Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Azula *Zuli* - 01. června 2020 17:25
zuli(1)9756.jpg
Nečekaná návštěva
paní Smithová

Sprcha mi přišla pořád příliš krátká na to, abych z ní vylezla. Chvilku jsem přemýšlela o tom, že prostě nepůjdu otevřít, ale když bouchání nepřestalo, vzdala jsem to s hlasitým povzdechem. Teplou vodou zčervenalé tělo jsem zabalila do teplého županu a vlasy stočila do ručníku do turbanu. Bosýma nohama jsem došla až ke dveřím.

"Ah, dobrý den," pozdravím překvapeně paní Smithovou. Já u ní upřímně věřila tomu, že je to jen krycí jméno. Damien mi v tomto ohledu oponoval. Opřu se ramenem o dveře, když mi začne povídat o tom, co ji sem přivedlo. Netuším, zda jsem přišla žehlit vedoucího průser, nebo mě chtěla skutečně zkontrolovat a ujistit se, že jsem v pořádku.

"No, upřímně, ani já jsem to do té doby netušila, že to umím," přiznám se jí smířlivě a pokrčím rameny.

Jenže pak začne vysvětlovat to o zkoušce a moje únava se opět změní ve vzrůstající vztek. Úsměv rychle zmizí a já se na ni zahledím zkoumavě a odtažitě.

"Chcete mi říct, že jste úmyslně vymysleli tu zkoušku tak, abychom neprošli?" zeptám se a nestačím se divit tomu, co slyším. "Pokud jste nás nechtěli pustit do akce, tak jste nemuseli! Já se rozhodně nikam nehnala a Damien už vůbec ne." Teď už křečovitě svírám dveře. Částečně mám chuť třísknout dveřmi. Ale neudělám to. I když nejspíše jenom kvůli jejím dalším slovům.

"Přijdu za ním za chvíli. Jen se musím obléci a usušit. Jestli to je všechno?" zeptám se a pozvednu obočí. Chci tím naznačit, že pokud nic dalšího nemá, já k tomu také nehodlám nic říct. Jistě, mohla bych jí poprosit o to, aby mi pomohla s léčením ran, ale nic takového nechci. Na to jsem na ně příliš naštvaná.
 
Vypravěč - 31. května 2020 22:50
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Návštěva
Zuli

V sprše jsi už byla nejméně dvacet minut, když tě vyrušilo pořádné bušení na dveře. Dotyčná osoba neměla v úmyslu jen tak odejít, protože klepala do doby než jsi otevřela dveře.
Stála za nimi zástupkyně vedoucího, paní Smithová - s Damienem jste přemýšleli nad tím, zda je to jméno skutečné nebo se jedná o krycí.
Obrázek
Jednalo se o přísnou, ale spravedlivou ženu. Celkově byla víc v oblibě než vedoucí, protože dokázala jednat s lidmi a také neměla problém někoho pochválit, když udělal něco dobře. Nemluvě o tom, že byla velmi skvělou léčitelkou. Damien měl podezření, že musí být nějakým způsobem příbuzná s Doktorkou.
”Přišla jsem se podívat na to, jak se cítíte. Slyšela jsem o tom, že jste cestovala mimo tělo a zastavilo se vám srdce.” Pronese hned na rovinu bez nějaké omáčky kolem.
”Netušili jsme, že tuto schopnost máte a proto se velice omlouvám, že se to stalo.” Bylo na ní vidět, že svou omluvu myslí vážně a taky jsi tušila, že má ještě něco na srdci.
”Chápejte, že za tak krátkou dobu, jsem vás nebyli schopni připravit na boj s nebezpečím číhajícím venku. A tak jsme zvolili zkoušku, kterou absolventi postoupí s delší průpravou, než vy. Avšak zvládli jste to skvěle.” Na chvíli se odmlčí, zřejmě tohle je nejblíž k omluvě, kterou je schopná říct.
Damien se už probral a spořádal oběd. Rád by vás viděl.

