Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 02. května 2021 22:17
ikonka305885004063.jpg
Nová zodpovědnost v novém světě
Zachary

Poslední dobou spím málo. Ne, že bych se v noci budila, ale cítím potřebu být vzhůru, co nejdříve. Před rokem a půl - bože je to teprve rok? - kdy jsem hrála jen sama na sebe, jsem spala normálně podle potřeby a návyků z domova. Ale od té doby, co jsem se stala matkou dvojčatům, jsem spala o dost méně, protože neustále vyžadovaly pozornost a to i přes to, že Zachary mi byl úžasným společníkem a pomocníkem. Teď, když mám na starosti celé město, tak ta tíha zodpovědnosti mě budí i ze snů. Přesto se cítím relativně čilá a odpočatá. Připravená na další den. Nedá se říct, že bych věděla, co přesně dělat, ale snažím se mít kolem sebe lidi, kteří mají dobré nápady, a sama dělám, co mohu. A tak si v ranních hodinách, než se Zach a město probudí, si čtu v posteli staré magické knihy, abych získala další znalosti.

Zaklapnu potichu knihu, když uslyším někoho se domáhat audience. Zach to bohužel slyšel a už se probudil. Něžně ho pohladím po tváři a pousměji se na něj. Chápu to. Je to náročné, být těmi, kteří mají mít odpovědi, těmi, na které se všichni v poslední době obrací, těmi, co mají ostatní zachránit a spasit. Lidé občas zapomínají, že i tací lidé ale potřebují spát a jíst.

Když se ke mně vrátí oblečený, opětuji mu polibek.

"Lhát se nemá, to nevíš?" upozorním jej pobaveně. Nedělám si iluze o tom, jak vypadám, když jsem se ještě ani nečesala. Vlasy mám už nepřirozeně dlouhé. Měla jsem si dojít ke kadeřníkovi dřív než skončil svět. Ale kdo mohl vědět, že svět tak rychle a znenadání skončí? Pohladím jej znovu po tváři a nadechuji se k tomu, abych mu řekla, že ačkoliv chápu, že se mu nechce z postele, je důležité, abychom lidem pomáhali, jak jen můžeme. Sám to ale uhodne z mojí tváře a už se statečně, i když velmi neochotně, ode mě zvedá.

"Pokusím se, odpoledne bychom měli zkontrolovat ochrany. Co ty na to? Můžeme se tak tvářit, že pilně pracujeme a zároveň trávit spolu čas?" navrhnu. Sice to nebude procházka s kočárkem a užíváním si větříku a čerstvého vzduchu, ale aspoň bychom na chvíli byli jen my dva.

"Už běž, pomačkám děti za tebe dvakrát tolik," ujistím jej, že neopomenu ranní rituál s dětmi, který je jedna z mála věcí, co se nám podařila zachovat z minulého světa v rámci naší rodiny. Za rodiče jsem nesmírně ráda. Je sice plno lidí, kteří se nabízejí, že by mi děti pohlídali, ale rodina je rodina. Babička s dědou si vychutnají vnučky a já se nemusím bát, jestli jim dají dostatek lásky. Vím, že nejsem teď ideální matka, protože teď pobíhám mezi školou, magickými konzultacemi a rodinou ještě usilovněji než doposud, ale bohužel nevidím způsob, jak se víc pro ně uvolnit, aniž bych neohrozila zbytek města. Snad mi to jednou děti odpustí...

Pak se i já zvednu z postele, pokusím se trochu zkulturnit, abych vypadala jako někdo, kdo je schopen magicky bránit město a zároveň má všech pět pohromadě - zvolila jsem černé kalhoty a tmavě fialovou halenku, vlasy jsem si sepnula sponou - a vyšla jsem vstříc rannímu rituálu s rodinou a po té klidné hodince domácího štěstí jsem měla v plánu čelit náročnému dni vedení magické školy.
 
