Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Vypravěč - 26. srpna 2020 21:47
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Sourozenci Crownovi - Armagedon na přání
Nicky

Řezník si všimne tvého hledání a tak vytáhne ze své kapsy u kalhot krabičku cigaret. Vypadá jako kdyby jí přejel parní válec, že až s obdivem sleduješ cigarety a divíš se, že nejsou naprosto na cucky. Není to sice značka, kterou normálně kouříš, ale darovanému koni na zuby nehleď. Nebo tak se to říká.
Sám si jedno cigáro vezme a zapálí ho zipákem, který o dobrých časech také mohlo vyprávět dlouhé příběhy.

”Slyšíš dobře,... z velké části jsem u toho byla.” Ošije se při té vzpomínce na ně a na to, že si vyzkoušela být na chvíli zranitelným a hlavně smrtelným člověkem. Což ty samozřejmě ani v nejmenším netušíš.
”Z toho, co se ke mně doneslo, tak to bylo něco jako Milionový závod.” Přihodí k tomu svoje Řezník a vede vás jen on ví přesně kam. Necháváte za sebou místo, které kdysi dávno Lucifer nazýval domovem a kde jsi měla i ty svoje místo.
”No z toho co já vím, tak tvoji bratři byli propuštěni z Pekla a jako bonus jim byla dána schopnost. Charles získal Hlas boží a tomu nebyl schopen odolat ani samotný Lucifer, který se po střetu s nimi beze stopy vypařil. No a pro změnu ten druhý unášel lidi do své hlavy a tam je nutil bojovat v aréně.” Rozpovídá se trochu víc Gabriela, která toho jak se zdá, ví víc než John.
”Vypadalo to dost na hovno, ale pak nám s nimi pomohl Černý. Půjčil na nějakou dobu Joleene schopnost a ta je s její pomocí sejmula. Nějak tak to bylo, zrovna u této části jsem nebyla. ” Shrne nakonec to hlavní. Apokalypsa zažehnána.
 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 26. srpna 2020 20:05
nickystela268084851.jpg
Přepočítávám…
- Řezník John + arch. Gabriela -

Tu jejich výměnu pohledů komentuji úšklebkem a ten z tváře nezmizí ani, když se mi bloncka představí a sdělí důvod svý přítomnosti. Jestli čekala nějaké překvapení z mé strany na to, že nejprofláklejší archanděl je ženská, tak se jí ho nedostalo.
“Hmm…“
Jasně, John se nějak propojil se svým já z té druhé dimenze a nějak mě zvládli přetáhnout sem. Fajn. Jestli sem patřím? No nevím. Ovšem co mě zarazí je povzdech Gabriely a časový údaj mé nepřítomnosti.
“No… tak to mi obsah lednice asi fakt založil vlastní civilizaci a bude mi ozbrojeně okupovat bejvák.“
Konstatuji suše a hledám po kapsách cigára. Kruci… Asi nemám.

Ty vole… skoro dva roky…
Ono na tom není moc co vstřebávat, napadá mě, co se tu asi událo za změny o kterých tady archie Gabie mluví, ale co mě je po tom? Krom Luce bych tu asi stejně nikomu nechyběla…
Luc…
Zatnu čelist. Ne, nezeptám se na něj. Tohle celé začalo kvůli němu a já jsem jedině ráda, že tu není. Upřímně doufám, že ho ještě nějakou dobu neuvidím.

Z myšlenek na Luce mě vytrhne poznámka o apokalypse. Jo, něco takovýho jsem udělala v tý druhý dimenzi… Počkej, cože?
Zamračím se.
“Asi sem se přeslechla…. A to se často nestává… … Moji sourozenci?!
Mají být v pekle… Nebo ne? Co se tu do prdele stalo?
“Vypadneme. Veď, Johne… a koukejte mluvit.“
Kývnu k němu a naposledy se rozhlédnu kolem. Vzpomínky trochu polechtají v koutě hlavy, ale moc se nerozjasňují. Připadám si jak po fakt kurevský kocovině s oknem jak vrata od stodoly… A přesto bych teď nejradši svlažila hrdlo.
Volnou rukou seberu ze země Mazlíka, hodím si ho na rameno, pistoli držím stále v ruce a vyrazím, kam se Řezník vydá.
 
