Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Vypravěč - 27. února 2023 22:41
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Sandman
Zuli

”Myslím, že to stále chápeš špatně, drahá Azulo. Abys mohla nejdříve někoho zachránit, tak musíš zachránit sama sebe. Měla bys být schopná odpovědět na otázku: Kdo jsi? To je ta opravdu ta nejtěžší otázka na kterou nikdy neexistuje jednoduchá odpověď.” Pokusí se ti po svém ukázat tu správnou cestu.

”Pokud si to skutečně myslíš, tak je to opravdu velmi smutné. Nicméně lidé také mnohdy chtějí víc, aniž by si uvědomili, že to potřebné mají právě na dosah ruky.”

Když vyslovíš ona slova, tak se na jeho tváři objeví úsměv. Úsměv, který je balzámem pro bolavou duši.
”Nyní bych řekl, že jsi opravdu na správné cestě.”

Nad tvou otázkou se zamyslí a následně pokrčí rameny.
”Pokud si to opravdu přeješ, rád ti tvé přání splním. Ovšem musíš počítat s tím, že v tom budou zahrnuty i ty nepříjemnosti, které si ti možná ještě stanou. Pokud i přesto o to stojíš, tak budiž, nechť se tvé přání stane.”

Pohladí bájné zvíře po jeho peří a věnuje mu pohled naprosto hrdého rodiče.
”Asi jsem si vzpomněl na svého jediného lidského přítele. Ještě mi zbývá padesát let, než se s ním opět uvidím a bude mi vyprávět o tom, co zažil…” Na chvíli se zarazí a poté se na tebe opět něžně usměje.
”Chtěla bys vědět, jak jsme se poznali? Nerad bych tě však zdržoval od záchrany tvého přítele.”
 
Malcolm *Mal* - 27. února 2023 16:23
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
... a to bylo všechno? Pokračování
Joleene

Nemůžu si pomoct, ale cítím se neskutečně skvěle a to i přes skutečnost, že po nás střílejí. Možná za to dost může to, že mi stojí po boku drsná andělka, která se ani trochu nezdráhá a okamžitě jim odpovídá zpátky. Na tváři se mi rozlije úsměv od ucha k uchu. Je fajn být naživu.
A tak se stane, že tato opravdu milá rozcvička je u konce v náš prospěch. Monstra se valí postřílená na zemi.
Rozhodnu se tedy ještě zkontrolovat zda jsou opravdu vyřízená. Vytasím poměrně velký armádní nůž, který se mi předtím pohupoval u pasu a každé tělo zbavím hlavy.
V případě, že by mi andělka chtěla pomoct, tak jí ukážu na zbylé.
”Nějak se mi nechce čekat, jestli se neukážou další. Už tak jsme odřezávání hlav ztratili poměrně dost času.” Pronesu k Joleene, když se postavím na nohy a pohlédnu na tu paseku kolem. Na jedné straně těla a na druhé jejich hlavy. Kdybych byl o něco víc morálnější, tak bych jim ještě vykopal hrob. Jenže to já už bohužel dávno nejsem a nemá s tím momentálně nic společného démon, který se mi nastěhoval do hlavy. Asi jako hlavní důvod bych viděl hlavně to, že na to prostě nemáme čas.
V případě, že Joleene neprojevila opačnou potřebu, se vydám opět dál směrem, kde by se měl nacházet východ.
O něco víc se teď soustředím na cestu. Vyhledávám veškeré možné schovky a prostě se snažím být mnohem nenápadnější, než předtím.
Ať žije ponaučení z chyb a to obzvláště takové, které ti je schopné zachránit život.

Žádné další překvapení nás ovšem nečekalo. Naprosto na pohodu jsme se dostali ven z jejich území a mohli jsme se tak bez problémů vydat ke Carlosovi.
Stále jsem si ovšem nebyl jistý, jestli se mu ukázat je vážně dobrý nápad. Věřil jsem však Joleene a možná právě ta víra v ní, mně nutí takhle riskovat.
 
