Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
David *Lucí* Rubin - 19. října 2015 19:45
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
Obžalovaní z vraždy... a další takové věci
Nicky

***Aka PJ***

"Právníka. Ehm... jistě... samozřejmě." Odkašle si a pobaveně pozvedne koutek.
"Hned vám seženu Ally McBealovou. Byla nadšená celým tím soudem." Koutky mu přitom cukají.
Úsměv však zamrzne příchodem Radního.

"Ach, ano jistě. A pokud ne, tak si užijeme spoustu zábavy. A aspoň zjistím zda jsem nevyšel z kondice." S tímto se skloní k nohám. Aby mohl na nohou sundat pouta. Celé to konání je stejně rychlé jako, když něco takového dělá Luc. Nestačíš se divit a už stojí na nohou. Pomáhá ti na nohy. Ruce ti přitom pořád nechává spoutané. Být po jeho. Neznamená, že to tak skutečně bude.
Mávnutím odežene Panoramixe, který si oddechne, že tu nemusí být s tebou.
"Pan Rubin je také podezřelí. Nicméně, mám takové tušení, že on je v oné vraždě vinný pouze tím jaké nosí papuče. Než onou vraždou samotnou. A vzhledem k tomu, jaké k vám chová sympatie, bude to celé chtít hodit na sebe." Delší chvíle odmlky. Pohlédnutí na dveře, jestli jsou pořádně zavřené.
"Nechci, abyste mne považovala za nepřítele. Rád bych vás varoval. Morgana touží, aby se pod mříže dostal právě pan Rubin. Kvůli jeho krvi a schopnostem, které kolují v ní. Rychlá regenerace a tak dál. Rozumíme si." Zdá se, že skončil. Dojde ke dveřím, které otevře, poté ti naznačí, abys šla první. Dovede tě k místnosti, kde je držen Luc. Což je ob dvě místnosti, na stejné straně kdes byla ty.
Ještě nebyly otevřené dveře a cítíš ono příjemné teplo, které se line z tama kde je zadržovaný Luc. A také zaslechneš pár ran. Jako kdyby někdo házel stolem.

"Kde je Nicky Střela!" Známí povědomý hlas plný vzteku, zloby a nenávisti. Prostě Luc.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 19. října 2015 19:10
nickystela268084851.jpg
Zase v maléru...
* Luc *

Čert ví jak dlouho jsem byla v limbu, ale při postupném probírání zjišťuji, že by mi bylo docela fajn, nebýt důvěrně známého kocovinového stavu, kterému chybí jen přetočený žaludek do osmičky... moment... už nechybí.
Žaludeční šťávy mi spálí jícen a trocha z nich se vyšplhá až do úst. Znechuceně si odplivnu.
Aspoň, že obsah žaludku si ještě zvládám udržet...
I když... jaký obsah? Kdy a co jsem naposled jedla?
"Kurrrvadrrrát."
Zadrnčím mi tiše mezi rty, tak nějak i místo pozdravu, k právě promlouvajícímu muži. Hlas uhlazený jako vlasy olíznuté krávou a vábivý jako masožravá kytka.

Pomalu otevírám oči a zjišťuji kde se necházím. Ne, Peklo rozhodně vypadá jinak a ten týpek se mi vůbec nelíbí. Samozřejmě zkusím jak jsou na tom pouta a zatnu zuby bolestí, když se ještě víc zaříznou do rukou. To bych ale nebyla já, abych si to nezkusila ještě párkrát, ideálně dokud nepoteče krev.
Kde je Ray?
Napadne mě, ale nikde ho nevidím.
Sebrali ho taky za pomoc při vzpouzení se zatčení, nebo je nezajímal a nechali ho v Pekle v bezvědomí?
Když to vezmu kol a kolem, tak je fakt, že ačkoli je obyčejný smrtelník, vím, že se o sebe dovede dobře postarat sám a nemusím mít strach.
A při nejhorším se potkáme za mřížema, juhů.

