Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Pravda s ručením omezeným
Ukončená jeskyně!
Družina
družina zatím neexistuje
| |||
 | Wonderand - průser na obzoru "No to rozhodně není." Přivědčím. Nelíbí se mi to, ale naše královna by mohla mít nějakou odpověď. Doufám v to. "Mě povídej." Dodám se známkou své staré cyničnosti. Ještě před chvíli si jeden vzchutnává romantický okamžik na balkoně a následně je nucen přepnout do módu "řešíme průser, city stranou". Jestli mám strach? Kurva jo. Nechci aby tu kdokoli přišel k úhoně. Řítíme se palácem a div nestrazíme sluhu, který se mi v zápětí klaní. "Díky." Houknu jen tak přes rameno a víc mu nevěnuji pozornost. V hlavě mám ten mrak, který se k nám žene. Místnost u kulatého stolu nijk neprohlížím, ale očima přes známé tváře rychle najdu královnu a mezitím Luc vychrlí svá slova, která zrovna má na jazyku, ale neformuluje to zrovna nejsmzsluplněji. "Chce říct, že... prostě se sem žene temný kouř a asi je od tý Srdcový mrchy." Vyhrknu pro změnu já a pohled padne na Raye v bílém. Okamžitě se mi vybaví jak podřízl Šediváka, jako by to byla nějaká vize. "Králíku..." Oslovím ho a jdu k němu. "Máš nějaké zbraně?" Ne, nehodlám nic ponechat náhodě. Ačkoli mám Raye určitým způsobem ráda, tady vím, že byl schopen nás zradit a nechci si nechat vrazit kudlu do zad. Přijdu k němu dost blízko na to, abych případně měla možnost po něm drapnout, kdyby ho napado utíkat a následně mám v plánu ho trochu prošacovat, než se bude řešit co s tím mrakem. | ||
| |||
 | Pokec s bohyní "Díky," řeknu ještě, když mě ujistí, že Zacharymu nic neřekne. Sice nemám zatajování věcí moc v oblibě, ale vážně nechci, aby si myslel, že teď už automaticky se musí ke mně a dítěti hlásit, tak jak to bylo v tom snu. Navíc by mohl přijít k újmě kvůli mě a to nemohu dopustit. Ani jeho ani Bastet do toho nechci zatahovat. Vezmu si od něj lektvar a přikývnu. "Jo, to už jsem dneska slyšela... Díky," poděkuji i jemu a rychle do sebe obrátím ten lektvar. Nechci spoléhat na to, že bude tak dobrý jako ten Havranův. Zacharyho starost je dojemná. Skoro se podobá střípku z té vize. Vím jistě, že to není špatný člověk, i když trochu neomalený, jak jsem sama už zjistila v autě. "Přežiju to a neumřu ti tady na gauči, neboj," usmála jsem se krátce na něj a položím opatrně nádobu na lektvar na stolek, je-li tam nějaký. "Vyspím se pořádně až zjistím, kde je brána do Edenu, všechny tipy jsou vítány... A ... potřebuju zavolat starostlivému příteli, aby věděl, že na polévku přijedu později. Kabelku... jsi mi vzal taky dovnitř?" optám se. I kdybych nehodlala Šediváka informovat jen o tom, že jsem v pořádku, tak ho musím požádat o laskavost. Jednu z těch posledních, než zmizí v lesích v Kanadě. Aby se poptal po Edenu, zavolal Luciferovi nebo jinému známému, který by aspoň mohl tušit. I kdybych se odvážila k Mordecaiovi, tak netuším, jak bych přežila setkání s Islingtonem bez Chrise. No jo, život bez anděla strážného je těžký. | ||
| |||
