Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Azula *Zuli* - 25. dubna 2020 08:52
zuli(1)9756.jpg
Překvapení
Damien

Překvapeně se na něj podívám, když ukáže svůj úlovek. Cítím se naprosto hloupě, že jsem to nečekala, že jsem si toho ani nevšimla a hlavně, že mě to samotnou nenapadlo. Cítím se potupně, a tak mu nedokáži oplatit úsměv.

*Jsi fakt blbá, Azulo. Je důvod, proč on je vedoucí vašeho týmu! Jak sis toho mohla nevšimnout? Přestalas snad používat hlavu?*

"Dobrá práce," vysoukám ze sebe s obtíží. Ne, že bych měla problém uznat dobrou práci, ale já se fakt cítím hloupě. I to, jak jsem na něj byla hnusná před chvílí.

*Asi hold už nejsem stavěná na spolupráci...* napadne mne ještě vysvětlení, ale nejsem s tím moc stejně spokojená. Za tuto hloupost si budu ještě dlouho nadávat.

"Jo, zbraně," souhlasím a následuji Damiena směrem, který nám ukazuje kompas. Držím se pár metrů stranou od něj, abychom zvýšili naše šance, že něco vůbec najdeme. Chvilku na to se nám to už vyplatí. Zkusmo natáhnu luk a pak prohlédnu jeden ze šípů. Pak jej zpět schovám do toulce, co si dám na záda. Důkladně spočítám počet šípů. To bude můj počet pokusů je zastavit.

"V cirkuse jsem se s nimi učila. Měla bych být schopná jim znepříjemnit život," odpovím na jeho otázku a rozhlédnu se.

"Pojďme raději odtud... Z toho lesa mám špatný pocit..."
 
Damien - 22. dubna 2020 17:22
fffffff1207.jpg
Plánování
Zuli

”No, ne tak úplně. Chtěl jsem, aby to tak jen vypadalo.” Pronesl jsem a přitom vytáhl z kapsy od bundy začarovaný kompas, který u sebe měl jeden z elfů. Počítal jsem s tím, že když se bude ten les měnit, tak se oni budou potřebovat nějakým způsobem v něm orientovat. Vůbec si nevšiml toho, že jsem mu to ukradl, mezitím co byl plně zaujatý tím, jak mně nejlépe zmlátit. Všiml jsem si toho kompasu, když mnou házel na zem. Tedy přesněji jsem si všiml toho, jak něco nervózně v kapse dlachní. Nechat se zmlátit mně přišel, jako nejlepší způsob, jak jej získat.
”Učil jsem se od nejlepší.” Mrknu na Zuli. Položím kompas na rozevřenou dlaň. Chvíli si prohlížím střelku, která ukazovala jasný směr. Na rozdíl od normálního kompasu tam nebyly vyznačené světové strany. To kvůli tomu, aby to nepletlo. Směr, který střelka ukazovala, značil dle mého skromného názoru konec lesa.
”Dobře… takže něco podle čeho bychom se mohli orientovat... máme. Teď ty zbraně?” Ano, chápu, jak to celé vypadalo. Nemohl jsem jí říct, co zamýšlím a potřeboval jsem, aby mi to věřili. Nejsem však žádný amatér a upřímně doufám, že si to o mně nemyslí.
”Snad po cestě něco najdeme.” S tím jsem se vydal směrem, který střelka ukazuje. Není čas ztrácet čas. Hlavně ne na takovém šíleném místě, jako je tento les. Zatím vypadá normálně, ale něco mi říká, že zdání klame.

Po zhruba deseti minutách chůze se Zuli podaří najít zbraň ležící na zemi, v podobě luku s toulcem obsahující dvanáct šípů.
”Gratuluji.” Pronesu s úsměvem na rtech a jsem opravdu rád.
”Umíš z toho střílet? Protože já se obávám, že jsem spíše na kuši.”
 
Azula *Zuli* - 22. dubna 2020 13:50
zuli(1)9756.jpg
Hon začíná
Damien

*Hodní? No, určitě! Jen chcete, aby ten lov byl zajímavější...* prskám naštvaně v duchu, protože mě vážně bolí hlava a ten faun si tu na nás honí ego. Ne, že bych z něj neměla strach. Naopak, mám z něj opravdu nahnáno, ale to neznamená, že si o něm nebudu myslet svoje. Nespokojeně, ale už mlčky se na Herna dívám a poslouchám výklad jeho pravidel. Třeba tam bude něco, čeho se chytit.