"Naser si."
Tolik k tomu, jak mě ten jeho pohled rajcuje. Taky to má za tu Růženku.
"Žádnýho Jéminéze neznám..."
Odseknu a pohledem sjedu k fotkám, které ke mě šoupne. Znovu zkusím zacukat rukama v poutech. Ani jsem nečekala, že by to udělalo něco jiného než další bolest, ale vzdor mám v krvi.
Na fotky se ušklíbnu, přestanu sebou mlet a s klidem ve tváři se k němu lehce natáhnu, co mi pouta dovolí.
"... a chci právníka."
Dodám.

Než se však stačí vyřešit situace "bez právníka neřeknu ani popel" vtrhne do místnosti další z Panoramixů a vyřizuje spěšně přinesený vzkaz se smrtí na jazyku.
Super... tak buď mě Luc jde vykoupit, nebo je tu se mnou a hodlá to vzít na sebe... idiot.
Pro svého potenciálního partnera mám spoustu milých oslovení, jak jde o podobné věci.

S upírem asi není radno si zahrávat nebo se jakkoli hádat a když říká, že mě odnese na rameni, nemám jediný důvod mu to nevěřit. Na druhou stranu, jen blázen by mě pouštěl z řetězů, když ví o tom, kdo jsem, co jsem schopná udělat a také, že mě do nich dost možná už znovu nedostanou.
Sladkým a arogantním úsměvem obdařím upířího společníka.
"Ale ovšem... budu ta nejhodnější podezřelá z vraždy, jakou svět neviděl."
Zvláštní důraz dám na slůvku 'podezřelá'. Ačkoli všichni včetně mě ví, že je to moje práce a já jsem ochotná to i přiznat, momentálně nebyly proti mě předložené přímé důkazy a tedy platí ta blbina s nevinou.

Upír vypadá jako by se přímo těšil na to, že něco provedu a pokusím se o útěk při nejbližší příležitosti. Moc šancí tu nevidím, nevsadila bych si na sebe... ne, dokud nemám zbraně. Navíc momentálně by mi fakt bodlo hodit s Lucem řeč.
Ale tu štětku, co mě sem dostala roztrhám na kusy, jakmile budu mít volné ruce a dost velký sekáček!
A bude mi jedno, jestli mě pak někdo z takovýho průseru vyseká nebo ne.

Aktuální plán je jednoduchý. Skutečně se budu chovat vzorně, dokud mě nepřivedou k Lucovi. A hodlám tu vraždu vzít na sebe ať se mu to líbí nebo ne, ale jestli má někdo šanci dostat mě z lochu, tak to bude on. Naopak by to stálo spoustu munice a lidských životů i když... možná by neškodilo vymalovat...
Mimochodem, když nic jiného, já nevím, kdo má všechny právníky ve své říši. Myslím, že by mohl nějakého fakt dobrého oživit a přitáhnout sem.
 
Iracebeth *Beth* - 19. října 2015 09:43
beth29929.jpg

Pokládat otázky v nepravou chvíli

~Chris~

 

"Pověz mi, Beth. Proč si vůbec s Šedivákem?"

Myslela jsem si, že naše chvíle může trvat o něco déle a dojít někam, odkud už není návratu. Jeh otázka mě zaskočila a pohlédla jsem na něj jako dítě připravené o cukrovinku. Na druhou stranu jsem se na něj zlobit nemohla, ale na sebe ano. Šedivák u mne překousával mnohé rozmary, a proto jsem jej zbožňovala. Nechal mne s Lůcou, i když myšlenka na něj mne nyní bolela. Nechápala jsem, proč jsem se Střelou neudělala konečnou. Bylo v tom něco víc? Nechtěla jsem ranit Davidovy city? Pche, jak dětinské. I když…

 

„Prostě jsem,“ nechci se dělit o své vnitřní rozpoložení. Nemám na to náladu. „Cítíš se lépe?“ nakonec couvnu od svého nápadu si hrát a opři si bradu o dlaň. Myšlenkami jsem zatoulaná dole v baru. Začínám mít chuť se tam vrátit a něco do sebe hodit. Nechce se mi tam z jediného důvodu. Co kdyby tam byla Střela. Dokázala bych se ovládnout? Takhle jsem vypadala nevinně a častokrát jsem sklouzávala k obyčejnému lidskému chování, kdy jsem se smála, byla kamarádka, měla románky, ale má další podoba byla nemilosrdná a ničivá. Jedině David mou druhu stránku znal. On jediný mne dokázal zkrotit, protože jsem na jeho moc nedosáhla.