 
Azula *Zuli* - 27. května 2020 20:39
zuli(1)9756.jpg
Hořkosladká výhra
Damien a pak sama

Ačkoliv mě jeho oslovení 'cestovatelka' vážně překvapí, nedám to na sobě moc znát. Založím si pouze ruce na hrudi, dokud se nesehnu k Damienovi, abych ho odsud dostala. Jeho výmluvy a omluvy mě teď vážně nezajímají. Já jsem se tak bála! Šlo mi o život! Ať si říká kdo chce, co chce! Naštve mě fakt, že ani jeden z nich se ani nepokusí pomoci Damienovi. Jako kdyby jejich gratulace měl být náš nejvyšší dar. Něco, pro co se vyplatilo krvácet.

"Ještě ty mě štvi," zabručím na Damiena, který se tak hloupě snaží gratulovat pouze mně. Vidím, že mu vůbec není dobře. Měla bych o něj ještě větší strach, kdybych nebyla tak naštvaná. Ale aspoň díky tomu mám sílu jej podpírat. "Vyhráli jsme oba. Společně. Tak toho nech a soustřeď se na cestu."

"Sakra, pomozte!" křiknu směrem k doktorům, když cítím, jak se Damien kácí k zemi. Vím, že ho neudržím, ale snažím se ho aspoň k zemi pomalu sesunout, aby si ještě víc neublížil. Ustoupím, aby mu doktoři mohli pomoci. Je to docela děsivé koukat se, jak leží bezbranně a bezduše. Zajedu si rukou do rozcuchaných vlasů. Nervózně přešlápnu na místě. Když ale vidím, že doktoři zřejmě ví, co dělají, tak je nechám být.

"Dejte mi prosím vědět, kdyby cokoliv, ano?" poprosím jednoho z ošetřovatelů, než se rozejdu do svého pokoje. Ne, nechce se mi slavit ani trochu. Unavené tělo se probouzí z adrenalinového opojení a s každým krokem a nádechem mi vytýká všechny ty věci, co si muselo prožít během posledního dne. Chápu ho a nedivím se, že je na mě naštvané. Abych si jej trochu udobřila a utnula zároveň i svoje myšlenky, tak zamířím rovnou do sprchy. Podobně jako had se vysvléká z kůže, tak já cestou po pokoji ze sebe shazuji oblečení. S pořádkem si opravdu starost nedělám.

Mám v plánu vlézt na pěkně dlouho do horké vody a nechat se jí hýčkat, dokud nebudu mít opravdu velké měsíčky na prstech a nebudu cítit, že mi horká voda strhla kůži z těla. Obrovské množství šamponu a sprchového gelu k tomu samozřejmě taky patří. Vůně sladkých plodů a čokolády musí být ze mě cítit na míle.
 
Damien - 26. května 2020 22:34
fffffff1207.jpg
My fakt vyhráli
Zuli

Asi mám otřes mozku, protože mi to trvá delší dobu než mi to celé dojde. Zuli je pochopitelně rychlejší a solidně vytočená. Byl bych taky, jenže to stojí energii a já se snažím ze všech sil udržet při vědomí. A tak rukou utřu aspoň krev, která mi stéká po čele do oka.

”Nevěděl jsem, že jste Cestovatelka...” Pohlédne na lovce Herna a zamračí se. Zřejmě to nechce řešit před ním, ale bohužel k jeho smůlu o tvých schopnostech pravděpodobně už ví od dryády. Odpoví ti, i když jsi o odpověď nestála a ještě ke všemu zní naprosto klidně.
”Kdybych to věděl, udělal bych jisté opatření, abyste byla v naprostém pořádku.” Poté se podívá na mně, chvíli si mně prohlíží, jako kdyby snad měl rentgenové oči. Vlastně by mně to ani nepřekvapilo.
”Samozřejmě, že na druhé straně portálu už na vás čeká lékařský tým. S takovými věcmi se jednoduše počítá.”

”Díky. Vyhráli jsme. Vlastně vyhrála jsi. Já jsem se jen nechal pořádně zřídit.” Pronesu a pokusím se na ní zazubit, ale bolí to a tak se na mé tváři objeví bolestný úšklebek.
Nechám si pomoct na nohy, soustředím se na chození. Jedna noha hezky za druhou. Levá, pravá, levá pravá.
Žaludek a svět se mi zhoupne, když přejdeme na druhou stranu portálu. Skácím se k zemi, před očima se mi objeví černo. Už chápu, jak se předtím cítila Zuli. Je to naprosto na houby.

