Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Azula *Zuli* - 20. června 2021 12:24
zuli(1)9756.jpg
Rozdílná vnímání
Damien

Pobaveně poslouchám, jak se mi snaží složit kompliment. Ale když začne popisovat, jak je šťastný, moje nálada trochu poklesne. Využiji trochu hlubší nádech, abych trochu uklidnila své panikařící srdce. Dám si pramen vlasů za ucho.

"Nepřeháněj," mírním ho a opřu se zase o zeď, i když si od něj neodsednu.

Jeho nadšení do toho, co jsme mezi sebou ještě ani nedefinovali, mě upřímně vyděsí. Snažím se to na sobě nedat znát, jak moc mě něco takového děsí a jen brzdit jeho nadšení. Něco takového mi přijde nepřirozené. Příliš... otevřené a příliš emotivní. Jestli mě něco život naučil tak je to nemít srdce na dlani. Vezmu ho za ruku a trochu mimoděk si hraju s jeho prsty. Absolutně netuším, co mu na to štěněcí vyjádření říct.

"Jo, tohle je příjemné," souhlasím nakonec s tím nejlepším, co zvládnu.
 
Vypravěč - 20. června 2021 12:20
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Carlos
Joleene

Jeho vřelé objetí trvá pět minut. Pět minut, kdy jste oba naprosto zranitelní a kdyby tu něco bylo, tak by vás mohlo naprosto snadno dostat. Dva lovce jednou ranou. Nic takového se naštěstí neděje a tak si můžete užívat blízkou společnost jeden druhého.
”Jsi strašně hubená, děvče. Jako kdybych objímal tyčku.” Postěžuje si Carlos a jako kdybyste se na malou chvíli ocitli zase zpátky v čase. Byla si u něj v Bambusovém domečku a on se tě snaží za každou cenu aspoň trošku vykrmit.
Trošku se podtáhne, protože si uvědomuje nebezpečí této doby. Je to jen tak, abyste každý měl nějaký prostor na manévrování.
”Také jsem rád, že jsem tě našel naživu, ale nemám pro tebe nejlepší zprávy.” Nervózně se rozhlédne kolem. Tohle není zrovna nejlepší místo na zdržování se.
”Měli bychom jít.” S tím se vydá směrem, které bude pravděpodobně bezpečnější než tady. Je na něm vidět, že zatím nehodlá pokračovat v těch zprávách, které pro tebe má.
”Nevím, jestli sis všimla, ale tohle jsou hranice, kde se nachází nejvíce merzostí. Chicago se kupodivu zvládlo před tím vším ochránit. Snažím se to tu hlídat.”
 
Joleene "Jo" - 20. června 2021 11:51
joleene6101.jpg
Znovushledání
Carlos

*Do háje ne, měl bys tu zbraň nechat namířenou,* pomyslím si zatímco vidím, jak sklání zbraň. Všechno ve mě bije na poplach, když vidím, jak po přítelově tváři se kutálejí slzy. Co si pamatuji, je to poprvé, co ho vidím brečet. Nikdy jsem nic takového nechtěla. Carlos by se měl hlasitě smát za pultem a připravovat jídlo. Měl by hudrovat na hlasité hosty a vymlouvat mi můj malý byt v hnusném paneláku. Ne mít pásku přes oko a plakat. Když vidím jeho otevřenou náruč, i přes to všechno co jsem mu řekla, tak se k němu okamžitě rozejdu se slzami v očích. Krátce i klopýtnu, jak nedávám pozor na zem s poházenými věcmi. Na to, že je to pár kroků, připadá mi to jako malá věčnost, než se dostanu do jeho náručí. Nějaká tichá vzdálená část mě varuje, že to může být pořád past. Že bych měla být opatrná. Ale já tuhle část ignoruji. Tohle totiž potřebuji. Potřebuji, aby byl Carlos v pořádku, aby mi odpustil a aby mě sevřel v náruči, abych na chvíli zase cítila, že někdo tu se mnou na to všechno je, že mám stále pro koho bojovat, pro koho se snažit. Pevně ho sevřu ve svém náručí a pokud mě také obejme, tak naprosto ignoruji bolest, kterou cítím tím, jak pevně mě na mém zničeném těle sevře. Všechna bolest mi za to stojí.

"Jsem tak ráda, že jsem tě našla naživu," zašeptám po chvilce v jeho náručí.
 
