Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
David *Lucí* Rubin - 13. října 2015 23:26
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
Hodina magie jak z Harryho Pottera
Utíkající Nicky a Čarodka

"Super. Takže teorií můžeme vynechat. To je fajn. Teď teda vyzkoušíme praxi. Znám zhruba tři slova. Nejdřív ti je napíšu na papír. Pak ti řeknu jejich správnou výslovnost, vše potřebné k nim a ty je potom přečteš správně a nahlas." Nemusím nic říkat a Šedivák mi už dává papír. Poté co Beth mizí směrem odkud cítím mé dítě. Nejspíše se znají. Vlastně když to tak vezmeme kolem a kolem Chicago je strašně malé město. Obzvláště pokud se jedná o podsvěťany. Každý zná prostě každého.
Ještě bych pokračoval, třeba napsal ona slova, ale to zaslechnu vyhrávat kapelu, kterou nemám rád. On se jedná o vyzvánějící mobil Nicky. Někdo jí volá.
Notnou chvíli mlčím, abych si mohl poslechnout jak rozhovor její, tak toho chlápka na druhém konci. Nelíbí se mi.
Samozřejmě, že jsem slyšel o někom jako je on. Ale zbývá mi něco jiného než mlčet a souhlasit? Ne.
Šedivák jenom přikývne s tím, že to má být napsané na mně. Nevadí mi to. Vlastně jsem to já, kdo tady platí všechny její účty. Ať o tom ví či neví.
Celou dobu, co ke mně mluví se na ní mračím. Nelíbí se mi to, že mizí. Nelíbí se mi to už kvůli tomu, co se jí stalo za mé nepřítomnosti. Jenže Čarodka potřebuje píchnout a mé informace jí nikdo jiný nesdělí. Takže nakonec v tom mračení polevím.
"Buď opatrná. A dám vědět. To stejně platí i pro tebe." Povzdechnu si. Začnu čmárat ona slova moci.
Senehe
Hesaad
Dair


"Počkej Střelo." Zastaví Nicky Šedivák těsně přitom jak bere u dveří za kliku.
"Půjčím ti triumpa, ale opovaž se ho zničit. Koupíš mi nového... nebo mi ho nového koupí on. To je fuk. Ale prosím, neznič ho. Je hned před Dírou. Jediná motorka tam." S tím jí vložil klíče do ruky. A bylo tak nějak naprosto jasné, kdo tu motorku koupí, když jí zničí. No pochopitelně, že já.

"Senehe znamená Ochraňuj. Když to na někoho použiješ, ten dotyčný tě chrání svým životem. Hesaad. Tím slovem si přivlastníš cokoliv na co pomyslíš. Například tato slova. Dair, zase znamená pusť. Používá se ve chvílí, kdy se někdo snaží někoho ovlivnit silou své vůle." Pokračoval jsem v učení čarodějky a tak nějak se snažil ignorovat a nezasahovat do odchodu Střely. Nemělo to žádnou cenu. Je to mezek... i když i on je rozumnější než ona.
"Chápeš?" Zeptal jsem se. A doufal jsem, že když jsem tu zůstal kvůli vyučování, tak to nestojí za starou belu.
 
Iracebeth *Beth* - 13. října 2015 23:13
beth29929.jpg

Asi… no, nic… asi, nevadí

~Chris~

 

Když jsem vešla do pokoje, kde měl údajně ležet přichlíplý Chris, musela jsem se ušklíbnout. Nevypadal zas tak mrtvě. Zavřela jsem za sebou dveře. Ne, že bychom pak tropili nějaké lumpárny… já pro ně byla, ale jen pro ten pocit, že neuvidím chodbou procházet tu zrzatou fúrii. Lůca se najednou zdál jako podpantoflák.

Je to jeho a má to mít.