Vypravěč - 26. srpna 2020 18:38
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Dovolená trvající skoro dva roky
Nicky

Řezník John si vymění pohled s blondýnkou ohledně tvé otázky. Jasně říkající, že se jí nemá ani v nejmenší v úmyslu zastávat. Blondýnka však není uražená a jen se uchechtne.
”Jsem archanděl Gabriela. Objevil se tu portál do jiného dimenze a já to šla prozkoumat.” Vysvětlí svou přítomnost zde.
”No a já tě z té dimenze dostal zpátky. Tam kam patříš.” Řezník John, hovorný jako vždy.
”Ach a to jsme měli rok a půl klidu.” Povzdechne si Gabriela očekávající konec světa v plné parádě.
”Za tu dobu, co jsi byla pryč, se toho stalo hodně.” Rozhlédne se po troskách, jestli vás tu snad nikdo další nepozoruje. Nikoho nevidíš. Vlastně nic nevidíš. Ani živáčka. Žádní ptáci tu nelétají, nic tu nekvete. Je to tu naprosto mrtvé.
”Takže plánuješ rozpoutat konec světa, jak to zkoušeli tvoji sourozenci?” Vypustí Gabriela a Řezník John zaúpí.
”K tomu bych se sakra dostal... Bylo by lepší se přesunout někam jinam.” Nadhodí poměrně nasraně.
 
Damien - 26. srpna 2020 18:02
fffffff1207.jpg
Ve vlaku
Zuli

”Neřešil jsem. To máš pravdu.” Pronesu a povzdechnu si. Ale teď to řešit budu. Stále si zvykám na to být obyčejným člověkem. Nelituji však toho. Fakt, že se naše cesty zase sjednotily, bylo to nejlepší, co se v mém životě stalo.

To co říká dává naprostý smysl a já si připadám maličko hloupě. Dlouhou dobu jsem bezmyšlenkovitě poslouchal rozkazy a sloužil jako zbraň, kterou stačí namířit na nějaký cíl a vystřelit. A než se tak stane, tak čeká krásně schovaná v pouzdře, dokud není použitá. Samozřejmě, že jsem na rozdíl od zbraně mohl cestovat a bavit se. Vždycky to byla odměna za dobře vykonanou práci. A já nikdy ani trochu nepochyboval.
”Jo, jo. To by dávalo smysl.” Snažím se na sobě nic nedávat znát, ale oči mně dokonale prozrazují.
Raději se zase zakousnu do bagety a snažím se soustředit na tak banální činnost, jako je žvýkání sousta.

”To by bylo fajn.” Chmury jsou pro tuto chvíli zahnány, jen co se na její tváři objeví náznak úsměvu. Já si tak uvědomuji fakt, že si už nedokážu představit svůj život bez ní. Ne, potom všem.

Podařilo se mi spořádat polovinu nakoupeného jídla, byl jsem neskutečně plný a maličko jsem zalitoval, že jsem toho tolik nakoupil. Na řadu tak přišla gastrodemence. Mozek mi přestal úplně fungovat a já se tak zmohl podívat ještě na to, jak dlouho nám bude trvat cesta a následně jsem nastavil na přibližný čas budík na digitálních hodinkách. Mobil jsem totiž prozřetelně nechal v pokoji.
”Dobrou. Já teď na chvíli zavřu oči.”
Oznámím a během chvíle vytuhnu. Byl jsem stále vyčerpaný z toho našeho šíleného výletu, kde nám šlo o život a nemluvě o tom, že jsem se vlastně nepěkně střetl se zemí. Gravitace je holt mrcha. Potrženo a sečteno, kdo ví kdy budeme mít příležitost si odpočinout. Upřímně doufám, že Zuli taky na chvíli zavře oči a odpočine si. Potřebuje to stejně jako já.


Ošklivý sen

 
Nick Bullet *Nicky Střela* - 24. srpna 2020 11:37
nickystela268084851.jpg
Návrat z dovolené

Když rozebírám zbraně k čištění, je to obvykle neskutečně příjemná a uklidňující činnost, ovšem cítit se jako jedna z nich rozhodně příjemné není… natož uklidňující.
Do prdele…
Tolik k první ucelené myšlence, která mi prolítla hlavou. Na to mě k vědomí probere dost známý smrad, na který jsem byla léta zvyklá.
Do prdele na druhou…
Nemusel ani promluvit, abych poznala, kolem koho se line, protože cítit tenhle pach obvykle pro většinu lidí znamená blízkou smrt. Není divu, že po jeho slovech prudce otevřu oči a hodnotím situaci. Sekáček v ruce nemá, to je dobré znamení.

