Andor.cz - Dračí doupě online

Jo, to by bylo fajn
Zuli

”Ach jo, něco takového jsem čekal.” Povzdechnu si zoufale. Ona se mi snad vážně zdá. Už jsem s ní nějaký ten čas a vypozoroval jsem na ní, že její lehkovážnost jenom skrývá strach, který s ní momentálně musí cloumat. Ale má pravdu v tom, že by bylo fajn mít nějaké trumfy v rukávu. Zatím nám přeje štěstí, ale co když nám štěstí dojde a mi budeme potřebovat něco takového. Nezáleží na tom, jak moc se toho bojím. Potřebujeme nějakou tajnou zbraň.
”Dobře. Uděláme to tak jak říkáš.” S tím ji chytnu za ruku a podívám se jí do očí. Chvíli si její tvář mlčky prohlížím. Nikdy ji nebudu mít dost. Stále budu chtít víc a víc. Nemluvě o tom, že teď už je mezi námi něco víc. Teď už přestala vymýšlet různé důvody proč nebýt spolu.
”A pak až merzost zničíme, tak bych rád vyzkoušel delší polibek… hmm?” Lišácky se na ní usměji a dám jí pusu na čelo.

Následně se začnu připravovat na její šílený plán. Kontroluji zbraně, celkově celou výbavu. Což trvá přesně onu hodinu, než jsem připraven a čekám jestli je i ona hotová. Pokud ano, tak se společně vydáváme na tří a půl hodinovou túru.

”Po téhle akcičce budeme mít dost jídla na měsíc. Co kdybychom se zase někam přesunuli?” Napadne mně. Samozřejmě stále přemýšlím nad tím chráněným městem. Jeho představa je fakt moc lákavá. Bylo by fakt krásné nemít strach, jestli se dožijeme druhého rána. Vlastně bylo by super, kdybychom se oba mohli vyspat a nemít přitom všude kolem pasti. Vím, že o tom nechce mluvit, tak se o tom městě ani nezmiňuji. Spíš plánuji, co budeme dělat dál. Samozřejmě, že můžeme zůstat na tomto místě a nikam nemusíme.
Celkově tady tento pokec slouží k tomu, abychom přišli na jiné myšlenky a cesta nám utíkala.

Hlavně se tvářit sebevědomě
Damien

*A jéje,* probleskne mi hlavou, když vidím, jak se Damien zarazil a mlčí. To znamená několik věcí. Zaprvé, hodně se mu to nelíbí. Zadruhé, přemýšlí, jak mi to může vymluvit. Zatřetí, dostane bod za to, že mi hned neřekne jen, že to je kravina.

"A jsi si ty vědom rizik, která mohou nastanou, pokud nebudeme mít trumfy v rukávech?" kontruji, protože raději nechci myslet na bolestivou smrt a nebo disociaci, ze které se už nevrátím. "Co když začnou démoni dělat léčky? Co když jednou budeme v oslabení? Chce to být vynalézaví a testovat naše možnosti v relativně... kontrolovaném prostředí," vybalím na něj chytrá slova, která jsem slyšela kdysi v nějakém sci-fi filmu.

Jeho zoufalství v hlase mi ale napovídá, že jsem na nejlepší cestě si to vyhrát. Pokrčím rameny.

"A jak ta teď krásně funguje," připomenu mu očividné. Úpění už je jasné znamení, že bitva je u konce, jen se s tím sám musí ještě srovnat. Usměji se, ale snažím se tvářit u toho mile a ne spokojeně s tím, že jsem si prosadila svoje.

"No, když začne ze mě vytřepávat duši, nefungovalo to a ty bys měl zasáhnout," pronesu bezstarostně jako kdyby nešlo o můj život. "Zkusím to na něj, když se bude přibližovat, ale ne na délku útoku. Jakmile bude blízko na boj, můžeš začít s naším obvyklým plánem..."

