Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 01. listopadu 2015 15:52
nickystela268084851.jpg
Návrat z Wonderlandu

Čekal příliš dlouho... došla trpělivost...
Víc se v té myšlence neňimrám neb na to není čas. Zaplavila mě bolest z probodnutého stehna, ale nedonutila mě zastavit. Srdcový kluk neměl šanci. Když bojujete jeden na jednoho musíte si ujasnit jakou zbraň volíte a podle toho si hlídat vzdálenost. Je blbost tahat nůž tam kde se bude střílet, ale stejně tak je blbost mířit střelnou zbraní na někoho, kdo je moc blízko, umí běhat a je kurevsky nasranej, že vám vyignoruje i závažné a vlastně smrtelné zranění.

Dál třískám mrtvou hlavou o zem, ignorujíc křupnutí, které bylo dost hlasité, nevšímám si ani rozšiřující se rudé skvrny a čvachtavého zvuku při každém dopadnutí.
Náhle ucítím ruku na svém rameni, div nevyletím z kůže. Okamžitě za ní chytám s úmyslem přehodit nově příchozího přes sebe, ale něco... Něco mi to nedovolí. Ruku pustím, zklepnu ze sebe a otočím se na nově příchozí.
"Do hajzlu..."
Vyhrknu překvapením. Význam slov nějak proběhl kolem mě aniž bych si ho stihla nějak víc všimnout. Nemůžu spustit oči ze sebe sama v úplně jiné formě. Jsem to já, nepochybně ale... ty vlasy, zbroj, rohy a hlavně... křídla.
"C-co?"
Najednou mě objímá, nestačím před čepelí uhnout ač jí vidím. Prostě ve mě skončí, stejně snadno jako ten šíp. Neosvobodím Říši divů od Srdcové královny. Zase vyhrála. A opět jsem se zabila sama.

Probudím se se škubnutím a prudkým nádechem. Oči otevřu prakticky hned a snažím se co nejdřív zorientovat.
Cela. Zima. Pot. Bolest. Žalu-... bhgh.
Srát na všechno, ten žaludkový kotrmelec zapříčinil, že se kaviár s pečivem ženou zpátky ke znovushledání a tak vyletím z postele zaboříc hlavu do záchoda.
"Já vim, proč to nežeru."
Ucedím poté, co jsem míse sdělila vše potřebné, nechala onoho společníka aby se též vyjádřil a otřu si ústa. Teď by po pravdě trocha vody nebyla marná.
V chvíli, kdy mám tento problém za sebou, uvědomím si, jak šíleně se klepu zimou a o bolesti zad a hlavy nemluvím.
Nebyla by žádná novinka kdybych si v zádech zablokovala nějaký sval, ale naštěstí přes hlavu nejsem schopná tuto bolest vnímat v takové míře.

Seberu se ze země a vrátím se k posteli, abych se zabalila do deky, ale už si nelehnu.
Jsem v řiti. Jsem možná dost blízko smrti na zasraný selhání organismu a nemůžu nikomu věřit. Jsou ty sny vize? Touhy? Předtuchy? Nebo jen totální chaotický sračky?
Odplivnu si někam do rohu, následně sáhnu po placatce a napiju se, abych zahnala pachuť žaludečních šťáv.
"Nic moc."
Promluvím ke své kamarádce Brandy a raději ji vyměním za cigarety. Cítím se hrozně slabá, ale odmítám se vzdát.
Zapálím si, i když se klepu jak čivava. Zachumlám se do přikrývky, která zrovna dvakrát nehřeje, ale lepší, než drátem do oka a opřu se o zeď.
Momentálně hodlám dát prá cigaret a i přes svůj ne příliš dobrý zdravotní stav, pochodovat po cele. Dát si pauzu od spánku v naději, že mě bolest nesloží k zemi, aby mě následně pohltil spánek do svých útrob. Buď mi to vyjde, nebo ne. Volat si někoho na pomoc nejen, že nesmá smysl, ale hlavně po tom nijak neprahnu. Chci si poradit sama.
 