 | Čarodějka na návštěvě "V pohodě, přátelé mi mohou tykat." Vykouzlí na tváři úsměv Bastet. Sám jsem tak nějak překvapený tím, že hned Bastet přijala Sierru, jako kamarádku. Toto jsem vážení opravdu nečekal. Překvapivé. Velmi překvapivé. "Uklidni se. Měla bys být v klidu a odpočívat... už kvůli dítěti." Dává pořádný důraz na slova a myslí to naprosto vážně, stále však tiše, abych náhodou něco z toho neslyšel. Já jsem si v kuchyni broukal nějakou písničku, k té hrající chill out hudbě a rezignoval, co se týče odpouslouchávání. "Dobře. Neřeknu mu nic. Slibuji." Povzdechne. Protočí oči v sloup. "Nejedla? Jak je to možné? Dávej na sebe pozor, děvče. Prosím!" S tím nadiktuje nějakou pořádnou pizzu. Lektvar je hotový, takže jej naliji do hrníčku. Otevřu zavřené dveře a vejdu dovnitř. Směřuji to přímo k Sieře, které podám lektvar. "Vypij to... dokud je to horké, jinak se to potom nebude dát vůbec pít." Poradím ji z dobrého srdce, když se následně posadím křeslo naproti pohovky. Mezitím, co Bastet doobjednává pizzu. Rozpačitě pohlédnu na Si, která se nezdá být v pořádku. Nebo se mi to možná zdá? Kdo ví. "Jsi v pohodě? Měla by sis lehnout. Mám tu volný pokoj pro návštěvy." Navrhnu jí. Aniž bych přitom věděl proč. Možná z důvodu toho snu. Kdo ví? A tak či tak... tiše vyčkávám na odpověď na mou otázku a uvažuji nad tím, jestli mám čisté povlečení. | ||
| |||
 | Nicky ve Wonderlandu "Nemám ani nejmenší tušení, co by to mohlo být. Nicméně to není zrovna nejlepší znamení." Odpoví ti Kloboučník, když se dostanete do patra, kde jste opouštěli královnu "Jenže všechno je to neskutečně rychlé." Zavrčí naštvaně, procházejíc dlouhou chodbou a míříc skoro ke konci. Chytne za kliku a div nevrazí do sluhy, který měl v úmyslu vejít ze dveří. Sluha by Kloboučníkovi možná něco sdělil, ale ve chvíli, co pohlédl na tebe... tak sklapl. Uklonil se. "Vítejte zpátky paní..." Klaní se po celou dobu než zmizí vašeho obzoru. Vejdete do místnosti v jejíž středu je velký kulatý stůl, plný různých ornamentů a znázorňujících obrazů. U stolu sedí královna, Šklíba - Šedivák, pár dalších známých tváří... a dokonce i Králík - Ray sledující zaujatě kapesní hodinky. "Srdcová královna! Mrak!" Vychrlil Luc-Kloboučník, aniž by jeho řeč pořádně dávala smysl. Všichni se nepochopeně podívají na Luce - Kloboučníka, který se zarazí a začne přemýšlet nad tím, jak to nejlépe vysvětlit, co se vlastně děje. | ||
| |||
| Wonderland, změna scény Je nezvyklé vidět, že pro někoho nejsem jen špína a nepovedený spratek. Můj Luc se také takhle dívá, jenže tam ... nemůžu. Kdykoli se tak podívá, schovám se za své bariéry, nepustím ho k sobě. Nejsem toho schopná. A tady? Když mi svým osobitým způsobem vyznává lásku sám Kloboučník a celá Říše Divů mi může ležet u nohou... Líbí se mi to. Moc se mi to líbí. "Zůstanu, pokud budu moci." S tím jeho ruku lehce stisknu zatímco se mu celou dobu dívám do očí. Nesmím zapomenout, že to je jen sen... Napadne mě, ale na to nejspíš začíná být příliš pozdě. Proč se tu náhle nebojím dotýkat se? ... Protože zapomínám, na všechno, co se mi přihodilo. Zapomínám kým, jsem. Jenže pak náš okamžik přeruší blesk. Ohlédnu se a vidím temnotu v podobně hustého mrakového dýmu halící krajinu a onen krásný výhled. Magická bouřka blížící se závratnou rychlostí. "Jdeme." Ani já na nic nečekám a Kloboučníka následuji okamžitě, jakmile se pohnul ke schodišti. "Víš, co to je?" Zeptám se po cestě. | ||
| |||
 | Aby ne, koukat na minulost je strašná otrava ~Ray~
Nahnat si dalšího kolouška, abych pak nesmutnila, až mi Šedivák odejde. Musela jsem však uznat, že tento koloušek má ostré zoubky a drápky, což se mi na něm líbilo ještě víc. Měla jsem tu takové malé dobrodružství. Lovec a démonka, přesněji řečeno lovená. Lovil mne i jiným způsobem a v jeho případě jsem na vějičku ráda přišla. Ale říkat mu to nebudu. Známe muže a jejich nekonečné ego. Mohla by mu z toho bouchnout hezká hlavinka.
