Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 28. října 2015 08:33
nickystela268084851.jpg
Pokec s mrtvolou no.2

Odfrknu si nad jeho dotčím z mého pozdravu.
Fajn, tohle je realita. Dobré vědět.
Převezmu tedy jídlo s pohledem, při kterým si neodpustím úšklebek a žádná slova díků nenásledují.

První odpověď k času je provázena vražedným pohledem poté, co si i s jídlem sednu zpět na postel. Na to dodá přesný čas.
Šest ráno... V kolik nás sem přivedli? V kolik jsem se vlastně naposledy koukala na hodiny?
Ten upír mě vážně začíná lézt na nervy. Radši se vrátit k jednomu pitomýmu snu za druhým, než poslouchat jeho.

Standartně přičichnu k placatce, než si z ní cvaknu, abych se nepatrně pousmála spokojeností. Je to jen krátké cuknutí jednoho koutku, než mou tvář přelije standartní zamračenost.
"Nečekala jsem, že tuto myšlenku splní."
Odvětím. Ne, vskutku jsem na Luciferovu moc nevsázela a počítala jsem s tím, že noc tu rozhodně strávím. Už jen proto, co upír řekl v mé cele před tím, než mě přivedl k Lucovi.
"Takže... co chceš? Dozvím se to? Chtěl jsi mě tu z nějakého důvodu..."
Načnu znovu naše předešlé téma.

Ne, jeho obláčky ve tvarech na mě také nedělají dojem, nebo to rozhodně nedávám najevo a raději se pustím do jídla.
Na otázku cigarety jen kývnu a let krabičky se zapalovačem sleduji očima. Teď tu to trávení času bude o něco příjemnější.
 
Vypravěč - 27. října 2015 22:31
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Pokec s mrtvolou
Nicky

"Ale... ale... to je mi přivítání. Nuže dobrá, co bych tak mohl čekat od někoho, jako jste vy... že?" Povzdechne si.
"K té brandy. Dovolil jsem si vám jí dát místo vody. Máte jí v placatce. Na vašem místě bych s ní šetřil." Vykouzlí úsměv, avšak neočekává vděčnost. Dejme tomu, že to je pro něj získávání si tě na svou stranu. Nic víc. Nic míň. Prosté úplatky. A co k nim říká: Neber úplatky, neber úplatky... nebo se z toho zblázníš. Nicméně, ty už šílená si, takže tady to nemá cenu řešit.

"Tolik hodin jako touto dobou včerejšího dne." Odpoví ti, avšak po chvíli přeci jen pohlédne na hodinky.
"Šest hodin ráno" Dodá s úsměvem na rtech. Přiloží si k ústům cigaretu, zapálí si jí a labužnicky vdechne kouř do plic.
Ke kaviáru je pochopitelně nějaké bílé pečivo. V té placatce skutečně je brandy. Hodně dobrá a pravděpodobně hodně drahá. Určitě nějakou takovou má u sebe i Luc.
"Zdá se, že se váš přítel s tou hodinou zmýlil. Vlastně po pravdě se velice snaží, aby vás odsud dostal, ale já jsem rychlejší a mrštnější." Zazubí se a vydechne kouř. Opět je to v nějakém tvaru. Momentálně snad připomínající hlavu koně.
"Cigaretu?" Otáže se. V jedné ruce držíc krabičku cigaret a zapalovač. Pokud jakkoliv odpovíš krabička cigaret a zapalovač je ti hozen přes mříže směrem na postel.
 
Vypravěč - 27. října 2015 22:12
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Noční můra útočí
Čarodějko či čaroději čaruj!

"Ty mlčet! Nesnažit se být chytřejší než já. To se nevyplácí." Zavrčel naštvaně neEliot, což způsobilo, že skutečně ač si chtěl následně mluvit, tak si nemohla. Jako kdybys byla němá.
Tlak na spáncích zesílil. Možná by tě to poslalo do kolen a možná ne.