Jsem v jednom kuse? Nic nechybí? Moje ruce okamžitě vystřelí k bokům, sotva otevřu oči a vyhodnotím pozici Johna… postřehnu nějakou blondýnu, ale s identifikací se teď neobtěžuji. Jakmile se mé prsty dotknou pažby pistole, začnu být o něco klidnější. Teprve pak rychle ohmatám končetiny a zkontroluji, že jsou tak jak by měly být.
Dobře… Jsem celá… Žiju…
Což je, na to kolikrát bych asi měla být mrtvá, slušnej stav.
“Kurva…“
Heknu a sbírám se ze země s pistolí v ruce. Kdyby Řezník chtěl, bylo by mi to stejně na hovno, ale mám aspoň trochu lepší pocit.

Dívám se na ty dva a ne zrovna přátelsky.
“Od kdy se ty taháš s luxusníma děvkama?“
Zeptám se Johna, tak trochu abych nahnala čas na utřízení informací a taky proto, že bloncka na mě přesně tak působí.
Připadám si jako hlaveň prošťouchnutá štětkou, takže to sumírování informací stojí za nic… Vymeteno, jen sem tam nějaká pozůstalá smítka. Poušť… Děti… John… Řezník se mi snažil pomoct… dostat mě zpátky. Nebo to celé byl sen?
“Tak jo… Kdo bude tý lásky a řekne mi, co se kurva stalo?“
Ucedím k nim. Ona je mi povědomá, ale přes změť v hlavě ji nedokážu zařadit. Smrdí… po peří…?
Od kdy dokážu tohle cítit?
Najednou začnu vnímat další věc, krom základních smyslů. Něco mě svrbí pod kůží a… hřeje to. Ne, počkat… hřeju. Pojednou je to celkem příjemný pocit.
Vzpomínám si…
Ne tak úplně jak bych ráda, ale minimálně mám představu, proč mě tahlecta vidí jako průser. Ne, že bych jím nebyla už dřív, ale… víme.
 
Vypravěč - 23. srpna 2020 16:37
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Vítej ve správné realitě
Nicky

Teď jsi byla nejblíže k pocitu, který by pravděpodobně cítila každá zbraň, kdyby nějaké ty pocity měla. Pocit, když tě někdo rozebere na drobné částečky a pak tě zase složí zpátky. Pocit, kdy by nepatrný zapomenutý dílek nebo naprosto blbě daný, to dokonale posral. Stejně tak jako zbraň, si i ty můžeš oddechnout, že to všechno dobře dopadlo. Což si po chvíli rozdejchání, které je naprosto na místě, můžeš i potvrdit ohmátáním svého těla. Všechno bylo na svém místě, dokonce i tvé zbraně.
Fakt, že ležíš na zemi, je hned další na řadě.

"Tak to by bylo." Ozve se důvěrně známý hlas, doplněný charakteristickým zápachem. Až v ten moment tvému mozku dojde, že by mohl zapnout zrak. Vzdáleně ti dochází, že to udělal proto, aby tě ochránil před tím, co jsi mohla vidět. Otázka: Co se to kurva stalo? Je opravdu na místě. Mozek ti odmítá odpověďět na onu otázku a jediné, co ti nabízí je šílená změť obrazů, zvuků a pocitů.
Nicméně zpátky do přítomnosti.
Místo kde se nacházíš, jak ti po chvíli dojde jsou trosky Luciferovi vily. A nejsi tu samozřejmě sama, jak ten hlas nasvědčil. V celé své výšce se nad tebou tyčí Řezník John a vedle něj, nějaká povědomá ženská. Vysoká blondýna oblečená v drahém černém kostýmu. Na sobě má sluneční brýle a mlčky si vás prohlíží.
"Jsi v jednom kuse?" Zeptá se John.
"Vypadá tak." Promluví konečně blondýna a založí ruce na hrudi.
"Musím říct, že jsem čekala průser, ale opravdu ne takových rozměrů." Pronese spíše sama pro sebe.
 