Usmála jsem se a bylo nám přineseno jídlo. Vonělo to krásně. Tohle v pekle nemáme často. Vzala jsem burger do rukou a zakousla jsem se. Byla to vážně lahoda. Ani kapka šťávy či mastnoty mi neulpěla na tváři. I prsty jsem měla stále dokonale čisté. Ne, repelent na Burgery to není. Ale podle některých hostů tady by byl potřeba. „Až démonicky boží,“ ušklíbnu se. Všimla jsem si, že se i lovec baví a jeho uvolnění mne potěšilo, ač jsem to navenek nedala znát. Potřebovala jsem nějaké odreagování a on byl výtečný v tomto ohledu.
Namotala jsem si vlas na prst a zavířila dlouhými řasami. „Bořím všechny mýty o děsivých démonech.“ A to neznáš mou druhou stránku, zlato. A nikdy nebudeš. „Sem tam máme v pekle soutěže Miss krásy.“ Prohrábla jsem si vlasy a tím říkala, kdo to asi tak vyhrává.
"Nechtěla bys přijít na jiné myšlenky... třeba u mně v bytě?" Bouchněte šampaňské a nějaký ohňostroj. Sakra, jasně že chci! Ale… sakra! Blížila se hodina, kdy se vydám k sobě domů a k Šedivákovi. Nemůžu propásnout jeho poslední sbohem. Mohla bych být příšerná mrcha, ale nejsem Střela. Tohle bych si nikdy neodpustila. Navenek jsem nedala své rozpoložení najevo. V tom jsem vážně dobrá. „Wow,“ opřu se o dlaň a nakloním se o trochu dopředu. „Ty víš jak ženu navnadit. Pro mou smůlu si tvou přítomnost budu moct užít někdy jindy. Doufám, že město hned tak neopouštíš.“ | ||
| |||
| Wonderland - kde je všechno možné Nicky V jeho očích se odráží to, co se odráželo v těch Lucových. Ten jasný fakt, co pro něj znamenáš. Ten fakt, co pro někoho znamenáš. Naprosté vše. "Nemáš zač." Zašeptá tiše Luc-Kloboučník, který chvíli hledí také do dály. Mlčky. Proč kazit tuto chvíli zbytečnými slovy? Vždyť záleží na tom, co je teď a tady. Čas se tu zastaví. Tady může. Jste přeci ve Wonderlandu. Řiši Divů stvořenou jen a jen pro vás. Vy určujete podmínky. Vy určujete vše. "Víš, Alenko... když jsi zmizela. Myslel jsem, že už tě nikdy neuvidím. Uvědomil jsem si, co všechno pro mne znamenáš." Musel to prolomit. Ono krásné ticho a pohled na krajinu. "Já... jsem ztratil srdce, šlo tam kde ty... a ty se vrátíš a ono stále není mé." Odmlčí se. Je jasné, co tím chce říct. Pohladí tě po ruce. Smutně se usměje. "Opustíš mne zase?" Položí ti otázku a sklopí pohled. "S tebou se cítím být zase já." Nic netrvá věčně a na vzdáleném hroizontu se zablísklo. Velký mrak pomalu zahaloval krajinu a nesl s sebou ne zrovna příjemný pocit. Bouřka, která se blížila nebyla obyčejná, bylo v ní něco zlověstného, až magického. ¨ "Srdcová královna." Pronesl Luc-Kloboučník. Výraz v jeho tváři se proměnil. V očích se zablesklo. Touha bojovníka po boji. "Musíme to oznámit, královně." S tím tak nějak nečekal na tebe a vydal se po schodech dolů. Tam, kde by se Srdcová královna měla nacházet. | ||
| |||
