Andor.cz - Dračí doupě online

Před Dírou - nepříliš jasné vyjasnění

Chvíli na něj koukám a čekám, co vymyslí, protože rázem vypadá jako kdyby nevěděl, co vlastně chtěl.
Nakonec se přeci jen slov dočkám. Na první větu mám chuť přijít s odpovědí "No a...?", jenže to pak zkusí pokus číslo dva a velmi nejistě a nervózně pokračuje ve své řeči, během které se mračím pomalu čím dál tím víc.

Jasně, jednoduše chce říct "Nezastřel jí hned ve dveřích"
Chvilku si pohrávám s onou myšlenkou, proč bych vlastně nemohla, ale nechám ji být.
"Tse... Nestřílím lidi na potkání..."
Odfrknu si dotčeně. A ne, nepadnu mu k nohám ať se bude usmívat a tvářit jakkoli. Nejsem jako ostatní ženy, už by si mohl všimnout.
Odpovědí mu je úšklebek s pokračováním věty.
"... pokud mi nedají záminku."

Tím mu musí být jasné jediné - neublížím jí. Ne, pokud neudělá něco, co bych si jako případnou záminku vzala a to může být naprosto cokoli, pokud jste vynervovaný paranoik, který se snaží chránit svou milenku před případnou manželkou (obrazně řečeno).
Téma je pro mě uzavřené a slovem už se znovu před vchodem do Díry zastavit nenechám.

Před Dírou - vyjasňování některých věcí

Co je? Dobrá otázka. Teď nějak formulovat správně odpověď. Možná něco ve stylu: Prosím, buď na Beth hodná. Nebo Hned nestřílej a nejdřív si jí vyslechni. Či. Stále jsme si nevyjasnili, jak na tom jsme, takže ještě si dovoluji být s Beth.
Vážně skvělé. Čím dál tím víc vydařený svatvečer s lysperznimí jezeleny, Batmane. Ještě by se tu mohl objevit Tarzan.
No tak, ať to máme za sebou.
"Bude tam Beth." Vychrlím na snad jeden nádech. A potom zatřepu hlavou. Pořádně se narovnám.
"Zkus... ní... ehm..." Fajn. Ne. Opravdu nevím jak jí to říct. Povolím si knoflík u košile. "Buď na ní... trošku milejší." Dodám s jistými rozpaky a potom na ní vykouzlím jednoho ze svých odzbrojujících ohniváků, odzbrojujících natolik, že mi potom zobaly z rukou. Nicméně mám takový pocit, že na Střelu to nebude mít žádný účinek.
"Prosím." Nadhodím ještě.
Věřte mi. Málokdy někoho o něco prosím.

Plánování v Díře
Čarodějka

"Ano. Láska. Chápu, že si myslíš, že to je prostě vyšší démon bez citů a dalších těch věcí, co máte vy. Jenže on city má... všechno tak nějak prožívá intenzivně." Vypadá to tak, že to Beth myslí opravdu vážně o tom, že je Luc prostě "zamilován" do nějakého člověka. A Šedivák si jen pro sebe něco vrčí.

"Ehmm..." Odkašle si Šedivák.
"Chceš nám tvrdit, že si měla vize ve kterých si spolupracovala s Morganou. Takže tobě neublíží, ale tvého přítele mučila. Zvláštní způsob." Zamyslí se Beth. Mezitím co Šedivák formuluje vhodná slova.
"Ale musí jít po nějaké věci... po tom klíči... jsi si opravdu jistá, že klíč je v naprostém pořádku?" Položí ti pro změnu otázku barman. Je vidět, že se svou ženou jsou svým způsobem vážně dobří ve zpovídání a vzájemně se doplňují. Navíc je naprosto jasné, kdo z nich je hodný policajt a kdo ten zlý. Nebo to je naopak?

Plánování plánu

*Půjdu na návštěvu do domu Lucifera, určitě... myslím, že brány nebes jsou pro mě zavřené už najisto. Promiň, mami.*

"Takže láska... A-ha, " vydechnu a moje nevíra musela být všem jasná.

Ale uznejte, jak šíleně to všechno zní. Díky zamilovanosti nám Lucifer bude pomáhat. Nezní to jako příliš jistá věc, za kterou bych dala ruku do ohně. Jenže pak už se Šedivák podíval tím svým pohledem a Beth uhodila tou svou větou hřebíček na hlavičku. Podívám se na svou sklenku. Zakroužím jí. Odložím ji na bar. Podívám se krátce po Havranovi.

