Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Azula *Zuli* - 09. srpna 2020 22:05
zuli(1)9756.jpg
Ve vlaku
odkaz

S mírným zklamáním, které se snažím neukázat ve tváři, si vyslechnu jeho zápornou odpověď ohledně rodiny. Asi by to bylo příliš jednoduché, kdybych to zjistila takto snadno. Ale jsem odhodlaná se tomu dostat na kloub. Ale až časem, až nám nepůjde o krk.

Sleduji, jak se rozvalí na sedačce naproti. Vyhlédnu naposledy z okna, než se pohodlně opřu o opěradlo a jednu nohu si opřu o menší vyvýšeninu pod stolkem. Opřu se loktem o opěradlo a prsty zabořím do svého spánku. Moje hlava mi připadá opravdu těžká.

"Hm, myslím, že tvůj žaludek na to má vyhrazený názor," pousměji se mírně, když slyším, jak jeho vnitřní orgány hlasují pro pořádnou večeři. Jsem ve stresu z naší situace, ale jídlo je samozřejmě dobrý nápad. Nevíme, kdy budeme mít čas se znovu najíst.

Obdivně hvízdnu s pozdviženým obočím, když vidím množství bankovek, co má u sebe.

"A ty mi ještě pořád chceš tvrdit, že nejsi její oblíbenec?" rýpnu si trochu do něj s úsměvem. Tolik peněz jsem u sebe nikdy nenosila. Většinou jsem je neměla a když už, tak jsem ty peníze nikdy neměla v takových velkých bankovkách a najednou...

"Bohatě mi bude stačit obrovská bageta s masem a sýrem, pořádná čokoláda a sprite," dodám pak a mírním jeho romantické představy o večeři ve vlaku. Svíčky by tu určitě neměli a šampaňská by bylo drahé, nevychlazené a ne moc dobré.

"Jo a jablečné taštičky, jestli budou mít," dokončím svou objednávku a nechám to na něm. Nasadím si opět kapuci a pokud sem přijde pán s vozíkem.
 
Damien - 09. srpna 2020 19:02
fffffff1207.jpg
Ve vlaku
Zuli

Její otázka na rodinu a vzpomínky na ně, mně maličko překvapí vzhledem k momentální situaci. Nějak nad tím víc však nepřemýšlím. Zřejmě se mně na to chtěla zeptat už dřív a nevěděla jak, teď jí to prostě napadlo.
”Bohužel ne.” Povzdechnu si a promnu si čelo. ”Jediné, co si pamatuji je, jak jsem se objevil v cirkuse a začal tam pracovat. Potkal tam tebe… no a nic předtím.” Vzhledem k tomu, že stejně nikoho v kupéčku nechceme, tak jsem se pořádně roztáhl na sedačce.

Z ničeho nic nás přeruší hlas v rozhlase, který nás vítá na palubě. Oznamuje nám zastávky, kde budeme zastavovat. Upozorňuje nás na to, že se ve vlaku nekouří a také zjistíme, že v našem vagóně je jídelní vůz. Což zní naprosto skvěle. Mně se dokonce začnou sbíhat sliny. Měl jsem sice pár skittlesek, ale na zahnání hladu to opravdu nebylo.
”Co říkáš na to si dát pořádnou večeři?” Zeptám se poté, co hlášení skončilo. Aby byla má slova podpořena tak se ozve zakručení v břiše.
”Pořádně se nacpeme.” S tím hrábnu do kapsy kalhot, kde vytáhnu peněženku a z ní vytáhnu bankovky.
”Dostal jsem od Smithové pořádné bolestné.” Propočítám peníze, což jsem předtím neudělal, protože jsem měl myšlenky úplně na něco jiného a to spánek a tak. Zamračím se a raději to spočítám ještě jednou. Protože jsem napočítal dvacet stolibrovek a to nemluvím o těch penězích, co jsme dostali ve složce.
”Myslím, že si budeme chvíli žít ve vatě.” Podotknu. S takovou, abych se nechal zmrzačit častěji. Myšlenku samozřejmě hned zavrhnu jako naprosto hloupý nápad. Když jsem byl stínochodcem, tak jsem peníze moc nepotřeboval. Stačilo se přemístit do obchodu po zavíračce, vzít si všechno potřebné a přemístit se zase zpátky. Uznávám, že tato část mně docela chybí.