Celá scenérie se však změnila. Měla jsi na sobě jiné šaty. Rudé jako krev a velmi krásně zdobené. Takové ty šaty, které se vídají ve fantasy filmech. Nic, co by si někdo v této době oblékl. Hleděla si do zrcadla, spatřujíc tak odraz toho jak vypadáš. Mnohem lépe než ses viděla předtím v Díře. Tváří si teď připomínala mnohem víc Morganu. Z očí prýštila sebedůvěra. Podivně se v nich zablesklo.
Za sebou si zaslechla nervózní zakašlání než si spatřila dva muže a mezi nima muže, kterého se sotva držel na nohou. Omyl byl jimi držen. Každý jej podpíral za paži. Hlavu měl skloněnou dolů, takže si mu neviděla do tváře. Jistě byl blonďák, teď jeho vlasy byly špinavé.
"Našli jsme ho, jak jste říkala, vaše výsosti." Prohlásil jeden z vojáků. Než ses otočila na tvé tváři se objevil úsměv, který vyděsil i ony vojáky.
Muž na tebe pohlédl. I přes špínu, kterou byla jeho tvář zaneřáděná, bylo jasné o koho se jedná. Chris. Domlácený. Zničený.
Jenže uvnitř si vůči němu v této chvíli necítila lítost a žádnou bolest. Vlastně. Došla si k němu pár kroků, doprovázena jeho očima. V nichž zračící se strach. Děsil se tě. A tebe to... nesmírně těšilo.
Ruka s nehty proměněnými v drápy se mu zaryla do hrudi a objala jako milence jeho bušící srdce, které následně s potěšeným výrazem vyrvala z něj. Ten vyděšený pohled než se skácel mrtví k zemi.
Tvé zuby ochutnávající chuť srdce milence, který tě údajně miloval.
"To je má dcera." Prohlašovala Morgana ve tvé hlavě. A ty, jakožto nepodstatná část, pouhý pozorovatel si mohla vidět tuto zkázu a nic s ní nedělat.

A pak se před tebou zhmotnil Eliot, který skutečně Eliotem už nikdy nebyl. Ty jeho oči.
"A to je teprve začátek, drahá. Těší tě to... já vím, že ano. Ta moc a všechno." Usmál se. I jeho úsměv děsil, ale tvůj víc. Oba dva jste se smáli, než jste propadli v šílený smích.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 27. října 2015 22:05
nickystela268084851.jpg
Probuzení z druhého snu

Život se mnou není a ani nemůže být jednoduché. Věděl do čeho jde a naučil se spoustu reflexů, které jsou pro vztah se mnou nutné. V duchu se nad tím pousměji.
"Můj..."
Zašeptám lehce zasněně, vnímám tlukot jeho srdce i když se mi ruka na jeho hrudi chvěje z toho, jak přepínám své úsilí. Pak se pohne a já přirozeně našlápnu k couvnutí, v půlce toho kroku se však zarazím a pomalu se přehoupnu zpátky.
Můj dech se zrychlí napětím a očekáváním, možná i strachem, ale již necuknu a nechám ho aby se přiblížil.

Rozechvělé rty se setkají s těmi opatrnými v letmém dotyku. Jediným pohybem mu vyjdu vstříc, než se odtrhnu s couvnutím.
A ono couvnutí následně mizí v temnotě přes kterou se propadnu zpět do přítomnosti.

Cítím pod sebou tvrdou postel a ještě než přijde uvědomnění, kde jsem, se ozve ten hlas.
...!!!!
Proběhne mi hlavou změť vykřičníků. Otevřu oči a vidím, že jsem hlavou stále ke stěně.
jak mohl vědět, že jsem vzhůru?
To je ta otázka, na kterou nejspíš odpověď nedostanu, pokud ji nevyslovím nahlas. A s tou Růženkou mě začíná pekelně štvát.
"Trhni si hnátou, mrtváku."
Odvětím a poté se přes ruku vytáhnu do sedu a otočím k němu.
Překvapení z toho, co za jídlo přinesl na sobě nedám znát. Neudělalo to na mě nejmenší dojem.
"Radši bych ten chleba a brandy, než rybí jikry."
Ušklíbnu se nad nabízeným jídlem. Ne, zrovna kaviár je něco, co vskutku nijak neocením. Jsem schopná to sníst, neb díky škole ulice sním prakticky cokoli, ale nemůžete po mě chtít chválu.