Vypravěč - 01. listopadu 2015 15:18
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Wonderland - Nicky a veverka v prdeli medvěda

"Proč asi? Zmizela si... čekal jsem příliš dlouho." Odpoví ti Luc-Kloboučnik, než zmizíš. Kde jsi to jen už slyšela?

A co se týče šípu, trčel ti v stehně, když jsi skočila po klukovi. Ač se snažil sebevíc bránit, tak to bylo marné. Byla si silnější díky svému šílenství.
Prokázal ti laskavost. Chcípl. I přesto si pokračovala ve svém šílenství. Tedy dokud ti někdo položil ruku na rameno. Ač toho někoho si neslyšela přicházet. Prostě se tam zjevil.
Avšak Šklíba to nebyl, ke tvému překvapení to byl naprosto někdo jiný.
Jako kdyby ses dívala do zrcadla, avšak viděla bys tam patrných pár změn. Dlouhé vlasy rudé jako krev, dlouhé až po pás. Tváře bledé jako smrt. A z hlavy vyčnívaly dva výrustky,rohy. Odění představovala kroužková zbroj a meč se houpal u pasu. Křídla, která předtí nebyla viditelná, se teď majestátně chlubila. Černá jako obsidián.
"Je to jen sen, Nicky Střelo. Probuď se!" I hlas byl tvůj, ale i přesto cizí.
Objala tě. Mohla sis všimnout, jak se čepel zaleskla, než si pocítila bolest, když ti dýka vnikala do těla.
Bylo tak nějak jasné, že toto prostě nerozchodíš.
"Naviděnou Nicky... ještě se uvidíme."

Horečka se tě stále držela jako klíště. V hlavě ti třeštilo, jako kdyby se trpaslík rozhodl si vzít přesčas a těžil v tvé hlavě drahkokamy.
Bylo otázkou zdali za onu bolest zad může ta tvrdá postel či něco jiného... a aby toho nebylo málo, tak se tvůj žaludek obrátil. Možná ti jen kaviár nesedl nebo za to mohla nemoc, která tě schvátila.
Naštěstí tu nikdo nebyl. Či při vší smůle? Byla si sama. Sama... samotinká.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 01. listopadu 2015 14:39
nickystela268084851.jpg
Wonderland - s veverkou si vytři prdel, medvěde!

Vůbec se mi nelíbí, že jde otevírat nějaké pomoci, ale než se stačím zeptat, koho tím myslí, když všichni ostatní jsou nahoře, leze k nám Kluk-Morgan s usmívající se Královnou-Beth.
Ta čubka! ... Ne, moment ... Ten zkurvysyn! Vylejvá si tu srdce aby mě oblbnul pěknejma řečičkama a teď tohle?! A já pitomá mu na tu nádhernou iluzi skočim. Zase! Nidky to neskončí... Všichni se se mnou jen hrají.
"Parchante!"
Zavrčím na Kloboučníka-Luce a nelze ignorovat, že na mě míří Srdcový kluk lukem. Potřebuji zbraň. Nemám nic jiného než to, v tom tkví mé umění. Bez toho jsem... Nic.

"Proč zrazuješ ty?!"
Vykřiknu na něj, když s královnou odchází a nechává mě Klukovi na mušce. Do teď jsem se nehla, krom pár vzteklých rozhození rukama. Nečekám, že nějaká odpověď přijde, ale před bolestí z té zrady se zatvrdím a své srdce obeženu vysokou zdí. Není žádná bolest, žádný pláč, jen čirá zlost. Ať si mě Morgan klidně zastřelí, ale vezmu ho s sebou.
Ještě mám hlavu otočenou k Lucovi, když se mé tělo dá do pohybu k Morganovi, následně se dívám, kam vlastně běžím a vidím svištící šíp proti mě. Nepokusím se uhnout, buď mě zastřelí a bude konec, nebo mě chce jen zastavit a zpacifikovat pro další účely své nadřízené.

