Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 04. listopadu 2015 22:06
ikonka305885004063.jpg
Čajíčkování

Začnu se soustředit na svůj vlastní čaj. Přidám si tam lžičku čaje a pečlivě jej nechám rozpustit v čaji. Snažím se nepřemýšlet o tom krátkém dotyku. Jenže to nejde, skoro jako kdyby to bylo něco, co bylo důležité, esenciální... Ugh, obávám se, že ani já to sama nechápu.

Usměji se, když začne mluvit o můrákovi a přidání se do imaginární skupiny sebevrahů, která zachraňuje svět. Je dobře, že ví, co to je humor. Bez toho se totiž těžko přežívá. Ale hádám, že když měl někdo začátek života jako on, tak to asi jinak stejně nejde. Dojdu pomalu ke stolu i s hrnkem a posadím se na židli. Obejmu hrnek oběma rukama, abych se mi zahřály. Podívám se na něho při té otázce.

"Všechny dívky v nesnázích, co zachraníš zveš k sobě domu na přespání?"
zeptám se, abych se vyhnula odpovědi. Chtěla bych totiž říct, že tu zůstanu. A to by nedopadlo dobře. "Nebo jenom ty, co si rozumí s egyptskou bohyní, co spí na parapetu?"
 
Vypravěč - 04. listopadu 2015 21:37
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Nicky a její sen

"Pracuješ?" Otáže se. Pozvedne jedno obočí a rozhlédne se po místnosti. Pohledem se zastaví u Raye s Beth. Zamračí se.
"A pracuješ s ním..." Přiloží k ústům šampaňské. Maličko se napije.
"Zajímavé..." Ne. Ani trošku mu to nepřijde zajímavé. "Nicméně ano. Opravdu si věřím natolik, že jsem ochoten prohlásit... že oním cílem jsem já." Kdo ví jestli hádá či tomu je naprosto jinak.

"A co tady dělám? Seznamuji se... se svým synem." Vykouzlí na své tváři úsměv, hledíc přitom stále na Raye. Dopije sklenku šampaňského.
"Ano jistě. Právě jsem dopil." Položí procházejícímu číšníkovi prázdnou skleničku na tác.
"Mimochodem. Sluší ti to." Prohodí ještě k tobě. Než dojde k Beth, lehce jí pokyne hlavou a poté se upřeně podívá na Raye.

"Nazdar synu. Tak jsem tě sem dostal... což je skvělé. Onu odměnu dostaneš tak či tak, i když mně nezabiješ. Přeci jen, jsem to byl já kdo ti volal." Při posledních slovech změní hlas.
Ray po celou dobu na něj němě hledí. Neschopen slov. Neschopen pohybu. Beth se zase dívá na nevraživě na tebe.
A pokud se ptáte, co vlastně Lucifer udělal. To on zavolal Rayovi a vypsal na svoji hlavu odměnu. Aby ho dostal na něco takového. Teď onu odměnu právě zrušil.
"Ne... ne... to nemůže být pravda." Prohlásí Ray naprosto šokován celou tou situací. Je vidět, jak se mu sklenička, kterou drží v ruce chvěje... vlastně se celý klepe jako čivava.
Druhou ruku, co má schovanou na zbrani vytáhne a skočí po Luciferovi. Skleničku předtím pochopitelně položí na stůl.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 04. listopadu 2015 21:19
nickystela268084851.jpg
Můj sen pro zbohatlíky

Sleduji lidi kolem již naprosto reflexivně, oči samy bloudí, hledají nebezpečí a veškeré smysly mám napnuté jako struny. Sáhnout na mě někdo ze zadu, tak je jediným chvatem na zemi ani nikdo, včetně mě, neví jak. Tolik k tomu, jak dobře se tu cítím.
Kurva já vím, proč na tyhle akce nelezu.
A pak najdu svůj osobní cíl - bar a Raye. S Beth.
Proč tu musí být i tahle čubka, to mi fakt musí kazit každou volnou chvíli?
Odfrknu si. Dokud jsem k Lucovi měla chladný profesionální přístup nikdy mi nevadilo jak ho v Díře obletovala i když jsme tam byli "spolu", ale pak mi někde v hlavě něco přecvaklo a prostě se tu tak nějak vyloupla vzájemná nevraživost.
Co ta tady vlastně dělá...?
Zamračím se, neb mě napadne jestli tu není s Lucem, což by dávalo smysl.