*Jak příhodné na dobře viditelném místě... Určitě tam budou čekat nějací tvorové, co létají, střílejí, nebo něco...* pomyslím si pochybovačně. Nejistě se postavím na nohy, když nás vytáhnou do stoje. Držím, zatímco mi přeřezávají pouta.

"Au!" zaprotestuji, když cítím, jak nůž porušil mou kůži.

"Damiene!" snažím se svého parťáka zajistit, ale to už jej Hern zpacifikoval po svém. *Hlupák jeden!* pomyslím si zděšeně, když vidím, jak leží na zemi a já mu nemůžu pomoct. Odstrčím ho, když si prohlíží mojí ruku, kterou si držím zatím u těla. Teď na tohle fakt není vhodná chvíle.

Nechám se vést k lesu. Snažím se odhadnout, jestli není nějaké nebezpečí už tam. Ale nakonec usoudím, že bych měla čekat to nejhorší. Což se mi zdá jako moc dobrá myšlenka, když cítím, že ten les je opravdu neobyčejný.

"Tvoje břišáky mě nepřesvědčí, že je na to teď ten správný čas, Damiene..." neodpustím si rýpnutí, když mě kousek v lese začne ošetřovat kusem látky.

"Myslíš si, že to nevím? To bylo naprosto jasné," zabručím.

"A priorita číslo jedna, vytáhni si hlavu ze záchoda," opravím ho trochu příkře. "Co to tam mělo být? To ses chtěl nechat zabít rovnou? Zkazit jim aspoň zábavu? Protože teď mají nejen můj pach, ale i ten tvůj." Dívám se na něj. Možná nevypadám zrovna světácky, ale vím, co to je jednat v nebezpečných situacích. A ano, nejspíš jsem i podrážděná z toho, jak se mi tak nečekaně vyznal. Zhluboka si povzdechnu a cípem kusu látky z jeho trička otřu jeho ret. Pak mu položím nezraněnou ruku na rameno. Podívám se mu do očí.

"Nádech. Výdech. A přemýšlejme. Jsme v tom spolu, takže žádné kraviny, ano? Žádné hraní na hrdinu, hrdinové jsou hráči sami na sebe, my jsme tu spolu," upozorním jej. Nemíním jej tady nechat, ani tu zůstat já. "Takže hledáme zbraně, ale musíme si podle něčeho vytyčit směr. Třeba hvězdy nebo něco takového, co se nebude měnit, ne?"
 
Damien - 21. dubna 2020 20:52
fffffff1207.jpg
Stále v děsným průseru
Zuli

Když promluví Zuli, mám chuť udělat klasický facepalm. Místo toho jen tiše zaúpím. Nevím, jestli to dělá kvůli své nervozitě nebo si opravdu myslí, že by nás mohla z toho mohla vykecat. Naštěstí to faun ignoruje a já si tak můžu oddechnout.
”Naprosto mně nezajímá, jak jste se sem dostali.” Poklepe přitom kopytem.
”Jsme tak hodní, že vám dáme čas, než vás začneme honit. V lese jsou ukryté nějaké zbraně, abyste si nemysleli, že budete úplně bezbranní.” Začal vysvětlovat pravidla. Asi bych se za jiných okolností pozastavil nad tím slovem honit a pronesl k tomu nějakou poznámku o dvojsmyslu. Jenže nejsem takový šílenec jako Zuli.
Zbraně jsou fajn. Aspoň s sebou stáhnu, co nejvíc bytostí. Kdybych jen vymyslel způsob, jak z toho dostat Zuli. Je mi však jasné, že to bohužel nepůjde. Nevypadal jako někdo s kým se dá smlouvat. Vždyť i pokusy mé parťačky byly marné.
Nemluvě o tom, že jsem neměl vůbec nic, co bych mu mohl nabídnout jako výměnu. Budu se snažit udržet Zuli naživu, aby to aspoň ona zvládla. To bude můj hlavní cíl.
Zrak jsem měl už mnohem lepší a tak jsem se mohl pořádně rozhlédnout. Kromě těch elfů a Herna jsem nikoho neviděl. Cítil jsem však na sobě pohledy. Schovávali se a čekali na svou chvíli. Bylo mi naprosto jasné, že se s nimi brzy setkáme. Budou nám usilovat o život. Budou se tím bavit.

