Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Azula *Zuli* - 15. června 2020 17:31
zuli(1)9756.jpg
Aby to navždy nebylo jen na krátko...
Damien

"Říká se tomu krýt si záda, měl by sis to najít ve slovníku. Docela často to budu používat," pousměji se na něj.

"No jo, znám tě. A vím, že přesvědčovat tě o něčem je asi tak účinné jako mluvit do zdi," rýpnu si trochu do svého přítele a chvilkového velícího.

Přejedu si rukou po stažených vlasech a na chvilku se zamyslím. Pustím jeho ruku při této činnosti. Propletu si prsty mezi sebou.

"No, v první řadě bych zjistila na čem vlastně jsme..."
začnu pomalu. "A pak, pokud si budeme moct vybrat, vybereme místo, co bude nejlepší pro nás. I třeba strategicky, no ne? Nechat se někam zašít, kde to nebude úplně vařící? ...Není to zbabělé?" zeptám se nakonec.
 
Damien - 15. června 2020 15:24
fffffff1207.jpg
Always
Zuli

Samozřejmě, že jsem čekal podobnou reakci a vůbec nezklamala. Ba naopak ještě připustila, že i já jsem schopen se zachovat naprosto stejně. Vždyť jsem celou tu dobu byl rozhodnutý, že udělám cokoliv proto, aby se z toho místa dostala. Nezáleželo mi na tom, co by bylo se mnou.
Na její otázku jen kývnu hlavou na srozuměnou. Nechám ji domluvit, jak se sluší.
”Jsme to, ale dvojka. Ani jeden nejsme schopen bez toho druhého fungovat.” Dlouze si povzdechnu a promnu si přitom tvář.
”Jsem rád, že to ode mně nečekáš. Je to fér.” Koutek úst se mi nadzvedne v pousmání.
”Co teda budeme dělat? Něco mi říká, že pokud tady zůstaneme, tak k tomu bude docházet často k ohrožení na životech. Pokud se teda opravdu něco chystá, jak říkáš.” Rád bych našel nějakou zlatou střední cestu, což asi půjde horko těžko, protože jsme oba dva tvrdohlaví. Jenže už nechci zažít tu chvíli, kdy leží nehybně na zemi a nedýchá. Měli jsme štěstí, ale co když ho jednou mít nebudeme.
 
Azula *Zuli* - 15. června 2020 13:25
zuli(1)9756.jpg
Společně proti celému světu?
Damien

Zatvářím se přistiženě a omluvně. Má pravdu, měla bych na důležité lidi být milejší. Teď, když už nejsem tak vyděšená z toho, co se stalo, když vidím, že Damien je v pořádku a moje tělo už cítím s bolestí na obvyklé úrovni po náročném tréninku, tak nemám takovou chuť po ní řvát a štěkat na ni nepříjemně.

"Slibuju, že na ní budu hodná. Odteď. Až za ní půjdu, vezmu si s sebou svůj nejlepší úsměv," pronesu pak k Damienovi a mírně se na něj usměji.

"Jasně, jen odpočívej. Já tě za chvíli taky už nechám odpočívat. Jen jsem se chtěla přesvědčit, že jsi v pohodě. Jen buď hezky hodný pacient," pochválím ho.

Jenže jsem ho zřejmě přechválila, jak se zdá po jeho dalších slovech. Hlasitě si povzdychnu a zavrtím hlavou.

"Tak to máš blbý, hošánku, nic takového ti nehodlám slíbit," pronesu suverénně. "Pokud ti zase budu muset zachraňovat život, nebudu se rozhodovat a udělám pro to všechno, co budu moct udělat, jasný? Protože nic jiného nečekám ani od tebe. Nepřijdu o svého jediného přítele jen kvůli tomu, že by ta situace mohla být pro mě nebezpečná."

 
Damien - 15. června 2020 10:26
fffffff1207.jpg
Jsme v tom spolu, ne?
Zuli

Je skvělé jí mít ve své blízkosti. Celou dobu jsem mohl mluvit s jejím duchem nebo jsem blouznil z té rány do hlavy.

"Nevím. Bohužel nic rozumnějšího mně nenapadá." Dlouze si povzdechnu. Štve mně, že nejsem v tom nejlepším stavu. Sice se na mně vyřádila léčitelka a vlastně mně nic nebolí, tak jsem stále slabý jako moucha. Takže bude opravdu sranda si jít odskočit.
Nastane dlouhá chvíle ticha, kdy oba přemýšlíme o svých možnostech. Už si pomalu začínám zvykat, že okolnosti moc nehrají v náš prospěch. Nicméně dokud máme jeden druhého, zvládneme všechno. Aspoň, to si teď namlouvám.
Což stvrdí i to, jak mně chytne za ruku.