 

„Vypadáš, jako bys projel mlýnkem na maso,“ posadím se vedle něj a nějak ignoruju jeho sladká slůvka. On byl celý cukrovatý, až bych si jej dala jako hlavní chod, ale někdo by mi asi nepoděkoval. Mohla jsem být mrcha a vykašlat se na ostatní. V téhle chvíli jsem na to měla opravdu chuť. Namotala jsem si pramen bílých vlasů na prst a klepala podpatkem o zem. „Chci slyšet tvoji verzi,“ podívám se na něj a směr své otázce naznačím, že kývnu jeho směrem.

 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 13. října 2015 23:01
nickystela268084851.jpg
Čarodějka, lovkyně lidí, pekelník, démonka a vlkodlak se sejdou v baru a... Ne to není začátek vtipu, ale realita

Takových, co si něco neodpustí je nás tu víc a proto, koho překvapí, že se hned nadechnu k odpovědi na čarodějčinu poznámku?
"Já po tobě ten šutr klidně mrsknu, vina nevina..."
Pobavěne se uchechtnu, ale pohledem se plně věnuji sklence, se kterou zakroužím a následně její obsah převrátím do sebe a nechám si znovu dolít. Sice jsem se doma plánovala zlít pod obraz a vím moc dobře, že teď si to dovolit nemohu, ale prostě podle mě si těch pár skleniček zasloužím.
Že bych možná měla být už pod stolem? Nebo být minimálně připitá? Ještě dlouho ne, panstvo. Mě jen tak někdo nepřepije a upřímně, kdyby měl někdo schopnost vidět moje vnitřnosti, tak by ty svoje vyzvracel.
S tím si k další sklence i zapálím cigaretu. Brandy následně jen mezi potáhnutími upíjím.

Luc s čarodějkou diskutují ko magických slovech a zdá se, že se zde povede výuka.
Chmpfchs... Nuda nuda, šeď a šeď...
Čekala jsem, že se nějak půjde někam rovnou do akce, škodit té druhé čarodějce a ne, že se ta první bude ještě doučovat své mezery ve vzdělání aby vůbec byla co k čemu. Ale možná ji podceňuji... Ne, to dělat nesmím. Je to ta největší pitomost, co může člověk udělat. Podcenit protivníka (a záměrně neříkám nepřítele, protože podle všeho jsme nyní i přes vzájemné nesympatie tříštící se ve vzduchu, spojenci).
Mezitím Šedivák něco zašeptá Beth a ta jako by jeho slova byla vysvobozením, okamžitě mizí pryč. Jednomu se tu hned pije o něco líp, to vám teda povím.

Krátce na to se Dírou rozezní nechvalně známý text písně "Devil is a looser" od těch "pošuků v maskách" zvaných Lordi, které Luc tak šeredně nemá rád a možná přesně proto jsem si zcela bezmyšlenkovitě nastavila takovéto vyzvánění.
"Huh...?"
Vypravím ze sebe divící se zvuk a vyhrabu zdravou rukou telefon z kalhot. Neznámé číslo, typické...
A pravda, ani se nemusím v telefonu ohlašovat a už mě osloví jeden naprosto konkrétní hlas, který mi ve tváři vyčaruje naprosto šíleně zlověstný úsměv.
"Zatracenče..."

Zatracený Ray Simons... Jméno, které jen tak nezapomenete, zvlášť když si hned na prvním setkání vyjasníte některé záležitosti. Jako například, že "lásko" mi fakt říkat nebude a to plácnutí přes zadek? Tu ránu skalpelem přes xicht si zasloužil a nejradši bych mu v té chvíli vydloubala i to oko, kdyby se nestihl bránit. A ne, nechcete vědět na čem jsme dělali a ani proč jsem probohy měla v ruce skalpel.
Občas pro mě měl nějaký kšeft a čas od času jsem ho zase já pumpla o nějakou informaci k mému cíli.

