. A jeho vtípek při kterém se vám to snažil sdělit, se mu ne zrovna dvakrát podařil. A málem skutečně ho to stálo život.
Lucifer tě obdaří pohledem ve kterém jasně stojí - Když já si nemohl pomoci.

A pak se místností ozval výstřel a následně jeden. Oba dva měli jasný cíl a oba dva se trefili. K zemi s jistým překvapením v očích se svezl, jak Lucifer... tak následně i Ray.
Onen střelec nebyl nikdo jiný, než ta žena tobě, tolik podobná. Vlastně ty a přitom ani ne ty. Ta stejná žena, která tě v jiném snu zabila. Drží ve své ruce, už přetvořený na'at v pistoli, ze kterého se pro efekt kouří.
"Zbytečné... jen to jen sen." Prohlásí.
Z obou mužů... jak z tvého parťáka, tak z tvého přítele... pomalu odchází život. A je naprosto viditelné, že tentokrát to ani sám Lucifer nerozdýchá.
"Kdy... už to pochopíš?" Otáže se a s tím zmizí. Vlastně s ní zmizí i všechno.

Jsi sama v nekonečné temnotě. V té temnotě, kterou představoval onen most a i přesto, je to něčím jiná temnota.
Tím, že vnímáš jak je ti vlastně mizerně. Horečku. Bolest zad a hlavy. Škrábání v jícnu nutící kašlat. Těžce se ti dýchá.
A pak tu je ta tvrdá zem a její nepohodlnost.
Přítomnost někoho, kdo se nad tebou sklání.
"Růženko... vypadáš příšerně." Hlas, který patří jistému upírskému parchantovi.
Když otevřeš oči, vidíš jej, jak u tebe klečí. Nelibě se tváří na tvůj amulet.
Jsi zpátky v cele a tom to předtím byl jen pouhopouhý sen. Je ti ještě mizerněji než předtím a jako bonus tě otravuje oživlá mrtvola.
Může to být lepší?

Čajíčkování a objímání

Poslouchám ho a vnímám to napětí schované za jeho tváří, za jeho slovy. Neumím v něm číst tak dobře, abych věděla, co ho žere, ale něco ano. Jediné co mohu tipoval by snad bylo, že je to něco spojeného s minulostí, nebo snad s tím můrákem a hledáním smyslu života? A nebo... se mnou?

*Obejmout?*

Je to asi dvě vteřiny, kdy se prostě a jen dívám na něj a nic neříkám. Chci udělat to samé, co ze sebe dostal on. Chci mu být nablízku zkusit znovu ten dotyk... to všechno. A to navzdory tomu, že jsem skončila možný vztah s Chrisem před pár hodinami a že Morgana vyvražďuje lidi na mé straně. Nebo to právě bylo proto?

Nejspíš to nebylo kvůli žádnému z těch výše zmíněných důvodů. Bylo to, jako kdybych se vzpírala osudu každou vteřinu, co nejsem u něj. A tak se zvedám, postavím na své už celkem stabilní nohy a jemně a opatrně se k němu přivinu v očekávání, jestli ten pocit se dostaví znovu.

Můj sen - Ray vs. Luc

Co se dětí a rodiny týče mám k tomu velmi negativní vztah a proto Luce obdařím jen něčím, co bych já nazvala chápavým pousmáním, ovšem vzejde z toho jen další ze široké škály mých šklebů. Usmívat jsem se přestala už před dlouhou dobou a je malý zázrak, když se mi něco takového povede v plné míře. Ne všechno co já nazvu úsměvem jako úsměv vypadá.
Co se týče toho uznání, nedopřeji mu takovou radost. Ono oblbnout Raye není svým způsobem tak těžké, jen musíte vědět po jaké cestě k tomu jít.

Pískám si dál a šíp stále vyčkává. Beth čumí jak péro z gauče a neřekne ani zbla, nakonec se objeví i čarodějka s jiným týpkem, ale co mě je po obecenstvu. Čepel se leskne ve vzduchu ve snaze najít svůj cíl a lačně se napít z jeho těla a muži jí mezi sebou jeden k druhému.
Nicky... volba je na tobě, můžeš to skončit, snaží je od sebe roztrhnout. Nebo jejich šarvátku ukončit a zabít jednoho či druhého.
A ačkoli jen netečně stojím a bez špetky zájmu je s pískáním pozoruji, tak mi hlavou šrotuje fakt, že parťáka jsem ještě nepodrazila a začínat se mi s tím nějak nechce. Další věcí je to, že to vypadá, že se našlo něco, čím by se Luc dal skutečně zabít a já to nějak nechci. Ale otevřeně mu pomoct, když si takovou blbost vymyslel sám?
Arrrghrr... idioti.

