Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Damien - 06. prosince 2022 12:29
fffffff1207.jpg
Ve snové říší
Zuli

Nespokojeně mlasknu.
”To nemám zapotřebí.” Zavrtím hlavou a vybavím svou tvář zase jedním ze svých odzbrojujících úsměvů.
”Myslel jsem spíše na takový… hmm… pro začátek polibek.” Poslední slova jsou pronesena, co nejvíc nejsmyslněji to dokážu. A docela dost si v tom věřím.

Její další slova ztvrdím přiťuknutím a trošku se napiju. Odložím skleničku a velice opatrně se k ní přiblížím o něco víc. Lehce tak narušuji její osobní prostor. Zatím se však k ničemu dalšímu nemám. Spíše jen zkoumám, zda je s tím v pohodě a v případě, jakéhokoliv problému se stáhnu zpátky.
”Jak by sis představovala, že to naše rande skončí?” Pokračuji dál ve smyslném hlase. Vyčkávám na její slovo, jako kdybych čekal na nějaké povolení se nedržet zpátky a oběma nám stvořit jeden ze snad mnoha nezapomenutelných společných večerů.
 
Azula *Zuli* - 04. prosince 2022 14:20
zuli(1)9756.jpg
Ve snové říši
Damien

Jeho upřímnost je docela osvěžující, stejně jako nečekaná. Dívám se na něj zatímco se přiznává k tomu, že o mně přemýšlel i jinak než jako o šéfovi, nebo kolegyni už delší dobu. Upiji ze sklenice klidně.

"No v tom případě bravo, uměl jsi to dost dobře skrýt," pronesu s mírným úsměvem a bez zášti, nebo studu. Opravdu mě nenapadlo, že by se po mně nějak víc díval. Vždycky se zdál sice milý, ale nijak příliš zainteresovaný nebo vlezlý, mající prostě svůj vlastní osobní život stranou.

Ještě štěstí, že mám podepřenou bradu rukama, jinak bych se dost možná stalo, že bych němě zírala s pootevřenými ústy do těch jeho očí, když se na mě tak intenzivně hleděl. Takhle jsem jen vnitřně vnímala příjemné jiskření v břiše, které se stupňovalo s utíkajícími vteřinami mlčenlivého pohledu. Najednou jako kdybych ho viděla úplně jinak. Snad jako kdybych si sundala brýle, co mi bránily rozpoznat všechny kontury jeho tváře. Až jeho další poznámka, kdy se vrátí k bonusům mě probere z mírného transu, do kterého mě ten pohled uvedl. Zasměji se, přestanu si podpírat rukou obličej a sklenku si téměř přiložím ke rtům, ale pak s ní chvíli zaváhám.

"Myslela jsem finanční bonusy. Ty z tohodle rande nevytřískáš," usměji se na něj spíš abych skryla rozpaky, než cokoliv jiného. "Jsem tu jen jako kolegyně z cirkusu, žádný principál... Jak to bylo v tom filmu? I'm just a girl, standing in front of a boy, asking him to love her. Tak teď tu sedím jen jako žena, před mužem, který se jí líbí, a žádá ho, aby si mohli užít dnešní rande a zbytek večera, kamkoliv je zavede..." S tím natáhnu k němu skleničku s pitím a čekám, jestli si přiťukne. Sama protahuji náš upřený pohled, protože se mi líbí, co to se mnou dělá.

 
Damien - 30. listopadu 2022 23:19
fffffff1207.jpg
Ve snové říší
Zuli

”Tak trochu od obojího.” Pokrčím rameny. Ano, nebudu lhát, že jsem trochu nervózní z této schůzky. Vlastně ani nevím, co bych měl čekat. Tak se nad tím rozhodnu raději nepřemýšlet a nechat to prostě plynout ve svém rytmu.
”Řekl bych, že už to nějakou dobu bude.” Přiznám se bez mučení. Mám v plánu k ní být naprosto upřímný. Lhal bych, kdybych řekl, že mi není ani trochu blízká. Líbí se mi a to už nějakou dobu. Stejně tak je už dlouho tomu, co jsem se přemlouval k tomu jí pozvat na rande. Avšak jsem se toho vždycky bál, až doteď, kdy jsem se rozhodl to prostě zkusit a zariskovat.
K jejím dalším slovům se raději nevyjadřuji, protože mně tím docela zaskočí. Doufám, že to opravdu myslí jako žert, jak to na mně působí.