 

Postavila jsem se a protáhla. „Nechceš se mrknout dolů?“ optám se. Samotné se mi tam nechtělo.

 
David *Lucí* Rubin - 18. října 2015 22:20
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
Před Bílou radou
Střela

“Tělo Radního Julia Jimenéze se našlo ve vašem domě. Co mi k tomu můžete říct?“ Zeptá se mne s klidným hlasem postarší radní, kterému může být něco kolem sedmdesátky. Dlouhé bílé vlasy a vousy, vážně jako vystřežený Saruman. Dokonce i ten ohoz co má na sobě. Když bych se měl zaměřit na jeho pravý věk, tak by to bylo něco kolem fíííha nevím. Táhne mu na dvěstovky. A co se týče postavení, tak nějaký sakra důležitý radní.
Co si budeme nalhávat? Je to kvůli mému postavení a tomu, co jsem. Kdybych nebyl to, co jsem, tak mne předhodí nějakému šílenci, co se ze mne bude snažit vymlátit duši. Pochopitelně, že neúspěšně. Ovšem je tu hlavní otázka, jestli bych ho nechal.
Nicméně pořád tu je stařík, který položí na stůl pár fotek. Přesně fotky toho, co zůstalo z pana Jimenéze po Střelině řádění. Je vidět, že si na něm vynahradila onen masakr, který postrádala u pana Croupa a pana Vandermana.
Střela tu bude taky. Sakra!
Na mé tváři stále hraje úsměv. Což některé strašně znervózňovalo.
“Rád vám odpovím na všechny vaše otázky, když z toho vynecháte slečnu Nicky Bullet. Nemá s tím nic společného. Jen to, že byla na špatném místě ve špatný čas. Do té doby, ze mne nedostanete ani slovo.“ Pronesu naprosto vážně. Stojím si zatím. Dokážu být velmi tvrdohlavý a neústupný.
Mezitím co starouš přemýšlí, si zapálím bez pardonu cigaretu. A je mi jedno, že tu není popelník a že by mu to snad mohlo vadit.
Ať si trhne nohou.
Sakra, Nicky. Dostanu tě z toho. Je těžké být klidný, když ten někdo někde drží vaši největší slabost, jako poslední záchranou kartu v rukávu a následně tím tahem vám sebere naprosto všechno, na čem vám záleželo. Je těžké být klidný, protože ve chvíli až se dozvím, že jí někdo ublížil tak to tady vyvraždím. Rada pozná pravé peklo na zemi. A vyhlásím jim tak válku.
Můžu sakra za to, že nás jeden z těch pošuků poslal do Neverwheru? Blbé knížky a doufal, že se z tama nevrátíme. Můžu já za to, že to byl naprostý hlupák, který to nedokázal pořádně promyslet? Ne. Nemůžu. Mohl si za to vlastně sám. Sám se nabodl nespočetkrát na nůž, já ho jenom držel. Lidskou hloupost mi nepřehazujte.

A kde se nacházím? Jeden by se divil, že Bílá rada bude úzce spolupracovat s Bílým dvorem.
Dlouho jsem tu nebyl. Klub prošel tolika změnami. Například tím, že se obydlelo podzemí. Dokonce tu mají Rada či Dvůr i svoje vyslýchající místnosti. Jeden by si myslel, že se nachází na policejní stanici. Avšak to by tu nemusela být cítit zatuchlina a po zdech by nemusela kapat voda v jakýchsi intervalech.
“Netušil jsem, že vám nabízí útočiště, Mordecai.“ Hledat v mém hlase uznání by šlo vážně velmi těžko. Spíše pohrdání.
“Z naší dobré vůle vám ukážeme, že slečně Bullet nebyl střižen ani vlásek. Ovšem nemůžeme jí pustit pro dobré slovo. Odporovala při zatýkání. Byla by ochotná zabít naše lidi. Kdyby se o ono zatýkání nepřihlásila Morelliovic děvčata.“ Úsměv mi z tváře zmizí. Na sucho polknu. Znám ty dívky.
Naprosto šílené. Postrádající všechno. Hlavně vkus.
Na moje předchozí nějak nereagoval. Jenže i kdyby nějak reagoval, teď jsem myslel na jediné.
“Chci vidět slečnu Bulletovou. Hned!“ Možná je dobře, že jsem se teď neviděl v zrcadle. Ale stařík zbledl, jako kdyby se právě seznámil se smrtí a hned se postavil na nohy. Otevřel dveře „výslechové místnosti“ – obyčejný stůl uprostřed místnosti, čtyři židle rozestavěné u něj. Nic víc. Nic míň.
Zaslechl jsem, jak stařík říká jednomu z chlápků, aby přivedl Střelu. Nezbývalo mi nic jiného než čekat a doufat, že je v pořádku.