”Takže… co bys řekla na večeři při svíčkách a třeba to nejlepší šampaňské?” Samozřejmě, že naprosto vím v jak podělané situaci jsme. Ale přežili jsme něco, co jsme nejspíše přežít ani neměli. To si myslím, že si zaslouží oslavit.
Vyčaruji na ní jeden z těch svých neodolatelných pohledů.
 
Azula *Zuli* - 03. srpna 2020 08:07
zuli(1)9756.jpg
Ve vlaku
Damien

Na jeho pochvalu jen přikývnu s úsměvem. Jo, já vím, že jsem holka šikovná. Jinak bych dávno už čichala kytičky ze spoda... nebo tak nějak se to říká ne? Ale pravda je, že trochu váhám, zda to není další pomoc od Smithové.

I když jedeme autem, tak jsem jako na trní. Kontroluji zrcátka, co to jde a z toho napětí mi ztuhne krk a začne trochu tepat v hlavě. Myslím, že prostě to celé tělo už signalizuje, že jsem si měla trochu odpočinout po tom šíleném cestování mimo tělo a všem tom předtím.

*Snad brzo. Až budeme v bezpečí...* přesvědčuji v duchu svoje tělo, aby mě zákeřně nepovedlo, až se to bude nejméně hodit. I já po celou cestu až k nádraží mlčím.

Nechám nezabouchlé dveře, aby si to případný zloděj měl šanci všimnout hned na první důkladnější pohled, že majitelé auta byli opravdu neopatrní. Vlasy si schovám do kapuce protože jindy moje oblíbená barva teď může přitahovat nechtěnou pozornost. Snažím se nepůsobit příliš paranoidně a tolik se nerozhlížet.

V kupé shodím batoh na sedačku vedle sebe a zatáhnu závěsy i na oknech. Několikrát, za tu dobu, co ještě vlak stojí na nástupišti, tak nakouknu pod závěs, abych se ujistila, že nás žádný tým nesledoval a nehodlá nás lapit a odvézt zpět. Až když vyjedeme, tak se maličko uvolním.

"Jo, do Londýna," odpovím Damienovi a podívám se na něj. "Smithová působila upřímně. A nenapadá mě žádný pádnější důvod, proč by se nás pokoušela zbavit takhle. Ale možná je to proto, že jsem odtamtud vypadnout chtěla, takže mi tenhle důvod přišel vhod," dodám tišeji, ale za to opravdu upřímně.

"Hele... Damiene. Nevzpomněl sis díky odblokování té paměťové bariéry i na něco jiného? Já si totiž vzpomněla díky tomu i na víc vzpomínek s tátou. Tak mě napadlo, jestli třeba sis nevzpomněl nic víc o své rodině?" zeptám se ho obloukem, abych nemusela přiznávat to, co mi Smithová řekla. Zatím ho tím nechci plašit.
 
Damien - 26. července 2020 17:40
fffffff1207.jpg
Cesta vlakem a ve vlaku
Zuli

Maličko se zastydím, že jsem okamžitě počítal s tím, že by byla schopna se vloupat do auta.
”Škoda. Věřím, že bys v tom byla opravdu skvělá.” Mrknu na ní.
Nechápavě si jí prohlížím, když si začne prohlížet kola vozu. Zároveň uvažuji nad tím, co jsem se naučil ve filmech. Rozbít okno u řidiče by nebyl takový problém. Věřím však, že se jedná o auto s alarmem a tak bychom na sebe skvěle upoutaly pozornost. Pokud by alarm neměl, tak vůbec není jisté, jestli opravdu funguje propojení drátů, aby se vůz mohl nastartovat. Kruci.
Prohledávání pneumatik se naštěstí nejeví jako zbytečné. Zuli se tak vytasí s klíčema a vysvětlením, jak to v tomto světě funguje. Jsem za to opravdu vděčný.
”Šikula.” Pochválím jí. Na její otázku jenom pokynu hlavou a převezmu od ní klíče, odemknu vůz a nasednu na sedadlo řidiče. Počkám, než nastoupí a nastartuju. Štěstí nám přeje i teď a kontrolka nehlásí, že trpíme nedostatkem benzínu.
A tak se rozjedu, za zády necháváme Organizaci, která nás chtěla zneužít.
Koutkem oka pohlédnu na Zuli. Je mi naprosto ukradené kam půjdeme, hlavně že budeme spolu.
Celou cestu však mlčím a dávám pozor na cestu. Vybourat se by nám ještě scházelo.