A do prdele...
Proletí mi hlavou, když za sebou uslyším Lucův hlas. Otočím se, neb nemá smysl pokoušet se o útěk a tvářím se tak, jako vždy. Kamenná tvář s chladnýma očima a rty zamrzlé v rovině.
"Pracuju."
Odpovím prostě a pak dvakrát po sobe rychle mrknu.
Do kozí řitě!
Možná se v myšlenkách opakuju, ale na tohle byl dán podstatně větší důraz. Ouč. Ouč. Ouč!
Třináct?!
Avšak i toto překvapení ustojím v pohodě.
Takže ho mám znovu za úkol zabít a navíc... ten zasranej neznámej zkurvysyn Rayův fotr je Luc?!
"A... Co tady děláš ty?"
Řeknu protože ucítí, že něco prostě říct musím. Zdá se, že ani jemu se nelíbí ti dva u baru, takž enejspíš nejvyšší čas jim to randevú přetrhnout.
"Něco k pití?"
Rayiii, myslím, že už se nám to kapánek komplikuje... maličko... nepatrně... toho si skoro ani nevšimneš...

 
Zachary Cooper - 04. listopadu 2015 21:11
danielditomasso077256.jpg
Jiskra, která zažene mocný plamen?

Pohlédnu na ní. Ten její úsměv. Je tak pěkný. A já si vzpomenu na ten sen. Ten, který byl jakousi předtuchou budoucností či kdo ví čím? Ten polibek. Chuť jejich rtů. Nebylo by těžké proměnit těch pár kroků, obejmout jí kolem pasu a opět jí políbit. Opět ochutnat její rty. Dotknout se její tváře.
Nesmím takto přemýšlet.
Zatřepu hlavou.
Vyslechnu si její slova. Věří mi? Proto mi to řekla? Nebo to měla být útěcha? Kdo ví?
"Jako kdyby to bylo to prokletí k našemu daru..." Šeptnu tiše. Možná na tom něco bude. Umíme to, co umíme. A tady je cena za onen dar.

Jestli jsem se toho lekl? Nevím. Lekl jsem se spíše toho, jak moc bych jí teď chtěl obejmout. Jak moc bych jí chtěl držet ve své blízkosti. Cítit jí u sebe.
Sakra... to je špatně... moc špatně. Zachary, nesmíš. Víš jaký si... Nebyla by s tebou šťastná.
Zhluboka se nadechnu a poté vydechnu.
Dívá se na mně. Cítím její pohled na sobě a ne... prostě nemohu, raději se snažím soustředit na něco jiného. Třeba na to, aby ten sáček nebyl dlouho v hrnku. Následně na slazení čaje.

"Slavnostně ti přísahám, že ti pomohu s můrákem." Až teď se na ní podívám a div u toho nezasalutuji.
"A k těm dalším věcem... myslím si, že naprosto všechny body splňuji." Převezmu šálek s čajem, tak že jej přesunu ke stolu a sednu si na židli.
"Sedni si, prosím... nevynes mi spaní." Poukáži na volnou židli a v případě nutnosti, jsem připraven na možné pády a tak. Nevím jak na tom jsou se stabilitou její nohy. Možná to už není tak špatné, jako předtím.
Přeci jen jsem do jejího těla dostal onen lektvar a pizzu. Teď si dá ještě čaj. To by jí mohlo pomoct.
"Vážně tu nechceš zůstat?" Nevím proč. Ale představa toho, že zase zmizí, potom co jsem jí našel... děsí mně to. Na druhou stranu nechci nic, jako vztah. Se mnou žádná není šťastná a se mnou žádná nemá štěstí.
Už jednou jsem jednu oplakal. Nemůžu znova další.
Tak proč mně to zatraceně... tak strašně k ní táhne? Proč se děsím představy, že budu bez ní, když jí sotva znám?
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 04. listopadu 2015 20:49
ikonka305885004063.jpg
Že by... jiskra?
odkaz

"Mám doma podobnou sbírku, čajů, takže vím, jak by se to asi mohlo protáhnout. Přece jen taky trochu fušuju do čarodějnictví. A tohle k tomu tak nějak patří," usměji se na něj mile. Bylo příjemné vidět ho se usmívat. Potěšilo mne to. Ani nevím, proč tak moc.