Damien - 02. května 2021 22:15
fffffff1207.jpg
Přeživší
Zuli

Ostatní na mém místě, kteří by byli naprosto zbláznění do osoby, která se jim momentálně promenáduje po místnosti pouze ve spodním prádle po pokoji, by to nejspíše nějak řešili a šíleli by z toho. Já jsem si v klidu popíjel kafe a vychutnával si jeho chuť, protože mi bylo naprosto jasné, že si něco takového dlouho nedám.
”Špatně jsem spal. Stále mně budili zvuky z venku.” Přiznám se jí a naprosto si všimnu, jak si mně prohlíží a monitoruje, jestli jsem v pořádku. Dělal bych to stejné v jejím případě. Vykouzlím na své tváři úsměv, který je upřímný a který snad dokáže, že to není tak strašné, jak se to může na první pohled snad zdát.
”Jsem v pořádku.”

”Dobře, ale řekla bys mi, kdyby ses na to necítila?” Zeptám se a pokud mi to je potvrzené, tak to nechám být.
”Jistě, vždy k službám.” Pronesu a naznačím přitom lehkou úklonu. ”Ale až dopiju kafe.” Pořádně si loknu a prostě si vychutnávám kafe do doby, než už není.

Jak jsem slíbil, tak jí začnu i masírovat a to mastí, kterou jsem vyměnil s jedním lékárníkem. Je dobrá právě na tyto případy.
”Měla bys být opatrnější.” Pronesu starostlivě. Jsem však rád, že to není nic vážného. Musím uznat, že se opravdu od doby, co jsme byli v Organizaci hodně zlepšila v boji. Ono vás totiž hodně naučí, když bojujete o život.

”Víš ten, kdo si nás najal na onu práci, tak se zmiňoval o městě, které je magicky chráněno a kde nejsou žádní posedlí. Prý za to mohou dva nejstarší a nejmocnější mágové.” Začnu opatrně a je mi jasné, že to zní naprosto šíleně. Sám jsem tomu chlápkovi nevěřil.
”Co kdyby to byla pravda a to město existovalo?” Tak nějak tuším její odpověď. Ale potřeboval bych na to znát její názor.
Je opravdu příjemné se jí dotýkat a tak vlastně není jediná, kdo si tu masáž užívá.
”Dělej, prosím tě, že jsem nic neřekl. Nejspíš je to blbost.” S tím se rozhodnu toto téma raději opustit.

Masáž netrvá dlouho a já prohlásím, že se může už obléct a sám se začnu dooblékat. Abych byl přesný, tak se začnu ozbrojovat, abychom mohli vyrazit na toho zmetka.
 
Catriona Clare Chandler - 02. května 2021 21:41
clarechandler7626.jpg
Můžeme mít vůbec šanci?
~Ethan~

Ethan vypadal velmi sešle. Kdybych mu sem nenosila jídlo, vypadal by hůře. Měla jsem o něj starost a Drákula to moc dobře věděl. Nicméně Ethan byl pákou, kterou mě držel u sebe a dokud ho měl v moci, měl v moci i mě. Děsila jsem se okamžiku, kdy si jednoho dne zažádá o něco víc než jen společné večeře. Sice mě Drákula neskutečně přitahoval, ale věděla jsem, že to není tím, že bych k němu něco cítila. Viděla jsem, jak působí na ženy ve svém náručí, kterým právě sál krev. Jejich pohledy byly zaslepené a upřené pouze k němu. Já s tím bojovala a Ethan mi dodával sílu.

"Bez tebe nikam nejdu," reagovala jsem na jeho apel tvrdohlavě a chytla se mříží. "Sama bych to nikdy nezvládla. Ne potom, co se stalo se světem a neunesla bych ani to, že bych tě tu nechala," sledovala jsem jeho reakci, když se najednou ozvala rána. Trhla jsem sebou. "Co to..." nedořekla jsem, protože mě Ethan přerušil.