Vypravěč - 20. června 2021 11:38
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Velké setkání
Joleene

Všimneš si na jeho tváři na malý zlomek vteřiny úlevu, když vidí že máš stále stejné oči. Ovšem i přesto je opatrný a čeká na to, co mu řekneš.
S každým tvým proneseným slovem se jeho ruka sklání dolů, až ke konci na tebe už nemíří zbraní. A je to snad poprvé, co vidíš Carlose brečet. Schová svou zbraň na své místo.
”Joleene. Jsem rád, že žiješ.” S tím ti naznačí, abys za ním šla. Stojí před tebou a nabízí ti otevřenou náruč. Zdá se, že tě nepřestal brát jako svou dceru. A teď jako kdyby vycítil, že bys něco takového mohla potřebovat. Pořádně obejmout a cítit se na chvíli v bezpečí, i když v bezpečí ani jeden z vás momentálně není.
Zatím se k ničemu z toho, co jsi řekla, nevyjadřuje. Jako kdyby na to byla ještě spousta času.
 
Joleene "Jo" - 20. června 2021 11:20
joleene6101.jpg
Tváří tvář vlastnímu strachu
Carlos

Strnu na místě, když se za mnou ozve hlas. V první chvíli se chci rychle otočit a vystřelit, ale cosi ve mě zazvoní varovným zvonečkem. Já ten hlas znám, dojde mi. Hned vzápětí si i vybavím, komu ten hlas patřil. Prosím, prosím, nebuď posedlý. Přivřu krátce oči a pomalu viditelně zvedám ruce, abych splnila ten požadavek. Dokud neuvidím jeho oči, musím věřit, že je to stále on. Neodpustila bych si, kdyby se jemu něco stalo. Celé tělo mi však zaplavila ledové zlé myšlenky, jež mi našeptávají, že to není on a že budu muset merzost dostávat i z jeho těla. Cítím, že je to něco, po čem už opravdu nebudu sama sebou. Pomalu se otáčím, přesně podle instrukcí. V minulosti bych touhle dobou už prohlásila něco kousavého, ale teď mám jazyk svázaný strachem o to, co bych mohla právě vidět.

Na tváři se mi mihne úsměv, oči se zatřpytí slzami a ramena mi s rukama trochu klesnou, když uvidím jeho zcela lidské oko. Vydechnu hlasitě, ale pak si uvědomím, že stále na mě míří. Zvednu ruce opět nahoru, polknu a mírně potřesu hlavou, abych se zbavila dojetí. Jeho otázka dává smysl, ale najednou netuším co říct. Možná by bylo správné, aby mi provrtal kulkou hlavu a já už nemohla víc lidem uškodit.

*Ale co by to udělalo s ním, kdyby musel zabít mě? Vem si, co by to udělalo s tebou, kdyby to bylo opačně...* našeptává mi hlas v mé hlavě. A já můžu jen doufat, že to není jen strach o vlastní život, ale že je to skutečně část mě, které záleží na ostatních. Kvůli tomu ztratím pár vteřin, kdy jen mlčím.

"Nemáš tacos? Dala bych si tvoje tacos," pronesu v pokusu o probuzení té tehdejší Joleene, kterou znal. Ale bolí mě to. "Jsem to já, Carlosi, kdo s tebou popíjel v Bambusovém domečku pro panenky, kdo tě nechal přemístit do jiné dimenze, kde jsme oslavovali naše vítězství, než se to posralo. Ale Carlosi. Klidně tu zbraň nech namířenou, klidně i vystřel, protože my ze Simonem jsme to nedokázali zastavit. Snažili jsme se, ale nečekali jsme takový podraz. A teď nemůžu najít ani jeho, ani ten svět, co tu předtím byl. Ani nevím, kde je Mal. Hledala jsem vás."

Vydechnu. Mluví se mi opravdu těžko. Je těžké si to přiznat a ještě horší to přiznat před někým, na kom vám záleží. Ale zaslouží si vědět pravdu.

"Promiň, Carlosi. Nic z toho jsem opravdu nechtěla. Chtěla jsem jen pomoct. Ale asi jsem měla se nastěhovat k tobě, přejídat se tortillama a zpívat karaoke. Dopadlo by to všechno mnohem lépe..."
 
