Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Vypravěč - 02. července 2021 12:50
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Občas je třeba konverzovat
Joleene

”Zatraceně děvče, to jsi tak zabedněné?” Zavrčí vztekle Carlos, kterého zřejmě tvoje fráze o tom, že nestojíš o záchranu ještě více rozčílila.
”Tebe nikdy nenapadlo, že možná někteří, co jsi zachránila cítím úplně to stejné. Že o tu záchranu nestojí, že kdyby zaklapali bačkorama bylo by jim lépe?” Z jeho hlasu máš pocit, že jako kdyby to tak chtěl.
”Obzvláště nestojíme o záchranu pokud máš přitom obětovat svůj život.”

Tvoje následné rezignování ho naprosto překvapí. Chvíli nechápavě hledí, až nakonec vstane a podívá se do ledničky.
”Tamhle ty dveře vedou do sprchy. Ještě by tam měla být teplá voda. Dej si sprchu a já se ti podívám po nějakém pánském oblečení.” Jako kdyby si vzpomněl, že jsi o té sprše před hádkou mluvila.
Pokud si nechtěla udělat další hádku, tak jsi se vydala ke dveřím, které tě dovedli do koupelny. Pokud sis pustila sprchu tak byla skutečně příjemně teplá a ty jsi už pomalu zapomněla, jaké to je.
 
Joleene "Jo" - 30. června 2021 23:48
joleene6101.jpg
Výměna názorů
Carlos

Po jeho odsouzení andělů, jako kdybych se snad na něj povyšovala, udělám krok zpět, skoro jako kdybych od něj dostala facku.

"Carlosi," syknu varovně, ale on nepřestává a hučí do mě čím dál tím víc.

Odfrknu si a uhnu pohledem po jeho dalších slovech, vrtím hlavou a přejdu po místnosti po jejím obvodu dál od něj a jeho bolestivých slov. Cítila jsem, že za chvíli exploduji. Netušila jsem přitom, jaká slova konkrétně to byla, ale vnímala jsem ten neklid pod povrchem kůže, co mi zabraňoval se zastavit nebo se na něj byť jen podívat.

"Vy mě nemáte co zachraňovat," prsknu vztekle přes rameno, když tak dupu po místnosti. Rychle začnu mrkat, jak mi slzy plní oči. Sotva sama dokážu pochopit, že je to proto, že Carlosova slova měla kořeny pravdy. Já vážně nechtěla nechat někoho, aby mě zachraňoval, já nechtěla zachránit, já se o sebe nestarala. Moje poslání, můj smysl, bylo starat se o ostatní, ne nechat se jimi opatrovat. Připadala jsem si najednou tak zoufale slabá. Zastavila jsem se ke Carlosovi zády, ruce si založila v bok, zamrkala a upřela pohled na zeď, kde s trochou štěstí něco bylo na koukání. Pár vteřin jsem mlčela.

"Dělej si co chceš. Pokud tě to uklidní, sežeň mi něco k jídlu. Je mi to jedno. Chci se, ale co nejdřív dát na cestu. Nehodlám tady otálet," kapituluji a vzkážu v krátkých větách Carlosovi, protože i tak mi hlas vibruje emocemi, které se snažím potlačit.
 
Vypravěč - 30. června 2021 20:34
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Budoucnost je luxus
Joleene

Carlos si v klidu dopije pivo. Vychutnává si každý doušek a je na něm vidět, že naprosto jasně a záměrně zdržuje ohledně odpovědi.
”Jasně a vy andělský se od nás naprosto lišíte.” Na jeho tváři se objeví úšklebek. Položí na stůl prázdnou láhev.
”Fajn, snesete o něco víc než my. Ale máte taky potřeby… takže mi laskavě řekni, kdy jsi naposledy měla nějaké jídlo?” Je na něm vidět, že o to co se snažíš ani trochu nestojí.
”Chceš mu jít zachránit krk, ale kdo bude zachraňovat ten tvůj, až se složíš?” Pokračuje ostře.
”Viděla ses už zatraceně?” S tím se postaví na nohy.
”Na co si tady hraješ? Chceš nás zachránit, ale sama onu záchranu ignoruješ?” Vztekle bouchne pěstí do stolu.
”Nepřemýšlíš nad tím, že nikdo o tvoji šlechetnost nestojí, když to bude na úkor toho, že budeš mrtvá.”
 