Vzdálenost mezi námi není velká a on zvolil druhou možnost. Hlupák. Než stačí zasadit druhý šíp, prostě a jednoduše na něj skočím, snažím se ho udeřit do hlavy pěstí, nebo ho prostě chytnu za hlavu a prásknu s ní o zem. V záchvatu zuřivosti, ve spletenci rukou a nohou, v chaosu dvou těl. Nepřemýšlím. Hlavou mi rezonuje jediné.
Zabít, zabít, zabít...
Jsem nasraná, peklo v očích a chci zbraň. Jeho zbraň. Střelnou zbraň. Nikdy nemine, říkáte? Fajn. Bude to tak snažší. Chci ho!
Kdo ví, zda si při snaze o rozmlácení Morganovi lebky náhodou nepředtavuji hlavu zrádce. A já kráva tu viním Raye. Ray je možná parchant, ale ... je to ... přítel.
"Chcípni! Prokaž mi laskavost a prostě chcípni!"
Křiknu na Morgana, během našeho souboje na zemi a i kdybych mu hlavu o zem rozmlátila, nejsem ve stavu, kdy bych byla schopná toho nechat hned, i kdyby už se dávno přestal hýbat.
Nedostaneš mě...
 
Vypravěč - 01. listopadu 2015 13:54
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Wonderland - Měla sis koupit veverku, Nicky!

"Rozumím!" Prohlásila královna. A co se týče králíka, tak u sebe naprosto nic neměl. Ale naprosto vůbec nic. Byl neozbrojený, vyděšný... když si z místnosti odcházela následujíc Luce-Kloboučníka.
Ten běžel dolů ze schodů. Sem tam se ohlédl, jestli jej náhodou sleduje. Následně se zastavil u hlavních dveří, které následně otevřel. Zhluboka se nadechl a vydechl.
"Nejdřív otevřu naši pomoci, která přišla." Prohlásil a s tím otevřel dveře.
Aby tak dovnitř vpustil prve Srdcového kluka, který už měl připraven luk s šípem k možnému použití a v jeho závěsu stála Srdcová královna. Ve chvíli co tě spatřila na své tváři vyzkouzlila úsměv na tváři.
"Děkuji, věrný... přivedl si jí sem. A teď ještě mi řekni, kde je ten meč." Královna Beth se zdá být velmi spokojená. Kloboučník se ukloní. Na jeho tváři je znatelný fanatismus. On je teď ten zrádce?
"Následujte mne." Prohlásí a poté se zarazí, když si tě všimne. Srdcový kluk v případě nějakého tvého pohybu, reagoval a to výstřelem. Však ne, aby tě zabil, spíše zastavil či něco takového. Nikdy nemine. Tak to bylo řečeno v předchozím snu. Že?
"Co bude s ní?" Zeptá se s jistým zájmem zrádce, který o tebe zavadí pohledem než se vydá po schodech nahoru v doprovodu královny.
Kluk zůstává s tebou. Aby tě zabavil... jim tak dal možnost konat. Bouře se blíží a kdo ví co s ní... Zrádci jsou v pevnosti a pustil je Kloboučník, který jim má v úmyslu předat jedinou pořádnou zbraň pro boj... To není zrovna nejlepší den. Kdy si však nějaké dobré dny měla?
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 01. listopadu 2015 12:22
nickystela268084851.jpg
Wonderland - veverky se mstí!

Zdá se, že oba máme s Kloboučníkem podobný problém s vyjadřováním. Inu... stane se. Jsme šílení, normálové nás nepochopí.
Šklíba vysvětluje, ale já jsem u Králíka a nechávám si vysypat jeho kapsy na stůl. Nestačí to, měl něco v ruce... všitá čepel v rukávu? Byl to jednoduchý a rychlý pohyb, připravený... Vybavuji si tu scénu jako by se odehrála před okamžikem.
Aniž bych mu cokoli řekla, vyhrnu mu rukávy obleku, abych prozkoumala i je.

