Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Azula *Zuli* - 15. dubna 2020 18:02
zuli(1)9756.jpg
Jedno velké A SAKRA
Damien

Jsem naprosto rozhozená. Sakra, jasně, že bych chtěla, aby se mi takhle někdo vyslovil. A Damiena jsem milovala, zbožňovala a uctívala, když jsem byla puberťák. A ano, chtěla jsem s ním utéct tehdy pryč, i když jsem si nemyslela, že by se kdy na mě podíval jinak než na kamarádku. Jenže věci se změnily. Já byla na věci sama. Táta ho prodal. Já se naučila žít sama.

*Je jen poblázněný tím vším. Nesmíš toho zneužít, Azulo! Na to ho máš až moc ráda!* napomínám se v duchu a vymýšlím, jak sbírání dřeva protáhnout o dalších pár minut. Vážně se mi tam nechce. Sotva ho uvidím, začnu určitě zase brečet. A já se nemůžu v den svojí zkoušky chovat jako malé dítě!

Něco mě štípne. Oženu se po tom jako kdyby to byl komár. K mému překvapení nahmatám něco jiného.

*Šipka? Otrávená? Ale ne.*

***



Zamračím se. Třeští mě hlava. Zkusím polknout a pohnout se. Ruce mám svázané a nohy taky. Neochotně otevřu oči a dál se na svět mračím. Rozhlížím se okolo a monitoruji situaci. Snažím se zorientovat, kde jsme, kde je hrozba a zda je tu Damien taky. Drknu do něj nohama.

"Damiene? Vstávej," špitnu k němu a zkouším hned rukama kroutit tak, abych se z pout dostala. Pokud jsou uvázány špatně, tak by se mi to mělo povést. Srdce mi tluče ve zrychleném rytmu. Netuším, zda je to část zkoušky, nebo něco naostro, ale vím, že rozhodně nechci zůstat na zemi a svázaná.
 
Damien - 14. dubna 2020 20:14
fffffff1207.jpg
Velký problém na scéně
Zuli

Její reakce mně překvapí. Naprosto mně zbaví slov a tak na ní celou tu dobu mlčky hledím. Vůbec se nepohnu. Neschopen slova, neschopen ničeho. Úplně mi tím vezme vítr z plachet. Zatraceně… jako reakci jsem asi tak čekal?
Nechám ji ať mluví. Ať pochoduje kolem ohně. Dokonce se nebráním, když řekne, že jí nemiluji a že to celé je kvůli Temnotě, tomu co mi provedla. Vím co cítím, ale i přesto neřeknu vůbec nic. Měl bych ji políbit a ukázat ji, že se mýlí. Nic neudělám.
Lidi jako ty, nemilují tvory jako já. Stále mi zní v hlavě ta slova. Jako nějaká zatracená mantra. Na sucho polknu.

Vůbec jsem jí nezabránil v tom, aby šla do lesa. Nezkontroloval jsem, zda má u sebe zbraň. Můžu jen doufat, že bude všechno v pořádku.
Potlačuji nutkání se za ní vydat. Nebo bych měl? Vůbec nevím co mám dělat.
”Posral jsem to.” Šeptnu tiše ohništi.
”To rozhodně posral.” Zaslechnu za sebou, ale než stačím udělat cokoliv, ucítím něco na krku a sesunu se během chvíle k zemi.

***Velký průser u Zuli***

Jeho vyslovení tě totálně smetlo. Jako přílivová vlna. Stejně jako v jejím případě máš pocit, že se topíš. Snažíš se sbírat dřevo, ale vůbec ti to nejde. Všechno ti připadá tak neskutečně těžké. A ta představa toho, že ho za chvíli uvidíš, protože se tam budeš muset vrátit se ti ani v nejmenším nezamlouvá. Jsi tak ponořená do své bolesti, popírajcí fakt, že by to snad mohla být opravdu pravda… že naprosto ignoruješ praskání větviček.
A že je něco totálně v prdeli ti dojde ve chvíli, kdy pocítíš štípnutí na krku a když se dotkneš místa tak nahmatáš, jak ti tam trčí šipka. To už se, ale kácíš k zemi a upadáš do bezvědomí.