Joleene "Jo" - 25. února 2023 14:50
joleene6101.jpg
Po krátké pauze, opět v akci
Mal a brzy asi i Ziky

Zvednu hlavu z jeho ramene a pozvednu obočí, když mě vyzve, abych mu určila, která strana je levá a pravá. Sladce se na něj usměji a pak jej něžně plácnu levou rukou do tváře.

"Dáme se doleva a ne doprava," dokončím se stejným plesknutím druhé ruky. "Stačí takhle?" ušklíbnu se na něj.

S kontrolou zbraní mu pomohu. Nejsem v tom nováček a taky se nechci spoléhat jen na vlastní schopnosti. Bůh ví, že štěstí přeje připraveným. Na nabízenou vestu jen pobaveně zavrtím hlavou a nepřevezmu si ji od něj.

"Zapomněls? Tohle boží andělské tělo něco vydrží. Navíc mi tahle barva nesluší," zaprotestuji bezstarostně, jako kdyby mě nezachránil od jisté smrti před dvěma dny. Tedy, smrt by v mém případě znamenala vymazání paměti, ale.. tak... chápete, ustálený slovní obrat. Jeho neoblomný vážný pohled mne trochu překvapí a já nakonec s povzdechem přijmu.

"Fajn, fajn, jestli budeš klidnější,..." kapituluji a zapnu si vestu. "Ale opovaž se říct, že nenosím věci, co mi pořizuješ."

Je k neuvěření jak mi stačili dvě noci s Mallcolmem v tomhle špinavém pouze matrací zařízeném pokoji, abych znovu oživila Joleene, kterou jsem pohřbila se začátkem téhle apokalypsy. Opravdu mi stačila jeho přítomnost k tomu, abych opět dokázala najít vůli bojovat ten Sisifofský boj pro svět, který byl zničen? Zamyšleně následuji Malla. Přeci jen, on se tudy prodíral vědomě, zatímco já byla dost mimo. Po jeho první výstřelu na merzosti, co nám stáli v cestě, se vcelku rychle ozve i můj výstřel, jak se nehodlám nechat zahanbit váháním. Navíc, ano, jsem možná anděl, ale taky ženská a jako taková jen tak neumím odpouštět když si na mě dovolíte nefér přesilovku.

Rozhodně se nezdráhám střílet do nich a rozhodně se neschovávám za Malla. Skryji se do výklenku a dál pálím na naše protivníky.
 
Azula *Zuli* - 25. února 2023 14:06
zuli(1)9756.jpg
Pep talk se Sandmanem
Sandman osobně

"Cool trik, to bych chtěla umět taky. Hned by se mi lépe nakupovaly šaty, co by mi ladily k očím," poznamenám nad prapodivnou změnu očí u Sandmana. Jistě, bylo by asi vhodnější mlčet, ale já se cítila opravdu zkopaná jako několika kolech kick boxu s profesionální zápasníkem o pár váhových kategorií výš. A když tahle růžová myš je zahnaná na vlastní dno, evidentně začne házet kolem sebe rádobyvtipné poznámky.

"Dobře, dobře, když dám dohromady tvůj popis a Johnův, jak s ní bojovat, tak se budu prostě soustředit na duhu a králíčky a nemyslet na to, že ji chci zakroutit krkem. Ale kdybych jí mohla nakopat zadek normálně, byla bych v tom fakt o dost lepší," přeložím si jeho nespokojené mlasknutí a další hippie popis toho, jak mám bojovat. Naštěstí mám i tak svoje meze a vynechám poznámku o jednorožcích a a zpívání Kumbajah.

"Možná to je proto, že máme jen ten krátký život. A je těžké se k některým věcem odhodlat, protože se nám to může vrátit jako bumerang," oponuji otrávenému pánovy snové říše. "Je lepší mít sny a nedosáhnout na ně, než je ztratit. Skutečnost je vždy o dost tragičtější než to, co si vysníme." Pokrčím rameny.