Na nádraží se dostaneme po paměti. Jsem rád, že jsem dával pozor na cestu jako spolucestující, když mě někam vezli. Jinak bychom asi nedojeli. Dostat se na nějakou normální silnici totiž nějakou dobu trvá a musím uznat, že to je opravdu bludiště pro neobeznáměné.
Auto nechám zaparkované na parkovišti před nádražím. Vezmeme všechny potřebné věci a klíčky se rozhodnu nechat v zapalování. Věřím, že si toho někdo všimne a auto bude mít nového majitele. To by mohlo Organizaci dobře zmást.
Vydám se bok po boku se Zuli na vlak, podle pokynů ze složky. Místa, která na lístku máme, jsou opravdu volná. Netrvá to dlouho, co se vlak konečně rozjede.

V prázdném kupéčku, kde jsme pouze my dva, zavřu dveře a zatáhnu závěsy. Dávajíc tak jasně najevo, že tu nikoho nechceme. Samozřejmě, že se můžou najít tací, co to budou ignorovat.
”Takže do Londýna?” Konečně k Zuli promluvím po dlouhé době, jelikož jsme už v relativním klidu a pořádně usazení.
”Co si o tom myslíš? Nejedná se o další past?”
 
Azula *Zuli* - 19. července 2020 21:08
zuli(1)9756.jpg
Vstříc novému neznámu
Damien

"To víš, výjimečně jsem na ní neprskala, že může za naše zranění," ušklíbnu se na něj.

Nechám ho projít si věci a přikývnu. Dává to smysl, že by na něco takového myslela, pokud skutečně byla proti tomu, co se tady dělo. Možná to plánovala od té doby, co zjistila, že sem Damien přijde? Zamyšleně si jej prohlížím. Kdo jsou tvoji rodiče? A co máš společného se Smithovou?

Překvapeně se otočím zpátky, když mě Damien vezme za rameno. Nakrčím obočí nechápavě, čím zrovna teď chce zdržovat. Zamrkám. Pak si odfrknu a poplácám jej po paži.

"Nejsem žádný trpitel ani hrdina. Chci odsud stejně jako ty. Možná o něco víc než ty," odpovím mu upřímně. Nechci tím říct, že neudělám maximum pro to, abych ho odsud dostala. Ale že bych plánovala, že tady zůstanu, naprosto bezdůvodně? Ne, to ani náhodou. "A teď pohni, ať nemusí být mučedník ani jeden z nás."

Vzpomenu si na to, jak jsem se s Damienem přemisťovala a mráz mi přejede po těle.

"Já ani ne," zabručím tiše směrem k němu. Raději se proběhnout pár kilometrů, než abych musela znova zažít ten pocit, jak se do mně valí temnota. A už vůbec ne po tom, co jsem jí sebrala Damiena. Hm, že by už druhá entita, která se na mě naštve právě kvůli němu? A pak kdo koho dostává do průšvihů...

"Ty máš o mně teda ale mínění. Byla jsem zlodějka, ale věcí, co najdu u někoho doma, seberu a odejdu. Ne zlodějka aut, žádný Rychle a zběsile, spíš Dannyho parťáci, jen jsem všechno byla já," vysvětluji mu tiše rozdíl mezi mou prací a tím, co po mně chtěl. Obejdu jedno z aut a začnu ho osahávat nad pneumatikami. Pak přejdu k dalšímu kolu.