***Aka PJ***

Kdo ví, jak dlouhou dobu si byla mimo. Jestli to bylo deset minut, či hodina nebo dokonce den… to byla zatím neznámá.
Nicméně už ses nenacházela v Pekle – zaplivané putice, ale v nějakém sklepení, které se marně někdo pokoušel přestavět na výslechovou místnost policejní stanice.
Seděla si na židli, ruce si měla spoutané za zády. A bylo tak nějak jasné, že v těch poutech bude nějaká magie, neb snaha se z nich dostat způsobovala, že se zařezávala bolestně do rukou. Dokonce i nohy byly k sobě svázané stejným způsobem.

“Růženka se nám probudila, to jsem velmi rád.“ Pravděpodobně to bylo způsobené tím probuzením a pocitem, jako bys pořádně prohýřila noc a tvé tělo schvátila nezapomenutelná kocovina, neb sis nevšimla hned na začátku, že tu je někdo další. A nebo se snažil Mordecai, sedící naproti tobě, aby sis ho nevšimla hned. Vykouzlil na své tváři podmanivý úsměv. Takový ten úsměv, který s jeho hezkou tvářičkou způsoboval, že dívky mu padaly k nohám. Jenže ty jsi ty.
“Měl bych vás vyslechnout... ohledně vraždy radního. Nějakého Jimenéze. Jenže to by nebyl žádná zábava a tak.“ Prohlásí a hodí přitom fotky na stůl. Fotky z místa činu, na kterých je umělecky zobrazen tvůj výtvor.
Zdá se, že s tím Lucího ghúl ani nehnul. Asi dostal víc zaplaceno od Radních nebo se něco prostě posralo.

Zdálo se, že Mordecai měl ještě něco dalšího na srdci nebo by rád reagoval slovně na tvé slova, ale to se z ničeho nic rozrazili dveře a do místnosti vešel snad skutečný Panoramix.
“Pán pekel se shání po obžalované. Nutně jí musíte předvést.“ Chvíli trvalo, než stařík popadl dech a jeho barva opět získala jiný odstín než bílou jako stěna. Něco nebo někdo ho div nevyděsil k smrti. A tak nějak bylo jasné, kdo to byl.
“Ach jistě.“ Stále hrál onen úsměv na upírově tváři. Zdál být se naprosto klidný a vyrovnaný.
“Samozřejmě. “ Pohlédl na tebe. “Rád bych vám uvolnil nohy, abyste tam mohla dojít po svých, pokud ovšem uděláte něco neočekávaného… budu nucen vás odnést jako pytel s odpadky přes rameno… Být po mém, tak ani ty pouta by nebyla nutná. Jenže nějak se vám podařilo vyděsit Radní a ti jsou zásadně proti tomu.“ Dojde pár kroky k tobě. Vlastně obejde stůl.
“Tak… jak to uděláme?“ Zeptá se a zvědavě si tě prohlíží. V očích mu hrají jakési plamínky. Starouš už vypadá, že infarkt je zažehnán.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 18. října 2015 20:49
nickystela268084851.jpg
"Prásk" *řekla brokovnice*
* Ray Bezvědomí (lepší než Tommy Zapomnění) *

Kráska promlouvá do duše šestici čarodějů rychleji, než oni mumlají zaklínadla. Okrajově vnímám i šíp lítající podle Rayova pohvizdování a zabíjející pozůstalé v baru.
"Krásná spoluprace."
Řeknu s pousmáním, jenže v tom se do baru vřítí další bojové komando Rady.
Pověstná Morelliovic děvčata.
Proběhne mi hlavou a okamžitě na ně zamířím a vystřelím. Střely je však nezasáhnou. Vysypu do každé dvě rány a nic. Chci přebít, ale nejde mi to. Nemohu.