"Měla jsem vizi... než jsem sem přišla... A Králík nás v ní zradil. Potřebovala jsem se ujistit, výsosti."
Odvětím zmatené královně.
Kloboučník naléhavě naruší naše malé osahávací řádění a tak, ať něco najdu či nikoli běžím za ním. Má slova by měla můj čin řádně ospravedlnit. Pokud nic neměl a vskutku zde zrádcem není, na omluvy bude čas později. Ale pokud jsem nějakou čepel odhalila, věřím se Kocour s Královnou a dalšími tvářemi známých jsou na tolik schopní. aby se o něj násležitě postarali. Mě je potřeba jinde.

 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 01. listopadu 2015 09:18
ikonka305885004063.jpg
Ale, mami, já chci zachránit svět!

Zachary zase bručí. Zdá se, že to dělá dost často. Nemám ani čas, nějak ho uklidnit, zmírnit jeho bručivost, protože na mě spustí Bastet a podle toho, jak se tváří, to vypadá, že nebude o tom diskutovat. Ale copak já můžu si jít dát pár hodin spánku, když Morgana má klíč a Můrák jí řekne, že umím i slovo moci?

"Díky..." řeknu ještě k Zacharymu, když se zvedne a jde pro kabelku. Je pro mě důležitá. Všechno v ní. Nespouštím oči z Bastet. Čekám až budeme samy, abych jí mohla oponovat.

"Bastet," řeknu s lehkým povzdechem po té, co mě zpéruje tím, že jsem matka a mám zodpovědnost za dva. "Jsem těhotná asi tak 24 hodin maximálně. A Eden je v opravdu velkém nebezpečí. Musím se aspoň pokusit s tím něco udělat. Jsem ... tak trochu jediná, kdo se může Morganě postavit, aniž by ho na místě zabila. Já vím, že to myslíš dobře, ale mě vychovávali k tomu, abych nehleděla jen na sebe... Já si vážně cením toho, že máš starost, vážně... "

Já vlastně ani nevím, čím dalším bych ji měla přesvědčovat, aby mě pustila ven. Připadám si jako malá, která se musí zpovídat matce, proč chce tam a tam. Povzdychnu si. Chvilku mlčím. Ano, ráda bych si lehla a pečovala o sebe i dítě, ale mé svědomí mi to nedovolí. A pak přijde pizza. Další záchrana v podobě Zacharyho s pizzou.

"Páni... voní dobře..." zkusím změnit téma, než Zachary znovu odejde a my tu opět zůstaneme samy.

 
Zachary Cooper - 31. října 2015 23:56
danielditomasso077256.jpg
Čarodějčin pokec s bohyní u mně