”Les je magické místo. Mění se, jak se mu zachce.” Čím dál tím víc se mi to přestávalo líbit. Vlastně se mi to nelíbilo už od samého začátku, co jsme se probrali svázání v té místnosti.
”Pokud se vám podaří překonat lest a objevíte se na jeho druhé straně. Zatroubíte na roh, který tam je na velmi viditelném místě. Jako vítězům budou vaše životy ušetřeny a budete se moct žít vaše nudné životy.” S tím kývl na dva elfy a ti nás postavili na nohy.
”Zbavím vás pout, ale jestli se o něco pokusíte, zemřete. Je nás víc, i když to tak na první pohled nevypadá.” Poté Herne něco nesrozumitelného hles ke svým společníkům. Ti jen kývli na srozuměnou. Jeden vytáhl nůž a místo, aby nás hned zbavil pout, tak pořezal Zuli ruku.
”Zkurvenej parchante.” Chtěl jsem se po něm vrhnout, ale byl rychlejší a já byl ke všemu svázaný. Udělal si ze mně slušný boxovací pytel. Zažil jsem horší. Cítil jsem však, jak mám pár naražených žeber. Vyplivl jsem krvavou slinu, jak jsem si prokousl ret. Věřil jsem, že by mně zvládl zmlátit ještě líp, ale nechtěl mně poškodit dřív než to celé vypukne.
”To by stačilo. Chceme přece nějakou zábavu.” Potvrdil tak mou myšlenku.
Konečně nás odvázali, hned jsem se starostlivě podíval na její ruku. Nebylo to moc hluboké, ale krvácelo to. Priorita číslo jedna. Obvázat ránu.

Ustoupili nám z cesty a doslova nás dostrkali k lesu. Když jsme do něj vešli, udeřila do nás jeho neobyčejnost. Byl to magický les, který se každou chvíli měnil. Byl děsivý. Nechtěl jsem v něm zůstat moc dlouho. Cítil jsem se podřadně. Nehodící se. Jako kdyby toužil z nás vymáčknout duši. Vlastně se tu i hůř dýchalo. Musíme se odsud dostat.
Rozepnul jsem si bundu, abych se dostal k tričku a natrhl ho, abych mohl udělat provizorní obvaz a tím ji zavázal ránu na ruce.
”Udělali to kvůli pachu, aby nás lépe vypátrali.” Pronesl jsem a v hlase byla znatelná omluva. Měli to udělat mně.
”Priorita číslo jedna. Najít nějaké zbraně.”
 
Azula *Zuli* - 21. dubna 2020 20:23
zuli(1)9756.jpg
Opravdu velký... problém
Damien

*Ti hajzlové!* napadne mne, když mi kvílí v uších a oči mě pálí jako kdybych se dívala do slunce. Nemám ráda, když se věci opakují. A už vůbec ne, když se opakuje to, že jsem bezbranná a svázaná. Což se přesně teď děje. S třeštící hlavou a nepříjemným kymácením nás donesou na nějaké jiné místo. Mžourám očima, co to jde, ale chvíli mám problém vůbec něco rozeznat.

"Au!" syknu bolestí, když dopadnu na zem. Těžko se kontroluje pád, když vás takhle hodí na zem. Vyprsknu prach z úst a zamračím se. Pak se opět rozhlédnu. Hlavu trhnu správným směrem, až když se rozmluví ta hora... Ta hora, co není hora, ale samotný faun!

*No doprdele svaté Anny!* napadne mě a já se přetočím tak, abych na něj lépe viděla. Vyheknu námahou.

"Tak jo, myslím, že došlo k vobrovský a šeredný mejlce," promluvím na fauna když se tak hezky a vzletně představí. "Omlouváme se, že jsme se dostali na vaše území, ale nic takového jsme neměli v plánu. Chápejte, my šli jen dělat naši práci. Nikomu jsme nechtěli šlapat na kuří oka a už rozhodně ne osobnosti jako vy, pane Herne." Dostanu ze sebe rychle, i když stále mám trochu oblepený jazyk prachem.