"... Neboj, mě jen tak něco nedostane."
Uchechtnu se v odpověď.
"Mám teď něco rozjednanýho, ale vypadá to, že mé služby budou potřeba později. Budu tam."
Domluvím s ním a uklidím mobil. Ten pajzl znám, udělala jsem tam větší brajgl, než kdy v Díře. Půlku jsem ho musela vystřílet, než si všichni uvědomili, kde je jejich místo, ale to místo nemá takovou atmosféru jako Díra i když bych tam pila zadarmo. Na druhou stranu...
"Napiš to na něj."
Ukážu Šedivákovi na Luce. Kdy já tu vlastně platím?

Seskočím ze stoličky a v onom pohybu rovnou vezmu i brokovnici do ruky.
"Hele, vy si tady asi budete hrát na Harryho Pottera, takže mě až tak nepotřebujete. Dej vědět, až mě bude potřeba."
Mluvím hlavně na Luce, i když jsem začala množným číslem.
Pokud nikdo nic nenamítá nebo mě nezadrží, vypravím se do deště.
Sakryš, před tim nepršelo...
A co hůř, nemám motorku díky přesunu s Lucem.
"Do kozí díry..."
Zavrčím pro sebe ve dveřích. Mě trocha vody nevadí, ale fakt bych byla šeredně nasraná, kdyby mi Kráska nebo něco jiného z výbavy chytlo lišku.
 
Christopher Smith *Mr. Smith* - 13. října 2015 22:59
marioblancoarnoroca117088.jpg
Sám? Vlastně už ne
Beth

Nechal jsem čarodějku jít. Proč jí tu také držet? Obzvláště hned poté co odešla, po malé chvilce potom, co jsme se oddávali hříšným věcem a tak. Nechala mne samotného s děsivými vzpomínkami na ono mučení.
S povzdechem jsem se posadil na postel a pokusil se o meditování. Což se mi podařilo. Uklidnit tělo a mysl. Jeden se pak cítí líp.

Takže když do pokoje vejde bělovlasá kamarádka a vůbec. Jeden div nevyskočí na strop, jak se lekne. Pochopitelně jsem s sebou cukl, což tělo bolestně neslo. Zasyčel jsem bolestí a tvář se mi také stočila do bolestné grimasy. Sice jsem se hojil, ale pořád to nebylo ončo.
Prohlédl jsem si Beth a řekl bych, že tuto krásku něco prostě trápí.
"Co se stalo? Pojď ke mně, má bílá královno." Prohlásil jsem. Vlastně ani nevím, jak jsem to myslel. Měl jsem pro ní vždycky slabost. Jenže to se u ní objevil Šedivák a v mém případě Čarodějka. A my jsme se nazvali přáteli. I přesto naše přátelství zahrňuje snad něco víc.
Posunul jsem se, tak aby měla dostatek místa a čekal. Něco mi říkalo, že toho má hodně na srdci.
 
Ray "Zatracený" Simons - 13. října 2015 22:42
ray9187.jpg
Telefonát staré známé - můj začátek v Chicagu
Střela

Dlouho jsem se nudil. Nic se nedělo. Starý zatracený Ray Simons neměl do čeho píchnout. Fajn. O mém věku by se dalo pochybovat, na druhou stranu jsem měl zkušeností jen co je pravda.
Byl jsem dítě ulice. Tam mne vychovala stvůry číhající v ní, když padne tma. Mnoho jsem viděl, o mnohem slyšel a mnoho zažil.
Má nuda bylo ukončena, když mi zavolala nějaké zvláštní dáma. Zvyklá poroučet, žít v blahobytu a hodně mocná. To všechno jsem poznal z jejího tónu hlasu. Takový hlas, ze kterého máte v úmyslu se posrat strachy. Jenže, to bych nebyl já a jí prostě neudělal tu radost. Jen jsem si vyslechl její přání. Hlavně tu pěknou sumičku, kterou mi za její hlavu nabízela. A bylo jasno. Mou obětí bude démonka, nosící jméno Beth. A schovávající svůj zadek v Díře. I naprostý idiot ví, že Díra je neutrální půda na které se nestřílí. Teda pokud nejste malá zrzka a nejmenujete se Nicky Střela. Pro ní neplatí žádné zákony. Teda zatím jí ještě nikdo o jejich právoplatnosti nepřesvědčil. Beztak může za to fakt, že to je ženská a ženský se co... NEMLÁTĚJ!
Víte co vám řeknu... takovou chybu už nikdy neudělám. Jako památku na naše první setkání nosím přes levou tvář ne zrovna pěknou jizvu. Na druhou stranu jsem tuze rád, že stále vidím. Taky mi to přidalo na zlověstnosti. A vůbec, jsem tomu magorovi vlastně vděčnej.
Párkrát jsme spolu na něčem dělali. Asi bych jí mohl zavolat a zeptat se jí, jak něčí kostnatý zadek vyhnat ven z náručí neutrality.