"Ale takto nemyslím..." Maličko zavrčím, víc nech bych chtěl. Nemám rád, když někdo zlehčuje situaci a vím co vidím. Nevypadá vůbec dobře a sakra tady hazarduje se zdravím. Nevím proč... ale mám potřebu jí prostě chránit. Možná za to může ten proklatej sen... nebo se to tak skutečně stalo?
Stolek tu pochopitelně je. Dělal jsem ho sám. Zlaté poctivý ručičky. Tak nikdo nikoho neošidí.
"Ne. Vyspíš se potom, co se najíš až dojede ta pizza." Pronese naprosto vážně Bastet, až mně vlastně naprosto překvapí a tak překvapeně hledím na Bastet, která naprosto vážně hledí na čarodějku. Povím vám... to je opravdu zajímavé.
Kabelku... kabelku? Sakra nechal jsem jí v autě. Povzdechnu si. Vstanu, abych pro ní mohl dojít do auta.
"Nope... nechal jsem jí v autě." Hlesnu, co si nazouvám boty. Hrábnu do kapsy a natajňačku si beru cigarety se zapalovačem z kapsy bunndy. Přiložím si do úst jednoho velblouda a zapálím. Vdechnu kouř do plic.
Mezitím co odemykám auto, abych z něho vylovil tu plamennou hůl a kabelku. Vlastně... i přemýšlím nad tím, že bych tam tu plamennou hůl nechal. Abych se pro ní mohl vrátit zpátky. Nicméně to už je teď tak nějak jedno. Dokouřím tuto cigaretu a potom půjdu hned do koupelny si propláchnout pusu a umýt ruce. Bastet si totiž myslí, že jsem s kouřením přestal. Přestal... asi tak na den a pak si řekl, že ne... nedávám to. Jsou to staré zvyky, kterým se prostě nedá odnaučit. Kouřím jako fabrika od svých desíti let. Kdy by bylo vlastně naprosto drsný, kdyby Kouzelný Zachariáš kouřil. I když mi to ze začátku vůbec nechutnalo... tak nějak jsem tomu přišel na chuť a jak vidíte... nejsem schopen se toho zlozvyku zbavit.

"Nic takového. Zůstaneš tu přes večeři a přespíš tady. Jinak mu to řeknu." Prohlásí naprosto vážně Bastet, která na tebe upřeně hledí a v jejiž očích se zableskne.
Zdá se, že to myslí naprosto vážně.
"Sice se známe teprve chvíli... ale uvědom si sakra, že jsi teď matkou... že zodpovídáš nejen za sebe, ale za to dítě. Tak koukej dbát na sebe. Jasný?!" S tím dopije skleničku a přejde pro další.

Já se mezitím venku potkám s donáškou pizzy, která byla objednána. Ještěže u sebe pořád nosím peníze, takže to pěkně zaplatím a převezmu tři krabice, v nichž se ukrývají samé dobré věci. S tím odemknu dveře a vejdu s donáškou, kapelkou kterou mám přehozenou přes jedno rameno a v tom druhém mám přitisklou plamennou hůl. Zamknu za sebou a hned dojdu do obýváku, abych položil na stůl jídlo.
Tu podivnou atmosféru, která tady panuje cítím... ale nějak se k tomu nevyjadřuji. Položím věci na stůl a rychle se přesunu do koupelny. Tak nějak je mi jasné, že Bastet ví, že jsem si byl i zapálit. Co už... i takové věci se stávají.
 
Vypravěč - 31. října 2015 22:17
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Nicky ve Wonderlandu

"Ach tak." Prohlásí královna a vůbec nevypadá, že by tomu nějakým způsobem poruzumněla. Šedivák si povzdechne.
"Byly jsme napadeni Srdcovou královnou, vaše veličenstvo." Vysvětlí jí. Zdá se, že královna pochopila, co se děje.
Ovšem než stačila cokoliv říct, tak si oslovila Králíka. Nechápavě se na tebe podíval.
"Alenko?" Stále na tebe hledí nechápavě.
"Zbraně nemám. Pouze své hodinky." Rezignuje a ukáže své kapsy. Dokonce se nechá prohledat Šklíbou, který u něj naprosto nic neobjeví.
"Co se děje?" Dožadovala se odpovědi královna, která naprosto nechápala celou situaci, která se děla. Všichni byly tak nějak z toho mimo.
"Vidíte? Zbraně nemám!" Prohlásí Králík, obsah jehož kapes se nachází na kulatém stole a nic z toho se nezdá jako zbraň. Tím pádem ona vize, která se ti zdála... byla pravděpodobně chybná.
"Dost! Ta mlhla se blíží! Útočí!" Křikne zoufale Kloboučník, který se vydá ven ze dveří.
"Alenko... se mnou... Šaršoun." Prohlási k tobě, když se hnal z místnosti ven.... nechávajíc tak všechny i Králíka Raye.
Budeš ho následovat a nebo hledat zrádce? Pokud tedy nějaký zrádce je.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 31. října 2015 19:24
nickystela268084851.jpg
Wonderand - průser na obzoru