Rozhlédla jsem se. Na chvíli jsem se zaposlouchala, abych napnula svůj vlčí sluch. na rozdíl od Ethana jsem neměla kolem krku obojek a tím pádem mé lykantropí schopnosti nebyly potlačeny.
Slyšela jsem kroky, jak přebíhají nad schodištěm. Dolů se nikdo nechystal. Proč taky hlídat Ethana, když mu v odchodu brání masivní mříže vyrobené pro někoho, jako je on a navíc měl ten zatracený obojek.

"Zkusím otevřít mříže, ale ten obojek dolů nedostanu," podívala jsem se na něj. "Jestli se odsud dostaneme... město je plné jeho přisluhovačů a v Pevnosti jsou jen jeho věrní. Pokud na někoho narazíme, bude nás chtít zastavit... tebe dokonce..." polkla jsem, protože jsem to nedokázala říct.

"Běž stranou," sice v cele nemohl moc uhnout, ale lepší, než by mému magickému (ne)umění čelil přímo. Od vlny jsem je měla nevyzpytatelné. Mamka by mi řekla, jak na to, ale s vlkem v těle byla kontrola ještě těžší.

Zrovna ve chvíli, kdy jsem se pokusila vylomit mříže, se přiřítila magická vlna. Netrvala dlouho, ale stačilo to, aby se moje magie vymkla kontrole. Ozvala se rána jako z děla znásobená ještě víc uzavřeným prostorem. Cítila jsem, jak do mříží zasáhla taková síla, že je vytrhla z pantů a neuvěřitelnou rychlostí je vymrštila do zdi, kde ještě před chvíli byl Ethan, kdybych mu neřekla, ať uhne. Mě to odhodilo dozadu, kde jsem zůstala ležet a jen ztěžka popadala dech. V uších mi příšerně pískalo a prach mě naprosto oslepil. Mohla jsem jen hádat, co to udělalo s Ethanem, který k výbuchu byl mnohem blíž.
 
Azula *Zuli* - 02. května 2021 21:38
zuli(1)9756.jpg
Život v troskách světa
Damien

Ta krátká chvilka mezi plným vědomím a sněním je pro mě dost milá. Uvědomuju si teplo spacáku, gauč pode mnou a to, že jsem naživu. Vcelku rychle si připomenu, co se světem je tak v nepořádku, ale když slyším Damiena, vím, že patříme k těm šťastným. Jsme naživu, jsme spolu a máme kafe. To poslední poznám podle jeho nezaměnitelné vůně. Posadím se ve spacáku a napůl se z něj vysoukám. Zkusmo pohnu ramenem a zahýbu trupem, abych zjistila, jak moc mě to po včerejším střetu bolí. Nestojí to ani za to, abych se ušklíbla, fajn, další dobrá zpráva. Vylezu ze spacáku kompletně a jen v kalhotkách a sportovní podprsence dojdu téměř tanečními - ale vypočítanými - kroky ke křeslům se stolkem, kde sedí Damien s kávou. Vyhnu se tak nastraženým pastem, aniž bych nějakou spustila.

"Díky," hlesnu a krátce jej pohladím po ramenou na znamení díků.

Jestli se ptáte, zda se před ním stydím, když spolu vlastně de facto ještě nic nemáme, tak ne. Nestydím. U cirkusu stud moc neexistoval a Damien je v současné chvíli můj parťák, na kterého se mohu spolehnout, taky se za svoje tělo nestydím, a hlavně, mám moc ráda čistotu uvnitř spacáku, abych byla ochotná si ji riskovat mým oblečením. Vše, co vlastním si teď nosím v batohu a čistého oblečení vážně není nazbyt. Přivoním si kávy, maličko upiji a zadívám se na něj.