Pokud se nevytasí s ničím jinuým k jídlu, převezmu si tohle i tak a dám se do toho. I kdyby mě chtěl otrávit, je mi to jedno, protože ve chvíli, kdy mám jídlo v rukou zjišťuji, že opravdu mám hlad. Ovšem, že bych se cítila kdovíjak vyspaně se říct nedá.
Stačí mi i dvě hodiny besezného nerušeného spánku, abych byla schopná fungovat...
Zbožná prosba, já vím.
"Kolik je hodin?"
Optám se aby řeč nestála a zároveň se snažím vybavit kolik mohlo být než mě sem přivedli a čili dojít k odpovědi na otázku jak dlouho jsem vlastně spala?
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 27. října 2015 21:34
ikonka305885004063.jpg
Á tady je ten velký průser!

Usměju se na něj v rámci možností mile a vstoupím.

"Nazdar vojáku, odteď se oslovujeme takhle?"
zeptám se, ale to už jsem vešla do místnosti a aniž bych stačila dát piva na bezpečné místo, tak cítím, jak se dotkl mých spánků. V první chvíli jsem jen překvapená a zmatená, v druhé - když už je cítím jak se do mě zarývají - jsem i vyděšená. Ale marná snaha, než si moje svaly uvědomí, že by teď měly vykonat reakci, podlehne mé tělo jeho příkazům.

Otočím se po těch pár krocích, co jsem učinila do středu místnosti. Zoufale doufám, že už nebude mít tvář Eliota, toho dobrosrdečného chlapa, který trpěl tím, co musel vykonat a co byla nehoda. Ale ne, pořád se dívám do jeho tváře, pořád slyším jeho hlas. Všechno to je o tolik těžší a já méně schopná a pohotová se bránit.

"Ty seš Noční Můra, co poslala Morgana? "
zeptám se hrubým, podrážděným hlasem a pevně sevřu čelisti.

*Zabil Eliota, zabil Morgana... a chce mučit mě...*


První dvě věci mě donutí tu věc nenávidět. Ta poslední... no dejme tomu, že je to taky dobrá motivace, jak vymyslet, jak se z toho sakra dostat! Snažím se si vzpomenout na kouzlo, meditaci, trik, informace o Nočních můrách, nebo cokoliv, co by mě dostalo z jeho spárů a jeho zabilo. Přimhouřím oči. Z fleku mě samozřejmě napadá hned několik věcí, co mě děsí a čeho se bojím. Rodina, přátelé a takové pro mě charakteristické věci.

"Řekla bych, že se to dozví ona a víš jaká je, když někdo neudělá to, co chce..."
odpovím ještě na jeho otázku, kdo by se dozvěděl, kdybych zemřela. To je momentálně moje jediná výhoda. Pokud se to jako výhoda dá brát. Že mě chce umučit někdo mocnější a tak mě nemá zabít.

 
Ray "Zatracený" Simons - 27. října 2015 19:19
ray9187.jpg
Zajímavá taktika.
Beth

"To jsem rád, že se bavíš." Lehce se pousměji a svůj pohled stočím ke sklence. Jako kdyby mi přišla něčím zajímavá. Na druhou stranu je mi naprosto jasné, že zajímavější je tady má démonická společnost. U které už několikrát musím utírat sliny.
Když jsme u těch slin, bylo nám přineseno jídlo. Tak jsem to mohl v klidu zamaskovat tím, že se už nemohu dočkat jídla.

"V případě..." Na chvíli se odmlčím. Co jí sakra říct? Můj pohled spočine na jídle. Je jasné, co jí říct a tak jí popřeju dobrou chuť a pustím se do jídla.
Vážně to je skvělé. Jak jsem říkal, nejlepší burger, který jste kdy jedli.
"Hmmm... říkal jsem to. Je vážně boží!" Vykouzlil jsem na své tváři uvolněný úsměv. Na malou chvíli se uvolnil. A tak kdyby tu někdo skutečně chtěl jít po našem krku, udělal jsem ze sebe snadný cíl.
No co... ale řekněme, že ač to vůbec tak nějak nevypadalo... já se vlastně dobře bavil.

