Andor.cz - Dračí doupě online

Minutu ticha pro pizzu
Čarovná Sierra

Nadechnu se k tomu, abych jí na to něco řekl. Ale raději zmlknu. Nemyslel bych nic špatného. Neřekl bych jí nic špatného. Možná? Nevím. Myslím, že to stačilo v autě. Tam jsem se teda předvedl.

"A půjdeš normálně spát. Ten lektvar zabránil tomu, abys měla špatné sny a tomu podobné věci." Podotknu. Vím, co vím. Hlavně od obětí noční můry. Měli pak strašné problémy s tím usnout. Teda spíše se pořádně vyspat. Velké většině se zdáli příšerné sny.

Chápu. Snaží se mně varovat. Možná i chránit. Jenže já jsem se rozhodl. Zdá se, že s ní budu mít pořádnou práci a ne, to co dělám normálně. Dům se sice nepostaví sám. Vlastně mohl by. Jistě by se na to našlo nějaké kouzlo. Zatřepu hlavou. Nemyslel jsem nic takového. Prostě a jednoduše potřebuji jít do akce a cítit se potřebný. Zdá se, že s touto čarodějkou se mi to splní.
"Naopak. Jsem rád, že mně do něčeho zatáhneš. A o Bastet se neboj, ta se o sebe dokáže postarat sama. Viď." Můj pohled se přesune na Bastet, která během chvíle spořádala až na jeden kousek celou pizzu. Vlastně mně to už nepřekvapuje. Jí strašně rychle.
"Meow!" Mávne na mne rukou a pustí se do posledního kousku.
"Takže... ehmm... dáš si něco ještě? Kávu či čaj?" Zeptám se rozpačitě a připadám si vážně jako strašný hostitel. Mohl jsem to udělat ve chvíli, co jsem jí dělal ten lektvar. Dojím také rychle poslední kousek pizzy a vyčkávám na její vyslovené přání, abych jí ho mohl, co nejrychleji splnit.

Pizza!

Docela mě překvapí, že Bastet ustoupí, ale přijmu její ústup jen pokýváním hlavy. Za to Zachary asi zaujal její místo mého oponenta. Vezmu si další kus a povzdychnu si.

"Buď musím vypadat tak zničeně, že si všichni myslí, že se chci nechat zabít, nebo vypadám jako takový břídil. Ne, raději neodpovídejte, moje sebevědomí by to nepřežilo," usmála jsem se v úmyslu tímhle udělat takovou smírnou tečku za touhle tématikou. Zakousnu se do pizzy.

"Dobře, to zní jako dobrý nápad. A já vám naoplátku slíbím, že v noci nebudu provádět žádné svět zachraňující sebevražedné mise," dodám ještě vesele. Jo, jídlo mi vrací energii i úsměv. Další kousek ve mně zmizí.

"Vážně děkuji za pomoc, vím, že občas ... no skoro pořád jsem otravně tvrdohlavý mezek," dodám ještě po chvilce a na chvilku zavávhám s dalším kouskem pizzy. "Jen nechci vás do toho až moc zatahovat. Vypadáte jako dobří lidé... ehem teda čaroděj a bohyně, ale moc dobrých věcí se nestává lidem, co jsou pak v mém okolí moc dlouho," dodám ještě s váhavým hlasem plným upřímnosti.

Nicky a její sen

"Sakra... dal bych ruku do ohně za to, že jsem ti to řekl včera." Povzdechne si. Zakroutí nesouhlasně hlavou.
"Jo. Jo. Jo... chápu... totálně jsme se ztřískali." Nakonec přizná a típne přitom jednu cigaretu, aby si následně smotl druhou.
Co se týče oné akce... Samozřejmě, že to je dnes večer a zhruba za šest hodin, když pohlédneš na hodinky na zdi, které pokud nekecají tak ukazují jedenáct hodin.
"Jak jsem říkal... Šaty ti seženu. Stejně... jsem chtěl říct, že je půjdeme spolu nakoupit." Nalije sobě a tobě panáka.