"Fakt nás to mrzí, jestli jsme vás nějak obtěžovali, ale kdyby vaši hoši nám jen řekli, že jsme na špatném území, sbalili bychom si saky paky dřív než byste řekl ... Artur excalibrem vládne." zkusím vysvětlit naši situaci.

Když se Damien začne omlouvat, jen po něm střelím nespokojeným pohledem. Teď není čas na to, abychom se omlouvali.
 
Damien - 19. dubna 2020 15:18
fffffff1207.jpg
Do čeho jsme se to zapletli?
Zuli

Chvíli si lámu hlavou, co vlastně pro nás onen hon představuje.
”Obávám se, že pokud budeme chyceni, tak se staneme jejich večeří.” Rozhodl jsem se říct to podstatné. Jsme prostě v průseru. Není vhodná chvíle na to jí dávat přednášku o tom, co vlastně takový hon je. Nemluvě o tom, že existuje tolik možností, jak se to dá interpretovat.
”Můžeme se o to pokusit.” Kývnu a s tím si stoupnu ke dveřím z jedné strany. Jsme připraveni. Naivně jsem si myslel, že na všechno.

Dveře se otevřou, místo toho, aby do nich někdo vlezl a my ho mohli tak omráčit. Je místo toho do místnosti něco vzhozeno a dveře jsou okamžitě zavřené. Samozřejmě, že hned poznám, co to je, protože jsem to měl v batohu pro všechny případy. Zábleskový granát. Už je však pozdě s tím cokoliv udělat. Nevidíme a v uších nám píská.
Kurva.
Ti co mluvili elfsky, hádám že to budou opravdový elfové, toho využijí, že jsme takto krásně dezorientování. Svážou nám oběma opět ruce za zády, každý si nás přehodí jako pytel brambor přes rameno.

Nevím, jak dlouho nás nesou. Snažím se rychle vzpamatovat a na to se celou dobu soustředím.
Nejspíše jsme dorazili na místo, jelikož nás hodí na zem. Musím uznat, že střet se zemí je poměrně bolestivý. Gravitace je holt občas pekelná svině.
Můžu si k bolesti hlavy, která se ještě zvětšila, připočíst i fakt že stále blbě vidím a v uších mi furt píská, ale už jsem aspoň schopen trochu slyšet. Jo a jako bonus jsem se díky tomu pádu solidně natloukl.

”Vítejte na Divokém honu. Vetřelci, jež jste narušili naše území.” Promluvil někdo anglicky s patrným přízvukem. Odolal jsem nutkání mu do toho skočit a doufal, že Zuli bude taky raději mlčet. Párkrát jsem zamrkal a snažil se zaostřit na osobu, která s námi mluvila. Kdybych měl volné ruce, asi bych se musel štípnout.
Nad námi totiž stál faun v celé své kráse. Nejdříve jsem viděl jeho kopyta, chlupaté kozí nohy a až potom lidštější trup. Docela solidně svalnatý. Musel být vysoký něco přes dva metry, tyčil se nad námi jako monstrózní nebezpečná hora. Byl mnohem vyšší než ti, co nás nesli. A ano, jak jsem si myslel, jednalo se o elfy. Tolkien s jejím popisem měl naprostou pravdu.
”Mé jméno je Herne. Ale jistě mně budete znát víc pod jménem Pan nebo Cernunnos. Jsem to já, kdo pořádá tento hon.” Měl jsem podezření, že by v tom mohl mít prsty. Doufal jsem v to, že se budu mýlit.
Co se to krucinál děje? Do čeho jsme se to zapletli? A když se rozhlédnu kolem, už o něco lepším zrakem, nevypadá to vůbec jako Sherwood a to celé místo mi připadá celé špatné. Jako kdyby na něm něco bylo. Podívám se na Zuli.
”Je mi to líto.” Přijde mi to celé jako moje vina.
 