Nelíbilo se mi, jak se tváří, že o mně všechno ví. Nemám tenhle typ přezíravosti a nadřazenosti ráda. Zhluboka se nadechnu, abych mu řekla, že žádný sen nemám, že se celý život snažím jenom přežít a urvat si kousek spokojenosti a pohodlnosti pro sebe. Ale... dochází mi, že to není tak úplně pravda.

"Najít místo kam patřím," hlesnu bez stopy humoru. Ramena se mi opět svěsí nad tíhou toho uvědomění. Vždycky jsem byla mimo skupinky lidí, kam bych skutečně patřila. Proto jsem žila, jak jsem žila, proto jsem zažívala chvíle štěstí jen když jsem si pořídila fakt dobrou donášku a seděla na střeše vysokého domu a sledovals shon normálních lidí. Nebo když se mi povedla fakt drahá loupež a já si mohla prohlížet šperky jež lidem dělaly tak velkou radost. Proto jsem ráda kradla ve velkých rodinných domech, kde jsem zahlédla střípky normálního života. Všechno to byly náplasti na skutečnou - větší - touhu.

"Sandmane, budu... budeme si pamatovat sny, co tady zažiju?" zeptám se s náhlou myšlenkou. Než se nechám odvrátit k té zvláštní konverzaci o Fénixovi.

"Proč jsi jej vytvořil jako Fénixe?"
 
Vypravěč - 23. února 2023 16:59
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Sandman
Zuli

Zkoumavě si tě prohlíží, hlavu má nakloněnou na stranu, jeho barva očí se mu promění. Už nejsou temné, ale září rudou. Rudou jako krev kolující v žilách, jako bušící srdce.
Neřekne ti k tomu však nic. Ale i přesto máš pocit, jako kdyby ti řekl všechno. To jaké pocity si z toho poneseš je však čistě na tobě.
”Temnota se živí strachem, nenávistí, zlobou… Vlastně by se dalo říct, že všemi špatnými emocemi. Lidé jsou schopni páchat neskutečná zvěrstva pod rouškou noci, když je nikdo nevidí.” Mlaskne nespokojeně. Tváří se přitom, že to je přece naprosto jasné, co musíš dělat a vůbec nechápe, že tomu ty ještě nerozumíš.

”Myslím, že stále lidem nerozumím. Tomu kolik, věcí řeší… přitom žijí pouze jeden jediný titěrný život. Kolikrát se trápí naprostými zbytečnostmi. Sní o svém dokonalém životě, místo toho, aby ho skutečně žili. Obzvláště teď, když je smrt všudypřítomná a po světě běhají monstra… ” Zaúpí nespokojeně a následně si dlouze povzdechne.

”Pověz mi, drahá Azulo, proč jsi to všechno ještě nevzdala? Co tě vlastně pohání? Jaký je tvůj sen?” U jeho poslední otázky jsi měla pocit, že to byla řečnická otázka, jako kdyby to už dávno věděl. Jako kdyby tě měl celou přečtenou. Byla jsi pro něj pouhou knihou před spaním? Avšak i přesto v tobě nahlodal. Něco, co toužilo odpověď. Jestli jsi odpověděla nebo nikoliv, bylo nakonec ve tvé režii.

”Myslíš?” Zeptá se s úsměvem na rtech, s otcovskou hrdostí se dívá na své dítě. Opravdu zkoumavě si jej prohlíží.
”Možná bude obojí.”
 
Azula *Zuli* - 23. února 2023 11:36
zuli(1)9756.jpg
Zkoumání pravdy
Sandman

Jeho otázka je bolestivá a já na okamžik nechci hledat na ni odpověď. Protože se obávám, že ta odpověď někomu ublíží, a je jedno jaká bude. Pevněji se semknu v objetí, než uvolním to sevření a se zoufalstvím v očích se na něj podívám.