"No to rozhodně není."
Přivědčím. Nelíbí se mi to, ale naše královna by mohla mít nějakou odpověď. Doufám v to.
"Mě povídej."
Dodám se známkou své staré cyničnosti. Ještě před chvíli si jeden vzchutnává romantický okamžik na balkoně a následně je nucen přepnout do módu "řešíme průser, city stranou". Jestli mám strach? Kurva jo. Nechci aby tu kdokoli přišel k úhoně.

Řítíme se palácem a div nestrazíme sluhu, který se mi v zápětí klaní.
"Díky."
Houknu jen tak přes rameno a víc mu nevěnuji pozornost. V hlavě mám ten mrak, který se k nám žene.

Místnost u kulatého stolu nijk neprohlížím, ale očima přes známé tváře rychle najdu královnu a mezitím Luc vychrlí svá slova, která zrovna má na jazyku, ale neformuluje to zrovna nejsmzsluplněji.
"Chce říct, že... prostě se sem žene temný kouř a asi je od tý Srdcový mrchy."
Vyhrknu pro změnu já a pohled padne na Raye v bílém. Okamžitě se mi vybaví jak podřízl Šediváka, jako by to byla nějaká vize.
"Králíku..."
Oslovím ho a jdu k němu.
"Máš nějaké zbraně?"
Ne, nehodlám nic ponechat náhodě. Ačkoli mám Raye určitým způsobem ráda, tady vím, že byl schopen nás zradit a nechci si nechat vrazit kudlu do zad.
Přijdu k němu dost blízko na to, abych případně měla možnost po něm drapnout, kdyby ho napado utíkat a následně mám v plánu ho trochu prošacovat, než se bude řešit co s tím mrakem.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 31. října 2015 18:57
ikonka305885004063.jpg
Pokec s bohyní

"Díky," řeknu ještě, když mě ujistí, že Zacharymu nic neřekne. Sice nemám zatajování věcí moc v oblibě, ale vážně nechci, aby si myslel, že teď už automaticky se musí ke mně a dítěti hlásit, tak jak to bylo v tom snu. Navíc by mohl přijít k újmě kvůli mě a to nemohu dopustit. Ani jeho ani Bastet do toho nechci zatahovat.

Vezmu si od něj lektvar a přikývnu.

"Jo, to už jsem dneska slyšela... Díky," poděkuji i jemu a rychle do sebe obrátím ten lektvar. Nechci spoléhat na to, že bude tak dobrý jako ten Havranův.

Zacharyho starost je dojemná. Skoro se podobá střípku z té vize. Vím jistě, že to není špatný člověk, i když trochu neomalený, jak jsem sama už zjistila v autě.

"Přežiju to a neumřu ti tady na gauči, neboj,"
usmála jsem se krátce na něj a položím opatrně nádobu na lektvar na stolek, je-li tam nějaký. "Vyspím se pořádně až zjistím, kde je brána do Edenu, všechny tipy jsou vítány... A ... potřebuju zavolat starostlivému příteli, aby věděl, že na polévku přijedu později. Kabelku... jsi mi vzal taky dovnitř?" optám se.

I kdybych nehodlala Šediváka informovat jen o tom, že jsem v pořádku, tak ho musím požádat o laskavost. Jednu z těch posledních, než zmizí v lesích v Kanadě. Aby se poptal po Edenu, zavolal Luciferovi nebo jinému známému, který by aspoň mohl tušit. I kdybych se odvážila k Mordecaiovi, tak netuším, jak bych přežila setkání s Islingtonem bez Chrise. No jo, život bez anděla strážného je těžký.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.23299098014832 sekund

na začátek stránky