Probouzíš se jako první, ležící na zemi spoutaná, vedle tebe je Damien také spoutaný stále v bezvědomí. Cítíš se jak při pořádně prohýřené noci, jak tě totálně třeští v hlavě. V puse cítíš sucho a nepříjemnou pachuť. Ruce máš za zády stažené provazem. Stejně tak nohy máš svázané. Damien je na tom stejně.
Když se rozhlédneš kolem, tak se nacházíte v nějakém malém kamenném přístřešku. Ležíte na kamenné podlaze a jsi celkem ráda, že vám nechali teplé oblečení, protože bys nejspíše mrzla.
Je ti naprosto jasné, že jste totálně v prdeli a je jen otázkou, jestli to je součást zkoušky nebo se něco totálně pojebalo.
 
Azula *Zuli* - 14. dubna 2020 19:26
zuli(1)9756.jpg
Překvapivé odhalení
Damien

Nechápavě jej sleduji. A se smutkem a pochopením zaznamenám, že zmínka o Temnotě mu nebyla příjemná. Já se při jejím jméně také většinou ježím a kontroluji všechny tmavé rohu v místnosti. Ale snažím se k tomu stavit čelem. A trochu mi pomáhá i fakt, že věřím, že se tady nesmí objevit. Ať žije Stonehenge!

Poslouchám dál jeho vyprávění. Zmateně přikývnu na to, že si vzpomínám na Miriam. Tehdy jsem žárlila. Teď mu onu neznámou velmi přeji. Snažím se tvářit povzbudivě, aby ve svých slovech pokračoval. Nejsem už malá a dokážu mu přát štěstí v lásce. Ale pak zašeptá moje jméno. Je to jako kdyby praštil vedle mě blesk. Najednou pochopím, co se mi snaží říct, proč je ze mě nervózní i proč se dnes chová tak divně. Ale! Bylo to tak nečekané! Naprosto z čistajasna na mě vyhrkne takovou velkou věc.

"Děláš si ze mě srandu?" vypadne ze mě dřív, než se stačím ovládnout. Uchechtnu se a zároveň s tím mi vyhrknou slzy do očí. Je to hloupá kombinace emocí, ale já je fakt neovládám. "Ještě předtím, než jsi zmizel, tak jsem tě zbožňovala. Přála jsem si přes tři roky, aby ses na mě podíval, tak, jak ses díval na některé ty dívky a ženy, co přišly k nám do cirkusu."

Převezmu po něm štafetu a začnu přecházet kolem ohně. Bezpečně se držím na druhé straně, abych k němu nemohla jít a on ke mně ne.

"Nemůžeš takové věci říkat, Damiene. Ne po letech a ne jen tak. A už vůbec ne večer před zkouškou, kde půjde o všechno," chrlím na něj další slova. Při vzpomínku na kytici růží a na to, jak se bavil mými rozpaky, si nemohu pomoct, ale nevěřím v jeho slova. "Nevím jestli to je jen nějaký žert, nebo ne, ale ty mě nemiluješ Damiene. Jen se toho za krátkou dobu stalo hodně a to, že jsme tě dostali z její moci tě přimělo něčemu takovému věřit. Prostě sis spojil nostalgickou vzpomínku na mě a na to, co jsme spolu prožili a všechno se ti pomotalo. Lidi jako ty nemilují tvory jako já," špitnu už skoro zoufalým hlasem. Otřu si oči.

"Jdu... jdu pro dřevo. Prosím tě, až se vrátím, tak už o tom nebudeme mluvit," vykoktám ze sebe rychle a otočím se a rychle si to zamířím do lesa.
 
Damien - 13. dubna 2020 23:30
fffffff1207.jpg
Leze to ze mně, jak z chlupaté deky.
Zuli

”Zatraceně, jsi tak neskutečně skromná.” Prohlásím a sednu si zpátky k ohni. tvář schovám do dlaní. Kdo by to jen řekl, jsem skvělej v boji, ale naprosto neschopnej se přiznat ke svým citům. Cuknu s sebou, když vysloví jméno té zpropadené bytosti, která nám zasáhla do života a rozdělila nás. Dokážu si představit, jak by to celé sledovala s pobavením.
Není tu. Uklidňuji se.