Venku nechutně pršelo. Nelíbilo se mi vůbec, že můj kožený vypůjčený kabát zmokne, ale nic mi nezbývalo.
Vzhledem k tomu, že mobilní telefon mi opět vypověděl službu letěl bez přemýšlení někam do pryč. Z druhého patra a nepřežil to. Smůla dotykových displejů. Vlastně nebyl tak úplně můj. Kdyby byl, pravděpodobně bych s ním nehodil. Pravděpodobně.
A tak jsem se vydal k nejbližší telefonní budce. Vyhodil z ní nějakého zamilovaného studentíka, který se právě dohadoval se svou přítelkyní o tom - kdo koho má víc rád. Fuj. Měl bych si píchnout inzulín. A začali mne bolet zuby. Na druhou stranu, měl u sebe docela slušný obnos drobáků. Nastrkal jsem je do stroje. Potom vytočil číslo Nicky Bullet, které jsem znal nazpaměť - jako jedno z důležitých čísel, až poté jsou u mne policisté a ty další instituce.

"Zdar Bulletová. Ještě tě neranila mrtvice? Škoda. Potřeboval bych nějaké informace a tak. Zaplatím, onen job o kterém se potřebuji s tebou pobavit mi vydělá pěknou sumičku. Mohla bys být na té adrese" Vychrlím na ní hned poté, co zvedne telefon a zaslechnu její zvláštní hlas. Nadiktuji jí adresu od jednoho zaplivaného podniku, nesoucího název Peklo a zavěsím. Vydám se tam. Pěšky to přece jen odsud nějakou dobu trvá.
 
Iracebeth *Beth* - 13. října 2015 22:36
beth29929.jpg

Rozmlácená o bar… proč ne

~ignore~

 

Hadrová panenka nejsem. Ani ta porcelánová, i když světlá barva mé kůže k této myšlence mohla evokovat. Nehty jsem zarývala do dřeva, až pod nimi tiše praskalo. Hypnotizování sklenky mi taktéž nijak nepomohlo a jen silou vůle jsem se nepodívala znovu směrem k Luciferovi a té rusovlasé potvoře. Když jsem se na to podívala zpětně, mohla jsem udělat víc, než jen vyjeveně civět do ústí hlavně. Něco…

 

„Ne nebudu,“ seskočím ze stoličky a podívám se na Šediváka. Nevěděla jsem, zda jej miluju nebo nenávidím. Vlastně to bylo jedno. Necítím se na to být v jedné místnosti s… no, však vy víte. Bříšky prstů přejedu po desce barového pultu a tiše vzdychnu. Zanechala jsem tam pár stop, ale kdo by se mi divil. Možná já. Já mám být ta klidná. Alespoň takhle. Ne jinak. Pak jsem docela… nechejme si to jako překvápko do budoucna.

 

Letmý pohled ke dveřím vedoucích ven. Co bych venku dělala. Víc mě zajímala otázka Chrise. Kývla jsem na čarodějku a opustila jsem lokál ladným krokem, jako by se před tím nic nestalo. Pocítila jsem jisté zadostiučinění, že jsem odešla s hlavou vztyčenou. Pro démona je velmi potupné, když je „poražen“ někým nižším. Slabším. Rozumíme si? Snad ano.