Samozřejmě, že se mi to líbit nebude
Zuli

Nechám ji, ať mi sdělí svůj sebevražedný plán. Jsem natolik slušný, že ji hned neskáču do řeči, neříkám nic o tom, že je naprostý blázen a celkově to s okamžitou platností nezamítám.
Chvíli dokonce nad tím jejím plánem přemýšlím. Hned mi před očima začnou vyskakovat různé scénáře, jak by ji ten parchant mohl zabít. Nebo dokonce ještě hůř, že by pohltil její duši a následně pak posedl její tělo, aby mně mučil.
Měl bys jí v tom podpořit. Okřikne mně jeden hlásek a vzápětí na to se objeví druhý. Ale co když se jí něco stane?
Zatřesu hlavou. Uvědomuji si, že už nějakou dobu mlčím a bylo by fajn se k tomu nějak vyjádřit.

Zkřížím ruce na prsou a vážně se na ní podívám.
”Jsi si vědoma rizik, které by se mohly stát? Obzvláště teď, když magie zmagořila?” Začnu ze začátku s touto otázkou, protože by bylo fajn se ujistit, že to má naprosto promyšlené i s těmi velkými do oči bijící mínusy, které představuji ve velkém množství jediné a to že jí to bude stát život.
”Tohle je ještě šílenější než to s tou volavkou.” Zazní mi v hlase zoufalství. Dlouze si povzdechnu. Následně tiše úpím, protože se rozhodnu být podporující přítel. Je moc rychlé se považovat za jejího přítele? Jsme pár? Co vlastně zatraceně jsme?
Pravou rukou si promnu obličej.
”Fajn. Fajn.” Rezignuji a sundám ruku, kterou jsem si zakrýval tvář. Upřu na ní svůj pohled.
”Sděl mi prosím, jak si to vlastně celé představuješ. Abych ti to případně nezhatil a to touhou tě za každou cenu ochránit před sebou samou. ”

Nový způsob lovení
Damien

"Jo, třeba až zase proti nám půjde nějaká ženská s pepřovým sprejem, co?" zeptám se a ušklíbnu se na něj pobaveně. Rozhodně si nemyslím, že je Damien neomylný v boji, ale ve výcviku měli tendence něco takového tvrdit. Na druhou stranu, jeho tam opravdu pro něco chtěli a potřebovali. Přijde mi, že problémy z té doby jsou vzdálené stovky let. Něco jako zapomenutá civilizace.

*To by mi snad mohlo hrát do karet...* napadne mě, když slyším, že náš další cíl, je bývalý boxer. Rameno se nenápadně připomene, jak to bolelo od parkouristy. A co teprve, kdybych se dostala pod ruce boxera.

*Ale někdy s tím začít musím. A Damien je kdyžtak poblíž a zakročí,* přesvědčuji se a utahuji si culík, protože potřebuji, aby mi vlasy nevlály všude.

Překvapeně se na Damiena podívám, když naprosto přesně odhalí to, že v té otázce byl skrytý záměr. Pousměji se a začnu si balit batoh s věcmi. Ano, i lékárničku si tam vezmu. Pak se narovnám.

"Nepochybuji o tom, že to ustojíš, ale nebude se ti to líbit, nejspíš," začnu a podívám se na Damiena. "Ale myslím si, že je to docela vhodné se tím směrem trénovat... Může se to někdy hodit a možná by to ulehčilo naši práci." Obhajuji to dopředu a mluvím vážně. Žádný veselý úsměv, protože pak by si mohl myslet, že to beru na lehkou váhu. Ale to by byl tak daleko od pravdy, jak by jen mohl.

"Chci zkusit na něj sílu mojí vůle. Něco jako jsem dělala v naší závěrečné zkoušce. Jen... neopustit tělo."

Plánování
Zuli

Opět nespokojeně mlasknu. Moje myšlenka ohledně ošetřování je naprosto blbě pochopená.
”Můj svět se sice točí kolem tebe ve všech směrech. Ale jsem měl na mysli to, že co kdybych byl pro změnu nešikovný já.” Mrknu na ní. ”I takové věci se mohou stát.” Vykouzlím na své tváři jeden z úsměvů, které jsou jen a jen její.