”Abych se pravdu přiznal, tak obojí. Za prvé jsem dohlédl na to, že jsi skutečně něco snědla. A za druhé…” Na chvíli se zarazím. Upřeně se jí zadívám do očí, takovým tím způsobem, že jako kdybych jí dovolil mi nahlédnout do samotného nitra mé duše.
”... ano, tohle je pokus o zamyšlené rande.” Vykouzlím na své tváři úsměv. I když vnitřně jsem plný obav z toho, že by se mi mohla vysmát. Opět se cítím být pubertálním vyrustkem, který je zakoukaný do principálovi dcery.
”Smím-li se zeptat, co jsi myslela těmi bonusy?” Slova pronesu lehce “vrnivě” jako kočka a přitom mi v očích opět zajiskří.
 
Azula *Zuli* - 30. listopadu 2022 19:43
zuli(1)9756.jpg
Ve snové říši
Damien

"Oh," unikne mi skrz rty překvapeně. Vezmu si je od něj a přičichnu si. Je mi jedno, že to jsou ty nejlevnější kytky, nebo jestli je koupil v supermarketu. Byla jsem za ně opravdu ráda. Mile mě to překvapilo. I když jsem od té večeře čekala cokoliv, květiny mezi má očekávání nepatřily. "Děkuji. To je od tebe pozorné."

"Hm, tvoje maringotka je nějaká větší než ta moje... asi bych měla vymyslel přestěhování," pronesu uznale a pobaveně se na něj usměji, zatímco si prohlížím jeho uklizený pojízdný domov. Ano, hlavní rozdíl mezi jeho a mou maringotkou je ten, že on tu má naklizeno a zřejmě netrpí problémem kupit všech možných věcí, co potká, tak jako já. Když ony ty věci mají příběhy!

Vůbec mne nepřekvapí, že to má zařízené v takovém spartánském stylu a že tu nenajdu ani jednu fotku. Vlastně netuším, jakou fotku by tu měl mít, jakkoliv ta myšlenka zní hrozně. Když přišel do cirkusu, neměl nikoho. A cirkus je prostě jedna rodina, co je pořád spolu. To ano, ale většina z nás nemá vystavené fotky cirkusu, protože se vidíme pořád. Malý gramofon mě ale zaujme a po té, co si odložím kytky do vázy, si jej jdu prohlédnout.

"Jasně... Můžu?" zeptám se a kývnu ke gramofonu, jestli jej mohu zapnout sama. Opatrně s ním operuji, jehlu lehce nechám dosednout na desku a s mírným úsměvem se zaposlouchám do prvních tónů hudby. Pak si od něj převezmu sklenku a také naznačím přikývnutí. S povytáhnutým obočím a pobaveným úsměvem sleduji, jak ji do sebe Damien obrátí.

"Ta byla na kuráž, nebo jsi měl tak perný den?" rýpnu si a sama ho napodobím. Následuji jej k lince, abych nám dolila skleničky a zarazím se, když mi dojde, co cítím. Kari. Pravé, pálivé kari.

"Tak jo, přiznej se, jak dlouho už jsi můj stalker? Nejdřív pozvání na večeři, kytka, příliš uklizená maringotka na jakéhokoliv samostatně žijícího muže a teď ještě moje oblíbené jídlo?" zeptám se ho, zatímco si nesu sklenici a talíř ke stolu. "Zeptala bych se, kdy máš připravený nůž a igelitový pytel na zbavení se mrtvoly, ale to počká. Voní to skvěle. Dobrou chuť."

No, jo jsem prostě poklad! ale dodržím svoje slovo a jeho nevyřčený souhlas, že se nejdřív najíme, než budeme řešit... cokoliv. Takže až po té, co do sebe vsoukám poslední výborné sousto, s námahou heknu a vezmu do ruky sklenku, abych se napila.

"Asi budu padat častěji, jestli to znamená, že mi takhle někdo bude podstrojovat," pronesu spokojeně a krátce se znovu rozhlédnu po jeho maringotce. Pak upřu pohled na něj. Ještě jednou se napiji, než odložím sklenku na stůl. A rukama si podepřu bradu.