| Wonderland, kéž by skutečný... Moc se nerozhlížím, ale stejně mě kouzlo tohoto místa pohlcuje a říkám si, kolik sluhů tu asi tak denně pobíhá, aby to bylo tak nablýskané. U toho poslouchám čarodějnou královnu v bílém. Meč... Vážně?! Tak, kdo se mnou doufal v něco jiného? Dobře, nehlaste se všichni. Chtěla jsem namítnout, že nemájm hlad a radši bych hned do akce, ale to mě osloví Luc-Kloboučník. Alenka... Nicky. Nicky. Alenka... Alenka! Pohlédnu na královnu a po jejím kývnutí se vydám za Kloboučníkem. Jdeme po schodech a já si připadám jako by mi bylo zase třináct, cupitala jsem rodinným sídlem, nic mě netrápilo a měla jsem pohádkový život. Jenže pak se všechno posralo... Tady ale ne. Tady jsem Alenka. Musím se nad tím pousmát. Žádná Nicky a její podělaný rodinný vztahy. Tady mi nehrozí žádné nebezpečí, stačí jen zklikvidovat Srdcovou královnu a pak... "Páni..." Vydechnu nad tím výhledem užasle. Je to nádherné. Nikdy jsem nic podobného neměla možnost vidět a i kdyby, asi bych si nedovolila dát to tak otevřeně najevo. Když však Alenka zvítězí nad královnou, musí se vrátit do svého světa. Za rodinou... Já ale nemám rodinu, za kterou se vrátit. Mohla bych tu zůstat? Když hledím do Lucových očí, do Kloboučníkových očí, říkám si, že ten pocit z mladšího věku, kdy se se mnou ještě nic neposralo, by mohl umožnit spoustu věcí. Může za tu odvážnou myšlenku kouzlo okamžiku? Světa? Pohádky? Výhledu? Jeho očí? Je jedno jak to nazvete, ale natáhnu k němu ruku a opatrně ho za ni vezmu. "Je to nádherné." Přisvědčím. Jestli mám svůj psychický blok i tady a teď, jistě se ozve, ale vzhledem k tomu, jak se teď cítím jinak, si myslím, že bych tu mohla fungovat normálně. "Děkuji." Šeptnu dodatečně a zahledím se do dáli. | ||
| |||
| Na návštěvě u bohyně a čaroděje Bastet a okrajově Zachary Po jejím představení se na chvilku odmlčím. Dneska poznávám samé zajímavé tvory. "Páni, vážně? To je úžasné... Teď mám špatný pocit, že ti tykám..." řeknu s úsměvem. Potkala jsem dneska samotného Lucifera, co mě naučil slova moci, moje matka je Morgana la Fey, ne nemám nejmenší důvod Bastet nevěřit, že je tím, kdo říká, že je. Nevím, proč do mě vkládá tolik nadějí ohledně změny Zacharyho, nebo toho, že bych mohla být jeho přítelkyně. Zřejmě to asi bude takový Cassanova, jako byl Chris. Nevím, jestli se mi chce vkročit do stejné řeky, i když mi to ten sen ukázal. Když ale zmíní to dítě, zarazím se a můj úsměv zmizí. Ne, ne, ne, tohle nemohla být pravda. Spala jsem s ním včera! Předevčírem? I tak! To není možné. Určitě jsem i lehce pobledla. Vzala jsem rychle Bastet za ruku, aby mi neutekla. "Prosím tě... neříkej mu to. Ano? Sama jsi říkala, že je záchranář a kdyby tohle věděl... myslím, že by si myslel, že je povinován k něčemu, co vlastně dělat nemusí..." řeknu jí naléhavě a lehce přidušeným hlasem. "Já..." Hledám slova a netuším moc, jak to vysvětlit. "Nechápej mě špatně, jen ... všechno je to mnohem komplikovanější. A věř mi, jindy bych z toho skákala radostí, ale teď... " *Se mně pokouší mučit babička toho nějakého dítěte a otce toho dítěte jsem poslala na druhý konec světa.