 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 13. října 2015 21:30
ikonka305885004063.jpg
V Díře: Hodina začíná

"Nechť kamenem hodí ten, kdo jest bez viny."


Ne, tohle si prostě neodpustím. Vím, že jsem jej naprosto vůbec neznala, ale prokázal mi službu, docela určitě zachránil můj život a to ne jen jednou a ještě k tomu zachránil ten Chrisovo. Mohl být parchant, ale měl i své světlé chvilky. A minimálně takovouhle rýpavou poznámku za něj jsem mu byla dlužná. Vlastně celkem určitě jsem mu dlužná o dost víc.

"Četla jsem o nich. Když znáš správné slovo a jsi schopen kouzel, můžeš je ovládnout a tím udělat to, k čemu jsou stvořena. Něco jako magické předměty, co ulehčují to či ono kouzlo. Je to laicky řečeno, já vím, ale tak nějak přibližně to je, ne?" odpovím Luciferovi.

Na rozdíl od ostatních se už neženu do další sklenky. Ani nevím proč, snad se mi prostě a jednoduše nechce, nebo je v tom smutek, co si chci prožít? Nebo se možná chci soustředit na lekce, co právě teď dostanu? Kdo ví. Otočím se čelem k Luciferovi stále přitom sedíc na židli.
 
Vypravěč - 13. října 2015 20:58
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg

Beth


Díra: Vítej ve hře Beth

Je jasné, že potom co Střela tak nějak naznačila, že nemá v úmyslu se dělit o Lucího a ty ses střetla s barem při Čarodějčině snaze, abys nebyla zastřelena... je prostě naprosto jasné, že ani ona Baileys, kterou popíjíš ti nepomůže se plně uklidnit. Obzvláště, když sedíš právě v Díře u baru, sic dost velký kus od Střely, ale stále v její přítomnosti. Neboť je Střela pod ochranou Luce, taky si na neutrální půdě a spousta dalších hloupostí... jí nemůžeš ublížit.
Jít ven. Na vzduch nezní vůbec jako špatný nápad.
Šedivák si všimne tvého výrazu a vůbec všeho kolem. Přeci jen tě zná už jistou dobu a jste manželé, bydlíte spolu a vůbec ty všechny podivné věci.
Nakloní se k tobě, aby ti do ucha pošeptal.
"Nemusíš tu být. Ale dávej na sebe pozor." S tím tě lehce líbne na tvář a odtáhne se. Jak jste se jen vy dva poznali a jaktože spolu stále jste je otázkou. Prostě tomu tak je.

Stalo se toho spousta. Třeba to, že se na scéně objevila Noční můra a zabila poslušného pejska rady. Nebo to, že tam v jednom z mnoha pokojů někde leží Chris, kterého Morgana nějakou dlouhou dobu mučila a byl polomrtví, když jej sem dotáhl Raven momentálně na baru spící společně s Čarodějkou. Teď u něho nikdo není a je sám... opuštěný. Možná za ním zajít. Promluvit si. Jako dva staří přátelé.
Nebo jít skutečně někam do noci. Na čerstvý vzduch v Chicagu. Třeba si zalovit. Na malou chvíli zrušit onu lidskou masku a být zase sama sebou.
 
David *Lucí* Rubin - 13. října 2015 20:11
a91d0bf58b7957b8ec605813b4321129621.jpg
V Díře: Čarodějka, Démonka a Střela