Vážnou chvilku, která nastane, zvládnu s upřeným pohledem na něj. Zkoumám jeho rysy, výraz a ptám se, co pod ním je. Překvapí mne, že ho jeho rodiče dali do cirkusu, určitě to není nic, o čem se chce bavit. To vím. Ale s touhle upřímností teď, musím dodat svou část pravdy.

"Já si do doby před třemi dny byla jistá tím, že jsem sirotek, jehož rodiče umřeli při nějaké nehodě. Vychovávala mě křesťanská pěstounská rodina, bylo nás tam v té době kolem 6 nejméně.." říkám a přitom doufám, že to nebude brát jako vytahování. Moje dětství zní lépe.

A pak položil svou ruku na mojí. Nestačila jsem se na něj ani překvapeně podívat od těch rukou, když jsem ucítila to mravenčení, nebo co to bylo. Napětí? Reakce na jiné čaroděje? Cítil to taky? Co to bylo? A proč se tak rychle odtáhl? Lekl se toho, co udělal, nebo toho mravenčení? Cítil to také? Asi ano, když si tou ruku zatřepal.

Ani nevím proč, ale znovu si vzpomenu na ten sen. Sen, co následoval hned po tom snu, kdy jsem mluvila s mužem, co tvrdil, že je můj otec. Co když ta vize byla jen vzkaz od toho mocného muže, se Zacharyho mám držet? Co když to bude on, kdo mi pomůže dostat Morganu z koně? Co když tohle všechno je nám souzeno?

Myšlenky se mi víří hlavou neuvěřitelnou rychlostí. Dívám se přitom na něj. Tak trochu zamrznu, takže i má odpověď má trochu zpoždění. Odkašlu si, abych získala čas na uvědomění si, na co se mne ptal a odtrhnout se od toho momentu.

"Stačí se vrhat bezhlavě do nebezpečných situací a zanedbávat vlastní bezpečí a rozumné rady přátel a známých, že bys měl zpomalit. Tedy, to je už vyšší post v našem společenství. Pro začátek stačí souhlasit, že mi pomůžeš s Můrákem," dostanu ze sebe, ani netuším jak. Vezmu si raději do ruky hrnek.

 
Vypravěč - 04. listopadu 2015 20:24
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Akce pro bohaté - Nicky a její sen

Cestou míjíš spoustu osob, ale žádná z nich nemá ono osudové číslo. U baru máš tu možnost vidět Raye. Ten se tak nějak zakecal a s nikým jiným než se samotnou Beth. Rudé šaty, které na má na sobě jí svým způsobem sluší a na Rayovi je poznat, že se hlavně jemu v nich neskutečně zamlouvá.
Dokonce se kolem tebe mihne ona čarodějka, kterou Luc onehdá zaučoval v lekcích magie. Také na sobě má šaty - dlouhé a černé.

"Nicky?" Zaslechneš za svými zády velmi povědomí hlas. Lucifer. Všiml si tě, ač si to sama nechtěla.
"Co tady děláš?" Je vážně překvapený, že tě vidí. A nadechuje se tak nějak k tomu, že by ti nějakým způsobem zalichotil. Místo toho se však zamračí, když si všimne Ray, který stále se zaujetím hovoří s Beth. Nicméně ty si tak nějak můžeš všimnout toho krásného čísla, které má na sobě. Třináct.
Což krom toho, že je na něj opět vypsaná odměna... znamená i něco jiného... že je Rayův otec. To by možná vysvětlovalo proč mu daroval na'at.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 04. listopadu 2015 20:04
nickystela268084851.jpg
Akce pro bohaté

V šatech se necítím úplně nejlíp, asi hlavně proto, že už je to pěkná řádka let, co jsem měla nějaké na sobě. Žel i přes to, jsem nezapomněla jak se v nich pohybovat a mé stání na podpatcích, ač je to bolestivé nezvykem, působí přirozeně stejně jako pozdější chůze. Šátek mám skvěle roztažený po nadloktí a hlídám si, aby nesklouzl z tetování na pravé straně. V jedné ruce mám psaníčko a v druhé špičku s cigaretou připravedou k zapálení. Vlasy jen lehce upravené v zadu sepnuté dvěma ozdobnými hřebínky, aby nepřekážely nikde kolem a zapadalo to do prostředí.
"Tvůj kšeft, budu přesně tak, kde mi řekneš."
Kývnu na souhlas. Ne, oblek mi k němu nejde ani trochu, jsem zvyklá na ten jeho pouliční ohoz z kůže a tak.