Šíp prosviští vzduchem a prožene se Rayovou rukou (v předloktí), ve které svírá zbraň. Z logicky věci, pokud nezačal být zcela imunní na bolest a jeho šlachy se svaly jsou nejsou schopné fungovat i přes překážku v podobě zranění, tak Na'at pustí a pak tu jsem já se svou pohotovostí aby ho sebrala a zabavila. Poté chytnu šíp a přestanu pískat. Pokud se do sebe pustí rukama, kopnu do toho nahoře a jak se odvalí tak i do toho dole - oba do žeber - aby toho nechali. A tím podpatkem, který sice není jehlový ale stejně tam je, to zajisté nebylo ani trošku příjemné.
"Pánové, konec představení. Rayi... Vyser se na to, z toho kšeftu nic nebude a navíc co... No tak je tvůj fotr. Ty vole, jsou horší věci, než zrovna tohle."
Mluvím mezitím, co si v rukou hraji s pekelnou zbraní, šíp uklizený a možná aniž bych si to uvědomovala, přetvářím Na'at do podoby pistole.
"A ty..."
Ostře probodnu Luce.
"... seš kretén. Vymyslet takovou píčovinu..."
Nevěřícně zakroutím hlavou. Že prý šaty dělají člověka? No já nevím, ale Nicky je Nicky ať má na sobě co chce a nic to s ní nedělá. Obzvlášť, když nemá snahu aby se s ní něco dělo.

Čajíčkování... to zní tak roztomile
S roztomilou čarodějkou

odkaz

Upřeně se na ní podívám. Nevím, co jí říct. Nechci tak úplně zasahovat do minulosti, která se mně stále drží jako klíště. Je to přeci jen rok, co zemřela. Co jsem jí neochránil... co jsem s tím nedokázal nic udělat. A málem se stal nekromantem... či jak se tomu pro všechny svatý nadává...
Z mé tváři zmizí úsměv a tvář na chvíli zahalí smutek, jako černý mrak.
"Všechny ne..." Prohlásím vážně. Pozvednu šálek čaje a fouknu do něj. Přeci jen si nechci opařit jazyk horkým čajem.
"Jen ty, o kterých se mi zdá... stejně jako té, které se zdá o mně." Myslím to naprosto vážně a odložím hrnek na stůl.
"Ne. Nespí na parapetu." S tím se postavím. Jako kdyby to dělalo samo tělo. Jako kdyby mi to všechno, co se pravděpodobně chystám udělat, tak neskutečně chybělo.
"Zůstaň... prosím..." Šeptnu, když k ní dojdu... a u ní se zastavím. Bojuji sám se sebou a nemám ani nejmenší tušení, co bych teď měl dělat. Jedna má část by chtěla něco, co ta druhá si zakázala dělat. Nejraději bych s křikem utekl. Zavřel se do svého pokoje a tam zavrtal hlavu do knih o magií. Jsem v této chvíli bezmocný a mám takový pocit, že mi asi už není pomoci.
"Rád... bych... tě objal." Leze to ze mně, jako z chlupaté deky. A uznávám, že to musí znít a vypadat naprosto ujetě. Věřte mi, jsem z toho celý divný.

Nicky a její sen

"Jedině pokud ty sama chceš... ale maličko uznání by nebyla trošku od škody." Toť k tomu zatleskání.
"Nikdy jsem nebyl moc rodinný typ... a neumím to s dětmi." Přizná se s povzdechem. Tváří se u toho jako andílek, což je poněkud komické. Vzhledem k tomu, co on vlastně je. A kým byl.

"Parchante!" Prohlásí Ray, který se pere s Lucem na zemi. V jeho ruce se najednou zaleskne ona čepel, kterou mu Lucifer věnoval. A Lucifer s sebou překvapeně cukne. Snaží se Raye ze sebe dostat. Jako kdyby tato zbraň byla schopná někomu, jako je on ublížit.
Vzhledem k tomu, že pochází tam odkud pochází... je to vlastně svým způsobem možné.
Beth jen kývá nevěřícně hlavou a nějak se k tomu nevyjadřuje. Proč také? Dokonce se tam i objeví čarodějka, která na ně hledí po boku s nějakým dalším mužem. Celkem pěkný. Všichni pozorují ty dva.

"Nech toho... nemáš vůbec smysl pro humor." Prohlásí Luc a v jeho hlase zazní strach a jisté obavy. Ona zbraň mu může ublížit? Hořko těžko od sebe drží nůž, kterým se Ray snaží Luce zasáhnout.
"Ukážu ti smysl pro humor, ty parchante!" Zavrčí Ray a pokud se někomu nepodaří včas do toho zasáhnout... tak se mu to podaří? Jako kdyby Superman byl oslaben kryptonitem, tak to právě teď vypadá u Luce.