Jak velitel řekl, tak naštěstí už stáli na druhé straně doktoři připraveni na nás, ale to už mi bylo tak nějak jedno, protože jsem byl v bezvědomí.
 
Azula *Zuli* - 26. května 2020 17:12
zuli(1)9756.jpg
Závěrečné odhalení
Damien

Kotoul, zastavit se v kotoulu a zatroubit.

Takový byl plán. Z posledního dechu jsem si přiložila roh k ústům a z toho, co mi v plicích zbylo jsem zatroubila. I proto to bylo nejspíše mnohem hlasitější, než to být mělo. Když mi dojde dech, skloním roh. S obavou se ohlédnu po satyrovi. Napůl čekám, že se rozmáchne a na místě mě připraví o hlavu. Ale jeho mohutné, děsivé a velmi spoře oděné tělo se skutečně zastavilo.

Postavím se na nohy, roh stále pevně svírám v ruce. Vidím, jak satyr o krok ustupuje ode mě. Své slovo hodlá evidentně dodržet. Dovolím si křivý úsměv, když prohlásí, že to vážně nečekal.

"Překvapit, to teda umíme," pronesu pouze a snažím se vydýchat z toho nečekaného sportovního výkonu.

Jenže pak přišel s další větou. Okamžitě se zamračím a přestanu se usmívat. Slovo "zkouška" mi rezonovalo v hlavě, i když jsem pohledem sklouzla na dobitého Damiena, který se k nám vydal a posadil se na zem.

*Musí se dostat k doktorovi. A to co nejdřív...* napadne mě trochu sklíčeně, když ho tak vidím.

"Jo," odpovím stroze. "Zůstaň sedět. Dýchej zhluboka," poradím mu.

Tělo mě teď nebolí. Je to zapříčiněné návalem adrenalinu. Je mi jasné, že až vyprchá strach o život z mého těla, že si začne kdeco stěžovat na námahu a zranění.

"No, to si ze mě děláte prdel, šéfíku," ulevím si hlasitě, když vidím velitele, jak se tu objevil. Nevěřícně zavrtím hlavou.

"Takže to byla zkouška? Umřela jsem a Damien potřebuje doktora, co nejdříve. Nepřijde vám, že je to na zkoušku přece jen trochu moc?" zeptám se, ale nečekám na odpověď. Pustím na zem roh a zhluboka se nadechnu, abych nepřestřelila ještě víc, než jsem udělala teď.

"Děkuju, za gratulaci, šéfe, ale jestli dovolíte, potřebuje teď doktora," pokusím se o formálnější tón a otočím se k Damienovi. Skloním se k němu.

"Pojď, chyť se mě, dostanu tě odsud," nabídnu se mu jako opora, aby se mohla zvednout.

Jsem vytočená do nepříčetnosti. A tak se raději soustředím na to podstatné. Na Damiena. Ten by mě takhle nikdy nepodrazil. Nikdy by mě neohrozil, aby mě testoval.
 
Damien - 24. května 2020 21:29
fffffff1207.jpg
My fakt vyhráli
Zuli

Na malou chvíli jsem ani nedýchal, jak jsem sledoval Zuli, která nechala luk lukem a přidala ještě na rychlosti. Mezitím, co se k ní hnal nasraný satyr, který nevěřil, že bychom ho mohli porazit.

Jenže Zuli to dokázala, zatroubila na roh. Zvuk to byl neskutečně hlasitý, musel jsem si zakrýt uši. Satyr se zastavil v těsné blízkosti u Zuli, poodstoupil od ní jeden krok. Chvíli si ji zamyšleně prohlížel. Postavil jsem opatrně na nohy a vydal se za nimi. Bylo mi mizerně, ale zažil jsem horší časy.
”Nuže, tak tohle je opravdu překvapivé.” Pronese po dlouhé chvíli mlčení a pouhém pozorování, kdy mi připadal jako vytesaná socha.
”Vyhráli jste. A úspěšně tak dokončili závěrečnou zkoušku. Gratuluji.” Tak tomuhle jsem opravdu nerozumněl.
”Cože?” Dokulhal jsem se až k nim a těžce jsem se posadil na zem.
”Jsi v pořádku?” Sice jsem já ten, kdo se proletěl. Jenže to byla ona, komu jsem musel dělat masáž srdce.