Azula *Zuli* - 19. srpna 2020 21:46
zuli(1)9756.jpg
Hody ve vlaku
Damien

Když se zmíní o Harry Potterovi, tak protočím oči a hlasitě si povzdychnu. Chlapi jsou fakt někdy jako malé děti. Nemyslím si, že bych byla moc stará na to, abych ocenila hory sladkostí, ale v našem případě mi to přijde naprosto nevhodné, komplikující a zbytečné. Což se mu taky rozhodnu hned říci, ale to už stojí na nohou a chce se vydat na cestu. Jeho poznámka mě opět umlčí. Klubající se úsměv na rtech se zarazí.

"Nejsem malá hloupá holka, Damiene," neodpustím si lehce otrávenou poznámku. Nejsem romantický rytíř na bílém koni, nejsem ani naivní hloupá blondýna, co by se nechala chytit, protože by nestačila včas zareagovat. Na to jsem vyrůstala v moc reálném a chudém světě.

"Jo, přesně. Díky," odsouhlasím pak svou objednávku. Vyprovodím ho pohledem z kupé, a pak už jen mlčky a lehce netrpělivě čekám, až se vrátí. Očima několikrát zkontroluji okno a místa, co míjíme, ale jinak se ani nehnu. Nechávám svoje tělo odpočívat tak, jak to jen jde.

"Víš, že se snažíme být nenápadní, že jo?" zeptám se ho lehce pochybovačně, když vidím, s čím se vrátil. Na tváři mám ale pobavený úsměv. Jako malý kluk...

Rozbalím si svojí bagetu a pustím se do ní, ačkoliv mi chybí Damienův dravý hlad. Podívám se na něj, když položí svou otázku a já tázavě zvednu obočí. Netuším, co z těch všech možných věcí zrovna teď myslí. Naštěstí mě Damien pochopí a pokračuje v upřesnění své otázky.

Pokrčím rameny, rozkoušu sousto v ústech a polknu. Ušklíbnu se po jeho poznámce o dešti.

"Jo, co není hezkého na tom zmoknout co pár dní?" zeptám se pobaveně. "Víš, ty ten déšť možná neřešíš, protože jsi se mohl kdykoliv kamkoliv přemístit suchou nohou. Tahat se třeba s nákupem v dešti nezní jako nic, co bych chtěla absolvovat jednou, natož pravidelně."

Upiji ze svého spritu, než pokračuji.

"Netuším. Záležíš, jaká bude ta spojka. Nejspíš se nás pokusí uklidit na nějaké nenápadné místo. Čekala bych okraj Londýna, nebo někde, kde je velká koncentrace chudých lidí, nebo něco takového. Prostě, někde kde se snadno ztratíme a nebude taková šance, že by nás tam někdo hledal..." vyslovím nakonec svou vlastní hypotézu.

"Ale určitě se někdy zvládneme proplížit ven a někam se projít. Můžeš být náš průvodce, pokud to tam už znáš," usměji se nakonec na něj. Přeci jen, toulání se nočním Londýnem může být opravdu kouzelné.
 
Catriona Clare Chandler - 18. srpna 2020 18:24
clarechandler7626.jpg
Drákula
~Ethan~

Polkla jsem. Ethanova otázka mě zarazila. Věděla jsem, že s Drákulou být nechci. Děsil mě k smrti a zároveň přitahoval jako žárovka komára. Zavrtěla jsem hlavou. "Samozřejmě, že ne, ale," podívala jsem se na něj, "někdy mám pocit, že je kousek a cítím, jako bych mu měla skočit do náruče. To nutkání je příšerně silné. Místo toho, abych utíkala, tak se chci k němu přiblížit. Ne, že bych to chtěla, ale tohle on umí. Mamka mi vyprávěla, že to měla stejně, dokud s taťkou neměli mě," bylo to dost klišé, ale zamlčet něco takového už stejně nemělo smysl.

Vzdychla jsem. "Chtěla bych, abych měla klid. Nechci neustále utíkat před stíny, ale on mě prostě nenechá," objala jsem se sklíčeně kolem pasu a cítila se jako malé dítě čekající, až jej maminka obejme. Bylo mi mizerně, a to nemluvím o tom, že jsem byla ještě zesláblá.