"Víš... myslel jsem, že budeš děsivější... a si spíš děsivější tím, jak ti to sakra sekne." Pronesu poté, co dojím vážně skvělé jídlo a utírám si přitom pusu, v případě, že bych jí měl náhodou špinavou.
Poté se na ní upřeně podívám a vyčkávám zdali na to něco řekne. Pokud ne. Tak zatraceně Zatracený se pokusí udělat první krok.
"Nechtěla bys přijít na jiné myšlenky... třeba u mně v bytě?" Pozvednu tázavě obočí, vyčkávajíc na reakci. Dokonce i na facku jsem tak nějak zvyklí. Dělám v tomto konkurenci Jacku Sparrowovi.
 
Vypravěč - 27. října 2015 18:50
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Podivnosti. Podivnosti. Podivné... Sakra problém!
Čarodějka - Čaruuuuj! S námi hru si hraj!

Něco je hodně špatně? Toť otázka. Neb po zaklepání, zaslechneš ty stejné kroky, jako pokaždé, když k nim jde Eliot. Což se také potvrdí, když se dveře otevřou a on se na tebe rozpačitě usměje.
"Ahoj, čarodějko." Otevře dveře, tak abys jimi mohla projít a vpustí tě dál.
Divný pocti stále sílí, ale všechno tak nějak nasvědčuje tomu, že to stále je Eliot. Nebo taky ne?

Jakmile si na malou chvíli od něj otočená zády, dveře se zavřou, tak se stane jedna věc... Eliotovy konečky prstů se začnou dotýkat spánků až na to, že můžeš pocítit, jak pronikají do hlavy skrz kůži a kosti a jako kdyby jemně masírovaly mozek. Ovšem o tom zda-li to je jemně a jestli to je masáž... se dá spekulovat.
To, že to není Eliot a Noční Můra, ti může vyvstat na mysl, ovšem dříve tě donutí položit na zem plamennou hůl a shodit se sebe kabelku. Pivo se bohužel při pádu rozbije. (Pokud se jedná o skleněné láhve) A pak tě donutí popojít pár kroků do místnosti.
"Čarodějka. Tu jsem ještě neměl. To mně zajímat. Tvůj přítel byl silný. Moc silný. Ale já byl silnější." Slyšíš hlas Eliota, ale tak nějak víš, že to Eliot už není. On ho zabil. Stejně jako zabil Morgana. A ta neřízená Střela s ním měla sakra problém dle její reakce. Musel jí zachránit Lucifer. Kdo zachrání tebe? Asi nikdo jiný než ty sama.
"Bohužel i tady říkala, nezabít. Jen potrápit... Ale kdo se to dozví. Podívejme se na to, čeho se bojíš."
 
Vypravěč - 27. října 2015 18:27
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Snový Luc
Nicky

Celou dobu tě pozoruje mlčky a se zájmem v očích.
Když k němu přejdeš na chvíli znejistí. Jako kdyby očekával útok či něco takového. Jisté zkušenosti jej nejspíše lecčemu naučili. Hlavně ty s tebou.
A když mu položíš ruku na jeho hruď, pohlédne ti upřeně do očí.
"A já chci být tvůj..." Šeptne. Cítíš jak jeho srdce změní na malou chvíli rytmus, v té stejné chvíli se k tobě opatrně nakloní s úmyslem tě políbit. Velmi pomalu, kdy v případech nutnosti je schopen od tebe poodstoupit a nechat toho.