"Ale oukej... pochopím, když mně s tím pošleš k šípku." Rezignuje, když do sebe kopne panáka a hned nalije dalšího. Jako kdyby toto byla ona snídaně, které by se mohla pokazit.
"Takže?" S tímto se na tebe podívá s jasnou otázkou v očích.
"Šaty sehnat není problém, myslím, že vím o někom, kdo by byl schopný je právě pro tyto účely vybrat." O Rayovi je známo, že má tak nějak spoustu známých. Prý dokonce i v samotném pekle. Jenže na tebe a na známost s Lucem nemá.
"A co se týče zbraní... co kdybych tě seznámil s jednou speciální věcičkou, která by se k těm šatům možná i hodila... a ano, je to magické." S tím přejde ke zdi, která není zas tak zdí. Ale schovává se tam zřejmě trezor, což se potvrdí ve chvíli, kdy se jeho dvířka otevřou a odhalí tak sbírku parádních kousků. Moc dlouho však ten trezor není otevřený. Takže se jeden nemůže pořádně kochat.
V ruce Ray drží šíp. Ten šíp, který se ovládá hvízdáním. Není zas tak velký jak bývá velká většina šípů.
"Tohle je moc dobrá zbraň. A dá se schovat k pasu."

Můj sen o práci s Rayem

Pokrčím rameny.
"Hele je to tvůj kšeft, já ti do toho kecat nehodlám."
Je mi jeho obhajoba srdečně jedno. Dlouze potáhnu a pozvolna vydechnu oblak kouře, zatímco on se mračí a vypadá, že přemýšlí. Ta jizva mu sluší a sám to časem uznal... Co bychom byli za lovce odměn, kdybychom neměli nějaké cool jizvy, no ne? Já mám dořezané celé ruce, rozsekaný záda i nohy, na obličeji jen pár menších, ale i kdybych si svou tvář přes jizvy nezachovala, stejně by mi to bylo jedno. Jsem zrůda uvnitř, můžu být i na povrchu, no ne?

A pak řekne mou roli v celém jeho kšeftu.
"Cože?!"
Neubráním se a nezním zrovna nejvyrovnaněji. Najednou je mi nějaká debata o zapalovači nebo trávení mého životního času úplně mimo, stejně jako obálka na stole.
"Děláš si prdel? Vždyť do šatů nestrčím žádnou pořádnou zbraň."
Tolik k tomu, proč vlastně nemám ráda šaty. Pokud jde o ukrývání zbraní, outfit spojený s kalhotami je daleko produktivnější.

Peníze přepočítám, ne, že bych nevěřila Rayovi, ale přirozeně nevěřím onomu záhadnému klientovi a navíc, jistota je kuloment. Hlavou mi mezitím šrotuje, co mám doma za použitelné zbraně... a nemám ony slavné šaty ke kterým bych zbraně vymyslela tak, aby nebyly vidět.
"Tohle si mi taky mohl říct dřív. Nejsem vůbec vybavená."
Zabručím, napůl smířená s tím, že už jsem se jednou do toho podělanýho kšeftu nechala navést a ač se mi sebevíc nelíbí, nehodlám z něj couvnout i dkyž bych mu tu přepočítanou zálohu mohla hezky nechal na stole a jít do kšá.
"Kdy to je?"
S tou otázkou se podívám na kartičku a nějak očekávám dnešní datum, vzhledem k tomu všemu okolo a jak je to uspěchané. Típnu cigaro a napiju se brandy.
Chce to určitě tlačnou dýku, nějaké nože bych mohla skrýt, ale budou to ty placaté mini kudličky, co tak hrozně nemám ráda... No a Kevin. Do výstřihu ho nenarvu, nevíc je strašně nepohodlný. Potřebuji šaty s vysokým rozparkem, ale zase ne moc, aby nebyly vidět zbraně na stehnech, ale dalo se k nim hravě dostat... zároveň to od boků musí být volné, aby to zbraně nijak nebtahovalo svou přiléhavostí...