"Ale jestli mě filmy něco naučili, tak je to to, že lidi jsou fakt líný a nechtějí udělat ani o krok víc než musí. A že stylové schovávání klíčků je u pneumatik," pokračuji dál a pak se vítězně usměji. Vytáhnu klíčky a zacinkám jimi.

"Cítíš se na řízení?" zeptám se. Pokud odpoví kladně, tak mu ty klíčky hodím, pokud ne, tak si za volant sednu já. Nebudu moc nadšená, ale co se dá dělat.
 
Damien - 14. července 2020 20:24
fffffff1207.jpg
Na útěku a hlavně spolu
Zuli

”Tak přeci jen se ti z ní podařilo něco dostat.” Pronesu s uznáním v hlase, když si zrovna obouvám botu. Pořádně si obě zaváži. Opravdu nechci být chycený díky tomu, že jsem zakopl o vlastní tkaničku.
Převezmu si batoh, zběžně si prohlédnu složku, kterou mi dala.
”Vypadá to, jako kdyby to plánovala už delší dobu.” Napadne mně jako první a podělím se o tuto domněnku. Vrazím složku do batohu.
Ještě než vyrazíme z pokoje, tak chytnu Zuli za rameno. To jak to řekla, mně zarazilo.
”Neplánuješ udělat nějakou blbost, jako třeba na poslední chvíli tady zůstat a zdržet je?” To, že kdyby ta situace nastala, tak bych udělal přesně to stejné ani nebudu říkat.
”Protože já bych tě tady ani ve snu nenechal, pokud se opravdu jedná o boudu. Aby bylo jasno.” S tím se vydám podle paměti směrem, kde by se měl nacházet zadní východ.
Štěstí nám přeje, i když si myslím, že v tom má prsty Smithová a nikoho tu nepotkáme. Během chvíle se objevíme venku.
”Celkem lituji, že nemám svoje schopnosti přemisťování. Teď by se to hodilo.” Postesknu si a vydám se do garáže, kam jsem se zadním vchodem dostali.
”Zvládneš nějaké ukrást?” Samozřejmě, že máme lístky na vlak, ale nějakým způsobem se potřebujeme k němu dostat. A pokud potřebujeme být rychlý, tak pěšky to nepůjde a taxík sem nejezdí, protože to je tajné místo.
 
Azula *Zuli* - 14. července 2020 18:08
zuli(1)9756.jpg
Spolu na útěku
Damien

"Je to jeden z mých mnoha talentů," ušklíbnu se na něj. Se staženým žaludkem mi stejně sem tam uteče nějaká poznámka, vtípek nebo úšklebek. Je to moje úniková cestička.

"Jak moc chceš abych ti zkazila náš zábavný útěk odsud?" zeptám se a nečekám na odpověď. Ujišťuji se u dveří, že nikdo nejde a nechám mu taky tím pádem i soukromí na to, aby se mohl převléknout. Sice by se nejspíše nečervenal, ani bych neviděla nic, co jsem v životě ještě neviděla, ale ... na jeho škádlení teď nebyl čas a ani nálada.

"Musíme zadním východem. Smithová mi řekla, abychom zmizeli. Je to tady celé velká bouda," vysvětlím zkráceně a vrátím se pak k němu. Sundám si ze zad batoh a vytáhnu rychle složku.

"Na, vem si to k sobě. Kdyby náhodou. Ať to víš taky. Je to kontakt i s heslem v Londýně," dodám na vysvětlenou. Já jsem to zběžně viděla, ale on ještě ne. A i když nechci, abychom se rozešli, chci, aby měl Damien i tak šanci. Přece o něj Smithové šlo.

"Musíme si pospíšit, než se velitel vrátí. Pak to bude průser kolosálních rozměrů, pojď," popoháním jej a svůj batoh znovu zavřu.