Její odpověď jsem víceméně čekal. Jsme dlužníci a musíme se vykoupit. Jsem jí vděčný za to, že dala mému životu šanci a dostala mně z jejího vlivu. Na druhou stranu mně to neskutečně rozčiluje, že za mně takto riskuje.

"Hmmm… To zní jako dobrý nápad, ale potřeboval bych, abys jí neposlala do háje, když za ní půjdeš." Narážím přesně na to, jak poslala do háje šéfa. Jestli já mám nějaký vliv na Smithovou, tak ona má zas vliv na šéfíka. Protože, kdybych si na něj zkusil to, co ona, trest by mně neminul.
"Budu za ní moct až zítra. Do té doby mám být hodný pacient." Pousměji se.

"Jsem ti moc vděčný za to, co jsi pro mně udělala. Ale chci, abys mi slíbila, že až se budeš muset rozhodnout mezi tím zachránit mi život a riskovat přitom ten svůj. Rozhodneš se vzít nohy na ramena a budeš žít. Nestojím za to. Chápeš?" Ne, prostě jsem si nemohl pomoct a musel jsem jí to říct. Musel jsem dostat její slib.
 
Azula *Zuli* - 09. června 2020 20:18
zuli(1)9756.jpg
Vyměníme si je?
Damien

"Myslíš, že tohle je čas na vtipkování?" zeptám se Damiena vážně a potřesu hlavou. Ne, teď vážně nežertuji.

Něco na tom, jak si zoufale promne tvář, mě donutí se zvednout konečně ze židle a sednou si napůl žerdi na postel vedle jeho nohou. Nohu si tak stočím pod sebe a chápavě se na něj pousměji. Vím, že je to děsivé. Já sama jsem z toho nesvá. Snad že moje představivost je teď opravdu činná a dává si záležet na tom, abych viděla různé barvité scénáře.

"No," zaváhám. "Schopnosti mám. To je jisté. A to druhé je domněnka. Ale proč by nás jinak tak hnali k té zkoušce?" ptám se Damiena, protože tohle mi přijde jako nejpravděpodobnější možnost.

Chvilku mlčím a jen se na něj dívám. Chtěla bych utéct, tak strašně moc bych chtěla utéct a nechat tohle všechno za sebou. Jenže... dlužím jim život. A nechci mít další mocné nepřátelé kvůli tomu, že nedodržím slib pěti let.

*Ale co když se mě taky pokusí na konci lhůty zabít?* napadne mé paranoidní já. Víme přece, jak jsem skončila, když mi naposledy končila smlouva.

A tak místo toho smutně zavrtím hlavou. Vezmu ho za ruku. Ne v romantickém gestu, ale protože jsem prostě se chtěla cítit s někým ve spokojení.

"Copak to můžeme doktorce udělat? Slíbila jsem jí to, že si tu odkroutím pět let. Za můj a tvůj život," odpovím. "Jinak bych si už balila svoje saky paky. A popoháněla tě, balit si těch tvých pět fuseklí..." pousměji se na něj mírně.

"Ale nechci být hloupý pešec, co ho hned obětují. Až se zlepšíš, mohl bys to zkusit vypáčit ze Smithové. Má tě raději. A byl jsi nejnadějnější student. Třeba bude ochotná ti to říct. Hm?"
 
Damien - 05. června 2020 15:21
fffffff1207.jpg
Průsery sbíráme jako pokémony
Zuli

Počkat...cože? To má být vtip? Vyhrknu ze sebe bez přemýšlení. Vzhledem k tomu, jak se Zuli tváří, tak to vážné opravdu je.
To je mi pěkný paradox. Pěkně jsme si prohodili role. Nahlas to neřeknu. Mlčím a snažím se to rozdýchat.
Díky tomu přestala dýchat. Kdybych tam nebyl, tak by byla úplně mrtvá. Neseděla by tu se mnou.

"Fajn. Chceš říct, že tu je ještě větší průser… Jaké překvapení." Promnu si přitom tvář. Ne, my prostě nemůžeme mít jednoduchý život. Poslouchám, co mi říká a ani trochu se mi to nelíbí.
"Takže si to shrňme. Máš schopnosti a ke všemu nás chce někdo využít jako vojáky v boji o kterém ani jeden zatím nemáme nejmenší tušení." Poté, co je mi to potvrzeno, tak si pořádně povzdechnu.