”Víš, jak sis myslela, že s Miriam něco mám?” Zeptám se jí a odvážím se na ní pohlédnout.
”Byla velmi chytrá a také jí hned došlo, že jsem měl oči pro někoho jiného. Strávil jsem s ní čas, protože jsem vzdělával. Naučila mně tančit. Půjčovala mi knihy, abych se víc procvičil ve čtení.” Ani nevím, proč jí to vlastně říkám.
”Věděl jsem totiž, že otec osoby do které jsem byl zamilován byl náročný. Toužil jsem, aby mně schválil. Aby mi popřál hodně štěstí.” Pronesu smutně a zavrtím hlavou. ”Ano, teď vím, že to byla neskutečná blbost.” S tím jsem si dopřál pořádný lok z placatky.

”Zuli.” Zašeptám tiše její jméno a pohlédnu opatrně na ni.
”Přemýšlela jsi někdy o nás? O tom mít něco víc, než jen přátelství?” Vyhrknu to ze se sebe bez přemýšlení. Samozřejmě, že v tom co jsem jí předtím vyprávěl, hrála hlavní roli.
 
Azula *Zuli* - 13. dubna 2020 22:44
zuli(1)9756.jpg
Naprosto vykolejená
Damien

Jeho komentář obsahu placatky ohodnotím protočením oči a ušklíbnutím se. Podle mě se mají pít věci, co chutnají nějak a ne jen pálí v krku.

"Ale no tak, nebuď skromný. Na takového obra jsi v tom byl dost dobrý!" podpořím jeho sebevědomí, ačkoliv jindy mi nepřijde, že by taková gesta potřeboval. Ale beru to tak, že je také nervózní z oné zkoušky, i když se snaží tvářit, že je nad věcí.

"Ze mě?" zeptám se překvapeně, když vidím, jak se kroutí a jak se zvedá a začne přecházet sem a tam. Zamračím se a odložím napichovátko.

"Damiene, sedni si, uklidni se. O nic nejde. Nemusíš odpovídat, když nechceš... Já to nemyslela nijak špatně," zkouším protestovat. Ale on mluví dál a dál. A tak se raději odmlčím a nechám ho, aby to ze sebe dostal.

Pousměji se na něj, když skončí. Zvednu se, ale zůstanu na místě.

"Damiene, tolik hezkých slov si nezasloužím. Jsem si jistá, že nemůžu za většinu z těch věcí, ale jsem ráda, že to tak vnímáš. Ani nevíš, jak jsem ráda, že jsem mohla pozorovat, jak se vracíš k sobě po té, co na tebe už Temnota nemá vliv..." promluvím na něj klidným tónem, abych snad vyrovnala nějak jeho zbrklá slova. "Jestli to tak chceš, tak budu určitě ráda, že tě budu mít poblíž. Hm? Slibuji, že se budu snažit zítra, aby mě nešoupli na nějaký kámen o velikosti společných sprch na ubytovně," usměji se na něj.
 
Damien - 13. dubna 2020 21:13
fffffff1207.jpg
Někdo nám tu boduje
Zuli

”Abych se zahřál a taky abych vypálil červa, jak se říká.” Zazubím se na ní. Věděl jsem moc dobře, že jí to nebude chutnat. Nu což, aspoň zbude víc pro mně.
”Hele, ani překážková dráha mi moc nešla.” Dodám ještě na svou obranu a přitom se na ni usmívám. Je opravdu úžasná. Nevím, jak to dělá. Mám v její blízkosti problém se mračit nebo být smutný.

Samozřejmě, že nad tím nepřemýšlela. Přijde mi, že žije jen v přítomnosti. Netrápí se tím, co bude. Prostě je teď. Teď sedíme u ohniště a povídáme si. Samozřejmě, že se můžu mýlit a je to jinak. Ale působí na mně takto.