"Jde to. Moc jsem se nebudila. Špatně jsi spal? Nebo se něco dělo?" zeptám se hned a přeměřuji si jej pohledem, abych vyhodnotila, jak na tom je. Nevypadá posedle už z prvního pohledu. Další věc, co kontroluji je, jestli nemá moc velké kruhy pod očima, nebo jestli nevypadá moc vystresovaně. Současný svět, který se vytvořit tak znenadála, byl náročný, a věřím, že pro Damiena ještě o něco děsivější, protože chápal jaké je to ztratit vlastní vůli. Nikdy jsem to neřekla nahlas, ale mě tenhle svět trochu víc vyhovoval. Snažili se nás zabít stvůry, co to měli prostě v povaze, a ne lidi, které jsme pokládali za přátele. Vše se zjednodušilo. Bojovalo se o život, věci se měnili za jiné věci, žádná tajná organizace už nám nestála v patách a my se nesnažili rozmotat klubko minulosti a různých hádanek a tajemství. Vše bylo upřímnější, opravdovější. A někdy taky bolestivější, ale bolest vždy patřila do mého života.

"Myslím, že to zvládnu," řeknu upřímně a přikývnu, když znovu upiji z kávy. Druhou rukou, ve které nedržím hrnek, si promnu trochu trapéz, kousek od kterého se mi rýsuje nová modřina. "No, možná by mi pomohlo, kdybys mě zase trochu namasíroval," pousměji se na něj a ani se nesnažím tvářit, že se mi jeho starostlivé masáže nelíbí. No co, hodil mě včera démon o zeď? Hodil. No, tak kdo jsem, abych si upírala drobné radosti života.
 
Ethan James O`Connor - 02. května 2021 21:06
ec433b5dba5d5450898d9e2ea6ed4467gingerbeardmichaelfassbender4129.jpg
Ve své kobce
Cat

Všechno se to pokazilo. Měl jsem ji hlídat a naprosto jsem jako její ochranka zklamal. Obětovala se kvůli mně. Samozřejmě pozitivní je, že je stále naživu. Jenže to nemění nic na tom, že já jsem tady zavřený a nejsem schopen pořádně ničeho. Zatraceně mně to sere. Kdybych neměl na krku ten obojek, co mi brání v přeměně, tak bych mu to tady pořádně rozmlátil a potom bychom s Cat vypadli. Jenže bohužel tomu tak není a tak tady trčím, zkouším meditovat. Sbírám síly a čekám na chvíli, kterou budu moct využít v náš prospěch.

Chodí za mnou, když má k tomu vhodnou příležitost a ani v této chvíli tomu není jinak. Slyším její kroky po schodech a poté jí i vidím.

Obrázek

Na mé tváři se objeví smutný úsměv. Což s tím, jak mám větší vousy, tak nevím zda je moc viditelné.
”Ahoj.” Pozdravím ji a jinak se posadím, tak abych na ní lépe viděl.
”Měla bys mně tu nechat a utéct.” Opět apeluji na to, aby využila příležitost kdy tu není a zmizela. Je mi jasné, že kdyby tady byl, tak by sem za mnou nemohla chodit.
Vezmu si od ní jídlo a s chutí se do něj pustím. To co mi sem jinak nesou, mně pořádně nenasytí. Je mi jasné, že se tím Drákula neskutečně baví.
Chystám se jí ještě přesvědčovat o tom, aby vzala nohy na ramena a neztrácela se mnou čas, když se něco stane.

Pevností otřese série ran, dle toho, co slyším tak to vypadá na to, že se někdo snaží dostat přes zavřenou bránu pomocí výbušnin. Vyskočím na nohy.
”Vypadá to, že se někdo chce dostat dovnitř. Hodilo by se, kdybys mně odsud dostala. Myslím, že tohle je příležitost, které by bylo fajn využít.” Navrhnu jí a doufám, že se mnou bude souhlasit a vypadneme odsud.
 