Joleene "Jo" - 30. června 2021 16:00
joleene6101.jpg
A ještě horší vidina budoucnosti
Carlos
To, že moje reakce byla přehnaná mi dojde, když vidím, jak Carlos klidně sedí a cynicky mi odpovídá. Ani na moment mě nenapadne, že bych Carlosovi ublížila. To bych spíš nechala ublížit jeho sobě než naopak. Už v méně bojovném postoji si vyslechnu zbytek jeho zpráv. Upiju z piva a zavrtím hlavou. Už si tu chuť tak neužívám. Při polknutí se pokusím zahnat slzy.

*Tak blízko! Já už měla naději, že aspoň oni..*

Prudce postavím láhev s pivem na stůl. Otřu si hřbetem ruky ústa. Pár vteřin mlčím. Vím, že tomu Carlos nevěří. A je rozumné být skeptický.

*Ale pokud loví merzosti... Musí v něm být ještě něco z člověka. Něco, co se dá zachránit...* přesvědčuji sama sebe, protože se to bojím říct nahlas. Bojím se totiž, že Carlos by měl nějaký rozumný a pádný argument, kterým by mi mou víru sebral definitivně. A já potřebovala věřit, že Mal má ještě šanci.

"Stačí mi studená sprcha, voda. Jídlo je pro lidi," odmítnu jeho nabídku. Nechci mu vyjídat jeho docela určitě limitované zásoby jídla. Navíc se mi nechce něčím takovým zdržovat, když nic takového teď nepotřebuji. To, že mi nabídl první pořádnou stopu, po dvou týdnech a že možná je Mal v ohrožení, nebo rovnou už posedlí, mě vážně neposouvá na stupnici směrem k trpělivé osobě.

"Jestli se potřebuješ najíst, tak se najez, ale já to vynechám. A nebo mi jen řekni kde a já zatím půjdu napřed," navrhnu další alternativu. Ani pivo už nechci dopíjet.
 
Vypravěč - 29. června 2021 23:10
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Hořká chuť piva
Joleene

”V téhle době? V téhle apokalypse?” Ušklíbne se. ”Obávám se, že je bohužel všechno možné.” Dodá s povzdechem.
Pozorně tě sleduje. Je na něm vidět, že i přestože je naprosto klidný, tak je vlastně připravený se tě pokusit zpacifikovat, kdybys mu měla v úmyslu ublížit. Bohužel se stal poslem špatných zpráv. Není to něco o co by stál. Je to patrné z jeho hlasu a vlastně ze všeho.
”Donesl se mi zatím popis někoho, kdo je mu velmi podobný. Takže ano, nemusí to být on.” Z jeho hlasu, ale slyšíš, že si nemyslí, že byste v tomto měli štěstí.
”Co se týče řečí, tak je to něco o tom, že prej loví merzosti. Říkají mu jednooký démon. Jedno oko má černé jak to mívaj všichni posedlí a druhé naprosto normální.” Je na něm vidět, že zrovna této části ani za mák nevěří.
”Měl by bejt někde tady v této oblasti. Takže až se najíš, něco bych mohl mít v ledničce a dáš se trochu dokupy, tak bychom ho mohli zkusit vystopovat.” Je na něm vidět, že pokud nebudou jeho podmínky splněné, tak se k ničemu jinému nebude mít a stopa se vám mezitím může ztratit.
 
Joleene "Jo" - 29. června 2021 20:50
joleene6101.jpg
Špatné a ještě horší zprávy
Carlos

Pohlédnu na Carlose novýma očima. Jasně, vím, že jeho minulost není kytičky, vonné louky a skvělá jídla, ale v současné situaci mi přijde, že začínám chápat temnotu ve stínech jeho minulosti. Nicméně to absolutně nic nemění na mém vztahu k němu. Vadí mi, že se snaží utnout moje otázky. Po tolika dnech, co jsem konečně někoho, co něco ví a můžu s ním mluvit na rovinu, potkala a on mě takhle pští. Po pár krocích v tichosti si sama pro sebe uznám, že jeho argument je ale validní a že zavalit ho otázkami můžu otravovat i potom. Ale ani tahle myšlenka mě nezbavila toho svrbivého pocitu, že se chci ptát. Obávala jsem se totiž, že některé věci ví, ale jen oddaluje chvíli, než mi je řekne.