Jaký výslech?
Čarodějka

Povzdechnu si. Jsem zmatenější než kdy před tím. Ten sen musela být naprosto blbost nebo já nevím co. Přeci není možné, abychom mi dva měli něco společného a měli se tak k sobě. Nebo ano?
Možná by mi mohl někdo vysvětlit ten strach, který mám o ní. O někoho koho sotva znám. A přeci mám pocit, že mi není zas tak cizí.
Mlčím a raději se soustředím na žvýkaní pizzy.
"Dobrá..." Rezignuje Bastet a to je snad poprvé, co jí takto vidím. Vzdávající se. Ona neskutečná bohyně, která mi osídlila pokoj... teď se vzdává, protože je někdo mocnější... ne... tvrdohlavější než ona sama.
"Ach." A najednou jeden pochopí, proč tomu tak je. Bastet se řídí pravidlem - Kdo chce kam, pomozme mu tam. Za normálních okolností bych s ní souhlasil. Jenže ten pocit, ten sen. To všechno. Ne. Nejsem schopen nad tím jen mávnout rukou.

"A nesnažíš?" Zeptám se, aniž bych to tak nějak plánoval. Prostě to samo vypadlo. Je mi tak nějak jasné, že svým způsobem pro ní jsem naprostý cizinec jako ona pro mne. Měl bych se o ní přestat starat, když jí sotva znám a tyto další věci kolem.
Kdybych jí nepotkal... vlastně by noční můra byla už dávno poražená.
Dám ruce nahoru ve vzdávajícím se gestu.
"Fajn. Nic mi do toho není. Dojez tu pizzu. Svezu tě tam kam potřebuješ." Ne. Nemůžu si prostě pomoct a povzdechnu si.
"Až ti bude líp. Třeba ráno, bych ti mohl pomoct s vypátráním toho můráka a ukázat ti pár kouzel a jak se tvoří. Něco takového by se ti mohlo hodit v boji s Morganou." Navrhnu jí, aniž bych to předtím plánoval. A tak nějak se vlastně i dělím o muráka, kterého jsem měl v úmyslu zlikvidovat sám.
Co se to se mnou jen děje? Zatřepu hlavou a raději si dám další kousek pizzy.

"Vidíš... Zach by ti s tím vším mohl pomoct. Je to moc dobrý čaroděj. Nepochybuji, že by byl dobrým společníkem... a kryl by ti záda. Potřebuješ někoho takového. Schopného a v oboru znalého." Prohlásí bohyně. Jsou jisté věci, které se neříkají, když někdo jí. Kousek pizzy se mne pokusil zabít ve spolupráci s Bastet a málem jsem se jím zadusil.

U výslechu

Mlčím po proslovu od Bastet. Dělá ze mě někoho jiného, než jsem. Jako kdyby vůbec bylo možné přestat! A nechat Morganu jen tak pobíhat po světě a zabíjet všechno a všechny, co by kdo mohl mít rád. Raději se začnu prohledávat svou kabelkou.

"Potkala jsem Noční můru. Ale jsem v pohodě, přijdu později."

Krátká sms pro Šediváka. Má o mně chudák starost. Stejně jako tahle egyptská bohyně. A tenhle známý neznámý kouzelník, co zřejmě kouří. Zase jsem si o něco jistější, že s nikým takovým jsem se nelíbala a už vůbec s nikým takovým nebudu bydlet. Kouření nesnáším. Vezmu si kousek pizzy a s radostí se do ní pustím.

"Děkuji, ale vážně ne. Nechci vás otravovat a navíc jsem slíbila jednomu vlkodlakovi, že se najím polévky, co uvařil, takže budu stejně muset jít. Ale neboj, Bastet, dám na sebe pozor," dodám ještě rychle a podívám se na bohyni.

Na chvilku se odmlčím a dojím první kus.

"Jen jsme se nepohodly ohledně otázek toho, jestli se snažím se nechat zabít nebo ne."

Nicky Střela a její sen

Ray si odkašle.
"Fajn. Možná jsem se na to jméno měl zeptat. Ale byl jsem v té chvíli trošku mimo z toho, že někdo jak můj fotr žije a je v Chicagu. I přesto jaký mám k tomu postoj, to jednoho překvapilo." Pronese na svou obhajobu.
A pak se na chvíli zamyslí nad tím, kde by tě vlastně potřeboval. Mračí se přitom a je tak natočený, aby sis mohla krásně prohlédnou umění, které si na něm vyvedla se skalpelem. Vlastně krom pár nadávek, to tak nějak přešel s klidem. A na oko vidí, takže se to pak přestalo řešit úplně. Jednou ti za to i poděkoval.
"Chmmm... hodila by ses mi jako společnost. Mám pozvánku na které se píše jeden plus doprovod. Chci tě jako doprovod." Nakonec rozhodne.
"Krom toho mám tajnou identitu. Jsem nějak zbohatlík, abych lépe zapadl do té bandy trotlů."