Když ve stémosmém patře vystoupíme, naskytne se nám pohled na tu vrchnost zde a jednoduchým protočením očí dám jasně najevo, že bych zvracela do nejbližšího květináče, pokud bych na sebe chtěla strhnout pozornost. Po něčem takovém však netoužím a tak si nechám zajít chuť. Raději kývnu na Rayův nápad s pitím.
Trochu se napít, prohédnout to tu, najít cíl...
Jenže to by mi nesměl zkoumavý pohled okolí skončit na Lucovi.
Do řitě!
Tohle mi mohlo dojít. Pfff... Počkat, jak to spolu vlastně máme? Nejsem si jistá, ale rozhodně budu mít na talíři, že s ním na žádnou podobnou akci nejdu.

Tvářím se jako pravá znuděná panička opovrhující společností a rozhození z přítomnosti známé osoby na sobě nedám znát. Nechce se mi vyhledat jeho společnost a tak raději nenápadně jdu mezi hloučky na druhou stranu, směrem kam mizel Ray v naději, že si mě Luc ještě nějakou chvíli nevšimne, ideálně že mě nepozná. Protože mě v šatech nikdy nezažil (což Ray ano, byť to bylo jen jedinkrát a mě bylo šestnáct), ráda bych spoléhala na tu druhou možnost.
Jen ať si dál kecá a baví, já tu udělám s Rayem práci a vypadnem pryč.
 
Vypravěč - 04. listopadu 2015 19:38
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Nicky a snová realita

"Všechno stejně nakonec skončí u mně." Jestli si věří. Toť otázka. Nicméně on toho byl schopen. Všechno nasbírat.

"Že? Taky si říkám. Krom nože, jsem schopen jí přetvořit, jak jsem ukázal do podoby obušku. Zkusil jsem i z toho udělat sai, ale vypadal spíše jako minitrojzubec..." Zarazí se, při onom mluvení se jej opět snažil přetvořit. A ano. Vypadalo to jako minitrojzubec. Ptát se na to, jak se mu to podařilo, není na místě. Stačí říct, že to je prostě Zatracenec.
"Nebo taková jehla do vlasů." A s jeho slovy se najednou minitrojzubec stane jehlou.
"Chmmm... přenechám ti šíp." Jako kdyby přemýšlel nad tím, že by si to s tebou nakonec vyměnil. Na druhou stranu, on už tak nějak ví zacházet s tím jak onu zbraň přetvořit.

Co se týče šatů... přesně takové, jaké si chtěla, si také měla. Ray potlačil hvízdnutí. Raději to nějak nekomentoval. Byly v černé barvě a splňovaly vše, oč sis žádala. Dokonce i ten dlouhý šátek byl hebký a vůbec příjemný.
"Takže. Najdeme cíl a já ho potom zpacifikuji. V případě, že by měl cíl nějakou posilu, jsi tady ty?" Pohlédne na tebe zvědavě.
Nacházíte se totiž ve výtahu, zatím v 30tém poschodí a pomalu stoupáte nahoru. Hraje přitom normální výtahová čekací hudba. A Ray se z nudy začíná prohlížet v zrcadle.
Ona budova ke které výtah patří se jmenuje Willis Tower jedná se o mrakodrap. Onen večírek se odehrává div ne na střeše. Přesněji v 108 patře.
Ten výhled z ní bude stát za to.

Cink. 108 patro. Hurá a jste tam. Výtahové dveře se otevřou a vy tak můžete nahlédnout tomu jak se baví smetánka. Plesové šaty. Číšnici roznášejí různé pochutiny. Stůl s jídlem. A dokonce i hudba.
Malá kapela hrající to své.
"Skočím pro pití." Oznámí ti Ray a na malou chvíli tě opustí.
Když se rozhlédneš kolem. Upoutá tě jedna velmi známá tvář. Pochopitelně, že by si něco takového Lucifer nenechal ujít. Stojí u nějakého páru a způsobně s nimi hovoří o kdo ví přesně čím. V ruce drží sklenku s šampaňským. Ještě si tě tak nějak nevšiml. Vypadá ponořen do debaty.
Pokud za ní půjdeš, můžeš si všimnou těch dvou čísel. Stejné čísla, které měl v instrukcích Ray.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 04. listopadu 2015 18:34
nickystela268084851.jpg
Snová realita