"Když jsem se zdržela v tom baru. Řekla mi, že ještě nejsem připravená," řeknu tiše. Podívám se po nich. "Měla jsem kvůli ní už pár představ... něco mezi vizemi a iluzemi... Byla jsem po jejím boku a pomáhala jí... " Zase se na chvilku odmlčím. "Takže jestli si se mnou jen nehraje pro zábavu, nebo odvedení schopnosti, tak asi má zájem ve svém assetu, ve mně... A rozhodně to nejsou mateřské pudy... "

Odmlčím se, nechám je to vstřebat, popřípadě vymyslet otázky.

Před Dírou

Až bude chvíle, opravdu si musíme nějaké věci vyjasnit, ale než to nastane musím si já sama se sebou dohodnout jinou věc a nejlépe nad pořádnou sklenkou brandy.
Bude to 'buď já a žádná jiná' nebo hodlám tolerovat jiné ženy, protože já nejsem schopná být ženou?
Nad touto otázkou je potřeba se zamyslet a za střízliva to nemám šanci vyřešit.
Když vezmu v potaz co jsem viděla v jeho očích a co jsme si řekli, tak je opravdu pevně odhodlaný to se mnou zkusit dát dohromady.
No... nebudeš to mít lehký frajere...
Ale oceňuji a obdivuji jeho odvahu.

"Tak, třeba... co když mu upadly ruce?"
Zkusím jiný návrh na vysvětlení. Víc to už raději nerozebírám...
Neupadávají součástky jen zombíkům?
Ghúlové, zombíci, malomocní... podobná pakáž. Holinky jako hodinky...

Můžete mi některé věci vysvětlovat tisíckrát a s největší pravěpodobností vás buď nebudu vnímat, nebo poslouchat a nebo prostě odpovím nějaké ze svých "proč ne?" a přidám argumentaci podle své logiky. Většina lidí po chvíli své pokusy vzdá, ti vytrvalejší pak několik pádných argumentů vyslechnou jiným způsobem, pokud jsou příliš neodbytní a přesáhnou jinou hranici snesitelnosti.

Jo, utahování si z Lucifera jen tak neomrzí a jednomu to hned zvedne náladu. Už už beru za kliku, a mačkám ji, když se Luc ještě rychle ozve hlasem plným obav.
Kliku pustím, zamračím se a otočím se na něj.
"Co je?"
Při tom tázavě pozvednu jedno obočí.

Před Dírou

"Nemyslím, zlato... vím." Vrátím jí ono oslovení. Přijde mi to takové všechno divné. Doufám, že si to budeme mít jak vyjasnit. Myslím, že to oba dva potřebujeme.
O to víc by to asi chtělo dřív než se objevím v Díře, kde je Beth. Nicky a její výbušná povaha by mohla nadělat paseku. Krom toho Beth nemá takovou schopnost nesmrtelnosti jako já, i když její regenerace je docela dost rychlá.
Byly by to zbytečné problémy navíc.

"Blbost. Thomas je ze mne posraný strachy. I kdyby měl fůru práce, kvůli tomu telefonátu, by jí utnul. Je v tom něco víc..." Nelíbí se mi to. Ani trošku. Možná bych se měl po té návštěvě v Díře stavit za ním a zjistit, co má za problém. Objasnit mu, že se toto prostě nedělá.
Nom... a pak se prostě přesuneme.

Divím se tomu, že se Střela diví, že jsme před Dírou a ne v Díře. Nějak to, ale nekomentuji. Proč taky? I když se jí budu snažit milionkrát vysvětlit, že to prostě není hezké a že si nechci hned proti sobě poštvat Šediváka, tak to stejně nepochopí. Nemám teď náladu se opakovat.
Stále mně štve Thomas. A to, že ty průsery prostě jdou ruku v ruce.
"Bordel na rameni?" Zarazím se. Podívám se na rameno a tam nic. To už si to Nicky šine ke dveřím.
"Počkej ještě!" Houknu na ní, když bere za kliku a má v úmyslu vejít. Už ten výraz ve tváři, který má se mi nelíbí.
Potřebuji mít jasno, že Beth nic neudělá.