"Možná to byl Drákula, kdo unesl moje rodiče. Jak jinak mě vylákat z bezpečí domova?" tam na mě nemohl. Mamka to zařídila. Pak jsem si uvědomila, že to je samé já, já, já, což nemuselo být vůči Ethanovi fér. "Určitě bych byla ráda, kdybys mi pomáhal dál, ale jestli nechceš, nevadí. Svět není jenom o mě," usmála jsem se a v duchu se modlila, aby mi pomoct chtěl. Potom všem jsem k němu cítila jisté pouto, které mě k němu přitahovalo o to víc.
 
Damien - 11. srpna 2020 21:44
fffffff1207.jpg
Ve vlaku
Zuli

”Nemám nejmenší tušení, co to má sakra znamenat.” Sám jsem v šoku z toho, že mám u sebe takový obnos. Vůbec tomu nerozumím. Mračím se přitom na peníze.
Naštěstí se začne mluvit o jídle a to už se mračit přestanu. Na tváři se mi vykouzlí úsměv. Jídlo.
”Ty, jsi troškař. A já jsem si chtěl zahrát na Harryho Pottera, který když poprvé jel do Bradavic, tak vykoupil snad celý jídelní vozík.” Přiznám se, že jsem viděl pouze film. Ale zase velmi stylově a zadarmo. Není nad to se přesunout do divadla po zavíračce, pustit si promítačku a pohodlně sledovat. Kino celé moje. Bylo to neskutečně odpočinkové.
”Dobře, dobře.” Pousměji se na ni. Vyhoupnu se na nohy, skvěle se mi sedělo, ale je důležité ulovit jídlo. Připadám si trošku jako jeskynní muž. Mezitím, co žena zůstává doma, muž se vydá na strastiplnou cestu. Upřímně však doufám, že se nic špatného dít nebude.
”Hned jsem zpátky. Ale kdybych se přeci jen nevrátil, utíkej.” Pronesu a myslím to naprosto vážně. Opravdu doufám, že tato situace nenastane. Vezmu si svůj lístek, kdybych náhodou po cestě potkal průvodčího, tak aby si nemyslel, že jsem černý pasažér.
”Takže obrovská bageta s masem a sýrem, pořádná čokoláda, sprite a jablečná taštička.” Zopakuji a když je to potvrzené, otevřu dveře a vylezu ven. Všimnu si, jak si to k nám šine jídelní vozík a tak se zase vrátím do vozu.
”Za chvíli tu bude.”

A tak po deseti minut jsem asi o padesát liber lehčí, ale za to tu je hromada jídla. Mezi tou hromadou i objednávka, kterou si žádala má parťačka proti celému světu.
”Ehm… možná jsem se nechal trochu unést.” Přiznám se a tvářím se přitom maličko provinile. Hlad má velké oči. Věřím však, že to nějak sníme.
S přáním dobré chuti se pustím do bagety s příchutí kuřecího Gyrosu.
”Co myslíš… jaké to bude?” Zeptám se s plnou pusou. Rychle to spláchnu coca colou.
”Myslím to kam půjdeme. Do Londýna. Ani ve snu by mně nenapadlo, že bych tam někdy skončil...” Zarazím se a rozhodnu se jí přiznat. ”Do Londýna mně to vždycky táhlo. Občas jsem se tam přemístil a užíval si déšť. Nechápu, proč na to stále nadávají.”
 
Azula *Zuli* - 09. srpna 2020 22:09
zuli(1)9756.jpg
*dodatek


... a pokud sem přijde pán s vozíkem, tak jen pozdravím, ale nechám mluvení na Damienovi. Spíš, že k sobě nechci přitahovat zbytečnou pozornost.

Nicméně, když vidím, přebírá jídlo od toho muže a jak si tady uspořádáme malou hostinu, musím se stejně pro sebe usmát. Jsem v další hromadě výkalů tak hluboko, že i Londýnské stoky by se za mě styděly, ale přes tu všechnu nervozitu a strach zjišťuji, že se cítím lépe. Nejsem totiž na to sama. Mám Damiena, kterému budu krýt záda a kdo je bude krýt mě. A je zvláštně uvolňující pocit vědět, že někdo někde na tomhle světě je, kdo má připravenou záchrannou síť.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.21134686470032 sekund

na začátek stránky