To že nemusím vůbec nic, co dělat nechci už jsem někde slyšela a až příliš mi to zní jako Luc. Musím se pro sebe pousmát, což stejně vypadá jako křivý škleb.
"Fajn."
Odkývnu to suše a nechám ho mluvit dál.
"Až se svět posere, tak půjdem do pekla... A pak je otázka jestli jich vezmu co nejvíc s sebou ručně, nebo stihnu vykrást ten tvůj trezor a pobila je třeba magickou násadou od lopaty."
A ano, fakt možné magické apokalypsy mě nechává chladnou, stejně jako by mě nikdo nerozhodil tím, kdyby mi nastínil jak bud emá duše trpět až zemřu a podobně. Věřte nebo ne, jsem s tím smířená.
Jeho úsměv opětuji svým a pozvednu k němu sklenku. Tento vtip již netřeba dále komentovat, jinak by mohl zezelenat a zkazit se.

Zamračím se na ten jeho úsměv. Je mi naprosto jasné, že si ten starej chlípník představil šíp klouzající do mého výstřihu a nesmírně se mu ta představa líbila. Na druhou stranu, nestal by se něčím, co bych byla ochotná nazvat přítelem, kdyby nebyl schopen krotit své představy, tužby a tak vůbec. Dost jasně jsme si tuto věc mezi námi vyjasnili a ačkoli občas umí šeredně balancovat na hranici, jindy víc ji už nepřekročil.
Na druhou stranu ten úsměv mohl být krom tohoto, také způsoben jeho správně pohoněným egem, protože v zápětí vytáhne z trezoru další hračku. O Zabíječi jsme něco zaslechla a vyvolalo to můj zájem i když jediný projev toho je, že jsem típla ještě nedokouřené cigáro, odložila nedopitou sklenku a vstala, abych si jej mohla vzít do ruky.
"Zajímavá hračka... Něco jsme o něm zaslechla ale netušila jsem, že skončil u tebe."
Pronesu s jistou dávkou uznání, což se u mě jen tak nevidí. Jenže pak vytáhne luk, který je pro mé oko podstatně zajímavější, hlavně proto, že si vybavím ten sen.
"Dobřeee, tohle se mi líbí víc."
Okomentuji to, položím Zabíječe na stůl a vezmu si luk. Uznávám, že k této střelné zbrani mám blízko ze všech nejméně, ale na druhou stranu, pořád je to blíž než k meči. Jen zkusmo zasadím šíp a natáhnu tětivu, mířím samozřejmě mimo Raye někam do zdi, ale nevystřelím, ani to nechci, pouze mě zajímalo jak je silný.
Vysadím šíp, vrátím jej do toulce a položím oboje na Rayovu židli, abych se mohla podívat na Na'at. Zamračím se, když řekne, že tu zbraň má od Luce a dostal ji jen tak. Luc nikde nic nedává jen tak, pokud se nejedná o mě a ani tak to neberu jako "jen tak", protože to dělá za účelem získat mě. Nebo alespoň tak to já vnímám.
Cos tím sledoval?
Vrtá mi hlavou, zatímco sleduji přetváření dýky na obušek.
"Tak to je velice pěkná věcička."
Zhodnotím Na'at.
"Z toho cos mi ukázal je do dvojice k šípu nejideálnější. Luk je příliš nápadný stejně jako meč, ale nůž, potažmo obušek schováš do obleku jednoduše, stejně jako já ten šíp do šatů."
Shrnu to jako celek a vrátím se ke stolu, abych se napila a zapálila si, mezitím nechám Raye ať si uklidí své hračky a s nohama na stole sleduji přípravu krmení pro Zabíječe.
Jak jsem řekla, když jsem slyšela o existenci něčeho takového - nic pro mě... nestarala bych se o to tak pečlivě, jako on.
Na druhou stranu, k Zatracenci se ten meč skvěle hodí.