Catriona Clare Chandler - 02. května 2021 19:15
clarechandler7626.jpg
Potom, co udeřila magická vlna
~Ethan~

Otevřela jsem oči. Nade mnou se tyčila nebesea z černé krajky. Lehký závan chladného vánku mě pohladil po tváři. Otočila jsem hlavu na polštáři povlečeném v rudém saténu. Okna byla zatažená dlouhými záclonami ukončenými střapci. Další závan jimi pohnul a já tiše vydechla.

Jak se to mohlo všechno stát? Jak nás Drákula mohl najít? Ethan byl celou dobu se mnou, když se to stalo. Teď nemyslím Drákulu. Mám na mysli mou moc, která z ničeho nic vybuchla a já se nedokázala ovládat. Nebýt Ethana, ublížila bych spouště lidem. Jeho slova, která mi šeptal, jak mě držel, mě uklidňovaly a já dokázala opět nad sebou převzít kontrolu. To se však nedalo říct o zbytku světa, který propadl zhoubné magii a celé dva týdny jsme naráželi na jedince, kteří v sobě najednou zrádnou sílu objevili, ale neměli tu moc ji ukočírovat. Tolik ztracených duší jsi za celý život neviděla.

A pak se všude vyrojili démoni, divné kreatury, které se najednou nebály vylézt na světlo světa. Samozřejmě, že jsme s Ethanem věděli, co bude následovat a také to netrvalo dlouho. Já se bála používat svou moc, protože magie kolem proudila tak hustě, až jsem jí cítila v každičké buňce svého těla.

Drákulovi přisluhovači, upíři, se objevili jednoho večera, kdy jsme s Ethanem seděli vedle trosek domu a ohřívali se u ohně. Mysleli jsme, že je světlo zažene, ale nestalo se tak. Bojoval s nimi, ale bylo jich tolik. Křičela jsem, plakala, držela jej za ruku do chvíli, než nás odtrhli. Do doby, než mě předali jemu. Drákulovi, ale představil se mi jako Alexander.

Vzal mě na místo, které muselo dávno zaniknout zubem času. Pevnost ve vysokých horách, kde žili lidé. Normální lidé. Nevěděli snad, co je Drákula zač? Bylo jim jedno, když někdo z nich na pár nocí zmizel a vrátil se bledší než obvykle? Nyní už museli vědět a přesto zůstávali. Ethana uvrhl do žalářů. Chtěl ho zabít, ale já se nabídla za jeho život. Ethan v mém srdci měl místo.

Ozvalo se zaklepání na dveře. Posadila jsem se. "Dále," vybídla jsem služebnou. Také obyčejného člověka. Doufala, že ji Drákula udělá nesmrtelnou? Dost jsem o tom pochybovala. Navíc jsem nechápala, proč mě tolik chce u sebe. Nemohl mě proměnit v upíra. Byla jsem vlkodlak. Alespoň jsem doufala, že se nic takového stát nemůže. Nebo ano?

"Slečno Chandlerová," usmála se na mě mdle. V ruce nesla šaty. Celý svět byl v chaosu, ale zde jsme byli jak v jiném stolení. Sice šaty nesahaly až na zem a končily někde u kolen, ale i tak jsem si v nich připadala jako šlechtična.
"Rebeko," opětovala jsem ji jmenný pozdrav a odkryla se. Sykla jsem, jak mi byla zima. "Nevíte, kdy se pán domu vrátí ze svých cest?"
Služebna zavrtěla hlavou. "Netuším, ale mohlo by to být dnes," přehodila šaty přes židli a začala mi ustýlat postel.
Šla jsem se rychle osprchovat, aby mi následně Rebeka pomohla se zapínáním a upravila mi vlasy i make-up. Nesnášela jsem to, ale co jsem měla dělat.