Zachary Cooper - 19. června 2021 17:52
danielditomasso077256.jpg
Konečně pauza
Sierra

Už jsem se nemohl dočkat. Sledoval jsem velice netrpělivě hodiny, které v mé kanceláři visely na zdi a počítal chvíli, kdy se zase uvidím se svou ženou a zajdeme si na oběd. Už od rána jsem stále něco řešil a těšil jsem se na chvíli klidu.
Dneska se zase koná záchranná akce těch, co se dozvěděli o našem městě a chtějí se sem ukrýt.
Velice naštvaná merzost, která si uvědomila, že se do našeho města nedostane, tak hlídkuje na hranicích s městem kam se dostanou a loví ty, kteří se touží u nás zachránit. A proto se konají záchranné akce, kdy najmeme odvážné muže, co se je snaží zabavit a chrání tak karavanu nových příchozích, která se mezitím dostane dovnitř.
Ten kdo ráno venku skučel, byl potvrdit, že skutečně dneska přijedou. Chvíli se totiž přes vysílačku bavili a domlouvali se na hodině.
Za pět hodin se udělá ona velká akce. Bude důležité, abychom tam byli a hlídali bariéru. Napadne mně a začnu poklepávat netrpělivě rukou. Ještě pár minut a dám si pauzu.

Poslední kdo tu byl, byl nějaký maskovaný chlápek, který si nechává říkat Punisher. Na hlavě má masku morového doktora, takže do obličeje mu není vůbec vidět. Na černém tričku má zase pro změnu lebku. Nebylo by lepší, kdyby si říkal Smrťák? Nebo Morák?
Stále si nemůžu pomoct, ale musím na něj myslet. Ten jeho hlas mi byl fakt povědomý. Přišlo mi však hloupé ho požádat o to, aby si sundal masku. Co kdyby se ukázalo, že ho vůbec neznám. To by bylo docela trapné. Hlavní bylo, že dělal svou práci a dělal jí dobře. Jeden z nejlepších lovců merzosti.

Konečně. Blesklo mi hlavou, když byli ručičky hodinek v poloze, kterou jsem potřeboval. Nechal jsem věci rozházené na stole. Vyskočil na nohy a vydal se za svou ženou. Přece je důležité zkontrolovat ochrany a také si dáme oběd. Čekal jsem venku na čase kdy se sejdeme jsme byli domluvení, takže tady každou chvíli snad bude.
 
Vypravěč - 19. června 2021 17:24
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Chicago - přítomná apokalypsa, i když to tak na první pohled nevypadá
Nicky

Ani jeden nečekal zrovna takovou reakci. Archandělka na tebe čumí div ne s otevřenou pusou. Řezník John se tváří, že čekal trochu jiné chování, ale není tím ani v nejmenším šokován. Zdá se, že to je ta lepší poupravená varianta, co čekal a v kterou doufal.
”Nejdříve si půjdeme promluvit s kápama tohoto města.” Zaskřehotá John a zase se dá do chůze. Andělka se rychle oklepe.
”Jsem ráda, že ctíte pravidla tohoto města.” Následuje Johna s mírným pousmáním si od něj drží náležitý odstup.
”Nad tím velkým zvířetem bych přemýšlej až budeš trochu v obraze. Teď si půjdeme domluvit, abychom dostali nějaké krmení a mohli bychom to zpacifikovat kolem hranic. Doufám, že nás ten zatracená konkurence nepředběhla. Jsou za to solidní prachy.” Houkne k tobě John, který toho řekl víc než kdykoliv předtím. Znechuceně si odplivne, jelikož si toho je naprosto vědom a raději už mlčí, když vás vede k velkému kápovi.

Město vypadá naprosto netknutě, jako kdyby se nic tak vážného nestalo. Jedné věci si však všímáš, nikoho na ulici nevidíš a nejezdí vůbec žádná auta.
”Potom jak elektřina vypověděla službu, tak už nikdo nechce riskovat. Teď všichni všude chodí pěšky nebo na koni, když mají peníze.” Vysvětlí ti Archandělka, aniž by ses jí na to ptala.
 
Damien - 19. června 2021 16:54
fffffff1207.jpg
Spolu
Zuli

Nevěděl jsem, co jí na to mám říct. Nebyl jsem žádný svatoušek a s pár ženami jsem se líbal. No a nejen to. Jenže tehdy jsem o důležitosti Zuli v mém životě neměl sebemenší tušení.
”Tvé rty chutnají skvěle.” A tak jsem se zmohl na jediné, co v mé hlavě znělo opravdu lépe než potom, co jsem to vyslovil. Teď když se nad tím pozastavím, tak to je jako kdyby kanibal byl v restauraci a říkal, že by si dal zase ještě jedny rty s hranolkama a kečupem.
Co to krucinál se mnou je?
Tak zkus říct něco jiného.