"Jestli chceš, tak ti můžu nějaký podobný obstarat." Mrkne na tebe a není tak nějak pochyb o tom, že buďto má nějaký na skladě a nebo dodavatele, který nemá problém jej dodat do nějaké doby.
"Ale tak... nemyslel jsem to jako flákání, jako nic nedělaní." Obhajuje se a vyfoukne přitom kouř.
Na chvíli vstane, aby došel do svého pokoje... vlastně popojde pár kroků. Bydlí v garsonce. Přejde k hromadě na stole, který má kousek od postele situovaný v rohu. Vytáhne z ní navrchu papírovou obálku poměrně nabitou.
"Krom toho..." Pronese, když si sedne. Hrábne do ní a vyloví z ní peníze. Přepočítá je. Následně po druhé, aby vylovil onu půlku.
"... záloha." Podá ti jí. Pěkná hromádka bankovek. Po přepočítání, pokud mu nevěříš. Tak se jedná o jeden tác.
Tak to by bylo co se týče financí, teď ještě doladit plán.

Se Snovým Rayem

Vážně přikývnu. O jeho výchově vím a jak říká, nic se na tom nemění. Jen mě na krátkou chvíli napadlo, jestli nechce vědět kdo to je, ale to je jeho věc a vypadá, že tuto otázku si již zodpověděl, takže nemám nejmenší důvod to víc řešit.
"Jasně. Však hej, já se nijak netajím tím že bych za prachy zabila i vlastního bratra."
Jenže fakt, že jsem to ve skutečnosti udělala on neví. Může se to o mě šuškat, můžou si mě spojovat s vraždami kde koho, ale nikdo neví, kdo ve skutečnosti byla má rodina, nebo kdo jsem byla já. Možná až na toho jednoho, který má na mou duši plný nárok poté, co mi zubatá udělá jednu velkou ostrou čáru přes rozpočet mého života.

"Však víš, jak miluju svou práci. Prachy k tomu beru jako příjemný bonus a také musím dbát o svou pověst. Proto neberu všechny kšefty, nejsem laciná a rozhodně se na rozdíl od tebe ptám na jména."
Zašklebím se na něj. Znát jméno klienta se mi už po několikáté vyplatilo, není nad to, když se vám ten idiot představí a pak se s vámi pokusí vyjebat. To se nevyplácí.
"Budeš mě chtít někde na střeše s odstřelovačkou nebo někde v davu?"
Jelikož mě bere jako zálohu, tak počítám spíš s tou odstřelovačkou, ale zeptat se musím. On je mozek, já svaly, takže ať si vymyslí ten plán, jak on uzná za vhodné. Plánování mu šlo vždycky líp.

"Mi povídej, ty vole..."
Odfrknu si, obrátím do sebe další sklenku a následně si vezmu jednu z Luckyn, kteoru si nechám podpálit.
"Ten tvůj zapík mě nepřestane fascinovat."
Prohodím jen tak se šklebem, který měl nejspíš představovat úsměv.
"Ale tak znáš to, moc práce. Ti lidi se v převážné většině případů nezabijí sami. Flákáním bych to nenazvala."
Objasním svou vytíženost. Pravdou je, že se snažím pracovat pořád, protože když se nudím, tak mě to pomalu zabíjí. Doslova. Jak si myslíte, že jsem si oddělala plíce, ledviny, játra... možná i něco dalšího.

Stejně jako taková otrava plynem
S Beth

"Ach ano. Dokud ti nepadne lidská maska." Zapomněl jsem dodat. Což o to. Už jsem se s pár démony setkal, co měly masku zbořenou. A nebyly zrovna dvakrát hezcí. Jenže i přes vědomí, že když se promění... to není zas dvakrát kočka. Se mi prostě líbí a musel jsem jí zalichotit. No ne?
"Ach... takže sedím s několika násobnou miss krásy v pekle. To je mi čest." Vykouzlím na své tváři úsměv. A víte... není nad to si po dobrém jídle zapálit. A tak si vytáhnu z kapsy kalhot tabák, papírky a filtry.
Takže si začnu spokojeně balit cigaretu.