Zatracenec přestal pískat a já zjišťuji, že nás drží kouzlem.
Kurva ne.
Hned na to se Ray proletí přes celý lokál. Chci se hnout, abych jim mohla nakopat prdel, ale prostě to nejde.
Až budu moct, za tohle vás zmlátím tak, že to bude bolet i vaše předky!
Pomyslím si zlobně, když ke mě jedna z nich kráčí. Snažím se cukat, bojovat, ale nic nezmůžu. Nechci se cítit takhle bezbranně, bezradně... ne... už nikdy!

Vnitřní paniku měním v očividnou zlost, která ze mě sálá jako plameny pekelné. Jenže stejně mi nemohou pomoci proti tomu, co mi ta děvka udělá.
Polibek.
Jako vážně?! Zasraná lesbo vyrvu ti......
Jenže náruč temnoty je silnější než moje oslabená vůle a tak se do ní propadám ač velmi neochotně.

 
Ray "Zatracený" Simons - 18. října 2015 18:03
ray9187.jpg
No tááák... Takhle slušná dáma, přece nemluví.
Potvůrka

"To určo je. Takovej lidskej štít. I když o jeho lidskosti by se dalo pochybovat." Zazubím se na zrzatou. Vím k tomu navíc ještě jisté věci. Ale nebudu se s ní nad tím dohadovat. Ten pán pekel je do ní celý udělaný. A přitom by mohl mít každou sukni v okolí. Nechápu. Možná proto se o to tak nějak zajímám. Nemám totiž rád záhady.
Každá se totiž dá rozlousknout. Dokonce i Střela. Jenže v zachování svého rozumu a tak. Jsem se rozhodl s tím přestat.

Vycením zuby. Líbí se mi, že se jen tak Střela nechce dát. Já jí taky nedám. A tak mezitím co to ona pálí do čáryfuků, tak já probodávám zbytek šípem, co vypadají že zůstávají a patří k nim. K mé smůle to jsou prostí lidé.
"Vážně?" Nechce se mi věřit, že to prostě šlo tak jednoduše. Jsou mrtví. Všichni. Teda až na hostinského, kterému budu muset nechat něco na odškodnění. Mám to tu rád.

Jestli jsem to zakřikl. Pravděpodobně ano. Kdo měl čekat, že to byly prosté kopie a to co vstoupilo dovnitř byl prostě jiný kalibr. A byly pouze dva. Dvojčata. Pověstné Morelliovi děvčata.
Přestal jsem pískat. Ač jsem se o to usilovně snažil, jenže jako kdyby mi vzali hlas. A pak jsem se proletěl směrem k nim, než jsem se střetl se zdí a svezl se po ní jak dlouhý tak široký.
Sorry, Střelo, toto jsem nezvládl. Napadlo mne, než jsem se nechal temnotu před očima, ať si se mnou dělá co chce.

***Aka PJ***

A jak ti čarodějové neměli štíty, tak tyto dívky měli. Střely se odrážely či byly pohlcovány. Ať tak či tak. Ani jedná se nedotkla žádné z těch dvou dívek.
Za to jedna dostala Ztraceného, který se chudák proletěl až se střetl se zdí.
Ta druhá zase dostala tebe. Z ničeho nic ses nemohla hnout, jako kdyby tě celou svázalo neviditelné lano.
Pak k tobě jedna došla a vtiskla ti polibek... se kterým ses propadlo do náruče bezvědomí.
 