"Takže," začnu a na chvilinku se odmlčím. "Je tohle pouhá pozornost přepracované šéfové, nebo je tohle skutečně zamýšlené rande? A ne, ani jedna odpověď nevede k bonusům." Na tváři mi hraje pobavený úsměv, ale na odpověď dost napjatě čekám.
 
Damien - 29. listopadu 2022 17:26
fffffff1207.jpg
Ve snové říší
Zuli

Nemohu si pomoct, ale jakmile ji spatřím, na tváři se mi objeví úsměv. Přišla.
”Tak to jsem rád, že i já mám něco na oplátku.” S tím ji ukážu kytici květin, které jsem doposud schovával za zády.
”Mám na ně vázu.” Otevřu dveře maringotky a vejdu dovnitř jako první, abych jí následně pustil do svého skromného příbytku. Řekl bych, že tu není nic, co by už neviděla. Svým zvláštním způsobem je to tu útulné a překvapivě uklizené. Samozřejmě, že to nemohlo být jinak, když jsem si sem pozval tak důležitou návštěvu.
Uprostřed místnosti na pravém kraji se nachází černá kožená sedačka do L a následně stůl, který je momentálně prostřený. Nejlevnější plastový ubrus, kde na jeho prostředku je ona váza na kvítka, kousek vedle pro lepší atmosféru se nachází zatím nezapálená svíčka.
Naproti stolu je na levém kraji kuchyňský koutek, kde sem tam občas něco uvařím. Bohužel to bych asi teď pořádně nestihl, takže jsem jídlo objednal. Jeho vůně momentálně dráždí oběma prázdný žaludek a může pochopitelně poznat svoje oblíbené jídlo.
Postel, která samozřejmě nesmí chybět je úplně vzadu.
Celkově to tu působí dojmem, že ten kdo maringotku navrhoval, udělal všechno proto, aby se prostor co nejvíce využil a zároveň to nepůsobilo úplně klaustrofobicky.

Mezitím, co si to tu nejspíše prohlíží a k jejímu zklamání nenajde žádné fotky, pouze jen malý gramofon na skříňce, který by stál za pozornost, nám oběma do sklenky naleji rum.
”Hudbu?” Hlavou kývnu ke gramofonu, mezitím co jí předám skleničku a poté ji naznačím přiťuknutí.
”Na další úspěšný den.” S tím na ní mrknu a kopnu do sebe panáka. Opět se přesunu k lince, abych nám naservíroval jídlo. Přesněji jej přesunul z plastových boxů na talíř.

Nachystané jídlo položím na stůl a opět oběma naleji panáka, tentorkát jej mám v plánu už pomalu popíjet.
S přáním dobré chutě se pustím do jídla. Jestli já mám hlad, tak věřím, že ona mnohem větší, takže se zatím raději soustředím na jídlo. Rušeni jsme v případě, že souhlasila, pouze hudbou vycházející z gramofonu.

Takhle to tam zhruba vypadá
 
Azula *Zuli* - 27. listopadu 2022 17:57
zuli(1)9756.jpg
Ve snové říši
Damien

"Aha, aha, přivydělat, jenom na cirkus jsi při tom myslel, jasný," zapochybuji o jeho motivech pobaveně, ale je mi jasné, že ten jeho spokojený úsměv nic už jen tak ze tváře. A koneckonců, nic mi do toho není. "Ale dělej si co chceš, jen bys měl vědět, že na alimenty nepřispíváme."

Žerty stranou. Kruci písek. Když mi zašeptá do ucha ta slova, cítím, jak mnou projede příjemná vlna elektriky. Možná to je tím, že jsem svůj život zanedbávala na více úrovních než je jenom jídlo a spánek. Ale skoro mám opět pocit, jako kdybych měla znovu omdlít. Naštěstí mě momentum blížícího se konce udrží na nohou a cepování je pro mě už druhou přirozeností. Jinak bych se asi dost ztrapnila. Ještě jeho salutování ocením krátkým ušklíbnutím, než se naše cesty rozejdou, protože je zde více lidí, co potřebuje zkoordinovat. Ačkoliv jsou všichni profesionálové, vidět principála všechny uklidní, ujistí je, že i přes jednu odchylku, jde vše podle plánu.

"Velké finále, všichni se připravte! Honem, honem! Jdeme si pro potlesk!" hulákám z plných plic na ostatní s úsměvem na rtech jako kdybych před chvílí nebojovala o své vědomí. Je třeba lidi motivovat a mít ke komu vzhlížet. A vůbec... kdo by nemiloval potlesk?