"Wow?" Zopakuji po jejím, když je mi jasné, co bude následovat. Takové odmítnutí jeden pozná sakra hned. Ale zdá se, že nakonec jen dnes nemůže.
"Ty víš jak muže odmítnout... nicméně v tomto městě už nějaký ten pátek bydlím, takže jo... nehodlám toto město opouštět." Odpovím jí maličko se přitom mračíc.
Zvažujíc přitom jestli si do bytu nepozvu Eugenií. Na noční oplzlosti... nemůžu za to, že jsem teď nějaký nadržený.
Můj pohled se přesune na láhev, která ještě není úplně prázdná a tak rozliji nám dvěma po dvojitých panácích, aby se to vypilo a nenechávalo se tady nic. Mávnu na číšníka s úmyslem zaplatit a věnuji mu přitom velmi krásné dýško. Což tak nějak znamená, že jsem za tento večer utratil všechny peníze, které jsem si zaopatřil. Na druhou stranu zítra je zase taky den.
"Doprovodím tě domů. Vzhledem k tomu, že chci, aby nějaké příště bylo." Ne. Nemám v úmyslu o tom s někým debatovat. Rozhodl jsem se a nic na tom to nezmění.
Přiložím si k ústům cigaretu a zapálím jí zapalovačem, na kterém je patrné, že není obyčejný benziňák, skrz ty na první pohled nejen ozdobné ornamenty a modrý plamen.
"Víš co jsem říkal o těch, co jsou jako já... zabijáci ve stínech." Upřesním jí ještě své důvody.
Sice bych jí mohl sledovat ze stínů až k ní domů a nedávat o sobě znát... jenže toto mi přijde prostě jako lepší způsob. Mnohem lepší.

// Poznámka PJe, která pochopitelně byla opomenuta od samotného začátku. Z Ray cítíš něco zvláštního. Jako kdyby nebyl tak úplně čistý obyčejný človíček, ale něco víc. Jako kdyby mu v žilách kolovala i jiná krev. Nadpřirozená.

Nicky Střela a Ray Simons v akci

"Jo... jsem si tím sakra jistej. To je fuk, že to je můj fotr. Je to jenom o krvi. Vychovala mně ulice... a to nikdo nezmění." Pronese naprosto vážně.
"Nope... matka v tom prsty nemá. Mluvil jsem s nějakým chlapem. Neptal jsem se na jméno, když se mi nepředstavil. Proč taky? Takže pokud se moje matka nemění na chlapa po nocích či tak nějak... tak si nemyslím, že v tom má prsty... a i kdyby... Je to prostě kšeft jako každej jinej. No ne?" Ray vypadá, že o tom přemýšlel a rozhodl se. Bude to placený kšeft, tak proč ne. Možná se s ním ještě domluvit na ceně.
"Zaplatí za něj někdo čtyři tácy, jak jsem včera řekl. Rozdělíme si to rovným dílem. Prostě potřebuji zlohu." Jako kdyby ti snad četl myšlenky. Dva tácy nejsou vůbec málo. No ne? "Krom toho jsi tak nějak jediná, kterou už nějaký ten pátek znám a věřím ji. Navíc myslím, že si ti nějaký peníz hodí." Dodá a pak pokračuje v snídani.

"Kurňa... včera to byla jízda... chybělo mi to sakra. Stále ses někde flákala a nezvedala mobil. Ne, že by mne to překvapovalo. Ale prostě chybělo. S nikým jiným se tak dobře nechlastá, jako s tebou." Mrkne na tebe po notné chvíli Ray, který si sundá brýle. Vytáhne z kapsy krabičku cigaret Lucky Strike a spolu s ní následně černý black devilkový tabák, papírky a filtry. Smotne si jednu cigaretu. Podpálí jak tobě, tak sobě benzíňákem. Onen benzíňák nevypadá vůbec obyčejně a ten plamen taky ne. Nějaký modrý čarodějný oheň či něco takového. Na zapíku jsou divné ozdobné ornamenty, které určo nejsou ozdobné.
O Rayovi je známo, že má rád magické věcičky a je jejich sběratelem.