Takže dnes se možná vrátí, pomyslela jsem si. Musím za Ethanem. Dnes to bude asi poslední možnost, než zase Drákula odjede.
Co byl Drákula pryč, chodila jsem za Ethanem každý den. Nosila jsem mu lepší jídlo. Kdybych mohla, dostala bych jej ven, ale pevnost strážili přisluhovači, takže jsem maximálně mohla s Ethanem mluvit skrze mříže. Možná se mi však Alexandera podaří přesvědčit, abych mohla za Ethanem dál chodit. Pomalu jsem si začala pamatovat každé zákoutí i zvyky všech, kdo mě museli hlídat.

"Snídani mi prosím nachystejte v pracovní místnosti," sice jsem tam nikdy nic nedělala, ale byla nejblíže ke schodišti k žalářům.
"Ano, slečno," uklonila se a vyšla z místnosti. Štvalo mě, jak mi říká slečno.

A tak jsem se tedy vydala do pracovny, abych něco málo snědla a zbytek zabalila do ošatky a prosmýkla se kolem stráží a vstoupila do chladných kobek.
 
Ray "Zatracený" Simons - 02. května 2021 19:09
ray9187.jpg
Všechno se to posralo, všechno jsem to posral
Irace

”Zatraceně, tohle jsme vůbec nedomysleli. Nikdo netušil, že to bude takový zmetek.” Cítím se děsně mizerně a stále mám před očima to, jak ten zmetek sedl na trůn a rozpoutal doslova Peklo na zemi. Nejhorší na tom bylo, že my jsme za to mohli. Že jsem za to mohl já. Kdybych sesadil Andrase a vládl peklu místo něj… kdybych nesháněl za sebe náhradu… třeba by se to všechno tolik neposralo. Aspoň to mi poslední dobou zní jako písnička v hlavě.

Stále chodím sem a tam, jako lev v kleci. Nejsme sice v kleci. Zatím nejsme. Schováváme se v Ezechielovi batmaní jeskyni. Ezechiel padl v boji, když se snažil zabránit Semyazovi zabránit v jeho plánech. Té chvíli, kdy byl zabavený, jsme využili a utekli. Neexistovalo lepší místo než tady toto.
A teď tu popíjím zásoby Aqua regii, které mi pomalu dochází.
”Toho zmetka už nesesadíme, tak co tady děláme?” Zeptám se zoufale Beth, která tu stále se mnou je a já nechápu proč. Vždyť jsem to všechno totálně posral. ”Co tady dělám?” S tím si sednu na židli a zakryju si levou rukou, kterou mám volnou a nemám v ní láhev, tvář.

 
Zachary Cooper - 02. května 2021 18:57
danielditomasso077256.jpg
Vlastní město, spousta problémů
Sierra

”Paní, pane...” Doléhá k našim uším naléhavý hlas, doprovázený bušením na dveře a následné kroky, jak se někdo snaží dohnat toho, kdo si dovolil na naše dveře zabušit.
”Jak ses sem dostal?”

Moje snaha se převalit na druhý bok a pokoušet se dál usnout je tím naprosto zmařená. Postavím se na nohy a začnu se oblékat. Pohled mi zabloudí na moje milovanou ženu, která už je také vzhůru.
”Nemáme chvíli klidu.” Pronesu, když se mi podaří si navléct kalhoty. Za to všechno může fakt, že se nám podařilo zachránit město během magické vlny a to jen díky tomu, že jsme se snažili zachránit pouze svou akademii a děti v ní. Nejspíš za to mohl fakt, že se Sierrou jsme momentálně nejstarší, i když na to nevypadáme a hádám říct, že nejmocnější mágové. Takže díky této záchraně se stalo, že nám zůstalo celé město na krku. My se stali jeho ochránci, jeho vládci. Dávali jsme na všechno pozor a starali se o blaho ostatních.
S hlídáním dětí nám stále pomáhali rodiče Sierry, což bylo naprosto úlevné. Nedokážu si představit, že bychom fungovaly bez nich.
”Půjdu zjistit, co je tak důležitého, že nás ruší.” S tím přejdu ke své ženě, abych ji dal aspoň pořádný polibek na dobré ráno.
”Jsi tak nádherná.” Pronesu a je na mně vidět, že se mi nikam vůbec nechce. Nejraději bych se tady zavřel a strávil tady zavřený s ní celý týden. Jak mi strašně chybí ty chvíle, kdy jsme byli jenom my dva a děti.
”Já vím, musím to jít vyřešit.” Povzdechnu si a postavím se zase na nohy.
”Poobědváme společně, že?” Upřímně v to doufám. Vím, že se bude asi s velkou pravděpodobností starat o své studenty a kontrolovat, zda se správně učí.
Máme rozdělenou práci. Ona se stará o magicky nadané jako správná ředitelka a já se starám o blaho obyčejných lidí.
Vyčkávám na její odpověď, ten venku ještě chvíli počká.
 