***



Musím se přiznat, že jsem o Damiena několikrát zavadila pohledem, když jsem pomáhala a řídila uklízení manéže po té, co poslední courající se diváci odešli z našeho cirkusu. Přistihla jsem se, že jsem se jeho směrem dívala o zlomek vteřiny déle, než na ostatní, když jsem kontrolovala jejich práci. Je to tím pozváním na večeři. Do téhle doby jsem o něm nijak víc v tomhle ohledu nepřemýšlela. Tedy, jo, všimla jsem si, že je to obstojný chlap, co se týče vzhledu. Ale od puberty, kdy se mnou hormony přestaly tolik mlátit, jsem o něm neuvažovala. Proč? Vlastně nevím. Ale dnes večer jsem rozhodně neměla čas o tom víc přemýšlet. Všimla jsem si ale, že Damien dnes opravdu maká jako šroub. A nenašla jsem ani jedinou chybu v jeho práci, což mě taky příjemně potěšilo. Po příjemném dlouhém potlesku, kdy jsem zažívala pocity pýchy a spokojenosti, bylo vlastně příjemné uklízet a ujišťovat se, že všichni dostanou svou odměnu - večeři a postel - za dobře odvedenou práci. Ale jak to tak po skončení vypjaté situace bývá, kdy se adrenalin přestává vyplavovat do těla, začnou se ozývat různé ranky a modřiny, co člověk předtím utržil. Takže když jsem došla kolem půl desáté do své maringotky, bylo mi jasné, že na večeři vonět nebudu růžemi, levandulí, nebo něčím takovým, ale mastí na unavené svaly.

"Ale trochu bylinek v tom taky je, takže co," přesvědčuju sama sebe, když si stahuji namožený kotník obinadlem. Ačkoliv se mi kroutí žaludek hlady, nemohu se dohnat k pospíchání. Prozatím utiším největší hlad sladkým cucacím bonbonem a s jistým zoufalstvím se podívám na svůj skromný a cirkusově zaměřený šatník. Vlastně ani nevím, zda se mám snažit se oblékat hezky, nebo jestli si Damien ze mě nedělá jen srandu, ale něco v tom jeho pohledu mě přesvědčovalo, že sranda v tom vlastně není. Svléknu se do spodního prádla a s překvapením vytáhnu malou perlu, co jsem měla v kapse. Lehce se zamračím, protože si vůbec nepamatuji, že bych si ji tam dávala. Ale mám pocit, že je důležitá. Něco ve mě mi našeptává, že bych ji měla mít u sebe. Kdyby se náhodou všechno pokazilo...

Ačkoliv netuším, k čemu mi perlička je, kromě toho, že je vážně pěkná, tak si ji nechám v ruce a rozhodnu se, si ji u sebe nechat. Vůbec netuším, proč, ale jsem cirkusačka a můj táta byl kouzelník, samozřejmě, že nezpochybňuji intuici a věřím na magii věcí, i když jí nerozumím.

Pak se začnu oblékat. Vytáhnu volné černé kalhoty a k tomu si vezmu fialový rolák a přes to ještě pletený dlouhý svetr černé barvy. Večery po náročných dnech jako je tento, mi bývá dost chladno. Vlasy si aspoň pročísnu hřebenem a pak už je deset a můj žaludek nadále odmítá být obelháván sladkostmi. Je třeba se najíst. A zjistit, co je pravdy na tom příjemném jiskření v jeho očích a mezi námi. A tak popadnu i jen částečně načatou láhev bílého rumu, co jsem měla a vydám se směrem k Damienově maringotce.

"Je deset. Mám hlad. Dodržuju svoje slovo a jsem tady na večeři. A ještě k tomu nesu dary," pousměji se na Damiena, když jsem už kousek od jeho maringotky a vidím, jak se ležérně opírá a nejspíš čeká na mě. Dle jeho oblečení si tipnu, že i on musel oprášit ne tak obvyklé oblečení. V rukou zvednu láhev s rumem, abych to ještě podtrhla. "Řekla jsem si, že je třeba se aspoň maličko napít na to, jak to dneska dopadlo."
 