Zpustošenost míst, které jsem znala, mě překvapí. Jasně, vím, že svět šel do háje, ale vidět v troskách náznaky minulosti, která byla tak poklidná a jiná... No, otevřelo to ve mě další rány, do kterých mé svědomí ihned začalo sypat sůl. Uklizenost chodby mě nepřekvapí tolik jako samotná kuchyně. Rozhlédnu se pořádně kolem sebe, abych se ujistila, že jsem necestovala v čase. Až když mi Carlos dá do ruky chladné pivo. Chvilku si láhev prohlížím, než se srovnám s tím, že skutečně držím vychlazené pivo.

Opatrně se napiju a vydechnu se zavřenýma očima sotva ochutnám tu známou chuť z minulého života. Kdyby Carlos nezačal mluvit o Malovi a o tom, že se mám posadit, užila bych si to o dost déle. Zamračeně se na bývalého kuchaře podívám, pivo mi zhořkne na jazyku a já si toporně sednu na židli. Pohledem Carlose vyzvu, aby pokračoval, i když se opravdu bojím toho, co mi řekne.

"Cože? To není přece možný. Posedlí jsou jen mrtví lidé! Je voják, postavil se obrovi! Dostal se teprve před chvílí z pekla. Nemůže. Nemohl," začnu protestovat a vyskočím na nohy. Srdce mi bije jako na poplach, cosi mi stahuje krk neviditelným lanem a já se cítím strašně rozčilená. Proč mi Carlos říká takové věci. V ruce mám láhev, ale místo požitku jí držím jako něco, čím jej obviňuji.

"Co se k tobě doneslo za řeči? Kde je jeho stopa?"
 
Vypravěč - 29. června 2021 18:03
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Cestou na pokec
Nicky

”Slečna Sierra von Grimmelshausen a pan Zachary Cooper.” Odpoví Andělka a předběhne tak Johna, který se to chystal říct po svém. Ten jen pokrčí rameny a nechá to být. Aspoň zase nemusí mluvit.
Jméno té čarodějky ti je nějakým způsobem povědomé, ale prostě ne a ne si vzpomenout. Na druhou stranu ti to je docela šumák. Třeba se jedná o nějakého klienta, který si tě najal, abys odvedla svou práci.
”Hele Bulletová, docela ty dva respektuju.” Pronese zničeno nic John, který jako kdyby se tím snažil asi naznačit, aby sis z nich neudělala nepřátelé.
”Už tam budeme za chvilku. Jsou docela dost zaneprázdněni, takže budete možná muset chvilku počkat, než si na vás udělají čas. Ovšem určitě by se našlo něco v kuchyni k pohoštění.” Pronesla nervózně Gabriela, která si stále asi nebyla jistá, jestli je opravdu dobrý nápad tě tam dovést.
 
Vypravěč - 29. června 2021 17:39
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Na cestě
Joleene

”Dělám to, co mi jde nejlépe. Sedět na prdeli, tvářit se, že se nic neděje mi prostě nejde.” Pokrčí rameny. O své minulosti se sice moc nesvěřoval, ale máš nějaké tušení, že nebyl vždycky ten nejlepší kuchař a měl svoje temné období.
”No tvrdí se, že to zvládli dva mocní čarodějové. Nevím, co je na tom pravdy. Moc mně to nezajímá.” Je na něm vidět, že pokud máš v úmyslu se o této věci dozvědět víc, musíš jít někam jinam.
”Jdeme se samozřejmě zašít na bezpečné místo. Kde se budeš moc vyptávat a já se ti budu snažit odpovědět. Teď bych byl, ale raději kdybychom dávali pozor… Jo?” S tím zmklnul a dál se snažit pokračovat potichu. Vlastně si musela uznat, že mu to opravdu jde. Vlastně si ho neslyšela ani u toho kostela.

Jde takto tiše, pokud se nepokoušíš to ticho narušit otázkami, zhruba půl hodiny, než dojdete k hotovým ruinám. Vypadá to příšerně. Jen matně si vzpomínáš, jak to předtím vypadalo a docela tě to zděsí.