"Co budeme dělat? Vysereme se na to a utečeme? Není to náš boj, zatím ne." Bylo na mě vidět, že ač se rozhodne jakkoliv, půjdu do toho s ní. My dva proti celému světu. Teď nezáleží na tom, co jsme předtím u ohně řešili. To počká. Tohle je mnohem důležitější.
 
Azula *Zuli* - 04. června 2020 21:54
zuli(1)9756.jpg
Je to těžký
Damien

Jeho rýpnutí zabolí trochu víc, než bych normálně čekala. Snad, že až teď si uvědomuji, že jsem skutečně umřela. Ušklíbnu se tedy krátce po jeho poznámce ve snaze se dostat do své obvyklé bezstarostné nálady.

"Určitě může... Třeba kdyby ti dali do ruky megafon, nebo něco podobného," dodám, abych mu to zase vrátila.

Zhluboka se nadechnu, když se začne vyptávat na vážnější téma. Promnu si zátylek a přikývnu. Povzdechnu si a nakonec se zavrtím na židli. Nevím, jak to říct, kolik toho mám říct, ani co mám říct. Možná mají i stěny uši a chtějí vědět, kolik vím. Možná.

"Nějak jsem odpoutala svojí mysl od těla a posedla dryády tělo. Nechala mě hýbat šlahouny, jejíma rukama a tak," vysvětlím nakonec. Rozhodnu se pro nejstručnější verzi.

"Udělala jsem to prvně, takže se mě neptej, jak jsem to udělala, nebo proč, nebo co. Jen jsem byla k smrti vyděšená a nechtěla jsem tě nechat umřít. Víc nevím. Pak jsem se objevila v jejím těle." Bezmocně pokrčím rameny a sprásknu tiše ruce k sobě.

"Myslím, že teď ale máme větší průser. Smithová se za mnou stavila. Nečekali prý, že zkoušku zvládneme," zkusím změnit téma, protože netuším, co víc k tomu říct. Podívám se zpříma na něj. "Ale že nás museli už připravit na to, co čeká venku. Znělo to jako kdyby potřebovali na něco další vojáky. Takže buď je situace venku fakt na hovno, nebo se chystá něco většího v nejbližší budoucnosti. A my se budeme nejspíš účastnit... "
 
Damien - 02. června 2020 19:06
fffffff1207.jpg
Copak?
Zuli

Je naprosto fajn ji vidět a vědět, že je v rámci mezích v pořádku a hlavně naživu. Líbí se mi, že vtipkuje. Nemluvě o tom, že mi ještě navíc přinesla mls.
"No, to bych se hádal. Myslím, že mi děláš skvělou konkurenci s tím svým umíráním. Herci by měli brát od tebe lekce." Neodpustím si pro změnu já a otevřu přitom pytlík duhové dobroty.
"Obávám se, že magor budu stále. Takže to horší být nemůže." Zazubím se na ní a dám si do pusy hrstku bonbónů.

Úsměv mi však po chvíli zmizí.
"Předpokládám, že má nějakou spojitost to, že jsem nebyl uškrcen a že jsem ti musel dělat masáž srdce?" Nemluvě o tom, že si matně vzpomínám na to, jak jí Vedoucí oslovil jako Cestovatelku.
"Co se stalo? Málem jsem o tebe přišel." Je to tak vážné, že přestanu mlsat. Zavřu sáček a dám ho bokem.
"Samozřejmě, že jsem ti vděčný, že jsi mně zachránila. O tom žádná…" Raději to neodpovím. Neřeknu jí o tom, že si nedovedu svůj život bez ní představit. Neřeknu jí, co pro mně znamená. Zkusil jsem to a jak to dopadlo. Nemluvě o tom, že jí hlavně nepřiznám svůj prvotní plán, se obětovat, aby se z toho lesa dostala živá aspoň ona.
 
Azula *Zuli* - 02. června 2020 18:19
zuli(1)9756.jpg
ACHJO
Paní Smithová a pak Damien

Je to jako kýbl ledové vody. Nepříjemný, ledový, probouzející kýbl studené vody, co na mě někdo chrstl bez varování. Mlčky poslouchám její obhajobu a kárání mým směrem, ale dělám si z toho pramálo. Jediné, co se jí povedlo, je opět přilít do ohně mého hněvu a ujištění, že na tohle místo já prostě nepatřím. Nejsem ani hrdina, ani nevděčný parchant, za kterého mě Smithová teď má.

Nechám její odchod bez odpovědi. Zavřu pomalu dveře a poodejdu ke svojí ložnici, kde pak dojdu ke zdi, do které praštím malíkovou hranou sevřené pěsti.