Damien - 24. listopadu 2022 10:06
fffffff1207.jpg
Ve snové říší
Zuli

Úsměv na tváři se mi ještě rozšíří a v očích se lehce zajiskří.
”Nebudu ti lhát, že jsem to na pár dam nezkusil, když jsem měl pocit, že by nám to mohlo víc přivydělat. Nejsem žádný svatoušek.” Pokrčím rameny.
”Na druhou stranu jen opravdu s malou hrstkou dam, jsem to někdy myslel vážně.” Zašeptám tiše mezitím, co jsem se k ní přiblížil, abych jí to řekl do ouška jako nějaké tajemství.
Nemůžu si pomoct, ale neskutečně mně láka jí takto škádlit a pokoušet tak svůj osud.

”Beru na vědomí, šéfko.” Při potřesení ruky na ní mrknu, potom ještě zasalutuji jako správný voják a vydám se na své místo.
Příslib večeře mně neskutečně motivuje a tak mi jde práce od ruky. Pokud mně pozoruje nejspíš jí může blesknout hlavou něco v tom smyslu, že mně takhle jako šroubek makat neviděla. Ne, že bych se předtím flákal, jen jsem neměl potřebu to nemít tak rychle hotové jako nyní. Kdyby se někdo pokoušel mou práci zkontrolovat, tak i přesto že všechno dělám ve spěchu, tak je úplně bez chybičky.
Když mám všechno hotové zmizím z dohledu, abych mohl následně připravit všechno potřebné na večeři.

V deset už stojím před svou maringotkou, kde je všechno hotové a dokonalé na zdejší poměry. Stihl jsem se rychle opláchnout a hodil jsem se do gala. Takže mám na sobě své neobnošené černé kalhoty, které nosím hlavně ven a bílou červenou košili. Ruku mám schovanou za zády, protože v ní držím kytici těch nejlevnějších květin. Opírám se ledabyle o maringotku a na tváři mi hraje můj klasický výraz, který by někomu mohl připadat lehce znuděný. Skrývám tak skutečnost, že jsem z celé téhle schůzky poměrně nervózní.

// Říkal jsem si, že to sklízení trošku přeskočím. Doufám, že nevadí a věřím, že se Zuli nějak zabavila rozdáváním úkolů a kontrolování ostatních.
 
Azula *Zuli* - 23. listopadu 2022 22:58
zuli(1)9756.jpg
Ve snové říši: jak se prožívá sen
Damien

Pobaveně se zašklebím na ten jeho vše vypovídající výraz ohledně gumových medvíků. No co, někdo kouří cigarety, jiný má u sebe placatku a já u sebe mám dost často ten či onen druh laskominy. Každý máme něco, co nás žene skrz další den. A u mně to je prostě sladké. Vím, že to není nejzdravější způsob stravování, ale v dnešní době všichni děláme maximum. A já až z toho občas zapomenu jíst, no. Najednou jsem ráda, že jsem si nechala rozmyslet odinstalování sítě. To bych si tu teď tak v klidu nehověla.

Ten jeho rošťácký poloúsměv a ten intenzivní pohled mne zasáhnou mnohem víc, než bych čekala. To je asi tím nedostatkem cukru, že se mi znovu zamotala lehce hlava. Pohlédnu na jeho napřaženou ruku.

"Jo tak jestli házíš takové pohledy i při prohlídkách cirkusu s diváky, tak se nedivím, proč se nás tolik dívek a dam ptalo na tvoje číslo," odvětím s mnohem větším nadhledem než cítím.

*Trocha zašpásování by nikoho nezabila. Bůh ví, že jsem se neuvolnila už ostudně dlouho. Ale... je to správné? Nebude pak chtít z toho něco vytěžit?* napadne mne automaticky. Ale jako obvykle, se rozhodnu svůj rozumný hlas ignorovat. Ostatně, slyším, jak se hudba blíží ke svému konci. A tak přestanu otálet a stisknu mu ruku.

"Až dneska všechno bude vyřízené a zařízené, tak si společně dáme večeři, ale varuju tě, bude to zdejší jídlo, nebo donáška. Takhle pozdě nikde nevaří a já budu mít v nohách tolik mil za dnešní den, že nebudu chtít jít skoro nikam," ztvrdím naši dohodu, stisknu mu ruku, než ji pak odtáhnu, abych vzala do ruky svůj principálský klobouk.

"A teď mě omluv, je třeba uzavřít naši dnešní show," postavím se s tím, co si nandám klobouk na hlavu a mrknu na něj. "Takže na svoje místo, jdeme na závěrečné klanící se kolečko."