 
Damien - 12. července 2020 11:22
fffffff1207.jpg
Na útěku
Zuli

Tak krásně se mi spalo, než jsem uslyšel hlas Zuli, která mně budila. Co se děje? Jako kdyby mi četla myšlenky, tak mi odpoví. Obléknout se... je to bouda. Cože? Překvapeně zamrkám a nechápavě se na ní podívám a zdá se, že to opravdu není sen. Pro jistotu se ještě štípnu.
”Ty snad vidíš i do budoucnosti?” Zeptám se, protože když tu předtím byla, tak mi na něco takového poukazovala. Nicméně bez dalších slov se opatrně zvednu z postele a hodím na sebe kalhoty, tričko.
Všimnu si, že mi vzala můj batoh. Věřím, že tam dala všechno potřebné.
”Díky.” S tím si ho od ní převezmu a hodím si ho na záda. Hlava mi trošku třeští, ale není to nic, co by se nedalo přežít. Nemluvě o tom, že teď jsme ve vážnější situaci a ta mně plně zaměstnává.
”Jaký je plán? Hádám, že na vysvětlování, co se to sakra děje, budeme mít dost času až se odsud dostaneme.”
 
Azula *Zuli* - 12. července 2020 09:29
zuli(1)9756.jpg
Takže opět na útěku
Smithová

*Možná to je další test, kterým máme projít?* napadne mne. Až samotnou mě překvapí, jak je mi jedno, zda bych u takového testu uspěla nebo ne. Vlastně se cosi ve mě tetelí možností, že by to byl způsob jak odsud prostě odejít. Neudělala jsem zkoušku, co se dá dělat...

Tím vlastně umlčím všechny moje pochybnosti ohledně Smithové. Cítím se prostě dobře s tou myšlenkou, že zdrhneme z téhle organizace na vojáky pro boj s nadpřirozenem. Ať je to kvůli tomu či onomu. A tak se zvednu a přikývnu.

"Zeptala bych se na jeho rodiče, ale hádám, že na to taky není čas. Dám na něj pozor a dostanu ho odsud. Děkuju za příležitost," pronesu směrem k ní a jako gesto vřelosti k ní aspoň natáhnu ruku k potřesení.

"Držte se."

Zmizím rychle na chodbách, desky pevně svírám v rukách. Mířím nejdříve k sobě do pokoje, kde sbalím opravdu jen jeden batoh s nejpotřebnějšími věcmi, přidám desky na svobodu, a pak pádím zase do Damienova pokoje. Jdu tam takto nejdříve sama, protože mu chci dopřát aspoň pár minut odpočinku. A jestli to celé je jen past, je dobře, jestli sklapne jenom se mnou. Když i do jeho batohu naházím pár nejdůležitějších věcí, tak si na jedno rameno nahodím i jeho batoh a co nejrychleji a nejméně nápadně - pokud to vůbec jde - mířím k němu na pokoj.

"Damiene? Vstávej. Změna plánu. Jdeme na výlet." Budím ho, zatímco ho pohladím po paži. Když to nezabere přidám i dloubnutí. Fakt máme na spěch.

"Oblékni se, je to tady bouda. Musíme zmizet co nejrychleji. Na otázky bude čas potom."
 
Damien - 11. července 2020 17:51
fffffff1207.jpg
Stále ještě u Smithové
Zuli

Smithová si dlouze povzdechne, promne si tvář.
”Nevím, jestli jste mně poslouchala. Ale jak jsem řekla šéf tu není a díky tomu mám o něco víc, řekněme svobodnou vůli. Je to komplikovanější na vysvětlování. Stačí vám, když řeknu, že mně není radno podceňovat a nejsem tak úplně bezbranná, jak se můžu zdát.” Opět si nalije skleničku.
”Nedělejte si se mnou starosti, drahá. Pokud si chcete zachránit krk, měla byste si pohnout.” S tím se opět napije.
”Hlavně se z toho musí dostat Damien. Dala jsem slovo jeho rodičům, že ho ochráním. Netušila jsem, že se ještě někdy s ním setkám. Takže okamžitě zmizte. Ať v tomhle taky neselžu.”
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.26412200927734 sekund

na začátek stránky