Damien - 02. května 2021 18:28
fffffff1207.jpg
Přeživší
Zuli

”Dobré ránko, krásko.” Pronesl jsem, když jsem spatřil, že pomalu otevírá oči. Byl jsem vzhůru už delší dobu. Nemohu klidně spát od té doby, co se to všechno posralo. Každý šramot, pohyb nebo prostě cokoliv mně vzbudí a já hned sahám po zbrani. Zatím jsem nic nezastřelil, protože jsme si vybrali zrovna dobré místo na bydlení. Býval velký panelák, který z dvanácti pater teď má pouze tři patra. My jsme se právě ubytovali v tom druhém, které se naštěstí dalo zabydlet. Drželo a nebylo tolik poškozené. Ti co tu byli před námi jej v rychlosti opustili. Takže jsme to nepotřebovali tolik zařizovat. Jedinou věc, kterou jsme udělali navíc, byli všude rozprostřené pasti. Aby nás náhodou nikdo nepřekvapil a nezabil ve spánku… nebo hůř neposedl.
Podal jsem jí hrnek s kávou, kterou se mi podařilo vyměnit za něco, co dotyčný potřeboval a já to zrovna měl. Peníze už nemají takovou sílu, jakou měli kdysi dávno. Teď fungují výměnné obchody.
”Jak ses vyspala? Doufám, že lépe než já.” Pronesu s úsměvem na rtech a napiju se ze svého hrnku s kávou.
Tak nějak stále netuším, jak jsme na tom. Když jsme měli možnost to řešit, tak se to všechno posralo a teď společně přežíváme. Nestěžuji si. Jsme neustále spolu. Kryjeme si záda. Spíme spolu na jedné posteli, abychom si byli schopni krýt záda a také protože jsou noci chladné. Topení zas tolik nefunguje, ale máme teplé spacáky, takže to tak strašné není.
”Dneska bychom se mohli podívat dál do města. Někde tam by měl být Merzost, za kterého bychom dostali docela solidní zboží.” Navrhnu plán na dnešní den. Merzost, tak přezdíváme démonům, kteří unikli z pekla a posedli mrtvé a které lovíme. Ten trénink, co jsme absolvovali, aspoň k něčemu byl.
”Teda pokud se na to cítíš?”
 
Simon - 02. května 2021 17:23
7edb8fbf89e71d045736b927a33deec85757.jpg

CHTĚLO BY TO POSUNOUT


Ať žije Apokalypsa!