Stále se mi nelíbí, že představuje návnadu. Snadnou oběť. Přestože to dokonale funguje, stále mám obavy z toho, co kdybych ve své roli selhal. Co kdybych nebyl tak rychlý a dostali ji.
Takhle nesmíš přemýšlet. Věří ti a ty to zvládneš. Pochybovat o sobě je luxus a ten si nemůžeš dovolit. Okřiknu se v duchu. Je to něco jako mantra, díky které jsem schopen to zvládat.
”Z informací, co se ke mně donesli, by se mělo jednat o tuhý oříšek. Převzal tělo nějakého šampiona v boxu. Takže pravděpodobně bude agresivní a jeho tělo bude schopné skvěle bojovat.” Svalová paměť je v tomto pěkně proti nám. Nejen, že celkově těla těchto merzostí jsou zatraceně odolná. Nevadí jim, že do nich vypálíte celý zásobník. Oni ještě ke všemu jsou perfektně schopni využívat toho, co se předchozí majitel zvládl za svůj život naučit. Zatím jsme se s žádným vysloveně zápasníkem nesetkali. Ten poslední, co hodil Zuli o zeď byl nějaký parkourista, který byl jeden z těch náročnějších. Nezapomenu však na tu ženskou, která uměla bojovat, no jako žena. Ten sprej v očích zas nebyl vůbec příjemný. Tři dny mně ty oči pekelně štípali a byl jsem úplně odkázán na Zuli.

Nicméně zpátky k dnešnímu problému. Z toho jak se zeptala a jak si odhodlaně dává vlasy do culíku, mohu soudit jediné. To s čím přijde se mi ani ve snu nebude líbit. Stejné to bylo, když přišla s nápadem ohledně návnady.
”Tak povídej. Já to snad ustojím.” Pronesu lehce rezignovaně a snažím se přichystat na to, jaký nový způsob sebevraždy si vymyslela.

Plán nad plány okolí
Damien

Damienova proměna z toho nadšeného kluka, co si užívá moji blízkost v toho odosobnělého a pragmatického drsňáka je opravdu rychlá. Trochu mi to připomene naše první shledání po letech. Tehdy, když mě zachránil od toho démona. Tehdy bylo všechno tak jiné. A moc dobře si pamatuji, jak jsem se démona bála a byla Damienem zmatená.

Dívám se s ním na mapu. Kartografie nebyla mojí nejsilnější stránkou, ale byla jsem schopná se trochu v tom orientovat. Přikývnu. Dává to smysl.

"Dobře, sbalím se raději víc. Vezmu si to. Když začne protestovat rameno, předám ti to," bráním se tomu, aby hned od začátku se se vším táhnul Damien. "Jasně, abych mohla být ošetřená, až se zase nechám zranit, co?" ušklíbnu se a zavrtím hlavou. Nevím jestli to bylo rýpnutí, nebo ne, ale stejně jsem musela zareagovat. Byla to jedna chyba, nic víc. Podívám se raději na svoje hodinky. Předtím jsem je nenosila, ale teď na ně nedám dopustit. Je dobré se mít podle čeho orientovat. Navíc, protože jsou odolné, tak se o ně nemusím bát.

"Dobře, sbalím se, připravíme pasti a bude to akorát na to, abychom vyrazili. Nemůžeme přijít o naše představení zatoulané dívky a nesnázích," pobaveně se ušklíbnu.

Prvních několik lovů mě to skutečně děsilo. A doteď se cítím mrazivé mravenčení v břiše, když se nějakým místem takhle procházím jako návnada. Je tu nebezpečí, že se dostanou až příliš blízko. I když vím, že je Damien poblíž, na tu jednu chvíli jsem na to sama. Věci se mohou pokazit a já jsem v první linii. Jenže se nám to nejlépe vyplatilo. Démoni si spíš dovolí na mě než na Damiena.