JPP pokračuje
Čarodějka

"Tak to tě potěší fakt, že Lucí jednu takovou obrovskou knihu má ve své vile. Vlastně to je jeho pokoj. Takže by ses ho pak mohla zeptat, jestli ti například nedovolí se tam porozhlédnout." Zářivě se usměje Beth. Šedivák jen protočí panenky. On není zrovna knihomol. Raději se podívá na film, než aby si přečetl knihu.
Šedivák se na tvou otázku zamračí a pak se podívá na Beth pohledem podívej-se-má-taky-svůj-názor.
"Protože je Luci zblázněný do mně a jedné lidské dívky. I když u ní rozhodně nemám ani nejmenší tušení, jak se to vlastně přihodilo." Odpoví naprosto vážně s jakousi jiskřičkou v oku Beth. Šedivák jen něco zavrčí a rozleje vám všem panáka, kterého do sebe okamžitě kopne.
"To zní jako plán. Jenže asi jediná věc, která hraje proti nám je čas." Prohlásí Beth, její oči se zúží.
"Nevěřím tomu, že prostě jen tak pustila Chrise a ani jednomu z vás neublížila. Něco chystá... něco, co se brzy dozvíme."
"Ano... něco má za lubem... " Přitaká Šedivák, který se zarazí a věnuje ti jeden z pohledů. U kterého je tak nějak jasné, že se tě bude mít na něco osobního v úmyslu zeptat.
"Vzhledem k tomu jaký k ní máš vztah... řekla ti něco, co by nám tak nějak objasnilo... co sakra chce?" Zeptá se a vyčkává, stejně tak na tebe hledí i Beth. Havran stále spí. Zaslechneš od něj zachrápání.

Cesto do Díry

Nechápu tenhle přístup u vyšších mocností, mě je nějaká neutralita volná. Šedivák mě za to nemá nijak v lásce, ale ví, že mé kapsy obsahují i stříbrné střelivo a navíc, nestřílím lidi bezdůvodně, takže si o to prostě koledovali. Jediná moje snaha o tu neutralitu byla v tom, že jsem provokatéry a všechny, kdo se mě jakkoli kdykoli snažili slovem nasrat jsem nezabila, ale pouze zranila, aby si dobře rozmysleli zda chtějí pokračovat v dané diskuzi. Spoléhat se na to, že jsou chránění a že to neudělám se nevyplácí. Jestli z toho budu mít problém? Jediný, kdo na to kdy něco řekl byl právě Šedivák a pěkně vrčel, což bylo tak nějak celé.
"Když myslíš."
Odvětím s pokrčením ramen. Ne, vážně to nepochopím. Já za svým cílem jdu jako lovecký pes a je mi jedno jestli se cestou proženu přes chráněnou oblast.

KDybych tvrdila, že můj byt je zcela normální, byla by to lež větší než celé státy. Termín, že žije vlastním životem není daleko od pravdy. Úklidu moc nedám, živím se tím s čím není mnoho práce a je to hned hotové, abych se mohla věnovat něčemu zábavnějšímu. Čištění zbraní, podepisování munice, sledování filmů a hledání technických chyb v nich, což mě vždycky spolehlivě vytočí tak, že si pak podívám s láhví brandy a krabičkou cigaret... O čemž svědčí i dvojice na stole vedle věcí k čistění - prázdá láhev od brandy a plný popelník nedopalků. Pachy se tu tlučou tak, že by se i zdravý člověk zhroutil se záchvatem alergií.

"Tu mi někam hoď, já ji pak zužitkuju."
Poukážu na předešlou košili a nechám ho se převléct. Na informaci o ghúlovi se zamračím.
"No... uvidíme, třeba má jen plný ruce práce a nemůže ti to zvednout. To bych řešila až to bude aktuální."
S tím to prostě hodím za hlavu a řeším otázku cesty přes peklo. Vážně jsem to odkývla i když mi to vždycky hne vnitřnostma? Jo. Jsem asi magor. Vlastně to jsem už dlouhodobě.

Ještě zase odjistím dveře, aby případné nezvané návštěvy nebyly ochuzeny o překvapení a pak si stoupnu na krok od Luce. Vím, že jednou říkal, že by bylo lepší, abych ho vzala za ruku, ale odmítla jsem to. ANi teď se k tomu nějak nehlásím ačkoli už bych toho možná, ale vážně jen možná, byla schopná.
Pohled který následuje je... jiný? Podivím se, protože ačkoli vidím pohled, který už se mi naskytl, necítím totéž. Během chvíle jsme před Dírou a mě je dobře. Vlastně to bylo celkem příjemné... Že by to, co se mnou Luc provedl ovlivňilo i tohle?
Musím se nad tím pousmát. Možná jsme si vážně souzeni... ale jak moc trpělivosti v tom horkokrevném, výbušném a často i náladovém pekelníkovi je?