Je třeba dotáhnout show do zdárného konce. A já se konečně cítím dost stabilní na to, abych to podstoupila. Děkuji otci a matce, co nade mnou nejspíš dneska bděli, že se to takto krásně stihlo.
 
Damien - 23. listopadu 2022 16:44
fffffff1207.jpg
Ve snové říší
Zuli

Její započítání pytlíku gumových medvídků mi vyhoupne obočí do výšin.
Chvíli na ni nevěřícně hledím, než jen dlouze povzdechnu a následně raději rezignuji. Uvědomuji si bohužel moc dobře svoje postavení a fakt, že jsme si v podstatě cizí.
”Jasně, šéfe.” Myslím si přitom o tom svoje. Vůbec se nedivím, že zkolabovala.
Ještěže se rozhodla tam tu síť nechat. Před nějakou dobou od ní totiž padli úvahy o tom, že by bylo víc lákavější a nebezpečnější, kdyby tam ta síť nebyla.
Jsem opravdu rád, že to dopadlo, tak jak to dopadlo. Kdyby tomu bylo jinak, tak by tady pravděpodobně dneska už neseděla.

Její další slova mně zaskočí. Nepatrně sebou cuknu. Na tváři mi však hraje neutrální rošťácký výraz a vnitřně napjatě čekám na její odpověď.
A samozřejmě, že jsem něco takového čekal. Cirkus především a potom všechno ostatní. Je mi naprosto jasné koho chci pozvat na rande. Dochází mi však, že ona to pochopitelně bere úplně jinak. Nemám v úmyslu však klesnout na mysli a vzdát se bez jen tak bez boje.

”Naprosto chápu a nemám s tím sebemenší problém.” Věnuji ji jeden ze svých okouzlujících pohledů. Vím, že není jako jiné dívky a nepadne mi k nohám.
Nemám v úmyslu se vzdát a jsem dost trpělivý hlavně u něčeho po čem toužím.
”Takže až bude všechno hotové…uklizené a vše tak jak má být, tak půjdeme spolu na večeři?” Natáhnu k ní ruku s úmyslem stvrdit dohodu.
 
Joleene "Jo" - 06. listopadu 2022 20:07
joleene6101.jpg
Snídaně v posteli
Mallcolm

"Jo, to by bylo," souhlasím s ním a těknu krátce pohledem k mojí noze. Ještě se příliš dobře pamatuji, jak jsem ji měla rozdrcenou a ani s doktorovými magickými přístupy a mou regenerací se nezdálo, že bude schopný ji dát dohromady. Bylo to tehdy, kdy mi Mall zařídil bodyguarda v podobě Simona.

"Dobře, tak hlavně, jestli se vrátí. Vymyslela jsem další hromadu přezdívek, kterými ho budu vytáčet," pousměji se a pak lípnu polibek Malovi na tvář, když si od něj převezmu jídlo a začnu sama jíst. Jistě, není to žádná mischelinská strava, ale sakra, jsem tak vyhladovělá, že bych klidně snědla i slona. No jo, andělská regenerace něco stojí. A po dlouhé době mám opět pocit, že život není jen přežívání, ale že stojí za to žít. I když to jsou jen ty prchavé chvíle, kdy se v klidu choulíme na špinavé matraci v bezpečném úkrytu než se zvládnu uzdravit. Sednu si k Malovi blíž a položím si hlavu na jeho rameno, zatímco se stále krmím snídaní. Zůstanu tak i když mi vysvětluje, kde jsou jací nepřátelé. Obdivně hvízdnu, když přestane vyjmenovávat.

"A přes to jste nás s Zetkem dostali? Oukej, jsem ohromená," poznamenám s obdivem. Skoro mě to nutí přehodnotit, zda si Ezechiela dále dobírat, nebo ne. Skoro. Zasalutuji s pobaveným výrazem, když mi začne klást na srdce, že máme jít doleva a ne doprava.

"Rozumím, jdeme nejrychlejší cestou ven, pomstu si necháme na jindy," zopakuji po něm s hlavou stále opřenou o jeho rameno. "Nemrač se tak. Nesluší ti to. Já se umím držet plánu."

*Když nějaký plán je a jde to podle něj.... Což je... asi tak nikdy...*
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.27190494537354 sekund

na začátek stránky