"Nevím," pronesu tiše a opět si prohrábnu vlasy. Několikrát. "Je pro mě důležitý a mám ho ráda, ale... rozhodně k němu necítím to, co jsem cítila tehdy. Tehdy jsme byla někdo jiný a on taky."

Hledat pravdu v sobě samé je neskutečně těžké. Obzvlášť, když ji říkám někomu jako byl Sandman. Zahledím se na tu věc, co hladí, co tady možná je a možná není. Nezeptám se, co to je, protože nečekám, že tomu porozumím. Tuto hypotézu mi potvrdí jeho další slova. Taky absolutně netuším, co tím chce říct. Promnu si obličej a setřu si slzy z tváří. Ačkoliv jsem tady byla v bezpečí, nechtěla jsem čas strávit tady pláčem. Pláč z vnitřních pochybností a pocitů byl luxusem, který bych si mohla dovolit jen jako středostavovská panička. A do toho světa jsem nikdy nepatřila.

"Ale já jí fakt moc chtěla nakopat prdel. Fakt hrozně moc, ale nezmohla jsem proti ní nic," pronesu s nevírou v hlase. Jeho instrukce dávají ještě méně smyslu než když jsem se snažila sestavit poličku z Ikey.

"Chceš mi říct, že jediná možnost, jak ji porazit je, kdybych ho skutečně milovala? Není tohle ale debilní podmínka? To jako nikdo nemůže zachránit nikoho jen kvůli tomu, že to není jeho láska? To jsou nějaký fakt starý a divný pravidla tohle. Že se zformovala v době, kdy Mrtvé moře bylo ještě marod, co?" pronesu nevěřícně a znovu si prohrábnu rukama vlasy. Cítím se mnohem zoufalejší, než jsem byla před cestou do světa snů.

Proč jsem se do tohodle nechala uvrtat? Jo já vím, protože jsem chtěla být sakra hrdinka a odčinit si, že se cítíš jinak než on?

Hledím na Sadmana a na to něco, co se u něj formuje. Snažím se z těch tvarů vyvodit, zda se bude jednat o nějakou noční můru, nebo hezký sen, aniž bych si to vůbec dala vědomě za cíl. Spíš nechávám mysl bloudit, když moje otázky jsou příliš bolestivé a palčivé.

"Je nádherný," vydechnu a pousměji se, když vidím, jak věc dostala tvar ptáka a tak krásného. "Je to tvůj společník, nebo ... doplněk něčího snu?" zeptám se hloupě, ale co já o tomhle vím? Vůbec nic.
 
Vypravěč - 22. února 2023 17:11
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Baterka a pocity
Zuli

”Stále ho miluješ?” Zeptá se zájmem v očích, které mu podivně jiskří. Jako kdyby se v nich probouzeli hvězdy k životu a další umírali. Takový koloběh života.
Dává ti čas na to mu odpovědět. Mezitím si krátí chvíli tím, že něco na klíně hladí. Něco temně černého. Nebyla jsi krom barvy schopna to víc specifikovat.
Měla jsi předtím pocit, že tam nic neměl, ale jako kdyby se to z něj zrodilo.
Možná nový sen? Nebo noční můra?
”Drahá Azulo, opravdu rozumím, že ti pocity nepřijdou jako mocná zbraň. Opak je však pravdou. Obzvláště naděje je ze všech pocitů nejmocnější. Kdyby nebylo naděje, tak bych nebyl ani já.” Opět se na chvíli odmlčí. A ty máš pocit, že se to černé stvoření o něco víc zvětšilo během toho, co mluvil. Stále ho však nejsi schopna pořádně identifikovat.
”Proto je důležité svým pocitům věřit a nechat se jimi vést. V ten moment se stanou tou nejmocnější zbraní. Tohle je přece jen říše snů. Zde stačí pořádná představivost a víra… a je najednou možné téměř vše.” Stvoření najednou dostane pestřejší barvy. Pohybující se kolem škály červené, žluté a oranžové. Je to neskutečně nádherný opeřenec, který předčil krásu i mohutnost samotného orla skalního.
”Seznam se, má drahá přítelkyně, s fénixem.”
 