Její otázka je vlastně naprosto na místě. Chápu, proč se na něco takového ptá a já nevím, co jí mám říct. Že by pravdu.
”Není to škoda.” Nespokojeně mlasknu a zavrtím hlavou.
”Já… víš… sakra… jsem z tebe nervózní.” Prohrábnu si rukou vlasy a nejsem schopen vydržet sedět a tak vstanu. Začnu přecházet sem a tam.
”Není teď vhodná doba… a já vím… že jsem to začal.” Něco nesrozumitelného zaúpím. Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Co bych dal za to, aby se tu objevil nějaký narušitel. Totálně jsem to zpackal.
”Potřebuji tě.” Zarazím se. Zatraceně. To zní fakt sobecky.
”Děláš ze mně lepšího člověka. Máš na mně dobrý vliv. Nejsem schopen ve tvé přítomnosti se dlouho mračit nebo být smutný...” Vyhrknu to rychle ze sebe až přemýšlím nad tím, jestli mi vůbec rozuměla.
 
Azula *Zuli* - 13. dubna 2020 20:43
zuli(1)9756.jpg
Že bych právě získala další bod?
Damien

Je mi ho líto, když vidím, jak ho moje otázka ohledně ohně rozhodí. Postupně vidím, jak se jeho výraz mění a dojde mu nejspíš, že mám pravdu. Ani se nemusíš snažit, abych se mu nesmála. Spíš se tvářím chápavě a soucitně. Někdy mi prostě nedochází, že on nemá na všechno odpověď. Zaváhám nad placatkou, ale nakonec si ji přeci jen vezmu. Krátce se napiji a vrátím mu ji, zatímco se moje tvář také zkroutí do šklebu.

"Fuj, proč něco takového piješ?" nechápu. Hřbetem ruky si překryji ústa.

"Však v pohodě. Jen... jak jsi celou dobu exceloval ve všem, co nám dali... Je těžké si uvědomit, že nejsi v tomhle už profík," vysvětlím a pousměji se na něj.

Jeho další otázka mě překvapí. Nebo teda. Nepřekvapí mě, že se ptá. Překvapí mě fakt, že hodlá nechat svého postavení a lepších místo pro to, aby se dostal na stejné místo jako já. Šťouchnu napichovátkem do ohně a pokrčím rameny.

"Víš... já o tom ještě asi nepřemýšlela..." řeknu neochotně. Přijde mi to hloupé, ale nedokázala jsem se zatím rozhodnout. Hlavně proto, že netuším, kam mě vůbec vezmou. A já na nějaké výběrové řízení nejsem moc připravená. Nikdy jsem nic takového nepodstupovala. "Chtěla jsem to začít řešit po zkoušce, až jak se mi povede..." pokračuji a dívám se do ohně, než se na něj opět podívám. Tentokrát se snažím v jeho tváři vypátrat pravdu.

"Neber si to špatně, budu ráda, když budeš poblíž, ale... ty víš, že ty máš na jakékoliv místo, co si vybereš. S tvými výsledky... Není to škoda to zahodit kvůli mě?" zeptám se. "Pořád budeme přátelé, i když budeš odvelený někam jinam. Plánovala jsem si, že bych ti pravidelně volala a jela za tebou, když bude volno, nebo tak..."
 
Vypravěč - 09. dubna 2020 23:02
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Mustang Sally
Joleene

”To rozhodně pamatovala.” Spokojeně mlaskne. Olízne si přitom smyslně prsty na kterých ulpěl poprašek brambůrků. Donutí to bez vyjímky každého přemýšlet, co by byla schopna udělat svými rtíky. Tohle je prostě jedna z jejich schopností a je jedno jak je kdokoliv imunní. Je divoká, každý touží po troše divokosti. To je ten hlavní důvod, proč jsme na této strastiplné cestě. Zalapám po dechu. Má představivost pracuje na plné obrátky a je pro mně náročné se soustředit na silnici, ale i přesto to nějakým způsobem zvládám. Nejsem v autě sám, ale mám tu důležitý poklad, který na mně spoléhá.