"Jak moc je ten Merzost silný? Je jen agresivní, nebo čím se liší od ostatních?" zeptám se pak a prohrábnu si vlasy, než je stáhnu do culíku. Dostala jsem totiž nápad, i když si myslím, že se Damienovi nebude líbit.

Jinak by to ani nešlo
Zuli

Nespokojeně mlasknu. Ruce mám položené na jejich bocích a plnými doušky si vychutnávám tuto chvíli.
Je mi naprosto jasné, že nás teď čeká poměrně důležitá práce. Práce, která je důležitá, protože je jak pro blaho obyvatel tohoto města, tak je zároveň skvěle placená. Asi to bude znít zle, ale to druhé je pro nás v tomto světě momentálně tou největší motivací. Nemluvě o tom, že oba dva jsme k něčemu takovému byli skvěle vycvičeni. Zároveň jsme se k tomu dostali, jako slepí k houslím. Chránili jsme své životy a tak nějak "omylem" i životy pár dalších lidí. No a pak to vlastně neznělo jako špatné práce.
"Dej mi ještě pár vteřin. Stále si připadám, že sním." Pronesu a vykouzlím na své tváři lišácký úsměv. Netrvá to však dlouho, protože její slova mluvila jasně. Žádné rozptylování... Nejdřív práce a pak koláče. Musím uznat, že ta dokonalá chuť jejich rtů, je naprosto skvělá motivace pro cokoliv. A tak během chvíle jako mávnutím proutku se můj výraz toho nejšťastnějšího muže změnil na naprostého profesionála bez výraznějších emocí.
"Samozřejmě, že se na mně můžeš spolehnout. Vždycky se na mně můžeš spolehnout." Pronesu naprosto vážně se skálopevným odhodláním.

Nad jejími dalšími otázkami se zamyslím. Pro lepší představivost vytáhnu mapu, kterou jsem směnil v minulém městě. Je nakreslená jednou kartografkou, která se projela pár městy, sesumírovala mapy z dřívější doby a poté to zpracovala do tohoto. Stálo nás to docela dost, ale skvěle se to teď hodilo. Ukázal jsem na mapě, kde jsme my a kde je to místo kam jdeme.
"Je to plus mínus jedenáct kilometrů, což by mělo zabrat dejme tomu tři a půl hodiny pěšky. Když půjdeme pomaleji v případě zranění, tak se dostaneme ke čtyřem hodinám." Samozřejmě, že bych byl raději, kdyby k tomu zranění nedocházelo. Ale to proti čemu stojíme je kolikrát opravdu silné a tvrdý kořínek. Na chvíli mlčím a uvažuji nad možnostmi.
"Zase na druhou stranu být připraven, že se to totálně posere a my tam budeme nuceni přenocovat mi nepřijde jako špatný nápad. Klidně ty věci vezmu já." Nabídnu se.
"Určitě se, ale pak sem budeme vracet." Přeci jen si půjdeme vyzvednout odměnu za zabití. Možná to může znít, že nám fakt věřím a vůbec nepočítám s možností, že se nám ta merzost může stát osudnou. Je mi jasné, že by k tomu mohlo dojít, ale na něco takového nechci ani pomyslet.
"Vzal bych hlavně lékárničku." Nenarážím tím na nic. Jen bych chtěl mít všechno potřebné.
"Když vyrazíme za hodinu mohli bychom tam být zhruba ve dvanáct. Zmapujeme to tam, připravíš se jako návnadu a počkáme si na vhodnou chvíli, než to celé spustíme." Navrhnu a samozřejmě je na ní, jestli s tím plánem bude souhlasit.
Stále se mi nelíbí, že návnadu dělá Zuli a že jí fakt dělá opravdu skvěle. Nenašel se žádný, který nedostal chuť na snadný úlovek v podobě zatoulané krásky v nesnázích.