Víte, měli jsme naprosto skvělý plán. Byl téměř dokonalý a právě to mělo nasvědčovat tomu, jak moc by se to mohlo posrat.
Jít do Pekla a sesadit jeho dosavadního vládce, znělo naprosto zábavně a proto jsem u toho nesměl chybět. Nebyl to však hlavní důvod proč jsem Joleene s tím plánem pomáhal.
Cesta tam nebyla vůbec složitá. Naprosto bez problémů jsme se tam dostali. Hráli jsme si na obchodníky, kteří mají v úmyslu koupit velké množství Aqua regii a následně ho propašovat na Zem. Geniální, že?
Maličký problém s plánem nastal ve chvíli, kdy jsme setkali s druhou skupinou a to naprosto čistě náhodně, která měla v úmyslu naprosto to stejné, akorát s pár jinými úpravami. Říkal jsem si paráda, nejsme na to sami. Obzvláště, když se jeden z nich ukázal jako syn Lucifera. Skvělá možnost ho dosadit na trůn místo Andrase. Druhá skupina však měla jiné plány a to na trůn dosadit Generála Semyazu, který se doposud nacházel ve vězení. A tak se naše skupinka, která byla obohacena novými členy rozhodla onoho generála dostat z vězení. Ač to bylo naprosto nemožné a málem nás to stálo všechny členy, kupodivu jsme to zvládli.
Chvíli jsem si lízali rány, abychom následně mohli učinit velké sesazení krále pekel a nastolení pořádku. Jak jsme se jen zmýlili.
Generál Semyaza byl fanatik mnohem horší než Andras a tak se stalo to, že využil situace… momentu překvapení a otevřel na škvíru pekelnou bránu a vypustil tak do světa démony, které posedli čerstvě mrtvé lidi. Což jsme samozřejmě netušili. Neměli jsme tušení, co se na Zemi v té stejné chvíli stalo.

Posedlí kult fanatiků se rozhodl unášet magicky nadané lidi, aby je obral o jejich schopnosti a díky tomu byl schopen otevřít magickou škvíru. Přišlo se na to bohužel příliš pozdě, než aby se s tím cokoliv dalo udělat. Škvírou tak prolezla spousta magie na kterou tento svět nebyl připraven a tak se světem prohnala první magická vlna, která měla za příčinu velké neštěstí. Nebylo to pouze v podobě mnoha mrtvých, kteří nebyli magicky imunní a jejich těla nebyla schopná takové množství vstřebat. Nebo tím, že velké budovy se náporem magie zřítili. Nastala doba temnoty a chaosu. To co si všichni dokážete představit, když taková apokalypsa nastane. Lidi zešíleli.
Magická vlna trvala dva týdny, než opět zmizela a opět se mohla o slovo přihlásit technika.
Bylo těžké to všechno dát zase dohromady. Obzvláště, když toho velkého množství využili démoni a posedli čerstvá těla. Začali tedy po zemi volně pobíhat. Našli se však tací, kteří byli boje schopní a tyto posedlé lovili. Byli však v nevýhodě, protože jich bylo málo.
Lidstvo bylo téměř vyhubené. Začalo srocovat do měst, které byla nejméně zničená a tam zase zkoušeli fungovat. Magicky nadaní se už nemuseli bát odhalení a právě naopak se stali velmi důležitou obranou. Všichni totiž tak nějak věděli, že magická vlna nebyla pouze jediná a že jich bude jistě více.
Nastala nová doba. Doba přeživších. Doba ve které je ještě horší najít si to své místo.

****



”Nebylo by něco k pití?” Zeptám se skrz popraskané rty. Nejsem v té nejlepší situaci a pochybuji, že by mi vůbec něco dali. Naštěstí nebo naneštěstí na žízeň nemůžu umřít.
Visím od stropu od stropu na řetězu za spoutané ruce, které však pořádně necítím. Jsem solidně domlácený, nevidím na jedno oko, které mám slepené krví.
Asi se ptáte, jak jsem se tady octl a proč jsem se ještě neprobojoval dál. Bohužel jsem momentálně slabý jako mucha. Abych nás dostal na Zem mně stálo hodně a taky to, že mně nebylo tak těžké unést a takto zřídit.
Nemám tušení, kde se nachází Joleene a další. Stejně tak netuším, jak dlouho tady jsem.
Odpovědí na mé upozornění na sebe byla další rána, která mně pochopitelně dostala do bezvědomí.
Snad jsou na tom jiní lépe.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.24306607246399 sekund

na začátek stránky