”Zajímavé.” Pronese zamyšleně. Rád bych si oddechl, ale něco na tónu jejího hlasu mně nutí být ostražitý. ”Řekněme, že ti věřím.” Odhodí prázdný sáček od brambůrků na zem.
”Pověz mi prosím celý ten příběh. Ráda poslouchám příběhy.” Upře na Joleene veškerou svou pozornost. Dá do toho celou svou moc, aby měla pocit, jako kdyby jí sledovala celá nekonečná cesta před námi i za námi.
”Pobav mně a já se podle toho rozhodnu.”
 
Damien - 08. dubna 2020 21:09
fffffff1207.jpg
Dobrá otázka
Zuli

”Hmmm... když to vezmeš takto.” Dlouze se zamyslím. Možná jsem tak trošku neřekl, že je to vlastně i moje první kempování. Všechno kolem jsem si nějakým způsobem načetl. Cítil jsem neskutečnou odpovědnost jakožto její vedoucí, že jsem zapomněl na fakt, že i já jsem v některých věcech stále nováček. V cirkuse jsem nikdy sám nestanoval. Samozřejmě, že jsme občas zastavili a přespávali venku, ale byli jsme všichni pohromadě. A pak, když jsem se stal otrokem Temnoty, tak jsem něco takového neřešil.
Co teď?
Promnul jsem si zoufale obličej a povzdechl si.
”Možná bude lepší ten oheň pak uhasit.” Hrábnu do kapsy od bundy a vytáhnu z ní placatku. Pořádně se z ní napiju, trošku se šklebím nad tím, jak je silná. Následně placatku podám Zuli.
”No co. Je to i moje premiéra... tohle kempování.” Pokrčím rameny.

”Kam se potom necháš převelet? Protože tam kam půjdeš ty, tam půjdu i já.” Zarazím se. Dojde mi, jak to mohlo znít.
”Teda ehm… byl bych moc rád, kdybych mohl být po tvém boku.” Dodám o něco trochu víc rozhozeně.
 
Azula *Zuli* - 08. dubna 2020 19:28
zuli(1)9756.jpg
Hostina uprostřed lesů
Damien

"Nemáš zač, účet za osobní roztleskávačku ti pošlu během týdne," pronesu vesele a mrknu na něj. A když vidím, že se mu lepší nálada usadila ve tváři, tak se cítím lépe. Moje malá mise mimo tuhle zkoušku je splněna. Zakousnu se do marshmalllow, co mi podá. Ještě chvíli mi trvá, než je špekáček dostatečně propečený. Pak se pustím hladově do nové pochutiny.

"Ježiš to je tučný," zamumlám s plnou pusou.

"To víš, ostřílená životem," zasměji se a hltavě sním i zbytek špekáčku. "Myslím, že tohle nebude dobré pro můj žaludek. Ale jinak je to skvělé!" pochválím a vytáhnu kapesník k tomu, abych si do něj utřela ruce. S takhle mastnými prsty bych nedokázala totiž do ruky vzít ani zbraň a to není úplně v takovémhle prostředí vhodné.

Užívám si pak chvilky klidu a praskání ohně. Skoro mě to žene k chuti pořídit si někde na samotě chatu a bydlet tam. Daleko od lidí. Jen já, teplo od ohně a ... dokázala bych žít úplně sama? Jak bych získávala jídlo? Dojížděla? Bez domů, do kterých bych se mohla vloupat, na které bych mohla vylézt? A čím bych se živila?

Zanechám přemýšlení o kravinách, když Damien opět promluví. Strčím si ruce do kapes.

"Jak myslíš," řeknu neutrálně a pokrčím rameny, když se nabídne, že půjde tentokrát on. U ohně je příjemně, a tak se nehrnu k tomu, abych teď bloudila lesem a hledala další klacky na podpal.

"Není ten oheň na noc zbytečný? Nebo naopak nebezpečný? Všichni budou vědět, kde přesně jsme. A některá zvířata oheň přitahuje, ne?" položím mu otázku.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.26433801651001 sekund

na začátek stránky