Azula *Zuli* - 18. dubna 2020 15:44
zuli(1)9756.jpg
Nespoutaní... ale zamčení
Damien

Na jeho díky ani nezareaguji. Je to samozřejmé. Je to můj parťák a já rozhodně nejsem tolik malicherná, abych ho nechala svázaného. Proč taky? Že mi kecal do mého vysvobozování se? Ale no tak, za co mě máte...

"To nevypadá moc na nějakou příšeru," zamumlám si pro sebe, když zmíní, že i on byl omráčen šipkami. To zní jako nějací lidé, nebo tvorové, co používají zbraně a nástroje. Což potvrzuje i to, že nemáme u sebe žádné zbraně ani nic dalšího než jen oblečení. Zamyšleně si zkousnu ret, poslouchám Damiena a kontroluji zbytek místnosti. Nic.

"Aha, no takže to není nic od zkoušky," zamyslím se, ale nezním o nic víc vyděšeněji. Jsem nervozní, to ano, je to průšvih, o tom žádná, ale prostě je to pořád blbá situace, ze které se dostaneme. Snad. Tak jako vždycky no ne?

Těžko se mi myslí s tou bolestí hlavy, ale stejně se o to pokouším. Dotknu se stropu na několika místech. Myslím jako zloděj. Kudy bych se mohla protáhnout a utéct? Ale bohužel, nevypadá to, že by tu bylo cokoliv kromě zamčených dveří. Kde je Damien. Pozvednu obočí, když se zeptá.

"Nejsem táta, neumím kouzlit," přiznám poněkud podrážděně.

Jeho další slova o jazyku, kterým se tam venku mluví a o čem mě překvapí.

"No, hádám, že nejsme ten typ čestných hostů, co by dostali večeři a mohli se dívat z podia, co?" pronesu spíše pro sebe než pro Damiena, ale určitě to slyšel.

"Neví, že jsme uvolnění z lan. Zkusíme je omráčit?" zeptám se jej tiše a přejdu také ke dveřím. Nechám na Damienovi, jestli bude chtít čekat za dveřmi, nebo vedle nich, já si podle toho vyberu druhou stranu.
 
Damien - 16. dubna 2020 23:45
fffffff1207.jpg
V ještě větším průseru?
Zuli

”Ne, to nepotřebovala.” Přiznám a najednou si připadám hloupě. ”Promiň.” Myslím to vážně. Bolestivě si uvědomuji, že ty časy, kdy jsem jí povzbuzoval, jsou dávno pryč. Zvládá to skvěle. Nepotřebuje mně.
Je to smutné. Ale budu to řešit, až se odsud dostaneme.
Během chvíle si rozvážu nohy.
”Díky.” Hlesnu k tomu, že mi uvolnila pouta na rukou. Samozřejmě, že mně v tom mohla nechat vymáchat čumák. Jenže ona taková není a proto je tak skvělá. Krucinál.

”Omráčili mně stejně. Šipkou do krku.” Začnu kontrolovat jestli mám nějaké vybavení, ale bohužel ne. Důkladně mně prošacovali. Dokonce i ten malý nůž v botě mi vzali. Samozřejmě, že nejen mně. Ani Zuli nic nenašla. Nemluvě o tom, že jsou opravdu chytří a není tu nic, co by se dalo použít jako zbraň. Dokonce ani nějaký blbý šutr.
”Mělo se jednat o pouhý výzkum. Jestli se tu nachází nějaký ohrožený druh. Nemyslím si, že to je součást zkoušky.” Vím, že to není nic, co by ráda slyšela. Ani mně se to nelíbí, protože nemám nejmenší tušení, co se to vlastně děje. Hlavně se mi to nelíbí z toho důvodu, že je do toho zapletená Zuli.
Kdybych tolik neřešil, jak se jí po letech vyznat. Možná by v tom průseru nemusela být.
Opatrně se postavím na nohy. Chvíli se musím odpírat o zeď a trošku se hrbím, vzhledem k tomu, jak je strop nízko. Pro Zuli je to tak akorát.
Zkusím dveře a pochopitelně, že jsou zamčené. To se dalo opravdu čekat. Vyrazit je bohužel taky nepůjde.
”Asi bys nebyla schopná je bez nářadí odemčít, co?” Samozřejmě, že jsem si vědom, že je to naprosto hloupá otázka a Zuli není žádný kouzelník. Ale zkusit jsem to musel.
Přijdu si teď najednou neskutečně neužitečně.
Dokonce tu nejsou žádné zatracené okna, kterými bychom mohli zkusit uprchnout.