"Šaty... no... barva je mi ukradená, klidně ti budu dělat i zrzavou dámu v růžové, ale pak chraňte svatí toho odvážlivce, který si dovolí říct něco o roztomilosti."
Uchechtnu se a kopnu do sebe panáka. Ray usedne a rovnou dolije, čímž se pomalu, ale jistě blížíme ke konci láhve. Sakra.
"V prvé řadě chci určitě rozparek nad koleno, aspoň jeden. Daleko líp se v tom hejbe a kope něomu do xichtu. Lepší by byly na obou bocích."
Už z tónu hlasu je znatelné, že to nevyžaduji a nechvávám to na něm, popřípadě jeho známostech, ale aspoň ten jeden být musí.
"... no a možná nějaký krátký rukáv, nebo možná dlouhý šátek... jo, šátek bude lepší, tím se dá škrtit. Neprůhledný a široký. Dámy ve společnosti mají málokdy potetovaná ramena. Ty to své skryješ pod oblekem, ale u mě je to horší."
Obvykle se se svou krvavou kartou na rameni nijak netajím, ale na tuto akci se to vskutku nehodí.
"Jinak je mi to volný. Rozparek a šátek, víc nechci."
Stanovím své požadavky a je mi jasné, že jakkoli přehnaně sexy ty šaty ve výsledku budou, tak si za to budu moct sama, protože jsem si to neřekla a vlastně je mi to i jedno. Zvládnu to. Dokud budou všichni koukat a nesahat, bude to naprosto v pořádku.
"No... akorát ty jizvy nezamaskujem, ale tak to případne svedem na to, že jsem prolítla skleněnýma dveřma, což vlastně nebude tak velká lež."
Sklem jsem prolítla ve svých devatenácti, akorát se nejednalo o dveře, jak máme v plánu tvrdit na případné nepěkné dotazy vyšší podezřívavé společnosti, ale o okno. A nebyla to zrovna povedená akce, když jsem musela zvolit tento typ útěku a Ray to moc dobře ví. Samozřejmě všechny mé jizvy na těle nejsou z toho a díky mé přirozené bledosti také většina z nich není tak výrazná, ale bystré oko je najde.

 
Zachary Cooper - 03. listopadu 2015 22:46
danielditomasso077256.jpg
Čaj

Fajn. Tak toto jsem nedomyslel. Oukej. Samozřejmě, když po ní šla Morgana, tak to bude asi Morgana, kdo jí dělá to co jí dělá.
Chudák holka... má podobný vztah s rodiči jako já. I když mně jen šoupli do cirkusu... a pak mi dali svátek.

"Heřmánek tu mám. Díky za to, že jsem nemusel vyjmenovávat všechno, co tu mám." Opět se mi podaří něco... vykouzlit na své tváři úsměv, který však náhle zmizí s jejími slovy.
Upřeně na ní hledím.
Samozřejmě, že v tom bude mít prsty ten sen. Ten sen. Ano... Určitě to byl jen sen. Snažím se sám sebe přesvědčit. Možná i tu část mně, která si prostě nedá říct a myslí si, že se to skutečně stane. Že budu šišlat na její břicho.

"Chci ti pomoct, protože můj život tak nějak nemá smysl. Kurnik... vždyť jsem lovil Noční můru, abych se zabavil, protože jsem potřeboval najít nějaký cíl. A přetvářet tady dům, není ono. Dlouho jsem si myslel, že je... ale není. Jestli si myslíš, že jsi jediná, co má problémy s rodiči. Není tomu tak. Moji rodiče, když se dozvěděli, že nejsem obyčejný... šoupli mně do cirkusu k příšerám." Odpovím jí. Vlastně ani nevím proč. Je na mně však vidět, že se o tom víc nechci bavit.
Nevím ani z jakého důvodu, ale položím svou ruku na ruku o kterou se Sierra opírá o linku. Způsobí to podivné mravenčení a jakési vibrace. Raději ruku rychle se zatřepáním od ní odtáhnu. Překvapeně na ní pohlédnu.
"Takže... členství klubu, co pro něho musím udělat?" Zeptám se jej a snažím se u toho tvářit, že se nic s tím dotykem nestalo. Netuším, jestli to stejné pocítila i ona. Prostě to bylo divné. Vlastně víc příjemné, než nepříjemné.
Voda začala vřít a tak s ní mezitím, co mi vysvětluje ono členství, zaliji oba čaje. A kuchyní se opět line vůně bylinek.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.22685503959656 sekund

na začátek stránky