Ač to byl pouze letmý dotek rtů či něco jiného... stejně jako všechno neskutečně děsivé a zároveň příjemné či nepříjemné, muselo skončit.
A konečně nebo zatraceně... ses probudila na tvrdé posteli ve vězeňské cele.
"Dobré ránko, Růženko." Ozval se hlas patřící Mordecaovi, který na sebe upozornil a bylo tak nějak jasné, že před celou stál už nějakou dobu.
Oblečen byl celý v bílém obleku, který by potřeboval nějakou barvičku, třeba trochu té červené. Na jeho tváři hrál ten jeho samolibý úsměv od ucha k uchu. V jedné ruce držel tác s jídlem s mnohaletou praxí číšníka.
"Je libo snídani. Postaral jsem se o to, aby to nebyl chléb a voda... ale něco mnohem lepšího, jako je kaviár." Zazubil se. A odlepil se od zdi o kterou se opíral, aby ti jídlo předal.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 27. října 2015 08:09
ikonka305885004063.jpg
Pivo po práci

Trochu mě zaskočí, že mě Šedivák obejme, ale rozhodně nejsem proti. Krátce jej taky obejmu a svým způsobem si to vychutnám. Věnuji mu pak úsměv.

"Neboj, tu polévku si nenechám ujít," ujistím ho ještě.

Dojdu si pro plamennou hůl, co tu nechal Chris. A pak se pomocí kouzla přenesu domů. Snažím se nepodceňovat ty dva, kteří šli po mém krku a cokoliv dalšího, co se k nim mohlo přidat. A jako trochu paranoidní človíček za sebou zamykám - i když to normálně doma nedělám - a neustále u sebe mám křídu a tu hůl. Dám si krátkou ale osvěžující sprchu, ve které smývám poslední zbytky Chrisových doteků a polibků a přitom se snažím nerozbrečet. Pak se obléknu do čistého oblečení. Tmavé triko s dlouhým rukávem a s malým výstřihem do V, o kterém je snad i ostuda říct, že by to měl být výstřih, tmavě modré džíny, pohodlné černé a překvapivě v dobrém stavu botasky, výhoda toho být soukromý detektive, člověk ve většině času nemusí běhat v kalhotovém kostýmku a tak. Rychle jsem si projela hřebenem své vlasy a opět je stáhla gumičkou jen po dobu, než trochu oschnou z vlkhkosti, kterou natáhly ve sprše.

Podívám se na hodinky a zjistím že mám sotva pár minut do toho, než to bude půl hodiny. A tak scházím dolů - s kabelkou i stylovou holí - a začnu se probírat spižírnou, abych našla to 6 balení piv a taky něco malého k snědku. Mám sice chuť na víc věcí, ale nakonec si vystačím s müsli tyčinkou, jež sním ještě dříve než se dostanu k Eliotovým dveřím.

Zaváhám s rukou zdviženou u jeho dveří. Něco je hodně špatně. Zamračím se na okamžik a pevněji sevřu plamennou hůl. Pak dokončím pohyb ruky a třikrát zaťukám, ne v tomhle nejsem originální. A zkusím nasadit přátelštější výraz.

 
Iracebeth *Beth* - 26. října 2015 22:45
beth29929.jpg

Hledím jen vpřed

~Ray~

 

Jojo. Asi bych měla neustále oplakávat Šediváka a neustále sledovat čas. S jeho šichtami na baru jsem věděla, že bude pracovat dlouho do noci a znal mě. Nikdy jsem se neutápěla v minulosti ani v promarněné situaci. Žila jsem a budu žít tak dlouho, dokud se tenhle krasavec nerozhodne mne zabít. Pak bych musela zabít já jeho, což by byla škoda.

Sladce jsem se na lovce usmála. Nešlo to jinak. Klidně bych jej obsadila do role piráta a sama hrála mořskou pannu lapenou v síti.

 

„Chápat nemusíš,“ mávnu nad tím rukou a napiju se. „Pro mne je důležitý okamžik, a dokud se bavím…“ mrknu a rozhlédnu se po místnosti. Nikdy jsem tu nebyla. Krom Díry jsem neměla důvod jinam chodit na tomto bohem zapomenutém místě.

 

„Lichotky jsou jen pro ty, které nevěří vlastnímu odrazu v zrcadle. Ne, že bych se do něj nedívala často,“ ušklíbnu se a vzpomenu si na své dlouhé minuty, kdy jsem stávala u zrcadla a kontrolovala, jestli mi někde nestojí vlas. Jako smrtelnice bych si s tím dělala větší hlavu.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.31140494346619 sekund

na začátek stránky