"Čekala jsem velkolepé zjevení uvnitř."
Prohodím před tím, než se zeptá na svůj zjev. Na to na něj pohlédnu kritickým okem.
"Chmm... máš nějaký bordel na rameni."
Řeknu lhostejně, hodím si brokovnici na rameno a vydám se k Díře. S tím se tiše uchechtnu, i když nepochybuji, že to slyšel a tím pádem mu je jasné, že tam ve skutečnosti nic nemá. Ale rozhodně je zábavné to vyvolávání paniky v jeho mysli.
Styl chůze jakým kráčím ke dveřím působí, že zcela přirozeně musí následovat jejich vykopnutí... Světe div se, já však beru za kliku, ale vcházím dovnitř s výrazem, jako kdyby mi to tam patřilo.

Informace o Morganě - JPP (Jedna paní povídala)

Poslouchám Šedivákovo odpovědi a dívám se po očku po Beth, jestli nic nenamítá. Konečné shrnutí o schopnostem Morgany ocením leda tak protočením očí. Nemám sukuby ráda a tohle znělo jako jedna z jejich častých schopností. Ještě, že tohle jsem nepodědila. A pak jsem si uvědomila, jak moc mi propadl Chris, že mě sledoval a dělal mi stín...

Kopnu do sebe tu sklenku, abych tuhle hloupou myšlenku zahnala.

"Chápu, takže se jistě neví nic, krom toho, že nejspíš bude fakt dost drsná..." řeknu jako shrnutí a odložím prázdnou sklenku na bar. "Někdy bych chtěla být jako v těch různých filmech a seriálech, kdy hrdinové mají vždy obří knihovny, kde se všechno dozví, nebo někoho, kdo všechno ví. A nemuseli jsme tady jen spekulovat a hrát naslepo."

Narovnám se v zádech a jemně si promasíruji - naprosto neprofesionálně - šíji. Potřebovala bych masáž, prášky proti stresu, doživotní zásobu alkoholu, dovolenou a taky naprosto jiný život, abych neměla takhle ztuhlé svaly.

"Takže s určitou jistotou víme, nebo spíš můžeme předpokládat akorát to, že nejspíš v tom nejede sama. Určitě umí pár super triků. Možná má omotaného někoho v Radě a ještě nějakého vysoko postaveného démona. A my z nějakého důvodu věříme, že to není náš kamarád Lucifer, je to tak? " podívám se po ostatních a na chvilku se zamyslím.

"No, takže když zjistíme, kdo to je, odprostíme je od Morgany a ji tak paralyzujeme, nebo aspoň pořádně otrávíme její dokonalý večer natolik, abychom ji buď dali vědět, že nejsme jen otravný hmyz a má nás nechat na pokoji, nebo naopak ji proti sobě poštveme. To jsou mi ale vyhlídky..."
zavrtím hlavou a usměji se, i když tady není nic veselého.

Bohužel, zatím mám za to, že tenhle plán možná bude jediný, co budeme moct provést. Její poskoci/otroci/partneři, nebo kdo ti tajemní jsou by nám mohli o ní věc či dvě říct. Ale to by se vidělo až za běhu.

Válečná porada
Čarodějka

"Nevíme, zdali je stejně silná. Ale je to prohnaná a velmi nebezpečná mrcha, u které si nikdo není ničím jistý a která byla schopná přežít od dob Kamelotu do teď." Vysvětlí Šedivák dřív, než se stihne Beth nadechnout s úmyslem ti odpovědět. Teď když jí předběhl, mlčí. Hraje si se sklenkou.

"Asi klasické to, že je to skupina nejmocnějších mužů a žen na světě. Čarodějů. Jejich největší defenzívou, je utajení a nemají moc rádi, když o nich lidé vědí." Prohlásí Beth stále si hrajíc se sklenkou.
"Pokoušeli se jí sice zastavit. Jenže velká většina těch, která to zkoušela je mrtvá nebo se pohřešuje." Dodá. Toť o síle Morgany.
"A jak se mohla stát tak silnou... to nikdo neví. I když se tvrdí, že uzavřela smlouvu s nějakým démonem, který dlouhou dobu nad dní držel ochranou ruku a možná stále drží. Netuším." Pokračuje Beth.

"Osobně si myslím, že má v Radě taky někoho nastrčeného, kdo jí varuje a pomáhá jí. Je to vlivná ženská a hodně pěkná... tvrdí se, že svým osobitým šarmem a kouzlem je schopná muže okouzlit. Dokonce se jí to povedlo i s nějakou ženou." Ozve se Šedivák a pro změnu se na něj Beth zamračí.
Oba dva však po celou tu dobu říkají - tvrdí se. Takže jediný kdo se osobně setkla s Morganou je tím pádem Chris.