Malcolm *Mal* - 22. února 2023 16:57
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Štěstí je…
Joleene

Věnuji ji přimhouřený pohled svého momentálně jediného oka. Chvíli jí zkoumavě pozoruji, jestli to opravdu myslí vážně a při první příležitosti neudělá naprostý opak. Nebo si nedej pekelník poplete, která je pravá a která levá ruka.
”Ukaž mi rukou kterým směrem se dáme?” Rozhodnu se jí přeci jen vyzkoušet. Co kdyby náhodou… na tváři mi přitom hraje nepatrné pobavení.

Jakmile jsem po jídle dám se do kontroly zbraní, jestli všechno funguje jak má. Byla by to opravdu hloupá smrt, kdyby za to mohla blbnoucí zbraň. Když mám všechno překontrolované, ještě se doobleču. Hodím na sebe neprůstřelnou vestu, druhou podám i Joleene. Sice má větší výdrž než já, ale moc se mi osud pokoušet nechce. Zrovna se jí podařilo dostat z toho nejhoršího, mohlo by jí to ještě nějakou dobu vydržet. Pokud mi bude nějak odporovat, tak na ní hodím zamračený pohled jasně říkající že si to má obléct a víc o tom s tím nehodlám diskutovat.
Sbalím si zbytek věcí a věnuji poslední pohled tomuto místu. Místo na které budu mít ty nejlepší vzpomínky. S možnou vidinou, že by se to mohlo opět opakovat, ale někde jinde. Třeba v tom jejich chráněném místě, potom co si oba dáme pořádnou koupel. Možná i společnou. S úsměvem hrajícím na tváři vyrazím jako první z našeho úkrytu.
Soustředím se přitom na cestu a pohledem zkoumám možné nebezpečí.

Mělo mi být naprosto jasné, že nám nebude samozřejmě přát štěstí a že se samozřejmě střetneme se skupinkou merzostí, kteří to tu prozkoumávali. Dlouho jsem neváhal a vystřelil po jednom. Bylo mi přitom naprosto jasné, že tak na nás upozorňuji a naprosto jsem nás tak ochudil o klidnou a tichou cestu.
To jsem začal být opravdu tak závislý na Ezechielovi? Proběhne mi hlavou. Mezitím, co čelíme pětičlenné skupině.
 
Vypravěč - 06. února 2023 22:11
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
// Přesně tak. Jen se hledají ty správné sny

Obrázek
 
Azula *Zuli* - 16. prosince 2022 09:02
zuli(1)9756.jpg
Audience u vládce snů
Sandman

"Jsem ochotná obchodovat, něco za něco," opravím ji někde na pomezí odseknutí. Bohové vědí, jak ji bytostně nesnáším. A kdybych mohla, tak už jsem ji dávno zabila myšlenkou. Takhle musím improvizovat a nechat se hnát pocity. Což mě přivádí k myšlence, že až uvidím Johna, tak mu rozhodně nepoděkuji. V tuto chvíli se však jen zvládnu několik prchlivých okamžiků dívat Temnotě do očí. A každá milisekunda této chvilky je mi zcela nepříjemná. Nedovedu si představit ten pocit, jaký to musí být mít ji v sobě. Uhnu pohledem, ale než se mi oči stačí stočit k Damienovi dole, abych si dodala odvahy přijmout tenhle osud, zahlédnu přibližujícího se králíka.

Pochopím velmi rychle pochopím, co to znamená. Ve chvíli, kdy po mně skočí, aby se zakousl do spárů Temnoty, co mě svírají, už mi na tváři hraje mírný úšklebek. Hned, jak začnu padat, natáhnu se po králíkovi, abych s ním padala směrem dolů. Sice je to děsivá představa, ale doufám, že takhle to - nějak - přežiji.