Před dveřmi se začne něco dít. Slyším kroky, jak se zastaví u dveří. Někdo se tam začne bavit, dvě osoby, ale jazyk kterým mluví není anglický. Vlastně mi chvíli trvá, než se v něm zorientuji.
”Do prdele. Elfština?!” Zarazím se a nechápavě se na Zuli podívám. Neovládám jej dobře a pochytím pouze něco.
”Budou pořádat hon.” A je jasné, koho budou honit.
Do řitě.

Pro představu
 
Azula *Zuli* - 16. dubna 2020 19:47
zuli(1)9756.jpg
Být vlastním princem na bílém koni
Damien

"Moment," odpovím tiše na Damienovu otázku. Pokračuji ve zkoumání slabých míst na uzlech, které mě drží spoutanou. Mračím se a soustředím se. Koukám do prostoru před sebou, ale vnímám to jen okrajově. Pak se rozpovídá Damien. Protočím oči a kousnu se do rtů. Snažím se soustředit i přes jeho slova. Odfrknu si.

"Damiene. Nepomáháš," upozorním jej šeptem.

Zavřu na chvilku oči. Cítím, jak se to povoluje, jak už jsem blízko a... Provaz se uvolní! Rychle z něj vysvobodím obě ruce. Hahá! Na mě si nepřijdete! Cirkusák a zloděj je vážně výhodná kombinace Otočím se pak k Damienovi.

"Nepotřebovala jsem tvoje povzbuzování, jasné?" řeknu místo nějakého dalšího vtipu a uvolním mu provaz, co nejrychleji. Až pak se vrhnu na vlastní nohy. Je to, aby se ušetřil čas. Damien se může postarat o vlastní.

"Omráčili mě, když jsem sbírala dřevo v lese šipkou do krku. Víš něco navíc o tom, co se tu má skrývat, než nám řekli na briefingu?" ptám se šeptem. "Připadám si jako po kocovině. Ještě abych začala zvracet a bude to jako v osmnácti," mumlám si spíš pro sebe než pro Damiena. Koneckonců, v osmnácti už naše cesty byly rozdělené. Zvednu se a začnu se rozhlížet po nějaké zbrani. Zkontroluji taky, co nám všechno nechali, jestli nás nějak prohledávali, nebo tak něco.
 
Damien - 15. dubna 2020 21:43
fffffff1207.jpg
Jsme vězni, ale ne dlouho
Zuli

”Zatraceně.” Pronesu bolestivě. Třeští mně hlava a v puse mám jak v polepšovně. Rád bych se chytil za hlavu, ale nejde to. Jsem svázaný. Tahle situace ve které jsem se ocitl… Počkat… nemluvil na mně někdo? Oprava situace ve které jsme se ocitli není vůbec dobrá.
Do hajzlu. Totálně jsem to posral. Nejsem blbý a vím, že teď není vhodná chvíle na sebelítost a obviňování se. Odsunu to raději do pozadí. Je třeba se soustředit. Tohle mi nepřijde jako součást zkoušky. Spíš si myslím, že jsme se dostali do totálně velkého průseru.
”Budeš se schopná rozvázat?” Promluvím chraplavým hlasem. A zkusím sám pohnout se svými pouty.
Jsem si však jistý, že to pro Zuli nebude problém. Dostala se z horších pout v cirkuse při jednom vystoupení.
”Jsi jenom na vystoupení. Chtějí po tobě zázraky a ty jim ty zázraky ukážeš. Nic tě nemůžu porazit. Skandují tvoje jméno. Slyšíš to?” Snažím se ji přivést na jiné myšlenky. Aby nemyslela na možné nebezpečí
”Vždycky říkali, že to je nemožné, ale ty ses jim vysmála a ukázala pravý opak.” A stejně tomu bylo i nyní, kdy se i z těchto pout dostala.
”Zatleskal bych ti… ale myslíš, že bys mně mohla rozvázat?”
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.28708505630493 sekund

na začátek stránky