Andor.cz - Dračí doupě online

Hledím jen vpřed

~Ray~

Jojo. Asi bych měla neustále oplakávat Šediváka a neustále sledovat čas. S jeho šichtami na baru jsem věděla, že bude pracovat dlouho do noci a znal mě. Nikdy jsem se neutápěla v minulosti ani v promarněné situaci. Žila jsem a budu žít tak dlouho, dokud se tenhle krasavec nerozhodne mne zabít. Pak bych musela zabít já jeho, což by byla škoda.

Sladce jsem se na lovce usmála. Nešlo to jinak. Klidně bych jej obsadila do role piráta a sama hrála mořskou pannu lapenou v síti.

„Chápat nemusíš,“ mávnu nad tím rukou a napiju se. „Pro mne je důležitý okamžik, a dokud se bavím…“ mrknu a rozhlédnu se po místnosti. Nikdy jsem tu nebyla. Krom Díry jsem neměla důvod jinam chodit na tomto bohem zapomenutém místě.

„Lichotky jsou jen pro ty, které nevěří vlastnímu odrazu v zrcadle. Ne, že bych se do něj nedívala často,“ ušklíbnu se a vzpomenu si na své dlouhé minuty, kdy jsem stávala u zrcadla a kontrolovala, jestli mi někde nestojí vlas. Jako smrtelnice bych si s tím dělala větší hlavu.

S krasavcem

~Ray~

V historii ženy platily za to, že se jich muži báli. Většina z nich byla velmi povolná a snadno uzavíraly dohody s námi démony. Takové to: Můj manžel mě podvádí. Nebo Moje rodina mě chce provdat za to hnusné prase. Hihi, to byly časy. To jsem si vyšla ven i já a bavila se. Dnes zachovávám jisté dekórum. Jako mocná démonka, která si vrzla i se samotným Luciferem.

Sklenička mi byla dolita a s mrknutím jsem trochu usrkla. Moc dobré pití. Zvažovala jsem myšlenku, že se opiju jako by doopravdy. Po chvíli jsem nápad zavrhla, protože mám ještě nějaké to zařizování doma se Šedivákem a abych upřímně řekla, nerada bych jej nechala odejít bez rozloučení.

"A jestli patřím k té skupině, co by to udělalo ze stínů... si piš, že ano."

„Vzal jsi mi otázku a hned na ni odpověděl,“ ušklíbnu se. Když jej tak poslouchám, jsem ráda, že to nebyl on, kdo na mě měl venku skočit. „Jinak řečeno, potřebovala jsem si pročistit hlavu,“ otočím do sebe sklenku a počkám, ač mi je opět dolito. „Bohužel je bar jediné místo neutrality, což je trochu otrava,“ postěžuju si, ale následně se zářivě usměju. „A teď jsem ve skvělé společnosti, když se na tebe tak dívám,“ mrknu a sleduji jeho pohled. „Líbí?“ vypláznu jazyk.