Lovec Herne neodpověděl, protože se z ničeho nic otevřel portál a z něho vylezl náš vedoucí.
”Gratuluji vám.”
Nechápavě na něj čumí, než si vyměním pohled se Zuli, jestli ho vidí stejně jako já.
Co se to kruci děje?

Vedoucí
 
Azula *Zuli* - 24. května 2020 17:37
zuli(1)9756.jpg
Těsně před cílovou čárou
Damien

Kývnu na Damiena, že rozumím. Mlčím, i když bych mu nejraději popřála, aby byl opatrný. Ale nechci na sebe upoutávat víc pozornosti. Teď musím být nenápadnější než němá myš v kostele. Když má satyr opět příšerně povýšené kecy, musím se kousnout do jazyka, abych náhodou něco neodpověděla. Místo toho se začnu rychle přikrčená pohybovat obloukem směrem k rohu. Když na něj stihnu zatroubit, zachráním nás oba. Nebo s tím takto aspoň počítám.

*Teď, běž!* pobídnu se, když vidím, že satyr se vydává vstříc Damienovi.

Další pohled tím směrem si už nedovolím. Unikne mi tedy i to, co se stalo Damienovi. Ohlédnu se až ve chvíli, kdy uslyším satyra mluvit. I ten zlomek vteřiny, kdy vidím tu obludu, jak míří za mnou a Damiena na zemi mě vyděsí.

*Sakrasakrasakra!*

Upustím luk i šíp a ještě přidám do běhu. V tuto chvíli sázím všechno na jednu kartu. Musím doběhnout a zatroubit na ten hloupý roh. A doufám, že satyrovo slovo platí. Nic jiného už mi nezbývá. Nám. Nám nezbývá. Odrazím se poslední kus vzdálenosti chci doskočit, překulit do kotoulu a pak zatroubit.
 
Damien - 23. května 2020 18:56
fffffff1207.jpg
Final boss
Zuli

”Normálně ano, ale teď jsem doufal v to, že bych se mohl mýlit.”

”Budu se snažit, jak nejvíc to půjde.” Pronesu ještě k Zuli, než vykročím k tomu zmetkovi, který se očividně neskutečně baví. Stojí na místě, protahuje se a čeká, než k němu dojdu. Což je na jednu stranu dobře. Hlavně se na mně soustřeď, ty parchante.
”Tak ty bys se mnou rád bojoval?” Zeptá se a prohlíží si mně. Zuli zatím naprosto ignoruje. To je opravdu moc dobře.
”Nevím, jak jste prošli kolem dryády. Ale toto je konečná.” To jeho pohrdání v hlase. Když jsem měl moc, kterou mi propůjčila Temnota, byl jsem naprosto stejný. Pohrdal jsem slabšími. A tohle mám za to.
”To se pleteš. Mně nevyděsíš.” Zavrčím vztekle a vrhnu se na něj. Má jen tu bederní roušku, nemá žádné brnění. Pokud se mi podaří jej zasáhnout, bolest musí pocítit.
Můj plán ztroskotal na tom, že to čekal a kopl do mně svým kopytem. Jako kdyby do mně narazilo beranidlo. Odhodil mně tím dobrých pár metrů. A ani pád na zemi nebyl vůbec příjemný.
Zatraceně.
Sípavě jsem se nadechl. Na tváři jsem cítil krev, podařilo se mi si rozbít hlavu. Skvělý. Žebra byla solidně potlučená, ale žádné naštěstí nebylo zlomené. To jsem bral jako velmi pozitivní zprávu.
Když jsem se podíval za tím zmetkem, tak se nevydal za mnou, aby mně dorazil. Začalo ho zajímat Zuli, která už byla kousek od rohu.

”Ale, ale… človíčku. Já na tebe nezapomněl.” S tím se k ní rozeběhne.
 
Azula *Zuli* - 22. května 2020 22:39
zuli(1)9756.jpg
Velké finále
Damien

"Zachránil jsi mi život, nemáš za co se omlouvat," ujistím ho hned po té, co s nakrčeným čelem pochopím, za co se proboha Damien omlouvá.