Zobrazit SPOILER

Carlos to nějak neřeší a vydá se rovnou do jedné zříceniny. Zřejmě už zvyklý na ledacos.
Před vchodem ještě zkontroluje, jestli vás někdo nesleduje a potom otevře dveře. Pustí tě dovnitř a následně pracně zabezpečí dveře.
Ač něco takového nečekáš, tak to venku vypadá poměrně zachovale a docela dobře. Chodba je nedotknutá a když tě Carlos dovede dál, tak ta kuchyně vypadá naprosto normálně. Prostě jako kdyby se venku nic neprohnalo. Carlos vytáhne z lednice dvě piva a jedno ti nabídne. Posadí se ke stolu.
”Jde o Mala. Slyšel jsem ohledně něj jisté věci a jsem mu na stopě. Asi by bylo fajn, aby ses posadila.” Pronese a počká, až si sedneš. Lokne si pořádně piva.
”Prej je docela možný, že je posedlej.”
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 21. června 2021 20:46
nickystela268084851.jpg
Někdy v Chicagu
- Johny a Gabe -

“Na co tak vejráte?“
Jo pro drzou poznámku nejdu daleko už od mladších let. Protočím oči, protože první věc na pořadu dne má být „promluvení si“. Nesnáším mluvení a všelijaké domlouvání, pokud obsahuje více informací, než jméno cíle, lokaci působení a počet nul za číslovkou odměny.
“Bleh…“
Vyjádřím se docela jasně.
“Nudaaa…“
Srazím Gabie radost z nějakého dodržování pravidel. Pche… Nasrat na pravidla.

Vlastně má archandělka kliku, že je tu John, který zmíní, co mě zajímá – otevření krmítka pro mé nové mazlíčky a solidní prachy za střílení … Díky tomu se neotočím a nevydám po vlastní ose, ale pokračuji v jejich následování. Jen John by mohl postřehnout mé zaječí úmysly a tímhle zahrál na správnou strunu.

“Kdo je ten kápo?“
Zeptám se značně otráveným tónem, zatímco procházíme vylidněnými ulicemi. Gabrielina slova obdařím pohledem ‘Ptala jsem se tě na něco?‘ A zarovnám krok s Johnem. Byl výřečnější, než je jeho zvykem, ale občas má mluvné chvilky. Zvlášť když o něco jde a má na krku nováčka.
V tomhle případě je to ustrašená Gábi, aby bylo jasno.
 
Joleene "Jo" - 20. června 2021 20:06
joleene6101.jpg
Bez odpovědí na cestě
Carlos

Zezačátku jsem myslela, že mě jen krátce obejme a pak pustí. Když ale cítím, že jeho ruce se ode mě vůbec neodtahují a starý muž si mě k sobě stále tiskne, ani já se nemám k tomu, abych ho pustila. Je to něco naprosto jiného než co cítí milenci ve svém vášnivém objetí. Cítím bolest svého těla, i svého nitra, vnímám i jeho slzy, dojetí a zármutek z toho všeho. Nicméně také cítím kolem sebe to pevné objetí, cítím jeho tep a vnímám bití jeho srdce. Vím, že je naživu a že mě také vnímá. A to je něco, co mě postupně zahřívá tam, kde by lidé měli duši. Dodává mi to trochu vnitřního klidu a rozdmýchává uhlík čehosi, co mě drží na nohou.

Uchechtnu se, když prohlásí, že jsem příliš hubená. Já si vlastně ani nepamatuji, kdy jsem jedla naposled aby co to bylo. V tomhle světě pro mě tyhle věci nemají moc velký význam. Požitky jsou pryč. Pozvednu obočí, když prohlásí, že pro mě nemá dobré zprávy.

"Horší než konec světa?" zeptám se nevěřícně, ale když nehodlá odpovídat, tak mlčky souhlasím a jdu směrem, který určí. Radost z našeho setkání se rychle setřepe z mého vědomí a já se soustředím na bezútěšnou atmosféru naší skutečnosti.

"Takže se z tebe stal teď hlídač hranic? Co ochránilo Chicago? Kam jdeme?" zasypu ho dotazy, co mi přijdou jako velmi důležité.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.22919511795044 sekund

na začátek stránky