Kdy začneme? Dost dobrá otázka. Ale mně se tak nějak nechce přemýšlet, čas je proti nám a vůbec všechno možné.
"Klidně... můžeme začít teď." Prohlásím, když si nechám nalít další sklenku od Šediváka a pomalu po douškách jí popíjím, abych si jí vychutnal. Ne jak předtím.
Beth s Šedivákem mlčí. Šedivák nám milovníkům alkoholu rád nalévá, avšak nic víc. Pozorně poslouchá. Nejspíše se objeví nějaká část, do které by měl v úmyslu skočit jakožto alfa vlků, zatím tu však nic takového není.
"Morgana ovládá stará a hlavně mocná slova." Zarazím se. Ne každému dojde, co vlastně za sakra mocnou věc ovládá. Je to přeci jen strašně stará magie. Skoro zapomenutá a tak vůbec.
"Asi bych začal u toho.... Tak za prvé... Víš co zhruba mocná slova jsou a čeho jsou schopná?" Zeptám se Čarodějky. A upřímně tu část teorie nesnáším. Krom toho neumím tak úplně vysvětlovat. Takže doufám, že jí to něco málo řekne. Pokud ne. Má smůlu a přejdeme rovnou k praxi. Vím pouze tři mocná slova ze všech mocných slov. Avšak jsem je nikdy pořádně využil. Proč taky. Nejsem magič.
Pohledem na malý moment zabruslím k Střele, která si vyndává střepy z prstů. Pomohl bych jí. Ošetřil jí. Jenže to prostě nepůjde... v některých věcech horší jak chlap.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 13. října 2015 19:34
nickystela268084851.jpg
Díra... no... Díra...

TO bych nebyla já, abych neměla nějakou poznámku, alespoň pro sebe.
"Já nemám ráda spostu věcí..."
Ušklíbnu se ještě cestou k baru
"... třeba lidi."
A na rozdíl od milé čarodějky, ode mě jsou slova ostrá jako břitvy.

***

Své nejbližší okolí ještě chvíli probodávám vražedným pohledem, kapesník od Luce vezmu a zatím ho nechám vedle sebe.
"Ani na to nemysli."
Varuji Luce, když vidím ten jeho pohled. S tím ho odeženu k věnování se čarodějce jsem ráda, že mě nechá být.
Zatímco poslouchám diskuzi kolem, v duchu si dám do kupy seznam aktuálních priorit, pro několik následujících okmžiků.
1 - dát si brandy, 2- dát si brandy, 3 - vyndat střepy z ruky, 4 - zavázat ruku a dát si brandy... 4 - podat své návrhy do válečného plánu, celý jim ho rozkopat a jít nepřátelům nakopat prdele...

Kopnu do sebe nově nalitou brandy a hne dpošlu sklenku Šedivákovi na doplnění. Díky tomu drobnému pohybu mi však ostrá bolest v prstech jemně naznačí, že bych možná měla přehodnotit své priority.
... Nebo použít druhou ruku.
A hádejte co?

Beru sklenku do pravé ruky a naliji do sebe druhou sklenku tak rychle jako tu první, abych si následně beze slov řekla o další, rozhodnuta pustit se do práce.
"Stejně to byl podrazák..."
Utrousím ještě velice slušně na adresu zesnulého bezcitně a aniž bych vzhlédla od pořezaných prstů. Možná, že to byla Můra s xichtem Morgana už před tím, ale tak nějak se mi prostě chce věřit, že to byl ještě on sám. Nikdy jsem z toho chlapa neměla dobrý pocit, ale práce a prachy dělají svoje a já se nechávám najímat vlastně kýmkoli.

Ponořím nehty do prstu v levačce, abych vylovila střípek uvnitř. Sotva cinkne o pult, už mám prsty v jiné rudé čáře. Klika, že jsem si vzaa ty rukavice, jinak bych to tahala ještě i z dlaně, ale stejně... zasraný měkký sklo.
"K čertu s tebou, Luci."
Zavrčím do vlastní ruky a jsem vlastně ráda, že se tak pěkně baví a mě si nevšímají. Samozřejmě dávám celou dobu pozor, ale zatím nemám jak do diskuze přispět. A další věcí hovoru je magie, které nerozumím a ne že bych nějak přehnaně chtěla.
Třetí sklenka ve mě mizí a po ní si zavážu ruku kapesníkem od Luce. K utažení použiji zuby a případného pomocníka zaženu zavrčením.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.26979303359985 sekund

na začátek stránky