Vypravěč - 18. října 2015 17:34
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Snová realita
Sierra

"To je v pořádku, mé dítě." Prohlédne si tě. Potěšen z toho, že jsi neucukla s rukou. Neodtáhla ses a neutíkáš. Jako kdyby snad něco takového očekával.
"Nevím kde začít. Zdali tomu budeš věřit. Nicméně kde jsi, jsi doma. Tam kde ses narodila a tam kde patříš. Eden. Ráj, je tvým domovem. A já..." Zhluboka se nadechne a poté vydechne. Pustí tvou ruku, aby mohl vstát a začne se procházet z jedné strany k té druhé. Podobá se přitom zvířeti zavřenému v kleci.
"... Já jsem tvůj otec. Chápu, že to zní šíleně. A chápu, že jsem si nevybral zrovna nejvhodnější dobu... Ale poslouchej mne dítě, Morgana nesmí za žádných okolností získat ten klíč. Pokud ho získá, tak zničí naprosto všechno na čem ti záleží. Neumí nic jiného." Zastaví se. Upřeně se na tebe podívá.
"Jsi tak krásná. Je mi líto, že si po celou tu dobu vyrůstala bez otce. Jenže nešlo to jinak. Někdo musí chránit Eden. Vládnout mu pevnou rukou." Povzdechne si. Zavrtí hlavou.
"Omlouvám se. Kdybych předtím zjistil, že to jde jinak. Jistě by to bylo jiné. Jenže tvá matka..." Posadil se zpátky na židli. Sklopil pohled do země.
"Pochopím... když mne budeš nenávidět."

Tohle je sen. Teď ses v tom snu octla v Edenu. Od kterého nesmí získat klíček Morgana. A ten elfák je tvůj otec. Zároveň je velký kápo v Edenu. Tak nějak to je... že?
 
Christopher Smith *Mr. Smith* - 18. října 2015 16:52
marioblancoarnoroca117088.jpg
Samozřejmě, drahá. Máš pravdu, drahá. Jistě, drahá.
Beth

Musím uznat, že i přestože jsem se tak nějak přislíbil Čarodějce, najdou se ženy, jejímž kouzlům nejsem schopen se bránit. Možná kdybych byl obyčejný člověk, bylo by to jiné. Možná, že prostě nemám ani nejmenší tušení, co to láska jako taková věc je. Nebo jsem prostě takový a už se nikdy nezměním. Ač tak či tak. Nešlo to.
Byl jsem zrádce a zradil jsem jedinou ženu, která ve mně stále viděla to dobré. Jenže... když vás jeden mučí a má ve svých rukách váš život. Uvědomíte si, že není čas ztrácet čas. Že život je sakra rychlej a pokud nejste nesmrtelní jako Luc, nemá cenu čekat.

"Maličkostmi." Zašeptal jsem tiše a omámeně.
A když byla těsně u mých rtů, zahleděl jsem se upřeně do jejich očí. Na sucho polkl. Sakra, dal bych cokoliv za ten polibek. A tak jsem se neodtáhl. Přivřel oči, a kdyby se neodtáhla asi bych jí políbil.
Krucinál.
"A teď na řadu přijde co?" Zeptám se jí. Zkoumavě si jí prohlížím.
"Pověz mi, Beth. Proč si vůbec s Šedivákem?" Možná není vhodná doba na otázky. Nevím ani jestli mne její důvod zajímá. A také nemám ani nejmenší tušení, jestli mi odpoví. Nebo položí na oplátku stejnou otázku, proč jsem vůbec s Čarodějkou. Sám nevím. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel.
A proč se na to vůbec ptám? Protože pokud by neuhnula, políbil bych jí... jisto jistě. Kdo ví kam by se to zvrtlo pak? Kdo ví kam se to ještě zvrtne?
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 18. října 2015 14:44
nickystela268084851.jpg
Hajzle...
* Zatracený *

Koho by nepotěšilo, když se o vašem díle někdo doslechne a dokáže ho náležitě ocenit? Jistě, že je polichocen. Já se zajímám o toho, kdo by mi mohl kazit kšefty nebo kdo by mohl být dost dobrý na to, aby si ho nějaký blázen najal na mé odstranění. A teď je otázka, zda vám můj zájem stále lichotí.
S Rayem se vždy dobře pilo a pracovalo, ale nikdy nic víc. Jeden z mála chlapů, který jasně pochopil, kdy má zařadit zpátečku ale nikdy se nedozví důvod toho všeho. Nezná mou minulost a za to jsem do jisté míry vděčná. Snaží se do mě nahlédnout od našeho seznámení, ale já ho nenechám. Naopak Luc se pět let snaží nevidět a nevědět, ale nedokáže to. Vím, že ve mě čte jako v otevřené knize, je to vládce pekla, vidí do všech hříšných duší. Občas si říkám, co je vlastně lepší a mě příjemnější.
"Obchodní partneři... Je dobré mít před sebou někoho, kdo nemůže zemřít."
Ušklíbnu se. Ne, ať se stihlo rozkřiknout cokoli, nehodlám vypouštět další informace. Nechci aby se rozkřiklo, že jsme to dali dohromady a za chvíli bychom se k sobě zase nehlásili... Nevím jestli to půjde.