Zmateně se zvednu na loktech na pohovce. Nezaregistrovala jsem tu změnu pádu a lehu. Musím zamrkat, abych mozku vysvětlila, co se děje. Vydechnu unaveně a sklopím hlavu k sedačce, až mi vlasy skryjí na moment obličej. Soustředím se na látku pohovky a snažím se vstřebat to všechno. Ten příliš živý sen. To, že to byl sen. To v jaké mizérii se nacházím teď.

Zvednu hlavu a pohlédnu do míst, kde ještě před chvilkou naprosto nic nebylo. Uleví se mi, když si k tomu hlasu přiřadím tu mocnou entitu tohoto světa. Neochotně se zvednu na rukou do sedu. Ačkoliv se mi nic nestalo, mám pocit, jako kdybych dostala nakládačku. A to pořádnou.

"Nemusíš se omlouvat, zachránil jsi mě. A nejspíš jsi mě zastavil před tím udělat dost velký průser, je pravda, že jsem to moc nepromyslela..." odvětím a prohrábnu si nyní rozpuštěné vlasy na hlavě, na které neseděl žádný principálský klobouk. Najednou mne zaplavil pocit, jako kdyby mi chyběla ruka, nebo jiná končetina. A stejně jako fantomova končetina, i tohle začalo bolet. Příliš živý sen. Opřu se lokty o kolena a mírně se předkloním, nedívám se na něj, ale na podlahu. Ačkoliv pro to nemám žádné podklady, věřím, že jsem tady v bezpečí, že mi nechce ublížit. Snad proto, že vím, že by ho to nestálo ani ždibec energie. A tak nebylo proč z jeho strany dělal úskoky. A možná taky proto, že jsem se cítila rozhozená po tom násilném probuzení z mého snu. Jeho další slova mi to potvrdí.

"Děkuji. Byl to můj domov, vyrostla jsem tam a bylo to jediné místo, kde jsem zažila, že se lidé o sebe navzájem starali. Nejspíš proto, že sami neměli moc a svět byl proti nim, tak museli držet při sobě," začnu vysvětlovat pánovi snů. "A Damien tam na chvíli měl útočiště a bylo to místo, kde jsme se poznali. Sakra, tehdy myslím, že jsem se do něj i zamilovala, jak jenom pitomá náctiletá holka může se zakoukat do tajemného staršího kluka, co se najednou objeví zraněný v jejím životě." Připustím poprvé nahlas a trochu se nad tím naivním a čirým pocitem, co si teď vybavuji tak jasně, uchechtnu. Potřesu nad tím hlavou.

"Myslím, že to, jak jsem se o něj starala a na tajňačku mu pomáhala i přes otcovy zákazy byl výjimečnou chvílí v obou našich životech. U mně to bylo poprvé, co jsem se takhle aktivně začala otci vzpírat a u něj to bylo nejspíš poprvé, kdy se o něj někdo takto staral bez nějakého temného a zákeřného motivu. Myslím... že to je právě to, proč se snažíme držet pořád u sebe po těch letech. Protože jsme se jako jediní navzájem ještě nezradili," pokračuji ve vysvětlování a s tím, jak slova opouštějí moje rty si to vlastně poprvé pořádně uvědomuji. Zavřu oči, abych potlačila slzy, skloním hlavu a na moment se obejmu a pevně si tisknu paže.

"Musím ho nějak zachránit. Potřebuju ho dostat ze spárů Temnoty, aby mohl být konečně svobodný a mít šanci na normální život. On si to totiž zaslouží. Trpěl víc než dost. A trpí ještě teď. A já musím vymyslet, jak bojovat s Temnotou něčím lepším než baterkou a pocity."
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.25281715393066 sekund

na začátek stránky