* Zavrtím hlavou se smutným úsměvem. Snad to pochopí. A neřekne mu nic. Vize se nemusí vyplnit. Nebo tomu aspoň věřím. A nechci, aby si myslel, že se teď musí stát tím náhradním otcem. Pokusím se tak nějak z toho sebrat a nesahat si na břicho. Je to hůř uvěřitelné než to, že tady přede mnou sedí bohyně. "Ráda bych asi tu rychlejší. Nejedla jsem už... ani nevím jak dlouho..." odpovím a stáhnu od ní ruku a pousměji se. Trochu. Ostýchavě. Netuším, jestli jsem si tím nezkazila u ní ten dobrý start. | ||
| |||
| V mém domě Sierra "Takže on tě zachránil. To je celý on. Pan záchranář." Lehce se nad tím pousměje a mávne rukou, jako kdyby chtěla zahnat nějakou mouchu. Jestli jsem to slyšel. Ano? Ano a ještě jednou ano. To prostě nejde. Ale lektvar se musí vařit, míchat a takové věci, takže se soustředím raději na to. "Nestačil říct? Ach... samouk... a péct? To zní dobře." Je vidět, že na první se tak nějak zarazila. Jako kdyby byla zvyklá na to, že jí všichni hned poznají podle jména. "Jsem staroegyptská bohyně a žiju tady už hooodně dlouhou dobu. Obešla jsem snad celičký svět. Někde se zdržela a někde zas ne. A teď jsem se rozhodla zabydlet u bručouna a lést mu na nervy." Přestaví se na oplátku tobě. Když mi něco takového vyprávěla, zíral jsem na ní neschopen slova a nechal si to asi pětkrát zopakovat, stejně tolikrát a možná i víc jí donutil, aby se proměnila v kočku a zase zpátky. A ona to se smíchem udělala. "Marně se mu to snažím říct, ale on prostě neposlouchá. Tvrdohlavý pán. Možná se ti s ním podaří víc hnout, než mně." Foukne si do neposlušných vlasů, ve snaze je dostat pryč z tváře. Nakonec rezignuje a dá si je jednou rukou za ucho. Vzhledem k tomu, že tě předtím pohladila či se tak nějak dotkla, se na chvíli zarazí. Na její tváři se objeví zvláštní úsměv a poté na tebe pohlédne. "To nebude. Nikdy jsem nezařadila do ztracených případů... ale teď zpátky tobě děvče. Víš, že jsi v tom? Vážně? Skutečně. Čestné bohyní." Dá ruce v přísaze a u toho posledního na tebe mrkne. Pak se lehce zamračí. "Máš hlad? Musíš mít strašný hlad? Zavolám pizzu. Vím o jedné dobré a o jedné, která tu bude coby dup. Jakou pizzu by sis dala?" Zeptá se. Mezitím co dojde k mobilnímu telefonu, naťuká číslo a s ním u ucha začne pochodovat. "Teď, když je bručoun v kuchyni, tak mu tam nevkročím. Ještě by mne hnal vidlema." Pronese než spustí objednávku. Vzhledem k tomu, že si dávám pořád tu stejnou pizzu mi objedná bez problému. Nemůžu za to, že mi chutná. Ha! Já to o tom těhotenství říkal a ona mne neposlouchala. Kdo ví kým se nechala zbouchnout, že to je tak rychlé... ale zdá se, že to obyčejný člověk nebyl. | ||
260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 65 4 3 2 1