Je to zvláštní pocit být zase ve svém vlastním těle. Díky tomu, že mě bolel hrudník a celkově jsem se cítila divně, jako kdybych se ve svém těle ještě usazovalo, jsem si byla jistá, že nespím. Převezmu si od Damiena luk a šípy, abych taky byla k něčemu. Nejsem si moc jistá, jak bych byla teď něco platná s mačetou. Dost jsem se vysílila tím bojem s dryádinými šlahouny. A nejen ruce mi přijdou unavené. Vnímám na svém těle, že celkově je utahané a připravené se někde schoulit odpočívat.

*A při takových chvílích se stávalo nejvíce zranění...* připomenu si, jak jsem se párkrát v cirkuse zranila, když jsem ignorovala signály svého těla. Jenže teď nemám na vybranou.

"Baví tě to, mít pořád pravdu?" pronesu s povzdechem směrem k Damienovi, když vidím, kdo tam na nás čeká. Skoro se mi udělá fyzicky špatně z toho, jak vidím satyra tam stát. Velkého, nebezpečného, mohutného a při plné síle.

Krátce pohlédnu na Damiena, když vyřkne ten svůj plán. Mezitím založím šíp do luku. Pro jistotu.

"Potřebuju jen chvilku. Tak to zvládni, jo?" odpovím mu polohlasem a poodstoupím trochu od Damiena, abych měla šanci opravdu rychle utíkat pak směrem k poháru, až satyr změní polohu, nebo dokonce se vydá Damienovi v ústery.
 
Damien - 17. května 2020 19:31
fffffff1207.jpg
Cesta z Lesa
Zuli

Nemám nejmenší tušení, co bylo příčinou toho, že Zuli málem zemřela. Nebyl teď čas se jí na to ptát. Stejně jako nebyl čas přemýšlet nad tím, co zapříčinila to, že se mlha rozplynula a my tak mohli skvěle vidět na cestu vedoucí ven. I kompas ukazoval tím směrem.
"Promiň snažil jsem se." Bylo to myšleno k tomu, že jsem se snažil být na její kosti opatrný. Neměl jsem sice takovou sílu, jako doktorka. Ale fakt jsem se snažil, jí přitom moc neublížit.
"Jo, to zní jako dobrý nápad. Něco mi říká, že nás čeká finální boss." S tím se postavím na nohy a pomůžu Zuli vstát, podpírám jí. Dokážu si představit, že je její tělo stále z toho celého otřesené.
Ještě než se vydáme na cestu posbírám nám zbraně. Luk s šípy kupodivu přežil. Aspoň něco pozitivního.

Jsem tak rád, že je Zuli naživu a že je stále se mnou. Není teď příležitost přemýšlet nad tím, co bych dělal, kdyby tomu tak nebylo. Prioritou totiž stále zůstává, že ona se odsud musí dostat. Ještě může dožít nějakým způsobem svůj život a věřím, že mohl být i plnohodnotný.
O sobě mám však pochybnosti. Potom co jsem udělal. Potom kolik lidem a nejen jim jsem ublížil. Nemyslím si, že bych si něco takového mohl zasloužit.
Když si to zpětně uvědomím, bylo hloupé si myslet, že bychom to spolu mohli zkusit. Stáhl bych jí jenom ke dnu.
Dost na tohle fakt nemám čas. Snažím se soustředit na cestu z lesa a na případné zákeřné přepadení.

Žádné přepadení se nekoná, protože jsem samozřejmě musel mít pravdu a čeká nás před cílem finální boss. Samozřejmě, že se musí jednat o toho proklatého satyra. Které byl krom bederní roužky nahý. Mohutný a nebezpečný. Bylo mi jasné, že ho prostě nezničíme.
Ale za ním byl taky roh a opravdu byl na viditelném místě. Ležel na mohutném oltáři uprostřed mýtiny.

"Já ho zabavím. Zkus se dostat k tomu rohu a zatrub na něj. Tím to šílenství ukončíš." S tím jsem párkrát máchl svými zbraněmi.
Jo to půjde. Aspoň jsme si s ní užil pár společných chvil a to za to stálo.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.30035710334778 sekund

na začátek stránky