*Zatraceně! Já vím, že mě Damien s doktorkou a tím archandělem zachránili! Sakra! Debilní smlouvy! Už nikdy s nikým neuzavírám dohodu o svém životě! Pak to takhle dopadá! Do háje!*

Sesunu se vedle postele a chvíli jen toporně hledím do zdi. Jsem tu zavřená a nemůžu z toho všeho utéct, aniž bych porušila slovo, co jsem dala za záchranu svého a Damienova života. A to nesmím. To je mi jasné.

Vím také, že bych si s ní měla jít pak promluvit. Ale to počká. Teď se mi příčí s kýmkoliv z ostatních mluvit. A tak se rozhodnu vydat se za jediným člověkem, kterého ze své momentální situace vinit nemohu. Povzdychnu si a neochotně se zvednu. Namažu si místa, která mám namožená a trochu i hrudník. Převléknu se do čistého oblečení. Tepláky, tričko a volnější mikina. Vlasy si napůl vysuším, pak je stáhnu do drdolu.

Cestou k Damienovi se šourám. Věřím, že je mu už lépe, ale bojím se rozhovoru, co přijde potom. Protože správnou odpověď jsem ještě ani nezačala hledat. Nakonec se tomu celému ale stejně nevyhnu, a tak nasadím statečný úsměv, vytáhnu ruce z kapes, abych mohla zaklepat a pak vejdu.

"Čau simulante. Věděla jsem, že máš cit pro drama, ale že si ho takhle vynucuješ...?" vrátím mu to okamžitě a krátce se ušklíbnu. Když jsem pár kroků od postele, tak mu obloukem hodím sáček skittlesek. Aspoň něco sladkého jsem mu sehnala. Sednu si pak na volnou židli asi metr od postele a schovám si ruce zase do kapes.

"Všechno dobrý u tebe? Nebude to mít nějaké následky? Vyléčili to?" zeptám se se zájmem.
 
Damien - 01. června 2020 20:09
fffffff1207.jpg
Paní Smithová a pak já
Zuli

”Také jsem byla mladá a bouřlivá, takže vám toto odpustím. Je to mnohem komplikovanější, než to vypadá. Tento svět je velmi nebezpečné místo vzhledem k tomu, co za bytosti číhá venku. Myslím, že sama jste se setkala s nejednou mocností a to je právě důvod, proč jste zde.” Pronese klidně a ve tváři výraz naprostého pochopení. Kdybys s ní však mluvila před někým dalším, nejspíš by to vypadalo jinak. Stále se totiž jedná o tvou nadřízenou.
”Svět nás potřebuje. Chráníme ty, co se nemohou bránit. Kdyby vám Damien nepomohl, nejspíš byste dopadla velmi špatně. Na to prosím pamatujte.” Pomalu otočí s úmyslem odejít.
”Navštivte mě pak v mé kanceláři, pokud byste se chtěla dozvědět víc o tom, proč se to všechno vlastně stalo. Vedoucí to s lidmi nikdy neuměl.” Pronese k tobě ještě přes rameno, než zmizí a nechá tě o samotě.

***

Cítím se opravdu mnohem lépe. Nevím, jestli to je tím, že se o mně postarali léčitelé nebo mám v sobě léky na tišení bolesti. Ale předpokládám, že se bude jednat o obojí. U postele jsem měl vodu, takže jsem jí hned do sebe obrátil a šílená žízeň byla zahnána.
Paní Smithová se u mně pak ukázala, podívala se na moje zranění a byla se svým léčením velice spokojená. Obstarala mi jídlo, které jsem spořádal a poprosil jsem ji ještě o nášup. Byl jsem naštvaný, ale nikoliv na ní. Ona to nevymyslela, to Vedoucí. A toho hodlám konfrontovat ve chvíli, co se dostanu z téhle postele.
Poprosil jsem ji než odešla ještě o to, aby sem poslala Zuli. Jistě o mně musela mít strach. Nemluvě o tom, že jsem potřeboval vědět, že je v pořádku.

Vypadal jsem mnohem lépe, než předtím a taky jsem se tak cítil. Zranění byla z velké části zahojená. Dýchalo se mi skvěle a hlava mně jen trošku bolelo, ale nebylo to nic, co se nedalo snést. Mít k dispozici léčitele bylo skvělé.

”Ahoj.” Pronesl jsem k Zuli, seděl jsem na posteli a zubil se na ní.
”Zaslechl jsem, že si seřvala vedoucího. Teda krásko, ty se fakt nezdáš.”
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.29513502120972 sekund

na začátek stránky