V klidu cigaretový kouř zalévám alkoholem a naslouchám všemu kolem, stejně jako Zatracenci. Muži, který mě před lety našel v dešti na ulici a vzal mě pod svá ochranná křídla. Naučil mě střílet a částečně ze mě udělal, co jsem. Říkám jen částečně, protože tu zrůdu, kteoru jsem nyní, jsem ze sebe udělala sama.
Rádio začne bláznit a vypne, stejně jako krátce zakolísá elektrické osvětlení.
Čáryfuci...
A ne jen tak ledajací. Brokovnici mám v rukou a mířím do lokálu, kde se se slovy Raye objeví tlupa šesti Panoramixů. No co... občas si pustáím i animák, když je jo nouze o dobrý akčňák.
Vyčkávám stejně jako Ray a přemýšlím. Jeho slova jen potvrdila možnost, že mi s nimi pomůže, když zahájím palbu a navíc odhalil i svou efektivní zbraň - šíp. Zjevně magický, neb jinak nevím jak jinak by s ním zabíjel, pokud by se jím nesnažil nepřátele ubodat.

Lidé, kteří se celou dobu snažili soustředit se na svou činnost, zmizeli jako pára nad hrncem a hostinský se tváří velmi nevlídně mým směrem. Jo jo, vím proč sem nelezu tak často, obvykle tu šeredně kazím kšefty.
Nespouštím je z mušky ani když jeden s nich bez pohybu promluví a jeho slova se mi nelíbí.
Do hajzlu, Luci, tomu říkáš uklizení těla? ... Ten ghúl mu to nezvedl ... Sakra! ... Chytli ho s tělem? Nebo ho vůbec nevynesl z domu? ... Postřílet je zvládnem, je jich jen šest... Jenže ... Možná půjdou i po Lucovi ... Z vraždy jednoho se vykecám, ze sedmi už podstatně hůř, pokud by mě chytli jiní...
Myšlenkové pochody v bleskové rychlosti.

"Mě nedostanete."
A rovnou mačkám spoušť s úmyslem šestici postřílet s Rayovou pomocí a jeho šípem. Pěkná melodie... umí hezky pískat.
Maličkost, že jsou to čarodějové a asi možná třeba mají nějaké magické ochrany tak nějak vlastně vůbec neřeším a do chvíle prvního výstřelu mě to ani nenapadne.
Do háje.
A hospodský mizí pod pultem s velmi nehezky zamračeným výrazem.
 
Iracebeth *Beth* - 18. října 2015 13:48
beth29929.jpg

Hned? RYCHLE!

 

Jak bych měla reagovat? Vím, že to nebyla čarodějčina vina, ale co by mi zrzka tak mohla udělat? Pocuchat mi vlasy? Dobře. S dírou v hlavě se žij špatně, ale měla snad něco, čím by mne mohla zabít?

Ne, to nezkoušej, pomyslela jsem si a skousla si ret. Nyní jsem chtěla jedno. Zapomenout na tu chvíli, která podkopala mé ego a jelikož Šedivák byl zaměstnán, nebyl tu nikdo jiný než Chris, kdo by mne mohl odpoutat. A přihrál mi.

 

Usmála jsem se od ucha k uchu. Jestli někoho naštvu, ať mi vleze, víte kam. „Maličkostmi,“ zašeptala jsem těsně u jeho ucha. Nosem jsem se o něj otřela a odtáhla se. „A zároveň ničím,“ nakloním se k němu, abych byla těsně u jeho rtů, naznačujíc polibek. Pokud se sám neodtáhl a chtěl, tak jsem se odtáhla já a šibalsky se usmála.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.23331785202026 sekund

na začátek stránky