”My dva spolu to je...” k nevíře, konečně se mi splnil sen. Bojím se, že to pokazím.
”... skvělé.” Zmůžu se nakonec a doufám, že jsem si zvolil dobré slovní spojení. Což bylo stejně na houby, jako to všechno předtím.
”Jsem šťastný, že to slovy nejsem schopen vůbec popsat a prostě takto blekotám. Odpusť mi.” Doufám, že to pochopí a že jsem to snad ještě víc nepokazil.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 19. června 2021 11:52
nickystela268084851.jpg
Z post-apo světa do Apokalypsy v času přítomném
- Řezník John a Gabriella -

Sentimentální kecy jsou andělce asi dost proti srsti, což dokážu pochopit, ale její nervíčky na pochodu mi jsou taky celkem ukradený. Zahodím nedopalek jejím směrem, prakticky mám co dělat, abych jí ho necvrnkla do xichtu, aby se trochu probrala, ale to už se jí chopí John a zachová se přesně tak, jak by se dalo čekat. Pevné sevření, vražedný pohled, už chybí jen, aby tasil sekáček a já mohla být svědkem porcování anděla. Což mě mimochodem vede k vnitřní otázce. Chutná anděl jako kuře?

No, nakonec se chystání na grilovačku nekoná, ale podle toho, co Gabi vypoví, se párty odehrála všude po světě. Teda, mele, že jí jazyk nestačí… Ze zvalchované krabičky si vytáhnu další cigaretu, protože tuším, že tuhle přednášku bych bez toho nedala a hodím okem po Johnovi.
“Oheň?“
Buď si nechám připálit nebo si jeho zipák půjčím a andělské kdákání poslouchám tak napůl. Vážně… Mele pátý přes devátý a já rozumím tak půlce. No… Nebo spíš mě jen půlka zajímá.

“Jo, nějaký post-apo jsem viděla… Z jednoho sem se vrátila… A evidentně aby mi to nebylo líto jsem se vrátila do času apokalypsy v průběhu. Cool…“
Zašlápnu vajgl a ušklíbnu se. Je to veselý úšklebek. Ať se mě snažil kdokoli zmanipulovat k čemukoli tak ne, není nutný, abych se dala dohromady s Luciferem, protože apokalypsa nastala i bez mého přičinění. Naser si Černý! Nebo... kterýkoli z Vás…

“Jak daleko je muniční sklad? Tyhle krásky budou potřebovat hodně krmení.“
Poukážu na Zoufalství a Beznaděj. Nadšení z akce se jen těžko skrývá.
“A co je důležitější… Který velký zvíře je potřeba odstřelit?“
Začneme nahoře? Nebo dole? Nebo tak někde uprostřed, protože se tu mocnosti střetnou? Myslím, že jsem se vrátila tak akorát včas, abych si tu největší zábavu nenechala ujít.

Tedy za předpokladu, že tohle celé není další fikce, kterou mě nějaký zatracený manipulant protahuje. A kdyby jo, hodlám si to tady užít se vším všudy.
 
Azula *Zuli* - 19. června 2021 11:33
zuli(1)9756.jpg
Já bych řekla, že spíš nefalšovaná a poctivá líbačka
Damien

Skoro mám chuť se začít smát, když tak vidím, jak si povzdychává, bere mě za ruku a pak mi vysvětluje, že mapa teď nebude potřeba. A tak, když se mi dívá do očí, vidí, jak mi v nich vesele jiskří. Obrazně samozřejmě, zase takový magický podivín nejsem. I když je to otázka asi řečnická, souhlasně přikývnu na jeho poznámku o tom, že se do toho dost zamotal. Chci přidat ještě komentář na téma, že vypadá ztraceně a že by se mu nějaká ta mapa hodila, ale konečně se odhodlá k činu a políbí mě. Ještě při doteku našich rtů se usmívám. A když mi dojde, že to nebude jen nesmělá studentská pusa, tak se k němu mírně nakloním, lehce se k němu přitisknu, rukou zajedu do jeho vlasů a ten polibek si opravdu užila.

Po pár minutách co mi začne docházet dech, se poodtáhnu a usměji se na něj.

"Už jsem se lekla, že se bojíš, protože to neumíš. Ale podle tohodle bych řekla, že jsi zkušený dost," pochválím ho a rýpnu si zároveň.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.25713992118835 sekund

na začátek stránky